Thomas
Nějak jsem přestal vnímat Joshe. Začal se vedle mne natahovat po lahvi, ale vnímal jsem to jen okrajově. Můj pohled doslova přitáhlo porno, které zrovna běželo.
A nejen proto, že to byli gayové, ale i proto, že jeden z nich mi připomínal trochu Joshe.
Díval jsem se na film, jak se k sobě mají a ten blonďák…
Popadl jsem láhev a znovu si přihnul, když v televizi zrovna ten blonďatej nabral toho tmavovlasýho, až se pod ním svíjel.
Vím, je to hodně nahraný, ale i přesto – působivé…
Hodil jsem nenápadně očkem po Joshovi, a pak si znovu přihnul. Krev se mi začínala rozehřívat závratnou rychlostí, a já začínal mít jiné myšlenky než ty, jak natočíme porno.
A ve chvíli, kdy jsem se znovu podíval na Joshe, asi už po dvacáté, a znovu mi s úchylnou myšlenkou sjel pohled na jeho výbavu, Josh promluvil.
„Žádná urážka,“ pozvedl jsem obočí, jak ho to mohlo napadnout. „Jen zvuková kulisa…“
Znovu jsem si přihnul, a pak konečně postavil láhev na stolek, a ten jsem odsunul dostatečně daleko.
„Chce se ti spát? Mě ne,“ odpověděl jsem trochu rázněji.
Začínal jsem znovu pociťovat vzrušení. A to ne, jen trochu, ale hodně. Začínaly se mě zmocňovat myšlenky, které nemívám moc často. Vzpomněl jsem si na srub a po očku zas mrkl na televizi, kde ti dva byli právě v nejlepším.
Otočil jsem se k Joshovi a ruku hned vsunul do jeho klína. Pevným stiskem jsem mu ho promnul, aby to opravdu dobře cítil.
„Chci, abys mě ojel,“ znovu jsem přejel po jeho penisu, který už začínal tvrdnout, a pohrál si s jeho váčkem. „Jestli si dobře vzpomínám, tak na srubu ses do mě neudělal…“ znovu jsem významně pozvedl obočí.
Už jen z té představy se mi rychle rozbušilo srdce, a dech se mi zkrátil. Horko se rozlévalo po celém mém těle nejen tím alkoholem, ale i tím, jak jsem v tuhle chvíli chtěl, aby mě Josh ojel.
Joshua
Thomas se s lahví taky moc nepáral, a klopil to do sebe statečněji než já.
Měl jsem dokonce pocit, že mě na chvíli i přestal vnímat, ale pak jsem si všiml, jak se na mě zadíval.
Možná to bylo tím pornem, kde se ten mladší přestal honit, a začal docela zuřivě klátit svého staršího milence, což mi na moment připomnělo nás dva.
A když pak Thomas odložil láhev, znovu se na mě podíval a rukou mi sjel do klína, kde docela drsně sevřel moji chloubu, hlasitě jsem zasténal, a dal mu jasnou odpověď na otázku ohledně spánku.
A když pak vyslovil ta slova…
Mému mozku chvilku trvalo, než pochopil jejich význam, a já tak na Thomase chvilku hleděl jak z jara.
„Do prdele, Thomasi," zasténal jsem vzrušeně, nehty jsem přejel po jeho hrudi až ke klínu, prsty podebral varlata a zlehka se dotkl jeho dírky.
Kousl jsem ho do brady, ale pak jsem si na něco vzpomněl, trochu se odtáhl a zamračil.
„Taky si dobře vzpomínám, že jsi mě ráno málem zabil."
Nejraději bych se na něj hned vrhl, měl jsem sám ze sebou co dělat, zvláště když se v pornu rozparádili do běla. Ale nevím, jestli bych i za tu cenu stal o takové ranní probuzení jako tehdy.
Thomas
Zarazil jsem se nad jeho odpovědí. Tohle jsem nečekal. Předpokládal jsem, že…
No, nejspíš mylně.
Ale když já měl tak velkou chuť na jednu rychlovku. Tak jak to mám rád…
„Jo,“ zamručel jsem zamračeně. „Ale taky si vzpomínám, že jsi mě málem ráno udusil, jak ses po mně válel. No, co, myslel jsem si, že jsi statečnější. Dvakrát se nenabízím…“
Stáhl jsem jeho ruku pryč, aby mě zbytečně nedráždil. Už tak jsem měl se sebou co dělat.
Cítil jsem se tak nějak… odmítnutý?
Kurva… do hajzlu…
Já se cítím odmítnutý? Jsem snad malá holka? Seru na to.
Chtěl jsem se natáhnout pro flašku, abych znovu si loknul, abych zahnal ten pocit, který jsem měl, a který Joshuovy škrábance, co mě stále pálily na těle, ještě víc prohloubil.
Ale v tuhle chvíli si se mnou pěkně pohrálo moje ego, o kterém jsem si myslel, že jsem ho tím chlastem uspal.
Byl jsem úplně v prdeli.
Joshua
Teď jsem to byl já, kdo se zarazil na Thomasovou odpovědí a hleděl na něho, když se odtáhl.
Povzdechl jsem si a sáhl po ovladači, abych vypl televizi.
Díval jsem se na Thomase a uvědomil si, že takového jsem ho ještě neviděl.
Vážně mu na tom tolik záleželo? Nejspíš jo, vzhledem k tomu, že se asi moc často takhle nenabízel, a já bych to měl brát spíš jako poctu, že mě vůbec něco takového potkalo.
Sevřel jsem jeho paži dřív, než se dostal k flašce a stáhl ho k sobě. Aby se nemohl bránit, povalil jsem ho na záda a klekl si na něj.
„No tak. Tohle mi přece dělat nebudeš nebo ano? Jsi snad malá holka, že se hned urazíš?" zamračil jsem se.
Hned potom jsem se ale k němu sklonil a vzal jeho rty útokem, abych umlčel případné poznámky.
„Když už ses mi nabídl, tak se tě nevzdám, na to zapomeň. Teď si mě vychutnáš až do konce," zachrčel jsem mu do ucha.
Jednu ruku jsem pak protáhl mezi našimi těly, znovu ho zlehka poškrábal, prsty zajel k varlatům, a dotýkal se ho všude, kam až jsem dosáhl, abych ho ujistil, že to skutečně myslím vážně.
Thomas
Tak nevím, jestli jsem byl víc nasraný nebo nadržený. Ale asi obojí. Tak nějak se to na mě nahrnulo ze všech stran.
Hlavně když jsem uslyšel jeho slova o malé holce a urážení…
Jeden mi to jednou řekl nahlas, a hned jednu chytil. Na tohle jsem strašně háklivý. Jsem prostě chlap a jako takový mám své ego, které mi nedovoluje spoustu věcí…
Ale než jsem se stihl po Joshovi ohnat, sevřel mi ruce a vrhnul se na mé rty.
V hlavě mi blikalo malé výstražné světlo, abych se uklidnil, aby se to nezvrhlo v boj, což jsem u Joshe opravdu nechtěl praktikovat. Na to jsem ho měl moc rád, a zná mě teprve malou chvilku, aby věděl, co může a co by neměl…
Ale i přesto jsem si neodpustil malé kousnutí do jeho rtu, když na chvíli polevil v útoku na mé ústa.
Přepnul jsem svůj mozek. Spíš jsem vypnul jednu jeho část, abych nenadělal ještě víc problémů, které v tuhle chvíli nechtěl ani jeden z nás.
Trhnul jsem rukama, když Joshova ruka sjela dolů a prohmátla moje nadržené partie.
Celý jsem byl nadržený. Chtěl jsem, aby mi ho tam strčil, aby můj zadek ochutnal zase jednou za čas toho blaha, které přináší s sebou jen to, když se na člověku někdo vyřádí.
Jen jsem doufal, že předehra nebude moc dlouhá, nebo můj zájem opadne, ať už mám vypito, nebo ne. Na to jsem se moc dobře znal…
Pomalu jsem tomu začínal propadat a dychtivě čekal na jeho další dotek. Když znovu vjel rukou mezi mé nohy, přirazil jsem je k sobě a sevřel mu ruku mezi stehny a nepatrným pohybem pánev jsem se o tu jeho ruku ještě víc otřel. Tak jsem ten tlak cítil ještě intenzívněji, a s tím jsem začal propouštět první kapky, které znamenaly jen jedno.
Chci to, a to co nejdříve…
Joshua
To kousnutí mu brzo vrátím. Nebylo silné, ale přesto, jsem ho cítil ještě chvilku potom.
Chtěl jsem něco namítnout, ale když sevřel nohy a uvěznil tak mou ruku, a začal se o ní otírat, byl jsem v háji.
Vzrušeně jsem vydechl, přesunul se k jeho boku a kolenem se napasoval mezi jeho nohy, abych je od sebe trochu roztáhl.
Volnou rukou jsem nahmátl gel a jen na malou chvilku opustil Thomasův klín, než jsem se k němu zase vrátil, tentokrát s vlhkými prsty, které jsem nasměroval k tomu dráždivému místu.
Vím, že bych měl být opatrnější, ale v momentě, kdy jsem se na Thomase zadíval, a viděl to vzrušení ve tváři, veškeré sebeovládání šlo do háje.
Znovu jsem si vyžádal jeho rty a v momentě, kdy se naše jazyky propletly, jsem do něj nasunul jeden prst.
Napřed to šlo ztuha, jak mě v sobě pevně svíral, ale když jsem poškádlil jeho prostatu, a posléze přidal i druhý prst, abych ho pořádně protáhl a připravil, sevření začalo povolovat.
Vůbec jsem ho nešetřil. Plenil jsem jeho zadek a bral si jeho ústa, i když jsem sotva stačil s dechem, jako bych to byl já, kdo má prsty v zadku.
„Promiň, ale už to dál nezvládnu. Otoč se na břicho," zasténal jsem táhle, vytáhl z něj prsty a pomohl mu se otočit, protože vypadal trochu mimo.
Vzpomněl jsem si na Markova slova a na naše milování ve srubu, a i když bych se mu nejraději díval do očí, za to že se mi sám tak nabídl mu dopřeju to potěšení, jak to má rád.
Zasypal jsem jeho záda polibky, a jazykem znova přejel po páteři až k půlkám, které jsem od sebe roztáhl, mírně nadzvedl jeho boky, a okolí dírky stejně jako vnitřek ještě trochu naslinil, než jsem si nad něj klekl, dlaněmi se zapřel o jeho lopatky, a tentokrát svým penisem zatlačil na jeho otvůrek.
Snažil jsem se na to jít pomalu, ale mé myšlení, bylo úplně někde jinde, takže po třetím krátkém protáhnutí, jsem do něj zajel až po kořen, chytl ho za boky, abych si ho na sebe víc narazil, a čelem se opřel o jeho záda, abych sobě i jemu dal chvilku na vzpamatování.
Thomas
Během chvíle jsem úplně zapomněl na to, co mě před chvíli nasralo.
Teď jsem jen vnímal Joshe, a jeho ruce a ústa. Můj dech už nebyl moc tichý. Mé nádechy byly krátké, ale plné vzrušení. Měl jsem tendenci se stále otírat o Joshovu ruku, ale ve chvíli, kdy do mě strčil první prst, jsem hlasitým výdechem vypustil snad všechen vzduch, co mi v plicích ještě zbyl.
Byl jsem v jeho moci… Úplně jako v transu jsem vnímal každý pohyb jeho prstů, kterými se otíral o mé stěny, a dorážely na prostatu. Dokonce jsem mu přestal oplácet i polibek a musel přivřít oči, když se přese mne začaly převalovat ty slastné vlny rozkoše, a to byl teprve začátek.
Měl jsem tendenci se proti těm malým útočníkům sám narážet, ale on je umně vždy stáhnul zpátky a já málem skučel, jak jsem chtěl víc a víc…
Ani jsem nad ničím nepřemýšlel, když mi Josh řekl, abych se otočil. Dolehl jsem na břicho a jeho pomoc uvítal, protože jsem byl v tuhle chvíli tak vláčný, že jsem nebyl schopen své pohyby ani koordinovat, jak jsem stále cítil tu plnost, o kterou jsem na chvíli přišel.
A jakmile jsem ucítil vlhko jeho polibků na zádech, které se přesouvalo níž, skoro jsem se třásl, jak moc jsem chtěl, aby si mě konečně vzal.
Vystrčil jsem proti němu zadek, jak levná děvka, co se sama nabízí.
Bylo mi jedno, jak to vypadá… Chtěl jsem to…
A taky jsem to měl.
„Kurva… kurva… Joshi…“ zachrčel jsem do polštáře, a prakticky se do něho zahryznul, když jsem ucítil ten známý tlak, který mě bral málem do mdlob. Nevnímal jsem ani tu mírnou bolest prvního vniknutí. Jen jsem dychtivě čekal, až ucítím ty pravidelné pohyby, které mě rozpálí do běla…
Doslova jsem se třásl na to, abych zažil to, co si dopřávám tak málo. Svíral jsem polštář a s přivřenýma očima, vystrčeným zadkem a třesoucím se tělem, jsem poslušně čekal na jeho další pohyb…
Joshua
Prudce jsem oddechoval a vnímal každý otřes Thomasova těla, stahování jeho dírky, a tu omračující těsnost.
Chtěl jsem mu dát chvilku, ale nedalo se to vydržet, a tak jsem začal přirážet.
Napřed pomalu, aby si zvykl, ale nakonec jsem ho doslova přišpendlil k posteli, dlaněmi se zapřel o jeho bedra a krátkými, ale rychlými a tvrdými přírazy začal plenit jeho zadek.
Bylo to něco tak neuvěřitelného, že jsem na okamžik úplně zapomněl na to, jestli i on z toho má potěšení a jen se oddával tomu skoro až zvířecímu aktu.
Chrčel jsem, sténal a hekal s každým rychlejším přírazem, když jsem cítil, že se blíží můj vrchol.
Na poslední chvíli jsem se však vzpamatoval, protáhl jednu ruku mezi Thomasovo tělo a prostěradlo, pevně skoro drtivě sevřel jeho penis a stejně rychle jako jsem přirážel, jsem pohyboval i rukou.
Když to na mě přišlo, musel jsem na moment své sevření povolit, jinak bych mu ho asi utrhl, jak moc mě to smetlo.
Slyšel jsem, jak někdo křičí, ale netušil jsem kdo to je. Nehty jsem možná až bolestivě zarýval do Thomasova boku, ale to co přišlo, se nedalo v klidu ustát.
Když první vlna odezněla, nalehl jsem na něj, zakousl se mu do krku a znovu začal jeho chloubu drsně protahovat, protože jsem cítil, že ani on nemá daleko k tomu, aby to ze sebe dostal.
Thomas
Byl jsem úplně v prdeli. Byl jsem víc než v prdeli, byl jsem doslova v hajzlu… To, co se hnalo mým tělem, jako rozzuřená saň, mě doslova uvěznilo v mých vlastních pocitech, a nebyl jsem schopen vnímat nic jiného.
Po chvíli jsem sám začal vycházet Joshovi vstříc. Můj zadek byl málo používaný, a tak to tření jsem cítil dvakrát tak intenzívněji. Bylo to omračující, zvlášť když mi sevřel penis, a já už v sobě neudržel hlasité chraplané zasténání.
Sevřel jsem ruce v pěst a zatnul na moment zuby, když mi ho doslova drtil ve své ruce, a přitom stále plenil můj zadek.
Bylo to něco neskutečného. Tak moc, že jsem nechtěl, aby to skončilo.
Ale to hlavní mělo teprve přijít. Když zmizel tlak na můj penis, polohlasně ze sebe vyhodil spoustu sprostých nadávek.
Ale během chvilky na mě Josh dolehl celým tělem a doslova mě přibil k posteli.
Zajel do mě úplně na doraz a já málem prošel matrací, jak silná vlna vzrušení, jestli se to tak ještě dalo říct, si doslova prorazila cestu celým mým tělem.
Ztěžka jsem dýchal a trochu se mi podařilo nadzvednout boky, když se Josh znovu ujal mé parády. Mé pohyby byly bezděčné, ale za to plné té dychtivosti užít si to jak zvenku, tak zevnitř.
Ani nevím, kdy to na mě přišlo. Vnímal jsem jen to, co neskutečným způsobem roztřáslo mé tělo a donutilo mě to vydávat ze sebe krátké hlasité steny, a pod sebou jsem mokřil prostěradlo i Joshovu ruku svým spermatem.
Nebyl jsem schopný ani pohnout rukou. Jen jsem je stále svíral v pěst a znovu povoloval, stejně jako mé svěrače při každém dalším výstřiku a každé další vlně orgasmické rozkoše…
Joshua
Stále zakousnutý do Thomasova krku jsem sténal, když i on dosáhl kýženého vrcholu potom, co sám začal přirážet proti mé ruce. Jeho steny, třes těla a stahy, mě znovu vynesly skoro na vrchol, a já stále bezděčně přirážel do jeho zadku a ve stejném tempu masíroval jeho penis.
Byl to naprosto omračující pocit, něco, co jsem nezažil ani při našem milování v chajdě. Mohlo to trvat pár vteřin, ale i několik minut, než jsem zpod jeho těla vytáhl ruku a jeho krk zasypal polibky.
„Jsi vážně neuvěřitelný," zopakoval jsem znovu tu větu, a i když neochotně, nakonec jsem z něj vyklouzl, převrátil ho na záda a znovu na něj nalehl.
Přitiskl jsem se na jeho rty ve vášnivém polibku, a pak sjel po hrudi na jeho břicho, abych ho očistil od jeho chuti, která na něm ulpěla.
„Díky. Bylo to to nejkrásnější, co jsem mohl dostat. A omlouvám se, za ty slova," šeptl jsem po očistě a znovu se vrhl na jeho rty.
Teprve pak jsem se překulil na bok a zlehka se o něj opřel. Nechtělo se mi ho ještě pouštět. Ještě chvilku jsem chtěl cítit teplo jeho těla a vnímat tlukot srdce.
Thomas
Byl jsem úplně mimo sebe. Tak moc mě to dostalo, že jsem vážně nebyl schopný vnímat nic jiného než jen ten šílený pocit, který si se mnou dělal doslova, co chtěl.
Ani nevím, jak jsem se znovu ocitl na zádech. Nebyl jsem schopný ani zvednout ruku, když se po mně Josh posouval níž, a já cítil jeho jazyk na břiše.
Jen jsem s přivřenýma očima oddechoval a smažil se přijít ke zdravému rozumu.
Když se ke mně přitiskl, konečně jsem tou rukou pohnul. S přiblblým pohledem do stropu a stejným úsměvem, jsem ho hladil po zádech, a přemýšlel nad tím, proč jsem tohle neudělal už dávno…
Jo, už vím… Protože jsem to já…
Pootočil jsem k Joshovi hlavu a zlehka ho políbil na rty.
„Díky,“ zašeptal jsem.
Posunul jsem ruku a zahrábnul mu ji do vlasů. Hrál jsem si s jednotlivými prameny, zatímco jsem se mu díval do očí.
Druhou rukou jsem nahmatal odhozený ovladač, vypnul televizi, a hned ji nechal zasunout zpátky pod postel. Oba ovladače jsem pak odložil na stolek a otočil se celý k Joshovi.
„To je v poho, už si ani nematuji, co jsi říkal,“ usmál jsem se na něho. „Nepamatuji si vůbec, co bylo před deseti minutami. Ale dobře si pamatuji, co bylo před chvilkou, díky.“
Ještě jednou jsem se k němu přiblížil, abych mu mohl věnovat děkovný polibek, protože ten si opravdu zasloužil. Takhle dobře mi už vážně pár dní nebylo.
Ať už to, co bylo před vypitou flaškou, nebo po ní… Pořád v sobě cítím to jemné chvění a zadek se mi stahuje pokaždé, když se trocha Joshova vlhka snaží dostat ven.
Ale byl jsem tak příjemně utahaný, že se mi ani nechtělo vstávat z postele, abych se šel umýt.
„Jestli ti to nevadí, osprchuji se ráno a postel taky převleču ráno. Vážně jsem utahanej tak, že se mi už nechce ani vstát z postele…“
Joshua
Když mi Thomas zajel prsty do vlasů, a začal se jimi probírat, slastí jsem přivřel oči. Oplácel jsem mu pohled a jeho díky mně zahřálo u srdce. A když se ke mně celý otočil, víc jsem se k němu přitiskl a dlaň jedné ruky mu položil na hruď.
„Já taky děkuji. A myslím, že na to ještě chvíli nezapomenu," usmál jsem se na něj a políbil ho na bradu.
„Ode mně taky nečekej, že teď vstanu a půjdu se umývat. Navíc, vůbec se mi od tebe nechce," víc jsem se k němu přitulil, čelem se opřel o jeho hruď a ruku položil na jeho bok.
„Je mi s tebou vážně moc dobře a chci si to co nejvíce užít, zvláště když se blíží můj odjezd," povzdechl jsem si.
I když jsem se snažil ještě udržet oči otevřené, Thomasova hřejivá náruč stejně jako prsty v mých vlasech mě nakonec ukolébaly ke spánku, a já usnul dříve, než jsem čekal.
Thomas
Usmál jsem se, když jsem viděl, že i Josh je pěkně zmohlý. Ale ono to ani jinak nešlo.
Za ty dny, kdy jsme byli ve stresu víc, než by bylo zdrávo, tohle byl ten nejlepší lék na všechno.
Povzdechl jsem si, když zmínil svůj odjezd.
Najednou, jako by se mi to ani nechtělo přijmout. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem pocit, jako by k nám Josh patřil odjakživa. A bylo jedno, jestli byl se mnou, nebo s Markem, nebo s námi oběma najednou.
Jaké to bylo šťastné vnuknutí, když ho Mark požádal o spolupráci na případu.
Nejmladší, ale za tu chvíli toho udělal tolik, ať už vědomě, či nevědomky, co jiní nedokázali za podstatně delší dobu.
Natáhl jsem se pro deku, když jsem viděl, že pravidelně oddechuje, a přikryl nás.
Ležel mi na ruce, ale nějak jsem neměl to srdce ho odstrčit, a mě takhle bylo taky dobře. Podíval jsem se na flašku… To, co jsem pil, bylo kvalitní bylinné pití, a věděl jsem, že po něm mě ráno hlava bolet nebude.
Spokojeně jsem zavřel oči a trochu víc se k Joshovi přitiskl, protože opravdu příjemně hřál.
A bylo mi vážně dobře…
Někdy bychom si to mohli zop…
Ani nevím, jak dlouho jsem mohl spát, nebo spíš, jak rychle jsem usnul. Jen jsem si po probuzení uvědomil, že jsem na něco myslel, ale nedomyslel to. A za boha jsem si nemohl vzpomenout, co to bylo.
Otevřel jsem oči, a když jsem se trochu rozkoukal, hleděl jsem přímo na Joshův zadek.
Nevím, jak se mu to povedlo, ale ležel tak nějak divně a zadek měl vystrčený směrem ke mně, jako by mě přímo zval, abych si ho vzal.
Jindy by to byla lákavá nabídka, ale teď jsem se cítil úplně vyšťavený. Tohle se mi už hodně dlouho nestalo, a nejspíš za to může ten blonďatý ďábel, co leží vedle mne.
Opatrně jsem se sesunul z postele, a když jsem už stál, ještě jsem Joshe přikryl, aby mu nebylo chladno. Musel jsem mu dát svoji peřinu, protože tu svoji měl nějak divně zamotanou mezi nohama, jako by ji chtěl ojet.
Zašel jsem do koupelny, a první věc, co jsem si opravdu po ránu užil, byla horká sprcha a následná očista celého těla. A že bylo co umývat… Josh se vážně činil, a jeho nadílka byla opravdu bohatá. Jako by s ní chtěl zásobit celou Floridu.
Hodil jsem na sebe župan, když jsem byl umytý a hladce oholený, a konečně jsem spokojeně vyšel ven a zamířil rovnou do kuchyně, abych nám připravil snídani, a uvařil kávu.
Podle hodin jsme toho prospali docela dost. Bylo něco málo po osmé, a to já většinou už sedím za stolem a pracuji.
Joshua
Spal jsem jako mimino. Někdy uprostřed noci jsem musel ale opustit Thomasovu náruč, protože mi bylo horko a deku si zmuchlal mezi nohy, jako by to byl on sám. Spal jsem vážně dlouho. To jsem zjistil nejen z pohledu na hodiny po probuzení, ale i z toho, že Thomas už vedle mě neležel, a já byl přikrytý jeho peřinou.
Zasmál jsem se jako malý kluk, když jsem si vzpomněl na včerejší večer, peřinu objal a několikrát se vyválel ve zmuchlané posteli, jako by mi bylo patnáct, a já prožil svůj první sex. Litoval jsem jen toho, že se tomuhle Thomas neoddává častěji, i když možná právě proto to bylo o tolik intenzivní. Vůbec se mi nechtělo vstávat a opouštět vyhřátou postel, ale smrděl jsem jak laciná štětka, a navíc jsem začínal mít pořádný hlad. A vůně, co se ke mně donesla i skrz zavřené dveře, mi to vůbec neulehčovala. S povzdechem jsem nakonec vstal rozhodnutý pořádně se vydrbat, než půjdu za Thomasem, ale plány vzaly za své, když mi začal zvonit mobil. Trochu nevěřícně a trochu zamračeně jsem zíral na displej, a chvilku mi trvalo, než jsem se odhodlal hovor vzít. Nelíbilo se mi to. A věděl jsem proč. Už po prvních slovech svého nadřízeného by se ve mě krve nedořezal, a musel jsem sednout zpátky na postel, abych ustál prvotní šok.
„Ale pane, případ ještě není…“ vydechl jsem, ale na nic jiného se nezmohl.
Jakákoliv snaha o můj protest byla umlčena, a až po chvilce mi došlo, že vlastně poslouchám už jen obsazovací tón, když můj šéf zavěsil. Měl jsem dojem, že mobil rozdrtím v ruce, nebo ho vyhodím z okna. Nevěděl jsem, jestli chci začít křičet, nebo se vztekat, nebo brečet. Nakonec jsem zvolil dechové cvičení, po kterém jsem vstal a šouravým krokem se místo koupelny vydal do kuchyně, kde Thomas zrovna dodělával snídani. V ten moment se mi chtělo začít řvát, když jsem viděl jeho úsměv a uvolněnou tvář. Mám mu kazit dobré ráno? Raději ne. Otočil jsem se ve dveřích a na chvilku se zastavil zády k němu.
„Musím se vrátit. Hned. Případ už prý zvládnete vyřešit sami. Žádost už byla oficiálně podaná. Pokud se nevrátím, suspendují mě. Vyhodí. Prý jsem překročil své pravomoce, a strávil jsem tu až příliš dlouhou dobu, což nevrhá dobré světlo na naši jednotku," řekl jsem tiše, a aniž bych čekal na odpověď, vypadl jsem z kuchyně, doslova proletěl obývákem a ložnicí, a skončil v koupelně pod sprchou, kde jsem se svezl na kolena.
Thomas
Už jsem byl se snídaní skoro hotový, na stole stály dva hrnky kávy, a dva talíře, na které jsem pokládal zapečené toasty, protože mi po noci opravdu vyhládlo, a počítal jsem s tím, že Joshovi taky.
Když jsem ho uslyšel, jak se žene do kuchyně, otočil jsem se na něho s úsměvem a chtěl mu říct, že snídaně je na stole. Ale v tu chvíli jsem se zarazil.
Netvářil se moc spokojeně na to, jakou noc jsme spolu prožili. Něco bylo špatně. A když se nadechl a nic neřekl, začínal jsem mít špatné tušení.
A to se potvrdilo, když získal odvahu mi to říct, byť ke mně otočený zády, a hned na to vystřelil z kuchyně.
Stál jsem s lopatkou v jedné ruce a s talířem se sendvičem v druhé. Hleděl jsem na ty prázdné dveře, kudy Josh vyběhl, a snažil se to rychle přebrat v hlavě.
To ho jeho šéf opravdu tak nesnáší?
Odložil jsem věci na linku, přešel jsem ke stolu a usrkl si své kávy, až jsem si málem spálil jazyk.
Nechtěl bych, aby Josh zažil něco podobného, jako jsme prožívali s Markem, když byla naše šéfová Cruz, která si teď užívá pohostinství za peníze daňových poplatníků.
To by bylo špatné, zvlášť když si už své prožil. Tohle by ho mohlo znovu dostat na kolena a nemusel by se z toho už vzpamatovat.
Tak nějak jsem nechtěl, aby se vrátil ten starý Josh, kterého jsem měl tu čest potkat na letišti po jeho příletu.
Postavil jsem hrnek na stůl a vydal se hledat Joshe. Vzhledem k tomu, že nebyl ani v ložnici a nebalil si věci, zamířil jsem rovnou do koupelny.
„Hele,“ došel jsem k němu a pustil na něho teplou vodu. „Pokud se chceš vrátit, budu to respektovat a Mark taky. Ale pokud ne, pokud tu chceš zůstat do konce, což si myslím, že tak je, podle tvé reakce, tak zařídíme, abys nemusel do Anglie odletět hned zítra, ale až skončí případ. Souhlasíš? Rád bych, abys tu zůstal, nejen kvůli případu. No… Však víš,“ chytl jsem ho pod bradu a zvedl mu hlavu, abych mu mohl vtisknout aspoň malý polibek na rty.
„Ale je pravda, že na případu pracujeme spolu, a spolu bychom to měli dotáhnout do konce. Pokud odjedeš, možná to zvládnu i sám, ale bude to trvat podstatně déle a za tu dobu může zemřít spousta dalších lidí…“
Joshua
Ani jsem si nestačil pustit vodu, jak jsem byl v háji. Chvilku jsem měl vztek, chvilku jsem natahoval. V první chvíli jsem netušil, jak se vůbec zachovám. Tohle byla hnusná podpásovka. Lekl jsem se, když na mě dopadly kapky teplé vody. Byl jsem tak zabraný do myšlenek, že jsem Thomasův příchod zaregistroval až ve chvíli, kdy na mě promluvil a pak mi vtiskl polibek na rty, snad pro na uklidnění. Škubl jsem hlavou a zamračil se.
„Myslíš, že chci odletět? Jen tak? Uprostřed případu? Potom, co jsem tu prožil?! Co jsem s vámi prožil?!" vykřikl jsem možná prudčeji, než jsem chtěl. Pak jsem si uvědomil svou chybu a chytl Thomase za ruku, jako bych se bál, že odejde a stáhl ho k sobě do kleku.
„Promiň. Samozřejmě, že nechci odletět. Nejen kvůli vám, ale i kvůli případu. Jen… Bojím se, že s tímhle nic nezmůže ani Mark. Nechci, aby měl kvůli mně problémy. Abyste oba měli kvůli mně nějaké problémy. Pokud by měly nastat, to bych raději odletěl," povzdechl jsem si a popotáhl.
„A to ten den začal tak krásně," dodal jsem a zamrkal, abych rozehnal slzy.
Nechtělo se mi pryč, ale můj nadřízený byl pěkný parchant, co šel i přes mrtvoly jen aby dosáhl svého a já nechtěl ohrozit Markovo ani Thomasovo postavení. To bych si nikdy neodpustil.
Thomas
Na chvíli jsem se zamračil, když na mě Josh vyjel. Ale pak jsem povolil stáhnuté obočí, když jsem si uvědomil, že nejspíš to z něj vyletělo tím rozčílením a on se prostě nedokázal včas zabrzdit.
„O naše postavení strach mít nemusíš. Na to má tvůj šéf moc krátké prsty. Navíc, tohle by v naší policejní složce nikdo nedovolil. Mark je velice významná osoba, která má za sebou hodně zásluh, i když je na své postavení relativně mladý. Pod jeho vedením se vyřešila už spousta složitých vražd, a on sám, než se stal šéfem, taky hodně práce udělal. A navíc teď, s tvou pomocí, odkryl zrádce v našich řadách. Myslíš si, že by ho nechal někdo z nadřízených potopit? Ani náhodou. A já? Co mi může vzít? Jsem soukromý detektiv. Na moji práci nemá vliv ani samotný papež.“
„Umej se, já se převleču, protože župan je úplně nasáklý vodou a dodělám snídani. Najíme se, a pak zajedeme za Markem. Jak ho znám, určitě něco vymyslí. Požádá někoho o pomoc, nebo si sám promluví s tvým šéfem tak, že bude ještě s radostí souhlasit, abys tu zůstal do vyšetření případu. Je to, do prdele, policajt, a je jedno v jakém státě. Musí mu být jasné, že případ se nevyřeší za dva týdny, a zvlášť ne takový. Tvůj šéf je asi pěkný kretén,“ rozčílil jsem se nad tím, jak jsou někteří lidi neskutečně idiotští.
Ještě jednou jsem Joshe políbil, a pak jsem vstal. Shodil jsem ze sebe župan, popadl osušku, a když jsem se začal utírat, ztuhnul jsem a otočil hlavu ke dveřím.
„Kurva! Pálí se mi sendvič!“ zařval jsem a vyletěl z koupelny, jak střela, abych zachránil to, co se podle smradu už stejně zachránit nedalo. Ale nemohl jsem dopustit, aby se spustil požární hlásič.
Joshua
Jo, Thomas byl se vším hned hotový. Chtěl bych mít jeho povahu.
Trochu jsem nadskočil, když zařval a zmizel ve dveřích. Já se po chvilce sebral ze země, a tak nějak automaticky bez většího zájmu se začal umývat. Přemýšlel jsem nad Thomasovými slovy.
Ne, že bych Markovým schopnostem nevěřil, sám jsem se přesvědčil o tom, že je skutečně třída, hodně lidí za ním stojí a váží si ho, ale…
Povzdechl jsem si, vypl vodu, setřel ze sebe co nejvíc vody, a v ložnici ze skříně vytáhl to křiklavě zelené triko, které mi tolik připomínalo naše společné začátky.
„Promiň, že jsi kvůli mně spálil snídani. A… Kdyby to mělo být naposledy, znovu jsem si vytáhl tohle triko," smutně jsem se usmál a sedl si za stůl, abych se napil kávy, která mezitím trochu zchladla.
„Nechci, aby sis myslel, že o Markovi pochybuju. Sám jsem se přesvědčil o jeho schopnostech o jeho myšlení. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy bysme se nedostali v případu nebo i osobním vztahu tak daleko. Ale neznáš mého šéfa. Jde klidně přes mrtvoly, aby dosáhl svého," zamumlal jsem do hrnku po chvilce ticha, než jsem zvedl pohled a zadíval se Thomasovi do očí, „Vím, že odsud budu muset odjet. Vím, že se ten den blíží, ale nechci odjet takhle. Chci tu zůstat, chci vyřešit případ. Chci si s vámi užít na chajdě. Chci natočit to zatracené porno."
Thomas
Doběhl jsem do kuchyně, rychle otevřel sendvičovač, z kterého se ještě vyvalilo trochu načernalého dýmu. Lopatkou jsem podebral černý sendvič a hodil ho do umyvadla. Vypnul jsem sendvičovač z elektriky a šel otevřít okna, aby se to proluftovalo a nenaběhli mi sem hasiči s plnou výbavou.
Posadil jsem se ke stolu a zahleděl se na Joshe.
Jo, to triko asi bude jednou sběratelský kousek Tak nějak jsem rád, že ho tu ten blbec kdysi zapomněl. Stejně to byl hnusný buzerant, tak mi ani není líto, že už se nevrátil. Akorát jsem z něho měl osypky.
„To je v pohodě, stejně byl poslední, takže to nevadí. Tady máš snídani,“ posunul jsem před Joshe talíř.
Začal jsem ukusovat ze své porce, a chvilku jsem přemýšlel, než jsem znovu promluvil.
„Jsem rád, za tvé poslední slova. To, že tu chceš zůstat kvůli případu i kvůli našemu pornu. Je mi jedno jaký je tvůj šéf, jak tě znám, dokážeš se s tím, nebo s ním poprat,“ usmál jsem se, když jsem si znovu vzpomněl na jeho výlevy, které ze začátku měl.
„Ale vážně… Nechci slyšet, abys pochyboval o svém rozhodnutí. Nejistota zabíjí odvahu, Joshi,“ vyplivnul jsem ze sebe důležitě jakési moudro, a ještě chytřeji se snažil tvářit.
„Najíme se a půjdeme za Markem. Jestli chceš, můžeš jít v tom triku, Markovi se to určitě bude líbit. No, a můžeš se s ním domluvit na tom, že pro něho zítra přijedeš, až ho pustí domů,“ kývl jsem hlavou k jeho talíři, aby konečně začal jíst, a my se někam pohli.
„Víš, jak si představuji tvého šéfa?“ usmál jsem se, abych trochu odlehčil situaci. „Malý, tak metr šedesát. Plešatý, bradavice pod levým okem, tlusté nechutné rty, velký pupek a malé péro… Někoho takového bych se rozhodně nebál.“
Joshua
Thomasova slova ohledně toho, že si dokážu poradit, mě nesmírně potěšila. A když řekl to moudro a snažil se tvářit důležitě, málem jsem nevydržel, a i přes situaci vyprskl smíchy. Po jeho dalších slovech jsem se doslova vrhl na snídani, jak mě znovu přepadl hlad, a měl ji spořádanou nakonec i dřív než Thomas.
Zapřemýšlel jsem nad jeho nápadem vzít si to triko s sebou, ale k dané situaci se to moc nehodilo.
„Asi si to triko spíš nechám až k Markovi na doma," usmál jsem se na Thomase a svůj úsměv víc rozšířil, když začal popisovat mého šéfa. „Až na tu bradavici ses trefil. Jo a nějak jsem neměl potřebu studovat jeho péro, takže třeba tam vůbec nic nemá," zasmál jsem se nakonec, dopil kafe, uklidil po sobě nádobí a přešel k Thomasovi.
„Děkuju. Za všechno," vtiskl jsem mu na rty krátký polibek, než jsem vyšel z kuchyně, abych se převlékl, a my mohli vyrazit za Markem.
Cestou mě zase přepadla nervozita, a i když jsem se snažil s Thomasem mluvit, často jsem ho musel požádat, aby nějakou větu opakoval, takže jsem po chvíli raději zmlkl a zbytek cesty probíhal v tichosti. Do nemocnice jsme dojeli v době, kdy probíhaly návštěvy veřejnosti, takže tam bylo poměrně živo, což mi na klidu dvakrát nepřidalo, ale než jsem začal zase propadat depresi a strachu, Thomas mě čapl za loket, přitáhl k sobě a rychlým krokem zamířil k Markovu pokoji. U dveří se pozdravil z hlídkujícími policisty, než mě doslova vtáhl dovnitř.
Thomas
Joshua se konečně uklidnil, ale všiml jsem si, že znovu začal být nervózní, když jsme se blížili k nemocnici. A do Markova pokoje jsem ho musel doslova vhodit, jinak by stál na chodbě a hlídkoval tam s policisty.
Mark seděl, a právě se cpal čokoládou od Joshe. Když nás viděl, rychle ji zavřel, jako by se styděl, že jsme ho při tom přistihli. Bylo to celkem vtipné, ale vzhledem k situaci, jsem svůj úsměv raději stáhnul.
Mark si olíznul rty od čokolády, a pak nám ukázal, abychom se posadili a nestáli nad ním, jako dvě sudičky, kterým se někde ztratila třetí.
Dotlačil jsem Joshe k židli a sám jsem se posadil na druhou.
„Chtěli jsme přijít až později, ale je tu jedna věc, která se musí urgentně vyřešit. Vím, že by sis ještě rád odpočinul, ale tohle je důležité pro vyšetřování našeho případu. Dneska ráno měl Josh telefon z Anglie. Volal mu-“
Zarazil jsem se, když mi Mark gestem naznačil, že mám zmlknout. Udiveně jsem se na něho podíval…
Něco mi uteklo?
Mark
Byl jsem po snídani, tak jsem zabíjel nudu tím, že jsem si prohlížel emaily a zprávy. Kluci mi donesli z kanceláře i notebook, tak jsem se mohl i připojit a podívat se, co všechno se za moji nepřítomnost udělalo.
Za tu krátkou chvíli jsem se naučil to nenazývat únosem, ale pouze nepřítomností. Takhle jsem se aspoň nedostával do stavu nervového zhroucení, a lépe se mi usínalo. Ale i přesto se mi občas do hlavy vkradla vzpomínka, jak jsem tam seděl dva dny, na té židli a čekal na svou poslední hodinku…
Když jsem už nevěděl do čeho píchnout, chtěl jsem notebook zavřít, když mi přišla nečekaná zpráva se znakem Britské Speciální jednotky Jejího veličenstva.
Hned jsem to otevřel, přečetl jsem si to dvakrát, jestli jsem správně četl, a pak jsem to vztekle zavřel.
Kdybych neměl strach, že to se mnou sekne, a nebyl bych napojený na kapačku, nejspíš bych už tu přecházel, jako rozzuřený tygr.
Takhle jsem jen odložil notebook a popadl kazetu s čokoládou a začal se s ní cpát.
Než tenhle případ skončí, budu vážit sto padesát kilo…
Tohle je nepřijatelné. Co si vlastně o sobě myslí? Že jednou kývne a na to zas couvne?
A právě v těch myšlenkách dovnitř vpadnul Thomas a táhnul za sebou Joshe. Při pohledu na ně, mi bylo jasné, že už o tom ví.
A když Thomas začal mluvit, jen mi to tím potvrdil. Zarazil jsem ho, aby zmlknul a otočil jsem se na Joshe.
Netvářil jsem se zúčastněně ani naštvaně. Nasadil jsem svůj neutrální výraz a pracovní tón v hlase.
Prostě chci slyšet od něj, jak se k tomu staví. A nebudu mu mazat med kolem pusy, plácat ho po zádech, nebo ho litovat… Vyžádal jsem si ho, souhlasili s tím, že nám pomůže s vyšetřením případu, skamarádili jsme se, a nejen to… Ale hlavní je to, že je tu kvůli případu, že je tu kvůli své hrdosti, a teď se tváří, jako by ho měl sežrat celý svět.
Chce se vrátit, nebo tu chce zůstat? Chce to vzdát, nebo bude bojovat za to, aby to s námi dotáhl do konce? Většinou se v lidech nemýlím, až na výjimku jménem Cruz… A věřil jsem tomu, že se tomu Josh postaví. Ale… Chci to slyšet od něj. Pokud mi řekne, že odletí, nebo nepromluví vůbec, nebudu vydávat zbytečně žádnou námahu a bojovat za něj.
Podepsal bych mu to… Ale! Byl bych hodně zklamaný.
„Superintendente Cavisi, přišlo mi vaše odvolání z případu Rituál. Máte se urychleně vrátit do Británie. Co mi k tomu řeknete?“
Možná jsem na něho šel tvrdě, ale musí vědět, že se s ním život nebude mazlit. Mám ho rád, řekl bych, že stejně jako Thomase. Ale musí se umět za sebe poprat, i kdyby mě za tuhle větu, za tyhle otázky měl začít nenávidět, nějak se s tím poperu…