Joshua
Byl tak krásný, když vešel za mnou do sprchy.
Nemohl jsem se na něj vynadívat. Jak mu voda stékala po kůži, jak se kapky zachytávaly v jeho černých vlasech.
„Doufám, že bude líp," zamumlal jsem, nabral do dlaně gel a začal mu umývat krk a hruď.
Na moment jsem zalitoval, že nemáme víc času.
„Dejv si asi taky nejspíš prožil svoje. Mrzí mě, že vaše setkání takhle dopadlo, a že jsem neměl šanci poznat ho víc za lepší situace. Ale trochu ti závidím, že máš někoho takového. Je moc fajn," řekl jsem po chvilce, abych přerušil ticho, a hlavně přišel na jiné myšlenky, protože dotýkat se Thomasova těla po teplou vodou začalo být trochu nebezpečné.
Ale přesto jsem nechtěl přestat. Chtěl jsem mu dopřát péči, snad jako poděkování za to, že se o mě postaral, když mi bylo nejhůř.
Opatrně jsem přejel přes jeho klín, kde začínaly rašit první chloupky, sehnul se k nohám a stejnou cestu opakoval z druhé strany.
Opláchl jsem pěnu a vzal do ruky šampon, abych mu mohl namydlit vlasy.
V momentě, kdy jsem se na něj přitiskl, jsem neodolal, a s prsty vpletenými do jeho vlasů se mu přisál na rty.
Sevřel jsem ho, co nejsilněji jsem dokázal, aby i přes teplotu vody cítil horkost mého těla.
Thomas
Užíval jsem si té péče, kterou mi Josh věnoval. Raději se sice myju sám, ale teď to bylo jiné... příjemné... Jako bych tím přijímal jeho objetí, aby mi bylo lépe.
Když ze mě konečně smyl pěnu i šampon, a přitiskl se na mě, taky jsem ho chytil do objetí a opětoval mu polibek.
„Ne, že by mi to vadilo, ale nejsem zvyklý na tvoje strniště,“ pohladil jsem ho po tváři, když jsme se od sebe odpojili.
Natáhl jsem se k poličce a vzal do ruky holící strojek. Kousek jsem od Joshe odstoupil a prohlédl si jeho tělo.
„Nějak zarůstáš,“ usmál jsem se a strčil mu to do ruky, abych se mohl natáhnout ještě pro gel na holení.
Ukázal jsem mu, že se má posadit na sedátko, které od včerejšího večera bylo ještě sklopené, a pak jsem si přiklekl mezi jeho nohy. Prstem jsem mu trochu zvedl bradu, abych se všude dostal, a pak mu nanesl gel. Jemně jsem mu promasíroval pokožku.
„Věříš mi?“ usmál jsem se, když jsem si od něj vzal zpátky holicí strojek.
Nečekal jsem na odpověď a rovnou se pustil do stahování toho jeho škrábavého povrchu, který si na bradě pěstoval už tři dny. Ještě jednou jsem to potom zopakoval, abych měl jistotu, že jeho pokožka je bez jediného vousu, a je příjemně hladká na dotek.
„Můžu pokračovat?“ pohlédl jsem dolů mezi jeho nohy.
Joshua
Jo, za tři dny mi přišlo, že mám na sobě snad prales.
A když Thomas řekl, že není zvyklý na moje strniště a vzal do ruky holicí strojek, jen jsem překvapením vydechl.
Posadil jsem se na sedátko a přivřel oči, když mi namatlal na pokožku gel.
Na jeho otázku jsem jen přikývl, přesto jsem na okamžik ztuhnul, když se holicí hlavice dotkla mé brady. Ne, že bych mu nevěřil, ale tyhle věci jsem dělal vždy sám.
Po chvilce jsem se ale uvolnil a užíval si tu péči.
„Úleva," vydechl jsem spokojeně, když skončil, a já se prsty dotkl hladké pokožky, na jakou jsem byl zvyklý.
„Na tohle bych si i zvykl," zachrčel jsem a olízl si rty.
Když pak Thomas po své otázce pohlédl mezi mé nohy, tichounce jsem zasténal.
„Nevím jestli to dokážu ustát v klidu," naklonil jsem se k němu a vzrušení v mém hlase nešlo přeslechnout.
„A taky budeš muset i tady, pokud chceš pokračovat," ukázal jsem na podpaží, kde se taky začalo objevovat první chmýří.
Thomas
Líbilo se mi, že byl Joshua spokojený. A bylo vidět, že z něj postupně opadává to napětí a stres. Už nebyl tak napjatý a nervózní, a tak jsem hodlal pokračovat, když to mělo tak dobrý účinek.
„Dobře, tak zvedni ruce,“ nařídil jsem mu a znovu vzal do ruky gel. „Doufám, že nejsi lechtivý, abych ti neublížil, až sebou cukneš.“
Napatlal jsem mu gel i pod paží a začal ho holit i tam. Věděl jsem už, že si na to potrpí, a mě to nevadilo. Navíc, neměl jsem nikdy rád, když byly mé protějšky moc zarostlí až moc, jak opice. To mi někdy i docela vadilo, a občas jsem i proto ukončil schůzku, aniž by k něčemu došlo.
I tady jsem ho postupně oholil, i když to netrvalo tak dlouho jako na bradě, kde jsem měl strach, abych ho neříznul na té jeho dokonalé tváři. Sjel jsem mu i pár chloupků, které měl na hrudi.
Když už, tak už...
Na moment jsem vzal do ruky sprchu a pořádně ho opláchl, abych mohl zkontrolovat svou práci.
„A co tady,“ dosedl jsem na paty a podebral jeho penis a varlata. „Můžu použít stejný gel, nebo na to máš nějaký speciální?“
Tak jsem se do toho holení zabral, že jsem úplně zapomněl i na Dejva. Chtěl jsem to dokončit, a docela se mi líbilo zbavovat Joshe jeho porostu. Bylo to zvláštně vzrušující...
Joshua
Lechtivý jsem naštěstí nebyl, ale ani jsem to nestačil říct nahlas, a Thomas už se činil.
Přivřel jsem oči a spokojeně vydechl. Užíval jsem si jeho péči, poslouchal vrčení strojku a intenzivně cítil každý jeho dotek na holé pokožce.
I když já sám jsem už někoho holil, včetně Thomase, i když u něho to bylo spíš z hecu než kvůli tomu, že by byl zarostlý, protože orangutany jsem fakt nemusel. Já sám to nikdy na vlastní kůži nepocítil. Někteří samozřejmě odmítli, ale těch pár, vlastně jen dva, kteří se mnou vydrželi nejdýl, do toho šlo, a řekl bych, že nikdy nelitovali.
Vždycky jsem si myslel, že v tom nemůže být až takový rozdíl, jako když se člověk holí sám, ale teď jsem poznal, jak jsem se mýlil.
Byl to obrovský rozdíl. Nejen, že tu byla ta naprostá oddanost tomu druhému, ale byl to taky druh intimní záležitosti, kterou nechcete sdílet s každým.
Tehdy doma, jsem to tak nebral. Prostě jsem udělal to, co jsem já považoval za správné nehledě na pocity toho druhého. Ale teď s Thomasem to bylo úplně jiné.
„Thomasi," zasténal jsem, když přerušil tok mých myšlenek potom, co jeho ruka zabloudila do mého klínu, a ač jsem se tomu snažil bránit, můj kamarád dole měl na Thomasovu péči svůj vlastní názor a začal to dávat najevo.
„Ukaž," zachrčel jsem, když mozek zpracoval jeho slova o gelu, popadl jsem lahvičku a snažil se přečíst složení.
Svůj gel jsem měl v tašce v ložnici, kam se mi opravdu nechtělo.
„Mělo by to být v pohodě. Mám pak v tašce mastičku, tak si to pak můžu dodatečně ošetřit," dostal jsem ze sebe nakonec a gel mu vrátil zpátky.
Thomas
Když mi vrátil zpátky gel, roztáhl jsem u pořádně nohy, abych ho mohl namydlit úplně všude. Tentokráte jsem vzal strojek s žiletkou. Ještě jednou jsem k němu zvedl hlavu, jestli to nakonec neodmítne, ale když jsem viděl jeho pohled z pod přivřených víček, vrátil jsem se zpátky k jeho pokladu. Přiložil jsem strojek a opatrně ho táhl kousek po kousku, abych ho zbavil i tady od jeho porostu. Podbřišek, kolem třísel, opatrně jsem podebral jeho varlata, a ještě opatrněji ho oholil i tam.
Měl jsem trochu strach, abych ho někde neříznul. Nechtěl jsem ho připravit o jeho parádu. Ale nakonec jsem si oddechl, když jsem byl hotový. Skoro celou dobu jsem u toho málem nedýchal, jak jsem se na to soustředil.
„Postav se a trochu se předkloň,“ pohladil jsem ho po stehnech a pak se po kolenou odsunul kousek dozadu. „A pořádně si roztáhni půlky...“
Svíral jsem v ruce strojek a čekal, až Joshua udělá, co jsem po něm chtěl.
Každopádně jsem z toho měl zvláštní uspokojující pocit. Líbilo se mi takhle se o Joshe starat, a doufal jsem, že se to líbilo i jemu.
Joshua
„Myslím, že se nechám znovu zarůst," zamumlal jsem, když Thomas pečlivě sundával mé chloupky a vypadal, že si to užívá snad stejně jako já.
Sledoval jsem jeho tvář, jak se zaujetím pečlivě pokračuje tah po tahu a skoro u toho nedýchá, aby mi neublížil.
Já se zase snažil být co nejvíce v klidu, i když vzrušení, které se mě čím dál víc zmocňovalo jsem dával najevo hlavně svými tichými steny pokaždé, když se dotkl nějakého citlivého místečka.
„Thomasi," zasténal jsem nahlas, a bylo mi vcelku jedno, jestli to jde slyšet až ven.
Postavil jsem se na roztřesené nohy, trochu se rozkročil a roztáhl půlky od sebe.
Sklonil jsem hlavu a začal dýchat pusou, protože nos už ten nápor nezvládal.
A když se mě Thomas dotkl a přejel žiletkou po rozpálené kůži nevydržel jsem a sesunul se do kleku. Hrudi jsem se opřel o kachličky, takže jsem na Thomase ještě víc vyšpulil svůj zadek, a přes rameno se na něj podíval.
„Promiň, já ti říkal, že to nejspíš neustojím. Děláš to až moc dobře a vypadáš u toho hrozně sexy," složil jsem mu kompliment, a stejně jako jeho doteky jsem cítil i kapky horké vody, které mi teď masírovaly záda, a to ještě více umocňovalo mé vzrušení.
„Budu ti to muset pak oplatit," dodal jsem ještě a znovu zasténal, když se Thomas opět dotkl citlivého místa.
Thomas
Lekl jsem se, když se Joshua svezl k zemi, a na poslední chvíli jsem uhnul abych ho nepořezal. Skoro jsem měl sprostou nadávku na jazyku, ale včas jsem se zarazil.
„Chceš se mi nějak odvděčit? Tak si drž půlky, ať se tam dobře dostanu,“ zamručel jsem, když jsem hleděl na ten jeho vyšpulený zadek.
Postupně jsem pak doholil i tuhle část jeho těla, a v duchu přemýšlel nad tím, jak tohle zvládá dělat sám sobě. Nejspíš se tam těžko dostává a musí to být hotový tělocvik. Ale na druhou stranu, když jsem si vzpomněl na jeho jógu...
Když jsem i tady dokončil své dílo, odložil jsem strojek a vzal do ruky sprchu. Opláchl jsem mu to a jemně setřel všechno prsty, aby mu tam nic nezůstalo na náznakem.
„Posaď se zpátky,“ chytl jsem ho za loket, když se neměl k tomu, aby se zvedl.
Nejspíš si to užíval víc, než jsem si myslel.
Posadil jsem ho zpátky na sedátko a osprchoval mu i přední část, aby pak nebrečel, že ho to svědí od gelu a podobně. Dával jsem si záležet, abych omyl dobře každou část, každý záhyb. Stáhl jsem mu i předkožku, abych omyl i jeho krásně růžový žalud. Jeho penis se postupně plnil krví, zpevňoval se, a on už měl skoro erekci, když jsem s tím konečně skončil. Ale tohle všechno, tahle péče, jeho mytí, doteky na těchto místech, na mě zapůsobily docela zvláštně. Dostal jsem chuť ho ochutnat, a to až do konce.
„Myslím, že je čas na tvou odměnu,“ na moment jsem se zvedl v kolenou a políbil ho. „Nebudeš nic říkat, nic přikazovat, nic namítat, nic žádat. Prostě budeš zticha. Můžeš tak maximálně vzdychat, dokud to nedokončím.“
Dosedl jsem zpátky na paty a podebral si ho pod stehny a mírně si ho posunul dopředu, až trochu podsadil pánev.
Políbil jsem ho na břiše a pak postupně zanechával jednotlivé značky směrem dolů, až jsem se zastavil u jeho penisu.
„Pamatuj, co jsem řekl,“ ještě na moment jsem k němu zvedl pohled, než jsem se sklonil a jeho naběhlý úd po jednom olíznutí schoval ve svých ústech, abych ho mohl dokončit, a sám zjistit, jak vlastně chutná...
Joshua
Málem na mě šly mdloby už jen z toho, jak mě Thomas omýval a důkladně se věnoval každičkému kousku mého těla. Nešlo tomu zabránit, a já mohl jen sténat a vycházet vstříc jeho dotekům, zvláště když se dotkl mého pokladu, který na jeho doteky reagoval velmi pozitivně.
A když mi pak přikázal, že mám být zticha a můžu jen sténat, zabořil jsem prsty do jeho vlasů a vypjal se proti němu, jak mi to situace dovolovala, když si mě vzal do pusy, a já ucítil to horko a vlhko. Táhle jsem zasténal, a ještě víc sevřel jeho vlasy.
Měl jsem nutkání ho popohnat, naznačit mu, že už dlouho nevydržím, ale nebyl jsem schopný ze sebe dostat ani slovo.
Nechápal jsem, jak na něj můžu tak reagovat, byť jsme spolu tři dny nic neměli.
Často jsem byl bez partnera i delší dobu, ale nikdy jsem necítil nic tak intenzivního.
„Thomasi!" vykřikl jsem, když se zuby otřel o kůžičku, a já měl co dělat, abych se udržel v sedě.
Mé tělo se chvělo jako list ve větru, když se můj vrchol blížil závratnou rychlostí, a Thomas zrychlil tempo.
„Bože, Thomasi!" křikl jsem na něj, víc se k němu natiskl a vzepjal se, když jsem své uvolnění vypouštěl do jeho pusy.
Vůbec jsem se nedržel zpátky, chtěl jsem, aby slyšel a cítil, co se mnou jeho péče udělala, užíval si každý záchvěv těla, stejně jako šílené dozvuky orgasmu.
Thomas
Bral jsem si každičkou, i tu první kapku. Jazykem jsem kopíroval každou nerovnost jeho penisu, každou žilku jsem obtáhl a svými rty jsem ho pevně svíral, když jsem si ho vtahoval zpátky do pusy. Pohrával jsem si s jeho varlaty, jemně jsem je promnul, nebo za ně opatrně zatahal. Prstem jsem mu přejel po hrázi až k jeho dírce a mírně zatlačil. Nevnikl jsem dovnitř, jen jsem ho dráždil na povrchu, což je někdy víc než samotné vniknutí.
V jedné chvíli jsem ho musel chytit za nohy, když se celý roztřásl a měl tendenci mě sevřít mezi svými pevnými stehny.
A když jsem zacítil to známe škubání v penisu, přidal jsem na tempu, a ještě víc jsem přitom obemknul kolem něho své rty, aby cítil každé otření.
Bral jsem si všechno, co ve svém orgasmu pouštěl ven. Nenechal jsem utéct ani kapku...
A když se vzepjal, pevně jsem ho chytil za boky a přirazil ho k sedátku, abych ho měl pevně v rukou a nevyklouzl mi z pusy.
Jeho chuť byla prostě dokonalá, stejně jako on. Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych ho pustil a nechal ho vystříkat bokem. Všechno jsem si poctivě vzal, a i když jsem neměl tendenci si ho vzít, přesto jsem si to užíval i já... Byl v mých rukách. Naprosto oddaný všemu, co právě probíhalo.
Bylo to neskutečně sexy, když takhle vzdychal, a jeho steny se odrážely od stěn a zanikaly v šumu vody, která na nás v drobných kapkách stále dopadala.
Když jsem měl jistotu, že je opravdu po všem, ještě jsem jeho pomalu klesající penis očistil od případných zbytků, a pak se polibky po jeho břiše pomalu posouval nahoru, až jsem skončil u jeho rtů.
„Chutnáš neskutečně dobře,“ zašeptal jsem, než jsem i jemu dal pocítit jeho chuť, která mi ulpěla na jazyku.
Joshua
Podvědomě jsem cítil, jak mě Thomas přidržuje, abych mu ve víru vášně nevyklouzl a nespadl.
Spolykal všechno, co jsem ze sebe dostal, což tomu všemu dodalo pomyslnou třešničku na dortu.
„A ty jsi vážně nebezpečný," vrátil jsem mu, a přijal svou chuť, kterou mi při polibku předal.
Natiskl jsem se na něj, aby cítil tlukot mého srdce, které stále rychle tlouklo, a mírný třes těla, který stále přetrvával.
„Není to moc fér, víš?" zamumlal jsem, když jsem se potřeboval nadechnout, a rty jsem přesunul na jeho místečko na krku, které jsem polaskal jazykem, a pak zuby.
„Chceš taky? Nebo už musíme jít?" zahuhlal jsem, zatímco mé ruce klouzaly po jeho těle, občas poškádlily bradavky a jazykem a zuby jsem se věnoval jeho krku.
Vím, že nebylo moc času, ale Dejv stejně vařil, já to měl za sebou poměrně rychle, a chtěl jsem se mu za jeho péči nějak odvděčit.
Thomas
Líbilo se mi, když se mi Joshua otřel krk. Měl jsem pocit, že musel v tu chvíli i cítit, jak se mi rozbušilo srdce o něco rychleji. No, možná bych si dal říct, ale to by bylo na dýl. A nějak mě v tuhle chvíli netrápilo, že jsem nezasunul. Byl jsem rád, že jsem mohl Joshovi dopřát to potěšení.
„Je to fér. Ber to jako poděkování za to všechno, co jsi pro nás udělal,“ usmál jsem se.
Pohladil jsem ho po tváři a stáhl mu mokré prameny vlasů za ucho. Hladil jsem ho po těch mokrých vlasech, vracel jsem je zpátky na místo vždy, když mu je zase voda stáhla zpátky do obličeje.
Jeho výraz byl plný naprosté spokojenosti. Byl jsem moc rád, že jsem to u něj po těch těžkých chvílích mohl vidět. Záleželo mi na tom, aby byl konečně v pohodě, a tohle byl lepší způsob než mu dát do zubů.
„Jestli chceš, nech si to na večer,“ ještě jednou jsem ho políbil, a pak už jsem vstal, abych mohl nechat prokrvit nohy. „Půjdeme za Dejvem. A pomůžeme mu s doděláním oběda. Rád vymýšlí složitá jídla, takže určitě ještě nebude hotový. Lásku k vaření má po naší mámě.“
Ještě jednou jsem dal Joshovi polibek, a pak už jsem vyšel ze sprchy ven.
Už jsem se nemračil. Byl jsem spokojený. Tohle jsme nejspíš potřebovali oba dva. A nejen ranní běh, ale i tohle mi k mému uklidnění a spokojenosti stačilo.
Joshua
Trochu zklamaně jsem zabručel, ale stejně jsem to čekal. Nemohl jsem se zlobit.
Thomas si chtěl taky bráchu užít, a já nemohl být takový sobec, abych je o společné chvíle ochudil, zvláště potom, co se stalo.
„Beru tě za slovo s tím večerem," odpověděl jsem mu, když mě naposledy políbil, než vyšel ze sprchy.
Já tam ještě chvilku seděl, užíval si ten skvělý pocit, pořád na sobě cítil Thomasovy ruce, a culil se jako puberťák, co poprvé ochutnal sex.
Po té hrůze a stresu, co jsme v posledních hodinách prožívali, to bylo jako balzám na duši.
Po chvilce jsem ale nakonec vstal, vypl vodu, a taky vyšel ze sprchy.
Vytřel jsem vodu z vlasů a v ložnici se znovu zamotal do Thomasova županu, protože se mi ještě nechtělo oblékat.
Zářil jsem jako sluníčko a spokojeně se usmíval, když jsem vcházel do kuchyně, kde to neskutečně vonělo, a Dejv se opravdu činil.
Thomas si zrovna dělal kávu, a já ho chtěl poprosit i o jednu pro sebe, když se velmi hlasitě ozval můj žaludek.
„Uch," vydechl jsem, když se dost bolestivě a nepříjemně zkroutil a dal mi tak najevo, co si myslí mé životosprávě.
„Možná si dám asi nějaký čaj," zachrčel jsem a svezl se na židli u stolu.
„A jinak jsem chtěl říct, že to úžasně voní, a doufám, že toho bude dost, protože mám hlad jako vlk," zazubil jsem se na Dejva, a pak se znovu zkroutil, když mnou projela další křeč.
Thomas
Hodil jsem na sebe triko a domácí kalhoty, a šel jsem hned za Dejvem do kuchyně, odkud to opravdu hezky vonělo.
Dejv vaření měl jako takový relax, při kterém si uklidňoval nervy, nebo prostě chtěl někoho potěšit něčím dobrým.
„Co chystáš? Pěkně to voní,“ naklonil jsem se k pánvi, kde zrovna něco míchal.
Ale Dejv mě hned odstrčil, abych nezavazel a nechal se překvapit, až to bude na talíři.
„Dáš si taky kávu?“ šel jsem nalít vodu do konvice a hned si začal připravovat kafe.
Bylo už prakticky poledne, a já vlastně ani nesnídal. Jen jsem se napil vody, než jsem šel běhat, a to bylo vše. A docela jsem hlad už měl. Ale ne takový jako Josh. Když dorazil a zakručelo mu v břiše, muselo to být slyšet až k sousedce naproti do bytu.
Ale bylo to dobré znamení, že se uklidnil, a jeho tělo začíná normálně fungovat.
„Dej si aspoň kousek suché housky, než bude oběd,“ posunul jsem k Joshovi košík s pečivem.
Jemu jsem zalil čaj, a sobě a Dejvovi kávu. Postavil jsem to na stůl a začal jsem chystat talíře a příbory na oběd, protože to měl mít Dejv každou chvilku hotové.
Přemýšlel jsem, jestli Joshovi říct o Markových poznámkách, které jsem měl ještě pořád v kapse kalhot, ale nakonec jsem si řekl, že to nechám na později. Až bude Dejv pryč, a budu mít jistotu, že je hlavně Josh opravdu v pořádku.
I Dejv je celkem vnímavý, co se týče lidí. A tak, po celou dobu, kdy dodělával jídlo, i potom co jsme obědvali, se ani jednou nezeptal na celý ten únos. Nenavedl sice na to řeč, aby nekazil tu pohodu, která konečně zavládla, ale i tak se mu pusa na chvíli nezastavila. Dokonale vtáhl Joshe do hovoru, a tím ho úplně odvedl od jakýchkoliv možných myšlenek na Marka a na případ.
Někdy si říkám, že Dejv měl být spíš psycholog, nebo psychiatr. Nebo možná...
„Dejve, neuvažoval jsi někdy o tom, že bys dělal něco podobného, jako Josh? Máš dobrý odhad, dobře ti to myslí, rychle uvažuješ a dokážeš si dát do souvislosti i naprosté maličkosti. Máš perfektní odhad na lidi a umíš s tím pracovat. Co ty na to, kdybys zkusil profilování?“
Poprvé za uběhlou hodinu Dejv zmlkl. Bylo vidět, že jsem ho tou otázkou zaskočil...
„Co myslíš, Joshi? Mám nebo nemám pravdu, že by to mohl zkusit?“ otočil jsem se na Joshe, který se ládoval, až se mu dělaly za ušima boule.
Joshua
Suchá houska mi spíš přitížila, ale oběd byl naštěstí skoro vzápětí hotový, a já si hned nabral dvojitou porci, až se mi to pomalu nevlezlo na talíř.
„Je to vynikající," zahuhlal jsem, zatímco to ve mě mizelo rychlostí blesku.
Povídali jsme si o všem možném, a já za tu chvilku poznal Dejva zase trochu víc.
Myslím, že Thomas mohl být na svého bráchu hrdý, a hodlal jsem mu to říct, až budeme sami. Během jídla jsem si taky vzpomněl, že mi Mark chtěl něco říct bez omdlel, ale nechtěl jsem rušit poklidnou atmosféru u oběda, navíc to budu muset vyřešit s Thomasem.
Zrovna jsem si nabral další porci, když přišel Thomas se svou otázkou.
Zamyšleně jsem se podíval na něj, a pak na Dejva. Soustředěně jsem žvýkal a přemýšlel nad Thomasovou otázkou.
„Myslím, že bys to zkusit měl," přikývl jsem nakonec.
A pak jsem se rozpovídal já.
Pověděl jsem mu všechno, co taková práce obnáší. Soustředění, klid, neustále pozorování, občas samotu, nesouhlas okolí, pověděl jsem mu o své práci, o tom, jaké to má výhody i nevýhody, o tom, jak snadno se člověk může splést, a taky o tom, že uvažuju, že zkusím něco jiného, ale rozhodně ho nechci od toho odrazovat.
Měl skvělé pozorovací schopností a byl vnímavý, takže jsem si byl jistý, že si jeho talentu někdo všimne.
Bylo to v podstatě poprvé, co jsem se takhle otevřeně rozpovídal, ale nějak mi to nevadilo.
„Nemá cenu ti lhát a říkat, že je to super práce. Je to náročná práce, ale, no, možná to bude znít sobecky, ale díky nám, profilařům sedí ve vězení nejvíc zločinců," pokrčil jsem rameny a pustil se do zbytků jídla na talíři.
Myslím, že bude mít o čem přemýšlet, ale věděl jsem, že ať už se rozhodne pro cokoliv, Thomas ho podpoří.
„Vážně to bylo moc dobré. Kdybys chtěl na stará kolena seknout z prací poldy, otevři si restauraci," pocuchal jsem mu vlasy, když jsem procházel kolem něj, abych po sobě uklidil nádobí.
„Půjdu se obléct, ať nezdržuju," oznámil jsem a vydal se do ložnice.
Ze skříně jsem vytáhl svůj předposlední oblek, v hnědé barvě se vzorem kostky, ve kterém jsem vypadal jako skutečný anglický lord, jen mi chyběla hůlka a klobouk. Oblékl jsem si pouze vestičku, sako jsem pověsil zpátky do skříně.
Nějak jsem si začal zvykat i na to zdejší vedro.
Skočil jsem si ještě vyčistit zuby, přečísnout vlasy, trochu se navonět, a už jsem si to namířil zpátky do kuchyně.
Thomas
Nakonec jsme se tak zapovídali, že jsme zapomněli hlídat čas. Kdyby se Josh nezvedl, nejspíš by Dejvovi uletělo letadlo. Ale bylo vidět, že ho Joshovo vyprávění o profilování docela zaujalo. A i když Josh zmínil, že by změnil práci, i přesto mi bylo jasné, že kdyby chtěl, nenechal by se tím rozhodit. Věděl jsem, že Dejva hodně zajímala psychologie a typologie člověka, má o tom spoustu knih. Tolik jsem jich nepřečetl ani já za celý svůj život.
Zvedl jsem se, že se taky půjdu obléct, a Dejv se taky už připravil. Měl už sbaleno, tak se jen umyl a dooblíkal, a mohli jsme vyrazit na letiště, protože byl nevyšší čas.
Zůstali jsme s ním, dokud nenasedl do letadla. Ještě jednou jsme mu oba poděkovali za velkou pomoc, a pak ho ještě objali, než se za ním zavřeli dveře.
„Zajedeme ještě k Markovi domů. Chci mu vzít nějaké věci a toaletní potřeby. Potom zajedeme do toho obchodu s čokoládou, a pak za Markem, ano?“ mrknul jsem na Joshe, a pak na letadlo, které právě opustilo startovní plochu a vzlétlo i s Dejvem k nebi.
„Možná bys mohl poslat Dejvovi na školu poděkování za pomoc. Já to, jako jeho brácha, udělat nemůžu, a on nám opravdu hodně pomohl...“
Dojeli jsme k Markovi domů. Moc jsem se nerozhlížel. Ještě tu byly patrné stopy po technicích, a ta připomínka mi nedělala moc dobře. Než pustí Marka z nemocnice, asi sem zajdu uklidit, aby ho to nerozrušovalo. I když... Kdo ví, jak se bude cítit, až se sem vrátí. Sem, odkud ho unesli, kde narušili jeho soukromí.
Rychle jsem mu sbalil věci do kabely, barák zase pořádně zamknul, a už jsme mířili do obchodu, kde Josh chtěl Markovi koupit čokoládu.
Joshua
Na letiště jsme dojeli akorát na čas. Rozloučil jsem se s Dejvem, a znovu zalitoval, že jsem ho nepotkal za lepších okolností.
„Určitě mu doporučení napíšu. A kdyby později potřeboval třeba radu nebo pomoc, klidně mu můžeš dát na mě číslo," řekl jsem.
U Markova domu jsem ztichl a čekal na Thomase, který se poměrně velmi rychle vrátil. Asi to nebyl pro něj moc příjemný pocit, stejně jako pro mě, a to jsem jen seděl v autě.
Uvolnil jsem se až ve chvíli, kdy jsem vstupoval do obchodu s luxusní čokoládou.
Prodavačka hned zacítila peníze, protože se mohla přetrhnout, aby mi nabídla jen to nejlepší.
Když jsme asi po půl hodině odcházeli, nesl jsem si pět tabulek kvalitní hořké čokolády, plný pytlík nejrůznějších druhů čokoládových bonbónů, které jsem chtěl vzít domů, a objemné dárkové balení pro Marka s takovým množstvím, že to opravdu bude mít tak na rok. Cesta do nemocnice probíhala v poklidu, s Thomasem jsme se bavili o všem možném, ale řeč na poslední události jsme zatím nezavedli.
Až teprve, když jsme přijeli před nemocnici a vydali se za Markem, zmlkl jsem, protože se mi nervozitou stáhl žaludek. I přes Thomasovo ujištění pochybnosti stále přetrvávaly.
U pokoje hlídkovali dva policisté, se kterými Thomas prohodil pár slov, než vešel dovnitř.
Mark byl vzhůru, a Thomas zamířil hned k němu.
Já zavřel dveře a zůstal nerozhodně stát a nervózně přešlápl.
Viděl jsem tu něhu a starost s jakou se Thomas na Marka díval, a opět se zeptal sám sebe, jestli můžu být jejich součástí, jestli si je zasloužím.
Thomas
Byl jsem moc rád, že Joshua Dejva přijal, a má k němu kladný postoj. A když zmínil, že mu napíše doporučení a můžu mu na něj dát číslo, políbil jsem ho na ruku, jako vyjádření díků.
Když jsme vešli do Chocolate Kingdom, kde bylo příjemně chladno, prodavačka se hned otočila na Joshe a tvářila se, jako bych tam ani nebyl. Tak tahle holka má dobrý čuch na prachy. No, ale v tomhle případě se ji to vyplatilo, když jsem viděl, kolik toho Josh nakoupil, a potom i tu cifru na účtence.
Ale jeho chování se náhle změnilo, když jsme vešli do nemocnice. Nebyl to ten jeho běžný strach z téhle instituce, na ten jako by najednou zapomněl. Spíš to vypadalo, jako by měl strach před Marka předstoupit.
A potvrdil mi to hned, jakmile jsme vešli do jeho pokoje.
Zůstal stát u dveří s mírně sklopenou hlavou a pozoroval nás zpod vlasů, které mu spadly do čela.
„Jak se cítíš?“ došel jsem k Markovi a políbil ho na čelo.
Podíval jsem se na jeho ruku v sádře, kde už prsty nebyly tak oteklé, a pak na druhou ruku, kterou hyzdil obvaz. Jedna menší náplast se mu schovávala i na čele pod vlasy, kde měl i menší bouli.
Ale ty modřiny pod očima, ty do zítra rozhodně nezmizí. Naštěstí je Mark hodně snědý, takže se to potom později trochu ztratí.
Po celou dobu jsem však i pozoroval Joshe, jestli se rozhodne dojít, nebo utéct. Věděl jsem, že nemocnice nemá rád, ale nevěděl jsem, jak se zachová teď, v tuhle chvíli.
„Joshi,“ otočil jsem se na něho a chtěl mu říct, aby nebláznil, když mě Mark zatahal za ruku a zastavil.
Mark
Když jsem se podruhé probudil, bylo ráno. Spal jsem prakticky celé odpoledne a celou noc. Ale ničemu to nevadilo. Byl jsem nadopovaný práškama, a vážně hrozně vyčerpaný, tak se mi dokonce ani nic nezdálo, a já se pak cítil už o něco lépe. Dokonce jsem snědl i snídani, prošel další lékařskou kontrolou, jak na tom jsem, a vyslechl si dobrou zprávu, že by mě mohli do dvou dnů pustit, ale za předpokladu, že minimálně do konce týdne zůstanu doma a nebudu pracovat.
Raději jsem souhlasil, i když jsem věděl, že to nejspíš nedodržím. Ale chtěl jsem jít z nemocnice co nejdříve pryč.
Po obědě jsem znovu na chvíli zdřímnul, ale teď už to nebyl tak tvrdý a bezesný spánek. V jednu chvíli jsem se probudil úplně zpocený a dýchal jsem, jak uhoněný pes. Srdce mi bilo tak divoce, že jsem ho musel chytnout za nožičky, aby neuteklo pryč.
Posadil jsem se a snažil se uklidnit. Nejspíš to ještě chvilku potrvá, než se z toho oklepu...
Díval jsem se z okna a snažil se nemyslet na nic z toho, co bylo předtím. Už jsem měl i zprávu, že si Thomas odnesl mé poznámky, tak ani tohle mi předešlé dny nepřipomínalo. Ale tak nějak se mi zastesklo po jejich společnosti.
Chtěl jsem tu někoho, ale věděl jsem, že oba mají práci, a taky si potřebují odpočinout. Ale jako bych je tím přivolal. Najednou se otevřely dveře a Thomas i Joshua vstoupili dovnitř.
Hned jsem se cítil o dost lépe. Příjemný pocit, když jsem je uviděl, se rozprostřel po celém mém těle a já se cítil tak nějak bezpečněji, i když jsem věděl, že tady mi už nic nehrozí.
Odpovídal jsem na Thomasovy otázky a přes něj jsem pozoroval i Joshe. Viděl jsem, že je nervózní, nemá rád nemocnice, a nechtěl jsem, aby se tu nějak trápil.
„Joshi,“ promluvil jsem, když zastavil Thomase. „Ani nevíš, jak moc jsem rád, že jsi přišel. Pokud ti tu není dobře, nemusíš se nutit tu zůstat. Já jsem moc rád, že ses překonal a došel jsi až sem. Moc rád vidím, že jsi v pořádku, a podle všeho sis i dobře odpočinul. Vypadáš mnohem lépe než včera. Moc ti to sluší...“
Víc jsem se posadil, abych na něho lépe viděl, a usmál jsem se. Opravdu jsem ho rád viděl, ne, jen Thomase, ale i jeho. Tenhle člověk má u mě vedle Thomase své místo, které je rezervované a nikdo jiný na něj nesmí.
„Joshi, pojď blíž, prosím tě, chci tvůj polibek. Moc mi chyběl...“ natáhl jsem směrem k němu ruku a vybídl ho, aby opravdu přišel blíž.
Joshua
Na svůj strach z nemocnic jsem v tu chvíli ani nemyslel.
Byl odsunutý v pozadí, možná jako náznak toho, že jsem se pomalu vyrovnával se svou minulostí. Navíc, teď spíš přetrvával strach z toho, jestli mě Mark přijme.
Když se ozval Thomas lehce jsem sebou škubl. Pak promluvil Mark a já se zatajeným dechem poslouchal jeho slova. Do očí mi na moment vstoupily slzy, když řekl poslední větu.
Ještě jednou jsem nervózně přešlápl, než jsem udělal váhavý krok dopředu, a pak se mu skoro vrhl do náruče.
„Strašně jsem se bál," vzlykl jsem. „Měl jsem strach, že jsem vás oba zklamal, měl jsem strach, že mi budeš mít za zlé to, co se stalo, že mě nebudeš už chtít vidět..."
Sypal jsem to ze sebe jako lavinu, tiskl jsem jeho ruku v sádře a opatrně se čelem opřel o jeho rameno.
Dárek pro něj jsem odložil na stolek a v tu chvíli na něj úplně zapomněl.
„Jsem rád, že jsi v pořádku. Relativně. Vím, co takový zážitek dokáže s člověkem udělat, a já bych ti moc rád nějak víc pomohl, ale i když jsem to sám zažil, nevím jak. A o to víc mě to trápí," zašeptal jsem mu do ramene.
Teprve pak jsem zvedl hlavu pohladil jsem ho po tváři a zasypal ji drobnými polibky, jako bych jimi chtěl vymazat tu bolest, co musel cítit.
„Oba dva jste to nejlepší, co mě mohlo potkat a jsem rád, že jsem vás poznal," zašeptal jsem znovu, lehce se rty otřel o ty jeho a zadíval se mu do tmavých očí, jako bych se chtěl ujistit, jestli mu můžu dát víc, a nerozmyslel si to po tom mém proslovu.
Mark
Málem jsem se převrátil na záda, když se ke mně Josh vrhnul. Ale nějak se mi podařilo to ustálit, když jsem ho objal a pevně se zapřel o jeho tělo.
Opravdu je to tak, jak jsem říkal. Ne, jen Thomas, ale i on mi tu chyběl a utvrdil jsem se v tom hned, jakmile jsem pocítil jeho objetí a polibky, od kterých jsem měl za chvilku vlhkou tvář.
„Nezklamal jsi. Jak to vůbec můžeš říct?“ mírně jsem se zamračil, ale hned zas stažené obočí povolil, když jsem viděl jeho nešťastný výraz.
„Nemusíš mi nějak extra pomáhat. Sice jsem se bál, že vás už nikdy neuvidím, ale to bylo asi to nejhorší za celou tu dobu, co jsem tam dole byl, a hlavně, když jsem tam byl sám. Mně stačí, když vím, že tu jsi, že tě vidím… A budeš se mnou aspoň ve chvíli, kdy budete mít čas. Myslím tím vás oba,“ natáhl jsem se i k Thomasovi a chytl ho dvěma volnými prsty za ruku, aspoň co mi to sádra dovolila.
Pustil jsem Thomasovu ruku a znovu Joshe objal.
Zadíval jsem se mu do jeho očí, a snad poprvé jsem se usmál. Byl jak malé štěně, které si tak moc přálo podrbat za ušima...
A když se otřel o mé rty, už jsem neváhal. Políbil jsem ho. Chtěl jsem to, cítil jsem, že to potřebuji. A nejen proto, abych cítil jeho blízkost, ale i proto, abych i jeho ujistil, že svá slova myslím vážně.
Pro tyhle dva lidi bych se klidně rozdal. A bylo jedno, že jednoho znám už víc jak pět let a druhého teprve pár týdnů. Jsou pro mne výjimeční, a já jim to chci dokazovat pokaždé, kdy budu moct.
Jen díky nim jsem tady a můžu je znovu oba obejmout a políbit.
Joshua
Neubránil jsem se tomu, aby se mi po Markových slovech nesvezla po tváři slza.
Když se mi přitiskl na rty, jednou rukou jsem za sebe hmátl po Thomasovi a propletl své prsty z jeho.
„Myslím, že se mě nějakou dobu teď nezbavíš. A taky mi dlužíš tu svoji chajdu, až bude víc času. Zasloužíš si odpočinek," zamumlal jsem mu do rtů, když jsem náš polibek přerušil, abych se mohl nadechnout.
Bylo mi v tu chvíli, jako by ze mě všechno spadlo. Měl jsem pocit, že bych teď mohl i létat.
Bylo neuvěřitelné, jak moc jsem toužil po tom, aby mě vzali mezi sebe a neodmítli mě. Nic takového se mi před tím nestalo, a vážně jsem zauvažoval nad tím, že budu muset přehodnotit své priority.
Znovu jsem ho políbil, abych mu vynahradil ztracený čas, a pak se kousek odtáhl.
„Koupili jsme ti něco na nervy," usmál jsem se a volnou rukou chmátl po balíku.
„Snad ti to bude chutnat," dodal jsem, položil mu krabici do klína, a trochu se posunul, abych mu udělal místo.
Natiskl jsem se tak na Thomase, a taky se opřel o jeho širokou hruď, abych i jemu dal najevo, jak jsem za něj rád.
Mark
Překvapeně jsem si díval na ten velký balík, který mi Josh položil na klín.
„To je paráda,“ vydechl jsem, když jsem viděl všechny možné druhy čokolády a čokoládových bonbonů z té nejkvalitnější čokolády.
Hned jsem jednu kazetu otevřel a strčil s jeden bonbón do pusy. Málem jsem se rozplynul blahem, když se mi čokoláda rozpouštěla v puse, jemně hladila můj jazyk a patro.
„Děkuji,“ usmál jsem se na Joshe.
Vzal jsem jeden bonbón a hned mu ho strčil mezi pootevřené rty, na které jsem ho vzápětí políbil.
„S tímhle, a s vámi dvěma, jsem schopný zvládnout cokoliv,“ znovu jsem se podíval do kazety, a pro Thomase jsem vytáhl jeden z hořké čokolády.
Když se ke mně nahnul, aby si ho vzal do pusy, i jeho jsem si na moment přitáhl a políbil.
Ten nepříjemný pocit, který jsem měl, když jsem se vzbudil ze špatného snu, už dávno zmizel. A teď jsem se cítil jak na obláčku. Nadopovaný čokoládou a dobrým pocitem z toho, že tihle dva jsou tady se mnou, i když jen na chvíli. Ale to mi vůbec nevadilo. Stačilo mi vidět je aspoň na chvíli. Hned mě to postavilo na nohy.
„Doktor říkal, že by mě měli do dvou dnů pustit a zakázal mi jít do práce. Takže pokud něco do toho nespadne, mohli bychom zajet na srub tak na tři dny. A pokud by to nevyšlo, tak potom se domluvíme na později, že bychom si tam udělali na pár dní výlet. Jen budu muset z nemocnice zajet do práce...“
Usmál jsem se, když jsem viděl, jak se oba dva jako jeden zamračili.
„Nebudu pracovat, ale kluci chtěli, abych se přijel podívat, aby mohli oslavit můj návrat,“ uklidnil jsem je, aby neměli strach, že se hned zapojím do pracovního procesu. „Do konce týdne nemám na práci prý ani sáhnout, to říkal doktor...“
Thomas
Byl jsem rád, že Mark Joshuu ujistil, že je všechno v pohodě, a zbavil ho jeho pochyb.
S úsměvem jsem se díval, jak Josh dává Markovi dárek, a ten ho s nadšením hned otevírá. Usmíval se, jako by se uplynulé tři dny ani nic nestalo...
Nevím, co to je, ale k oběma cítím něco zvláštního. Každý je jiný, a přitom jsou si v některých věcech podobní. Když se o mě Joshua opřel, položil jsem mu ruku na rameno a zapřemýšlel jsem nad tím víc.
A po chvíli jsem měl jasno.
Joshua je takový střed mě a Marka. Jako by měl něco z nás obou. Byť je z nás nejmladší, přesto nás dokonale doplňuje a spojuje nás všechny tři v jeden celek.
Je článek, který nám v našem vztahu chyběl.
O něco víc jsem stiskl jeho ruku, sklonil jsem se k němu a políbil ho na tvář.
Pochopil jsem, jak to mezi námi třemi je. A bylo mi jedno, že Joshe známe teprve chvilku. Je to, jako by nám tu opravdu chyběl, a tím, že přiletěl, jen přirozeně vplul mezi nás a spojil nás všechny dohromady.
Bude to těžké, až jednou bude muset odletět. Ale zatím je tady, a nedovolím, aby si připouštěl nějaké pochybnosti, když já sám je už dávno nemám. A podle toho, jak se k němu chová Mark, tak ten taky ne. I když pode mne v sexu je to mezi nimi trochu divoké, přesto projevil vůči Joshovi svou laskavost a jemnost, kterou u mě nemá možnost dávat tak najevo, protože já jsem jiný než Josh.
Někdy můžete znát člověka celý život, a je vám úplně lhostejný. Ale někdy potkáte někoho, kdo vás osloví během chvíle, a za pár dní nebo i hodin můžete říct, že je to právě ten člověk, s kterým chcete zůstat přítel, milenec nebo i partner na celý život.
A to bylo to, co jsem právě teď cítil k Joshovi i k Markovi...