Mark
Byl to skvělý den. A večer...
I když jsem se návratu trochu obával, to všechno, co proběhlo, mi pomohlo na to zapomenout. Ne sice úplně, ale mé zdráhání vstoupit do ložnice, úplně Josh zahnal, a když jsem se ráno probudil, věděl jsem, že to nejhorší je za mnou.
Už jsem se na tenhle pokoj nedíval jako na něco, kde jsem zažil noční můru, ale jako na něco, kde prožívám a budu prožívat jen ty příjemné věci, ať už by šlo o spánek, nebo o sex.
Pousmál jsem se, když jsem ucítil u sebe Joshe, který klidně oddechoval a jednu rukou si mě přidržoval kolem pasu, jako by měl strach, že snad spadnu z postele, nebo spadne z postele on.
Pohladil jsem ho po ruce a pak ji opatrně nadzvedl a vysoukal se z postele ven. Nechtěl jsem ho budit, musel být unavený a hodně toho pro mne udělal...
Ale já jsem potřeboval na záchod a to neodkladně.
Ještě jsem ho přikryl, aby mu nebylo chladno a přistrčil jsem k němu Toda, který odněkud přiběhl s krátkým zamňoukáním, jako přání dobrého dne. Tod k němu bez řečí došel, a s tichým předením se stočil do klubíčka.
Moje cesta do koupelny byla zvláštní. Byl jsem jak mírně přiopilý, ale přitom mi bylo opravdu dobře.
A až teprve v koupelně jsem si uvědomil, že mě Josh nejspíš utřel od našeho řádění, protože já jsem hned potom usnul jak mimino a nestihl jsem ani poděkovat za skvělý sex.
Ale bylo to úžasné, a já měl po ránu opravdu dobrou náladu.
Vykonal jsem potřebu a pak jsem vlezl na rychlo pod sprchu. S jednou rukou vystrčenou mimo vodu, jsem se nakonec nějak umyl, a za chvíli jsem už v županu a s ručníkem na hlavě, spokojeně kráčel do kuchyně, abych připravil ranní kávu a snídani.
Ale když jsem uviděl Joshovy croissanty, byla snídaně vyřešena. Seděl jsem po chvilce u stolu, ukusoval ty jeho skvělé croissanty a upíjel kafe, a přitom jsem procházel svůj soukromý telefon a třídil seznam...
Joshua
Spal jsem jak zabitý.
Nejen potom skvělém sexu, ale i díky pocitu, že Mark je konečně zpátky doma a v pořádku.
Napůl jsem se vzbudil ve chvíli, kdy zmizelo to příjemné teplo zahřívající můj bok, a na tom druhém mě vzápětí něco polechtalo.
Přesto jsem ještě na chvilku zatuhnul a naplno se probudil ve chvíli, kdy jsem ucítil šimrání na obličeji.
Zamrkal jsem a zamžoural, a po chvilce mi došlo, že hledím na Toda, který mi očichával tvář.
Jen jsem něco zabručel, ale nakonec jsem vstal, podrbal ho za ušima, vylezl z postele a s mohutným zíváním přešel na záchod a pak do koupelny.
Musel jsem použít Markův gel, protože jsem sebou nic neměl, ale mít na sobě pro změnu jeho vůni, bylo zvláštně vzrušující.
Zabalil jsem se do jeho županu, a pak už přešel do kuchyně.
Mark seděl za stolem a se spokojeným výrazem usrkával kávu a cpal se croissanty.
„Dobré ráno," usmál jsem se na něj, přešel k němu a vtiskl mu polibek do vlasů.
Sám jsem si pak udělal kávu a sedl si ke stolu naproti němu.
Užíval jsem si klidné pohodové snídaně po boku skvělého muže, když mi po chvilce zase zabrousily myšlenky k mému problému.
Mírně jsem se zamračil a zadíval se na Marka. Už jsem otevíral pusu, že mu o tom povím, ale pak ji zase zavřel pohled sklopil a zadumaně pozoroval desku stolu.
Na chvilku jsem se zcela ztratil v myšlenkách a úplně přestal vnímat okolí.
Možná o to ani stát nebude. Třeba mi řekne, že si na chajdě dělali srandu, a neměl bych šanci se v Sacramentu uživit jako detektiv.
Mé nové já mě nabádalo, ať si s ním o tom promluvím, mé staré já, které bylo pořád součástí mě, mě naopak nabádalo ať to nedělám, protože se tak jen ztrapním a zkazím celý den.
Káva mi stydla, croissant jsem skoro rozmačkal v ruce, ale nic z toho jsem nevnímal, když obě mé já sváděly mezi sebou litý souboj.
Mark
Probral jsem celý seznam a z mých občasných milenců mi zůstali jen tři. A to hlavně proto, že to byly kontakty, které by se někdy mohly hodit, kdybych něco potřeboval v určitých kruzích.
Ale tak nějak se mi ulevilo. Uvědomil jsem si, že i když takhle mé schůzky byly občasné a nikdy jsem s nikým neudržoval stálý vztah, přesto jsem pokaždé měl obavy, aby toho nikdo nezneužil, a nezačal mě třeba vydírat. Těžko bych pak svůj soukromý život vysvětloval na policejním prezidiu.
Když už jsem byl u toho telefonu, tak jsem ho jen vyměnil za pracovní. Procházel jsem emaily a díval se, co by bylo potřeba urgentně vyřídit. Nebyl jsem ještě ani v polovině, když se v kuchyni objevil Josh.
Pozoroval jsem ho přes telefon jedním okem. Nevypadal tak pohodově jako já, když jsem se vzbudil.
Vypadal, jako by ho něco trápilo. Jen jsem doufal, že nebyl zklamaný naším sexem.
Ale to spíš ne... Podle toho, jak se tvářil v tom bylo něco jiného.
„Joshi,“ odložil jsem telefon a dotkl se jeho ruky, kterou měl položenou na stole, aby mě vnímal.
„Děje se něco? Nechceš mi něco říct?“ šel jsem rovnou na věc.
Joshua
Skoro jsem vyskočil až do stropu, když se najednou ucítil na své ruce Markův dotek.
Chvilku jsem na něj jen mlčky zíral, a teprve když znovu zopakoval svou otázku, jsem si uvědomil význam slov.
„Ach, promiň! Nechci ti kazit den. Včera to bylo vážně skvělé, a doufám, že si to brzo zopakujeme. Cítím se úžasně a snad jsem ti dokázal nějak pomoct aspoň trochu odbourat stres," mlel jsem nervózně, stiskl jeho ruku a zvedl ji ke rtům.
Z Markova pohledu mi bylo ale jasné, že mi zas tak moc nevěří, tak jsem si povzdechl, pustil ho a vstal.
„No, víš... Já... Už delší dobu nad něčím uvažuju. Napřed to bylo jen takové prchavé, ale díky posledním událostem..." začal jsem nervózně přecházet podél stolu a tahal se za pásek od županu.
„Nějak jsem si uvědomil, že budu muset změnit celý svůj život, že ho chci změnit, zvláště potom, co se odehrálo v nemocnici s mým šéfem a předvčírem v klubu, chci začít znovu a... Tak nějak... Tak nějak bych byl rád... No, prostě bych byl rád, kdybyste ty i Thomas byli součástí mého života. Já... Nějak jsem si uvědomil, že vlastně kromě vás dvou nikoho nepotřebuju, ale stále si nejsem jistý, jestli třeba... Až odsud odjedu, zapomenete na mě a už mě nebudete chtít vidět... Já... Já jsem uvažoval nad tím, co jste mi řekli tehdy na chajdě a... No... Myslel jsem... Že bych se sem třeba nastěhoval a pracoval tu jako soukromý detektiv, říkal jsem si, že bych vás dva požádal o pomoc a rady do začátků, ale nevím... Mám trochu strach, že mě pošlete do háje," poslední slova už jsem jen zamumlal.
Teprve pak jsem se zastavil čelem k Markovi a s obavami na něho pohlédl.
Mark
Věděl jsem, že ho něco trápí. Ale když začal mluvit, zůstal jsem na něho překvapeně hledět.
Vážně to řekl? Chtěl by se sem nastěhovat? To jsme na něj měli až takový vliv, že je schopný udělat takový rozhodující krok?
I já jsem se zvedl, když domluvil a postavil jsem se před něho.
„Víš, ono to není zas tak špatný nápad. Ale než se úplně rozhodneš, dobře si to promysli. Tohle, co bys udělal, je dost zásadní změna ve tvém životě. Nejspíš bychom ti nemohli nabídnout to, co máš doma v Anglii. A taky se můžeš setkat s nesouhlasem své rodiny. Ale jedno si zapamatuj, a to opravdu dobře,“ chytl jsem Joshe za ruce, přičemž jsem jednu držel jen tak zlehka, co mi to sádra dovolovala.
„Ať už se rozhodneš pro cokoliv, podpoříme tě. A pokud tvé rozhodnutí bude, že se sem nastěhuješ, můžeš s námi počítat na sto procent. Pomůžeme ti se vším, aby ses tu cítil dobře, a neříkám to jen tak z nějakého momentálního pohnutí mysli. Podívej,“ pustil jsem jeho ruce a natáhl jsem se pro soukromý telefon.
Nalistoval jsem seznam a strčil mobil Joshovi před oči.
„Než jsi vstal, tenhle seznam obsahoval 158 kontaktů, a podívej se, kolik jich zůstalo. A to samé udělal včera i Thomas. Není to jen tak nějaké rozhodnutí. Je to i tím, co se v uplynulých dnech stalo, ale je to hlavně taky tebou. A my si prostě uvědomili jednu zásadní věc. Že nikoho dalšího už nepotřebujeme, i když nemůžu slíbit, že by se nějaký ten zálet do budoucna nekonal, hlavně u Thomase, protože on je prostě... no... samec, co si budeme povídat.“
Položil jsem telefon zpátky na stůl a vrátil jsem se k Joshovi. Zadíval jsem se mu upřeně do očí a usmál jsem se, protože tohle bylo opravdu zvláštní. Všichni tři jsme měli najednou podobné myšlenky, a to už beru jako znamení, že my si prostě vystačíme. Že nás prostě něco svedlo dohromady, protože to tak prostě mělo být.
„Když tu zůstaneš, můžeš si být jistý, že já a ani Tomas tvůj kontakt nikdy nesmažeme. Jsi prostě naše součást, která nám chyběla, aby se v našem životě něco změnilo A my tuhle změnu uvítali opravdu rádi...“
Joshua
Poslouchal jsem Markova slova a neubránil se popotáhnutí, jak mě to dojalo.
Skočil jsem mu kolem krku a pevně ho objal.
„Vím, že je to důležitý krok, ale já... Mám pocit, že když něco zásadního neudělám, skončím zase na začátku. V podstatě si to už rozmýšlím od doby, kdy jsme se o tom na chajdě bavili. Já... Prostě potřebuju se změnit. Všechno změnit. Stejně nejspíš nebudu moc zůstat u jednotky, navíc, co se týče mé rodiny, otce zajímají jen mé výsledky, ne já. Dokud mu to někdo neřekne, ani si nevšimne, že jsem se odstěhoval," ušklíbl jsem se a kousek se od něj odtáhl.
„A já... Předevčírem... Viděl jsem, jak Thomas maže seznam, a já... Bál jsem se, že bych tak taky mohl dopadnout."
Povolil jsem své sevření úplně a místo toho se hlavou opřel o Markovu hruď.
„Nikdy vám nebudu schopen dostatečně poděkovat za tohle všechno. Za to, že jste to se mnou nevzdali. Už vím, že nepotřebuju žádný luxus, nóbl večírky, drahé věci, že se nemusím přetvařovat a všechny hned odsuzovat a dívat se na ně jako na otravný hmyz. Že můžu se svými démony a svou minulostí bojovat a neměl bych se tím bahnem nechat pohltit. Že můžu žít jako člověk, a za tohle vděčím jen vám dvěma. Jsem neskutečně rád, že můžu být i nadále součástí vašeho života..." zvedl jsem hlavu a neubránil se menšímu dojetí.
Chtěl jsem prostě Markovi říct jak to cítím, co cítím a věděl jsem, že jim to oběma stejně ještě několikrát zopakuju.
„Vím, že to se mnou není jednoduché, a ještě chvilku potrvá než se z toho všeho dostanu, takže ze mě budete nejspíš ještě nějakou dobu šílet, ale až budu starý a ohlédnu se zpátky, chci si říct, jo, jsem na sebe hrdý, že jsem něco dokázal, a že jsem mohl mít po boku tak úžasné lidi, skvělé přátele a samozřejmě milence," usmál jsem se a zamrkal, abych z očí vyhnal slzy.
Mark
Chtě, nechtě jsem musel Joshe obejmout. To, co říkal, a jak to říkal, bylo upřímné, a šlo to u něj od srdce. A taky jsem věřil tomu, že to myslí vážně...
„Máš pravdu, není to s tebou jednoduché,“ pustil jsem ho a kousek odstoupil, abych si ho prohlédl. „Ale s kým je, že? Stálo tě to hodně sil, abys s tím šel na svět, co? Ale opravdu si vážím toho, že jsi mi to řekl a že uvažuješ o něčem tak zásadním. A jak jsem říkal, budeme ti podporou, pokud se opravdu rozhodneš tu zůstat. Za odměnu to chce panáka.“
Přejel jsem prsty po jeho čích, aby se ty slzy nerozlily ještě víc, a pak jsem zamířil k baru a vytáhl tu nejlepší whisky, kterou jsem tu měl.
„Jo,“ nalil jsem nám oběma do skleniček a jednu z nich podal Joshovi. „Vážně jsi v tomhle statečnější než Thomas. Ten mi jen prostě ohlásil: Smazal jsem celý seznam, uvědomil jsem si, že mi stačíte jen vy dva... A tím to haslo. Z něho někdy něco dostat je fakt umění.“
Musel jsem se pousmát, když jsem viděl, jak se Josh tváří. Ještě před pár dny, vidět tenhle jeho obličej, bylo doslova sci-fi. Vážně se toho změnilo hodně a já jsem byl za to rád.
„Tak na zdraví, na nás tři a na změny,“ políbil jsem ho a přiťukl jsem si k jeho skleničce. „A nebreč, tohle není tequilla a do whisky je lepší led, než sůl...“
Joshua
Přiťukl jsem si z Markem a pořádně si lokl.
„Jak nemám bulet, když říkáš takové věci!" prohrábl jsem mu prsty vlasy, a pak se zasmál.
Dopil jsem zbytek sklenice, objal Marka znovu kolem krku, a než se stačil vzpamatovat, zaútočil jsem na jeho rty.
Chvilku jsem se o něj jen jemně otíral, chvilku na něj prudce útočil, než jsem se odtáhl a pohladil ho po tváři.
„Díky, že jsi mě vyslechl," pustil jsem ho a přešel ke stolu, protože jsem najednou dostal strašný hlad.
„Mimochodem, souhlasím s tím, že z Thomase někdy něco dostat je zázrak," zahuhlal jsem s plnou pusou.
„A taky jsem si všiml, že se až neuvěřitelně doplňujete. To, co chybí tobě má Thomas a naopak. Občas mám dojem, že jste jeden člověk rozděleny na dva," pokračoval jsem ve svém filozofování. „Myslím, že tohle je to, co mě na vás tak přitahuje. Kromě jiného teda. Na prvním místě je samozřejmě neuvěřitelný sex. Což mi připomíná, jsi v pořádku? Myslím tvůj krk a boky."
Rozpačitě jsem se poškrábal na hlavě a poukazoval na zarudlé fleky, které Markovi zůstaly po mých zubech na jeho krku a na bocích měl nejspíš pořádné rýhy od mých nehtů.
Chtěl jsem ještě něco říct, ale přerušilo mě zvonění mého mobilu ohlašující zprávu.
„Kruci! Úplně jsem zapomněl na tu schůzku!" plácl jsem se do čela, když jsem si přečetl SMS od Lamberta.
„Domů už se vrátit nestihnu, myslíš, že bys mi mohl půjčit nějaké oblečení až posnídáme? To svoje jsem hodil ještě večer i s tvým do pračky," poprosil jsem ho, a během jídla mu pověděl o tom, co jsem zjistil a o své příhodě v klubu.
Mark
„Ano, jsem vinen,“ zasmál jsem se na jeho slova o slzách.
Chytl jsem ho aspoň jednou rukou kolem pasu a těsně jsem si ho k sobě přitáhl, když se na mě vrhnul. Byl jsem rád, že se všechno vyjasnilo a nepanovalo mezi námi nějaké zbytečné napětí. A bylo to fajn...
Pustili jsme se do jídla, a i když ty croissanty byly pečeně předešlý den, přesto byly výborné.
Když se mě zeptal na noční řádění, zamyslel jsem se, co všechno jsme vlastně dělali.
Spolkl jsem sousto a postavil jsem se, zatímco Josh telefonoval. Rozvázal jsem si župan, a začal si prohlížet ty škrábance, které mi po Joshovi zůstaly.
„No, tohle je v pohodě, ani jsem o tom nevěděl... Teda,“ přejel jsem si rukou po škrábancích na zadku. „Bylo to docela fajn a bylo to takové... no... rajcovní.“
Mluvil jsem spíš pro sebe, ale když se zeptal Josh na oblečení, zvedl jsem k němu hlavu a pak jsem ukázal k ložnici.
„Jo, pojď, určitě něco vybereme, Teda, nevím, jestli budu mít nějaké takové kvalitní obleky, jako nosíš, ale snad nepohrdneš. Jsme stejně vysocí a asi i tlustí, takže by ti to mělo padnout.“
Joshua
Poslouchal jsem Markovo mumlání a s pobavením sledoval, jak se prohlíží.
Přistoupil jsem k němu a než si stihl natáhnout župan, klekl jsem si před něj a políbil ho na boky, jako bych se snad chtěl omluvit za tu spoušť, pak si ho otočil a zlíbal jeho dokonalé půlky.
„Občas bych si přál mít víc času," zachrčel jsem mu do ucha, když jsem si stoupl natiskl se na něj a objal ho kolem pasu.
Nejraději bych takhle strávil i hodiny, ale zbývalo mi něco málo přes hodinu do schůzky, což bylo akorát na oblečení, daní se trochu do pucu a odjet.
Políbil jsem Marka do vlasů a na krk a pak ho pustil a natáhl mu župan.
„Bude to tak jistější," zabručel jsem a skoro ho do toho županu zamotal jako do kokonu.
Cestou do ložnice jsem Thomasovi napsal zprávu, že se bohužel nestihnu vrátit domů, ale že by bylo možná dobře, kdyby se k Markovi stavil, aby nebyl sám a nelákalo ho vyvádět nějaké blbosti, jako se přemáhat a pracovat. A že až bude po schůzce tak mu dám vědět a přijedu k Markovi zpátky.
Mark
„Asi dám výpověď, a bude času dost,“ zabručel jsem, když mě Josh zabalil zpátky do županu.
Vážně se mi jeho péče líbila a klidně bych si dal i pokračování. No, budu si muset počkat, až tenhle případ skončí a budeme mít víc času. Pokud teda ještě nějaký čas bude...
Došli jsem do ložnice a otevřel jsem dveře do šatny. Rozsvítil jsem a ukázal jsem Joshovi, aby si vybral.
Nebyl jsem schopný všechno vynosit, ale bylo potřeba, abych měl pořád nějaké to oblečení v zásobě.
A všechno mělo své místo. Nesnášel jsem chaos ve věcech, natož v oblečení.
„Tady jsou boty, a tady opasky,“ otevřel jsem posuvné dveře a potom ještě dva velké šuplíky, kde byly opasky. „Kravaty jsou tady.“
Otevřel jsem ještě jeden šuplík s kravatami a motýlky. Jenže jsem nevěděl, jak bude schůzka vypadat.
A tak jsem mu ještě ukázal na část, kde byly trika, mikiny a svetry, a taky kalhoty.
Byl to prostě takový můj malý soukromý obchod, tady by si určitě každý vybral. Kromě mých zvláštních choutek v sexu, tohle byla taky taková moje malá úchylka.
„No, já... promiň,“ uvědomil jsem si, jak to asi musel vypadat blbě. „Ale víš... mám rád ve všem pořádek a jsem radši, když má oblečení své místo... Jen... nikomu o tom neříkej, mysleli by si, že jsem blázen.“
Bylo tu i velké osvětlené zrcadlo, u kterého byla i polička s různými parfémy a kolínskými pro každou příležitost.
Joshua
Myslím, že můj výraz se podobal tomu Thomasovu, když mě viděl, jak nesu Marka v náručí.
„Páni," vydechl jsem a přešel z jedné strany šatny na druhou, a přitom se prsty dotýkal všeho, jako bych nemohl uvěřit tomu, co vidím.
Byl jsem z toho nadšený, bylo to něco neuvěřitelného a do Marka bych to neřekl. Ano, počítal jsem s tím, že bude mít nejspíš víc věcí než Thomas, a i víc obleků, ale tohle předčilo všechna má očekávání.
Dokonale mě překvapil.
„Tohle bych nečekal. Je to skoro jak u mě doma. A neomlouvej se, je to úžasné," usmál jsem se a otočil se k němu, abych ho mohl políbit.
„Ty jsi úžasný. A právě takové věci, jako je tohle, mě nutí být s vámi víc a víc a líp vás poznat," znovu jsem ho políbil, a pak pustil a začal zadumaně přemýšlet, co si vlastně vezmu.
„Mohl bych si vzít oblek. Nějaký vzdušný a lehký, ne moc honosný. Možná tenhle?" vyndal jsem oblek ze skříně a položil ho na sofa.
„Ne, ne, asi bude lepší nějaký tmavý," zamítl jsem první variantu a další oblek skončil na sofa.
„Ale zase to není žádná extra formální schůze. Oblek je možná zbytečný. Možná postačí džíny a košile?" několik jsem jich vyndal a pohovka se začala pomalu zakrývat hromadou oblečení.
„Hmmm, ale nemůžu jít zase jen v džínách," přemýšlel jsem zadumané a shlížel na tu hromadu.
„Ha, už vím!" rozhodl jsem se konečně, a doslova se vrhl na skříně, jestli najdu požadované věci.
Podařilo se.
Tmavé, vzdušné plátěné kalhoty a lehký roláček s dlouhým rukávem.
Mark mi ještě otevřel šuplíky se spodním prádlem a ponožkami, a když jsem se konečně asi po půl hodině oblékl, zjistil jsem, že mi všechno perfektně sedí.
Našel jsem stejnou vůni, jakou používal Mark, trochu ji na sebe šplíchl, sčísnul vlasy, a nakrucoval se před velkým zrcadlem jako modelka, jestli je všechno v pořádku.
Pak jsem Markovi pomohl naskládat vyndané oblečení zase zpátky, a než šatnu zavřel, vyndal jsem věšák na kterém visela slavnostní policejní uniforma.
„V tomhle tě chci jednou vidět. A pak to z tebe sundat a pomilovat se s tebou. Rajcují mě uniformy na sexy chlapech," přitáhl jsem si ho k sobě, přisál se mu na krk, a pak políbil.
„Psal jsem Thomasovi, měl by se za tebou stavit, a já, jak budu mít po schůzce, tak se tu ještě zastavím taky," řekl jsem, odstoupil od něj a uniformu uložil zpátky do skříně.
Pak už jsem se rychle rozloučil, sebral mobil, klíče a peněženku, ještě ho mezi dveřma jednou políbil, a pak už vyrazil na schůzku, která se podle navigace měla konat v jedné luxusní čtvrti, asi sedm kilometrů daleko.
Mark
Trochu jsem měl obavy z toho, že si o mně bude Josh myslet, kdo ví co, až uvidí moje království. Tohle se spíš hodilo k nějaké ženské, která neví, co s prachama, než k chlapovi. Ale nejspíš jsem v tomhle ženská a já si prostě nemůžu pomoct. Ale když pak nadšeně začal pobíhat od jedné skříně ke druhé, pootvíral skoro všechny šuplíky a prošel celý botník, oddychl jsem si.
No, určitě to není jak u něho doma, protože zas tolik peněz nemám, ale na druhou stranu, kromě srubu a rybaření, nemám koníčky, nemám závazky a vzhledem ke svému postavení musím vypadat trochu reprezentativně. A hezky se oblékat mě naučila máma se sestrou, když zjistily, že si domů nikdy nepřivedu manželku.
„Jsem rád, že sis vybral. A podle toho, co říkal Thomas, tak ti dochází obleky, pokud teda už nedošly, tak když budeš potřebovat, tak si přijď něco vybrat, aspoň, než si sám něco koupíš. Udělalo by mi radost, hlavně, když ti to tak sekne,“ rozloučil jsem se s Joshem s polibkem, a už se jen díval, jak nasedá do svého auta a odjíždí.
Bylo vidět, že opravdu má vkus, a to co si oblékl, mu vážně slušelo. S takovým sexy chlapem se klidně budu ukazovat a budu na to hrdý...
Jen záleží na tom, jestli se rozhodne zůstat, nebo se vrátí do Anglie.
Vrátil jsem se do domu, ale než jsem stihl zavřít dveře, pod nohama se protáhl Tod.
„Kam zase jdeš, co?“ mrknul jsem na něho.
Jen se na mě otočil, mrsknul ocasem a pak se zamňoukáním přeskočil nízký živý plot k sousedům. No jo, zas ho neuvidím tak týden, povzdechl jsem si a konečně zavřel dveře.
Zůstal jsem sám, a tak nějak na mě padla úzkost. Ne, že bych se bál, ale zvykl jsem si, mít kolem sebe lidi. Možná je opravdu čas tohle všechno změnit...
Joshua
Na smluvené místo jsem přijel o necelých deset minut dříve.
Zaparkoval jsem na malém parkovišti, pár metrů před kavárnou, kde se měla naše schůzka konat.
Kolem vládl poměrně klid, a já se tak mohl pozorně porozhlédnout.
Několik metrů od kavárny, po pravé straně byl rozlehlý park, ze kterého se nesl zpěv ptáků, a tu a tam štěkot psů.
Po levé straně stal obytný dům a naproti kavárny bylo větší náměstíčko s kašnou a několika dalšími obchody a barem.
Vystoupil jsem z auta, nacpal do kapsy peněženku a klíče, napsal ještě Markovi zprávu, že nejpozději do hodiny budu zpátky, tak ať to vydrží, a pomalu se vydal ke kavárně.
Nic podezřelého jsem nespatřil, takže jsem se i trochu uvolnil a vešel dovnitř.
Vládl tam příjemný chládek a klid, uvnitř bylo několik hostů usazených většinou v boxech, ale já si vybral stůl u stěny, abych měl přehled o tom, kdo vchází a vychází, a taky o lidech v kavárně.
Sedl jsem si, počkal a číšnice přinese nabídku, která byla vytištěna na několika papírech svázaných k sobě zlatou nití, a když jsem se pořádně rozhlédl, většina interiéru byla vyvedena ve zlatě od stropních bodových světel, přes stuhy, kterými byly svázaný těžké závěsy, až po nejrůznější dekorace a výzdobu.
Povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Nestačil jsem si ještě ani vybrat, když se otevřely s cinknutím dveře, a dovnitř vešel Lambert.
Všiml si mě hned, a já počkal, dokud nepřišel až ke mě, teprve pak jsem vstal a natáhl k němu ruku.
„Jsem rád, že jste souhlasil," řekl, jsem, když mi potřásl rukou a posadili jsme se.
Chvilku jsem ho studoval a pozoroval. Ani on nebyl oblečený moc formálně, plátěné kalhoty a košile s krátkým rukávem nedopnuta až ke krku, byly spíš běžným oblečením někoho jako jsem byl já nebo on.
Nebyl vyloženě krásný, ale jeho souměrná tvář a bystré oči popletly hlavu určitě nejedné ženě nebo muži.
Kdybych věděl, že je gay, a kdyby se tahle schůzka konala před několika týdny, nejspíš bych ho svedl a na večer a noc měl o zábavu postaráno. Ale teď?
Nic víc než svědka a možnou oběť jsem v něm neviděl.
Thomas
Když jsem od Marka odcházel, ještě jsem se otočil, jako bych se chtěl ujistit, že za sebou opravdu zavřeli a nic jim nehrozí.
Ale věděl jsem, že je Mark v dobrých rukách a tenhle den i noc jim jen pomůže od všeho napětí a stresu.
Na oddělení jsem se zdržel opravdu až hodně do večera. Ale zase jsem se o něco pohnul dopředu. Seznam, který obsahoval původně několik listů se zmenšil na pouhý jeden. Byla to piplačka, hodně procházení, kontrolování a telefonování. Zjišťování, kdy byly oběti na letišti, kdo s nimi přišel do styku, kdy si bukovali letenky.
A když jsem se konečně kolem půlnoci doplazil domů, byl jsem úplně hotovej, že jsem ani do sprchy nevlezl. Jen jsem se svlíknul a padnul do postele s myšlenkou, že si Josh s Markem teď nejspíš užívají.
Druhý den jsem ani do kanceláře nešel. Ráno jsem vstal se svojí náladou, ale byl jsem sám, takže to aspoň nikdo neschytal z první ruky. Posnídal jsem Joshovy výborné croissanty a zavřel se v pracovně, kde na mě už konečně neprskal Tod, a já se mohl se svou prací roztáhnout všude, kde jsem chtěl.
Úplně jsem zapomněl na čas a vrátil jsem se do reality až ve chvíli, kdy mi přišla zpráva od Joshe.
Jo, nejspíš by bylo fajn se za Markem jít podívat...
Joshua
Nechal jsem Lamberta, ať si mě prozkoumá, tak jako já jeho, a mezitím si objednal kávu.
„Půjdu rovnou k věci," ozval jsem se, když si i on objednal a servírka nám donesla nejen kávu, ale i koláčky, které se v podniku dávaly jako pozornost novým hostům.
„Jak už jsem řekl, vím o nehodách, které se vám v poslední době staly. Mám dobrý důvod se domnívat, že to všechno souvisí se sektou Wicca, která zde ve městě operuje, a máme silné podezření, že stojí za sérií brutálních rituálních vražd. Podle všeho, se vy, máte stát tou hlavní obětí, a já bych potřeboval, abyste mi dodal chybějící dílky do skládačky. Vím, že něco víte, ale bojíte se mluvit nebo si to nechcete přiznat. Ale čas běží, jak váš, tak ostatních. Zemřelo už několik nevinných lidí včetně jednoho policisty a jeden vysoce postavený byl unesen. Naštěstí se ho podařilo zachránit, ale příště už takové štěstí mít nemusíme. Potřebuju vědět všechno, i sebemenší hloupost, která vás napadne," mluvil jsem tiše, přesto naléhavě a dal mu pár minut, aby si to v hlavě srovnal.
„Řeknu všechno, co vím, ale chci ochranu. Chráníte přece důležité svědky, ne?" ozval se po chvíli Lambert a začal si nervózně hrát s hrnkem.
I přesto, že byl stejně starý jako já, viděl jsem, jak mu únava, stres a strach přidělaly vrásky.
„Ochranu svědků vám zajistíme," přikývl jsem, a pak už poslouchal jeho vyprávění o nehodách a příhodách, které se mu v poslední době staly.
Mark
Byl jsem tak nějak najednou ztracený. Stál jsem uprostřed obýváku a nevěděl jsem, co mám dělat.
potřeboval jsem společnost. Časem si zvyknu, až zase začnu chodit do práce, ale nějak moc neumím lelkovat, a když mám chvíli, jezdím na ryby. A když nejedu na ryby, tak jsem z práce tak unavený, že přijdu a jdu rovnou do postele. Nebo, pokud se cítím, tak zavolám Thomasovi, nebo za ním rovnou jedu.
Ale teď, i když jsem věděl, že Thomas přijede, měl jsem jakýsi pocit prázdnoty. Bylo tu takové divné ticho, a nebyl tu ani Tod, který by mi dělal společnost.
Nejlepší bude se nějak zabavit, abych nemyslel na blbosti. Stačilo, když projeli popeláři. Lekl jsem se, když vyhazovali bordel, až jsem poskočil.
Zašel jsem si do kuchyně, abych si vzal léky, na které jsem málem zapomněl. Posadil jsem se do obýváku a zapnul televizi, abych měl aspoň zvukovou kulisu.
Otevřel jsem si notebook a začal procházet všechny zprávy, které se mi tam zase začaly hromadit.
Kdyby mě viděl doktor, nebo Josh, nebo Thomas, určitě bych dostal vynadáno. Ale já se prostě nějak potřeboval zabavit, a práce na to byla nejlepší.
A pomohlo to. Přestal jsem myslet na blbosti, přestal jsem vnímat všechno okolo, tak když zazvonil domovní zvonek, málem jsem dostal infarkt, jak jsem se leknul.
Musel jsem to nejdříve vydýchat, a pak teprve, když zvonek zazvonil podruhé a naléhavěji, jsem konečně šel ke dveřím.
Joshua
V podstatě se to shodovalo s tím, co jsem vyčetl z policejních zpráv, jen s jedním rozdílem.
Pokaždé když se něco stalo, našel na prahu svých dveří ležet květinu. Z jeho popisu jsem okamžitě poznal zeměžluč a už nebylo pochyb, kdo za těmi útoky vězí.
„Víte, můj otec byl hodně pobožný a podporoval finančně hodně různých... společenství, jenže já na tohle nejsem. Pro mě jsou to vyhozené peníze, a tak když za mnou jednoho dvě přišli asi tři muži s tím, že by se rádi domluvili na pokračování spolupráce, vyhodil jsem je. Už delší dobu jsem totiž choval podezření, že se můj otec zapletl do něčeho nekalého, že v tom nebyly jen peníze, a s tím jsem nechtěl mít nic společného. Možná to bude znít divně, ale i když jsem z vyšších kruhů, myslím, že můžu žít čestně a nestydět se za svůj život," povzdechl si Lambert, a mezi námi se na okamžik rozhostilo ticho.
Doufal jsem, že mu jeho přesvědčení zůstane, protože takových jako on bylo málo.
Prozradil mi ještě, že na pár večírcích narazil na několik lidí, kteří mluvili o nějakém rituálu, a zaslechl i slovo Wicca.
Ukázal jsem mu fotku na mobilu a on mi potvrdil, že jsou to ti dva, co ho navštívili už před tím.
„Jeďte domů, a neotvírejte nikomu, kromě policistů, kteří vás přijdou vyzvednout a převezou vás na bezpečné místo. Ještě bych vás požádal o seznam jmen těch, které jste slyšel mluvit o rituálu nebo Wicce," řekl jsem po cestě k našim autům, které byly zaparkované vedle sebe, potom, co jsme zaplatili a opustili kavárnu.
V polovině cesty jsem se ale zarazil. Něco bylo jinak.
Otlučená opravárenská dodávka na druhé straně ulice? Dva muži v tmavých kombinézách s kšiltovkami na hlavách, co si prohlíželi výlohu s dámským prádlem?
Vytáhl jsem telefon, abych zavolal Thomasovi a dvěma kroky dostihl Lamberta, který už že své kapsy vytáhl klíče od auta.
„Jarede, ne!" můj výkřik zanikl v ohlušující ráně a tlaková vlna mě smetla na zem.
Stihl jsem ještě částečně svým tělem zaštítit to Jaredovo, než všechno utichlo.
Thomas
Když mi přišla Joshova zpráva, nečekal jsem na nic a šel se hned obléct. Neměl jsem o Marka strach, ale spíš pocit, že by pro něj teď bylo lepší, kdyby s někým byl. Aspoň do té doby, než začne chodit do práce. I když to bude trochu složitější, ale nějak to uděláme. Asi zavolám jeho sestře, aby k němu na chvíli přijela. Budu si muset něco vymyslet, aby se nedozvěděla o únosu, ale na něco přijdu.
Když jsem dojel k Markovu domu, zdálo se být všechno v pohodě. Stálo tu jen jeho auto, takže Josh byl už pryč.
Chtěl jsem vejít dovnitř, ale dveře byly zamčené. Prošacoval jsem kapsy a málem si nadal do všeho možného, protože jsem Markovy klíče zapomněl doma. Ale zdálo se mi, že je to docela doba, co mi Mark nešel otevřít. Zazvonil jsem ještě jednou a pořádně. Možná usnul.
Doufám, že jen usnul. Nedokázal bych se smířit s tím, že by se mu znovu něco stalo...
„Bože, Marku!“ vyhrkl jsem, když mi konečně otevřel. „Měl jsem strach, že se ti něco stalo!“
Jen zavrtěl hlavou, že v pohodě, a pustil mě dovnitř. Zdálo se mi však, že úplně v pohodě nebyl.
„Uděláme si něco na oběd?“ vešel jsem do obýváku, ale hned jsem se zarazil. „Ty jsi pracoval? Víš, že teď máš odpočívat.“
„Ne, jen jsem se díval na televizi,“ odvětil a šel rovnou do kuchyně, aby se podíval, co si uděláme na oběd.
„Jo, a ten pracovní email je co? Zvuková kulisa?“ zamračil jsem se a ukázal jsem na otevřený noťas.
„Jo!“ křiknul na mě z kuchyně. „Jen zvuková kulisa!“
Zdálo se mi to, nebo byl naštvaný?
Došel jsem k němu a přitáhl jsem si ho do objetí. Políbil jsem ho a pak ho odstrčil od linky.
„Hele, víš, že to s tebou myslíme dobře, tak nepruď, ok?
„No jo, já vím,“ opětoval mi polibek a šel se posadit na sedačku do obýváku, odkud mě pak instruoval, co mám uvařit k obědu.
Joshua
Zdálo se mi to jako věčnost, než jsem zase začal vnímat okolí.
První, co jsem pocítil byl puch něčeho páleného, ostrou bolest v paži a na pravém uchu, a zdálo se mi, jako bych se nořil hluboko pod vodu.
Při výbuchu nadělá nejvíc paseky vždy tlaková vlna, a pak kousky čehokoliv, co výbuch rozmetá. I ze sebe menších části, které jsou jinak neškodné se po výbuchu stane smrtící zbraň ostřejší a rychlejší než kulka z pistole.
Teprve až zavrtění těla pode mnou mě plně vrátilo na zem.
„Jarede!" vykřikl jsem a trochu se zvedl, abych ho dál svým tělem nemačkal.
„Jste v pořádku?" zeptal jsem se a zadíval se do jeho vytřeštěných očí.
„J-jo," zachrčel a mě se ulevilo.
Skutečně to vypadalo, že kromě několika odřenin, když jsem ho povalil na beton byl v pořádku. Teda aspoň po fyzické stránce.
Vzdáleně jsem uslyšel sirény, a pokoušel se postavit.
Teprve pak mi došlo pořádně, co se stalo.
Obě naše auta byla na odpis a my dva měli štěstí, že jsme to přežili. Vypadalo to, že nikdo jiný v tu chvíli okolo nebyl, a bohužel, jak jsem zaregistroval, byla pryč i dodávka a oba muži.
Z kavárny vyběhlo několik lidí, ale zastavil jsem je a řekl, ať se vrátí zpátky.
Stačilo pár minut a kolem se to začalo rojit policisty, hasiči a doktory.
„Jsem superintendent Joshua Cavis. Tohle je pan Jared Lambert, důležitý svědek a je potřeba mu zajistit ochranu," zakřičel jsem na velitele zásahovky a ukázal mu doklady.
Vypadalo to však, že mě od pohledu zná.
„Potřebujete ošetřit," chytl mě za levou paži a odvedl k sanitce, která stála opodál.
Po cestě jsem mu vypověděl všechno, co jsem si dokázal zapamatovat, ale poznávací značka dodávky mi bohužel unikla.
„Musíte do nemocnice," ozval se doktor, a já se na něho napřed nechápavě podíval.
Byl jsem v šoku a napumpovaný adrenalinem, že mi až po chvilce došlo, co je se mnou špatně.
Pravé ucho a vlasy kolem jsem měl sežehlé. Měl jsem zalehlé v uších, proto jsem tak špatně slyšel, a v pravé paži jsem měl zaražený kus plechu z auta.
„Zatraceně," zamumlal jsem.
„O všechno se tu postaráme. Vy se nechte odvést do nemocnice. Pana Lamberta ošetříme taky, a pak ho začleníme do ochrany svědků. Spolupracujete na případu Rituál spolu s detektivem Wardem pod velením velitele Rodrigueze, že? Máme jim dát vědět?" zeptal se velitel, který se mě snažil ujistit, že to tady zvládnou i beze mě.
Něco nesrozumitelného jsem zamumlal, a pak se nechal vtáhnout do sanitky.
Cesta uběhla poměrně rychle, nebo se mi to aspoň zdálo.
Thomas
Chystal jsem oběd, ale moc nadšený jsem nebyl, protože si Mark vymyslel něco složitého, co jsem ještě nedělal. Ale aspoň jsem ho trochu zabavil. Chvíli seděl, chvíli přecházel z obýváku do kuchyně, když jsem potřeboval s něčím urgentně pomoct, nebo ochutnat. Věděl jsem, že oběd vaříme i pro Joshe, a i já chtěl, aby se opravdu povedl.
Mark se zdál být v pohodě, a už nám chybělo jen dopéct maso, a všechno bylo hotovo.
Začal jsem chystat na stůl, aspoň pro nás dva, když jsem si všiml, že se najednou Mark zarazil a upřeně se zadíval na televizi.
„Co tam dávají zajímavého?“ zeptal jsem se s úsměvem a položil jsem talíře na stůl.
Mark neodpověděl, jen zesílil zvuk televize a ukázal na ni.
Došel jsem k němu a zvědavě se podíval na televizi. Ale moje zvědavost se během chvilky změnila v šok.
„To je Joshovo auto!“ vyhrkl jsem ze sebe, když jsem viděl mimořádné zprávy o bombovém útoku.
Mark byl celý bledý, když viděl ten šrumec. Snažil se v tom zahlédnout Joshe, ale nikde ho nejspíš neviděl, protože se začal mírně třást a zblednul ještě víc...
„Obleč se, jedeme tam!“ zaběhl jsem do kuchyně vypnout troubu.
Chytl jsem Marka za ruku a dotáhl ho do ložnice. Vletěl jsem do té jeho super šatny, popadl první věc, která mi přišla pod ruku a rychle jsem to na něho navlíknul. Oběma nám bylo jedno, co má na sobě Teď nás zajímal jen Josh.
Ještě po cestě k autu, když Mark roztřesenýma rukama zamykal dům, jsem vytahoval telefon z kapsy.
„Josh je nedostupný,“ řekl jsem tiše, když se ozval obsazovací tón.
Chtěl jsem to zkusit ještě jednou, ale v tu chvíli se mi telefon rozezvonil...
Velitel zásahovky...
S obavami, co se dozvím, jsem telefon přiložil k uchu...