Joshua
Byl to psychicky velmi náročný den, ale nakonec jsme to nějak ustáli, i když jsem teď Markovi skutečně nezáviděl jeho pozici. Celý zbytek dne pak proběhl ve znamení hledání a prověřování, doplňování informací a čtení mezi řádky.
Poctivě jsem samozřejmě i doplňoval tekutiny, pod přísným pohledem Thomase, ze kterého jsem si pak kvůli tomu dělal na oko i srandu, než jsme tenhle šílený maraton před půlnocí odpískali. Ještě jsme se stihli domluvit, že druhý den si objedu vytipovaná místa činu, zatímco Thomas se podívá na pohřešované a vyslechne jejich rodiny, a už jsem se belhal do koupelny, kde jsem strávil snad hodinu.
Ještě jsem sundal Thomasovi notes z obličeje, aby se mi v noci neudusil a svalil se vedle něj jak podťatý.
Ale i když jsem byl sebe víc unavený a šel spát sebe víc pozdě, s železnou pravidelností jsem vstal před šestou ráno, opět jako první a zadíval se na Thomase, ležícího na zádech, jak klidně oddechuje.
Byl vážně nádherný a byla radost na něj pohledět, a já si hned vzpomněl na jeho včerejší slova ohledně jeho buzení. Můj původní plán volat Markovi padl v okamžiku, kdy jsem vyrukoval se svým podezřením, protože teď měl nejspíš práce nad hlavu a mě se nechtělo ho zatěžovat něčím takovým. Navíc jsem měl i já dnes hodně práce, a kdybych teď Thomase začal budit, nevylezli bysme dřív než před polednem. Ale... Pokud se mi dneska podaří stihnout všechno, co jsem měl v plánu, zítra ráno by možná byla šance...
Navíc, můj zadek už byl skoro v pořádku, takže...
Jen musím zapřemýšlet a zjistit, jak Thomase vzbudit, aby mě nezabil.
S uchechtnutím jsem opatrně vstal, přešel do koupelny, abych ze sebe udělal člověka a zašel do obýváku, kde jsem si už před tím nachystal věci na oblečení.
Opět jsem se nasoukal do jednoho ze svých obleků, tentokráte béžové barvy a černé košile, kterou jsem musel zapnout až ke krku, protože některé značky ještě pořád nezmizely, v rychlosti jsem nachystal tousty, napsal Thomasovi krátký vzkaz, pobral všechny důležité věci, obul značkové mokasíny, které byly pohodlnější a vzdušnější než polobotky a vyrazil do pekla.
Thomas
Jeden by řekl, co přijel Joshua, tak jsme si jen užívali nevázaného sexu. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale na druhou stranu... Uměl zapřáhnout, a jakmile jsme se oba ponořili do práce, zapomněli jsme na všechno kolem sebe. Jen lidské pochody nás nutily pít, jíst, močit... Jinak bychom snad nedělali ani to...
A tak nebylo divu, že jsem v noci úplně odpadnul, aniž bych si na Joshe, byť jen sáhnul.
Ráno, když jsem se vzbudil, byl už pryč. V první moment, než mi zapnul mozek, jsem se lekl, že zas někam zdrhnul. Ale když jsem si v „rychlosti“ promítnul včerejšek, vzpomněl jsem si, že měl dneska v plánu obhlédnout vytipovaná místa činu. Aspoň ty, co byly nejblíže. A taky jsem si přečetl vzkaz, který jsem měl na stole vedle snídaně...
Tím, že jsem měl ráno pro sebe, mohl jsem se mračit akorát tak sám na sebe do zrcadla. Ale dneska jsem to ranní vstávání trochu pozměnil. Po tom úmorném dni jsem potřeboval protáhnout svaly, tak jsem si dal ranní kolečko dlouhé jen pár kilometrů, aby mě to takhle brzy hned nezabilo.
Když jsem se pak vrátil, osprchoval se a udělal si kávu, měl jsem pocit, že dneska zvládnu práci za dva...
Protože jsem taky musel vyrazit ven, oblékl jsem se výjimečně do obleku...
Zamířil jsem za těmi, které jsem si vybral u dvou pohřešovaných. Jejich rodina a sousedé... Pro začátek... I když jsme nějaké výpovědi u nich už měli, přesto jsem si potřeboval některé věci ověřit a doplnit o další informace.
Joshua
Jako první místo jsem si vybral park nedaleko Thomasova bytu. Udělal jsem to ze tří důvodů. Jednak proto, že bylo nejblíže, taky proto, že jsem nechtěl, aby se tím Thomas zbytečně stresoval, protože není příjemné vědět, že pomalu za barákem vám několik týdnů leží mrtvola, no a i proto, že mě včera během rozhovoru s Thomasem něco napadlo.
Zamířil jsem do rozlehlého parku a zkoumal veškeré podrobnosti a detaily, a ty důležité si zapisoval. Bohužel, mi to zabralo víc času, než jsem si myslel, ale byl jsem si už jistý, že tohle místo můžu vyloučit. Tak trochu jsem si oddechl, hlavně kvůli Thomasovi.
Podle navigace jsem se vydal na další místo, ale cestou si ještě koupil pití a jídlo. Pamatoval jsem na Thomasova slova a snažil se dodržovat aspoň pitný režim.
Druhé a třetí místo mě nijak k mému zklamání neposunuly vpřed, ale čtvrté a páté, které už jsem obhlížel skoro za tmy, jak jsem se do toho zažral, mi naopak poskytli slušný obrázek. Ale i tak jsem ještě nemohl vyloučit ta dvě předchozí. Během svého pátrání jsem několikrát volal Thomasovi, abych se s ním poradil, nebo, abych mu řekl prozatímní výsledek svého pátrání, některé věci jsem ale nechtěl probírat po telefonu, protože bude lepší, když to v klidu spolu probereme v pracovně. Ale když jsem skončil nebyl jsem schopný mu ani napsat krátkou zprávu, že jedu domů.
Dneska nejspíš padnu, ani nebudu vědět jak. A výsledky budu muset asi říct Thomasovi až zítra.
Sotva jsem se dovlekl k autu, ve kterém jsem jednou skoro zadříml, a stejně šouravým krokem dorazil domů.
„Jsem doma," zahučel jsem.
Byl jsem unavený, zničený, ale spokojený, že se mi něco podařilo.
„Něco jsem zjistil, ale řeknu ti to až zítra. Teď už by nám to stejně k ničemu nebylo..." s těmi slovy jsem přešel do ložnice, aniž by mě zastavila libá vůně, co se linula z kuchyně, a rozplácl se na břicho i v obleku na postel.
Slyšel jsem, jak Thomas něco říká, ale než jsem si to stačil přebrat, byl jsem úplně tuhý.
Thomas
Skoro celý den jsem nebyl doma. A podle telefonátů od Joshe on taky ne. Jen jsem ho poprosil, aby byl opatrný, a pokud narazí na místo, kde by mohla být oběť, tak obzvlášť, a hned ať informuje Marka a potom mně. Pokud tam oběť opravdu schovali, je možnost, že to místo někdo z nich minimálně jednou zkontroluje, aby se ujistili, že je všechno v pořádku. A co kdyby tam na sebe s Joshem narazili?
Když jsem se konečně vrátil domů, byl už podvečer. Přes den jsem si jen zaskočil koupit jídlo do rychlého občerstvení a jel jsem zase dál. Tak jsem se rozhodl, že uvařím večeři, aby se mohl i Josh pořádně najíst.
Byla už skoro tma, když se Josh vrátil. Zrovna jsem dodělával večeři, tak jsem na něho zavolal, ať pak přijde do kuchyně, až se převleče. Nachystal jsem na stůl, ale když tu Josh pořád nebyl, šel jsem se podívat, kde to vázne.
Ten pohled stál za to... Byl celý rozpláclý a vůbec nevěděl o světě. Možná ani nevěděl, v jaké posteli skončil.
„V obleku se ti bude špatně spát,“ zašeptal jsem a přisedl si k němu.
Postupně jsem ho zbavil oblečení, i když moc nespolupracoval. Svlékl jsem ho celého, aby ho při spaní nikde nic netlačilo, a jen jsem ho přikryl dekou...
Nechal jsem ho spát a vrátil se do kuchyně, kde jsem pouklízel jeho část večeře do lednice, a svoji jsem si vzal do pracovny a pokračoval v práci.
Tentokrát jsem si říkal, že půjdu spát dříve. Ale když jsem skončil se sepisováním výpovědí a dal to nějak dohromady, byla už skoro půlnoc.
Na rozdíl od Joshe jsem měl sílu se osprchovat, ale stejně jako on, jsem nakonec usnul, jen co se má hlava dotkla polštáře...
Joshua
Ráno jsem se probral s prvními paprsky slunce, a trochu zmateně se rozhlédl.
Zvedl jsem se na loktech a zamračil se, než mi konečně docvaklo.
Vážně jsem byl včera tak unavený, že jsem usnul hned, jak jsem dopadl na postel. A to, že jsem byl vysvlečený, jsem připisoval Thomasovi. Opatrně jsem vstal a přešel do koupelny, abych ze sebe smyl pot a včerejší prach a stáhnul chloupky, stejně jako rašící strniště na tváři. Konečně spokojený sám ze sebou, jsem se vrátil do ložnice a chtěl odejít, když mi padl pohled na rozvaleného Thomase, s dekou skopanou skoro u kotníků a hluboce oddechujícího.
Přivřel jsem oči a vydechl. I když jsme spolu měli sex skoro každý den, nějak mi to ani nepřišlo divné, spíš, jako by to k nám oběma patřilo. Ale teď, když jsme několik dnů o sebe pomalu ani nezavadili jsem zjistil, jak moc mi to chybí a vzedmula se ve mě obrovská vlna chtíče.
Vymyslet, jak Thomase zajistit, abych nedostal pěstí mi zabralo jen několik málo minut.
Opatrně jsem si k němu přilehl a natiskl se na jeho bok. Jeho ruku, aby mi nezavazela, jsem si položil na krk, jako tehdy ve srubu Mark, a jednou rukou ho pohladil po prsou, břichu a klíně.
Tep se mi zrychlil, srdce začalo pádit jako zběsilé, a mé druhé já se začalo probouzet a třít se o Thomasův bok.
Když zahučel a zamračil se, na chvilku jsem přestal, ale pak se sklonil k jeho uchu.
„Thomasi..." zašeptal jsem a otřel se o něj rty.
„Thomasi... Zatraceně, jsi tak sexy, že to už dál nevydržím. Nedokážu bez toho žít," dodal jsem, když jsem si pohrál s jeho bradavkami, a prsty přejel po jeho rtech a krku.
„Thomasi, vzbuď se. Potřebuju tě. Potřebuju, abys mi to udělal," zachraptěl jsem a rukou sjel pod jeho šortky.
„Prosím, potřebuju tvé péro ve svém zadku. Potřebuju abys mě pořádně ojel. Abys mi vystříkal mou nadrženou dírku," zasténal jsem, olízl jeho místečko na krku, přesunul se k bradavkám a rukou zpracovával jeho penis, který se začal probouzet k životu.
„Jestli se neprobudíš, budu muset jít do sprchy, vyhonit si ho a strčit si do dírky ten kočičí ocásek, co se ti tak líbil. Ale ten je táááák malý..." protáhl jsem slovo a rty se lehce otíral o ty jeho, stejně jako do nich občas ťuknul jazykem.
Ruku jsem vytáhl ze šortek abych nehty jemně poškrábal jeho břicho, a pak se opět věnoval bradavkám, které už se vzrušeně tyčily, jako by se mi sami nabízely.
„Thomasi!" zasténal jsem tentokrát už trochu hlasitěji, když mě samotného pohltily představy, jak si mě Thomas bere.
V ten moment jsem zasunul do pozadí i to, že může klidně vstát a jednu mi fláknout.
Thomas
Spal jsem opravdu tvrdě skoro celou noc. Ale byl to ten vydatný spánek, co stačí pár hodin na to, abych si pořádně odpočinul a mohl zas fungovat dál. Podvědomě jsem vnímal, že se Josh zvedá z postele, ale nechtělo se mi ještě vstávat. Otočil jsem se, a když jsem našel tu správnou polohu, znovu jsem usnul.
Jenže ne na dlouho...
K mým uším se postupně dostávalo nějaké šeptání. Spíš jsem to po chvíli, kdy jsem uslyšel své jméno asi potřetí, začal víc vnímat a bral jsem to celkem nelibě, že se mě někdo snaží probudit.
Prostě vstanu, až vstanu...
Ale když mému, prozatím ještě nefungujícímu, mozku došlo, co slyším, zpozorněl jsem. Zaposlouchal jsem se a snažil se nepřijít o žádné slovo, které se skrz mé uši dostávaly do hlavy, kde to konečně začalo plnit svou funkci. Postupně se mi pod vlivem jeho doteků a slov začínal zrychlovat dech, i tep.. Krev se mi hrnula do těch správných míst, a já začínal pociťovat to vzrušení, které přicházelo nejprve podvědomě, ale postupně se zesilujícím se účinkem...
„Joshuo...“ tiše jsem zavrčel, ale svou ruku, kterou jsem měl kolem jeho krku, přitáhl víc k sobě.
Pootevřel jsem ústa, jestli se mi to nezdálo... A když jsem ucítil jeho jazyk, který hned vklouznul dovnitř, měl jsem jasno. Tak jasno, jako to slunce, které se dobývalo do ložnice skrz žaluzie.
Pootevřel jsem oči, a když jsem se rozmlženým ohledem ujistil, že to není jeden z těch prasáckých snů, který občas mívám, přitáhl jsem si Joshe na sebe a převzal jsem kontrolu nad polibkem. S chutí jsem zaútočil na jeho ústa... Moje druhá ruka hned zamířila na jeho zadek, který pořádně prohnětla, aby to cítil až uvnitř svalu, a pak si ho silně natiskl na svůj rozkrok.
Rozhodně není na škodu vyřešit svůj ranní problém, a když už se Josh sám nabídl... Nemám důvod být protivnej, že mě vzbudil.
„Doufám, že sis promazal dírku, nechce se mi zdržovat s gelem...“ chytil jsem ho za nohu a potáhl ji, aby na mě byl rozkročmo. „Nebo se postarej sám, ale moc času nemáme...“
Otřel jsem se znovu o jeho rozkrok, kde už ranní erekce nebyl malý, ale velký problém, a jedním prstem jsem zajel mezi jeho půlky, a pak ho kousek, jen po první článek prstu natlačil dovnitř...
Joshua
Když Thomas tiše zavrčel mé jméno, bez toho, aniž by ho zkrátil, na vteřinu jsem zatuhl. Napětí mě ale opustilo hned vzápětí, když si mě přitáhl k sobě a pootevřel víc rty, abych mohl konečně vklouznout dovnitř.
Když pootevřel oči, přetáhl mě na sebe a převzal vedení nad polibkem.
„Thomasi!" zasténal jsem tentokrát už nahlas, když jsme se odtrhli a on jedním prstem najel do mé dírky.
Na gel jsem nepomyslel, ale teď už pro něj rozhodně nikam nejdu.
„Nechci gel... chci tebe... zvládnu to..." zachrčel jsem, trochu se nadzvedl, naslinil si dva prsty a ihned je přidal k tomu Thomasovému.
Vyhekl jsem a stáhl zadek, čímž jsem nás uvěznil, ale i přesto, jsem jimi nepřestával pohybovat. Bolest nebyla tak strašná, jak jsem se obával, nejspíš i z toho důvodu, že jsem stále používal mastičku z lékárny.
„To stačí, já už to vážně dýl...nevydržím," zastřeným pohledem jsem se zadíval Thomasovi do očí, nakrátko z něj slezl, abych mohl naslinit jeho stojící parádu, abych mu zbytečně nezpůsobil bolest a úplně z něj sundat šortky, než jsem se nad něj znovu vyhoupl a nastavil žalud proti své dírce.
„Thomasi!" skoro jsem zařval, když jsem na něj na jeden zátah najel.
Z plic mi unikl všechen vzduch a srdce se snad na malý okamžik zastavilo.
Bolest ale postupně ustupovala a měnila se v neuvěřitelnou rozkoš, když byla moje těsná dírka konečně plná. Doslova jsem v sobě drtil Thomasův penis a mírnými vibracemi mu předával svou obrovskou touhu.
„Tohle mi chybělo," zachrčel jsem, naklonil se nad ním, a na krátký okamžik se mu přisál na rty.
Pomalu jsem začal pohybovat pánví, a když jsem se od Thomase odtrhl, zaklonil jsem se dozadu, dlaněmi se zapřel o postel vedle jeho stehen, stejně jako chodidly vedle jeho boků a pořádně roztáhl nohy, aby všechno hezky viděl.
„Thomasi!" zasténal jsem znovu a zaklonil hlavu, protože takhle jsem se na něj ještě víc narazil a má dírka se víc stáhla.
Začal jsem přirážet, napřed pomalu, ale postupně zrychloval tempo, třásl se přitom po celém těle a sténal z otevřenými ústy, takže mě muselo být nejspíš slyšet po celém baráku.
Thomas
Joshua vážně nezahálel. Jeho cviky z jógy se nejspíš oplatily, když byl schopný po ránu takového tělocviku. Ale ať už to bylo, jak chtělo, jedno bylo jisté...
Můj penis byl tak tvrdý, že kdyby na mě Josh neležel, trčel by do vzduchu jako vlajkový stožár.
Na moment jsem ho přestal líbat, když přidal své prsty k mému a jeho svěrače je doslova uvnitř drtily. O to víc se ve mně probudilo to vzrušení, ten chtíč si ho vzít hned teď a pořádně ho protáhnout, až by nevěděl, jak se jmenuje a já taky ne.
Ale nechal jsem to na něm... I když rozespalý, pořád jsem měl výstražné světélko, které blikalo a upozorňovalo na to, že bych mu svou netrpělivostí mohl ublížit.
Přesto všechno jsem neudržel hlasité zavzdychání, když na mě náhle dosedl, a já se v něm schoval na jeden zátah. Málem mě braly mdloby, když se pevně kolem mě sevřel, a já se z toho skoro udělal.
Chytl jsem ho pevně za kotníky a snažil se rozdýchat ten prvotní nájezd... I přes jeho pevné sevření, se začal pohybovat. Tohle teplé těsno, které mě při každém otření víc a víc rozpalovalo, bylo po chvíli hotové peklo... A s jeho zrychlujícím rytmem jsem se pomalu, ale jistě přestával kontrolovat.
Nejen on, ale už i já musel být slyšet, když jsem dával volný průchod mým hlasitým vzdechům a občasným zaklením, jak to bylo skvělý.
„Do hajzlu... Cavisi...“ zavrčel jsem v jeden moment, kdy jsem cítil to známé stahování v pytlíku, které znamenalo předzvěst jediného...
Ale v tu chvíli jsem se nedokázal už udržet a čekat, až to Josh dokončí po svém. Zapřel jsem se o lokty, a i když jsem Joshovi překazil jeho rytmus dosedávání, zvedl jsem se do sedu. Zastavil jsem ho, když jsem si ho přitáhl k sobě a pevně si ho narazil na klín, aby se mi nevysmekl. Během chvilky, však Josh ležel na zádech se zadkem zapřeným o má stehna, a já, držíc jeho nohy ve vzduchu, rychlými přírazy dokončoval to, co on začal...
Joshua
Nevím, jestli to bylo tím, že jsem teď pár dní držel půst nebo tím, že jsme se na to vrhli hned ráno, ale ta spalující touha a vášeň byla tak obrovská, že jsem pomalu nemohl ani dýchat.
A když mě pak Thomas převrátil na záda, narazil si mě na sebe ještě víc a zrychlil své tempo, ani jsem se sám sebe nemusel dotknout a už to na mě přišlo.
Sevřel jsem mezi prsty prostěradlo, vedle své hlavy, vzepjal se do oblouku a doslova napnul své tělo jako pružinu.
„Tho...ma...si," podařilo se mi ze sebe vydolovat, než s táhlým zasténáním a stahy tak prudkými až se mi zadek nadzvedával, takže Thomas měl nejspíš hodně práce s tím mě udržet, jsem konečně dosáhl orgasmu, který tentokrát trval déle než ty předchozí.
Rval jsem prostěradlo, křičel a svíjel se pod Thomasovými nájezdy, i přesto, že jsem ho svíral jako ve svěráku a intenzivněji tak cítil každé jeho otření o mé stěny, což neuvěřitelně znásobilo dozvuky mé slasti.
Thomas
Bylo to rychlé, ale o to víc se silnějším účinkem. Málem mě to porazilo, když jsem ucítil, jak mě opouští první várka. Pustil jsem Joshovy nohy a musel si ho pevně přidržet za boky, aby se mi nevysmekl, jak moc to prožíval i on. Slyšet ho, vidět ho, a přitom prožívat svůj orgasmus, bylo něco tak neskutečného, že jsem měl co dělat, abych udržel to tempo aspoň dokud nepovolí ten největší nápor, který mě skoro dostával až do křeče. S hlasitým a přerývaným dechem jsem nakonec stejně přepadl dopředu nad Joshe a na poslední chvíli se zapřel o ruce vedle jeho těla, abych ho nezlomil, protože jsem odmítal opustit to svíravé teplo, kde mi bylo naprosto božsky...
Ještě jsem udělal pár bezděčných pohybů, a v penisu mi několikrát zacukalo, když jsem se sklonil až těsně k němu. Jeho krku jsem věnoval několik jemných kousnutí a polibků, než jsem jazykem vytvořil vlhkou cestičku až k jeho rtům, které jsem mu olízl.
„Dobré ráno, Joshuo Cavisi,“ zašeptal jsem těsně předtím, než jsem naše rty spojil v děkovném polibku.
Joshua
„To nejlepší dobré ráno, Thomasi Warde," vrátil jsem mu ochraptěle, když jsem přerušil polibek, abych se mohl nadechnout, a pažemi ho objal kolem krku.
Zářil jsem doslova jako sluníčko a prsty si pohrával s Thomasovými krátkými vlasy.
„Kdybych věděl, že se na tebe musí takhle, tak to praktikuju už dávno," usmál jsem se na něj a znovu si ho přitáhl pro polibek.
„Nejraději bych takhle zůstal celý den," povzdechl jsem si o chvilku později, kdy jsem si vychutnával blízkost Thomasova těla, poslouchal rychlý tlukot jeho srdce, a díval se mu zblízka do očí.
Rukama jsem přejel po jeho zádech, objel linii dokonalého zadku a zastavil se na bocích.
„Nemůžeme ještě takhle chvilku zůstat?" zeptal jsem se a zasypal jeho krk i hruď, kam až jsem dosáhl, drobnými polibky.
Bylo mi vážně skvěle a nechtělo se mi Thomase ještě pouštět.
„Jen chvilinku, je mi takhle moc dobře," zamumlal jsem prosebně do jeho rtů a jazykem se otřel o ten jeho.
Tohle bylo nejkrásnější ráno, a i když jsme měli ještě práci, doufal jsem, že pár minut v klidu by vadit nemuselo.
Thomas
Usmál jsem se nad tím, co Joshua říkal.
„No, je to asi nejlepší způsob, jak si pojistit, abych ráno nebyl nabručený, ale neradil bych ti mě takhle budit každý den. Pro jistotu,“ zasmál jsem se, ale hned jsem opětoval Joshovi jeho polibky, které opravdu byly příjemné.
Sklonil jsem se k němu a pár jsem jich věnoval i jeho krku. Otřel jsem se o něho nosem, protože v tom místě vždycky dobře voněl, a zvlášť teď, když ze sebe vydával tu vůni, která je tak specifická u proběhlého sexu.
„Myslím, že chvilka nás nezabije, stejně je ještě brzy,“ konstatoval jsem, když jsem se mrknul na telefon, kolik je hodin. „Ale nezaručuji, že ještě neusnu. Když tak mě vzbuď potom čerstvou kávou do postele. Asi tak za hodinu nejdříve.“
Sesunul jsem se z Joshe na bok, aby mohl normálně dýchat a stejně mi penis už natolik zvadl, jak byl úplně vyždímaný, že z něj samovolně vyklouznul. Přitáhl jsem si ho jednou rukou na sebe a hladil ho po zádech.
„Možná by stálo za to, pro jistotu nastavit budík, kdybychom usnuli oba dva.“
Joshua
Spokojeně jsem zabručel, když si Thomas lehl na záda, přitáhl si mě k boku a začal hladit.
„I když bych rád, každé ráno to praktikovat nebudu, to se neboj, protože bysme jinak vždycky vylézali až kolem poledne. A nemusíme nastavovat budík, já stejně už neusnu, jen si chvilku takhle poležím. Musím ještě znovu do sprchy, a pak jít udělat snídani," zahučel jsem do jeho hrudi.
Jednu nohu jsem napasoval mezi ty jeho, abych měl větší pohodlí a vydechl.
Jo, zatraceně, na tohle bych si zvyknul.
Ležel jsem, poslouchal Thomasovo bušení srdce, a pak jeho klidné oddechování, když opravdu usnul, a znovu zapřemýšlel nad tím, jak jsem se dokázal tak rychle změnit.
Aspoň, co se tohoto týče. Tohle bylo něco, co bych nikdy před tím neudělal. A teď?
Ale bylo příjemné, ležet takhle vedle někoho, až jsem skoro zalitoval toho, že jsem to dříve s nikým neudělal. Otázkou ale zůstávalo, a považoval jsem to za velmi pravděpodobné, jestli takhle nereaguju jen na Thomase. Popřípadě Marka.
Po víc jak půl hodině jsem nakonec s nespokojeným mlasknutím vstal, i když mě to stálo opravdu hodně přemlouvání, opatrně přešel do koupelny, abych Thomase nevzbudil, tentokrát si na sebe hodil jeho župan a zašel rovnou do kuchyně, kde jsem připravil snídani a uvařil kávu.
Jednu porci jsem nandal na talíř, který jsem postavil na tácek společně s kávou a malou sklenicí čisté perlivé vody, kdyby se chtěl napřed osvěžit a se spokojeným úsměvem se vydal do ložnice.
Postavil jsem tác vedle jeho hlavy na noční stolek, pohladil Thomase po tváři a líbnul ho na čelo.
„Hodina je pryč," zašeptal jsem a krátce ho leště políbil na rty.
„Budu v pracovně," řekl jsem pak, když jsem se ujistil, že vnímá, a nebudu ho muset jít budit znovu.
Netušil jsem, jak bude reagovat při druhém probuzení, proto jsem raději odešel. Ještě jsem si na jeho ranní medvědovské stavy nezvykl, ale snažil jsem se mu aspoň nechat potřebný prostor, než bude zase normálně fungovat.
Thomas
Nakonec jsem opravdu usnul a ani mi nevadilo, že byl na mě Josh celý vylepený. Bylo mi tak opravdu fajn. Málokdy s někým zůstávám do rána. Většinou s Markem, ale nemáme tolik času na sebe, jak bychom si oba přáli. A pokud s nějakým jiným milencem, tak to rozhodně není u mě doma. Takže buď v hotelu nebo u něj, a to pak vstanu jako první a zmizím jak pára nad hrncem
Zdálo se mi, že spím teprve chvilku, když jsem ucítil teplý polibek na rtech a zaslechl Joshovy slova.
Zřejmě poučený, mě však nechal být o samotě a odešel do pracovny.
Protáhl jsem se a posadil. Chvíli jsem jen tak koukal kolem sebe, než mi došlo, že to, co tu voní, nejde z kuchyně, ale ze stolku vedle mé postele.
Natáhl jsem se po kávě a hned se trochu napil...
Vážně se nedivím, že se tomu říká životabudič.
Měl jsem vypitou asi polovinu, když můj pohled padl na telefon. Jen chvilku jsem přemýšlel, než jsem ho vzal do ruky a vytočil Markovo číslo.
„Jak je?“ zeptal jsem se, jen co jsme se pozdravili.
Věděl, na co se ptám. Nemusel jsem to nějak moc rozebírat.
Mark zněl v telefonu docela unaveně, i když teprve bylo ráno Nejspíš toho moc nenaspal.
„Nevím, možná budeš naštvaný, ale z vnitřního budou prověřovat všechny, na základě Joshova podezření. To znamená i tebe. Takže s tím počítej, kdybys měl za sebou nějaký stín.“
„Víš, že bys mi to neměl říkat?“ zastavil jsem ho.
„Jo, ale vím, že v tom prsty nemáš. Počítám s tím, že budou prověřovat i mně. Možná vyjde najevo, že spolu spíme... A s Joshem taky...“
„Víš, že to nepůjde nikam veřejně, maximálně bude někde podezření, že spolu něco máme. Ale to je jedno. Možná je lepší, když se to bude vědět...“ namítl jsem, i když ani mně se to moc nelíbilo.
Ale nedalo se nic dělat, i s tímhle jsme museli počítat.
Ještě chvilku jsem s Markem mluvil, než jsme se rozloučili.
Potřeboval by odpočinek. A ne, jeden den na srubu. Ale několik dní úplně vypnout. Tenhle případ nás nejspíš brzy všechny dostane do psychiatrické léčebny...
Joshua
Donesl jsem si do pracovny svou snídani a kávu, a počítal, že Thomas se nevyhrabe dřív jak za půl hodiny, takže jsem začal postupně nastartovávat mozek, když mi padl pohled na poznámku, že zítra začíná přednáška, na kterou musíme jít.
Snažil jsem se ignorovat ten tísnivý pocit, ale nakonec jsem to vzdal, položil nedopitou kávu vedle nedojezené snídaně na svůj stůl, a povzdechl si.
Byl jsem v pohodě. Neměl jsem potřebu vyšilovat nebo se nervově hroutit, ale ten stres uvnitř mě byl. I když mi Thomas s Markem hodně pomohli, nešlo všechno jen tak hodit za hlavu a zapomenout na všechno.
Mrkl jsem na hodinky a vykoukl ze dveří. Zdálo se mi, že Thomas s někým mluví, takže jsem se rozhodl ho nerušit. Stejně budu nejspíše tak za čtvrt hodinky zpátky.
Vešel jsem do obýváku a ze skříně vybral značkové běžecké kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Musel jsem mít část oblečení i tady, protože k Thomasovi se všechno do ložnice nevlezlo, a naskládal si sem spíše věci, o kterých jsem věděl, že je moc nepoužiju.
Z botníku vytáhl běžecké boty, které jsem si koupil, když jsme byli v noci běhat, mrkl na čas a potichu vyšel z bytu.
Nebral jsem si klíče, mobil ani peněženku, aby mi to zbytečně při běhu nezavazelo.
Rozhodl jsem se oběhnout si jen blok, abych se trochu uklidnil, a počítal jsem, že víc jak dvacet minut mi to nezabere. Navíc teplota začala stoupat, a já neměl ani nic k pití, takže bych stejně venku nemohl strávit víc času.
Nasadil jsem pomalejší tempo, abych se hned neuhnal, přesto po pár metrech jsem měl čelo zbrocené potem a začínal jsem cítit pálení v hrdle.
Naštěstí už jsem ale zabíhal za poslední roh. Ovšem, co jsem nečekal, bylo, že vrazím do muže, který tam stál a telefonoval. Vypadalo to, jakoby se mě lekl, ale v první chvíli jsem na to nebral zřetel. Sebral jsem ze země mobil, který mu spadl a zaregistroval, že muž je značně nervózní.
Nechal jsem to ale být, v první chvíli mě napadlo, že třeba mluvil se svou milenkou, a po omluvě běžel dál.
Jenže po pár krocích, kdy se mi všechny drobnosti spojily a do mozku se dostal celý obrázek mi došlo, co na tom muži bylo jinak.
„Kruci..." zaklel jsem polohlasně a rozběhl se zpátky, doufaje, že ho ještě najdu.
Našel. A zdálo se, že si mě nevšiml. Nejraději bych zaběhl pro Thomase, ale obával jsem se, že bych ho mohl ztratit, proto jsem to rychle zavrhl. Nejspíš mi stejně zmizí, protože se ve městě vyznal a já ne, ale každá informace teď byla důležitá. Stačil by aspoň náznak, kam míří. Prošli jsme kolem několika bloků a kolem Markova domu, u kterého se muž na okamžik zastavil a začal z někým telefonovat. Po pár vteřinách se ale rozešel dál a zamířil si to přímo do centra. K mé smůle si na další křižovatce zavolal taxi. Stihl jsem si ještě zapamatovat poznávací značku, než mi oba zmizeli v provozu.
Nebylo to sice nic moc, ale aspoň něco. Letmý pohled na hodinky mě však o veškerou radost připravil. Ztratil jsem dvě a půl hodiny. Thomas mě zabije. V ten moment mi ani nedocvaklo, že by mohl mít strach.
„Kruci..." zaklel jsem znovu, tentokrát nahlas a rychlým sprintem vyrazil zpátky.
Než jsem doběhl domů, hrdlo jsem měl jako v ohni a vlasy doslova smáčené potem.
„Vodu..." zachrčel jsem, sotva mi Thomas otevřel s ne zrovna přívětivým pohledem.
Thomas
Odložil jsem telefon a pohodlně se usadil na posteli. Pustil jsem si televizi a vzal si na klín nachystanou snídani.
Příjemná změna, když jsem si ji nemusel chystat sám.
Procházel jsem jednotlivé programy, jestli mě něco nezaujme a u toho snídal a dopíjel kafe, které už bylo spíš vlažné. Když jsem dojedl, odložil jsem tác, a mírně znechucen tím, že v televizi nedávají nic pořádného ani na jednom z programů, jsem vstal a šel se osprchovat.
Až teprve, když jsem vyšel z koupelny umytý, oholený a oblečený, jsem si uvědomil, že v bytě je nějaké ticho. Nahlédl jsem do kuchyně a obýváku, a potom do pracovny. Ale Josh nikde nebyl.
Pro jistotu jsem ještě zaklepal na záchod, který je v chodbě...
Ale neozval se.
Znovu jsem prošel byt. Možná šel jen něco koupit a nechtěl mě rušit, aby mi to řekl. Ale jeho peněženka i mobil byly na místě, bez svého majitele.
Už značně nervózní jsem začal procházet po bytě a přemýšlel, kde může být. Vždyť jsem ani neslyšel žádný hluk, nebo něco, že by na mě mluvil. Vyšel jsem na terasu a podíval se dolů...
Josh právě přibíhal k domu...
Nejspíš ho si za to přizabiju, jestli bude odcházet takhle bz ohlášení.
Naštvaně jsem přešel ke dveřím a otevřel je v momentě, kdy k nim doběhl.
„Takže vodu,“ zavrčel jsem vztekle.
Popal jsem Joshe za loket, dotáhl ho do koupelny a hned ho nacpal do sprchového koutu, kde jsem na něj pustil studenou sprchu.
„Tady máš vody dostatek, a doufám, že příště, až dostaneš nápad jít běhat ven, že mi to aspoň dáš vědět.“
Nechal jsem ho stát a zašel jsem do kuchyně, kde jsem vytáhl chlazenou vodu z ledničky a donesl mu ji zpátky.
„Tady máš tu vodu. Budu v pracovně, potřebuji ti něco říct, tak si pohni.“
Joshua
Tak takovou reakci jsem nečekal. Ta studená voda mě málem zabila.
Jistě, měl právo být naštvaný, ale takováto reakce?
Chvilku jsem stál pod studenou vodou, než jsem ze sebe sundal mokré věci, spláchl ze sebe pot a o chvilku později jsem zabalený do Thomasova županu vešel do pracovny.
Pořád se mračil, ale než stihl něco říct, předešel jsem ho.
„Omlouvám se, ano? Ale tohle jsi nemusel. Ta voda mě málem zabila. Chtěl jsem na chvilku vypnout, kvůli zítřku, ale tys telefonoval, a já tě nechtěl rušit. Do dvaceti minut jsem chtěl být zpátky, a ty bys ani nevěděl, že jsem pryč. Jenže pak jsem do něho narazil. Co jsem měl dělat? Jít pro tebe? Na to prostě nebyl čas. Chtěl jsem zjistit aspoň něco. Něco, co by nám pomohlo posunout se dopředu. Ale stejně jsem ho ztratil. Možná jsem nechal utéct jednoho z našich vrahů. Už zase jsem selhal!" aniž bych si to uvědomoval, začal jsem zvyšovat hlas.
„Myslíš, že mě netrápí to, jak pořád přešlapujeme na místě? Že se pořád brodíme bahnem a nedokážeme z něho vylézt?! A víš, co je nejhorší? Užírám se tím, že jsem možná tobě a Markovi způsobil obrovské problémy. A představ si, není mi to jedno. Záleží mi na vás, na obou, a nechci, abyste se kvůli mně dostali do potíží! Co když jsem se s tím obviněním spletl?! Co když to není policista, ale někdo z novinářů, lékařů, kdokoliv?! Prostě jsem jen chtěl... Chtěl jsem..." vydechl jsem, když jsem si uvědomil, že jsem začal opravdu křičet.
„Promiň, tohle jsem nechtěl. Snažil jsem se dělat jen svou práci. Chtěl jsem udělat aspoň něco," zavrtěl jsem hlavou a promnul si prsty kořen nosu.
Přešel jsem ke stolu, vyndal prášky na stres a dva z nich jen tak nasucho spolkl.
„Takže? O čem jsi chtěl mluvit?" otočil jsem se k Thomasovi.
Thomas
Čekal jsem, že vyleze naštvaný, ale to já byl taky.
Právě jsem se probíral tím, co jsem zjistil a co mě napadlo, když Joshua vešel do pracovny.
Jen jsem se na židli otočil k němu a čekal, až se vypovídá. Spíš vykřičí. V tomhle bytě vždycky bylo ticho a nikdo na nikoho nezvyšoval hlas. No... leda při sexu, ale to je něco jiného.
„Mohl jsi aspoň zanechat vzkaz. To už umíš,“ pokrčil jsem rameny, když jsem si vzpomněl na jeho lístek, když utekl za Markem.
Stejně jako on, i já si promnul nos, abych se uklidnil a nevypěnil.
„Joshi... Po počtvrté. Už čtyřkrát, co jsi tady, jsi najednou zmizel. Poprvé tě Bolt málem zabil. Podruhé jsi se ztratil v lese. Potřetí jsem tě nemohl najít, jen kvůli nedorozumění. A teď... Co myslíš, na co jsem tak mohl myslet, když jsi nikde nebyl a zmizel jsi úplně v tichosti, a víc jak dvě hodiny jsi nebyl? Tentokrát jsem čekal, snažil jsem se přemluvit, že to bude v pohodě a dával jsem ti ještě tak půl hodiny, než bych vyhlásil poplach. Děláme na důležitém případu, a jde tu o hubu, a ty prostě zmizíš... Chápu, mohla to být stopa, ale pro příště si sebou ber aspoň telefon anebo pager, jasný?“
Jo, můj hlas musel znít dost naštvaně, ale já opravdu naštvaný byl. Nechci neustále někde běhat, hledat ho a mít strach, že se mu něco stalo. To vážně ne. Pracujeme spolu na dost blbým případě a může se mu kdykoliv něco stát. Nebo mě... To už je jedno. Ale nechci, aby se to stalo nějakou hloupostí.
Chytl jsem Joshe za ruku a stáhl si ho k sobě na klín. Zajel jsem mu rukou pod župan a pohladil ho po břiše.
„Už to nikdy nedělej, protože pokud ano, tak s tímhle...“ sjel jsem rukou do jeho rozkroku, pohladil ho tam a ruku vytáhl. „S tímhle se pak můžeš rozloučit.“
Natáhl jsem pak ruku na stůl a ukázal na jeden papír, kde jsem měl poznámky.
„O tom, koho jsi pronásledoval, mi povíš potom. Teď... Ta jedna pohřešovaná, zapisovatelka u soudu, asi tak rok před svou smrtí začala chodit na různé přednášky. Ale všechny vesměs směřovaly k jednomu. Náboženství, kulty, sekty... A hádej, na jakou další se přihlásila a kam už nedorazila...“
Joshua
Nedal mi po hudbě, jak jsem předpokládal a ani na mě nekřičel. Ale bylo vidět, že se hodně přemáhá. Zlobil se. A... Ano, přiznávám, měl na to právo.
„Promiň. Já... Vážně mě to mrzí. Nemyslel jsem to zle. Nechtěl jsem ti přidělávat starosti," zamumlal jsem, když si mě Thomas stáhl k sobě na klín a pohrozil, že jestli budu dělat voloviny, budu mít po mecheche.
Pohodlněji jsem se uvelebil na jeho klíně a zamračil se nad informací, kterou mi sdělil.
„Zítřejší přednáška... Zjistil jsem si o ní nějaké informace. A myslím, že bysme se měli připravit. Je to přesně ten typ přednášky, kde bych očekával více příznivců z různých sekt. Přednáška se týká symbolů a jejich význam a dopad na lidstvo jako takové. Věděl jsi třeba, že hákový kříž neboli svastika, kterou si všichni okamžitě spojí s fašismem, je v Budhismu, Hinduismu nebo Džinismu považována za symbol štěstí? Nebo dokonce že byla součástí abecedy? A hádej teď ty, jaké symboly jsou v přednášce mimo jiné zahrnuty," opřel jsem se zády o Thomasovu hruď a nehtem poklepal na papír.
„Smůla je, že nevíme, jak členové sekty vypadají. Až na jednoho. Toho, co jsem před chvílí pronásledoval," zamyšleně jsem se zamračil a zahleděl se na mapu.
Thomas
„Netuším, o jaké symbolice bude přednáška, přeci jen WICCA nejde s kůží na trh jen tak...“ odpověděl jsem.
O WICCA jsem si už stihl zjistit docela dost, i když není moc otevřená veřejnosti. Mají některé součásti utajeny, jako například Knihu stínů, významy symboliky, provedení rituálů, či jména členů covenu...
Ale co když ten, koho Josh pronásledoval, byl právě jeden z nich? Nebo třeba samotný Biorach?
Byl by sdílný, kdybychom po něm chtěli informace? Pochybuji...
Ale rozhodně se mi nelíbilo, že na něj Joshua narazil, ať už to byl kdokoliv... Znamená to, že se kolem něco začíná dít. A možná...
„Začínám mít ze všeho špatný pocit,“ přitáhl jsem si Joshe blíž, když začal klouzat dolů. „Ten, koho jsi pronásledoval nám nejspíš nic neřekne, i kdyby si ho dohonil. Ale nelíbí se mi, že se ochomýtal někde poblíž. Vím, že Mark, když hlásí nějaké podezření na vnitřní, tak podle předpisů nesmí informovat ani své nadřízené, protože se prošetřují všichni komplet. Ale, co když někdo z nich tu informaci o tvém podezření má, a proto ten chlap tady byl? Vůbec netušíme, kdo v tom může být namočený. A ty od této chvíle nebudeš odcházet bez upozornění. Možná by bylo lepší... Ne, to nejde. Kdybychom měli ochranku, akorát by nás to brzdilo a komplikovalo by to práci. Navíc, by se ti, co to mají na svědomí, mohli zaleknout a stáhnout se, a nikam bychom se už nehnuli.“
Joshua
Sedl jsem si pohodlněji, protože se mi nechtělo Thomasovu náruč opouštět a sáhl po větším štosu papírů, kde měl seznam různých symbolů.
„Souhlasím, že ochranka by nám práci jen ztížila. A slibuju, že se pokusím neodcházet bez upozornění," přikývl jsem, zatímco jsem hledal správné symboly.
„Víš, důvod, proč jsem vybral tuhle přednášku je ten, že by se tam měly probírat dva symboly související s Wiccou," ukázal jsem Thomasovy dva konkrétní, které jsem měl na mysli, když jsem je konečně našel.
„Navíc... Konec měsíce se blíží a oni potřebují mužskou oběť. A jsem si jistý... Nebo myslím si, že by ji mohli najít právě tam. Obvykle na sebe nijak neupozorňují, ale je výjimečná situace, kromě toho na přednášce půjde všeobecně o symboly jako takové, takže se snadno ztratí v davu. Ale můžu se samozřejmě splést..."
Pak jsem se otočil Thomasovi na klíně tak, že jsem seděl k němu bokem a zadíval se mu do očí.
„Jak se drží Mark? Vím, že si jemu volal, na to nemusím být nějaký skvělý detektiv, i proto jsem nechtěl rušit. Víš, zavolal bych mu, ale..." pokrčil jsem rameny, „ty jsi jeho přítel. Nejspíše teď víc potřebuje tebe. Navíc..."
Zkousl jsem ret a sevřel Thomasovu ruku.
„Nedokázal bych s ním teď mluvit. Nedokážu se mu podívat do očí. Co když se pletu? Co když mé podezření není správné, a já vás tak dostal do problémů? Já odjedu zpátky, ale vy s tím tady budete muset žít. A věř mi, jednoduché to není, něčím podobným jsem si sám prošel... Ty už u policie nepracuješ, nedotkne se tě to tak, ale i přesto... Trápí mě to..." povzdechl jsem si a zadíval se někam za Thomasovu hlavu, jako bych tam mohl vyčíst nějakou odpověď.
Thomas
Zamyslel jsem se nad Joshovými slovy. Listoval jsem přitom v papírech, kde byly dostupně známé symboly Wicca, ale přitom jsem je nevnímal.
„Mužská oběť... Tady je jedna věc, která může nastat. Nejspíš jsi jim překazil plány, když jsi ukázal na člověka, který se mohl stát jejich příští obětí. Navíc jednu ženskou oběť zatím nemáme, museli ji schovat. Může nastat varianta, kdy můžou udělat chybu. Jednak budou spěchat s nalezením další oběti, a taky přerušili svůj nastavený postup schováním jedné oběti. Už to samo můžeme považovat za chybu, které bychom se mohli chytit. Spíš už počítám s tím, že její nalezení by nás mohlo přivést na velmi důležitou stopu. A taky můžou zpanikařit a udělat chybu třeba i proto, že někdo může přijít na to, že podezříváme někoho z policie. Tady záleží na tom, jak dobře kolegové z vnitřního odvedou svoji práci...“
Hodně jsem nad tím přemýšlel. Tyhle dvě věci byly pro nás opravdu moc důležité a vlastně spolu souvisely. Kdyby se přišlo aspoň na jedno z toho... Hodně bychom se posunuli dál.
Podíval jsem se po chvíli na Joshe, který měl taky takový nepřítomný pohled, jako by toho měl hodně na hlavě.
„Joshuo Cavisi,“ oslovil jsem ho celým jménem, aby mě vnímal. „Od kdy ty pochybuješ o svoji práci? To by mě fakt zajímalo. Je pravda, že toho má Mark hodně a tohle mu k tomu nepřispělo, ale je dospělý, a pokud nastane něco nepředvídatelného, poradí si s tím. Možná by bylo lepší, kdybys mu zavolal a promluvil si s ním sám, jestli tě to trápí...“
Joshua
Vrátil jsem se zpět do reality, potom, co Thomas vyslovil celé mé jméno a vyslechl si ho.
„Asi jo. Nejspíš máš pravdu. Moc o tom přemýšlím. Ale mám prostě pocit, že nám uniká něco, co máme přímo před očima, a to mě prostě štve," zamračil jsem se a znovu se otočil, abych se o Thomase opíral zády.
„Asi mu zavolám. Později. Jinak o své práci pochybuju od prvního dne, kdy mě Bolt sejmul. Prostě jsem zvyklý na úplně něco jiného," pokrčil jsem rameny.
„A abych se vrátil k případu, když už mluvíš o té pohřešované, vyloučil jsem další místo. To, které je nejblíž k tvému domu. Pak mám vytipované dvě, ale zatím nemůžu s určitostí nic říct. Doufám, že zítřejší přednáška nám dá aspoň nějaké odpovědi," povzdechl jsem si.
Thomas
„No,“ donutil jsem Joshe vstát. „Řekl jsem ti, co jsem potřeboval, a teď je čas pracovat. Já se ještě zaměřím na Saru Affordovou. Přece jen je na prvním místě, co se týká možných obětí. Ještě jednou si to projdu, a bylo by dobré se podívat i na ty, co pořádají tyhle přednášky. Možná by se mohlo něco najít. Někdy přednášející dostává dotazy dopředu, a kdo ví... Možná se jim ozval někdo, kdo by nás mohl zajímat.“
Postavil jsem se, a zašel otevřít okno, než bude venku parno, a mohlo se aspoň na chvíli vyvětrat.
Joshův stůl, na rozdíl od mého, byl plný všelijakých věcí, papírů, lístečků a složek.
Nechápavě jsem nad tím zakroutil hlavou, jak může být schopný se v tom bordelu vyznat. Možná to je to, čemu se říká organizovaný nepořádek... No, já mám spíš rád, když má všechno své místo, abych to našel hned, jakmile to potřebuji.
„Zjistím ještě, jestli je nějaký seznam posluchačů, na zítřejší přednášku. Hodně přednášek se objednává dopředu, protože kapacita je omezená. Tak zkusíme i tohle, mohli bychom se tak podívat, jestli tam nebudou nějaká známá jména, na která bychom se mohli zaměřit. Ale záleží... Taky se může stát, že tahle přednáška bude volně přístupná bez předchozí registrace...“
Joshua
Nespokojeně jsem zamručel, když mě Thomas postavil, ale museli jsme pracovat.
Museli jsme aspoň něco dělat, i když to bylo jako hledání jehly v kupce sena.
Zatímco Thomas se zaměřil na možnou potenciální oběť, já si ještě jednou prošel místa, ale pak svou pozornost obrátil na přednášející, se kterými mi pak Thomas pomohl.
Opět jsem musel žasnout nad jeho precizností a zaměřením se na bezvýznamné maličkosti, které se ale nakonec ukázaly jako důležité.
Mezitím, než Thomas zjistil seznam posluchačů, což se nakonec ukázalo jako slepá ulička, jsem stihl uvařit, a při pozdním obědě mu konečně řekl o svém ranním pronásledování.
Hned po obědě volal na stanici, aby prověřili taxík a zjistili jeho trasy a pasažéry, a já se rozhodl mezitím zavolat Markovi.
Zněl hodně unaveně a přešle. Když jsem mu řekl o svých pochybách, reagoval podobně jako Thomas. Řekl jsem mu i o ranním dobrodružství, za což mě samozřejmě sprdl, ale nakonec jsem zjistil, že zavolat mu, nebyl tak špatný nápad. Chvilku jsme ještě kecali o všem možném a mezi řečí se zmínil, že v pátek má přijet Thomasův bratr a bude u něj přespávat.
Mark mi po chvilce přemýšlení navrhl, jestli bych se u něj večer nestavil a nezůstal do rána. Dvakrát jsem se nerozmýšlel. Oba jsme věděli, co Mark potřebuje a Thomas byl zaneprázdněný.
V mnohem lepší náladě jsem se pak v pracovně pustil do další práce s takovou vervou, že měl Thomas co dělat, aby stíhal všechny mé myšlenky. Samozřejmě, že jsem mu o svém rozhovoru s Markem pověděl. Nechtěl jsem mít před ním tajnosti. Nezlobil se. Dokonce pronesl něco ve smyslu, že se aspoň Mark zbaví trochu stresu.
Po lehké večeři a sprše, jsme se oba tentokrát dostali do postele v rozumnou dobu.
Ráno jsem vstal zase dříve než Thomas, ale tentokrát z postele nevylezl.
Chvilku jsem se převaloval, než jsem se uvelebil na zádech s rukama za hlavou a zíral do stropu.
Přemýšlel jsem. Zabral jsem se do myšlenek natolik, že jsem úplně zapomněl na Thomase a jeho ranní vstávání. Tak nějak mi bylo v tu chvíli i jedno, jestli bude nespokojeně mrčet.