Thomas
Měl jsem pocit, jako by se na mě tlačil nějaký balvan, nebo kus skály. Jako na mě doslova ležel. Měl jsem problém se nadechnout a už mi sakra docházel dech.
Otevřel jsem oči a první, co jsem udělal, tak jsem je hned zase zavřel, když mi do nich zasvítilo slunce skrz to malé okno.
Nezavřel jsem okenici navečer...
Zamrčel jsem, pootočil jsem hlavu, protřel si oči a znovu je otevřel. Chtěl jsem položit ruku zpátky na postel, ale o něco jsem zavadil. Nadzvedl jsem hlavu...
„Kurva, Cavisi,“ zavrčel jsem vztekle.
Byl na mě vyvalený a já se sotva mohl pohnout. Doslova si ze mě dělal postel. Docela necitelně jsem ho ze sebe shodil. Měl jsem žízeň jak kráva, a cítil jsem potřebu se osprchovat.
Posadil jsem se a chtěl se natáhnout po vodě, ale během chvíle jsem byl zase na zádech.
„Do prdele,“ zaklel jsem tiše a rukou si zajel na bedra.
Co jsem to v noci kurva dělal?
Zavřel jsem oči a začal vzpomínat. Moje opilost má výhodu, nebo možná nevýhodu, že si pamatuji vždycky všechno. A v tu chvíli, kdy se mi vybavila noc, když mě Josh s Markem vzbudili, mě polilo horko.
„Do hajzlu! Do hajzlu!“ drtil jsem nadávky mezi zuby a nevěřícně se díval na svůj rozkrok, který byl úplně holý, bez jediného chloupku.
„Kurva, do prdele...“
Úplně jsem zapomněl na svoji žízeň. Sevřel jsem ruce a hodně se přemáhal, abych nevzbudil Joshe pěstí do zubů. Když jsem tu nejhorší zlost aspoň trochu vydýchal, opatrně jsem si sednul, a pak ještě opatrněji vstal. Měl jsem pocit, jako by mě někdo nabral na vidle trojky...
Šouravě jsem se plížil do koupelny, kdy jsem si cestou ještě z kabely vytáhnul aspoň volné šortky, než si trochu zvyknu a budu se moct pořádně obléct.
Blížilo se k osmé hodině ranní a podle toho, co říkal Mark, bylo stejně na čase vstávat. Nepotřeboval jsem, aby si ze mě kluci z mravnostního utahovali, kdyby mě tak viděli.
Zapadl, vlastně doplazil, jsem se do koupelny, a aniž bych nad něčím uvažoval, pustil jsem na sebe sprchu.
„Kurva!!“ zařval jsem jak raněný tygr, když na mě dopadly první kapky totálně studené vody.
V noci se neměla jak nahřát, a ohřívač nikdo nezapnul.
Jo, skvělé ráno...
Joshua
Zdál se mi krásný sen, o té nejlepší posteli a dokonce mě v první chvíli ani neprobudilo ostré světlo, které se mi propalovalo skrz víčka.
Postel pode mnou se ovšem po chvíli pohla, napřed trochu, pak hodně, a nakonec mě něco praštilo.
Pootevřel jsem oči, abych zjistil, co se děje, jenže v tu chvíli jsem uslyšel povědomý hlas jak mi nadává, a pak mě něco dost nešetrně smetlo.
Skončil jsem na druhém boku a potlačil bolestné zaúpění, protože hlas, který už jsem mimochodem poznal, jak jsem byl během chvilky vzhůru, dost nešetrně klel.
Ležel jsem na boku, předstíral, že spím, a doufal, že mi Thomas jednu neflákne, podle toho jak pěnil.
Jasně, to, co jsem mu provedl nebylo fér, ale o něco si řekl sám, a navíc se tomu nebránil, tak nechápu, proč tak vyvádí.
Když odešel do koupelny, převrátil jsem se oparně na záda a tentokrát já polkl nadávku.
On je vzteklý, a já mám být v pohodě, když mě při té poslední jízdě málem propíchl? A co víc, z toho, co jsem viděl, jsem byl samá modřina, kousanec a škrábanec. Nevadilo mi to a nedělal jsem z toho vědu.
Povzdechl jsem si a paží zakryl oči. Věděl jsem, že musím vstávat, měl jsem žízeň, musel jsem se umýt, taky se ozval žaludek, a chtělo se mi na záchod, jenže donutit doslova zmrzačené tělo k pohybu prostě nešlo. A navíc... Jako už jsem s jeho ranní nevrlostí měl tu čest, ale tohle jsem nepobíral. A potkat ho já teď, kdyby na mě začal řvát, nejspíš bych mu to vrátil. Po té včerejší noci, kterou jsme spolu prožili to jeho chování totiž docela zabolelo a zamrzelo.
Když Thomas z koupelny zařval, zatl jsem pěsti a stiskl čelisti, abych na něj nezařval zpátky.
Fakt, bezva ráno...
Kdybych večer tušil, že se probudí až takhle nasraný, ani bych se ho nedotkl.
Mark
Zbytečně jsem si nastavoval budík. Ještě ani nezazvonil a já už byl vzhůru. Ten kravál, co šel zespodu se prostě nedal přeslechnout, a jen hluchý by to zaspal s úsměvem.
Okamžitě jsem se posadil a mrknul na telefon. Jo, osm hodin, přesně na čas. Vypnul jsem budík, který mi během pěti vteřin začal zvonit, a pak jsem se pomalu přesunul dolů.
Zamířil jsem rovnou do koupelny, kde Thomas častoval sprchu těmi nejsprostšími nadávkami.
Pootevřel jsem dveře a nakoukl dovnitř.
„Promiň, zapomněl jsem zapnout ohřívač. Ale zapnu průtokový, tak si ztlum teplý kohoutek ať se neopaříš,“ zavolal jsem na Thomase, který snad ani nevnímal, že jsem vešel.
Zašel jsem k vypínačům a zapnul průtokový ohřívač. I když jsem věděl, že to sežere plno nafty, jak se rozjede generátor na plný výkon, nechtěl jsem, aby byl Thomas nasraný až do Sacramenta. Ta cesta by stála za prd.
Když se jeho nadávky ztišily, a pak ustaly úplně, bylo na půl vyhráno. Měl teplou vodu a mohl se konečně v klidu osprchovat a probrat.
„Udělám ti silné kafe,“ dodal jsem ještě, než jsem za sebou zavřel dveře.
V kuchyni jsem se hned zastavil u linky a nalil plnou konvici vody. To kafe asi budeme potřebovat všichni. Ale podle toho, že Josh ještě nevylezl, jsem já asi teď nejčerstvější kousek tady ve srubu.
Zatímco se vařila voda, nakoukl jsem opatrně do ložnice. Josh ležel s rukou přehozenou přes obličej a podle toho, jak měl zatnutou pěst, rozhodně nespal.
„Dáš si kafe?“ přisedl jsem k němu na postel. „Hele, Thomas bude v pohodě, jen nepočítal s tím, že nepoteče teplá voda a byl to pro něj takhle po ránu docela šok. Však víš, jakej ráno je. A navíc... Podle toho, jak stál a opíral se o stěnu, nejspíš nemá jen bolehlav po prochlastané noci. Nechat se ojet se u něj stává tak jednou za čtvrt roku, takže je celej bolavej,“ zasmál jsem se a stáhl jsem Joshovi ruku z očí.
Naklonil jsem se nad ním. Chvilku jsem se díval do jeho krásných očí...
„Dobré ráno,“ políbil jsem ho krátce na rty, aby se nemračil, a stáhl mu vlasy z čela. „Udělám to kafe, tak jak budeš chtít, dojdi do kuchyně, ano?“
Už jsem se chtěl zvednout, když zvuk sprchy ustal. Thomas byl už nejspíš umytý a chystal se vylézt ven. Měl bych udělat to kafe, ať se ten medvěd probere.
„Thomas už jde ven, mělo by to být už v pohodě. Slyšíš? Už není nic slyšet," pousmál jsem se a vstal z postele, abych dodělal to kafe, protože konvice už začínala pískat a tenhle zvuk pro hlavy, které mají opici, rozhodně nebyl příjemný.
Po cestě jsem popadl Thomasovo triko, a když jsem vešel do kuchyně, on právě otevíral dveře koupelny.
„Na,“ hodil jsem na něj to triko. „Pojď si nachystat, kolik kávy chceš, abys po mně pak neřval. Nejsem na to vážně zvědavej.“
Zamířil jsem ke sporáku a vypnul vařič, aby ten protivný pískot ustal. Thomas si natáhl triko a s tichým brbláním si začal chystat svůj ranní smrťák.
Joshua
Nálada se mi zlepšila, když do pokoje po chvilce vešel Mark a uklidnil mě nejen slovy, ale i polibkem.
Vážně jsou jako jeden rozdělený na dva. Nemohl jsem se na Thomase zlobit, nedokázal jsem to, ale když takhle po ránu vystartoval, hodně mě to zarazilo.
Když jsem pak uslyšel tlumené hlasy z kuchyně, donutil jsem své tělo k pohybu, abych zbytečně nezdržoval.
„Dobré ráno," zachrčel jsem s pohledem na Marka a trochu se usmál, když jsem procházel přes obývák do koupelny.
„I když jak pro koho," obrátil se na Thomase a zamračil se.
Jeho vzteklé zasyčení jsem přešel, protože to byl prostě Thomas.
Bohužel to nešlo tak rychle, jak jsem plánoval a jen cesta do koupelny mě stála hodně sil.
Na rozdíl od Thomase jsem ale nadávky polkl, když jsem na sebe napřed pustil schválně studenou vodu, i když jsem myslel, že mě ten šok zabije. Teprve pak jsem se trochu namydlil, a smyl ze sebe aspoň to nejhorší. O zbytek se postarám doma, a až to trochu rozchodím.
Vrátil jsem se do pokoje pro kraťasy a na zbytek oblečení zvysoka kašlal, protože už jen obléct ten jeden kus hadru mě stálo skoro všechnu sílu, co mi zbyla, a to sem musel ještě dojít do kuchyně.
S tichými nadávkami, které jsem cedil mezi zuby, jsem trochu kulhavě vešel do kuchyně s rukou přitisknutou na boku.
„Už ti někdo někdy řekl, že jsi po ránu příjemný asi jako drát v oku? Ty si stěžuj na vyholenou prdel. Mimochodem, má to spoustu výhod, na které ještě přijdeš. Při té poslední jízdě jsem mě oba málem propíchli, a taky," ukázal jsem na modřiny, škrábance a kousance snad po celém těle, „docela zmasakrovali a stěžuju si?"
Při těch slovech sem došel ke stolu, abych si sednul, ale sotva se můj zadek dotkl tvrdého dřeva byl jsem zase na nohou a dlaněmi se zapřel o hranu stolu.
„Auuu!!! Do pr..." procedil jsem skrz zuby, zvedl hlavu, na oba se zadíval, a pak se doslova rozzářil jak sluníčko. „Ale byl to ten nejlepší sex a rozhodně bych si to, i za tuhle cenu, klidně zopakoval."
Po těchto slovech jsem se vydal k lince, abych si udělal to kafe, ale když jsem procházel kolem Thomase na chvilku se u něj zastavil a položil mu ruku na hruď.
„A ty se nemrač, medvěde, nebo se budu mračit taky. Včera to přece bylo fajn," řekl jsem, podíval se mu do očí, které měli zase ku krásnou, světle hnědou oříškovou barvu a usmál se na něj.
Vážně jsem si nechtěl kazit den po něčem tak úžasném, co jsem zažil včera.
Thomas
Konečně teplá voda. Slastně jsem vydechl a začal se mýt. Opatrně, jen rukou, abych si podrážděný zadek neodřel houbou, ať by byla sebejemnější. Pravda, když jsem byl totální holátko, nic se nedrželo na chlupech a všechno šlo krásně dolů. Opatrně jsem zajel prstem do podrážděného zadku, abych se očistil i tam...
Vím, že jsem ráno vždycky protivnej, a nemluvnej, ale teď navíc s tou studenou sprchou to bylo na mě prostě moc, když jsem se potřeboval nahřát.
Nebyl však čas se v koupelně zdržovat, už kvůli tomu, abych zbytečně nebabral vodu a nepropálil všechnu naftu, protože generátor vrčel jak vzteklý pes. Bylo mi pod sprchou dobře, ale nakonec jsem se jen rychle umyl a vypadl ven.
Oblíkl jsem si triko, co mi Mark hodil na hlavu, a šel si nachystat kafe. Po očku jsem sledoval Joshuu, který se už konečně vyhrabal z postele. Vrátil jsem mu jeho zamračený pohled, a jen na něho zasyčel, aby zavřel hubu. Ale v duchu jsem se musel pousmát, když jsem viděl, jak je celý křivý a skoro se plazí po čtyřech. A co teprve, když se vrátil do kuchyně...
„Tohle byla slabota. Chtěl bych tě vidět, jak se opravdu mračíš. Ne vztekáš, ale mračíš. Dokážeš to vůbec?“ postavil jsem před Joshe hrnek s kávou, když se vrátil k lince a chtěl si ji nachystat.
Chytl jsem ho za jeho ruku a mírně ji stiskl. Na chvíli jsem mu položil svou na hlavu a prohrábnul mu vlasy.
„Ječel jsi v noci jak trefná husa,“ zasmál jsem se. „A já na rozdíl od tebe můžu normálně sedět.“
Vzal jsem si svůj hrnek a usadil se u stolu.
„Uděláš nám snídani? Josh je nějaký zlomený, by mě zajímalo, co v noci dělal?“ zašklebil jsem se a upil si kávy.
Jo, nebyl jsem ještě v pohodě, pořád to nebylo ono, ale nechtěl jsem kazit náladu ostatním. Znovu jsem vstal, vytáhl si z kabely cigára, a i s kávou zamířil ven před srub.
„Zavolej mě, až bude jídlo, prosím,“ požádal jsem Marka, a netrvalo dlouho, a seděl jsem na jedné z těch plastových židlí a spokojeně pokuřoval a pil kafe.
Joshua
Když mi Thomas po mém příchodu do kuchyně pocuchal vlasy a zavtipkoval na můj účet, udělalo se mi líp, i když podle jeho napjatého těla jsem věděl, že není tak úplně v pohodě.
Ale jak jsem měl tu čest ho už poznat, věděl jsem, že to nejhorší má za sebou, a zbytek spraví chvilka klidu, kafe, cigareta a pak jídlo.
„Vážně by s tou ranní nevrlostí měl něco dělat. Fakt jsem se bál, že mi jednu natáhne, když se probudil," pousmál jsem se na Marka, zvedl se a přešel k němu.
„Ráno bych se chtěl asi spíš probouzet vedle tebe," usmál jsem se na něj a pohladil ho po tváři.
„Ještě jednou díky za ten včerejšek. Pomohlo mi to víc, než myslíš. Než si myslíte oba. Měl bych se jít asi obléct, než uděláš snídani, protože té teď nejsem fakt schopný, ale klidné objetí po tak krušném ránu by mi přišlo vhod," mrkl na něj, zaculil se, a pak se rty dotkl jeho krku.
Thomasovi poděkuju potom později, ušklíbl jsem se v duchu.
Mark
Oddychl jsem si, když se Thomas trochu uklidnil. Většinou, když se ráno probouzíme vedle sebe, nechávám ho být. Udělám mu kafe a snídani, a počkám, až sám začne mluvit. On je prostě takový. Potřebuje pro sebe aspoň chvíli, než se úplně probere. Teda... pokud po probuzení nemá hned chuť na sex. To je potom jiná...
„No, trochu se to zvrhlo,“ pousmál jsem se a jednou rukou jsem Joshuu objal a přitáhl ho k sobě.
„Ale vážně to stálo za to...“
Pohladil jsem ho po zádech a ruku zastavil těsně u jeho zadku. Podle toho, jak stál, nejspíš bude mít chvíli problém, a teď se ho v tom místě dotknout by se nejspíš rovnalo sebevraždě.
„Bylo by fajn, kdyby sis hned sbalil i věci. Kluci sice mají přijet až na desátou, ale jak je znám, tak už jsou na cestě, a každou chvíli můžou dojet. Jsou vždycky strašně nedočkaví. Jsou to ti, o kterých jsem ti včera vyprávěl. Mám je rád, protože mi tenkrát opravdu hodně pomohli.“
Krátce jsem ho políbil, a pak jsem ho už pustil. Můj pohled sjel na jeho nohu, kde mu z pod šortek vykukovala široká náplast. Trochu jsme v tom zápalu zapomněli na to, že je zraněný a Thomas vlastně taky.
„Než se oblečeš, zkontroluji ti nohu a nejspíš to bude chtít i přelepit. Udělám potom snídani, a taky se půjdu sbalit.“
Popostrčil jsem Joshe směrem k pokoji, a pak jsem zašel pro lékárničku, abych mu to mohl když tak přelepit, a podívat se na ruku i Thomasovi.
A pak konečně snídaně... I já už dostával hlad. Přeci jen včerejšek a noc byly dost náročné na fyzičku, a bylo to poznat, i když já sám nemusel nastavit...
Joshua
Markova slova mě potěšila. Stejně jako jeho obětí a krátký polibek.
Věděl jsem, že musím chvátnout, ale mě se tak strašně nechtělo! I přes krátké ranní zaskřípání to bylo všechno tak fajn.
Už teď jsem věděl, že se mi po těch dvou bude stýskat. Thomasova hrubost, stejně jako Markova jemnost si mě natolik získaly, že jsem vážně zauvažoval o tom, jestli se nepřestěhuju.
Když Mark zmínil mou ránu na noze, letmo jsem se jí dotkl, jako bych se chtěl ujistit, jestli tam opravdu je, protože v tom zápalu boje, jsem na ni úplně zapomněl. A zapomněl jsem i na Thomasovy ruce.
Když jsem došel do pokoje a stáhl si kraťase, aby se mi mohl Mark na ránu pořádně podívat, sedl jsem si na postel ve chvíli, kdy on už vcházel do dveří.
Jo, v mém stavu by mě teď předstihlo i batole.
Podvědomě jsem sebou škubl, když mi strhl náplast, ale naštěstí to nevypadalo, že by se to naše noční řádění na ráně nějak projevilo.
Přesto se Mark rozhodl mi ji pro jistotu vyčistit.
Chvilku jsem si ho jen prohlížel a užíval si dotyků, než jsem se k němu naklonil, jednu ruku položil na tu jeho, druhou mu odhrnul vlasy z čela a pak mu je prsty prohrábl.
„Tak mě teď napadlo, že bys za tohle krocení divé zvěře mohl dostat taky odměnu. Já teď nejspíš nějakou dobu nebudu moct přijímat, ale nic mi nebrání naopak dávat. Co kdybych ti během týdne zavolal a domluvili bysme se, kdy bych tě mohl poctít svou návštěvou?" s těmi slovy jsem se svezl k němu na zem, rty se otřel o jeho krk, krátce se mu vpil do rtů a rukou sjel na jeho zadek, který jsem prohmátl.
Byla to lehká provokace a částečně i prosba, protože teď opravdu nějakou dobu asi nebudu moct dělat žádné blbosti, ale být úplně na sucho se mi rozhodně nechtělo. A ruka, ať už moje nebo Thomasova, by mi nestačila.
Mark
Když si Josh sedl, opatrně jsem mu strhnul náplast. No, musel jsem najednou, protože to pomalu nejde a je to ještě horší. Vypadalo to dobře. Naštěstí... Jinak bych si to vyčítal, když jsem si uvědomil, co všechno jsme spolu dělali. Vyčistil jsem mu to a chtěl mu to přelepit, když se mi ruka zastavila nad jeho nohou.
„No,“ zapřemýšlel jsem. „Budu mít sice nabitý program, ale čas by se určitě našel. Odmítat takovou nabídku, to bych byl blázen.“
Usmál jsem se nad tím, co všechno jsem si už představoval. Ale musel jsem rychle s těmi představami přestat, protože bych se jinak dostal do stavu, kdy bych zapomněl i na náš odjezd.
Hlavně když u mě klečel, jeho ruce jsem ucítil na svém zadku, který vlastně v noci neměl žádnou návštěvu ani od jednoho, a jeho rty se otíraly o můj krk. To jsem už náplast skrčil v ruce a jen jsem s mírným povzdechem zaklonil hlavu...
„Mus... musíme se pohnout,“ vydechl jsem, když jsem zaslechl, že se Thomas vrací do srubu.
Thomas
Konečně jsem to byl já. Teda ne, že bych předtím nebyl, ale vážně ráno pro sebe potřebuji chvíli klid, než se proberu a můj mozek začne fungovat naplno. Mark mě většinou nechává být, protože mě už zná, ale chudák Josh to prostě odnesl, když se po mně válel...
Vzal jsem prázdný hrnek a zmačkal prázdnou krabičku od cigaret, kterou jsem hned hodil v kuchyni do koše. Měl bych si koupit nové. Sice si dám tak tři čtyři cigarety za den maximálně, ale musím je mít vždycky po ruce, když na ně dostanu chuť.
V obýváku bylo prázdno a ani jeden z nich nestál ani u kuchyňské linky. Takže snídaně se nekoná...
Umyl jsem si hned hrnek a podíval se na stůl. Josh se ani pořádně nestačil napít kávy a už tu není. A Mark taky ne...
„Nachystám toasty, za chvíli tu budou kluci!“ zavolal jsem do prostoru, aby mě vnímali.
Podle všeho jsou dole v pokoji a kdo ví, co právě dělají. Nechal jsem je teda být a pustil se do přípravy toastů. Nejraději mám ty s pořádnou dávkou sýra...
Joshua
Právě jsem snídal Markův krk, poslouchal jeho mírné vzdechy a ignoroval poznámku o tom, že si musíme pohnout, když se ozval z kuchyně Thomasův hlas.
Nespokojeně jsem zamručel, odtáhl se a znovu si sedl na postel, aby Mark mohl dokončit svou práci.
„Díky," usmál jsem se na něj zářivě, a ještě na krátko mu vjel prsty do vlasů.
„Já si asi zatím sbalím, mám toho trochu víc," ukázal jsem na rozházené věci po holení, které skončily během našeho postelového boje na zemi. „A převleču se až po snídani."
S těmi slovy jsem si natáhl zase kraťase a pustil se do uklízení.
Mark
Bylo těžký se od něj odtrhnout. Tak nějak bych rád takovéto ranní mazlení, které by mi občas bodlo. Doma jsem se mohl mazlit tak akorát s Todem, mým kocourem, který se ale většinu dne toulá, bůh ví kde. Stejně by mě zajímalo, kdo ho krmí, když je tak vyžraný...
Zalepil jsem Joshovi nohu, a pak ho už nechal si sbalit věci. Opravdu tu zůstal po noci pěkný bordel.
V obýváku jsem šel rovnou ke komodě, kde jsem vytáhl čisté povlečení a položil to na sedačku.
„Stáhni povlečení a dej nové, ať kluci nebrblají, že to tu je jak v bordelu. Dodělám to a vy se sbalte a přijďte se najíst. Tvoje toasty udělám jako poslední, ať ti sýr nezatuhne,“ vzal jsem Thomasovi z ruky nůž a odstrčil ho bokem.
„Měl by sis zakrýt krk, než kluci přijdou, ať si z tebe neutahují,“ přejel mi Thomas prst po mém krku, kde možná ještě bylo cítit vlhko od Joshuových rtů.
„Jo, hned, co udělám snídani,“ přikývl jsem.
Thomas, ať už byl bručoun, jaký chtěl, vždycky se staral o maličkosti. Vždycky mě to těšilo, když měl o měn starost, i když se to pokaždé snažil zakrýt nějakým vtípkem, nebo nějakou poznámkou nebo gestem, kdy to nakonec vyšlo, že on se vlastně ani nestará, že to je jen můj mylný dojem. Ale co se týká toho mého krku... Bylo to tentokráte i o něm. Kluci věděli, spíš všeobecně bylo známo, jak to my dva máme, ale nikdo nevěděl, aspoň jsem si to myslel, že my dva spolu spíme.
Thomas se nahnul a také se jemně otřel rty o můj krk, jako by za Joshem nechtěl zůstat pozadu.
„Jdu převlíct postel,“ nechal mě stát, popadl povlečení a zamířil do pokoje.
Joshua
Trochu s obtížemi jsem konečně posbíral všechny věci, pořádně ještě otevřel okno, ať se vyvětrá, ještě jednou pokoj prošel, abych zjistil, jestli jsem na nic nezapomněl, rovnou si vyndal věci, do kterých se pak převleču, a pustil se do vyslékání postlele.
Byl to doslova lítý boj a několikrát skončil zamotaný v povlečení na posteli, jak jsem se nedokázal udržet na nohou, když jsem udělal nějaký prudší pohyb.
Ale i přesto jsem se nedokázal ubránit úsměvu, takže jsem klel a přitom se uculoval jako idiot.
Z mé činnosti mě vyrušila až povědomá vůně, která byla najednou intenzivnější, a když jsem pohlédl ke dveřím, uviděl jsem Thomase s povlečením v ruce.
Vypadal už mnohem líp, což mi okamžitě zvedlo náladu do nebeských výšin.
„Ještě jednou dobré ráno, ty bručoune. Ty víš, jak po ránu někoho vyděsit," řekl jsem na oko přísně, ale mé oči doslova zářily štěstím, takže mi bylo jasné, že mi na to neskočí.
Přešel jsem k němu, sebral mu povlečení z ruky, aby měl volné ruce a přitiskl se k němu.
Rukama ho objal kolem krku a trochu ho zatahal za vlasy.
„Díky. Byl to ten nejúžasnější den a nejúžasnější noc, jakou jsem kdy zažil. Jsem rád, že jsem na tom letišti nenastoupil do letadla a neodletěl. Vážně moc díky. Sice ti teď nějakou dobu zadek nenastavím, ale stálo to za to," mrkl jsem na něj, nastavil mu své rty, pootevřel pusu a vyzval ho ke vstupu.
Thomas
Na chvíli jsem se zastavil ve dveřích a díval se na Joshův tělocvik. Kdybych byl ještě napružený tohle by mi určitě spravilo náladu.
„Dobrý ráno,“ odpověděl jsem na pozdrav, který měl být jako první, co bych měl vlastně říct, ale nějak k tomu nedošlo.
Povlečení skončilo na posteli a Josh na mém krku. Nebylo to zas tak špatný, tak jsem i jeho, stejně jako předtím Marka, přitáhl víc k sobě a využil jeho nabídku k polibku. Chvíli jsem brouzdal jazykem v jeho puse a otíral se o ten jeho. Bylo to vážně fajn... Než jsem si uvědomil, že jsem kouřil, a nevěděl jsem, jestli mu to třeba nevadí.
„Promiň, kouřil jsem,“ odtáhl jsem se od něj po chvíli. „A ano, bylo to fajn.“
Chtě, nechtě jsem to musel přiznat nahlas. Bylo to opravdu něco, co jsem ještě nezažil, protože do trojky jsem nikdy nešel. Možná i proto, že se ještě nikdy nenašel ten správný protějšek, který by mně i Marka doplňoval bez nějakých podmínek? A v tu chvíli mi i došlo, že bych bez Marka ani s někým do trojky nešel. Tak nějak prostě ke mně patřil.
I přesto, že Josh říkal, že teď bude nějakou chvíli neschopnej, moje ruce zabloudily na jeho zadek. Ale jen jsem ho po něm opatrně pohladil a přitáhl si ho za něj k sobě ještě víc.
„Když nemůže tohle,“ stiskl jsem obě jeho půlky, a pak mu ještě olízl rty. „Tak můžeš tohle.“
Chtěl jsem ho znovu políbit, ale v tu chvíli se z venku ozvalo zatroubení auta.
„Kluci jsou tady,“ povzdechl jsem si a Joshe pustil. „Jo, jen abys věděl. Kluci ví, že já i Mark jsem teplí, ale neví, že spolu něco máme. Tak se prosím tě nepodřekni.“
„Jdu se oblíct! Toasty jsou na stole!“ křikl jako na zavolanou Mark z kuchyně, a za chvíli už byly slyšet jeho rychlé kroky nahoru do podkroví, aby se oblékl a nejspíš schoval i svůj flekatý krk.
Joshua
Vzdechl jsem, když Thomas přijal mou nabídku a jeho jazyk za chvíli s tím mým tančil ne nijak vášnivý, ale přesto smyslný tanec.
Dokonce mi ani nevadila chuť po cigaretě, kterou mi předal, i když já sám nekouřím a smrad z cigaret mi poměrně vadí. Ale u něj? Zajímalo by mě proč. Proč tak reaguju na všechno, co udělá nebo řekne? Potom, co jsem si zažil, jsem si k sobě nikoho nepřipustil. Thomas a Mark byli vlastně první lidé od Frankovy smrti, se kterýma jsem jednal slušně, když pominu ten začátek, a nedíval se na ně z patra.
Usmál jsem se nad jeho slovy, že když nemůžu dole, můžu nahoře.
„S tímhle můžu kdykoliv, stačí jen říct," řekl jsem a přejel si po rtech prsty, a pak si je olízl, když mě Thomas s povzdechem pustil.
„V pořádku. Tohle je naše soukromá věc, vaše soukromá věc, a já to nehodlám nikde ventilovat," přikývl jsem nad jeho prosbou, a pak se otočil, abych konečně povlékl postel.
„Snad tady po nás nezůstalo nic, co by nás prozradilo. Když tak to ještě jednou projdi, třeba jsem něco přehlédl," mrkl jsem na něj zpoza peřiny. „A já bych se měl asi taky obléct. Myslím, že mé tělo by asi prozradilo víc než Markův krk."
Uchechtl jsem se nad představou, co by si asi pomysleli, kdyby mě viděli flekatého, jako hodně špatně nakreslený obraz, a pak s hlubokým oddechem dobojoval s povlečením, a začal se konečně oblékat.
Thomas
No, to má pravdu, že jeho tělo by řeklo vše, a stačil by jediný pohled. Opravdu jsme ho s Markem docela dost zřídili. Možná bych se měl víc krotit, ale některé ty značky a kousance si nepamatuji, to musela být Markova práce. Jo, i Mark si musel užít, protože ho málokdy do sebe pustím a on, i když má i milence bokem, nevyhledává zase jejich společnost nějak často.
Rychle jsem povlékl postel, a ještě obhlídl pokoj. Jako vyšetřovatel jsem měl cit na drobnosti a málokdy mi něco uteklo. A nikdo z kluků neměl tak dobrý nos, takže nějakého smradu jsem se nebál.
Naházel jsem své věci do kabely, a hned ji vzal a nesl ji do auta. Cestou jsem ještě stihl vzít jeden toast a hned ho začal ukusovat, protože to vonělo úžasně a roztopený sýr vážně miluji.
„To nemůžete přijít tak, jak to máte v diáři?“ zamračil jsem se na kluky, kteří už lezli z auta a byli celí rozlámaní. Vypadalo to, že chlastali celou noc a jen řidiče drželi střízlivého.
„Chtěli přijet už včera večer, prý aby neztráceli čas,“ mrknul na mě Bery.
Říkali jsem mu Bery, protože nesnášel své jméno Berthold. Byl vždycky řidič, protože nepil. A podle všeho kluky stáhl k sobě, a tam jim nalíval, aby je udržel v Sacramentu aspoň až do rána, protože věděl, že tu budeme, a nejspíš bychom s nimi prochlastali komplet celou noc, a oni by nezavřeli huby ani na chvíli.
Začali si vytahovat věci z auta, zatímco já je do svého auta naskládal. Zdržel jsem je venku, jak nejdýl to šlo, aby měli kluci čas se oblíct a nachystat k odjezdu.
Mark
Opravdu na čas. Vytáhl jsem poslední toast, který měl být Thomasův a v tu chvíli se nechali slyšet kluci. Přijeli dokonce ještě dřív než v devět. Stihli jsme to na těsno. Oblíkl jsem si tmavou košili a džíny, abych nevypadal jak šupák, a na druhou stranu, aby nebyly vidět ty cucfleky na krku. Chodil jsem tak běžně, takže to ani nikomu nepřišlo divné. Poskládal jsem těch pár věcí do kabely, a pak už se přidal k Thomasovi který už se živě bavil s klukama.
Jo, měli náročnou noc, usmál jsem se, když jsem viděl ty jejich ještě zakalené pohledy.
„To jsem zvědav, jestli takhle něco chytíte. Beztak skončíte u chlastu a pokeru...“
„Hele, máme na to tři dny, takže...“
„Takže nezapomeňte potom pořádně uklidit. Bery má na starosti klíče, takže jak dojedete, chci je mít v kanceláři na stole,“ taky jsem strčil své věci do kufru Thomasova auta. „Jdu vám udělat místo v lednici.“
Musel jsem, když jsem viděl ten jejich nákup.
„Pomůžu ti,“ zahlásil Bery a už se se mnou hrnul do kuchyně. „Kdepak máte toho svého anglickýho kluka?“
„Balí se,“ ukázal jsem na spodní pokoj.
„Hele...“ přiblížil se Bery až ke mně. „Nedávno u nás byla Cruz a docela se na tebe vyptávala. Vypadalo to, jako by se ti snad chtěla omluvit, nebo co. Vypadala, jako by ji to bylo všechno líto...“
„Hm?“ zpozorněl jsem. „Ptala se na práci? Určitě chce jen najít něco, čím by mě potopila.“
„Ne, jen teda pochválila, jak se ti dobře vede, ale jinak to byly samé blbosti. No, kluci taky říkali, že už před nějakou dobu se o tobě s nimi bavila. Asi ji to už přešlo, no. Vypadá, že je už v pohodě.“
„Nezajímá mě. Pokud se chce omluvit, nebo tak, ať přijde za mnou oficiálně, ví, kde mám kancelář,“ ukončil jsem tuhle debatu, protože ona nebyla člověk, o kterém se mi chtělo bavit.
Kvůli mně a taky hlavně kvůli ní, Thomas málem umřel. A to jí nikdy nezapomenu.
Joshua
I když jsem byl polámaný jak suchý stromek, když jsem zaslechl venku cizí mužské hlasy, oblékl jsem se tak rychle, jako snad ještě nikdy v životě. Ještě štěstí, že jsem nosil i běžně oblečení, které zahalovalo mé tělo, takže lehké bílé triko se stojáčkem, které parádně zakrylo mé fleky, a k tomu černé lehké kalhoty by neměly u nikoho vzbudit jakékoliv podezření. Hodil jsem na sebe trochu parfému a pořádně se učesal, abych nevypadal jak čarodějnice, kterou protáhli křovím, naposledy se rozhlédl po pokoji, usmál se na postel, když jsem si vzpomněl, čeho byla svědkem, a pak už přešel do obýváku, abych mohl vyjít ven.
Všiml jsem si ale Marka a jednoho muže, který byl s ním v kuchyni, a tak raději zamířil k nim. Nerad se seznamuju s novými lidmi, a povědomě jsem tak zvolil Marka jako psychickou podporu.
Zrovna jsem chtěl zahulákat na pozdrav, abych je svým nenadálým příchodem nevylekal, když muž začal mluvit o nějaké ženě. Po dvou větách mi docvaklo, že je to nejspíše ta, která oběma tolik ublížila, proto jsem se přikradl trochu blíž, abych líp slyšel.
Má intuice mi poslala krátké varování, ale než jsem se mohl dozvědět víc, Mark celou debatu rázně ukončil. Nedivil jsem se mu. Já bych ji nejspíše zabil, kdyby teď nějak ublížila jednomu z těch dvou, na kterých mi tak neskutečně záleželo.
Když Mark domluvil, lehce jsem zaťukal na stůl, u kterého jsem stál, abych přitáhl pozornost obou mužů.
„Omlouvám se za vyrušení, ale už mám taky sbaleno," usmál jsem se a ukázal na tašku.
Mark
Chtěl jsem ještě dodat, že by se v první řadě měla omluvit Thomasovi. O on občas mívá problémy, když se mění počasí, a je pak nevrlý. To on málem umřel... Ne já...
Ale v tu chvíli vešel dovnitř Josh se sbalenými věcmi. Narovnal jsem se s pár věcmi z lednice v rukách a položil je na stůl.
„Tady je,“ ukázal jsem Berimu na Joshe. „Joshua a tohle je Bery. Jen Bery, nic víc.“
Ukázal jsem Joshovi na Beryho, a pousmál jsem se, když jsem viděl, jak čeká napjatě, jestli řeknu celé jeho jméno, které tak nesnáší.
Šel jsem vytáhnout zbytek věcí z lednice a naložil to do bedny, abychom to už mohli sbalit a vypadnout, a ryby jsem naskládal do mrazícího boxu s ledem.
„Slyšel jsem, že jsi docela kapacita. Nechceš se přestěhovat? Ani ne po týdnu chytnout vraha, a to nejsi ani místní,“ podal Bery Joshovi ruku a pak se podíval do chladícího boxu na ryby. „Pěkný úlovek...“
Nevím, jestli poslední věta patřila Joshovi nebo rybám. Ale tenhle člověk je hodně bystrý, a jen tak mu něco neunikne.
„Tak, kde to vázne?“ vyrušil nás Thomasův hlas, a za ním se hned vecpali i ti tři, co měli ruce plné všeho možného a vypadali jak vánoční stromečky.
„Jo, už máme sbaleno, tak můžeme jet,“ přikývl jsem.
Ale to už se všechny věci okamžitě odložili, a kluci se hned seskupili kolem Joshe, aby se s ním pořádně seznámili. Jo, jsou hned kamarádi s každým, a jsou to veselí kluci.
„Pojď, půjdeme to sbalit,“ požádal jsem Thomase a ukázal na Joshovy věci, aby je vzal, protože ten měl teď chudák plné ruce práce se seznamováním.
„Počkáme v autě! A Bery, ty taky ještě dojdi!“ zavolal jsem ještě na ně, než jsme vyšli ze srubu.
Joshua
Najednou se kolem mě seskupilo několik lidí, a Thomas s Markem, mě v tom nechali samotného.
Trochu jsem zrozpačitěl, protože na takové věci nejsem zvyklý, a snažil se zapamatovat jména všech mužů, kteří mi třásli z rukou a představovali se.
Vypadali sice jak po týdenním flámu, ale vycítil jsem z nich pohodu a přátelské úmysly, takže mé napětí po chvilce odpadlo, a jen tak tak stíhal odpovídat na otázky, které se na mě valily ze čtyř stran. Vypadali jako fajn chlapi, hlavně mi do oka hned padl ten nejmladší z nich, který mohl být ve stejném věku jako já nebo mladší. Měl nejvíc otázek, kterými mě dost pobavil.
I jemu, stejně jako Berymu, jsem poděkoval za uznání, že jsem dokázal chytit vraha tak rychle, a zasmál se nad jeho otázkou, jestli se nechci přestěhovat.
„Myslím, že už bych měl asi jít, ať ti dva venku moc dlouho nečekají. Jste vážně fajn. Snad se ještě někdy potkáme," řekl jsem na rozloučenou, ještě jednou si s každým potřásl rukou, a pak s Berym v závěsu se vydal k autu.
Mark
Když Joshua konečně dorazil, byla nejvyšší chvíle, protože se Thomas už začal shánět po cigaretách.
V rychlosti jsem Berymu vysvětlil, co a jak. Požádal jsem ho, ať vypne průtokáč, jinak jim nevyjde nafta a budou se muset koupat v řece. Předal jsem mu klíče, a ještě chvíli mu tlačil do hlavy, aby srub neshořel, než odjedou, a nezapomněli na noc pořádně uklízet odpadky kvůli medvědům, a pak je i odnést, aby se mi nedobýval do srubu, kdyby sem nějaký náhodou zabloudil.
Viděl jsem, jak Bery ještě prohodil pár slov s Thomasem, a podle toho, jak se neuhlídal a podíval se na moment ke mně, bylo jasné, že mluví o bývalé šéfce.
„Tak jedeme,“ zavelel jsem a nastoupil do auta.
Konečně jsme mohli vyrazit. A byl nejvyšší čas. Slíbil jsem, že se ještě dneska ukážu v kanceláři, tak jen, co jsme vyjeli na cestu, už jsem prohlížel mobil a vyřizoval aspoň zprávy. Volat jsem nechtěl, to stačilo až v Sacramentu.
Thomas
Byl jsem rád, že kluci Joshe přijali bez problémů. Ale oni si nikdy s ničím nedělali těžkou hlavu. Když mi Bery naznačil, že se Cruz vyptávala na Marka, mírně jsem se zamračil.
„Ať se stará o svý,“ mrknul jsem bezděčně na Marka, a rukou se dotkl svého boku. „Může být ráda, že jsem ji nezabil, když jsem vylezl z nemocnice.“
Bery jen přikývl, protože on byl jedním z těch, kteří u toho tenkrát byli. On byl ten, který se snažil uklidnit hysterického Marka, když mě ošetřovali a nakládali do sanitky, a tak, tak ho zastavil, aby nešel madame Cruz hned na místě odstřelit. Musel mu tenkrát vzít i zbraň.
Rozloučili jsme se a my konečně mohli vyjet.
Ale chuť na cigáro jsem fakt měl...
„Jdu si koupit cigára,“ prohlásil jsem, když jsem k jejich překvapení zastavil na parkovišti u obchodního centra.
Mark přikývl, že si aspoň vyřídí telefonáty, a já hned vystoupil a zamířil dovnitř. Ale když jsem procházel kolem výloh, něco mě napadlo.
Když oholit, tak pořádně... Už tak jsem si nemohl zvyknout na to, jak se mi holá kůže otírá o látku a mě jsem pořád tendenci, si ho upravovat.
Jo, nechám se ostříhat. Stejně s tím hrozím už pěkně dlouho a takhle mě aspoň nebude nikdo škubat za vlasy.
A Mark si aspoň zatím vyřídí telefony, které podle mne odkládal jen proto, aby nám to nebylo blbý...
Odbočil jsem, a místo do tabáku jsem si to zamířil k holiči, který byl hned vedle.