Joshua
Když za Thomasem zapadly dveře, ještě chvilku jsem stál v předsíni. Ne snad, že by mě urazilo to, co řekl, spíš naopak, ale uvědomil jsem si, že tohle je poprvé, co budeme každý pracovat sám za sebe. Bylo zvláštní procházet se prázdným domem a cítit se tam jako doma.
Musel jsem ale přestat snít, protože mě čekala důležitá práce, a chtěl jsem mít nějaké výsledky, než přijde Thomas domů. A ještě před tím stihnout večeři.
A...
Hmmm? Tak svádění jo?
Ušklíbl jsem se nad představou, co mě najednou napadla, a doufal jsem, že budu mít čas ji realizovat.
V kuchyni jsem si ještě nalil znovu kávu, a pak už se přesunul do pracovny.
Rozložil jsem si svoje poznámky na zemi, abych na všechny dobře viděl, z brašny si vytáhl krabičku špendlíků, které měly barevně odlišené hlavičky, a položil je k mapě.
Na notebooku jsem si ještě otevřel poznámky, co jsem tam měl ohledně chování sekt, provádění rituálů a historii, které jsem sesbíral ještě v Anglii a pustil se do práce.
A i tentokrát si začal pomalu povídat nahlas.
„Na rozbor použiju behaviorální analýzu. Obecně se může říci, že behaviorální analýza obsahuje standardizovaný systém metod a prostředků k popisu, třídění a srovnávání informací, který se vztahuje ke způsobu páchání trestné činnosti a osobnosti pachatele. A to je pro mě klíčové. Zaměřit se na konkrétní činnost Wiccy a na jejich myšlení. Aby byla behaviorální analýza skutečnou vědeckou metodou, musí mít vytváření psychologického profilu určitou posloupnost. S určitým zjednodušením lze říct, že probíhá ve třech základních, na sebe navazujících krocích. Jak, proč a kdo. Kdo už víme, proč už nejspíš víme taky, stejně jako jak. Otázkou ovšem zůstává, jestli jsem se se svým předpokladem trefil a skutečně se jedná o odnož sekty Wicca, která má tohle na svědomí," na chvilku jsem se odmlčel, abych se mohl napít kávy, a pak si zamračeně prohlížel poznámky o sektách a rituálech.
Thomas
Prohlédl jsem si dokončený seznam. Vždycky, když na tohle přišlo, ať už to byl jakýkoliv případ, divil jsem se, kolik osob se pohřešuje. Jako by se někdo systematicky snažil vylidnit tohle hlavní město...
Postavil jsem se a přešel k tabuli s fotkami obětí. Pozorně jsem se na ně zadíval...
Poodstoupil jsem, abych měl na ně lepší výhled, a viděl je, pokud možno, všechny najednou.
Něco na tom asi bude...
Chtěl jsem zavolat Joshovi, jestli by mi potvrdil nebo vyvrátil mou teorii, ale nakonec jsem to zavrhl s tím, že ho nebudu rušit při práci. Jen jsem doufal, že mu zas nepoteče krev z nosu a nezašpiní všechno kolem sebe.
Vybral jsem ze spisů fotky pohřešovaných žen a přišpendlil jsem je pod už známé oběti. Znovu jsem odstoupil a zadíval se na ně. A po chvíli jsem sundával jednu po druhé, až mi na tabuli zůstaly jen čtyři, a já mohl doufat, že jedna z nich by mohla být trefa do černého, i když bych jim raději přál, aby se našly živé.
Všechny ženy, ať už pohřešované, měly hnědé či černé vlasy, modré oči, ani jedna z nich nebyla hispánka, asiatka, černoška, mulatka, nebo jiná národnost, která by se vymykala standartu bílý Američan…
Znovu jsem se posadil a všechny pohřešované, které jsem vyloučil, jsem shrnul na bok a rozložil před sebou jen ty čtyři a začal pozorně studovat jejich spisy.
Joshua
Po hodině usilovné práce to v Thomasově pracovně vypadalo jako v papírnictví. Všude se válely papírky s mými poznámkami, ty důležité byly přilepené na různých místech, ty úplně špatné se skrčené válely po podlaze a stále jsem nebyl ani v polovině své práce.
Dokonce jsem musel uvařit i novou kávu, a přemýšlel, jestli se jí můžu otrávit. Asi bych si pak měl dát džus. Po kratší pauze, kdy jsem si musel vzít léky a namazat si modřiny, jsem se do toho zase plně ponořil.
„Specifické názvy různých typů místa činu jsou odrazem behaviorálně významných fází páchání trestné činnosti. Místo setkání, primární místo činu, sekundární místo činu, přechodné místo činu, tohle všechno obecně spojuje pachatele a oběť. My už víme, že spojitost neboli místo setkání, bude nejspíše letiště, kde pracuje buď přímo jeden z vrahů, nebo nějaký jejich přisluhovač. Ovšem u takovýchto případů se dá jen velmi těžko určit primární, sekundární a přechodné místo činu. Proto se musím spolehnout pouze na analýzu jednání pachatelů a to, co si o nich doposud myslíme.
Obecně se dá říct, že to, jak pachatel vybírá místo odložení těla, dává jistou představu o motivu a záměru pachatele a o jeho troufalosti, mobilitě a síle. Je několik aspektů místa zbavení se těla, která mi můžou napovědět něco o pachateli. Jakási pohodlnost při výběru místa odložení těla oběti může značit, že pachatele tlačil čas nebo že pachatel nebyl dostatečně fyzicky silný pro náročnější manipulaci s tělem oběti. Tohle můžu rovnou vyloučit. Pachatelé jsou minimálně dva a čas je taky nikdy netlačil, vzhledem k přípravě. Z místa činu lze také vyčíst výčitky svědomí, pokud je pachatel po činu pociťoval. Na místě činu lze nalézt stopy po pokusu „odčinit“ vraždu např. tím že je oběť umyta od krve, oblečena do čistého, tělo upraveno do přirozené polohy spánku, usazeno na židli a podobně. Na místě odložení těla mohou být patrné znaky snahy „zamést“ stopy, pachatel mohl zohyzdit tělo, aby zabránil identifikaci oběti, nebo se těla zbavil hozením do vody či mrtvolu zakopal hluboko do země nebo ke zbavení těla zvolil těžko dostupné místo. Každá z těchto možností o pachateli a jeho trestních dovednostech a zkušenostech a o něm obecně vypovídá. Když to převedu do svého vzorce a poupravím si to podle toho, co víme, protože i když se ani jedna z těchto věcí na naše rituální vrahy nehodí, dá se to přehodnotit podle potřeby, tak mi z toho vyjde…"
Načmáral jsem si na papírek další poznámku a přilepil ji na volné místo v pracovně, kterých pomalu ubývalo.
Thomas
„Bylo by dobré prověřit tyhle čtyři případy,“ položil jsem po delší době před Marka spisy čtyř pohřešovaných žen.
Nebyl jsem schopen žádnou z nich už vyloučit. Prostě všechny zapadaly do toho, co jsem zjistil, a co zmínil Josh.
„Potřeboval bych vědět, s kým se přátelily, kde se před smrtí nejvíc pohybovaly, jestli se neznají s někým výše postaveným, i když to je dost pravděpodobné, když jedna z nich pracovala u soudu jako zapisovatelka a druhá v úřadě a spadala mezi starostovy podřízené. Jejich zmizení může být náhoda, nebo účel,“ odsunul jsem ty dvě, které jsem zmínil. „Může to mít třeba taky jinou souvislost Například získání informací k jinému případu, u téhle sekretářky třeba nějaké informace k podvodnému projektu či obchodu, který se někdo snažil ututlat, a ona s tím chtěla jít ven. No, ale i tak chci mít jistotu, i kdyby to bylo jinak a ony společně odjely na dovolenou a nikomu nedaly vědět. Jejich zmizení bylo nahlášeno přibližně ve stejnou dobu, navíc jen dva dny před vraždou, kde máme jen mužskou oběť. Tyhle ty zprávy mi přijdou, že byly dost odbyté. Jako by se jejich zmizením ani nikdo nechtěl zabývat, nebo se snažil, aby se do toho nikdo víc nevrtal.“
Mark pozorně poslouchal a přikyvoval, nebo se jen něco doptal, aby věděl, co dál. Ještě jsem nestihl za sebou zavřít dveře a už si k sobě volal dva detektivy, kteří zrovna měli nejméně práce...
Já zatím zamířil dolů na oběd, po kterém jsem se chystal zajít za klukama. Věděl jsem, že na tom makají, ale taky jsem věděl, že když k nim přijdu s jejich oblíbenými sendviči, budou makat dvakrát tolik a dokážou i nemožné.
Joshua
Při své práci jsem zapomněl úplně na všechno, dokonce i na jídlo, takže až žaludek se musel naštvaně přihlásit o slovo, že snídaně už byla opravdu dávno. Bylo chvilku po druhé, a já byl zrovna na nejlepší cestě, jenže ty křeče se už opravdu nedaly ignorovat. Asi to bylo tím hektolitrem kávy, co jsem doteď vypil, takže jsem s povzdechem vstal ze země, na které jsem průběžně ležel nebo seděl, rychle si odskočil, a pak už hurá do kuchyně. Neměl jsem ale čas na nic velkého ani složitého, takže jsem jen v rychlosti orestoval kuřecí prsa a k tomu si opekl pár brambor. Hlavou mi probleskla myšlenka, jestli už jedl i Thomas nebo jestli se zažral do práce jako já a úplně na to zapomněl. Doufal jsem, že bude mít úspěch, nejen on, ale i ti, co prověřovali internetové stránky.
Po jídle jsem se vrátil zpět k poznámkám.
Potřeboval jsem je už konečně spojit dohromady. Měl jsem spoustu skládaček, ale chyběl výsledný obrázek.
Teď už jsem nededukoval, teď už jsem musel skládat.
Každý čin, bez ohledu na to, kdy, jak, nebo proč je spáchán, zanechá stopu. A i když se ji nepodaří najít hned, i když ji vrah nebo vrazi zamaskují sebe lépe, vždycky po nich zůstanou nějaké drobečky. Jenže ty drobečky už málo kdo vidí, a ještě míň je takových, kteří je sesbírají.
Vzal jsem špendlíky, a podle toho, co mi zatím vyšlo, je postupně zapíchal do mapy.
Celkem patnáct. Patnáct míst, kde by oběť mohla být. Moc rozsáhlé území na to, aby se rychle propátralo, proto jsem to musel zúžit.
Nejraději bych zavolal Thomasovi, aby mi poradil v určité věci, ale nakonec jsem si řekl, že ho nebudu rušit a zkusím si vystačit s internetem a stránkami, které mi pomůžou s historií tohoto města.
Thomas
Myslel jsem, že spolknu vidličku, když jsem ji uviděl. Hrdě si to kráčela jídelnou, prsila se jako hollywoodská hvězda a rozdávala úsměvy na všechny strany.
Proč jsem měl pocit, když jsem ji viděl, že si něčeho švihla?
„Zdravím, Thomasi,“ usadila se u vedlejšího stolu. „Už jsem tě tu dlouho neviděla. Jak se daří?“
„Dobře, Judith...“ odpověděl jsem krátce.
Dobře jsem si všiml, jak se ji na moment stáhlo obočí. Nesnášela, když jsem ji takhle oslovoval. Vlastně jsem s tím začal od chvíle, kdy jsem se vrátil z nemocnice a dal ji tak najevo, že je mi úplně u prdele. Že jí vyloženě pohrdám a klesla u mě na samé dno hnusu.
„Pořád mi to nemůžeš zapomenout? Je to už tak dávno, a já se ti omluvila,“ pootočila se ke mně, abych ji viděl do jejího hlubokého dekoltu.
„Omluvit by ses měla Markovi,“ odvrátil jsem pohled od jejího výstřihu a hodlal dojíst svůj oběd.
„On nebyl ten, koho málem zastřelili, to ty jsi to byl a mě to bylo opravdu líto, víš?“
„Heleď, nevím, o co ti jde. Ale prostě se nám vyhýbej,“ postavil jsem se, i když jsem nedojedl a vzal do ruky tác.
„Vážně je mi to líto. Víš, slyšela jsem, že se Markovi vede dobře, přeji mu to,“ vzala do ruky příbor a začala jíst. „Já mám své drobné přestupky a je mi tam docela dobře. Méně starostí, méně zodpovědnosti, zavřu složky a v pět hodin jdu domů. Mám víc volného času... Nechceš zajít někdy na pivo? Vážně bych byla ráda, kdyby ses už na mě přestal zlobit.“
Nahnula se nad svůj tác, a z jejího dekoltu vypadl přívěsek, který se chvíli houpal na řetízku nad pečenými bramborami. Rychle ho chytla do ruky, aby se nezašpinil a zastrčila si ho zpátky mezi její obří prsa.
„Možná někdy,“ odpověděl jsem na její otázku a ona evidentně byla spokojená.
Ani jsem se s ní už nerozloučil. Vrátil jsem špinavé nádobí, nakoupil plnou tašku různých sendvičů a už spěchal za klukama, abych z nich vytáhnul, co zatím stihli zjistit. Čas celkem dost pokročil...
Joshua
Bylo to jako hledat jehlu v kupce sena. Občas jsem si připadal jako historik nebo jako dobrodruh. Ale nakonec špendlíků na tabuli obývalo. Stejně jako papírků s mými poznámkami, které jsem postupně vyřazoval, a stávaly se z nich tak jen zmuchlané papíry všude po pracovně.
Nejspíš budu muset potom ještě uklidit, nebo mě Thomas zabije, ale na to je čas.
Při svém hledání jsem vycházel z toho, že se skutečně jedná o sektu Wicca, a že mrtvá s nimi byla nějak spojena. Více než jen jako oběť. Z toho, a profilování vrahů jsem vyvodil, že bude ukryta na pro nás neznámém místě, ale na místě velmi známém a důležitém pro vrahy. A to místo musí mít spojitost s Wiccou jako takovou mohly to být místa, kde stály staré chrámy, pohřebiště, něco, co bylo spojené s čarodějnictvím, s bohy, které uctívali, či se členy, kteří se nějak podíleli na vzniku. Nejdůležitější místa a nejdůležitější osoby byli z Anglie, takže v tomhle se mi hledání zúžilo. Jenže hony na čarodějnice byly jednu dobu rozsáhlé všude, stejně jako pohřebiště, či modly bohů.
Po necelých čtyřech hodinách třídění a eliminace nevhodných míst se na mapě vyjímalo šest špendlíků. Pořád to bylo hodně, ale víc jsem toho bohužel už nezvládl. Bylo tu příliš mnoho neznámých na to, abych to mohl určit pouze na jedno nebo dvě.
Rozhodl jsem se, ale počkat ještě na Thomase, než svou zprávu odešlu Markovi, protože by mě nebo jeho mohlo ohledně potenciálních míst činu něco napadnout v souvislosti s nějakými pohřešovanými, které určitě vytipoval.
Bylo šest podvečer, když jsem konečně se vším skončil a mohl si pořádně vydechnout. Chvilku jsem jen seděl a užíval si klidu, než jsem nakonec vstal a přešel do kuchyně. Slíbil jsem večeři, a i když jsem počítal s tím, že se Thomas vrátí až tak kolem deváté, rozhodl jsem se ji připravit už teď.
Thomas
U kluků jsem strávil prakticky celé odpoledne. Z těch sendvičů, které jsem jim donesl a málem mi je urvali i s rukama, jsem jim nakonec ukradl s kuřecím masem, abych aspoň trochu uklidnil kručící žaludek. Kluci byli tak šikovní, že sami začali pátrat po dalších stránkách s tématem WICCA. A našli... Jen jsem hleděl, jak to dokážou. Já sám bych to asi nikdy nenašel. Ale oni jsou snad kouzelníci. Zjistili mi dokonce, že zmiňovaný Biorach, na kterého jsem je upozornil, se ukázal ještě asi ve třech diskuzích, ale vždy maximálně s jedním postem, který nevedl k ničemu konkrétnímu. Na dotaz, jestli se třeba nevydává ještě za někoho dalšího, jen zamítavě zavrtěli hlavou.
Ale aspoň nějaké informace, které by se mohly hodit, jsem od nich přeci jen získal.
Minimálně ta, že Biorach se nikdy nepřihlašoval ze stejného místa. Jeho IP adresy se měnily, byly veřejné. Nikdy nepoužil stejnou, a podle toho, co zjistili, měnil veřejná místa s přístupem k internetu, jako například internetové kavárny a podobně. A pokud byl nucen použít něco konkrétního, kde by mohl být dohledatelný, používal buď anonymizer, nebo se logoval složitou cestou přes půlku zeměkoule... No, složité to zas tak není, ale hůře se dohledává výchozí místo přihlášení...
Kluci slíbili, že se ho i tak pokusí vypátrat, a já se s tímto příslibem vrátil do své kanceláře.
Joshua
Z lednice jsem vyndal všechno potřebné a zrovna si uvazoval zástěru, když mě něco napadlo.
Slíbil jsem si, že Thomasovi oplatím tu ranní provokaci. Navíc, určitě bude po té úmorné práci potřebovat nějaké rozptýlení, takže…
S úšklebkem jsem vrátil všechny věci zase do lednice, rychle se oblékl, popadl peněženku a mobil a valil ven. Díky všem svatým za navigaci, mobily, a večerní nešpičku, protože o dvacet minut později jsem už parkoval u jednoho z největších obchodních center a rovnou zamířil do požadovaného obchodu. Doufal jsem, že tam budou mít to, co potřebuju, abych nemusel obcházet všechny čtyři, které v centru byly, ale bohužel, i když měli široký výběr, nebylo to ono.
Teprve až ve třetím, po víc jak půl hodině hledání a přebírání, jsem konečně narazil na to pravé.
Pyšný sám na sebe, jsem okamžitě danou věc popadl a zamířil k pokladně.
„Krásný kousek. Vaši manželku to jistě potěší," pokývala hlavou prodavačka a lehce se na mě usmála.
Málem jsem vyprskl smíchy, ale nakonec se ovládl a co nejvážněji se na ni zadíval.
„Já jsem ta manželka," řekl jsem, a než mohla vyjevená prodavačka říct cokoliv dalšího, zmizel jsem jak pára nad hrncem, a dokonce si ani nevzal peníze zpátky.
Aspoň si vydělá něco navíc.
S hodně dobrým pocitem jsem ještě zaběhl do jednoho obchodu a doufal, že tak Thomase mile překvapím. Nebylo to nic speciálního, jen blbost, ale i ty občas dokáží divy.
Thomas
Ti, co dostali na starost prověřit vytipované oběti z pohřešovaných osob, taky už makali, a na stůl mi postupně přicházely první zprávy. Všechno začínalo mít jasnější podobu, a já si byl čím dál víc jistý tím, že jedna z nich ta chybějící oběť určitě bude.
Když už jsem nevěděl, jak se mám posadit, a začalo se mi zívat, odsunul jsem složky, protáhl se a vykoukl z okna ven.
Slunce bylo už hodně nízko, a bylo jasné, že za chvíli se bude stmívat. Nejspíš byl nejvyšší čas se vybrat domů. Tady bych mohl makat ještě dlouho, ale začínal jsem být unavený, a to pak člověk snadno něco přehlédne. Nejhorší je uspěchaná práce, zvlášť v tomto případě, kdy se řeší nějaká složitá vražda. Každá maličkost, každý detail byl opravdu důležitý, a to do té doby, než jsem určil, jestli ji vyhodit, nebo zařadit k ostatním, co nám pomůžou se o další kousek přiblížit se k vyřešení případu.
Sbalil jsem si věci a chystal se odejít.
Už jsem chtěl vyjít z kanceláře, když jsem e ve dveřích srazil s Markem.
„Tady,“ podal mi štos papírů. „Seznam z letiště, který jste chtěli. Nechal jsem teda hned prověřit i ostatní oběti, jestli někam letěli. A ano, v posledním půlroce byli pasažéři leteckých společností, sice různých, a mezinárodní i vnitrostátní linky, ale odlet či přílet na stejné letiště.“
Přebral jsem si to od něj a jen letecky na to mrknul. Seznam byl docela dlouhý, ale nic, co s tím, co jsme už měli, by neměl být problém zjistit, co jsme potřebovali.
„Jdeš domů?“ mrknul na mě Mark, když jsem papíry schovával do kabely.
„Hm, jdu,“ přikývl jsem. „Musím zkontrolovat, jestli Josh z toho vedra nepadl a neleží někde a neprosí o vodu.“
„Šel bych hned s tebou,“ povzdechl si Mark. „Ale mám dost práce. Domů se nejspíš dostanu až někdy po půlnoci...“
„Tak až se to uklidní, zajdem spolu na pivo. Nebo se stav u mě, co?“
„Kdo ví, kdy to bude...“ znovu si Mark povzdechl, a pak se už odevzdaně šoural do své kanceláře.
Jen jsem ho v duchu politoval a uvědomil si, jak bude Mark po pár dnech vyšťavený a bude potřebovat ten svůj relax, aby ho to tu úplně nezkosilo. Však může kdykoliv zavolat...
S tím a dalšími myšlenkami jsem se rozjel domů.
Joshua
Přesně jak jsem čekal. Thomas doma ještě nebyl, takže jsem si v klidu schoval své překvapení do skříně, protože nejprve budeme muset dořešit práci, a pak teprve bude zábava. A nechtěl jsem nás oba před tím nějak rozrušovat, protože už z předchozích zkušeností jsem věděl, že bysme se k práci taky nemuseli vůbec dostat.
Sundal jsem si ale alespoň oblečení a zase si na sebe natáhl to příšerné triko, které jsem kupodivu začínal mít rád.
Spíchl jsem rychlou večeři, která ale zasytí, a přemýšlel, jak je možné, že se člověk takhle dokáže změnit. Nikdy jsem nevěřil na nějaké osudové setkání, a i když jsem často dělal profily vrahů nebo obětí, šly tyhle příběhy mimo mne. Jistě, potkal jsem Franka, ale to bylo něco jiného. Thomas na mě měl až neuvěřitelný vliv, což bylo pro mne skoro nepochopitelné. Během pár dnů jsem změnil skoro všechny své zásady a porušil snad všechny svá pravidla, a to jen kvůli jednomu muži. Později teda kvůli dvěma, ale Thomas hrál v tomhle hlavní roli.
Třeba jako teď.
Aniž bych to sám nějak plánoval, uvědomil jsem si, že se začínám těšit na to, až se Thomas vrátí a dáme si spolu večeři.
Před několika dny?
Něco naprosto nemyslitelného.
Ale kupodivu mi to nevadilo. Naopak. Cítil jsem se zase jako člověk.
Otázkou zůstávalo, co bude, až se vrátím zpátky.
Byl jsem tak zabraný do myšlenek, že jsem přeslechl rachocení klíče v zámku a probral se až s bouchnutím dveří.
Odložil jsem zástěru, jídlo přikryl poklicí, aby zůstalo co nejdéle teplé a přešel do předsíně.
„A-ahoj," odkašlal jsem si rozpačitě.
„Mám nachystanou večeři, ale chtěl bych, pokud ti to nevadí, ještě před tím, aby ses mrknul na seznam míst, které jsem vytipoval jako místa činu. Je jich šest. A bohužel to nedokážu víc zúžit, protože je ve hře příliš mnoho neznámých, ale třeba když na to mrkneme společně…" vybafl jsem na něj hned sotva se vyzul, částečně i proto, abych zakryl své rozpaky z přivítání.
Thomas
Když jsem se vrátil domů, měl jsem kabelu s notebookem a složkami o něco hrubší, než když jsem odjížděl. Prostě jsem si vezl práci domů s tím, že jsem druhý den hodlal, pokud možno, pracovat z domu.
„Ahoj,“ pousmál jsem se, když Josh stepoval u dveří jen, co jsem vyšel.
Bylo to milé a možná bych si na to i zvykl. Jen by si i ten protějšek musel zvyknout na mé brouky, co občas v hlavě mám…
„Jsou tam složky vytipovaných obětí, které jsem vytáhl ze seznamu pohřešovaných. A taky něco z toho, co už zatím zjistili kluci ohledně webovek a diskuzí, a něco navíc, co se zatím zjistilo ohledně těch vytipovaných osob. Kluci, co to dostali na starost, už zjišťují všechno, co jde, z jejich posledních dní. Nechal jsem to znovu prověřit, protože to vypadá, jako by se to někdo snažil zahrát do autu, zvláště u dvou,“ podal jsem Joshovi aktovku. „Tak pokud chceš něco udělat hned a pak se najíst, nemám s tím problém. Já se převleču a osprchuji, a ty se zatím můžeš mrknout na to, co jsem donesl.“
Schoval jsem si boty do botníku a hodil klíče na věšák. Začínal jsem být chutně unavený a tu sprchu jsem opravdu potřeboval. Ta chvilka, těch deset minut, nás určitě zas tolik nezdrží...
Joshua
Bylo na Thomasovi vidět, že je hodně unavený. Já na tom nebyl o moc lépe, ale mě při plném vědomí drželo pouze překvapení, které jsem pro Thomase měl.
Vzal si od něj složky a jen mávl rukou na srozuměnou, a už mířil do pracovny, kterou jsem jaksi nestihl uklidit.
No, snad mě Thomas nezabije, když mu slíbím, že po překvapení to uklidím.
Začal jsem si pečlivě procházet složky a studovat všechny materiály, které se Thomasovi a ostatním podařilo nashromáždit. Nakonec jsem se zaměřil na ty čtyři ženy, které vybral jako případné oběti.
Znovu jsem se posadil na zem, doprostřed toho chlívku, a znovu si začal dělat poznámky a znovu spojovat mé poznatky s těmi Thomasovými.
Už teď jsem si byl jistý, že mi to rozhodně pomůže a v duchu začal Thomase velebit a děkovat mu.
Byl vážně úžasný a nedocenitelný, a já opět zalitoval, že naše spolupráce potrvá jen krátkou chvíli.
Tak jsem se do toho zabral, že jsem naprosto ztratil pojem o čase, a až po chvíli si uvědomil, že na mě Thomas mluví.
Thomas
Nechal jsem Joshuovi práci a šel jsem rovnou do ložnice. Svlékl jsem se a jen co jsem si uložil kalhoty na ramínko a propocenou košili a ostatní prádlo do špíny, už jsem pouštěl vodu ve sprše.
Doslova jsem si rochnil pod tou teplou vodou. Stál jsem tam asi deset minut, než jsem popadl mýdlo a začal se mýt. Vyloženě se mi nechtělo ven, ale musel jsem. Ale i tahle chvíle mi stačila na to, aby to ze mě odplavilo tu největší únavu, a já se hned cítil o něco lépe.
Když jsem vylezl a utřel se, hodil jsem na sebe už jen volné kraťasy. Takhle mi bylo nejlépe.
Vlasy jsem ani nefénoval, protože ten krátký sestřih uschne v tom teple docela rychle, a taky mě to příjemné chladilo, když postupně schly.
Zaskočil jsem ještě do kuchyně pro džus a vrátil se konečně za Joshem.
„Tak co, je tam něco, co sedí s tím ostatním?“ sedl jsem si na pohovku, protože její jeden konec, bylo jediné místo volné. Po celé pracovně byly papírky, poznámky, fotky, zprávy a já nevím co ještě...
„Hm, tak na tohle nejspíš budeme potřebovat kontejner, abychom ten bordel mohli odvézt,“ rozhlédl jsem se po pracovně, kde ani můj stůl skoro pod tou vrstvou papírů nebyl vidět. Dokonce i na okně byly nalepené papírky s poznámkami. Možná si tak chtěl stínit proti slunci? No, to stačilo stáhnout žaluzie...
Joshua
Vzhlédl jsem ze země a podíval se na Thomase, který se rozhlížel po pracovně. Nevypadal nijak naštvaně, ale pochopil jsem už, že má rád pořádek, takže jsem ho nechtěl zbytečně provokovat.
„Promiň. Trochu jsem se rozšoupl. Ale slibuju, že po večeři to uklidím. Chtěl jsem to stihnout, než přijedeš, ale musel jsem ještě jet…" kousl jsem se do rtu, protože jsem málem prozradil tajemství a rychle raději stočil pohled na mapu.
„Tohle je šest vytipovaných míst, které jsem zatím určil z mého šetření. Ani jedním si nejsem sto procentně jistý, takže by se pak výjezdovka měla připravit i na to, že to bude všechno zbytečná práce," pokrčil jsem rameny a podrbal se na zátylku, což už jsem dělal nějak automaticky, jako když jsem si svazoval vlasy do culíku.
„S těmi tvými poznatky ohledně čtyřech pohřešovaných, mimochodem moc dobrá práce, bych ale mohl přece jen místa zúžit. Teď, než jsi přišel, jsem dospěl k názoru, že tohle místo," vstal jsem a přešel k mapě, abych vyndal jeden ze šesti špendlíků, „můžu s jistotou vyloučit."
Pak jsem vzal fotky a spisy těch čtyř žen, které Thomas vybral a připíchl je k mapě tam, kde bylo místo.
„Pět míst je ovšem stále hodně, vzhledem k tomu, že budou muset projít široký okruh, který bohužel nijak nezmenším. Tak mě napadlo, původně jsem ti chtěl i zavolat, ale nakonec jsem si řekl, že počkám, až přijedeš a nebudu tě rušit, že bys mohl vědět o nějaké zvláštní události nebo nějakém zvláštním festivalu, či setkání, které se tu v poslední době odehrálo. Třeba si slyšel o něčem od Marka nebo někoho jiného, přece jen musí být při takových událostech k dispozici. Nemusí to mít ani nic společného se sektami nebo náboženský podtext. Mohl bych to dohledat na internetu, už jsem se po něčem i díval, ale většinou, ty starší akce se smažou a nahradí novými. Nezahrnuj ale do toho hudební festivaly, nebo něco běžného. Kulturní nebo gastronomické. Důvod, proč by mi to pomohlo, je ten, že většina rituálních sériových vrahů na takových místech čerpá inspiraci a může tak jít o primární místo činu," vychrlil jsem ze sebe jedním dechem a zároveň Thomasovi podal poznámky o místech, kde jsem si myslel, že by oběť mohla být.
Thomas
Sledoval jsem Joshe a pozorně poslouchal, co mi říká.
„Setkání?“ zamyslel jsem se. „No první mě napadl country festival, co tu byl nedávno, ale to jsi říkal, že ne. A na ty menší... Nějak mě to nezajímá, takže opravdu nevím. Museli bychom to zjistit. Takové akce se opakují, některé jsou pravidelně stejné, jiné v menších obměnách. Ale organizátoři zůstávají většinou stejní. Jiné by bylo, kdyby to byla nějaká nárazová akce. Ale tohle všechno se musí hlásit ať už na radnici, či na finančáku, který prověřuje, zda nešlo o nějakou ziskovou akci, kterou by mohli označit jako neziskovou a mohlo by tím dojít vyhnutí se placení daně. Takže by mohl zapracovat Mark, má na radnici nějaké známé, a i když by to šlo oficiální cestou, tohle by to hodně urychlilo.“
Přešel jsem k oknu a postupně si přečetl všechny ty žluté a růžové papírky, na kterých byly krátké poznámky. Pak jsem se vrátil k mapě a pořádně se na ni podíval.
Docela mě zaujalo jedna věc. Jedno z těch míst bylo jen pár kilometrů od mého bytu. Až jsem tím sám byl překvapen. Ale tohle, jak říkal Josh, mohla být jen jedna z těch prázdných variant.
„Dáme dohromady, co všechno potřebujeme zjistit. Něco můžeme sami, ale na většinu z toho bychom potřebovali někoho k ruce. Takže, zavoláme Markovi, ať nechá prověřit to, co sami nezvládneme, souhlasíš?“
Napadla mě další varianta setkání, ale nevěděl jsem, jak by na to zareagoval Josh, takže jsem to nezmiňoval nahlas.
Přednášky... Jsme v hlavním městě, kde je spousta přednáškových sálů, koná se tu spousta konferencí ať už malých, či větších. Některé trvají jeden den, jiné třeba i více dní, a navíc spousta z nich se opakuje s železnou pravidelností. A právě na takových, které jsou třeba laděné do oblasti psychologie, různých sociálních sfér, můžou být právě místem pro tipování nových obětí...
Jen jsem tím nechtěl Joshovi připomínat jeho minulost, kdy on sám se na takových přednáškách setkal s Frankem a svým skoro katem.
Joshua
Sledoval jsem Thomase, jak si projíždí mé poznámky, dívá se na mapu a zvažuje možnosti.
Na moment vypadal překvapeně, když zjistil, že jedno z míst by mohlo být nedaleko odsud, ale nijak to nekomentoval.
Pak jsem poznal to malé zaváhání. Ten rychlý pohled, který po mě hodil, jako by se nad něčím zamyslel, a pak tu myšlenku zase zaplašil.
„Doufal jsem, že by to mohl být spíš nějaký festival nebo setkání, ale všechno nejde tak jednoduše, že?" pronesl jsem s tichým povzdechem.
I mě napadlo nejspíš to, co teď Thomase, a co jsem nechtěl zatím zmiňovat, ale nejspíš se tomu nevyhnu.
„Pokud budeš volat Markovi, tak se ho rovnou i zeptej na přednášky nebo konference, které tu v posledních pěti měsících proběhly, a které v nejbližších čtrnácti dnech ještě proběhnou. Ať se ale tentokrát zaměří výhradně na náboženství. Ať už v kladném či záporném smyslu. A pokud tu něco bude během následujících dní, musíme tam jít," otočil jsem se na Thomase a pohlédl mu do očí.
„Nebyl jsem na něčem takovém od Frankovi smrti, ale je načase se posunout vpřed. Nemůžu… Nemůžu nechat minulost, aby mě zničila. A jestli půjdeš se mnou…"
Thomas
Joshua taky pomyslel na ty přednášky. Tušil jsem to, ale byl jsem rád, že to zmínil nahlas on sám.
„V kongresovém centru jsou denně nějaké přednášky, tak to necháme prověřit hned a porovnat s těmi, které už podobné byly. Hele, zvládnul jsi už i horší věci,“ přistoupil jsem k Joshovi a prstem mu přejel po hojící se jizvě na čele. „Takže si myslím, že tohle bude pro tebe brnkačka. Zavoláme Markovi Hodím to na hlasitý odposlech, takže můžeme mluvit oba dva...“
Odstoupil jsem od Joshe, abych si udělal aspoň kousek místa na svém stole a na židli, kde byl štos složek. Posadil jsem se a hned jsme začali sepisovat všechno, co bychom potřebovali zjistit. Když jsme měli seznam hotový, vytočil jsem Markovo číslo a probírali s ním, co bychom potřebovali...
Joshua
Rozhovor s Markem byl sice delší, ale aspoň jsme rovnou probrali všechno potřebné. Byl jsem rád, že Thomas mě podporuje, věděl jsem, že to nejsou jen plané řeči, a hned se mi ulevilo.
Když jsme dořešili všechno potřebné, rozloučil jsem se s Markem, že musím jít chystat večeři, a nenápadně se vytratil.
Thomas naznačil, že bude taky končit, takže jsem rychle zaběhl do ložnice, vyndal svůj balíček a rozložil ho na postel.
Když už jsem se tu tak zabydlel a Thomas má tak rád tu svou zástěru, rozhodl jsem si pořídit vlastní. Ovšem tahle, byla speciální. Sotva zakrývala můj klín, byla z průhledného bílého šifonu se zavazováním za krk a kolem pasu a kolem bradavek byla trojúhelníkově vystřižena. Rychle jsem ze sebe sundal triko i se spoďáry, abych si tohle skoro nic, mohl obléct.
Ale to ještě nebylo všechno. Tak trochu na truc, trochu z recese, a trochu z provokace, jsem si v erotickém obchodě koupil krátký kočičí ocásek, který byl zakončen malým kolíčkem na prst silným a dlouhým, který se strkal do zadku.
Lehce jsem vydechl, když jsem v sobě ucítil trochu plnosti, a pak se vydal do kuchyně.
Thomas už stál u linky a zjišťoval co bude k večeři, což se mi hodilo.
"Když máš tak rád tu zástěru, rozhodl jsem se pořídit si vlastní," ozval jsem se za jeho zády, a pak se pootočil a ukázal na svůj zadek. „A tohle mám proto, abys viděl, jak trpím, protože víc toho do sebe nedostanu."
Doufal jsem, že Thomase tímhle neodradím, spíše navnadím a potěším.
Thomas
Domluvili jsme se s Markem, co a jak, a tím pro dnešek ukončili práci. Už tak jsme toho udělali hodně a dost jsme pokročili, i když s výsledkem zatím nejistým. Ještě jsem chvíli s Markem mluvil, když se Josh už rozloučil a zmizel z pracovny.
Vzhledem k tomu, jak hodiny pokročily, a já měl naposledy odpoledne jen ten ukradený sendvič, co jsem si beztak sám zaplatil, šel jsem rovnou do kuchyně.
Už při mém příchodu domů to tu vonělo, tak jsem šel rovnou na jisto. I když jsem věděl, že Josh taky dost pracoval a na vaření neměl moc času, věřil jsem v jeho kulinářské schopnosti, které jsem už měl tu čest poznat na vlastní jazyk, a doufal jsem v nějakou dobrou večeři. Mlsně jsem nahlížel pod pokličky a přikryté misky, co dobrého uvařil, když se za mnou ozval jeho hlas.
Otočil jsem se a kousek masa, který jsem měl právě v puse, mi zaskočil...
Napřáhl jsem před sebe ruku, aby mě nechal se vzpamatovat, a když jsem se konečně vykašlal a mohl se normálně nadechnout, znovu se pořádně na Joshe podíval.
Nevěděl jsem, jestli se mám smát, divit se, nebo se jen přiblble usmívat...
No, prostě jsem byl v šoku.
„Ukaž?“ popadl jsem ho za ruku a otočil ho k sobě zády.
Přejel jsem po nich dlaněmi, a pak se lehce dotkl toho kočičího ocásku, který mu visel ze...
Vážně ho tam má zastrčenej? A proč jsem vlastně do kuchyně šel? Hledal jsem něco k jídlu, nebo jsem se chtěl jenom napít?
„Hm, ty dokážeš překvapit. A to jsi říkal, že tam nic teď nenarveš. Trénoval jsi? A udělal ses přitom?“ chytl jsem ocásek mezi prsty a trochu za něj zatahal a pootočil s ním. „Tak takového kocoura nemá ani Mark.“
Nalepil jsem se Joshovi na záda, a zatímco jsem si pohrával s jeho ocáskem, druhou rukou jsem mu přejížděl po hrudi a dráždil odhalená míst.
„Máme ještě vůbec hlad?“ zašeptal jsem těsně vedle jeho ucha.
Políbil jsem ho na krk a mírně jsem se o něho třel svým rozkrokem, kde to během chvíle ožilo.
Joshua
Jo, měl jsem počkat až po večeři.
Potom, co Thomas rozdýchal mé překvapení, kvůli kterému mu zaskočilo, a já měl na chvilku strach, že to s ním sekne, se na mě doslova vrhnul.
Jeho dlaně a prsty na mé pokožce mě rozechvěly ještě před tím, než se dotkl ocásku a trochu si s ním pohrál.
„Samozřejmě, že jsem trénoval," zaúpěl jsem, "ale víc jak na dva prsty se nedostanu, a ano, udělal jsem se. Včera večer, ve sprše, než jsem šel spát. Ale nebylo to ono."
Vrátil jsem mu provokaci a pootočil k němu hlavu, abych se tváří mohl otírat o tu jeho.
Prsty jsem zatnul do jeho stehen a vzrušeně vydechl, když mi přejel prsty po bradavkách.
Ještě víc jsem se proti němu vypnul a zadek natlačil na jeho klín, kde se začal probouzet jeho kamarád.
„A ty máš hlad?" zeptal jsem se a trochu zavrtěl zadkem.
Thomas
„Takže tys včera večer trénoval a mě si k tomu nepřizval?“ zamručel jsem hlubokým hlasem. „Není divu, že to nebylo ono, když sis to dělal sám...“
Líbila se mi jeho reakce. No, neměl provokovat s něčím takovým. Vždyť už jen tohle... To bylo, kurva, tak sexy... A hlavně když jsem věděl, kde má ten ocásek zastrčený. Jo, tohle vážně bylo něco, až jsem měl z toho pocit, že nemá v zadku kolík, ale že jsem v něm já...
Otočil jsem Joshuu čelem k sobě.
„Stáhni zadek, ať ti ta paráda nevypadne,“ upozornil jsem ho, když jsem ho podebral pod zadkem a vyhoupl si ho nahoru, abych ho mohl přenést.
Přešel jsem s ním ke stolu a opatrně, aby si ocásek nepřisedl a neublížil si, jsem ho pokládal na stůl.
„Ano... Mám hlad,“ pohladil jsem ho po nohách, které mu visely přes okraj stolu.
Po stehnech jsem táhl ruce nahoru až pod tu kratičkou zástěrku, která se už dávno vzdouvala, když i jeho penis nabíral svou pevnost. Vyhrnul jsem ji... Podebral jsem jednou rukou jeho pytlík a začal si s ním pohrávat. Druhou rukou jsem si hrál s ocáskem, který jsem vždy kousek povytáhnul, a pak ho zase zasouval, zatímco jsem se sklonil k jeho erekci, abych si vychutnal předkrm...
Joshua
„Nepřizval jsem tě, protože by jsme z té sprchy hned tak nevylezli," vydechl jsem a zachvěl se.
A když mě pak vyhodil na stůl a řekl, že má hlad...
„Thomasi!" vykřikl jsem a na okamžik sevřel nohy a prsty zajel do jeho vlasů, když se ke mně sklonil.
Kdybych neměl v zadku ocas, nejspíš bych se teď svalil na záda, jak mě to překvapilo.
Jeho horký dech, jeho ústa, jeho jazyk, cítil jsem to všechno tak neuvěřitelně intenzivně jako s nikým jiným. Věděl jsem, že moc dlouho nevydržím.
Navíc, když z druhé strany projížděl mou dírku.
Chtěl jsem ho ale cítit víc, takže jsem mu zvedl hlavu a přitáhl si ho k sobě.
„Vyndej...chci...aspoň, tvoje...prsty..." vydechl jsem vzrušeně aspoň pár slov, jak jsem v první moment nebyl schopný dát dohromady kloudnou větu, a přitom se otíral o jeho rty těmi svými, a jazykem z nich slízával svoji chuť.
„A já taky dostávám hlad," zachraptěl jsem, a špičkou jazyka přejel po bradě přes hrtan až ke klíční kosti. Zároveň mu oplatil jeho dráždění a prsty si pohrál s jeho bradavkami, než jsem sklouzl dolů k šortkám a přes látku pohladil jeho stojící nádheru.
Thomas
Joshua mě sevřel mezi mýma nohama, a já musel na tu chvíli přestat vychutnávat si jeho chuť, která se dostávala na povrch.
Na moment jsem se narovnal a popadl ho za zátylek, abych si ho mohl přitáhnout pro polibek a dát mu taky ochutnat aspoň tu trochu, co mi ulpěla na jazyku.
„Já jsem si řekl o jídlo první,“ kousl jsem ho do rtu a pak ho rukou zatlačil na hruď, dokud nedolehl na desku stolu.
Popadl jsem ho za kotníky a vytáhl mu nohy nahoru, aby si je mohl zapřít o stůl, a pořádně mu je roztáhl od sebe.
„Raději by ses měl držet,“ nahnul jsem se přes něj a jazykem i zuby mu pořádně podráždil bradavky, než jsem se znovu přesunul mezi jeho stehna.
Začal jsem mu ho znovu kouřit. Chtěl jsem si ho vychutnat až do konce. Několika pohyby tam a zpátky jsem nakonec kolík z něj vytáhnul, a zatímco jsem se staral o jeho tvrdou parádu, napnutou tak, že jsem měl pocit, že každou chvíli bude, strčil jsem do něj nejprve jeden a po chvíli i druhý prst.
Pohrával jsem si nejen s jeho erekcí, ale i s jeho zadečkem. Opatrně jsem ho protahoval, otíral se o jeho stěny. Neroztahoval jsem prsty od sebe, abych mu nezpůsobil bolest, ale už samo zasouvání a dráždění jeho prostaty, jsem si dokonale užíval...
Joshua
„Thomasi!" vykřikl jsem znovu, když mě položil na stůl, roztáhl mi nohy a za chvilku si už znovu pohrával s mým penisem.
Slovy nedokážu popsat to, co jsem zažíval.
To vzrušení a slast jsem cítil každičkým nervem v těle, každičkým pórem, a rychlostí blesku mě to vynášelo k vytouženému vrcholu.
Dokázal jsem pouze sténat, stahovat dírku, kdykoliv vyjížděl s prsty ven, jako bych ho nechtěl pustit, prohýbat se v zádech a v prstech mu svírat krátké vlasy.
Kdyby je měl teď dlouhé, nejspíš bych ho skalpoval.
Otřásl jsem se pokaždé, když se jeho jazyk otřel o můj penis nebo vydýchl nosem. A když k tomu prsty podráždil mou prostatu bylo jasné, že dlouho nevydržím.
Takhle rychle jsem se ještě nikdy neudělal.
Ale o to to bylo intenzivnější.
Když to přišlo, víc jsem sevřel jeho vlasy a měl jsem co dělat, abych nestiskl stehna k sobě. Místo toho jsem se nadzvedl zadek a propnul špičky nohou. Hlavu jsem zaklonil, takže mi visela ze stolu dolů a hlasitě sténal, když jsou svou nadílku vypouštěl do Thomasových úst.
Thomas
Vážně jsem si ho vychutnával. A to doslova... Trápil jsem ho až do chvíle, kdy začal plnit mé ústa svým semenem a jeho svěrače doslova drtily mé prsty a měl jsem problém s nimi jen pohnout. Pokrčil jsem je mírně a jen konečky prstů dráždil prostatu, aby si ty skvělé pocity užil až do konce.
Každou kapku, kterou mi mohl věnovat jsem si vzal. Olízal jsem dokonale jeho penis, který se ještě chvíli cukal, jako by se snažil ze sebe vymáčknout i nemožné... I když už neměl ani co...
Ale i tak jsem si s ním ještě chvíli pohrával, a jazykem dokola obtahoval celou jeho délku...
„Klekni si na čtyři,“ chytl ho za ruku, když mě byl aspoň trochu vnímat a potáhl jsem ho ze stolu dolů.
Když se dostal do kleku, vzal jsem odložený kolík s ocáskem a klekl si před něj.
Oběma rukama jsem ho znovu hladil po zádech, šimral ho s tím chlupatým ocáskem po kůži, až jsem se dostal k jeho zadečku. Víc jsem se nad něj naklonil a po jeho rýze jsem s kolíkem sjížděl níž, až jsem se zastavil o jeho otvor, který jako by čekal na další zásun.
„Víš, že ti to moc sluší?“ zasunul jsem mu ho dovnitř a mírně přitlačil, aby byl na doraz. „Starej se, aby ti nevypadnul.“
Znovu jsem se narovnal do kleku a stáhl si šortky dolů, aby se ukázal můj problém, který teď měl vyřešit Josh.
„Je řada na tvou večeři,“ zachrčel jsem, přejel jsem mu prsty po rtech a zasunul dva do jeho pootevřené pusy.
Joshua
Ani jsem se pořádně nestačil vzpamatovat, a vydechnout si po něčem tak úžasném, a už jsem klečel na všech čtyřech na podlaze v kuchyni.
Hlavu jsem sklonil mezi natažené ruce, když mě Thomas začal dráždit ocáskem, a pak kolík zasunul dovnitř a mírně přitlačil.
„Jestli mi to tak sluší, budu to nosit častěji," zachrčel jsem do země a snažil se rozdýchal vlnu vzrušení, která mnou projela.
Stejně jako tu další, když si Thomas sundal šortky a řekl, že je čas i na mou večeři.
„Mmm..." zamručel jsem přes jeho prsty v puse a začal je sát a kousat, jakoby to byla ta nejlepší věc na světě.
Když jsem se dost nabažil, vyndal jsem je a přitáhl se blíž k Thomasovu klínu.
Otřel se o jeho erekci tváří, slízl vlhkost, která se usadila na vrcholu, a dýchl na jeho varlata.
„Krásný..." zašeptal jsem, a pak bez varování zaťal nehty do jeho zadku a naráz si ho zasunul pomalu až na mandle.
Chtěl jsem ho. Chtěl jsem, aby cítil to, co já před chvílí. Chtěl jsem ho ochutnat.
Najížděl jsem s ním do své pusy tak rychle, jak to jen šlo, škádlil ho jazykem a otíral se o něj zuby.
Když už jsem nevystačil s dechem a musel se nadechnout, zpracovával jsem ho rychle rukou, než jsem ho znovu pohltil, jako bych ho chtěl opravdu sníst.
Thomas
Už jen to, jak olizoval moje prsty mi stačilo k tomu, abych přivřel oči blahem... Už jen tak představa, jak si ho vezme doopravdy...
„Jo... Joshi...“ zachraptěl jsem, když si mě prudce přitáhl za zadek a můj penis se prakticky schoval v jeho ústech.
Prohlížel jsem si to jeho sexy tělo, napnutý zadeček, u kterého se mu houpal ten ocásek v rytmu jeho pohybů, když mě zpracovával. Pohladil jsem ho sem tam po zádech a po ramenech...
Jednou rukou jsem se ale po chvíli musel chytil okraje stolu, abych někam přenesl to napětí, třes, který jsem pociťoval čím dál silněji, když s mým penisem povyjel a vzápětí ho skoro polknul. Měl jsem pocit, že ho musí mít až v krku, když jsem cítil každý ten náraz a otření... Jeho jazyk dělal úplné divy a já už pomalu začínal ztrácet soudnost. Tak moc jsem ho chtěl popadnout za vlasy a přirážet si ho na klín podle sebe...
Ale... ustál jsem to. Sice s velkým sebezapřením, ale zvládl jsem to. O to silnější pocit to pak byl, když přišla chvíle mého slastného vyvrcholení. Doslova jsem drtil okraj stolu v ruce a nahlas vydýchával ten nápor. Na chvíli jsem zvrátil hlavu a vysílal své polohlasné steny ke stropu. Zatnul jsem zadek, když se mé sperma vyvalilo ven, a bylo mi jedno, co zrovna plní...
Joshua byl tak zatraceně sexy a k tomu, co dokázal tou svojí pusinkou... Prostě mě dostal během chvilky, a tak silně mě to podkosilo, že jsem nakonec pustil ten stůl. Dosedl jsem na paty, ale stačil jsem chytit Joshe aspoň jednou rukou za zátylek a přidržel si ho, aby mi až do konce dopřál to neskutečné blaho, které roztřáslo celé mé tělo.
Joshua
Thomasova chuť, jeho steny, třes těla při vyvrcholení, to všechno bylo pro mě největší odměnou za dnešní den. Doslova jsem to s ním prožíval, i když jsem se před chvilkou udělal.
Byl tak sexy, krásný, vzrušující, smyslný, vášnivý.
Spolkl jsem všechno, co mi dal, a když pak dosedl na paty a stáhl mě s sebou, ani na okamžik jsem nepřestával pohybovat hlavou, i když jsem značně zvolnil tempo.
Chtěl jsem ho cítit co nejdýl, prožívat dozvuky jeho slasti, cítit to chvění, které se přenášelo i na mě.
Dlaněmi jsem pohladil jeho stehna, prsty přejel po kůži na břiše, a pak jemně cvrnkl nehtem do každé bradavky, které stály plně v pozoru.
Teprve potom jsem vypustil jeho chloubu, pořádně a důkladně ji ještě očistil a drobnými polibky následoval cestu kterou před tím absolvovaly ruce.
U bradavek jsem se zdržel trochu déle, jako bych jim chtěl vynahradit ztracený čas.
Otíral se o ně rty, jazykem i zuby a občas mírně zatahal, než jsem se vydal k mému oblíbenému místečku na krku a poškádlil ho.
„Tohle byla ta nejlepší večeře," zachrčel jsem mu do ucha, kterému jsem pak věnoval stejnou péči jako krku.
Thomas
Chytl jsem Joshe pod bradou, abych se u mohl podívat do očí. Možná až teprve teď jsem si všiml složení jeho duhovky... Vypadalo to, jako bych se díval do očí panence. Tak krásné oči měl.
Takhle zblízka člověka úplně uchvátily a jen stěží od nich dokázal odtrhnout zrak.
„Jsi zatraceně nebezpečný,“ vydechl jsem, když se věnoval mému krku. „Ani nevíš jak...“
Chytl jsem ho a přitáhl si ho pro polibek. Ještě chvíli jsem si chtěl vychutnávat jeho ústa, kde se mísily chutě nás obou.
„Ne večeře, ale předkrm, delikátní předkrm, který jen tak neuvaříš,“ pousmál jsem se, když jsme se konečně od sebe odlepili.
Potáhl jsem ruce po jeho zádech, promnul jsem mu zadeček, a když mé ruce brnkly o ocásek, chytil jsem ho a vytáhl Byla to maličkost, ale hezká maličkost, která mě nastartovala hned, jak jsem s ní Joshe uviděl poprvé.
„Tohle rozhodně nevyhazuj,“ vtiskl jsem mu zmiňovanou věc do ruky, a pak už jsem vstal. „Měli bychom pojíst, nebo pojdem hlady. I když předkrm byl fakt dost výživný.“
Na potvrzení svých slov jsem si olízl rty, a pak už jsem se konečně zvedl ze země a pomohl vstát i Joshovi.
Joshua
Oplácel jsem Thomasovi pohled, když se mi zadíval do očí a studoval měnící se barvu, která z tmavě hnědé, připomínající hořkou čokoládu postupně světlala, jak opadalo jeho vzrušení, do krásné oříškové. Nikdy jsem si to vlastně ani neuvědomil, žádnému milenci jsem neměl potřebu hledět do očí, a s Frankem jsme se nikdy takhle daleko nedostali. Zajímalo by mě, jestli i Thomas vidí v mých očích to samé, co já v těch jeho.
Jeho polibek byl úžasným završením delikátního předkrmu, a já se s nespokojeným zamručením nechal zvednout, když mi před tím vtiskl do ruky ocásek.
„Takový předkrm bych si dal klidně každý den, aspoň do té doby, než si budu moc dát pořádný dezert," mrkl jsem na něj, když jsem se konečně trochu vzpamatoval a stál zase nohama pevně na zemi, a prsty si přejel po zadku.
„A ne já, ale ty jsi nebezpečný. Za tohle," ukázal jsem na zástěru a ocásek v ruce, „můžeš ty. A když vidím, jaký to má na tebe vliv, rozhodně si ho nechám."
Zářivě jsem se na něj usmál, natáhl se ještě pro rychlý polibek, poplácal ho po holém zadku, než si stihl natáhnout šortky, a poslal ho sednout si ke stolu, abysme si mohli konečně dát večeři.
Bavili jsem se o tomhle městě, o jeho práci a lidech, co znal, a užívali si pohodu večera.
Byl jsem ale dost unavený a ještě jsem musel aspoň trochu sklidit pracovnu, takže jsem o hodinu později popřál Thomasovi dobrou noc, líbl ho na tvář a odešel do pracovny.
Poodlepoval jsem všechny papírky, posbíral poznámky a fotky, hodil si to k sobě na stůl, s tím, že to douklízím až zítra, a smetákem ještě rychle stáhl plovoucí podlahu, aby se tam dalo vůbec chodit.
Nebylo to sice úplně stoprocentní, ale na zbytek už jsem neměl síly.
Ještě mě čekala rychlá sprcha, mastičky a pak hurá do postele.
V noci jsem se ale probudil s podivným pocitem, že je něco špatně. Tělo jsem měl jako ze sulcu, třásl se, hlava tupě bolela a bylo mi horko, jako by pod postelí někdo rozdělal oheň. Thomas už vedle mě oddechoval, ale teplo jeho těla, které bych normálně uvítal s radostí, mě teď spíš odrazovalo, takže jsem se od něj víc odtáhl, a peřinu skopal na zem.
Než jsem si stihl uvědomit, že mě nejspíš dostihl úpal, což bylo velmi pravděpodobné vzhledem k tomu, že jsem nebyl zvyklý na tak horké prostředí, či si vybraly daň stresové situace, kterými jsem v poslední době prošel a tělo prostě zareagovalo, až když jsem byl uvolněný a v klidu, upadl jsem do velmi neklidného spánku.