Joshua
I když o smrti policisty Rushe nikdo už nepochyboval, přesto, když se vykopalo jeho tělo, které bylo zakopané na zahradě jednoho rodinného domku, který patřil rodičům Ianovi partnerky Lei, bylo na všech přítomných policistech vidět, jak je to zasáhlo.
S Thomasem jsme tam moc práce neměli. Rush byl zastřelen z velké vzdálenosti jednou ranou přímo do srdce.
V okolí domu, ani uvnitř se nic nenašlo. Bylo vidět, že dům už dlouho nikdo neobýval a podle informací, které se nám dostali do rukou, Leiny rodiče už přes rok žili v jednom domově pro seniory na druhém konci města, protože nebyl nikdo, kdo by se o ně postaral.
Během ohledávání místa činu, které zabralo něco přes hodinu, jsem měl několik telefonátů, z nichž jeden byl velmi zajímavý.
„Jsem na dnešní večer pozvaný na jeden snobský večírek. Měl by tam být i Lambert. Půjdu tam ale sám. Ne, že bych tě u sebe nechtěl, ale jednak vím, jaký máš postoj k zazobancům, a taky by mi tvoje přítomnost mohla spíš uškodit než přilepšit. Začíná to v osm večer a budu se snažit vypadnout co nejdřív. Kdyby něco, zavolám ti. Souhlasíš?"
Seděli jsme v autě a mířili zpátky na stanici, když jsem se rozhodl říct mu svůj plán na dnešní večer.
Jistě, byl to risk, možná to byla i past, přece jen, určitě se našlo pár takových, kterým neuniklo, co se dělo, zvláště, pokud někdo z nich byl přímo spojený s Wiccou.
Jenže takovou příležitost jsem si nemohl nechat ujít. A na večírcích se toho člověk vždy dozvěděl nejvíc.
A pokud bych měl za zadkem ochranku nebo Thomase po boku, který se neuměl moc dobře pohybovat v těchto kruzích, nedostal bych patrně ani šanci se k Lambertovi přiblížit.
Thomas
Stát na té zahradě a dívat se, jak vykopávají tělo jednoho z našich kolegů, je pro nás všechny jedna z nejtěžších věcí, která se při naší práci může stát. Zvlášť když jsme věděli, že v tom má prsty Judith Cruz. Možná má štěstí, že je zavřená, protože by teď v tuhle chvíli, nejspíš schytala od každého kulku mezi oči.
Viděl jsem na všech, jak se tváří, a taky mi z toho bylo hodně těžko. Hned se mi vybavily vzpomínky na to, jak Rush sedával na recepci nebo u monitoringu naší policejní ratejny, protože už neměl daleko do důchodu. Byl to milý člověk a měli ho všichni rádi.
Po ohledání místa ho opatrně naložili, jako by byl ještě živý a odvezli ho do márnice, kde bude čekat na pitvu. Pro patologa to bude jedna z nejtěžších pitev.
Jen jsem na půl pusy odpovídal Joshuovi. Byl jsem rád, že s ním na ten večírek jít nemusím.
„Jo, budu tady,“ zaparkoval jsem před oddělením.
Vystoupili jsme a šli jsme rovnou nahoru. Ani jsem se nezdržoval na recepci. Jen jsem kývnul na službu.
V kanceláři jsem si rovnou nalil jednoho panáka a usadil se na sedačce.
„Na Rushe,“ hned jsem ho do sebe kopnul.
Tak nějak to na mě dolehlo. Kromě toho, že mi bylo líto toho, že Rush zemřel dříve, než se dočkal důchodu, uvědomil jsem si, že na jeho místě, nebo vlastně vedle něho, teď na pitevně mohl ležet Mark.
Nějak toho na mě začínalo být moc. Začínal jsem uvažovat, že bych od toho dal ruce pryč a zkusil rozmluvit tenhle případ i Markovi. Nechtěl bych, aby se mu něco stalo. Nedokázal bych s tím potom žít. Stačilo, že už teď jsme o něj málem přišli.
„No nic, jdu něco ještě dělat, večer potom pojedu rovnou domů,“ hodil jsem do sebe ještě jednoho panáka a pak se zvedl, abych šel něco dělat.
„Budu večer doma, a zítra ráno pojedu k Markovi uklidit barák. Jsem už domluvený s Mirou, takže by to mělo jít rychle...“
Joshua
Povzdechl jsem si a mezi prsty promnul kořen nosu.
Myslel jsem, že to nejhorší máme za sebou, ale když jsem viděl Thomase, jak se tváří a kope do sebe panáky, zapochyboval jsem o tom.
Věděl jsem, že ho to vezme. Nejspíš mu to možná připomnělo i to, že něco podobného mohlo potkat Marka. Ale i tak jsem ho nechtěl vidět v tomhle stavu.
Jenže, co mu říct? Poplácat ho po zádech a říct, to nejhorší máme za sebou, teď už to půjde dobře?
Znovu jsem si povzdechl, chvilku se na něj jen tak díval, než jsem mlčky posbíral své věci a postavil se ke dveřím.
„Možná se vrátím brzo možná ne," pokrčil jsem trochu lhostejně rameny.
„Zavolám si taxíka, abych se dostal domů, převlékl se a vzal si svoje auto," dodal jsem ještě, pohlédl na Thomase, ale znovu nevěděl, co mu říct.
Bolelo mě vidět ho takhle. Ale nevěděl jsem, jak mu pomoct. V tomhle jsem neuměl chodit tak dobře jako on a Mark.
Udělal jsem váhavý krok směrem k němu, a pak ještě jeden. Díval jsem se mu do očí, jako bych z nich chtěl vyčíst návod, jak mu pomoct.
Kdyby to byl Mark, nápad na odbourání stresu bych měl. Ale u Thomase? U něj jsem si pořád nebyl jistý.
„Pokusím se na večírku zjistit co nejvíc, aby se už nic podobného neopakovalo," vydoloval jsem nakonec ze sebe a sklopil pohled.
Měl jsem dojem, že je to částečně i moje vina, to že policista Rush zemřel, a měl jsem potřebu to nějak odčinit.
Thomas
„Co?“ probral jsem se.
Věděl jsem, že Joshua něco říká, ale nějak jsem ho nevnímal, i když jsem se na něho díval.
Ale pak se mi jeho slova přehrála zpětně, a mě to hned zaplo zpátky.
„Jo, ne, počkej, odvezu tě, a pak se vrátím. Je to jen chvilka, tak mě to nějak nezdrží. Jsem rád, že tě tu Mark udržel, tak si tě musím hýčkat, takovou celebritu jen tak nenajdeme,“ pokusil jsem se o úsměv.
Zaklapl jsem notebook, popadl klíče od auta a vykročil jsem k němu.
„Taxíky a letiště chvilku počkají. A co se týká ostatní práce, stejně na tom musíme dělat spíš spolu, takže stejně nebudu mít za chvíli do čeho píchnout,“ položil jsem mu ruku na záda a jemně ho postrčil ke dveřím. Ještě jsem ho pohladil po jeho napjatých zádech. Zdálo se mi, že je nesvůj, a nejspíš za to můžu já. Ale nechtěl jsem si to nějak přiznat a nechtěl jsem pronášet nějaké slova omluv, aby se necítil ještě hůř.
„Je mi jasné, že jsi nervózní z toho večírku. Ale to dáš. Když tak mi můžeš zavolat a já tě přijdu zachránit před rukama, které tě tam budou osahávat. Zachráním Vaši cudnost, pane superintendente Cavisi...“
Joshua
Už jsem měl obavu, že odejdu a Thomas si toho ani nevšimne, jak chvilku vůbec nevnímal, co se kolem něj děje, ale naštěstí se vzpamatoval a snažil se vypadat v pohodě.
Jeho dotek mě uklidnil, stejně jako slova a při těch posledních jsem se dokonce pousmál.
Sice jsem nebyl nervózní jen z toho večírku, ale hlavně z něho samotného, ale ani jemu ani mě se o tom nechtělo moc mluvit, takže jsem byl za změnu tématu rád.
„Zachránit nejspíš budu potřebovat tak jako tak. Spoléhám na tebe, můj rytíři, že mi pak pomůžeš zapomenout na ty snobské prasata, co se tam po mě budou pokoušet plazit," mrkl jsem na Thomase přes rameno a zády se víc natiskl na jeho dlaň.
Pak jsem vyšel ze dveří, abych už dál nezdržoval.
„Nemusíš mě ale odvážet. Vážně by mi stačil taxík, nechci tě od něčeho zdržovat..." otočil jsem se k němu, když jsme seděli v autě.
Thomas
„Víš, jak si je představuji?“ usmál jsem se, když zmínil snobské prasata. „Tři skupiny. První, to jsou malí tlustí, plešatí, upocení, se spoustou zlatých prstenů na každém prstu, zlaté řetězy kolem krku, aby náhodou nikdo nepochyboval o jejich bohatství, vedle sebe mladou štětku, kterou si zaplatili za těžký prachy, a kterým je z těch páprdů zle, ale za prachy by udělaly cokoliv.“
Zařadil jsem jedničku a vyjel z křižovatky, když zasvítila zelená.
„Druhá skupina,“ pokračoval jsem. „To jsou namachrovaní frajírci, kteří tráví čas v posilkách, aby nějak vypadali, ale přitom to mají v hlavě vymaštěno. A co se týká krásy, no asi nic moc. A nemají u sebe jednu štětku, ale hned dvě, aby ukázali, že na to maj a že jsou super samci. A třetí skupina to je fakt menšina. To jsou inteligentní pěkní kluci, kteří si na nic nehrají, a do té patříš ty. Prostě popelka vedle macechy a nevlastních sester, kterou utlučou a ušlapou druhé dvě skupiny, protože mají přesilu. A pak se najde jeden z těch prasáků, kteří mají tendenci zachránit ubohou Popelku. A pak jsem tu já. Rytíř na bílém koni, který přijede a zachrání tě...“
Sám jsem se začal usmívat, když jsem to Joshuovi vykládal. Ta představa byla víc než živá a docela se mi líbila.
Zastavili jsme před mým domem a já ještě vypnul motor.
„Hele,“ otočil jsem se na Joshe. „Myslím to vážně. Pokud budeš potřebovat, zavolej a já pro tebe přijedu třeba s celou kavalérií, ano?“
Chytl jsem ho za bradu a přitáhl si ho pro polibek, abych nějak odčinil tu mou špatnou náladu, které on musel být svědkem.
Joshua
Musel jsem se usmát nad Thomasovym výčtem lidí, kteří budou na večírku.
Byl jsem rád, že už je víc v pohodě, a při jeho posledních slovech se trochu začervenal.
Přijal jsem polibek a prohloubil ho.
„S tím výčtem ses trefil. A budu si to pamatovat. Pokud budu v nesnázích, zavolám svému rytíři na bílém koni," usmál jsem se na něj, a ještě krátce ho políbil, než jsem vystoupil z auta.
„A díky," řekl jsem ještě přes okýnko, a pak už se vydal k domu.
Na schodech se ještě otočil, mávl na Thomase, když odjížděl, a pak zapadl do příjemného chládku.
Měl jsem zhruba tři a půl hodiny. Chtěl jsem uvařit nějakou večeři, ať má něco Thomas na jídlo, až přijede a nemusí se zdržovat.
Mezi dveřma mě přivítal Tod, který se mi otřel o nohy a zamňoukal.
„Jo, už jdu, ty chlupatá koule. Promiň, že jsi tu sám," podrbal jsem ho za ušima a přešel s ním do pracovny, kde jsem si odložil věci, uklidil mu záchod, nasypal granule, vyměnil vodu, chvilku se s ním pomazlil, a pak přešel do ložnice, kde jsem se svlékl, a přešel do koupelny, abych se dal do pucu.
Zabalil jsem se do županu a začal připravovat večeři ve formě lehkého salátu a kuřecích přírodních řízečků.
Vše jsem zabalil, trochu si dal na talíř, uvařil si kávu a přešel do pracovny, abych se podíval ještě na nějaké materiály a chvilku pobyl s Todem.
Pročítal jsem si zprávu výsledků důkazů, které jsme našli s Thomasem v lese, a kromě jedné z toho nebylo nic použitelného. Byla to rukojeť nože, kterou jsem našel.
Zprávu jsem nechal na stole i s poznámkou, dojedl a dopil kafe a vyrazil se obléknout.
Mezitím jsem si zavolal taxíka, protože jsem počítal s tím, že budu pít, takže svým autem jsem jet nechtěl.
Sice jsem nevěděl, jestli využiju Thomasovy nabídky, zatím jsem to v plánu neměl, protože nejspíš skončím až k ránu a budit jsem ho nechtěl.
Oblékl jsem si svůj poslední oblek, co mi zbyl, vyměnil stříbrné hodinky za zlaté, sladil vše k dokonalosti a vyšel z domu, kde už čekal taxík.
Thomas
Nakonec bylo fajn, že jsem Joshe odvezl, aspoň jsem trochu přišel na jiné myšlenky. Ale vzápětí mi do hlavy naskočila jiná.
Jen co jsem přijel do kanceláře, našel jsem si na mapě to místo, kde měl být ten večírek, na který Josh pojede. Zjistil jsem si situaci okolo...
No, trochu problém, protože to má být v soukromém klubu, kam se prostě nedostanu, i kdybych chtěl. Potřeboval bych pozvánku a tu rozhodně nemám. Aspoň ji neseženu tak rychle. Ale na druhou stranu není problém být venku. Místa, kde můžu postavit auto, abych viděl na vchod, je dost, a nouzový východ vede do zahrady, odkud se zas stejně musí přejít dopředu na ulici. Takže mi případně nemá Josh odkud zmizet.
Nechtěl jsem ho sledovat jako stíhačka. Nemám proč, žárlivý nejsem, a to ani na Marka. Ale pořád ve mně přetrvával ten nepříjemný pocit z dneška, kdy jsme našli Rushe, i když jsem ho před Joshem snad dobře zamaskoval. A já měl prostě pocit, že bych měl být Joshovi nablízku. Jako by se mělo něco stát. A pokud se nestane, tak se možná aspoň uklidním. Nejspíš začínám mít pocit, že u mě nastupuje paranoia. Nějak se mi to všechno nahrnulo do hlavy, a já vidím nebezpečí za každým rohem.
Zaskočil jsem si do jídelny pro svačinu, uvařil jsem si kafe, a pak už jsem se pustil do práce, abych aspoň něco udělal.
Joshua
Cesta trvala skoro hodinu, protože provoz byl i v tuhle pokročilou večerní dobu ještě hodně hustý.
Věděl jsem, že se večírek koná v jednom soukromém klubu, za hruba jsem i věděl, koho bych tam měl očekávat, proto ve mě zahlodal červíček pochybností jestli jsem neměl Thomase přece jen vzít sebou.
Taxikáři jsem nechal slušné dyško a s malou taštičkou, kde jsem měl mobil, peněženku, doklady a klíče se vydal ke vchodu, kde stáli dva vyhazovači a ostražitě si prohlíželi každého kdo se k nim přiblížil.
Ukázal jsem jim pozvánku, nechal se prohledat a děkoval své prozíravosti za to, že jsem malou zbraň nechal doma.
Uvnitř nebylo narváno, ale i tak se stoly prohýbaly pod vybranými jídly, číšníci se proplétali mezi hosty s tácy na kterých bylo nejrůznější pití od nejdražší whisky po různé druhy koktejlů, do toho hrála tichá hudba a vše bylo prosvětleno od několika křišťálových lustrů.
Přepych z toho místa jen sálal, a já musel zastavit prvního číšníka a lupnout do sebe hned dvě sklenice whisky, abych odolal nutkání se otočit na patě a vypadnout.
S třetí skleničkou v ruce jsem se rozhlédl kolem sebe a vydal se dál. Po pár krocích si mě několik lidí všimlo a přikročilo ke mně.
Musel jsem odmítnout návrh bohaté paničky i dvou zlatokopek, stejně jako obtloustlého obchodníka, který ve mě nejspíš spatřil snadný úlovek.
Chvilku mi trvalo se ho zbavit, což mě dostalo skoro až na druhý konec místnosti, kde jsem konečně spatřil toho, kvůli kterému jsem tohle celé podstoupil.
Bavil se s dalším mužem, zhruba ve věku Thomase, ale vypadalo to na přátelský hovor, proto jsem se zatím držel dál.
Díky tomu jsem si všiml dalších dvou mužů, kteří stáli trochu bokem, částečně skrytí ve stínu, a Lamberta upřeně pozorovali.
Když se jeden z nich natočil bokem, uviděl jsem na jeho krku řetízek se známým přívěskem, který se zaleskl v ostrém světle.
Polohlasně jsem zaklel a kousek ustoupil, abych se skryl za hlouček byznysmenů.
Naštěstí to vypadalo, že mě ještě nezpozorovali.
Nejraději bych zavolal Thomasovi, ale to bych ohrozil celou tuhle akci.
Povzdechl jsem si s uvědoměním, že se tenhle večírek nejspíš protáhne, protože dokud tu budou ti dva, nejspíš se k Lambertovi jen tak nepřiblížím.
Kopl jsem do sebe zbytek pití a hned si vzal další.
Zrovna jsem přemýšlel jak dál, když jsem na zadku ucítil něčí dotek a ucho mi ovanul horký dech.
„Někdo tak krásný by tu neměl být sám," zachrčel mi do ucha obchodník, který mě obtěžoval před chvilkou, a víc se na mě natiskl.
Thomas
Pustil jsem se do práce, abych se zbytečně dlouho nezdržoval. Probral jsem všechny taxislužby a jejich rita z a na letiště. Ze všech mi zbyly jen tři, které pravidelně jezdili tuto trasu, a měli nasmlouvané služby přímo se správou letiště.
A když jsem se na to podíval blíž, kdy předchozí oběti použily taxi, zůstaly mi nakonec jen dvě.
A měl jsem to... Nejdříve mi to dělalo vrásky na čele, protože jsem zapochyboval, že by Wicca měla své lidi takhle všude roztahané, ale zjistil jsem při podrobnějším zkoumání jednu podstatnou věc.
Auto taxi sužby, které bylo uvedeno u obětí, řídil jeden a týž člověk. Byl zaměstnaný právě u těchto dvou.
Zavolal jsem klukům, zrovna byl volný Elias, a požádal jsem ho, aby pořádně prověřil dotyčného taxikáře. Všechno, co se o něm dalo zjistit, až po velikost jeho spoďárů.
Byl jsem někde uprostřed pročítání seznamu zaměstnanců letiště a pořád jsem na nic nemohl přijít. Sice jsem měl několik z nich vyselektovaných, ale stále mi to nesedělo. A když jsem se podíval na hodinky, vyskočil jsem na nohy. Byl nejvyšší čas jet za Joshem. Ale... Nemohl jsem jet jen tak v riflích.
Rychle jsem skočil do auta a dojel domů. Málem jsem se přerazil o Toda, když jsem se svlékal, naběhl do sprchy, abych se osprchoval a umyl. Hladce jsem se oholil, šplíchnul na sebe svou nejlepší kolínskou a ze skříně vytáhl svůj nejlepší oblek. Spokojeně jsem se prohlédl v zrcadle. Jediná věc, která mohla hyzdit můj zevnějšek, byla zbraň schovaná pod sakem.
Nebyl jsem z těch, co by rádi nosili oblek, ale tohle byla asi nejlepší volba. Přeleštil jsem si boty a pak už jsem vyrazil na místo...
Zaparkoval jsem tak, abych dobře viděl na vchod a neměl to daleko. Vystoupil jsem z auta a zapálil si cigáro, Možná to kazilo mou image, ale bylo mi to fuk. Nikdo se nebude dívat, jestli mám zlatou tabatěrku...
Joshua
Měl jsem co dělat, abych tomu praseti jednu nevrazil.
„Na někoho tu čekám," odpověděl jsem s úsměvem a jak nejklidněji jsem dokázal.
„Ale teď jsi tu sám. Co takhle využít volnou chvilku. Určitě nebudeš litovat," zafuněl a objal mě kolem pasu.
Do nosu mě uhodila směsice drahé kolínské, alkoholu a čpícího potu.
Ten se ostatně linul z každého jeho póru. Ze všech tří brad, z čela a taky jsem si všiml zažloutlých skvrn na bílé košili v podpaží.
Měl jsem co dělat, abych udržel žaludek v klidu.
Naštěstí mě zachránil Lambert, jehož jsem zaregistroval koutkem oka, jak míří do prostoru, kde jsem tušil toalety.
„Musím si odskočit," zamumlal jsem a rychle se vyprostil z toho odporného sevření.
K mé úlevě se ti dva z Wiccy teď zabývali úplně něčím jiným, takže jsem nepozorovaně vyklouzl a zamířil za Lambertem.
Na záchodcích jsem se pořádně opláchl, přesto jsem se toho odporného pachu nezbavil.
Zrovna jsem skončil z očistou, když z jedněch dveří vylezl Lambert a kývl mi hlavou na pozdrav.
„Jared Lambert, pokud se nepletu. Nemám moc času, takže budu mluvit narovinu. Jsem superintendent Joshua Cavis a vyšetřuji zde sérii vražd, které má na svědomí jistá skupina. Máme podezření, že si vás vybrali jako svou další oběť. Potřeboval bych se s vámi domluvit na schůzce, někde, kde to budeme moci v klidu probrat," řekl jsem hned, jakmile si začal umývat ruce.
„Co je tohle za blbost? Máte nějaký průkaz? Nějaký důkaz?" otočil se ke mně Lambert a netvářil se zrovna přívětivě.
„Vím o nehodách, které vás potkaly. A věřím, že jste chytrý muž. Dám vám své číslo. Zítra mi zavolejte a domluvíme se," na kus papíru jsem napsal číslo a podal mu ho.
„A hlavně o tom s nikým nemluvte," dodal jsem a zadíval se mu do očí, aby pochopil, že to myslím smrtelně vážně.
Chvilku mi pohled oplácel, než papírek schoval do kapsy saka a kývl hlavou.
„Díky," usmál jsem se a vyšel ven.
K mému překvapení stál kousek ode dveří obchodník, co nejspíš nepochopil mé odmítnutí a hned se na mě vrhl.
„Myslel jsem, že se kvůli mně jdeš zkrášlit. Ne, že bys to potřeboval," zachrčel a zamrkal na mě.
Sevřel mi ruku a mě překvapilo, jak silný má stisk.
„Měl byste mě pustit. Jak jsem říkal, na někoho tu čekám," pokusil jsem se mu vytrhnout, ale on si mě přitáhl blíž a olízl mi krk.
Odporem se mi stáhl žaludek, a kdybych nepotřeboval utajit svou přítomnost zde, nejspíš bych mu jednu vrazil.
Dokázal jsem se vyprostit z jeho sevření a protáhnou se kolem něho.
Úkol byl splněn, bylo načase vypadnout.
Vytáhl jsem mobil a cestou nenápadně vyfotil ty dva, kteří teď stáli na druhé straně místnosti a byli zabrání do hovoru s dalšími dvěma muži.
„Bydlím v hotelu kousek odsud," uslyšel jsem za sebou zafunění a další dotek na svém pozadí.
„Řekl jsem, že nemám zájem," sykl jsem polohlasné, znovu se mu vyškubl a zamířil k východu.
Čekal jsem, že budu rychlejší, ale k mému překvapení mě dostihl hned před vchodem pevně mě sevřel v náruči a pokoušel se mi vecpat svůj odporný jazyk do pusy.
Byl jsem sice vycvičený v sebeobraně, ale tak mě zaskočil a svíral tak silně, že jsem mohl jen uhývat hlavou.
Vyhazovači nehnuli ani brvou a mě vypadla taštička na zem, takže jsem nedosáhl ani na mobil.
Thomas
Stál jsem tam asi patnáct minut. Přecházel jsem kolem auta, díval jsem se, jak do klubu vchází i vychází hosté a začínal jsem věřit tomu, že to rozdělení zbohatlíků do tří skupin, je snad i pravda.
Nemusel jsem na to ani být psycholog. Stačilo se na ně podívat a bylo to jasné.
Už jsem si chtěl vytáhnout další cigaretu a zapálit si, když jsem zahlédl, jak z klubu rychle vyšel Joshua. Bylo hloupé na něj volat, jen bych ho tím ztrapnil, tak jsem se rozešel k němu.
Byl jsem od něj pár kroků, když z klubu vyšel jakýsi obtloustlý a upocený chlap, co Joshuovi sahal tak po bradu. Ale ani ten výškový rozdíl mu nebránil v tom, aby se na něj vrhnul.
Jo, tak rytíř na bílém koni se nejspíš bude hodit. Tušil jsem, že Josh nechce vyvolat skandál, klidně by mohl toho prcka sundat k zemi. Ale podle toho, co jsem viděl, měl docela sílu a Joshe zaskočil.
Došel jsem rychle k nim a moje ruka dopadla na ten krk obalný sádlem. Mám sice velkou ruku, ale i tak jsem měl co dělat, abych mu ho pořádně stiskl a prsty silně zatlačil na jeho krkavici. Druhou rukou jsem ho popadl za košili a silně potáhl dozadu, abych ho oderval od Joshe.
„Budu dělat, že jsem tohle neviděl, jinak bych vás musel zabít!“ vztekle jsem zavrčel na toho obchodníka, který byl nucen pod mým stiskem jeho krku povolit sevření Joshe.
Udělal dva kroky dozadu a popadl mě za ruku, kterou jsem stále svíral jeho krk. Bylo vidět, jak začíná rudnout ještě víc, a omezení přítoku krve do jeho mozku začínalo dělat svou práci.
„Můžete mi vysvětlit, proč jste nezasáhli?!!“ zvýšil jsem hlas na ochranku, která se najednou pohnula, když viděli, co se děje. „Chcete přijít práci, až madam Sereně řeknu, co se tady stalo? Poprosila mě, abych se na to tady podíval blíž. Tušila, že svoji práci neděláte zrovna nejlépe, klienti si stěžují, a madam Serena tak přichází o spoustu peněz,“ pustil jsem košili toho skrčka o rozhalil jsem si sako, kde byla vidět moje zbraň.
„Raději se postarejte o tohoto pána, na kterého čeká jeho žena, a určitě by nebyla ráda, kdyby se něco z toho, co se tu stalo, dozvěděla. Nebo se snad pletu?“ naklonil jsem se k tomu hnusákovi a výmluvně se podíval na jeho ruku, kterou se snažil strhnout tu mou.
Snubní prsten sice neměl, ale na prsteníčku měl výrazně vytlačený kroužek. Nejspíš si ho sundal předtím, než sem šel.
Vyhazovači se na sebe jen podívali, ale pak hned přiskočili a chytli toho chlápka, který už šel skoro do kolen. Ještě chvíli bych ho držel a nejspíš by ho museli křísit. Konečně jsem ho mohl pustit. Vytáhl jsem si z kapsy kapesník a výmluvně si otřel ruce, jako bych se zašpinil, kdo ví čím.
„Jste v pořádku, pane?“ otočil jsem se na Joshe.
Zvedl jsem jeho telefon ze země a došel jsem k němu.
„Promiňte, nepředstavil jsem se. Jmenuji se James Barlow. Madam Serena by si velmi vážila toho, kdybyste o tomto nedopatření pomlčel. Velice si váží svých klientů a ráda by se vám omluvila osobně,“ ukázal jsem Joshovi ke svému autu.
Joshua
Z toho smradu se mi chtělo zvracet, stejně jako z jazyku, který se mi to prase snažilo narvat do krku.
Nemohl jsem se bránit. Jednak mě zaskočil a taky jsem nechtěl způsobit velký rozruch.
Naštěstí to za mě vyřešil Thomas, který se tam prostě najednou objevil a chlápka zpacifikoval.
Docela vyjeveně jsem na něj zíral a jen napůl ucha poslouchal, co vlastně říká.
Jen jsem vydechl a kývl hlavou, když mi ukázal na své auto stojící u protějšího chodníku, a já jako ve snu šel v jeho závěsu.
Teprve v autě jsem si pořádně vydechl a zavřel oči.
Hned jsem je ale otevřel a zachvěl se, když jsem si vybavil ten smrad, jeho ruce a jeho jazyk. A uvědomil jsem si, proč jsem k tomu muži cítil takový odpor. Připomínal mi mého šéfa.
„Odvezeš mě prosím domů? Asi budu potřebovat pořádného panáka a horkou sprchu. Nečekal jsem, že mě tak rozhodí. Rozhodně mě zaskočil a já hlavně nechtěl vyvolávat rozruch. Promiň," zachrčel jsem a sevřel Thomasovi ruku.
„A díky. Vážně, pane Jamesi Barlowe, pracující pro madame Serene," slabě jsem se na něj usmál, aby viděl že jsem v pohodě, i když to tak úplně nebyla pravda.
Thomas
„K vašim službám, pane Cavisi,“ pousmál jsem se.
Chápal jsem jeho rozpoložení. Ten maník byl docela odpornej, a to jsem ho jen držel za krk. Představit si ho, jak by se po Joshuovi plazil v posteli, bylo docela odstrašující. Skoro až na blití.
Raději jsem tu představu zahnal z hlavy a věnoval se řízení.
„Když jsem se díval, kam jdeš, tak jsem zjistil, že tenhle klub patří jedné docela majetné paní. Žena středního věku, velmi inteligentní a na svůj věk moc hezká. Jméno madame Serena používá jen jako obchodní značku. Kdysi jsem ji poskytl jednu službu, tak o ní trochu něco vím, a je mi i docela zavázaná. Mohl bych se jí optat, jestli se v jejich klubech nepohybuje někdo podezřelý, má celkem přehled, a jak už jsem řekl, je velmi inteligentní.“
Dojeli jsme před dům a hned i vystoupili. Chápal jsem, že Josh bude chtít sprchu, protože to, co se po něm plazilo, bylo jak nejhorší noční můra.
„Uvařím ti kafe a dáme nějakého panáka, co? A ještě jsem ani nestihl povečeřet, tak můžeme pojíst spolu, co? Všiml jsem si, že jsi nachystal večeři,“ pousmál jsem se, odemkl jsem a pustil Joshe do bytu.
Vešel jsem za ním a hned za námi zamknul, jako bych se chtěl ujistit, že za námi nikdo další nevleze.
„Bylo dobře, že jsi nezpůsobil žádný rozruch. Mohlo by to přitáhnout nežádanou pozornost.“
Joshua
Když se za námi zavřely dveře, znovu jsem si vydechl úlevou.
„Překvapujete mě, detektive Warde. Nějak si neumím představit vás ve společnosti snobů," otočil jsem se k němu a přivřel oči.
Vyzul jsem si boty, sundal sako, a pak zvážněl.
„Panáka, sprchu a jídlo, přesně v tomhle pořadí, pak kávu a možná nějaký přídavek? Něco, po čem bych zapomněl na to, co se mě snažilo...bože, už jen z představy je mi blití. A nejhorší na tom je, že mi tímhle připomněl mého šéfa," potřásl jsem hlavou a přistoupil k Thomasovi.
Dlaně jsem mu položil na hruď a zlehka ho hladil.
„Ani nevíš, jak moc jsem se musel držet, abych mu ty pracky nezlomil. Ale podařilo se mi domluvit se z Lambertem. Zítra se mi ozve. A co víc, narazil jsem tam na dva členy Wiccy a dokonce se mi je podařilo vyfotit," raději jsem to Thomasovi řekl hned, nebylo potřeba otálet.
Zadíval jsem se mu do očí a lehce si olízl rty.
Po těch čtyřech rychle vypitých panácích jsem měl trochu naváto, a v tom obleku mu to děsně seklo.
„Sekne ti to," zašeptal jsem nahlas svoji myšlenku a dlaněmi zajel pod sako.
Thomas
„Díky za pochvalu... V mém povolání je potřeba se pohybovat jak dole, tak i nahoře. Ale věř mi, že raději půjdu do ghetta než do nějakého honosného klubu. Musím si pak vždycky koupit prášky proti alergii, jak mi z toho pokaždé naskočí kopřivka.“
Chytl jsem Joshe za ruce, když mi zajel dlaněmi pod sako a popostrčil jsem ho do ložnice.
„Zajdi se osprchovat, a já zatím nachystám večeři, ano?“ plácl jsem ho po zadku a doslova ho nastrčil do koupelny.
Sám jsem si pak svlékl sako a hned ho pověsil do skříně. Ani jsem si ho nemusel oblékat. Stačilo jít oblečený v riflích a bundě. Nadělalo by to stejnou parádu, jako tohle. Stejně se tam venku po mně nikdo ani neohlédl, jako bych tam ani nebyl, a nakonec jsme jeli stejně rovnou domů.
„To je dobře, že ses stihl s Lambertem domluvit. Teď jen budeme doufat, že si to nerozmyslí a opravdu se ozve!“ zavolal jsem ještě na koupelnu.
Svlékl jsem se do trenek a hodil jsem na sebe jen triko. Zašel jsem si schovat zbraň do trezoru, a pak už jsem zamířil do kuchyně, kde jsem hned dal vařit kávu a nachystal na stůl jídlo...
Jenže při tom chystání jsem začal přemýšlet ještě víc a chuť na jídlo mě dokonale přešla...
Joshua
Když mě Thomas doslova vecpal do koupelny, nestačil jsem ani zaprotestovat.
Rychle jsem si sundal oblek, pověsil ho na věšák v koupelně a zaplul do sprchy, kde jsem si na sebe pustil horkou vodu.
Po chvíli jsem měl úplně zčervenalou kůži, ale musel jsem ze sebe dostat ten humus a pach.
Znovu jsem použil Thomasův gel a šampón a tentokrát jimi nešetřil.
Nejspíš mi ta očista zabrala víc času, ale jinak to nešlo.
Po dobré půl hodině jsem byl konečně natolik spokojený, že jsem se odvážil sprchu vypnout.
Moje pokožka byla růžová jak dětská prdelka, dokonce bych přísahal, že se ze mě kouřilo, ale ten humus jsem ze sebe dostal.
V ložnici jsem vytáhl ze skříně jedno větší Thomasovo tričko s krátkým rukávem a vydal se do kuchyně.
Cestou jsem sebral láhev bylinkového chlastu, co jsme pili den předtím, a v kuchyni si notně přihnul.
„Já moc jíst nebudu, jedl jsem než jsem vyrazil na ten zatracený večírek, ale trochu si s tebou dám," řekl jsem a sedl si za stůl“
Ještě trochu si lokl té bylinkové parády, počkal až si sedne i Thomas a nandal si trochu salátu na talíř.
Thomas
Postavil jsem na stůl hrnky s kávou. Za půl hodiny se ukázal Josh s lahví v ruce. Byl tentokrát docela rychlý, až mě to překvapilo.
Byl celý vymydlený a voňavý. No, řekl bych, že voní tak jako já, když vylezu z koupelny.
„Díky, že sis dal s večeří práci, ale taky nějak nemám hlad,“ schoval jsem své jídlo do lednice.
„Ale pokud chceš, klidně se najez, já si půjdu do pracovny vypít kafe,“ vzal jsem hrnek s kávou a zamířil jsem do pracovny.
Ještě jsem se zastavil u Joshe a políbil ho do vlasů.
„Moc hezky voníš,“ pohladil jsem ho po zádech, a pak už jsem šel do pracovny, kde jsem si hned zapnul notebook a usadil se ke stolu, abych mohl pracovat.
Ani nevím, proč na mě padl takový splín. Bylo to prostě divný. Vážně jsem najednou neměl chuť na nic. Ani na ten sex, i když Josh vypadal v tom mým triku opravdu sexy.
Prostě jsem seděl, hleděl nepřítomně do monitoru, a jen usrkával to své skoro studené kafe.
Joshua
Večeře proběhla mlčky. Teda spíš, sám jsem ji mlčky snědl.
Thomasovi evidentně do řeči moc nebylo a nakonec schoval své jídlo do lednice, vstal a řekl, že si kávu vypije vedle.
A i když mě políbil a pohladil, cítil jsem z něho jakési napětí.
A to mi moc na náladě nepřidalo.
Myslel jsem, že třeba něco probereme, vypijeme si v klidu kafe, možná se podíváme na film, možná dáme sex, prostě cokoliv na pohodu, ne se stresovat. Thomas byl takový už od chvíle, co jsme našli Rushe, a i když jsem si myslel, že už je všechno fajn, vypadalo to spíš naopak.
Jenže já neměl moc zkušeností s uklidňováním lidí, a spát se mi samotnému taky nechtělo.
Navíc jsem se cítil docela hloupě. Thomas mi vždy pomohl, a já jsem teď nedokázal udělat nic.
Po chvilce jsem vstal a přešel do pracovny.
Thomas seděl za stolem s nepřítomným pohledem, a v jeho tváři se odráželo napětí.
Nechtěl jsem ho takhle vidět.
Přešel jsem až k němu, stoupl si vedle něho a natočil jsem si ho i s křeslem k sobě.
Díval jsem se mu do očí a doufal, že tam uvidí veškeré mé city, které se odrážely i v mé tváři.
Bříšky prstů jsem ho pohladil po tváři, sjel na hruď a dlaň přitiskl na místo, kde jsem cítil tlukot jeho srdce. Druhou rukou jsem jeho dlaň přitiskl na své srdce a zavřel oči.
„Nechci tě takhle vidět. Nemůžu. Bolí to," zašeptal jsem a víc stiskl jeho ruku.
„Moc to s lidmi neumím, ale chci pro tebe něco udělat. Tys mi vždy pomohl, teď bych chtěl pomoct já tobě. Jakkoliv. Pojď si lehnout. Odpočinout si, prosím, nechci tam být sám. Nechci být sám a nechci, abys byl ty sám," dodal jsem ještě a otevřel oči.
Bylo sice teprve kolem deváté hodiny večer, ale práce by teď ani jednomu z nás stejně nešla od ruky.
Thomas
Trochu jsem sebou trhnul, když na mě Josh promluvil.
Poslouchal jsem ho, co mi říká, a snažil se přebrat si to v hlavě.
Jo, v něčem má možná pravdu. Odpočinout si, by bodlo. Ale nevím, jestli se zrovna trefil právě do toho, co se mi honilo hlavou.
„Nemusíš mi pomáhat. Necítím se nějak zle. Jen prostě nemám na nic náladu, ale je to spíš otázka něčeho jiného, víš?“
Vypnul jsem počítač a dopil kafe. Postavil jsem se a postrčil Joshe z pracovny ven.
„No jo, sice není moc hodin,“ podíval jsem se na hodinky, „ale postel bych bral. Jen se rychle sprchnu a přijdu si lehnout, ano? Není občas na škodu jít si lehnout o něco dříve... Hele, nedělej si s tím těžkou hlavu, vyspím se z toho.“
Dostrkal jsem Joshe do ložnice a zalezl jsem do koupelny. Pustil jsem na sebe horkou sprchu. To je jedno z nejlepších relaxů, co znám.
Joshua
Jemu se to říkalo.
Nedělej si těžkou hlavu.
Já si ji dělal.
Ale když mě dostrkal do ložnice a odešel do sprchy, plácnul jsem sebou s povzdechem na postel.
Chvilku jsem se převaloval a natahoval tu povědomou vůni, která mě tak uklidňovala, než jsem si lehl na záda, ruce složil pod hlavu, přivřel oči a zahleděl se do stropu.
Moc se mi spát nechtělo, číst taky ne, nad případem jsem uvažovat nechtěl, už kvůli Thomasovi, takže mé myšlenky sklouzly na mou budoucnost.
Nechtěl jsem dál stát ve stínu svého otce. Nechtěl jsem se dál zpovídat svému šéfovi. Nechtěl jsem být na očích. Ale své práce jsem se vzdát nechtěl.
Bylo mi však jasné, že pokud všechno zahodím, v Anglii nebudu moct zůstat. Až moc by mi to připomínalo minulost. A navíc bych se tam jako soukromý detektiv neuživil. Možná bych mohl využít svých znalostí a začít přednášet. Anebo bych se mohl přestěhovat sem a zkusit štěstí tady. Ostatně, Thomas s Markem mi to nabídli. Otázkou zůstávalo, jestli to mysleli vážně.
Tiše jsem si povzdechl, a zcela jsem se ztratil v myšlenkách, že jsem jen podvědomě citil zhoupnutí postele.
Thomas
I když moje sprcha mohla trvat tak maximálně pět minut, protože jsem vlastně vymydlený už jednou byl, přesto jsem dost intenzívně zapřemýšlel nad svým dosavadním životem.
Dnešní večer, kdy jsem viděl, jak se na Joshe sápe ten hnusák, mi do hlavy nasadil brouka. Najednou, jako bych přestal mít chuť na své bokovky. Jako by pro mě neexistovalo nic jiného než Mark a... Josh.
Nechápal jsem to. Nejsem žárlivý typ, nemám problém s tím, když si Mark s někým zajde, nebo když oni dva jsou spolu. Ale tak nějak jsem začínal být unavený z těch ostatních, kteří tam někde čekají, až jim zavolám a domluvím si s nimi schůzku.
Proč?
Protože jsem se dneska cítil tak nějak divně, když se po mně nikdo ani neohlédl, a přitom jsem se vohákl jak nejlépe jsem uměl? Byl to pocit, že bych mohl jednou dopadnout jako ten umaštěný chlap, kterého jsem od Joshe musel odervat? Štvalo mě to, že jsem se vyoblíkal, a přitom jsem vlastně ani nemusel, protože až teprve doma za zavřenými dveřmi mi řekl Josh, že mi to sluší, a přitom myslel nejspíš na sex?
Hovno mi sluší. Je zbytečné si hrát na Jamese Bonda, když to s nikým ani nehne.
Jo, nebyla to otázka ničeho jiného než jen mého dotčeného ega.
S povzdechem jsem zastavil sprchu, utřel se a vrátil se do ložnice. Lehl jsem si do postele, a ještě si vzal soukromý telefon ze stolku. Nalistoval jsem seznam a postupně jsem začal mazat čísla, u kterých jsem věděl, že je už nikdy nepoužiju. Prostě jsem se tak rozhodl... Udělat jednu zásadní věc ve svém životě, kterou by do mě neřekl, možná ani Mark.
Joshua
Měl jsem v hlavě tolik věcí a tolik myšlenek. Tolik jsem chtěl změnit svůj život a začít skoro od začátku. Docela jsem zapomněl i na svůj prostopášný život a uvědomil si, že mi vlastně nikdo z mých milenců neschází.
Pootočil jsem hlavu a zadíval se na Thomase.
Něco bylo pořád špatně. Cítil jsem to.
Možná jsem za to mohl já?
„Řekneš mi, co se děje? Udělal jsem něco špatně? Řekl jsem něco špatně? Naštval jsem tě něčím? Jsem na obtíž?"
Posadil jsem se na postel, a tak nějak bezděčně mi padl pohled na mobil, který držel v rukou.
Přísahal bych, že mi srdce vynechalo jeden úder, když mi docvaklo, co dělá, protože já už něco podobného jednou taky udělal.
Zbledl jsem a brada se mi roztřásla, i když jsem se tomu snažil zabránit.
Dopadnu taky takhle?
Až mě bude mít plné zuby?
Až odsud odjedu?
Nebo možná hned?
Zadíval jsem se mu do očí, ale nedokázal z nich nic vyčíst.
Natáhl jsem ruku, abych se ho dotkl, ale pak se zarazil.
Co když o můj dotek už nestojí? Od chvíle, co jsme se vrátili se mým dotekům spíš vyhýbá, než aby je přijal.
Možná už mě má plné zuby?
Hlavně toho, jak často vyžaduju sex?
Povzdechl jsem si a sklopil pohled.
„Promiň. Asi... Moc na tebe tlačím. Ale když... Když ty jsi tak... V tom obleku ti to vážně moc slušelo. Vlastně ve všem ti to sluší a já... Neumím to vyjádřit... Neumím se vyjádřit jinak než tím, že ti nabídnu své tělo. Chci ti tak dokázat, že to myslím vážně, ale asi je to taky špatně. A... Zatraceně. Mluvím úplně z cesty. Prostě... Obdivuju tě. Všechno na tobě. Všechno na tobě se mi líbí, a jestli ti vadí, že ti to říkám, tak to pochopím," mumlal jsem polohlasné.
„Promiň," zahučel jsem znovu, popotáhl a převrátil se na bok, zády k němu, aby neviděl slzy, co mi vstoupily do očí.
Jo, nejspíš jsem neměl chlastat.
Thomas
Byl jsem skoro na konci seznamu, když na mě promluvil Josh. Myslel jsem, že už spí, ale nejspíš jsem se spletl. Chtěl jsem ten seznam dojet až do konce, ale zarazilo mě to, co říkal.
Odložil jsem telefon na stolek a přilehl jsem si k němu.
„Není to tak, jak si myslíš,“ pohladil jsem Joshe po ruce.
Ale pak jsem si uvědomil, co jsem řekl, a chtě, nechtě jsem se musel pousmát.
„To byla ale blbá věta, co? Jako kdybychom byli manželé a tys mě přistihl při nevěře,“ přitáhl jsem se k Joshovi blíž.
Chvilku jsem přemýšlel o jeho slovech, a nad tím, co mu mám vlastně říct. Bylo to snad poprvé kdy jsem nevěděl... O sobě jsem mluvit nechtěl, ale taky jsem nechtěl, aby si Josh myslel, že něco z toho je jeho vinou.
„Vůbec nemluvíš z cesty, netlačíš mě do ničeho, na tohle vůbec nemysli, ano?“ objal jsem ho a přitáhl si ho k obě ještě blíž.
„Jen... tohle je prostě mnou. A promiň, ale nechci o sobě mluvit. Ale rozhodně nechci, aby sis myslel, že něco děláš špatně, protože to není pravda. Jen nemám na nic náladu. To se tak někdy stává, víš? Ale mrzí mě, že jsem tu náladu zkazil i tobě. Nezlob se, prosím.“
Chytl jsem Joshe pod bradou a natočil si ho k sobě, abych ho mohl políbit.
Nemohl jsem mu říct, že jsem tam vlastně šel nejen proto, abych ho ochránil. Chtěl jsem ho i pozvat do jedné z nejlepších restaurací na večeři. Ale chápal jsem ho, že z toho chlapa byl rozhozený a neměl by na nic takového náladu. Nebylo to Joshem. Bylo to mnou a mým dotčeným egem... A taky... Vážně jsem myslel to, proč jsem začal mazat skoro celý seznam v mém soukromém mobilu.
Ale v tu chvíli mi došla jedna věc. Moje chování se mohlo Joshe opravdu dotknout, a podle jeho slov to vzal osobně, prostě moji blbou náladu vztáhl na sebe. Sice to tak trošku bylo, ale příčinou byla i spousta dalších okolností. Ale ne rozhodně tak, jak si Josh myslí...
„Mám něco, co nám zlepší náladu. Ale musíš zavřít oči a neotevřít je, dokud ti neřeknu,“ ještě jednou jsem políbil Joshe a vyskočil jsem z postele.
„Nebo, víš co? Uděláme to takhle,“ sáhl jsem do šuplíku a vytáhl šátek.
Převázal jsem Joshovi uplakané oči a poručil mu ať ho nesundává, dokud mu neřeknu.
Jo, jeho špatnou náladu, způsobenou tím slizákem, jsem mu zkazil ještě víc, a bylo potřeba to napravit. Nechtěl jsem být takový bručoun a nedošlo mi v tu chvíli, že se tak chovám. Josh je opravdu citlivý kluk, i když si to ani neuvědomuje, a bylo potřeba to napravit. A já to pro něj udělám rád.
Osprchovaný jsem byl už podruhé, takže znovu oblékání do toho obleku, který jsem ještě před chvílí měl na sobě, netrvalo dlouho. Zaběhl jsem ještě do koupelny navonět se znovu kolínskou, jejíž vůně už i tou sprchou stihla vyprchat.
„Tak, můžeš otevřít oči,“ postavil jsem se před postel.
Bylo to buď, a nebo. Buď půjdeme, nebo dostanu košem, a já se znovu svléknu. Už v tom začínám mít praxi.
„Sice kytku nemám, ale i tak bych tě chtěl pozvat na večeři. Teda... Pokud se ti bude chtít ještě oblékat...“ usmál jsem se na Joshe, když si sundal šátek z očí.
Joshua
Poslouchal jsem Thomase a vnímal každý jeho dotek.
Když mi pak zavázal oči šátkem, trochu jsem se vylekal, netušil jsem, co očekávat, zvláště po tak napjaté atmosféře.
Přesto jsem poslušně ležel a neodvážil se ani pohnout do doby, než jsem uslyšel jeho pokyn.
Nechápavě jsem na něho zíral a chvilku mi trvalo, než mi došla jeho slova.
A pak mi to docvaklo.
Proč by byl v obleku a vyfešákovaný, jen kdyby mě jel pohlídat a vyzvednout?
Takže jsem skutečně byl z části na vině i já.
„Bože, jsem takový idiot. Proč jsi mi to neřekl hned?" zašeptal jsem a klekl si na posteli čelem k Thomasovi.
"Posaď přede mě vraha a řeknu ti, na co myslí a co skrývá, ale jinak se chovám jako slon v porcelánu. Takže bych řekl, že skutečně na vině jsem. Neumím se moc vyjadřovat, co se tohoto týče, a jediný způsob, který znám, jak se vyjádřit, je prostě doteky," snažil jsem se Thomasi vysvětlit, jak to vnímám. „A vím, že člověk může mít i blbou náladu, jen prostě nechci, abys ji měl kvůli mně."
Usmál jsem se na něj, a pak omotal ruce kolem jeho krku a přitiskl se na něj.
„A samozřejmě přijímám. Jak bych mohl něco takového odmítnout? Mimochodem, mám to brát jako pozvání na rande?" mrkl jsem na něj, a pak se přitiskl na jeho rty.
Napřed jsem se o ně něj zlehka otíral, vychutnával si ten pocit jemnosti, než jsem polibek prohloubil, jazykem si vynutil cestu dovnitř, a naše spojení zintenzivnil.
Do toho polibku jsem dal veškerou omluvu a všechna nevyřčená slova.
Thomas
Byl jsem trochu napjatý, když jsem čekal, jaká bude Joshova reakce.
Ale potěšilo mě, že to přijal. Opětoval jsem jeho polibek, a neodpustil jsem si pohlazení po jeho zádech a zadečku.
Byl to dobrý nápad. Napětí mezi námi povolilo a já se už začal i usmívat.
„Hele, není to tvoje chyba, a navíc, ten slizák tě docela rozhodil. Což chápu. A já netušil, jestli bys měl náladu někam takhle ještě jít. Proto jsem ti to neříkal,“ přitáhl jsem si Joshe ještě víc k sobě. „A ano, můžeš to brát jako rande, A děkuji, žes mi nedal košem.“
Znovu jsem ho políbil, aby věděl, že své slova i pozvání myslím upřímně.
„Tak šup, oblíkat,“ plácl jsem ho ještě po zadku a vytáhl z postele, aby se mohl připravit.
Než se Josh oblékl, vzal jsem telefon a zavolal madame Sereně. Ani jsem se nedivil, že už byla zpravena o tom, co se před jejím klubem stalo. A poděkovala mi, že jsem zasáhl. Na oplátku mi na mou žádost hned nechala zajistit to nejlepší místo v jedné z jejich restaurací, kam se člověk dostane jen s rezervací tak na měsíc dopředu.
„Tak můžeme?“ podíval jsem se na Joshe, kterému to opravdu slušelo.
Pozval jsem ho na večeři, vlastně na rande, tak jsem si dal záležet. Otevřel jsem mu dveře všude, kam jsme šli. Doma, v autě i potom v restauraci.
Obsluha už měla zprávu o našem příjezdu, tak když jsem řekl své jméno, hned nás usadili k nejlepšímu stolu.
„Jídlo jsem neobjednával. Výběr nechám na tobě,“ ukázal jsem Joshovi na desky s MENU, a pak jsem zvedl skleničku s aperitivem. „Tak na co si připijeme?“
Jen jsem doufal, že se tu Joshovi bude líbit. Je z vyšších kruhů, vím, že taky zbohatlíky moc nemusí, ale snad ho tahle večeře v téhle restaurací neurazí...
Joshua
Připadal jsem si jako puberťák na prvním rande.
Thomas se choval jako skutečný gentleman, takže když nás obsluha usazovala ke stolu v luxusní restauraci, docela jsem zapomněl na předchozí události.
Rozhlédl jsem se kolem sebe a smekal před Thomasovým vkusem.
Restaurace byla klidná, útulná, poskytovala svým hostům dostatek soukromí.
Jistě, před pár týdny bych tohle místo označil za pajzl, a u nás doma se mu vyhnul obloukem, ale teď a tady, s Thomasem po boku jsem to bral úplně jinak.
Vzal jsem do ruky skleničku a zadíval se na Thomase, který na mě čekal s přípitkem.
„Na tebe, jednoho ze dvou nejlepších chlapů, jaké jsem měl tu čest poznat. Na naše dnešní rande a zbytek úžasného večera," zašeptal jsem a usmál se přes okraj skleničky.
Aperitiv nebyl moc silný, ale v kombinaci s tím, co jsem vypil před tím, jsem začínal mít pocit, že asi dokážu i létat. I když teda za to mohl i Thomas a místo, kde jsme se ocitli.
Hmátl jsem po deskách, abych si vybral jídlo, ale nějak jsem nebyl schopný od Thomase odtrhnout zrak.
Věřte tomu nebo ne, ale šaty skutečně dělají člověka. A i když to Thomasovi slušelo ve všem, oblek ještě víc podtrhoval jeho mužnost a krásu.
„Promiň," zamumlal jsem, když jsem si uvědomil, že na něho zírám skutečně už moc dlouho a dokonce u toho skoro slintám jako bych ho viděl poprvé v životě.
Ani nevím proč, ale začal jsem se culit a raději strčil hlavu do desek.
Všechna jídla vypadala lákavě, a já si uvědomil, že začínám mít docela i hlad.
Přesto jsem se nechtěl moc nacpat, takže jsem nakonec zvolil lehkou studenou krémovou polévku a lososa s letním salátem a pikantním dresingem.
Thomas
Vážně se mi zlepšila nálada. A stačilo jen pozorovat Joshe. Opravdu vypadal, jako by na rande byl poprvé. Ale na druhou stranu, po tom, co zažil, a nejen tady, ale i u něj doma, jsem se nedivil, že takhle reagoval.
Ale při přípitku mě mile překvapila jeho slova. Pohladilo to moje ublížené ego a já byl určitě hned o pár centimetrů vyšší.
„A taky na tebe, na krásného a velmi chytrého muže, kterého nám poslalo samo nebe,“ přiťuknul jsem si s ním. „A vlastně ani ne tak jako nebe, ale Mark. Takže i já připíjím na dva skvělé muže, které mám tu čest znát osobně.“
Objednal jsem Joshovo vybrané jídlo hned dvakrát. Říkal jsem, že výběr nechám na něm, a to, co objednal, mi úplně vyhovovalo. Byl jsem rád, že nepatří mezi ty, co jim stačí kus masa na prkně a umí vybrat i opravdu chutné jídlo.
Večer probíhal úplně úžasně. Byla to už opravdu hodně dlouhá doba, kdy jsem naposledy takhle někde byl. A dneska jsem měl jako bonus i skvělou společnost. Bavili jsme se o všem možném, ale práci jsme úplně vytěsnili. O té nepadlo ani slovo.
„Škoda, že s námi nemohl i Mark, ale věřím, že mu to zítra vynahradíš. A víš co? Uděláme mu hezký den, až pojedeme na srub, co ty na to? Jsem zvědavý, jak ti odpoví na tu nabídku soukromého porna,“ dodal jsem ještě tiše, aby nás nikdo neslyšel.
Nechal jsem si nalít do skleničky a trochu se napil. Nemohl jsem nějak moc, protože jsem řídil, ale tohle si prostě žádalo nějaké dobré pití.
„Děkuji, že jsi přijal pozvání na rande, Joshi.“
Zvedl jsem se, přes stůl se k němu naklonil a políbil ho. Bylo mi jedno, jestli se někdo dívá nebo ne. Tohle jsem myslel upřímně a nechtěl jsem se schovávat za nějakými kytkami.
Joshua
Thomasova slova mě hřála víc než vypitý alkohol, a měl jsem pocit, že musím vypadat jako rajče, jak se mi rozhořely tváře.
Jistě, spousta lidí mi řekla, že vypadám krásně, předcházeli si mě, zahrnovali drahými dary, ale slyšet ta slova od někoho jako byl Thomas, bylo něco jiného. Od něj to bylo upřímné, což mě nesmírně potěšilo.
Byl jsem rád, že proti mému výběru jídla neprotestoval, a musím říct, že to bylo vážně vynikající. Kam se hrabe sebelepší nóbl restaurace v Anglii proti téhle, kam jsem byl pozván.
Nepomyslel bych si, že Thomas bude tak hovorný, ale při večeři se rozpovídal, a bylo fajn dozvědět se něco nového. Byl to naprosto úžasný večer. Rovnal se mu snad jen ten na chajdě.
„Taky mě mrzí, že nemohl. Víš, původně jsem měl v plánu vás dva někam někdy pozvat, ale tvůj nápad je mnohem lepší. Určitě s tím souhlasím, a taky jsem zvědavý na jeho odpověď. Každopádně, i kdyby nesouhlasil, což pochopím, pořád ho můžeme natočit spolu," pousmál jsem se na Thomase, když jsem se vzpamatoval z překvapení, že mě políbil takhle na veřejnosti.
Zrudl jsem ještě víc, a osmělil se natáhnout ruku a svými prsty zlehka sevřít ty jeho.
„Já... Ehm... Já díky, žes mě pozval, i přesto všechno," zamumlal jsem, a znovu si připadal jako na prvním rande.
„Popravdě jsem nečekal, že nakonec dneska zažiju tak skvělý večer po boku úžasného sexy chlapa... A mám takový dojem, že mi ten alkohol začal stoupat do hlavy," uculil jsem se jako puberťák chycen při první puse, a zlehka přejel svými prsty po Thomasově ruce.
Thomas
Nevím, jestli jsem vůbec někdy viděl Joshe, jak se červená. Ale teď mu to moc slušelo.
Chytl jsem ho za prsty, kterými mě pohladil po ruce, a jemně jsem mu je sevřel ve své dlani. A po těch slovech, co řekl... Tak nějak jsem se na něho začínal dívat jinak. Jako lovec na svou kořist...
„Na všechno, co jsi řekl, říkám ano,“ zvedl jsem jeho ruku a políbil ho na ni.
„Myslím, že bychom měli jít, čas pokročil, a já hodlám dnešní noci ještě využít,“ kývnul jsem na obsluhu.
Zaplatil jsem, abychom mohli být co nejdříve doma. Ale i tak jsem si ještě před restaurací neodpustil malou zastávku u auta, kde jsem ho pevně chytil do objetí a věnoval mu pořádný polibek s nenápadnými doteky, které jsem mu chtěl dát už nahoře v restauraci. A po cestě autem jsem místy pohladil jeho nohu, či stiskl jeho ruku.
Chtěl jsem to. Chtěl jsem Joshe na jakýkoliv způsob. Byl pro mne v tuhle chvíli jako ta dobrá večeře, kterou jsem v restauraci nedojedl, ale měl jsem na ni strašnou chuť.
Sotva jsme zavřeli dveře, hodil jsem klíče na skřínku a hned popadl Joshe do objetí. Už jsem prostě nedokázal čekat.
Cestu do ložnice lemovalo naše oblečení, a když jsem Joshe opatrně pokládal pod sebe do postele, byl už prakticky nahý, a já se hned mohl věnovat jeho tělu, které mě tak neskutečně lákalo už od té luxusní večeře...