Joshua
Probudil jsem se ve chvíli, kdy se sluneční paprsky začaly prodírat skrz žaluzie do ložnice.
Trochu jsem se zavrtěl a zjistil, že ležím na boku a zády se opírám o Thomasovi hruď.
Jeho dech mi rozechvíval vlasy, a svou paží, přehozenou přes mou hruď, si mě jakoby přidržoval u sebe.
Spokojeně jsem vydechl a připomněl si nejen skvělou večeři, ale i následné pokračování doma, kdy mě Thomas znovu překvapil, a já si připomněl, jak dokonalý sex s tím chlapem můžu mít.
Nejraději bych takhle strávil celý den, ale práce volala.
Potřeboval jsem dořešit schůzku z Lambertem, vyřešit ten důkaz, co ležel na stole v pracovně, udělat něco na jídlo, a vyzvednout Marka. A to jsem mu chtěl ještě upéct čokoládové croissanty, aby měl něco na snídani i příští den, a nemusel jít hned nakupovat.
Povzdechl jsem si, pohladil Thomase po paži, přitáhl si jeho dlaň ke rtům, abych ho mohl políbit, a pak se opatrně vyprostil z jeho sevření.
Trochu se zavrtěl a něco zamručel, tak jsem chvíli počkal, a teprve až začal zase pravidelně oddechovat, jsem přešel do koupelny, abych se umyl. Zabalil jsem se do županu a cestou z ložnice si neodpustil znovu jemný polibek, tentokrát na tvář, a pak už za sebou potichu zavřel dveře.
Cestou do kuchyně jsem posbíral naše oblečení, a se zamračením si uvědomil, že už vlastně nemám co na sebe.
Buď budu muset jet nakoupit, nebo znárodnit Thomasovo oblečení.
Mě zamračení se v kuchyni ještě prohloubilo, když jsem si uvědomil, že včerejší večeře zůstala ležet na lince a v tom horku už vypadala, jakoby ji někdo jedl.
Postavil jsem vodu na kávu, sesypal jídlo do pytle a rozhodl se ho hned vyhodit, aby později v kuchyni nezačalo zapáchat.
Když jsem se vracel zpátky, uvědomil jsem si, že už jsem dlouho necvičil jógu, a docela mi to chybělo.
Znovu jsem proto vběhl do ložnice a potichu si vyndal spodní prádlo.
V obýváku jsem sundal župan, natáhl si spodky, z předsíně vzal mobil a sluchátka, a vrhl se na přípravu lívanců. Pustil jsem si nahlas hudbu a začal vařit a protahovat se zároveň.
Thomas
Byl jsem příjemně unavený a dobře se mi spalo. Tak když se Josh probudil, jen jsem něco zamrčel a spal dál, protože se mi rozhodně vstávat nechtělo.
Ale můj spánek stejně netrval dlouho. Vzbudilo mě zvonění telefonu. Nevrle jsem se po něm natáhl, i když bych ho nejraději prohodil oknem ven.
„No, co je,“ zavrčel jsem rozespale.
„No, co by, ospalče. Na mě tyhle tvoje ranní nálady neplatí, takže vstávej, za hodinu jsem u Marka. Doufám, že jsi nezapomněl, že budeme dneska spolu makat na úklidu, co? Raději jsem ti zavolala, protože jsem tě zahlédla včera, jak jste šli s Cavisem z restaurace. Hele, takové dva fešáky rozhodně nejde přehlídnout,“ začala se Mira pochechtávat.
„Ty máš snad oči všude... No jo, dej mi čas, do hodiny jsem u Marka, ok?“ zabručel jsem, protože jsem na její smích takhle po ránu neměl náladu.
Ale věděl jsem, že na ní moje nálady opravdu neplatí, a byla by mi schopna jednu trefit mezi oči, kdybych po ní vystartoval. Pořád říkám, že se měla narodit jako chlap.
Odložil jsem telefon a pořádně jsem se protáhl, než jsem vstal z postele. Ani jsem nepátral po tom, kde je Josh, protože z kuchyně se do ložnice táhla vůně i přes ty zavřené dveře.
Zašel jsem rovnou do sprchy, abych ze sebe smyl noční aktivitu, a pak se oblékl do lehkých plátěných kalhot a trika. Prostě jen tak lehce, v čem bych mohl uklízet.
Když jsem byl hotový, hodil jsem si telefon do jedné z kapes, stejně jako peněženku a zamířil jsem do kuchyně.
Pohled na Joshe, jak vaří, a přitom se protahuje těmi svými akrobatickými cviky, byl k nezaplacení.
Ale když jsem ho pozdravil, nijak na mě nereagoval.
Aha, sluchátka, všiml jsem si těch provázků, které mu šly od uší.
Došel jsem k němu a mírně se zapřel o jeho záda. Natáhl jsem se přes něj pro hrnek, abych si mohl nalít kafe.
„Dobré ráno, moc ti to sluší,“ promluvil jsem těsně u jeho ucha, aby mě vnímal, a volnou rukou jsem ho pohladil po zadku.
Joshua
Docela jsem se do toho všeho zabral, takže jsem přestal vnímat čas, a skoro nadskočil, když se o mě Thomas najednou zlehka opřel a jeho dech mě zahřál u ucha.
Trochu jsem sebou cukl, ale pak se o něj víc zapřel, vyndal sluchátka z uší, vypl sporák a pohladil ho po ruce ve které držel hrnek.
„Dobré ráno," zapředl jsem spokojeně, trochu se pootočil, abych si mohl vychutnat jeho rty.
„Někdy by sis měl zacvičit se mnou. Rád tě naučím pár speciálních cviků," pousmál jsem se a věnoval mu ještě jeden polibek.
„Udělal jsem snídani, a jestli chceš zabalím ti něco i sebou. Nevím, jak dlouho se zdržíte s úklidem, tak ať pak nemusíte něco honem shánět k snědku," trochu se od Thomase odtáhl, abych mu dal prostor, ale ještě ho odmítl pustit.
Když mi o pár vteřin později došlo znění mých slov, zabořil jsem mu tvář do ramene a začal se smát.
„Teď jsem zněl jak skutečná manželka, co?" zvedl jsem hlavu.
Thomas
Usmál jsem se, když mi Josh navrhl, že mě naučí pár těch svých cviků.
„Myslím, že to není nejlepší nápad. Nemám takové tělesné dispozice jako ty, víš? Nejspíš bych si natrhl svaly. Hele, jednou jsem viděl video, jak se kulturisti snažili cvičit jógu, a byla to docela sranda. Byli splavení za pět minut a nebyli se schopni hnout,“ zasmál jsem se, když jsem si na to video vzpomněl. „A to nemluvím ani o tom, že nebyli schopni se ohnout tak, jak to po nich chtěli. Teda, ne že bych byl kulturista, ale nejspíš bych dopadl stejně jako oni.“
S úsměvem jsem ještě jednou Joshe políbil, a pak jsem si šel sednout ke stolu, abych se nasnídal a vypil kafe.
„No, vážně jsi jak manželka,“ znovu jsem se pousmál. „Ale moc ti to sluší.“
Díval jsem se na něho, jak mu to sluší, a došla mi jedna věc. Že jsem dneska vlastně neměl ani tu svoji blbou vstávací náladu. Možná za to mohl včerejší večer, kdy se vyčistil vzduch, a pak to pokračování. A možná taky to, jak na mě hned po probuzení vystartovala Mira.
Možná bych si tohle měl zapamatovat a začít se víc snažit, abych po ránu každému hned nekazil náladu.
„Jen se nasnídám a pojedu k Markovi. Už tam na mě bude čekat Mira, a jestli nedorazím včas, tak mě zmlátí,“ přitáhl jsem si k sobě talíř se snídaní a usmál se na Joshe. „Dobrou chuť, moje milá...“
Joshua
„Nech toho, ty lichotníku," zahihňal jsem se rozverně a taky si sedl ke stolu, abych posnídal.
„Mimochodem, tobě to taky sluší, i když tobě sluší všechno, na rozdíl ode mně," nafoukl jsem naoko tváře a trochu se zamračil.
Vzápětí jsem se pustil do jídla, protože jsem měl vážně už hlad.
Ani jsem nedožvýkal první sousto, když mi začal zvonit mobil.
„Joshua Cavis," představil jsem se, protože volající číslo jsem neznal.
„Tady Jared Lambert," ozvalo se z druhého konce.
„Ach, zdravím pane Lamberte, váš telefon jsem očekával. Předpokládám, že souhlasíte se soukromým rozhovorem?"
Opřel jsem se na židli a chvilku poslouchal. To, co mi říkal se mi moc nelíbilo, což se dalo nejspíš vyčíst z mě tváře, protože Thomas přestal jíst a upřeně mě pozoroval.
„Chápu vaši starost, ale na tom případě nedělám sám. Mám partnera, kterému zcela důvěřuji a-" Lambert mě přerušil a z jeho hlasu jsem vycítil skutečný strach a obavy.
„Vydržte chvilku," povzdechl jsem si a zarazil jeho začínající hystericky výlev.
Přikryl jsem dlaní sluchátko a zadíval se na Thomase.
„Souhlasí se schůzkou. Zítra v poledne. Řekne všechno, co ví, a dokonce vezme s sebou i nějaké důkazy. To je ta lepší zpráva," řekl jsem tiše. „Problém je, že se chce sejít jen se mnou a na veřejném místě, protože se doma necítí v bezpečí. A pokud na tohle nepřistoupím, tak ze schůzky sejde. Místo schůzky mi oznámí až těsně před, kdy mi pošle zprávu. Vím, že budeš proti, ale je to pro nás důležité, takže ho nemůžu odmítnout."
Povzbudivě jsem se na Thomase usmál, a pak se znovu ozval do telefonu a souhlasil se schůzkou a se všemi podmínkami, které mi nadiktoval.
Po očku jsem sledoval Thomase a doufal, že není moc naštvaný.
Netvářil se zrovna přívětivě, když jsem zavěsil a odložil telefon na stůl, proto jsem vstal, přešel k němu, doslova se mu vecpal na klín a bokem si na něj sedl.
„Promiň, ale musel jsem. Neboj. Zvládnu to. Něco vymyslíme," usmál jsem se, protože jsem nechtěl, aby tohle zkazilo tu dobrou náladu a pohodovou atmosféru.
„Mimochodem, co máš dneska v plánu? Já bych rád ještě uvařil, pokud chceš. Upekl croissanty i pro Marka, ať se neláduje jen tou čokoládou. Chci se mrknout na jeden slibně vypadající důkaz, co jsme našli v lese, a kolem poledne bych vyrazil za Markem. Jo, a to mi připomíná, že jsem ti ještě neukázal tu fotku!" plácl jsem se do čela, a natáhl se pro mobil.
Fotka sice nebyla z nejlepšího úhlu, ale dost dobře zachycovala čtyři muže zabrané do hovoru.
„Tihle dva," ukázal jsem, protože nebyly vidět přívěsky na krku, a tak by to Thomas jen těžko odhadoval.
Thomas
Tiše jsem poslouchal, jak Josh telefonuje. Vážně se mi to moc nelíbilo, to odhadl správně. Ale než dokončil hovor, řekl jsem si, že bych mu měl víc věřit, i když mám o něj strach. Budou na veřejném místě, tak by se snad nemělo nic stát.
„Dobře, ale kdyby byl nějaký problém, okamžitě se ozvi, ano? No, ale stejně se ještě uvidíme, počkám u Marka, než přijedete,“ dopil jsem si kafe a vstal jsem, protože byl nejvyšší čas.
Vzal jsem od Joshe telefon a přeposlal jsem si tu fotku na svůj mejl, abych se na ni pak mohl podívat blíže.
„Od Marka potom pojedu na oddělení, abych dodělal ty zaměstnance letiště. Už mi toho moc nezbývá, tak bych to měl rád z krku a mohli bychom se posunout někam dál. No, a kdo ví, co ti Lambert řekne.“
Zaběhl jsem do pracovny, pobral jsem si věci, a pak už jsem jen našel klíče od auta, které večer mým odhozením zapadly za skříňku.
„Tak já jdu, a jestli si teda najdeš čas na to vaření, tak bys mi to mohl přinést k Markovi, prosím,“ zavolal jsem ještě na Joshe, aby věděl, že se už opravdu chystám odejít.
Joshua
Trochu jsem si oddechl, když to Thomas nakonec přijal.
Když odešel, zašel jsem do pracovny, abych si i já k sobě mohl natáhnout fotku, a když jsem se na ni díval, na chvilku se vrátilo mé staré já, které mě ponoukalo, abych se pustil do vyšetřování na vlastní pěst.
Z nekalých myšlenek mě vytrhl Tod, který se začal dožadovat mé pozornosti.
„No jo, dneska už půjdeš domů. Ještě něco dobrého spolu páníčkovi uvaříme, udělám si nějakou práci a vyrazíme. A vůbec si nepřipadám jako idiot, když mluvím s kočkou," uchechtl jsem se sám pro sebe.
„Mňauuu," ozval se Tod, a já bych se vsadil, že to znělo uraženě.
„Promiň, no, nikdy jsem zvíře neměl," podrbal jsem ho za ušima, pokrčil rameny, a pak přešel do kuchyně.
Uvařil jsem hustou krémovou zeleninovou polévku a zapečené bramborové noky s kuřecím masem a zeleninou. Schválně jsem vybral vydatnější oběd, protože Mark se potřeboval po nemocniční stravě trochu víc najíst a nabrat síly.
Našel jsem přenosné krabičky, a nandal čtyři porce. Přemýšlel jsem, že nachystám pět, ale napadlo mě, že Míra tam nejspíš nezůstane, až s Markem přijedu.
Jednu porci jsem chtěl nechat Markovi na druhý den.
Pak jsem ještě spíchl croissanty, naskládal polovinu do krabice, druhou na talíř, který jsem zabalil, uvařil jsem si znovu kávu, uklidil po sobě, a konečně se dostal k práci.
Moc času mi nezbývalo, musel jsem ještě zabalit Todovi věci, ale i tak jsem si stihl vyhledat na internetu nějaké informace o rukojeti nože a zjistil jsem, že tenhle typ se dělá pouze na zakázku, a to jen ve dvou obchodech zde v Sacramentu.
Zavolal jsem přímo Berymu a požádal ho o pomoc. Naštěstí měl čas navíc, tak slíbil, že do obchodů zajedou, vyžádají si záznamy kamer a záznamy platících.
Napsal jsem krátkou zprávu Thomasovi, aby věděl, na co jsem narazil, a závěrem si neodpustil poznámku, že mu to dneska ráno tak moc slušelo, protože neměl svou medvědí náladu.
Thomas
Mira na mě už čekala. Netrpělivě přešlapovala před Markovým domem, a když jsem se blížil, vypadala, že mi hned jednu natáhne. Ale nakonec jen nade mnou mávla rukou, a hned jsme vešli dovnitř, abychom se pustili do úklidu. Já jsem začal v kuchyni, a Miru jsem poprosil, aby dala do pořádku koupelnu a ložnici. Věděl jsem, že to tam zůstalo tak, jak když jsme to našli, a neměl jsem na to, abych se znovu díval na tu zválenou postel, kde zůstaly stopy od krve, stejně jako v koupelně.
Mira jen poprosila o kafe, a pak s pochopením zamířila rovnou do ložnice.
Kluci z technickýho se snažili trochu po sobě poklidit, ale i tak tu bylo dost práce. Hlavně jsem nechtěl, aby tu zůstala jakákoliv stopa po únoscích, a na to byla Mira ta pravá, a proto jsem byl rád, že si vzala na starost ložnici a koupelnu.
Snažil jsem se přeleštit všechno sklo, kde ještě zůstaly stopy, po snímání otisků prstů. Všechno jsem vytřel, povysával, a hlavně jsem si dal záležet na podlaze v obýváku, kde se i technici pokusili získat něco z těch otisků na podlaze.
Trvalo nám skoro celé dopoledne, než jsme se kolem sebe spokojeně rozhlédli.
„Tak, hotovo, já půjdu. Mám odpoledne tu sledovačku. Musím se na to vyháknout, a víš, jak nesnáším podpatky, a to různé čančání,“ zamračila se Mira, když si vzpomněla, že odpoledne musí jít mezi smetánku, kde měla na starost jednoho doktora podezřelého z nevěry.
Sice to byla práce na prd, ale paní doktorová si zaplatila docela slušný obnos, aby zjistila, jestli je pravda, že ji manžel podvádí.
„Dobře. Kdyby byl nějaký problém, tak mi zavolej, ano? Budu na oddělení, tak jsem pořád na telefonu. A děkuji za pomoc,“ políbil jsem ji na tvář a doprovodil ke dveřím.
„Nemáš za co, víš, že mám Marka ráda, a jsem fakt i ráda, že jste ho našli včas. Pozdravuj ho.“
Taky se se mnou rozloučila lehkým polibkem, a za chvíli jsem už slyšel, jak túruje motor svého sporťáku a frčí pryč.
Když jsem osaměl, ještě jednou jsem prošel dům, abych měl jistotu, že je opravdu všechno v pořádku, a pak už jsem se postavil k lince do kuchyně, abych uvařil kávu, protož podle hodin měli kluci už brzy dorazit.
Joshua
Ještě chvilku jsem zíral do noťase, ale nakonec jsem to musel zabalit, protože byl nejvyšší čas.
Sbalil jsem Todovi věci, který mi to moc neulehčoval, jak se mi plantal pod nohama, jídlo nachystal do předsíně na stůl a zbytek dal do lednice.
Problém nastal v okamžiku, kdy jsem stál v ložnici.
U sebe jsem nakonec ještě našel volné plátěné tmavé kalhoty, ale pro triko jsem musel zabrousit k Thomasovi do skříně.
Po několika minutovém hrabání se mi úplně ze spodu podařila vydolovat modrá polokošile s krátkým rukávem, která byla vkusná, ale na Thomase nespíš malá, protože i já ji měl nadoraz.
Ještě jsem pročísl vlasy, hodil do pusy mentolku, a za nespokojeného Todova mňoukání se pokoušel ukočírovat jeho a všechny věci, které jsem postupně snesl do auta a uložil je na zadní sedačku.
„Si hrozný rošťák. Ale zpáteční cestu tu bude sedět páníček," zahrozil jsem Todovi prstem, který se vyvalil na přední sedačce, a pak mě ostentativně začal ignorovat.
Jen jsem si povzdechl, skočil ještě pro mobil, peněženku a doklady, vypnul noťas, a o minutu později už startoval auto směr nemocnice.
Po cestě jsem si uvědomil, že tohle je vlastně poprvé, co do toho zařízení jedu sám.
Cítil jsem se trochu nesvůj, zvláště když jsem kráčel chodbou k Markově pokoji a neměl žádnou oporu jako vždy.
U ošetřujícího lékaře jsem si vyzvedl vše potřebné, a že toho nebylo málo, spoustu papírů, které jsem musel i podepsat, a seznam kontrol a prohlídek, které Mark bude muset ještě absolvovat.
U dveří jsem kývl na pozdrav hlídkujícím policistům, poděkoval jim a zároveň jim oznámil, že můžou už jít.
Zhluboka jsem se nadechl, abych trochu zakryl svou nervozitu, krátce zaklepal a hned vstoupil.
„Tak jsem tady pro tebe," rozpačitě jsem se usmál na Marka, který už seděl na posteli a nejspíš na mě čekal.
Mark
Nemohl jsem dospat. Z té nemocniční postele jsem byl už celý rozlámaný, a to nemluvím ani o tom, co jsem tu byl nucen jíst. Ráno jsem ještě absolvoval prohlídku a upozornění, že se mám nějaký ten den šetřit, a za dva týdny mám přijít na rentgen kvůli tomu zlomenému prstu.
Všechno jsem odkýval a byl jsem rád, že jsem zpátky na pokoji.
„Zprávu předáme panu Cavisovi, i všechno ostatní, protože jak vás znám, tak byste jim polovinu zatajil, co?“ usmála se na mě sestřička.
Chtěl jsem protestovat, ale ona jen varovně zvedla prst, a s tím svým úsměvem odešla.
Měl jsem ještě chvíli čas, tak jsem si pomalu pobalil věci, a pak se, sice trochu s obtížemi, převlékl do věcí, které mi Josh s Thomasem přinesli při své první návštěvě.
Seděl jsem na posteli a čekal. Už se mi ani ležet nechtělo. Měl jsem hlavu plnou myšlenek. Trochu jsem se obával svého návratu do domu, odkud mě unesli. Nejspíš budu nějakou dobu paranoidní a budu se všude zamykat, i na záchodě.
Když se otevřely dveře, a v nich se ukázal Josh, málem jsem radostí poskočil. A to že přišel sám.... Až sem... No, tak to mě potěšilo ještě víc, že to zvládl.
„Ani nevíš, jak rád tě vidím,“ postavil jsem se a přešel jsem k němu. „Už se strašně těším domů.“
Podíval jsem se na Joshe, který byl tak nějak mírně nervózní, a já nevěděl, jestli to není třeba tím, že je v nemocnici. Nechtěl jsem ho tu zbytečně zdržovat.
„Tak půjdeme?“ pohladil jsem ho po tváři a políbil ho.
Joshua
Nervozita že mě rázem spadla, když ke mně Mark přišel a políbil mě.
Usmál jsem se na něj a ustoupil stranou.
Nevěděl jsem, jestli ho mám podepřít, ale když to vypadalo, že to v pohodě zvládne sám, jen jsem šel po jeho boku a bedlivě ho pozoroval.
Teprve venku jsem si oddechl a rychle přiskočil, abych mu mohl otevřít dveře.
Tod se tam pořád vyvaloval, a nějak se neměl k tomu, aby se zvedl, takže jsem mu musel trochu pomoct.
„No tak! Jasně jsem ti doma řekl, že zpáteční cestu tu bude sedět páníček!" zamračil jsem se, když Tod začal trucovat a já tak musel svést skoro litý boj, abych ho dostal dozadu.
Tam jsem položil i léky a papíry, co jsem dostal, počkal, než si Mark sedne, abych mu byl po ruce, kdyby potřeboval pomoct, a teprve pak si sedl za volant.
Cestou zpátky jsem nezavřel pusu. Pověděl jsem mu, že se Thomas rozhodl u něj uklidit, já že jsem mu navařil, pověděl jsem mu o naší včerejší večeři, ale incidentu před tím, stejně jako práci jsem se vyhýbal.
Zastávka na stanici byla poměrně krátká, všichni měli spoustu práce, ale bylo vidět, že Marka moc rádi vidí.
Teprve, když jsem zastavil před jeho domem, pocítil jsem z něj lehkou nervozitu.
„Zůstaň sedět," řekl jsem, rychle vystoupil a přešel k jeho dveřím, které jsem hned otevřel.
„Zvládneš to. Budu s tebou," zašeptal jsem a políbil ho na rty.
„A teď je čas, vzít si princeznu domů," zazubil jsem se rošťácky, a než se Mark nadál, vytáhl jsem ho z auta a vzal ho do náruče.
Bylo mi jedno, že nás může někdo vidět. Mark si zasloužil pořádnou péči, a já mu ji hodlal dopřát.
„Pořádně se drž" mrkl jsem na něj a pak se vydal ke dveřím.
Thomas
Nachystal jsem kávu na stůl, a ještě jednou přetřel linku, aby opravdu byla čistá. Byl jsem nervózní, jako kdybych čekal návštěvu protivné tchýně, u které muselo být vždycky všechno perfektní.
Chtěl jsem si sednout, ale v tu chvíli jsem zaslechl z venku auto a po chvilce Joshův hlas.
Rychle jsem si rozvázal zástěru a hodil ji na židli a běžel ke dveřím, abych jim mohl otevřít.
A když jsem to udělal, zůstal jsem na ně hledět jak čerstvě vyoraná myš.
To, že Josh potáhne Marka v náručí, bych opravdu nečekal. A přitom Mark nevypadal na to, že by to po svých nezvládl.
Ale je pravda, že nějaký důvod to muselo mít. Třeba aby u něj odboural nervozitu?
„Vítej doma, princezno,“ usmál jsem se.
Naklonil jsem se k Markovi, krátce jsem ho políbil na přivítanou a pak jsem ustoupil, aby mohli vejít dovnitř.
„Já zajdu pro věci do auta,“ obul jsem si nazouváky a vyšel k Joshovu autu, abych posbíral, co šlo. Jen jsem však otevřel dveře, vyřítila se proti mně šedá koule.
„Tode!“ křikl jsem na kocoura, ale ten jen mrsknul ocasem a zmizel v domě.
Aspoň že tak, oddychl jsem si. Nejspíš jde zkontrolovat, že je všechno v pořádku.
Mark
Na oddělení mě kluci přivítali s pár plechovkami piva a koblihami. Jo, tak tohle mi fakt chybělo. Sice koblihy nejím, ale tohle kluci dělají vždycky, když se něco slaví. Prý abychom nekazili image, kterou nám nasadily filmové společnosti.
Dlouho jsme se však nezdrželi, protože jsem byl z té nemocnice mírně unavený a docela se těšil domů. I když...
Jen co jsme dojeli před dům, lehce jsem znervózněl. Hned jsem si vzpomněl, jak mě odsud táhli, a já nevěděl, co se mnou bude dál. Vážně jsem si myslel, že je se mnou konec. A taky... někdo cizí narušil mé soukromí, a s tím mívá člověk větší problém, než když se serve někde na ulici.
Myslel jsem si, že chvilku posedím a uklidním se, než vystoupím, ale Josh vystoupil obešel auto a vytáhl mě z něho ven. Nestihl jsem ani zaprotestovat. Netušil jsem, že má takovou sílu. Jen jsem se ho chytl kolem krku, abych nespadl a díval se na ty mé dveře do domu, které se otevřely a v nich stál Thomas.
Přijal jsem jeho polibek a lehce jsem se pousmál.
Všechno tohle kluci udělali pro mne. A já v tu chvíli zapomněl na to, co se tu stalo. Byl jsem prostě šťastný, že mám dva takové muže vedle sebe, kteří jsou tak pozorní.
„Mám vás oba moc rád,“ chytl jsem Joshe pevněji kolem krku a políbil jsem ho. „Děkuji moc za všechno.“
Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale pak jsem se už nervózně zavrtěl.
„Joshi, už bych se rád postavil, co?“
Joshua
Thomasův vyraz, když otevřel dveře stál za všechny prachy, a já litoval, že jsem si to nemohl vyfotit.
Na okamžik jsem se zastavil, aby mohl Marka políbit, a pak už vešel dovnitř.
„Já vás dva taky. Nikdy nezapomenu, co jste pro mě udělali," zašeptal jsem mu do rtů a opatrně ho postavil na zem, když se mi zavrtěl v náruči.
„Nejraději bych tě vůbec nepus-" větu jsem nedořekl, protože mi v tu chvíli pod nohama proběhla velká chlupatá koule a já ztratil rovnováhu.
Docela bolestivě jsem dosedl na zadek, jak jsem se snažil nespadnout na Marka.
„Ty zatracená chlupatá koule, tohle je vděk?" zvedl jsem ruku v pěst a zamával ji ve vzduchu.
Ale samozřejmě jsem se usmíval a nemyslel to nijak zle.
Tod se přesto vrátil, než jsem se stačil zvednout, a hupsl mi do klína.
„Tady máš vítat páníčka ne mě," zvedl jsem se s ním v náruči a opatrně ho předal Markovi.
„Půjdu nachystat jídlo. Určitě máš hlad, a ty Thomasi nejspíš taky, co?" obrátil jsem se na něj, když přitáhl všechny věci z auta a zavřel dveře.
Thomas
Dotáhl jsem všechny věci z auta. Bylo toho docela dost, ale to bylo i tím, že sem Josh přivezl Toda s jeho věcma. Nachystal jsem Todovi hned pelíšek a záchodek na jeho obvyklé místo. Nalil jsem mu vodu do misky a hned mu nasypal i granule, ke kterým jen čichnul a šel pryč. Přísahal bych, že se tvářil zhnuseně. Možná čekal flák masa?
„Jo, určitě si dám oběd s vámi,“ došel jsem k nim, když jsem Markovi vybalil věci.
Na praní toho moc nebylo. Jen spoďáry a pyžamo, které měl v nemocnici. Tepláky a triko, které měl na sobě, v tašce nebyly. Nejspíš je Mark vyhodil, a já se mu ani nedivím.
„Koukám, že toho máš docela dost na zobání, co?“ podíval jsem se na lékařskou zprávu a léky, které jsem položil na stolek.
Mark jen přikývnul, a pak se sehnul, aby si mohl sundat boty.
„Ukaž, udělám to,“ klekl jsem si před něj a chytl ho za nohu.
Sundal jsem mu obě boty, ale než jsem se postavil, zvedl jsem se na kolenou, abych byl k Markovi blíž.
„Vítej doma. Jsem rád, že jsi v pořádku,“ pevně jsem ho objal.
Tak nějak jsem to tak cítil a potřeboval jsem, aby věděl, jak moc mi na něm záleží, i když máme mezi sebou spíš volný vztah.
Když jsem ucítil jeho poplácání po zádech, povolil jsem sevření, ale ještě jsem ho políbil.
„Víš, včera večer jsem smazal celý seznam v telefonu. Díky tomu, co se stalo tobě, a co se stalo včera, jsem zjistil, že vlastně už nikoho jiného, kromě vás dvou nepotřebuji, víš?“ zašeptal jsem.
Pustil jsem překvapeného Marka, vzal jeho boty a odnesl je do chodby.
„Tak jdeme obědvat!“ houknul jsem na něj, když stále překvapeně seděl na sedačce, a šel jsem rovnou za Joshem, který už chystal na stůl.
Joshua
Do kuchyně přišel jako první Thomas, který se uculoval, a vzápětí dorazil trochu překvapený Mark.
Nevím, co si pověděli, vyzvídat jsem nechtěl, takže jsem se vrátil k chystání jídla.
Na talíř jsem nandal pár croissantů, a do hrnce nalil polévku z misek a jednu dal do lednice. Bramborové noky jsem přendal na plech a hodil do trouby.
Mohl jsem to sice ohřát v mikrovlnce, ale nebylo kam spěchat, a tak jsem raději využil normálního způsobu.
Poslouchal jsem Marka z Thomasem, občas něco řekl i já, ale spíš jsem se soustředil na jídlo.
Při servírování jsem jak Thomase, tak Marka políbil na tvář a znovu si připadal jako manželka.
„Doufám, že bude chutnat."
V pohodovém duchu se nesl i druhý chod, a než jsme se nadáli blížilo se skoro k páté hodině odpolední.
Thomas nakonec vstal, s tím, že musí ještě na stanici, rozloučil se polibkem s Markem i se mnou, za což jsme ho oba doprovodili ke dveřím.
Když jsem za ním zase zavřel, a s Markem jsme osaměli, sevřel jsem mu paži a povzbudivě se na něj usmál.
Mark
Byl jsem v šoku po Thomasových slovech. Tak moc, že jsem na něho jen zíral a nebyl schopen říct jediné slovo.
Thomas smazal celý svůj seznam? To, to všechno s ním tak zamávalo, že se rozhodl k takovému kroku? Nebo si uvědomil, že ze všech těch bokovek už začíná být unavený, a tohle je jeho fáze, kdy dojde ke zklidnění?
Stále jsem to nějak nemohl pobrat. Ale i když jsem si to u něj nějak neuměl představit, přesto mě potěšila jedna věc. Prý mu stačíme my dva... I kdyby to do budoucna porušil, přesto jsem byl za ta slova moc rád.
Měl jsem z návratu strach. Ale kluci udělali všechno proto, abych se cítil dobře. A povedlo se jim to. Všechno to špatné bylo odbouráno, aspoň pro teď.
„Joshi, moc děkuji za skvělý oběd,“ poděkoval jsem Joshovi, když jsme osaměli.
Chytl jsem ho za ruku, kterou svíral mou paži a natočil jsem ho ke své koupelně.
„Pomůžeš mi s mytím? Potřeboval bych se konečně pořádně osprchovat, ten nemocniční smrad se mi usadil v nose, a cítím ho i z hader, co mám na sobě. A s tou sádrou se mi bude špatně mýt. Uděláš to pro mne, prosím?“
Joshua
Zadíval jsem se Markovi do očí a vydechl.
„Nemusíš mi děkovat. Udělal jsem to rád, a rád bych udělal víc. Mam pořád pocit, že dělám málo. Pro vás oba. A ještě víc jsem si to uvědomil včera, když se něco stalo, a pak mě vyděsil Thomas, ale tím tě nechci zatěžovat. A rád ti samozřejmě pomůžu," rychle jsem změnil téma, protože jsem nevěděl, jestli by mu mé vyprávění nezkazilo náladu, což jsem samozřejmě nechtěl.
Chytil jsem ho za ruku, a pomalu ho za sebou vedl do koupelny, která byla naproti ložnice.
„Napustím vanu, ano?" zašeptal jsem, usadil ho na stoličku, kterou tam měl a na chvilku odběhl, abych přinesl sáček a gumičku.
Doktor mi to doporučil, prý i když si bude dávat pozor, jistota je jistota.
Pořádně jsem sádru obalil, a pak Marka vytáhl na nohy.
„Nech to na mě, ano? Chci se dnes o tebe postarat," řekl jsem a sevřel lem jeho trika.
Opatrně jsem mu ho přetáhl přes hlavu, pohladil po holé kůži, a pak mu sundal kalhoty, spodní prádlo a ponožky.
Nikam jsem nechvátal, času jsme měli dost.
Zastavil jsem vodu, aby nám vana nepřetekla, až si do ní vlezeme oba, a pak teprve svlékl i sebe.
„Do vany budeš muset vlézt sám. Obávám se toho, jak by to dopadlo, kdybych tě do ní položil," usmál jsem se a udělal mu místo.
Přesto jsem pozorně sledoval každý jeho pohyb, a teprve až se usadil, vlezl jsem do vody i já, opřel se pohodlně o hranu vany a Marka si stáhl do náruče, takže se mi zády opíral o hruď.
Prsty jsem se začal probírat jeho vlasy, než jsem vzal šampon a pomalu je začal mydlit.
Mark
V hlavě mi vrtalo to, co říkali o včerejšku. Chápal jsem, když Thomas mluvil o tom, co se stalo mně. Ale včera se muselo něco přihodit jim oběma, nebo aspoň Joshovi, podle toho, jak o tom mluvil. Vážně jsem nad tím přemýšlel, a rozhodl se, že to z nich stejně dostanu...
Ale teď...
Cítil jsem mírnou únavu, a do té vany jsem se opravdu těšil. Líbilo se mi, jak se o mně Josh staral. Naposledy o mně pečoval Thomas, když jsem dostal zápal plic a já odmítl jít do nemocnice. Ale to už je nějaká chvíle zpátky. Ale teď... Teď mi bylo opravdu moc dobře.
Opřel jsem se o Joshe a nechal ho, ať o mě pečuje. Přivřel jsem oči a jen jsem cítil to příjemné brnění po těle, když myl mé vlasy.
Mám rád, když si někdo hraje s mými vlasy a tohle bylo hodně podobné.
„Myslím, že tomuhle se nevyrovná ani ta nejlepší nemocniční péče,“ pohladil jsem Joshe po noze.
Koupel příjemně voněla, a já už přestával pomalu vnímat ten nemocniční smrad, který se mi snad nejvíc držel právě ve vlasech. Jen pak budu muset ještě hodit prádlo do pračky, ať mi tu nenačichne nic dalšího.
„Doufám, že platí to, že tu zůstaneš přes noc, co?“ zeptal jsem se pro jistotu, abych věděl, jestli nakonec Josh nezměnil plány.
Joshua
Dal jsem si pořádně záležet, zvláště, když jsem viděl, že se moje péče Markovi líbí.
Opatrně jsem mu vlasy opláchl vodou, pak našamponoval ještě jednou a nakonec do vlasů vetřel kondicionér.
Takovou péči jsem nevěnoval ani svým vlasům, ale Mark si to skutečně zasloužil.
Cítil jsem, že voda začíná pomalu chladnout, proto jsem Markovi naznačil ať si stoupne a velmi důkladně namydlil jeho záda, zadek a stehna, než jsem si ho otočil k sobě a stejným způsobem se věnoval jeho hrudi a zbytku těla.
„Rád tu zůstanu, jestli sis to nerozmyslel ty," zašeptal jsem, když jsem klečel u jeho nohou a podíval se na něj.
„Posad se," řekl jsem mu, když jsem z mydlením skončil ale tentokrát jsem k němu zůstal čelem.
Vodou jsem smýval pěnu na jeho těle hladil ho nad vodou i pod vodou po celém těle, a upřeně mu hleděl do očí.
Nechtěl jsem na něho naléhat ani tlačit. Měl toho za sebou hodně, a vlastně, kromě toho, že u něj zůstanu přes noc, jsme si nic jiného neslíbili.
Ale i kdybych měl vedle něj v posteli jen ležet, byl jsem rád, že přijal mou nabídku a pustil mě k sobě, abych mu pomohl.
Přejel jsem mu mokrými prsty po tváři, jako bych chtěl smýt i ty modřiny, které už neměl tak nateklé, ale pro změnu hrály všemi barvami, než jsem ho objal kolem krku a přitiskl se na něj.
„Jsem nesmírně rád, že tu můžu být s tebou. Žes mě k sobě pustil," zašeptal jsem mu do ucha.
Mark
Joshuova péče byla naprosto ukázková a rozhodně nejpříjemnější věc, kterou jsem za posledních pár dní mohl mít.
„Já si nemám co rozmýšlet,“ odpověděl jsem mu.
Dělal jsem všechno, co po mně chtěl. A vážně se mi to líbilo. Jeho doteky byly tak jemné, jako kdyby měl strach, že by mi mohl ublížit. Ale rozhodně jsem se konečně cítil čistý, a to ještě víc podpořilo mou pohodovou náladu.
„Taky jsem rád, že jsi přijal pozvání a přiletěl do Ameriky. Asi to bylo dáno osudem. A to na tyhle kraviny moc nevěřím,“ pousmál jsem se a zdravou rukou jsem ho chytil kolem pasu, když mě chytil kolem krku, a přitáhl jsem si ho k sobě ještě blíž.
„Ale nejspíš budu muset přehodnotit své životní názory, po tom všem, co nás potkalo, když jsi sem přijel. A myslím tím jen dobré věci, Joshi,“ chytl jsem ho pod bradou, aby zvedl hlavu, a já ho mohl políbit.
„Myslím, že v posteli nám bude lépe...“ zašeptal jsem ještě, když jsem ho pustil.
Joshua
„Taky by mě nikdy nenapadlo, že se tak změním, když jsem tu nabídku přijímal. Ale jsem za to rád a nic bych neměnil. A tvá slova mě moc těší, i když si nemyslím, že bych něco udělal," zasmál jsem se, a pak vydechl, když mě Mark políbil a zašeptal ty slova.
Vylezl jsem z vany a podal mu ruku, abych mu pomohl.
Rovnou jsem vypustil vanu, abych se pak nemusel vracet a začal z Marka ručníkem stírat vodu.
Nevím proč, ale neskutečně jsem si to užíval, což rozhodně nešlo přehlédnout, protože mě druhé já na tohle všechno reagovalo víc než pozitivně.
Vytřel jsem vodu i z jeho vlasů, a teprve pak utřel i sebe.
Sundal mu sáček a znovu ho vzal do náruče.
Ve dveřích ložnice jsem se na chvilku zastavil a znovu pocítil to mírné napětí.
„Marku?" ozval jsem se, abych upoutal jeho pozornost. „Jsem tu s tebou."
Přenesl jsem ho až k posteli, do které jsem ho opatrně položil, a obrátil se na Toda, který se tam vyvaloval.
„Je mi líto, ale pro dnešek je postel zabraná," řekl jsem a trochu zlomyslně se ušklíbl.
Chvilku jsme na sebe jen zírali, než se Tod nakonec zvedl a uraženě odkráčel.
Teprve pak jsem si klekl nad Marka a dlaněmi se zapřel o polštář vedle jeho hlavy.
„Nikdy bych si nepomyslel, že se budu o postel hádat s kočkou. Doufám, že nevadí, že jsem ho tak vystrnadil," zabručel jsem a sklonil se, abych se svými rty otřel o ty Markovi.
„Jsi tak nádherný a už i krásně voníš. Ale zapomeň na to, že tě dnes budu klátit jako strom ve větru," zašeptal jsem mu do rtů, a pak se přitiskl na jeho krk a zanechal tam značku.
„Teda jestli chceš zajít dál. Jestli ne, pochopím to," zadíval jsem se mu znovu do očí a políbil ho na čelo.
Mark
Byl jsem rád, když Josh přijal mou nabídku na společné sdílení postele. Bylo to tak trochu i proto, že jsem v ní dneska rozhodně nechtěl být sám. A taky... bylo mi s Joshem moc dobře. I kdybychom vedle sebe jen leželi, stačilo by mi to. Prostě jsem dnes tu společnost tak nějak potřeboval, a já byl rád, že Josh neodmítl.
„Joshi, mám zlomený prst na ruce, ne nohy, mohl jsem dojít sám,“ zasmál jsem se, když mě vzal do náruče.
Ale vzápětí jsem ztuhnul, když jsem se objevili ve dveřích ložnice. Dneska po mém návratu, je to poprvé, co jsem tady. A ta vzpomínka se mi znovu vrátila a hodně nepříjemně se otřela o můj žaludek. O něco víc jsem Joshe sevřel, ale vzpamatoval jsem se až v momentě, kdy na mě promluvil.
Ale úplně mé napětí povolilo v momentě, kdy se Josh začal dohadovat o místo v posteli s kocourem.
Myslel jsem si, že ten boj bude delší, ale k mému údivu se Tod zvedl a odkráčel pryč. Tak tohle ještě nikdy neudělal, a já začínal mít podezření, že si Tod našel nového páníčka.
„Nevadí mi to, spíš se divím, že ti Tod ustoupil,“ díval jsem se za ním ještě, jak vyskočil na křeslo a tam se pohodlně uvelebil.
Ležel jsem pod Joshem a díval se do jeho krásných očí. Bylo to vzrušující. Ale tak jinak... příjemně vzrušující, a já měl i na chvíli pocit, jako tenkrát, když jsem se poprvé miloval s Thomasem. Nepřirovnávám je k sobě. To ani nejde. Ale spíš mi to připomnělo to napětí, to vzrušující očekávání toho, co bude.
Můj dech se mírně zkrátil a cítil jsem tu husí kůži, která po mém těle přeběhla, když se Josh otřel o mé rty.
„Musel by sis na ten strom vzít pilu,“ zvedl jsem ruku se sádrou.
Chtěl jsem se s ním milovat. Chtěl jsem to... toužil jsem po jeho blízkosti tak moc, že jsem to snad ani nedokázal zakrýt. A když se mi přisál na krk, jen jsem zavzdychal, jak mým tělem projelo to známé brnění, když mě něco dokonale vzruší.
„Chci to, Joshi, prosím,“ vydechl jsem a přitáhl jsem si ho pro polibek. „Gel mám v šuplíku...“
Joshua
„Marku," zasténal jsem vzrušeně, když jsem slyšel jeho slova, a vzal jeho rty útokem.
Pak jsem ho na chvilku pustil, abych mohl vytáhnout gel, ale hned se k němu zase vrátil.
Znovu jsem se otřel o jeho rty, ale tentokrát u nich nezůstal dlouho.
Jemnými polibky jsem si razil cestu přes jeho krk, hruď a bradavky, kterým jsem věnoval náležitou péčí dokud hrdě nestaly v pozoru, přes břicho a klín.
Má cesta tam však neskončila, ale mířil jsem dál, přes jeho stehno, koleno, lýtko, přes prsty na nohou, a po druhé noze se vracel zpátky.
Teprve teď jsem se zastavil u jeho klína, roztáhl mu od sebe nohy, nahmatal polštář, kterým jsem podložil jeho zadeček a mlsně se podíval na jeho chloubu, která k mému potěšení hrdě stála v pozoru.
Poslouchal jsem Markův zrychlený dech, jeho občasné steny a zahleděl se mu do očí a tváře, která byla stažená vzrušením.
Namáčkl jsem si gel na prst a napřed jen jemně objel kůžičku kolem dírky a sledoval, jak sebou začíná cukat.
„Marku," zachraptěl jsem, sklonil se k jeho klínu, políbil špičku žaludu, a pak najednou vzal celý jeho penis až po kořen do svých úst a zároveň prstem zajel do jeho dírky až nadoraz.
Zasténal jsem, i když díky tomu, co jsem měl v puse to spíš znělo jako zahučení, a ještě víc se na něj přitiskl, abych si mohl vychutnat tu plnost a svírání zároveň.
Mark
Byl jsem rád, že Josh přijal mou nabídku. Opravdu jsem chtěl jeho doteky, jeho blízkost, horkost jeho těla, a jeho vůni, kterou jsem cítil, kdykoliv se přiblížil o něco víc.
Jen jsem ležel a nechal se opečovávat jeho polibky, které mi doslova stavěly chlupy po celém těle.
Můj dech nebyl jen zkrácený a prosycený tím vzrušením, ale rozhodně ho už nebylo možné přeslechnout.
Nezabránil jsem ani jemnému zasténání, když se jeho prsty otřely o mou dírku.
„Josh... Joshi...“ zasténal jsem, když jsem ucítil, jak se jeho prst dobývá dovnitř a můj penis obalilo teplo jeho úst.
Sevřel jsem v ruce deku, co mi to sádra dovolila, a druhou jsem zahrábnul do Joshových vlasů, když jsem se proti němu prohnul, jak moc dobře mi bylo.
Byl jsem úplně v jiném světě, a v tom světě mi bylo neskutečně dobře. Měl jsem to, po čem jsem tolik toužil. Jako by to mělo odplavit všechno, co se za poslední dny stalo, a nastartovat novou etapu života.
Ani jsem nedokázal zabránit svým bezděčným pohybům, kterými jsem vycházel Joshovi vstříc.
I pod zavřenými víčky jsem převracel oči pod tím blahem, ale začínal jsem chtít víc. Víc toho pocitu, kdy zapomenu úplně všechno a budu vnímat jen to skvělé, co mi teď Josh dává...
Joshua
Zpracovával jsem ho pomalu, užíval si každý jeho bezděčný příraz, cítil jeho prsty ve vlasech a stahování dírky, kdykoliv jsem se otřel o jeho prostatu.
Po chvilce jsem přidal i druhý prst a trochu zrychlil tempo.
Ještě chvilku jsem si s ním hrál, než jsem ho vypustil z pusy i proto, že jsem se potřeboval nadechnout, a vyndal z něj i své prsty.
Klekl jsem si mezi jeho nohy, svým žaludem se otřel o jeho vstup a jen nepatrně, špičkou do něj vstoupil.
Naklonil jsem se nad něj, mezi zuby stiskl postupně obě jeho bradavky, a pak se znovu přisál na jeho krk.
„Ach, zatraceně, jestli tohle pomalé tempo nevydržím, obviňuj pak sám sebe," zachrčel jsem mu do ucha, přitiskl se mu na rty a docela nešetrně plenil jeho ústa, než jsem se odtrhl a narovnal se.
Hladil jsem ho po stehnech, klíně a jen zlehka dráždil jeho vstup svým penisem.
Po chvilce jsem zvedl obě jeho nohy, hodil si je na ramena, jednou rukou objal jeho stehna, aby mi nevyklouzl, druhou sevřel jeho lýtko, do kterého jsem se zakousl, a pak velmi pomalu, docela mučivě i pro mě, ale o to víc intenzivně, jsem do něj začal pronikat.
Tahle poloha způsobila, že jsem cítil i jeho nepatrné sevření a zachvění, stejně jako Mark musel cítit každou mou žilku a mou velikost.
Mark
Joshua se rozhodl mě trápit dál. Ale bylo to příjemné mučení, kterému jsem podléhal čím dál víc.
Opravdu jsem své pohyby proti jeho ústům už nedokázal nijak ovládnout. Čím dál víc jsem se blížil k tomu, abych se nechal pohltit tím, co dělá každý sex tak dobrým.
„Pros... pro...sím...“ doslova jsem žadonil, jak moc jsem potřeboval to uvolnění.
To napětí se už nedalo vydržet, a když ze mne Josh vytáhl prsty a můj penis ovanul chladnější vzduch, doslova jsem zaskučel.
Bylo mi jedno, že mě Josh neklátil jako strom ve větru. I tohle bylo doslova trápení, měl nade mnou moc, a já byl rád otrokem těch vášní, které mi dopřával. Klidně bych takhle trpěl každý den...
Neubránil jsem se hlasitějšímu výkřiku, když se do mě konečně natlačil. Málem jsem prošel matrací, jak moc intenzivní to bylo, a já se doslova roztřásl. Snažil jsem se popadnout dech, a chtě, nechtě jsem zdravou rukou sevřel svůj penis tak silně, že se mi ve spojením s Joshovým pronikáním, doslova zatmělo před očima.
Svíral jsem ho v sobě víc než kdy jindy. Cítil jsem úplně vše, měl jsem pocit, že mnou snad i projde. Ta plnost mě brala do jiných sfér, a když se otřel o mou prostatu, to už jsem vůbec nedával.
„Joshuo!“ zasténal jsem.
Vzepřel jsem se a prohnul se proti němu, až jsem se mu úplně narazil na jeho klín.
„Aa.. ach... Joshi, prosím, pokračuj!“ třásl jsem se po celém těle jako osika, když jsem tak toužebně očekával jeho další pohyby.
Joshua
Zrychleně jsem dýchal otevřenými ústy a hlasitě sténal nejen z toho pocitu, když mě Mark v sobě svíral, ale hlavně z jeho zvukových projevů, z té touhy, kterou nedokázal skrýt, a z pohybů, jak se podélnou svíjel.
Byl jsem úplně mimo, a hlavně moje ego teď bylo na nejvyšším stupni, protože za to, jak se teď Mark cítil jsem mohl já.
„Marku," zasyčel jsem, když se na mě narazil a v ruce sevřel svůj penis.
Zaťal jsem nehty nejen do jeho stehna, ale i lýtka, kde už jsem zanechal stopy zubů.
Udělal jsem tři bezpečné pohyby proti němu, než jsem z něj znovu úplně vyjel a sundal jeho nohy ze svých ramen.
Prudce jsem oddechoval a úplně přestal myslet.
V mých očích byl Mark teď má kořist, a i když jsem se na něj chtěl vrhnout, zároveň jsem si užíval ten pocit opojení, kdy se pode mnou svíjel a žadonil o víc.
Sundal jsem ruku z jeho penisu a sám ho pevně sevřel.
V momentě, kdy jsem uviděl, že se nejspíš chystá protestovat, jsem ho volnou rukou chytl za jedno stehno a rychle do něj naráz zajel až po kořen.
Bylo to tak prudké, že jsem nadzvedl jeho zadeček z polštáře a jeho noha, kterou jsem svíral, se ocitla skoro nad jeho hlavou.
Vydal jsem ze sebe něco mezi zavrčením a zachrčením, a úplně se přestal ovládat.
Pustil jsem jeho penis, chytl ho za boky a zvedl si ho do klína.
Víc jsem si ho tak na sebe narazil, navíc jsem jeho boky tlačil víc proti svému klínu, i když už jsem v něm byl úplně celý.
Zakousl jsem se mu do krku a začal do něj krátkými prudkými tahy najíždět, které ovšem nebyly nijak rychlé.
„Marku, zatraceně, Marku," chrčel jsem mu do ucha a na jeho bocích zanechával stopy svých nehtů, stejně jako svých zubů na krku.
Cítil jsem, jak se můj vrchol blíží, a o to víc jsem cítil každé otření a každé Markovo zachvění.
S posledními zbytky sebeovládání jsem znovu zastavil své pohyby, a s menšími obtížemi, protože se mi ho nechtělo pouštět, jsem si lehl na záda.
Mark
To, co se mnou Josh dělal, byl k nevydržení. Každé zakousnutí jsem vnímal jako bolest, která mi přinášela ještě víc rozkoše. Ještě víc mě přiváděla k tomu šílenství, kterému jsem naprosto propadl. Velmi nelibě jsem nesl, když mi stáhl ruku z mého penisu, kde jsem už neměl daleko k tomu, abych se udělal, a v tu chvíli můj tak očekávaný orgasmus oddálil.
„Kurva, Joshi!“ měl jsem co dělat, abych ho nepřetáhl tou sádrou, jak mi v té ruce cuklo.
Jeho sevření bylo taky pevné, ale víc mě tím přiškrtil a zamezil tak těm bílým potvorám, aby se mohly dostat ven.
Ztěžka a rychle jsem dýchal. Kdybych byl úplně v pořádku, nejspíš bych udělal všechno proto, abych to dokončil třeba po svém. Bylo by mi jedno jak, ale teď... Teď jsem byl plně v jeho moci a musel jsem si to přiznat, že jsem si to trýznivé mučení opravdu užíval.
V krku mi vyschlo, polykal jsem naprázdno, olízl jsem si několikrát své osychající rty. Chraptěl jsem, když jsem ze sebe vydoloval pár dalších nadávek, které s romantickým milováním už měly pramálo společného. A když do mě znovu prudce najel a zakousnul se mi do krku, mé hlasové projevy musely být slyšet až ven na zahradu.
Ale bylo mi to úplně u prdele. Byl jsem teď v takovém rozpoložení, že by mi mohl kdokoli a cokoliv, a já bych si to snad ani pak druhý den nepamatoval.
Myslel jsem, že už vyletím z kůže, když jsem měl znovu před vyvrcholením, ale Josh se najednou zastavil. Byl jsem tak mimo, že jsem ale ani nedokázal zaprotestovat, a jen jsem zaskučel, když se převrátil na záda a mě stáhl na sebe, aniž by ze mě, byť i jen kousíček povyjel.
Ale tohle byla moje šance dokončit celou tule šílenost.
Nechtěl jsem se už nechat omezit, protože jsem byl na prasknutí.
Zapřel jsem se zdravou rukou o postel, a tou druhou jsem stáhl Joshovu ruku dolů, aby se znovu chopil mé erekce.
A pak už jsem se začal pohybovat podle toho, jak já jsem to potřeboval A že jsem to potřeboval hodně, protože jsem byl už na pokraji svého sebeovládání.
Zavrtěl jsem zadečkem na jeho klíně, než jsem začal nadzvedávat boky, ve kterých jsem stále cítil Joshovy nehty. Sklonil jsem se, a při těch pohybech, kterých už opravdu stačilo jen málo, jsem vnutil Joshovi svůj jazyk, abych aspoň nějak omezil své hlasité nadávky a sténání, když jsem konečně ucítil to kýžené uvolnění, které znovu roztřáslo celé mé tělo, že jsem měl problém si udržet aspoň nějaké tempo.
„Po… pomoz… mi…“ vzdychal jsem do jeho úst, když jsem už cítil, jak pomalu ale jistě slábnu a slastí se mi zavírají oči a křiví palce i u nohou.
Joshua
Vážně mě ti dva zničí.
Byl jsem úplně mimo, když mi Mark navedl ruku na svůj penis a sám začal přirážet, aby se konečně přivedl ke kýženému vrcholu.
Poslouchal jsem jeho steny, cítil třes jeho těla i stahování dírky, a měl jsem pocit, že se udělám jen z toho.
Pohyb ruky na jeho penisu jsem sladil s jeho přírazy a skutečně netrvalo dlouho, a zatímco se jeho tělo roztřáslo a jeho jazyk se snažil plenit mé ústa, což spolu se sténáním moc nešlo, začal mou hruď a ruku kropit svou nadílkou.
Chtěl jsem počkat aspoň chvilku, než se trochu vzpamatuje, abych i já mohl dojít svého, protože mi chybělo už jen opravdu málo, ale když mi zavzdychal do úst, pustil jsem jeho penis, objal ho pevně kolem boků a druhou rukou kolem ramen.
Pořádně jsem ho na sebe přitiskl, pokrčil jsem nohy a patama se zapřel o matraci.
Cítil jsem stahování jeho zadečku, stejně jako cukání jeho údu, který jsem tak uvěznil mezi našimi těly. Něco nesrozumitelného jsem mu zachrčel do ucha, a pak se pár rychlými a tvrdými přírazy přivedl k vrcholu.
Doslova jsem ztuhl v křeči, vytřeštil oči, i s Markem na sobě se prohnul v zádech, a v plicích mi došel všechen vzduch.
Měl jsem dojem, že letím i padám zároveň stokrát zpomaleně.
Měl jsem dojem, že ta slastná a opojná křeč trvá snad věčnost.
Dopadl jsem na záda a začal ze sebe vydávat neidentifikovatelné zvuky, když nakonec křeč povolila, srdce se znovu rozeběhlo, a já se sípavě nadechl.
I s Markem v náruči jsem se překulil, takže znovu ležel na zádech. Teprve pak jsem ho pustil, narovnal se do kleku, v ruce znovu sevřel jeho penis a několika bezděčnými tahy jsem ho ještě protáhl v ruce ve stejném tempu v jakém jsem zajížděl do jeho zadečku.
Teprve, až když jsem, jak ze sebe tak i z něj, vymáčkl úplně poslední kapku a vrátil se zase zpět na zem, sklonil jsem se, abych aspoň trochu očistil jeho břicho, než jsem se tváří přesunul nad tu jeho, zapřel se jednou rukou o polštář vedle jeho hlavy, a prsty druhé ruky přejel po okousaném krku.
Cítil jsem jak mi po zádech a spáncích stéká pot, v hlavě mi hučelo, a tělo se mi stále mírně chvělo.
„Jsi tak nádherný," zachrčel jsem hlasem, který jsem ani nepoznával, když jsem sledoval jeho uvolněnou tvář a přivřené oči.
Stejně jako já dýchal pootevřenými ústy a na čele mu perlil pot.
Stáhl jsem mu vlasy, které se mu lepily na tvář, a pak se k němu sklonil, abych ho mohl políbit, jemně a něžně, snad jako omluvu za to, že jsem se nakonec nedržel zpátky, a taky jako poděkování.
Jazykem jsem vklouzl mezi jeho rty, a opatrně se otřel o ten jeho.
Mark
Byl jsem úplně hotový. Hotový, ale spokojený a šťastný.
Stále jsem měl problém popadnout dech, když jsem dolehl na záda, a Josh do mě ještě párkrát přirazil, což mi prodloužilo ty úžasné pocity, které vždy doprovází vyvrcholení při skvělém sexu.
Nebyl jsem schopný pohnout ani prstem. Jen v penisu mi ještě občas škublo a dírka se mi místy stáhla, ale to byly už jen příjemné dozvuky opravdu úžasného sexu, který jsem s Joshem právě prožil.
Spokojeně jsem se usmíval a pozoroval jeho tvář z pod přivřených víček.
„I ty jsi krásný...“ zvedl jsem konečně ruku, a konečky prstů ho pohladil po tváři.
Zajel jsem do jeho vlasů, když mi vnutil svůj jazyk. Zapojil jsem se do polibku, který byl tou pověstnou sladkou tečkou za tím vším.
Při pohledu do jeho očí a vzpomínce na to, co mi Thomas řekl před obědem, jsem i já začínal přemýšlet nad tím, že bych se svým životem měl něco udělat. Takhle jsem byl spokojený. Měl jsem po boku dva úžasné muže, kteří dostatečně splňovali mé zvrácené choutky, a byli to nejlepší partneři a přátelé, jaké jsem si jen mohl přát. A i když jednou Josh odjede, a už teď vím, že mi bude hodně chybět, mám tu Thomase... Udělám to stejně jako on. Smažu všechny kontakty, které nepotřebuji.
Spokojený se svým rozhodnutím, jsem zdravou rukou objal Joshe a víc si ho na sebe přitiskl. Nejspíš se k sobě přilepíme mou nadílkou, ale bylo mi to jedno.
Byl jsem příjemně unavený, nechtělo se mi vstávat, a nechtělo se mi ho ani pouštět. Jeho blízkost, jeho tělo, které bylo horké, a přitom tak příjemně vonělo, bylo to, co jsem teď potřeboval.
A on mi to dal, aniž by si kladl nějaké podmínky.
„Jsem... jsem rád... že vás mám...“ zašeptal jsem a jen jsem přivíral oči, když mě hladil po tváři a stahoval mi vlasy z čela. Cítil jsem, jak ta únava na mě padá čím dál víc, a i když jsem nechtěl, pomalu, ale jistě jsem začínal pravidelně oddechovat, i když večer teprve začínal...
Joshua
Byl neskutečný, a já se opět utvrdil v tom, že je potřebuju oba. Že si nedokážu vybrat jen jednoho z nich.
„Taky jsem rád, že vás mám," zašeptal jsem už spícímu Markovi, který odpadl dřív, než jsem z něj stačil vyklouznout.
Usmál jsem se, políbil ho na čelo, a chvilku pozoroval jeho uvolněnou tvář a poslouchal jeho pravidelné oddechování.
Teprve, když jsem se ujistil, že skutečně tvrdě spí, jsem z něj opatrně vyjel a zvedl se.
Slezl jsem z postele, přešel do koupelny, hodil do pračky moje i Markovo prádlo a rovnou ji zapnul.
Ještě jsem namočil malý ručník, trochu otřel sebe, přešel do ložnice a očistil i Marka, aby jsme se k sobě do rána nepřilepili.
Všiml jsem si, že Tod už nespí, ani jsem se mu nedivil, vzhledem k tomu, co jsem tu s Markem před chvilkou předváděli, a upřeně mě pozoruje.
Odnesl jsem ručník zpátky do ložnice, prošel celý dům, a pozhasínal, kde bylo rozsvíceno, zamknul hlavní dveře, zkontroloval ty, co vedly na zahradu, a teprve pak se vrátil do ložnice.
Rozsvítil jsem lampičku, zatáhl žaluzie, a konečně si vlezl do postele.
Lehl jsem si na záda, a Marka si opatrně přitáhl k sobě do náruče a jeho hlavu si položil na své rameno. Pevně jsem ho objal a druhou ruku složil pod hlavu.
Aniž bych o to stál, začal jsem znovu uvažovat nad tím, že tu zůstanu, nebo spíš, že se sem vrátím. Možná bych si o tom mohl ráno s Markem promluvit?
Požádat o jeho radu? Možná ano. Ostatně, za zeptání nic nedám.
Během mých myšlenek se na postel znovu vyhoupl i Tod, a stočil se do klubíčka k mému pravému boku.
Sundal jsem ruku a prsty zabořil do jeho kožíšku.
Lehce jsem ho hladil, a někde uprostřed svých myšlenek nakonec usnul.