Mark
Byl to velký šok.
Dozvědět se takhle napřímo, že nás vlastně po celou dobu sledují a mají informace o každém našem pohybu. Je už jasné, že v tom moji lidi nejedou. Oni nevěděli, že Josh má přiletět. Nikdo to nevěděl, kromě mých nadřízených, kteří to museli schválit, když jsem si Joshe vyžádal.
Tohle jsem vážně nechtěl. Nechtěl jsem se dostat znovu do situace, kdy budu muset obvinit někoho z nadřízených. Ale důležitější je, že je to teď čím dál víc nebezpečnější. A teď, když o tom víme, a nemám důvod Joshovi nevěřit, tak se budu neustále ohlížet a čekat ránu do zátylku.
Nehledě na to, že budu mít strach o tyhle dva... Už jen to, že Bolt byl o Thomase doma... Někdo mu opravdu od nás musel dát informaci, kde bydlí.
„Joshi, vezmi si věci a pojď ke mně do kanceláře. Musím pracovat, a pokud tu nechceš někoho jiného, tak půjdeš se mnou vedle. A neříkej už, že se smrti nebojíš. Je to přirozená věc a měl by ses mít na pozoru. Na záběry se můžeš podívat později, až budeš s Thomasem. Teď se raději zaměř na hledanou oběť. Z toho, co jsi vyčetl, máš nějaké indicie, které ti pomůžou v hledání. A aspoň se zaměstnáš něčím jiným. Záběry z kamer opravdu můžou počkat, až se uklidníš a budeš se na ně dívat s chladnější hlavou,“ stiskl jsem Joshovu ruku, kterou měl na mé noze.
Chtěl jsem, aby věděl, že chápu jeho rozpoložení. Ale bylo to jediné, co jsem v tuhle chvíli pro něj mohl udělat. I pro mne to bylo těžké, ale tímhle momentem se svět nezastaví a vrahové mají náskok, který musíme za každou cenu snížit, jak nejrychleji to půjde.
Joshua
Byl jsem rád, že mě Mark nechal u sebe. Měl pravdu. Bylo důležité pokračovat. Shodil jsem ze sebe triko a oblekl si košili. Kravatou ani vestou jsem se nezdržoval. Uvařil jsem sobě i Markovi kávu a sedl si u něj na pohovku. Nechal jsem ho pracovat, a sám si začal dělat poznámky. I když už jsem se trochu uklidnil, přesto jsem ještě nebyl v pohodě natolik, abych z těch indicií něco vytvořil.
„Jestli ti to nevadí, na chvilku se natáhnu. Nějak mi to moc nemyslí," otočil jsem se k Markovi, a když přikývl na souhlas, natáhl jsem se a skoro okamžitě usnul.
Mark
Přesunuli jsme se do mé kanceláře. Thomasovu jsem zamknul, tak jak chtěl, i když jsme byli hned vedle.
Usadil jsem, se a než jsem vzal do ruky telefon, nejdříve jsem postupně upil polovinu kávy, abych se i já trochu uklidnil. Vyřídil jsem nezbytné telefonáty, přičemž jeden z nich byl na techniky, aby minimálně dvě kamery nasměrovaly natrvalo na mou a Thomasovu kancelář, do odvolání.
Když se Josh natáhl a hned usnul, vzal jsem do ruky hrnek se zbytkem kávy a pohodlně se opřel.
Přemýšlel jsem nad tím, co se vlastně od přijetí tohoto případu až po tenhle moment událo. Bylo toho opravdu hodně. Ale že ten útok Bolta na Joshuu byl někým naplánovaný... To měnilo situaci i u samotného Bolta.
Druhý telefonát byl na kluky, kteří to teď měli na starosti. Když přišli do mé kanceláře, jen jsem jim ukázal, aby byli tiše a nevzbudili Joshe. Stáli jsme blízko sebe, a já jim tiše sdělil, co jsme zjistili. Bude potřeba Bolta znovu vyslechnout a rovnou jsem jim dal seznam všeho, co potřebuji od něj zjistit. Požádal jsem je, aby mi hned neprodleně hlásili, jakmile budou něco vědět. Nechci čekat, až sepíšou zprávu, na to nás čas až moc tlačil.
Když odešli, konečně jsem se pustil do práce, kterou jsem přerušil, když Thomas s Joshem přišli.
Thomas
Za dalších patnáct minut jsem vystupoval z auta a šel nahoru do své kanceláře. Málem jsem si narazil prsty, když se dveře ani nehly. Pochopil jsem, že Joshua bude s Markem, tak jsem šel hned za nimi.
Už jsem chtěl za sebou bouchnout dveřmi, když jsem si všiml, že Joshua spí a Mark divoce gestikuluje, že mám být zticha.
„To je všechno krásný, ale musíme se hnout. A ty taky musíš pracovat. Řekl jsem klukům, aby zajistili všechny záznamy z telefonních hovorů a zpráv od Judith. Promiň, že jsem tě obešel, ale v tomhle případě, kdy jsi jeden z podezřelých, to jinak nešlo,“ omluvně jsem se na Marka podíval.
Jen mávnul rukou, že to chápe, abych se zbytečně neomlouval.
Přešel jsem k sedačce a sklonil se nad Joshem.
Pohladil jsem ho po tváři, abych ho vzbudil trochu jemněji, než bych to obvykle udělal. Nechtěl jsem být na něj hrubý, když má nervy na pochodu.
„Joshi“ sklonil jsem se k němu. „Vstávej, tady spát nemůžeš. Jedeme domů...“
Joshua
Když má člověk nervy na pochodu a usne za vypjaté situace, zdají se mu zdánlivě podivné a nesouvislé sny. V mém snu jsem bojoval s drakem, abych zachránil prince ze sousedního království. Byl to litý boj a já nevyvázl bez zranění. Ale všechna únava mě hned přešla, když ke mně přistoupil, pohladil mě po tváři a řekl, že je čas jít domů.
„Zabil jsem draka, můj princi," zamumlal jsem zdánlivě nesouvisle, než mi došla podstata slov, které se v polospánku dostaly do mého mozku.
Jako rytíř jsem se Josh nejmenoval, a proč by mě zval domů?
Otevřel jsem oči a zamrkal, když se mi podařilo zaostřit na tvář nad sebou.
Thomas se pobaveně šklebil a Mark radši dělal, že pije kávu.
„To jste nikdy nemluvili ze spaní?" zabručel jsem a sedl si, abych se mohl protáhnout.
„Jo, je to lepší," řekl jsem sám pro sebe, a pak se obrátil na Thomase. „Ale jestli ti to nebude vadit, rád bych jel domů tvým autem. Nechci řídit, když nejsem úplně v pohodě."
Thomas
Fakt jsem se musel zasmát, když jsem viděl Joshovu reakci.
„Hmm, takže rytíř na bílém koni?“ pobaveně jsem se zeptal a pohlédl jsem k Markovi, když se snažil potlačit zasmání.
Popadl hrnek a strašně dělal, že pije kafe, jenže to měl vypité, už když jsem přišel, a teď se jen culil do prázdného hrnku.
„Pojedeme mým autem, už jen proto, že jsi pil. Zítra sem stejně pojedeme, tak si ho můžeš potom vzít. Tak si posbírej věci a půjdeme, už toho máme všichni docela dost, a budu rád, až budu doma a sundám ze sebe tyhle hadry.“
Mluvil jsem, jako by se před dvěma hodinami ani vlastně nic nestalo závažného. Sice jsem cítil pořád mírně napětí a nepříjemný pocit, ale nechtěl jsem tuhle náladu ještě víc rozvířit, abychom nepropadli depresi všichni tři. To by se teď vážně nehodilo. Potřebovali jsme se z toho prvotního šoku otřepat a fungovat normálně dál. Akorát jen prostě přibyla jedna starost navíc, nic víc.
Přesto, než si Josh posbíral kosti a své věci, přešel jsem k Markovi.
Zastavil jsem se až u něj a sklonil se k němu.
„Bude to v pohodě, uvidíš. Dej na sebe hlavně pozor, ano?“ na moment jsem si ho přitáhl a krátce ho políbil.
Vím, říkal jsem, že tohle si prozatím musíme odpustit. Ale já prostě musel. Nedokázal jsem si poručit, tak moc mi na Markovi záleží.
Mark
Chtěl jsem zamaskovat svůj úsměv nad Joshovým mumláním ze snu. A hlavně jeho reakci, když se probudil a došlo mu to. Popadl jsem hrnek, abych se napil, ale byl prázdný. Thomas se na mě s úsměvem podíval, protože mu to bylo jasné.
Odložil jsem hrnek, a chtěl něco říct, ale v tu chvíli ke mně Thomas došel.
Překvapil mě. Říkal, že ten polibek předtím byla poslední intimita, co jsme si pro teď mohli dovolit.
Ale tak nějak mě to zahřálo u srdce. Stiskl jsem mu krátce ruku, a pak ho od sebe jemně odstrčil.
„Vypadněte už. Mám plno práce,“ sklonil jsem hlavu ke svým papírům, aby nebyl vidět ten jemný ruměnec, který mi naskočil po Thomasově polibku.
„A dávejte na sebe pozor, ano? Zavolejte mi, že jste doma, abych byl v klidu.“
Joshua
Než jsem se posbíral, Thomas přešel k Markovi a krátce ho políbil. Mírně jsem našpulil pusu, protože já dneska pořád sušil, když nepočítám to lehké otření od Marka. Ale nežárlil jsem. Slušelo jim to spolu, a tak nějak to k nim patřilo. Navíc, Mark prostě oporu potřeboval.
„Těším se, až budeme doma," vydechl jsem, když jsem za sebou zabouchl dveře od auta a opřel se pohodlně v sedačce.
„Až přijedeme domů, mrknu na ty místa činu, ale jinak neslibuju, že toho víc zvládnu," řekl jsem Thomasovi svůj plán, když se rozjel.
Pak už jsem jen hleděl z okna a mlčky sledoval cestu.
Až teprve když za námi zapadly dveře bytu s úlevou jsem se doslova zhroutil na zem a zůstal klečet.
„Konečně klid. Celou cestu jsem měl nervy na pochodu," oddechl jsem si, vyzul si boty, stáhl ponožky i kalhoty, a jen tak ve spoďárech a košili se položil na chladnou zem.
Thomas
Bylo vidět, jak byl Joshua celou cestu napnutý a pořád se díval z okna, jako by na nás měli zaútočit z vrtulníku, nebo co. Ale chápal jsem ho. Ani mě z toho nebylo nejlépe, a od chvíle, kdy na to přišel, jsem také měl tendenci se rozhlížet kolem sebe.
Ale když jsem řídil, musel jsem se soustředit jen na to.
Chtěl jsem navrhnout, že si necháme večeři poslat, ale nakonec jsem to zavrhl dřív, než jsem s tím přišel. Teď nemůžeme jen tak někomu dovolit přijít až k mým dveřím.
„V mrazáku jsou zmrzliny, pokud se chceš ochladit, tak si nějakou vyber. Já se půjdu osprchovat a pak budeme pokračovat v práci. Na večeři si uděláme jen něco lehkého, na nějaké vyvařování nemáme čas, a navíc se mi do vaření ani nechce.“
Chtěl jsem už odejít, ale ještě jsem se zastavil a dřepl si nad ním.
„Jsem rád, že jsi to dokázal rozluštit, i když to pro nás nebyla moc dobrá zpráva. Ale aspoň víme, na čem jsme, a kluci už na tom taky pracují. Díky, Joshi,“ i jemu jsem věnoval polibek, jako poděkování i na uklidnění, aby zbytečně nestresoval, že nás dostal do blbé situace.
Nebýt jeho, nevěděli bychom to, a o to nebezpečnější by to pro nás bylo.
Když jsem se zvedl, ještě jsem do něho jemně drbnul nohou, a pak jsem ho překročil a šel do pracovny, abych hned schoval zbraň do trezoru, i když jsem na moment zapřemýšlel, že bych si ji nechal někde po ruce.
Ale sakra, jsem doma. Nemůžu být zas tak paranoidní...
Když jsem vyšel z pracovny, zamířil jsem rovnou do ložnice, abych se konečně svlékl z toho obleku a mohl se jít osprchovat. Dlouho jsem se v koupelně nezdržoval, a za chvíli jsem už s orosenou lahví vody seděl v pracovně a startoval počítač a notebook...
Joshua
Spokojeně jsem zamrčel, když se Thomas ke mně sklonil, a sice krátce, přesto políbil.
Potěšilo mě to, stejně jako jeho poděkování, po kterém jsem se lehce začervenal. Hned mi to zvedlo náladu zase o trochu víc.
Zatímco se šel sprchovat, já ze sebe sundal ještě košili, hodil na sebe křiklavé triko, posbíral si věci, které jsem odložil v obýváku do křesla a brašnu se zbraní, kterou jsem do ní uschoval ještě v Thomasově kanceláři, odnesl do pracovny.
Pak jsem se vrátil do kuchyně a do větší mísy udělal těstovinový salát s kuřecím masem a zeleninou. Hodil jsem to na podnos spolu se džbánem džusu, do kterého jsem ještě hodil led, přidal skleničky a vidličky s talíři, z mrazáku vytáhl zmrzlinu pro sebe, a konečně se vydal do pracovny.
Thomas už tam seděl a studoval materiály.
„Tady něco rychlého k jídlu. Zmrzlinu jsem ti nebral. Já zatím hlad nemám, dám si asi později," s těmi slovy jsem vytáhl své poznámky z kabely, a usadil se na zem před mapu.
Se zaujetím jsem lízal zmrzlinu, která už začala pomalu roztávat, a v jednu chvíli ji musel strčit celou do pusy až po dřívko, protože jinak hrozilo, že skončí na zemi.
Ale musel jsem pochválit Thomasův výběr. Značku jsem sice neznal, ale chuť smetany byla výborná, stejně jako kvalitní hořká čokoláda, která tu sladkost vyvažovala.
„Jo, je to, jak jsem si myslel. Ta dvě místa, o kterých jsem si myslel, že to nebudou, to nejsou..." zašermoval jsem zbytkem zmrzliny před mapou, když jsem si to začal konečně srovnávat v hlavě.
„Ale..." narval jsem si zbytek zmrzliny zase do pusy, vstal a přešel ke svému stolu, kde jsem se začal prohrabávat papíry.
Thomas
Bylo fajn, že Joshua nakonec tu večeři udělal. Když to donesl, vonělo to tak dobře, že jsem si hned nabral a pustil se do jídla. Svoji práci jsem na moment odložil a sledoval Joshe, co říká a ukazuje. Chvílemi jsem měl pocit, že tou zmrzlinou chce snad udělat i značky na mapě.
Vstal jsem, a ta dvě místa, které vyřadil, jsem přeškrtnul černým fixem, aby nás to zbytečně nemátlo.
Sed jsem si zpátky ke stolu a znovu jsem si nabral salát.
„Je to fakt dobrý,“ zahuhlal jsem s plnou pusou.
A taky fakt, že jsem se osprchoval, teď i najedl, a měl jsem plný žaludek, mi docela uklidnilo nervy. Cítil jsem se o hodně lépe.
„Kruci!“ vyskočil jsem na jednou a běžel do ložnice.
Popadl jsem telefon a už cestou zpátky jsem psal Markovi zprávu, že jsme doma a dojeli jsme bez problémů.
„Zapomněl jsem napsat Markovi. Určitě už stresoval, že se neozýváme,“ vysvětlil jsem omluvně, proč jsem tak najednou vyběhl z pracovny.
„No, co to tvoje ale? Nakousl jsi to, tak to domluv,“ vrátil jsem se pohledem k Joshovi a do ruky znovu vzal talíř se salátem.
Joshua
Zatímco se Thomas ládoval salátem, který mi pochválil, přehraboval jsem se papíry a mezitím konečně dorazil i zmrzlinu. Trochu jsem nadskočil, když najednou vyletěl a zmizel.
„Takhle mě už neděs," vydechl jsem úlevně, když jen řekl, že zapomněl dát Markovi vědět.
Přešel jsem ke stolu a taky si nabral salátu, protože to vypadalo, že to snad spořádá sám, a navíc, když jsem ho viděl, dostal jsem sám hlad.
„Počkej, pracuju na tom," zahuhlal jsem s plnou pusou, abych mu odpověděl.
„Zmínil, že na to místo moc lidí nechodí, kvůli... Proč tam nechodí? Ze své vlastní vůle nebo proto, že z nějakého důvodu nemůžou?" zašermoval jsem vidličkou do vzduchu a znovu se usadil před mapou.
Začetl jsem se do papírů, které jsem si položil na zem před sebe, a zhltl zbytek salátu na talířku.
„Na těch místech jsem byl. Na první pohled vypadají zcela obyčejně. Ostatně, jako všechny parky..." zamumlal jsem si spíš pro sebe.
„Kvůli, kvůli..."
Zamračeně jsem studoval papíry a namáhal už tak dost unavený mozek.
A pak mi to docvaklo, až jsem se plácl do čela.
„No jasně! Já idiot!" vykřikl jsem a vstal, abych mohl z mapy vyndat jeden ze dvou zbývajících špendlíků.
„Tohle je to místo! Lidé tam nechodí, protože nemůžou. Kousek od středu parku totiž roste velmi vzácný jehličnan, který byl označen za chráněný a oblast okolo něj uzavřena. Než, aby lidé riskovali pokuty, protože městská policie to tam v pravidelných intervalech hlídá, aspoň podle toho, co jsem si zjistil, tak se tomu místu raději vyhnou," vysvětlil jsem Thomasovi a podal mu papíry s informacemi a poznámkami.
„Budeš muset zavolat Markovi, ať nám ještě dneska splaší povolení od ochránců přírody. Nemělo by to v takovém případě trvat víc než pár hodin, přesto se tam budeme muset nejspíš vypravit až ráno," řekl jsem, když jsem se zadíval na hodinky.
„Ale máme aspoň stopu!"
Plácl jsem sebou znovu na zem a mohutně zívl.
Thomas
Zamračil jsem se, když Josh popadl salát a hned se do něho pustil. Byl vážně dobrý, a i když jsem ho snědl docela dost, netížil mě v žaludku, a tak jsem byl schopný v pohodě dál pracovat.
Ale když jsem mrknul do mísy, ještě ho tam na dně trochu bylo.
„Už nebudeš?“ vzal jsem ho do ruky, a aniž bych čekal na odpověď, rychle jsem se do něho pustil.
„Zavolám Markovi hned,“ odložil jsem po chvíli prázdnou mísu na tác a hned vytáčel na mobilu číslo na Marka.
Vysvětlil jsem mu, co potřebujeme a poprosil jsem ho, aby hned, jak povolení bude mít, mi ho nechal poslat. Chtěli jsme tam jít co nejdříve.
Když jsme domluvili, odnesl jsem špinavé nádobí do kuchyně a vrátil se zpátky. Myslel jsem si, že budeme s Joshem ještě něco probírat, ale když jsem ho viděl, jak má pusu otevřenou, div nespolkne i tu mapu, pod kterou ležel na zemi, došlo mi, že z něj moc toho dneska už asi nedostanu.
„Měl by sis jít lehnout. Jsi unavený a tím pádem i k ničemu. Tvoje myšlenkové pochody se začínají zpomalovat,“ ukázal jsem mu směrem do ložnice. „No, pokud tě sprcha probere, můžeš se vrátit. Ale jakmile budeme mít povolení, vyrazíme, i kdyby měla být ještě tma. Tak možná bude lepší, kdyby sis šel lehnout. Já tu ještě chvíli budu pracovat.“
Joshua
Zíval jsem na celé kolo. Sice jsem se to snažil maskovat, ale jakmile se Thomas vrátil z kuchyně a přistihl mě, sedl jsem si a prohrábl si vlasy.
„Trochu mě to vzalo. Sprcha mě nejspíš trochu probere, ale pokud nevadí, i tak si půjdu lehnout. Dneska už stejně nic nevymyslím. To nejdůležitější nás stejně čeká po povolení," znovu jsem zívl a natáhl se k Thomasovi, aby mi pomohl vstát.
„A ty bys to taky neměl přehánět a jít si lehnout," zamračil jsem se, protože mi bylo jasné, že je schopný vydržet vzhůru až do rána.
„Neusnu, dokud nepřijdeš, takže pokud chceš, abych se vyspal, přijď brzo," zahulákal jsem na něj ještě z chodby, a po pár minutách se skoro rozpustil blahem ve sprše.
Nechtěl jsem v ní ale trávit věčnost. Rychle jsem se namydlil, jak jinak než Thomasovým gelem, spláchl vlasy slepené vrstvou gelu, a pak ještě rychle u umyvadla vyčistil zuby.
Spokojený jsem nahý přešel do ložnice, natáhl na sebe jedno z Thomasových trik, abych nezamokřil postel, protože se málokdy po sprše utřu a hupsnul do peřin.
Sice jsem byl unavený, ale sprcha mě částečně probrala, takže jsem si rozsvítil lampičku na nočním stolku, protože se začalo smrákat, otočil se na bok, zmuchlal deku pod sebe a začal si číst. Tušil jsem, že jestli Thomas do hodiny nepřijde, stejně vytuhnu, ale řekl jsem mu to hlavně proto, že jsem chtěl, aby si taky odpočinul, vypnul a vypustil páru.
Thomas
„Jo, neboj, nebudu ponocovat,“ mávnul jsem rukou, když Joshua odešel z pracovny.
Nalil jsem si džus, pořádně se napil a hned se pustil do práce. Bylo toho opravdu hodně, zvlášť teď, když jsme měli nové poznatky. Ale za všechny ty dny, kdy jsme toho moc nenaspali, a navíc nervy po dnešku hrály naplno, i na mě pomalu začala padat únava. Když už se zešeřilo natolik, že jsem si musel rozsvítit, rozhodl jsem se toho pro dnešek nechat.
Všechno jsem povypínal a pozhasínal. Sebral jsem akorát mobil, abych byl na příjmu, až přijde od Marka zpráva a mohli jsme hned jednat. Byli jsme domluveni, že nám budou při ruce dva lidi, kteří, pokud pohřešovanou najdeme, hned zajistí vše potřebné, abychom nemuseli s Joshem opustit místo činu.
Když jsem vešel do ložnice a odložil mobil na stolek, Josh si ještě četl. Musel jsem se usmát, jak měl zas srolovanou peřinu mezi nohama a vystrčený zadek ven do prostoru.
Zaběhl jsem si na toaletu a vyčistit zuby. Když jsem se vracel zpátky, bylo už něco po desáté a venku skoro tma. Na moment jsem se zastavil a podíval se na Joshe, jak si hoví v mé posteli a v mém triku.
Ale i tak, i přesto, že ležel a četl si, byla na jeho tváři vidět únava. Tohle prostě skrýt nedokázal.
A taky to, jak ležel... Dneska ráno jsem ho vlastně ani neviděl cvičit tu jeho jógu, jak byl nervózní z té přednášky.
Zašel jsem znovu do koupelny a z poličky vzal masážní olej s lemongrassem a bergamotem. Ještě jsem popadl velkou osušku a malý ručník na ruce, a vrátil se k Joshovi.
„Lehni si na břicho, trochu ti uvolním svaly, je vidět, jak jsi celý napjatý. Ráno pak vstaneš a budeš celý bolavý.“
Joshua
Začetl jsem se natolik, že jsem zapomněl i na čas.
Teprve až když jsem uslyšel Thomase vejít, zamžoural jsem na hodiny. S překvapením jsem zjistil, že z původní hodiny jsou dvě. Ale byl jsem rád, že Thomas skutečně přišel. Když podruhé zmizel v koupelně, odložil jsem knihu, připravený jít spát, ale z toho sešlo po Thomasových slovech, kdy jsem na něj chvilku nechápavě zíral.
„S radostí," zahučel jsem nakonec, roztáhl si pod sebe osušku, co mi Thomas podal, a pak se na ni rozvalil a přetáhl si triko přes hlavu.
S první kapkou oleje, která mi dopadla na záda, jsem sebou lehce trhl.
A pak, když Thomas zaryl prsty do mých ramen, aby je prohnětl...
„Ach, Bože!" zavyl jsem do polštáře a trochu se vyhrbil.
„Myslím, že jsem se právě zamiloval do tvých prstů. Dokážeš s nimi skutečně divy," zasténal jsem, když se jimi Thomas začínal propracovávat podél páteře k bedrům.
Thomas
Počkal jsem, až se Josh uloží. Ani jsem se nedivil že skoro hned nadšeně souhlasil. Taková masáž jednou za čas není k zahození A tenhle olej, s jemně citrusovou vůní, která není nějak výrazně dráždivá, uvolňuje nejen svaly a šlachy, ale i nervy.
Pořádně jsem si promnul ruce, abych je neměl studené, a hned se pustil do Joshuových zad.
Musel jsem se usmát po jeho slovech. Bylo vidět, že si to doslova užívá.
Když jsem se dostal k jeho bedrům, něco mě napadlo. Natáhl jsem se ke stolku a vytáhl si ještě gel na vodní bázi, který je k tomuhle účelu ten nejlepší. Položil jsem ho na postel vedle Joshe, a pak pokračoval v jeho masáži.
Snažil jsem se mu ty záda promasírovat, jak nejlépe jsme uměl. Nebyl jsem sice školený masér, ale často jsem na masáže chodil, tak jsem si pamatoval, jak přibližně postupují.
Pomalu ale jistě jsem se opět dostával k jeho bedrům. Tentokrát jsem se tu ale nezastavil. Nechtěl jsem ho v těch místech nějak trápit, na to jsem neuměl odhadnout svoji sílu. Ale měl jsem v plánu udělat něco jiného.
Přikápnul jsem trochu oleje i na jeho zadeček, a změřil se na oblast beder a jeho hýždí.
„Nejlepší na celkové uvolnění je masáž prostaty. Jo, s tím mám zkušenosti,“ zamlaskal jsem, když jsem si vzpomněl na ten příjemný pocit.
Kolenem jsem donutil Joshe víc roztáhnout nohy, abych si mohl kleknout mezi ně a dobře se dostal k jeho intimním partiím.
Teď už jsem se opravdu věnoval jen téhle části jeho těla. Postupně jsem promasírovával jeho bedra a hýždě, i stehna, ale tam jsem se nezdržel moc dlouho, protože to nebylo tolik potřeba.
Nakápl jsem si na prsty připravený gel. Po zadečku jsem táhl prsty až k hrázi, kterou jsem jemně začal promasírovávat, než jsem po ní posunul prsty mírně nahoru a opatrně jsem zasunul prst do jeho análku. Netrvalo dlouho a našel jsem ten hrbolek, který teď byl objektem další masáže, zatímco druhou ruku jsem zasunul pod něj, abych se mohl věnovat i jeho penisu, a on z toho měl lepší prožitek.
Joshua
Doslova jsem funěl blahem do polštáře, když mi Thomas promasírovával zatuhlé uzlíky svalů, a začal se celkově uvolňovat. A když pak řekl, že je na uvolnění nejlepší masáž prostaty, nahlas jsem zasténal.
„Thomasi!" zasténal jsem a vyhrbil se, čímž jsem mu dal větší prostor k tomu, aby sevřel můj penis, který začal velice rychle nabývat na tvrdosti.
Svíjel jsem se pod jeho dotyky, jeho škádlením, jemná vůně masážního oleje příjemně dráždila mé smysly. Ale i když mi to bylo neskutečně příjemné, chtěl jsem, aby Thomas z toho taky něco měl.
Otočil jsem se a než se Thomas stihl vzpamatovat, vrhl jsem se mu kolem krku a zaútočil na jeho rty. Dokonce jsem ho tím útokem posadil na zadek, takže musel natáhnout nohy, aby do nich nechytl křeče. Jednou rukou jsem zároveň zamířil do jeho klína, pod šortky, a s uspokojením zjistil, že ani jeho celá tahle akce nenechala chladným.
„Konečně..." zachraptěl jsem. „Konečně si tě můžu pořádně vychutnat."
Aniž bych mu dal prostor, sklonil jsem se hned k jeho klínu a začal ho zpracovávat rukou i jazykem.
Byl jsem k nezastavení. Touha mnou lomcovala tak, že to musel cítit i Thomas.
Když jsem pořádně naslinil jeho chloubu, která teď byla tvrdá jako kámen a hrdě stála v pozoru, klekl jsem si nad Thomase, a bez zbytečných keců na něj nadoraz dosedl.
Thomas
Na masáži jeho prostaty jsem si dal opravdu záležet. Dobře vím, jak je to příjemné a dokáže to i zcela uvolnit. Nejdříve jsem jemně prstem promasírovával jeho hrbolek a druhou rukou protahoval penis.
Postupně jsem však na prostatu zvýšil tlak, dokud se v tom nezačal Josh úplně ztrácet.
Pozoroval jsem ho a sám jsem dostával chuť si taky užít. A bylo mi jedno jak. Začínal jsem přemýšlet i o tom, že bych se zas objednal na masáž...
Po chvíli to už vypadalo, že se Josh blíží ke svému konci, jak moc funěl do polštáře a celý se pode mnou kroutil. Jenže překvapil. Tak, tak, že jsem z něj stihl prst vytáhnout, když se náhle zvedl a doslova se na mě vrhnul. Chtěl jsem zaprotestovat, že jsem ještě neskončil, ale on mi svou akcí doslova vzal všechna slova z úst.
„Joshi,“ zasténal jsem a propnul se proti němu, když se jeho hlava ocitla v mém klíně.
Nedokázal jsem ho ani zastavit, jak se do toho doslova zažral. Byl jak dračice, která po sto letech vylezla z jeskyně a usmyslila si, že sežere každého, kdo se ji postaví do cesty.
Jediné, na co jsem se vzmohl, bylo, opřít se o ruce, abych jeho útok ustál, zvlášť v momentě, kdy se nečekaně zvedl a během chvilky se na mě doslova nabodl.
„Joshi!“ vykřikl jsem znovu jeho jméno, až mi hlas přeskočil.
Chytl jsem ho kolem pasu a přitáhl si ho k sobě blíž. O něco jsem mu ztížil jeho pohyby, ale o to, to bylo víc intenzívní, a já se mohl vrhnout na jeho ústa.
Miluji takové rychlovky... Člověka to doslova roztřese, zapomene na svět, ale hlavně... Užije si to naplno...
Vychutnával jsem si jeho ústa v hlubokém polibku Jednou rukou jsme ho občas pohladil po hrudi a podráždil bradavky, než jsem ho popadl za ty vlasy v místě, kde je měl delší, a donutil ho zaklonit hlavu, abych se mohl vrhnout na jeho tak lákavý krk. Líbal jsem ho, okusoval ho, a přitom překotně dýchal se známkou blížícího se vyvrcholení, které mě nutilo vycházet jeho pohybům vstříc.
Joshua
Bylo to rychlé, ale o to víc intenzivní. A hlavně, vidět, jak si to Thomas užívá, mě hnalo dopředu.
Zasténal jsem hlasitěji při každém hlubším zásunu dovnitř sebe, protože tahle poloha to víc než umožňovala.
Svíjel jsem se pod Thomasovými doteky, snažil se vycházet mu při polibcích vstříc, a když pak sevřel moje vlasy a vrhnul se na můj krk, zaryl jsem mu nehty do ramen a zrychlil pohyby.
„Thomasi, já..." zasténal jsem hlasitě, když se blížil můj vrchol.
Myslel jsem, že se mi tím náporem roztrhne tělo.
Stačilo už jen pár přírazů a důkaz mého uvolnění mohl Thomas cítit nejen na svém břiše.
Sevřel jsem stehny jeho boky, penis uvěznil v zadečku, objal ho kolem krku a prsty jedné ruky mu vjel do vlasů.
Sténal jsem se zakloněnou hlavou, tiskl se na Thomase, svíral jeho vlasy a druhou rukou ho nehty škrábal po zádech.
Pak jsem trochu povolil sevření zadečku, ale jen natolik, aby mohl Thomas ještě pokračovat chvilku v přirážení a přivést k vrcholu nejen sebe, ale i doladit k dokonalosti dozvuky mého orgasmu.
Thomas
Znovu a znovu se mi chtělo říct, zavolat jeho jméno, když se blížilo mé vyvrcholení. Ve chvíli, kdy Josh dosedl a pevně mě v sobě sevřel, jen jsem zasténal.
Zakousnul jsem se do něj a funěl mu do krku, než se trochu uvolnil, a já mohl pokračovat.
Teď už jsem převzal otěže já. Potřeboval jsem své tempo pro tu dokonalost, která je výsledkem tohoto tělocviku.
Převrátil jsem Joshe na záda, chytl ho pod koleny a nasadil své tempo, které mě doslova rozpalovalo do běla. Narážel jsem na jeho prostatu, která tím dneska dostala úplně ukázkovou masáž, a doslova jsem se v tom začal ztrácet. Přitlačil jsem Joshovi nohy až k tělu, když jsem se nad ním naklonil. Přivřel jsem oči, a s nějakými neidentifikovatelnými zvuky se konečně dovedl ke svému vytouženému orgasmu.
Plnil jsem jeho dobře nagelovaný zadek svým semenem, když jsem se na něj doslova natlačil a málem ho sroloval pod sebou. V penisu mi cukalo i přesto, že jsem byl schopen jen sem tam malinko pohnout svými boky, abych cítil ještě to jeho nepravidelné svírání, když i on si užíval dozvuky svého orgasmu.
Po chvíli, kdy jsem cítil své rychle bušící srdce skoro v krku a nemohl se pořádně zhluboka nadechnout, jsem pustil jeho nohy, které se poslušně rozložily na matraci, a konečně se na něj svalil, úplně vyčerpaný, vycucnutý do poslední kapky.
Ztěžka jsem oddechoval, a se zavřenýma očima si vychutnával tuhle dokonalou chvíli, než jsem byl schopen zvednout hlavu a vynutit si ještě aspoň polibek pro ukončení celého tohoto šílenství.
Joshua
Když jsem povolil své sevření, Thomas mě převrátil na záda a plenil můj zadek tak tvrdě, že jsem při jeho vyvrcholení cítil, jako bych se znovu udělal. Tak silné dozvuky to ve mě vyvolalo. V hlavě mi hučelo a všechno jsem měl jako v mlze. Slyšel jsem, jak někdo sténá, ale nebyl jsem si jistý, kdo z nás dvou to je, nebo jestli jsme to oba. I když jsme měli s Thomasem sex skoro každý den, pokaždé to stálo za to, a bylo to šílenější, víc vzrušující a neskutečné. Věděl jsem, že i kdybych tu byl roky, sex s ním, by mě nikdy neomrzel.
Když mi Thomas pustil nohy a po chvilce se přitiskl na mé rty, objal jsem ho kolem krku a stáhl si ho víc na sebe. Nohy jsem omotal kolem těch jeho, poslouchal tlukot srdce, který se mísil s tím mým, jak mi ležel na hrudi, a pomalu se vracel do reality.
„Masáž s takovým koncem bych od tebe bral klidně každý den," zachrčel jsem po chvilce, a ještě jednou se krátce přitiskl na jeho rty.
Thomas
„Tak to abych si udělal nějaký kurz, abych věděl, jak přesně se to dělá,“ usmál jsem se. „No, ale snad jsem nic nezkazil.“
Rozhodně já spokojený byl, i když jsem Joshuovi původně opravdu chtěl udělat jen masáž. Ale tohle bylo takové skvělé zakončení, a já si nakonec taky užil.
„Hmm, vidíš, úplně jsme zapomněli i na ten tvůj bolavý zadek. Ale nejspíš jsi už v pořádku, co?“
Dvakrát jsem se v něm pohnul, a pak jsem ho už opustil. Stejně mi už nestál a Joshovi to mohlo být nepříjemné, když se pomalu dostával do normálu a já bych v něm ještě setrvával.
Ještě jednou jsem mu prohrábnul jeho zpocené vlasy, krátce ho políbil, rozpojil jsem jeho nohy a vstal jsem. Podíval jsem se na něho, jak tam leží rozvalený jak...
No, přirovnání jsem si raději nechal pro sebe, jen jsem ho plácnul po boku, aby se šel osprchovat a osušku hodil do špíny. Zašel jsem se opláchnout, a pak už nic nebránilo tomu, abych se spokojeně vyvalil na posteli a nachystal se k spánku.
Joshua
Když ze mě Thomas vstal, pořádně jsem se nadechl. Ani jsem si jeho tíhu doteď neuvědomil. Počkal jsem, až se opláchne, a pak si koupelnu zabral pro sebe. Po pěti minutách jsem se vrátil do ložnice a pobaveně sledoval spokojeně vyvaleného Thomase. Oblekl jsem si znovu jeho triko a vyhoupl se vedle něho na postel.
Otočil jsem se k němu čelem a chtěl se k němu přitulit, ale než vůbec Thomas stačil zhasnout lampičku na svém stolku, nevěděl jsem o sobě...
Přišlo mi, že spím tak pět minut, když mě probudil nějaký zvuk.
Trvalo pár vteřin, než mému mozku došlo, že je to Thomasův mobil.
Okamžitě jsem po něm skočil a rozplácl se na Thomasovi.
Pohled na hodiny ukazoval něco málo po páté ráno.
Volal Mark. Měli jsme povolení.
„Thomasi, vstávej. Máme práci," plácl jsem ho po stehně, hned, co jsem zavěsil, a ani se nesnažil šeptat.
Nečekal jsem na reakci, rozsvítil jsem lampičku na své straně a odešel do kuchyně, abych mohl uvařit kávu, než se Thomas vykodrcá z postele.
Thomas
Spal jsem opravdu tvrdě. A nebylo se čemu divit. V ložnici byl příjemný chládek, večer jsem si užil a byl jsem utahaný, co povídat. A když se přese mne najednou Josh převalil, a začal jsem v tom polospánku vnímat, že s někým mluvil, teprve pak mi došlo, že mi zvonil mobil.
„Že by se mi zrovna chtělo, to se říct nedá,“ zamručel, ale přesto jsem se převalil na bok, abych mohl vylézt z postele.
První cesta vedla na záchod a do koupelny, abych se aspoň trochu probral. Byl jsem mimo, jako by mě někdo praštil palicí.
Ne, jen, že mi chybí můj čas pro vstávání, ale navíc je i hodně brzy.
Tentokrát jsem kašlal na nějaký oblek. Hodil jsem na sebe džíny a triko, a když jsem si připnul zbraň, schoval jsem to ještě pod mikinu. Jen s ponožkami jsem měl trochu problém, než jsem se v tom rozespalém módu do ní trefil nohou.
V kuchyni už voněla káva, tak jsem i vytáhl pečivo, rozpekl ho i pro Joshe, a na stůl jsem k tomu přihodil máslo a džem. Dneska není čas na nějakou velkou snídani...
„Nachystal jsem si nějaké věci včera do brašny, pokud chceš něco přihodit, tak si to tam dej. Ale stejně se, pokud se něco najde, nebudeme moct plést technickýmu pod nohy,“ upozornil jsem Joshe.
Neměl jsem toho v brašně moc, ale nějaké rukavice, pytlíky, foťák a kameru... Aspoň to mi stačilo, a o zbytek se postarají technici. Tak nějak jsem i počítal, že bychom tam opravdu mohli na mrtvolu narazit. A pokud ne, i tak udělám důkladnou prohlídku, jestli se tam něco nenajde.
Joshua
Thomas se vyhrabal poměrně rychle a kupodivu, i když vypadal hodně rozespale, byl paradoxně v lepší náladě než normálně.
„Asi si vystačím s tím, co máš. Stejně musíme jet spolu, tak je zbytečné, abych s sebou ještě tahal něco já. Pokud se nemýlím, a mrtvola tam bude, stejně nejspíše za tak dlouhou dobu a v takovém počasí moc důkazů bez pořádné pitvy nezískáme. Ale rozhodně to tam chci důkladně projít, než se k tomu dostanou technici. Vím, že je to jejich práce, ale protože teď nemůžeme věřit v podstatě nikomu, chci mít jistotu,“ obrátil jsem se na Thomase a rychle si namazal sladkou housku džemem.
Až teď mi vlastně došlo, že za celou tu dobu, co jsem tady, jsem neměl pravou anglickou snídani. Asi, až bude po všem a zbyde nějaký čas, uvařím Thomasovi a Markovi nějakou anglickou specialitu.
„Sice nevím, jak to chodí tady u vás, ale u nás, pokud se na místo činu dostane nějaká vyšší šarže, může technikům zabránit v přístupu, pokud je to nezbytně nutné. Sice je může zdržet maximálně na pět minut, ale občas i tahle krátká doba může být hodně klíčová,“ dodal jsem ještě, zhltl poslední kousek a dopil kávu.
„Hned budu zpátky,“ houkl jsem pak na něj a hodil nádobí do myčky.
„Až se vrátím, můžeme spolu probrat postup. Jestli tam budeš chtít jít před techniky nebo to necháme na nich a my budeme jen sledovat. Jo, a jinak, dobré brzké ráno,“ pousmál jsem se a zastavil se u něj, abych ho mohl v krátkosti políbit, když dožvýkal poslední kousek.
V koupelně jsem se zdržel jen krátce. Záchod, zuby, nagelovat vlasy, plesknout na sebe krém, a už jsem zamířil do ložnice, abych si mohl vzít tmavě modrý oblek s černým rolákem. Se zamračením jsem ale zjistil, že mi poněkud dochází jejich zásoba.
Budu muset zjistit, kde je tady čistírna, protože čtyři obleky potřebují důkladnou očistu, a dva můžu rovnou vyhodit. S tímhle, co jsem měl na sobě mi zbývaly ještě tři další. To bylo opravdu málo.
Ještě trocha parfému, stříbrné hodinky jsem vyměnil za zlaté, v pracovně jsem si vzal mobil a na kotník připnul zbraň. Jeden nikdy neví. Sice mi to zabralo asi jednou tolik času než Thomasovi, ale zase o polovinu míň času než obvykle, což byl úctyhodný výkon.
„Můžeme,“ v předsíni jsem si nazul pohodlné černé mokasíny a mobil přihodil k Thomasovi do kabely.
Thomas
Snědl jsem dvě housky jen s máslem. Ani ten žaludek ještě nebyl nastartovaný na nějaký větší příjem potravin. Kávu jsem si nalil do termosky, abych se mohl napít cestou a případně i tam, pokud tam zůstaneme, a přihodil jsem do kabely ještě vodu na pití.
„Jasně, že se tam budeš moct porozhlédnout, ale zas nemůžeme zabrat moc času. Ono, nejdříve tam stejně jen pojedeme my a jeden policejní vůz, dva strážníci, kteří už tam na nás budou čekat. Mark jim už dal vědět,“ ukázal jsem svůj telefon, kde mi ještě od Marka přišla zpráva. „Oni nám předají i to povolení. No, a než by přijela banda to tam rozrýt, tak budeme mít chvilku pro ohledání místa. I když jsou technici v pohotovosti, nejsou přímo na místě. Dojedou až teprve po ohlášení tak do deseti minut přibližně.“
Sešli jsme dolů k autu, kde jsme rovnou nasedli a vyjeli. Po cestě jsem upíjel kávu, kterou jsem odkládal do přihrádky, aby byla po ruce. Sice jsem se soustředil na cestu, ale pořád jsem nebyl úplně probraný a doufal jsem, že mě ta káva postaví na nohy.
„Pokud tam ta mrtvola bude, musíme počítat s určitým stupněm rozkladu. Vzal jsem pro jistotu masky, ale možná tam ani smrad nebude. Nežádoucí pach hnijící mrtvoly by mohl přitáhnout pozornost...“
Cesty byly poloprázdné, takže se jelo v pohodě a nikde jsme se nemuseli zdržovat v žádných kolonách.
Joshua
Chtěl jsem Thomasovi navrhnout, že budu řídit, ale nakonec jsem myšlenku zavrhl.
Cestou jsem si do bločku, který jsem si vzal z předsíně, nakreslil co nejpodrobněji malou mapku místa, vzpomínal na každý detail i zdánlivou maličkost, abych mohl určit co nejpřesněji místo, kde by mrtvá měla být zakopána. Největší obavy mi dělalo stádium rozkladu. Počítal jsem s tím, že leží pohřbená nejméně čtrnáct dní, což mohlo v podnebí, jako je tohle, způsobit obrovské škody. Musela by ležet hluboko, možná v nějakém ochranném obalu a nejlépe ve stínu, aby se něco zachovalo, ale při naší smůle takové štěstí mít nebudeme.
Když jsme dojeli na místo, čekali nás tam dva uniformovaní policisté.
„Doufám, že pořádně zajistili okolí, protože bych tu nerad narazil na pachatele, kteří tohle místo jistě chodí kontrolovat. Zvláště teď," zabručel jsem, když Thomas parkoval.
Zatímco já pokračoval v přemýšlení opřený o kapotu auta, kde bylo nejvíc světla, Thomas odešel vyřídit nezbytné záležitosti.
„Musím si to tu ještě jednou projít, abysme to tu zbytečně celé nerozryli hledáním, které by mohlo zabrat spoustu času," zvedl jsem hlavu od bloku, když se Thomas vrátil, a rukou jsem ukázal na široké okolí.
„Při troše štěstí to nezabere moc času," pokrčil jsem rameny a od jednoho z policistů, ke kterým jsem mezitím přešel, si vyzvedl ochranný oblek a síťku.
„Celé tohle místo je teď jeden velký důkazní materiál, takže dokud neurčím přesnou polohu, měli byste si je obléct taky, a po celém obvodu zatím natáhnout pásku, pro případné ranní zvědavce," obrátil jsem se k oběma mužům, kteří přikývnutím hlavy souhlasili.
Thomas
Jak napsal Mark, policisti už na nás čekali na místě. Hned nám předali povolení a oblékli se do overalu, jak jim Josh nakázal. Netrvalo dlouho a už místo ohraničovali páskou, aby nikdo nevstoupil dovnitř.
Jenže problém teprve nastane, až se město začne probouzet a zvědavci se hromadit. I když za pásku nemůžou, je jasné, že některý senzace chtivý hned bude volat novináře nebo televizi.
„Musíme postupovat systematicky. Pokud je tu oběť a je zakopaná, tak tu bude jasná změna povrchu. Já půjdu tady v tomhle pásu,“ ukázal jsem rukou kudy půjdu. „A ty hned vedle. Když nic nenajdeme, tak se posuneme.“
Už jsem chtěl vykročit ve svém vymezeném prostoru, když se ozvalo zaskřípění brzd. Otočil jsem se, co se děje.
Z červeného fordu, sportovního typu, právě vystoupila nějaká žena. Vypadala, jako by se jen narychlo oblékla, jak měla nedopnutou halenku nedbale zastrčenou v džínách. Neměla ani make-up, a učesaná jen tak narychlo, jako by právě vstala z postele. Ani nezamkla auto a hnala se rovnou k nám.
„Okamžitě toho nechte! Tady nemáte co dělat!“
Vrátil jsem se zpátky, podlezl pásku, přes kterou už chtěla jít za námi a postavil se před ní.
„A to říká kdo?“ zahrabal jsem pod overal a z kapsy vytáhl průkaz.
„To je chráněné místo, tady nemůžete jen tak něco rozrývat!“ vytáhla i ona svůj průkaz z organizace FWS.
„Máme povolení,“ znovu jsem sáhnul do kapsy a vytáhl papír.
Bylo to, jako bychom si ukazovali karty, kdo hraje s tou nejvyšší. Jeden z policistů se k nám vracel, a já na něj kývnul, aby přišel blíž.
Ženská se však nechtěla uklidnit, ani když viděla povolení. Prý jen tak někdo nám ho nevydá, a kde si cosi, a že ona by o tom musela něco vědět...
„Tak podívejte. Máme vážný důvod tady být. Povolení jsme dostali, razítko FWS je pravé. Pokud se vám to nezdá, tak si to sama zjistěte. Já na vás nemám čas. A vlastně... Kdo jste?“
V duchu už jsem si dělal závěry. Z ničeho nic se tu objeví někdo z FWS a tvrdí, že nemůžeme dostat povolení, že tu nemáme co dělat. Je nervózní a nechce se uklidnit. Vypadá, jako by nás odsud chtěla vyhnat. Vážně ji jde jen o ten pitomý strom?
„Jestli se neuklidníte, nechám vás zatknout za bránění výkonu policisty. Takže si buď pozjišťujte, co chcete, nebo si sedněte do auta a odjeďte, nebo dostanete pouta a odvezou vás na stanici...“
Znovu jsem kývnul na policistu, když jsem už musel ženskou chytit a stáhnout zpátky, když se chtěla vehementně dostat za pásku.
Jakmile viděla v jeho rukách pouta, okamžitě odstoupila.
„Zjistím si to. Tu nemáte, co dělat!“ zavrčela na mě výhružně a stáhla se blíž ke svému autu, kde nervózně začala přecházet a už vytahovala telefon.
Rychle jsem se vrátil k Joshovi.
„Podívej se na ni,“ kývl jsem k ní hlavou a mírně se zamračil. „Buď je to vážně šílená ochranářka, nebo tu něco nehraje. Zkusím sledovat její reakce, když budeme postupovat v hledání... Možná je to blbost, ale jeden neví. A telefonuje, zajímalo by mně s kým.“
Joshua
Sledoval jsem celý výstup, takže když se Thomas vrátil a řekl, že zkusí sledovat její reakce během hledání, něco mě napadlo. Chytl jsem ho za rameno a zastavil na místě.
„Připrav si zbraň," syknul jsem. „Ta žena není z FWS. Znám jejich postupy. Mnohokrát jsem s nimi měl, co dočinění. V Anglii je chráněný snad každý kousek trávníku."
Nečekal jsem na Thomasovu odpověď a hned se vydal k ženě. Působila až moc nervózně.
„Madam, můžeme si promluvit?" zavolal jsem na ni od pásky.
Doufal jsem jen, že mi Thomas bude krýt záda, a policisté nezpanikaří, pokud dojde na nejhorší.
„Madam," oslovil jsem jí ještě jednou, když jsem se zastavil asi dva metry od ní a ona rychle ukončila hovor.
„Musím říct, že odvádíte velmi poctivou práci. Objevit se tu takhle rychle a bojovat jako lev za vzácný strom, kterých je na světě už jen několik desítek. Překvapilo mě, že v Sacramentu jsou dokonce dva. Jeden zde a jeden v chráněné oblasti v Sierra Madre. Musíte mít asi hodně práce s odháněním čumilů," mluvil jsem nenuceně, jako bych mluvil o počasí, ale dostatečně nahlas, aby mě slyšel i Thomas.
„Samozřejmě. Právě proto, že máme dvě místa s tak vzácným stromem, musíme je o to víc chránit. Pokud situaci chápete, tak prosím, opusťte tohle místo, dokud se záležitost neprošetří," řekla žena rozkazovačným tonem.
Napjal jsem tělo a postoupil o krok blíž. Ted už jsem věděl, že lže. A už mi bylo jasné, jak se pachatelé dostali na místo činu. Bud měli falešné průkazy, nebo byli bývalými zaměstnanci.
„No, madam, mám pro vás špatnou zprávu. Nejspíš jste zatčena. V Sieře žádný strom tohoto vzácného druhu neroste, což byste měla vědět, pokud nejste jen obyčejná uklízečka. Kromě toho, nikdo z ochránců by ho nenazval pouze 'stromem'. Pro ně je fauna a flora vším, a když jmenují něco chráněného, tak s náležitou úctou," kývl jsem hlavou a spokojeně mlaskl, když ženin obličej přešel z bílé do popelavé.
„Hmmm, takže ten strom... Thomasi, oběť bude v těsném okolí stromu! Řekl bych tak dva metry na západ od tisových keřů! Jsou jedovaté, takže to odradí případné kočky a psy!" křikl jsem a vybavil si přesnou polohu místa.
Napadlo mě to už při první návštěvě zde, ale ženina reakce mě v tom utvrdila. Ticho, které nastalo, trvalo snad celou věčnost. Pak se událo několik věcí naráz. Žena vytáhla zbraň a namířila ji proti mně, ale než jsem stačil zareagovat sesunula se na kapotu auta, aniž bych zaslechl jediný výstřel.
„Thomasi! Odstřelovač!" křikl jsem celkem zbytečně a vrhl se za policejní auto, které stálo mimo dosah dostřelu.