Joshua
Sledoval jsem, jak Thomas spojuje místa nití, a pak odsouhlasil mou teorii.
Znovu si sedl, aby sepsal a vypracoval zprávu pro policisty, kteří půjdou oběť zajistit.
Já se mezitím taky posadil a začal jsem makat na zprávě pro Marka. Zmínil jsem nejdůležitější body a poznatky. Nic jsem nevynechal, ale zbytečně se zase nerozepisoval. Podle mě vždy stačila stručná a výstižná zpráva s tím nejdůležitějším, klidně i jen na pár řádků než nějaké zdlouhavé bláboly, které v konečném důsledku ani nic neřekly, ale byly napsané třeba na několik stránek. I proto jsem původně chtěl Thomasovy zápisky. Věděl jsem, že v tomhle na tom bude stejně jako já.
Zapípání mobilu jsem slyšel jen okrajově stejně jako Thomase, který říkal, že jde na skleničku, a pak mám zamknout. To mi říkat nemusel, nikdy bych neodešel a nenechal takhle důležité věci jen tak ležet. Věděl jsem, že i mezi policisty dokážou být lidé závistiví a senzacechtiví.
Netušil jsem, kdy Thomas skončí, ale počítal jsem s tím, že asi dřív než já. No, pokud už bude spát, až přijedu domů, nejspíš si ustelu v obýváku na pohovce, a pokud se mi podaří vstát dřív, udělám snídani. S tímhle plánem do budoucna jsem dopsal poslední řádky, a ještě jednou si zprávu pročetl.
Spokojeně jsem mlaskl, vložil papír do desek, přešel jsem k umyvadlu, opláchl se, a kriticky se na sebe podíval do zrcadla.
No, nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší.
S pokrčením ramen jsem se obrátil, vzal ze stolu složku, zbytek věcí nechal zatím tak a vyšel z kanceláře. V budově už bylo poměrně ticho, jen někde pode mnou vrčel vysavač a občas byly slyšet tlumené hlasy.
Zůstal jsem chvilku stát, naslouchal tomu tichu, a pak krátce, ale rázně zaklepal na dveře vedlejší kanceláře a bez vyzvání vstoupil.
Přešel jsem až k Markovu stolu, za kterým seděl a něco si pročítal.
„Tady je ta zpráva," řekl jsem místo pozdravu a položil ji před něj.
„Je to stručné, ale jsou tam zahrnuty všechny důležité body. Snad to bude stačit, protože opravdu nemíním trávit hodiny tím, že budu psát nějaké nesmyslné litanie jen proto, aby zpráva měla deset stránek," řekl jsem vážně, ale pak se trochu pousmál, aby viděl, že to nemyslím nijak zle.
Mark
Už nějakou chvíli jsem seděl a jen tak hleděl k oknu. Venku už se setmělo a skoro nic jsem neviděl, ale bylo mi to jedno. Nechtělo se mi ani vstávat, tak jsem jen rozsvítil stolní lampu, abych viděl na to, co mi na stole leželo. To bylo to, co mě teď tížilo. Ne, jen ten zatracený případ, ale i Denis.
Nechápal jsem to, když mi přines žádost o přeložení. Je skvělý patolog, a tady má rodinu. Proč chce jít, sakra, pracovat na druhý konec Států? Co se s ním děje? Nemyslím si, že by se mu tady špatně dařilo, a s lidmi vycházel dobře, pokud neměl zrovna špatnou náladu. Ale to občas mívají všichni...
Znovu jsem vzal jeho složku a žádost o přeřazení a zadíval se na ní.
Zkusím ho ještě přemluvit. Ještě není nic odsouhlaseno, takže pořád má možnost svoji žádost stáhnout zpátky.
Byl jsem do těch myšlenek tak zabraný, že jsem sebou trhnul, když se ozvalo zaklepání a dveře se hned otevřely.
Z pološera, které v místnosti panovalo, se vynořil Joshua. Odložil jsem Denisovy desky do šuplíku a v rychlosti mrknul na hodinky. Přišel dříve, než jsem čekal.
„Děkuji, jsem opravdu rád, že jste tak rychlý. Hned se na to podívám, ale nejdříve... Dáte si skleničku?“ postavil jsem se a přešel jsem k baru.
Já sám jsem si nalil, protože jsem měl chuť, a tak nějak jsem ji potřeboval. Bylo toho opravdu dost a počítal jsem s tím, že teď, když si přečtu Joshuovu zprávu, tak toho bude ještě víc.
Joshua
Aniž by pohlédl na složku, kterou jsem přinesl, postavil se a přešel k baru. Zeptal se mě, jestli si nedám skleničku, a sám si nalil.
„Klidně..." pokrčil jsem rameny a přešel až k němu.
Sice bylo v místnosti pološero, ale i tak jsem viděl dost na to, abych usoudil, že ho něco trápí.
Když mi podával zpola naplněnou sklenici brandy, do které vložil i led, chytl jsem ho za zápěstí a přitáhl blíž k sobě.
„Něco vás trápí. Něco jiného než tenhle případ," řekl jsem potichu, zadíval se mu zkoumavě do očí a mírně naklonil hlavu na stranu.
Nebyl jsem idiot, a právě jsem v rekordním čase vyprofiloval oběť, takže mi v žilách ještě koloval rozpumpovaný adrenalin. A jeho gesta, byť se to snažil zakrýt na mě působily, jako světlo na můru.
A i když jsem přicházel jisté věci na chuť, nechtěl jsem ho do ničeho tlačit, zvláště, kdyby byl duchem nepřítomen.
„Pokud se na to necítíš, necháme to na jindy," dodal jsem vzápětí ještě tišeji a rovnou přešel k tykání.
Pokud k něčemu přeci jen dojde, rozhodně si s ním nebudu vykat. Na veřejnosti, pokud si to bude přát, nebudu mít problém udržovat formální vztah, ale takhle v soukromí jsem vždy preferoval osobnější jednání.
Mark
Právě jsem se otáčel se skleničkou v ruce, abych ji podal Joshuovi, když jsem se zarazil. Stál už za mnou, a netrvalo snad ani vteřinu, a už mě držel za zápěstí a přitáhl si mě blíže, jako by mě chtěl zkoumat.
Jo, mám problém, a ne jeden...
„Vzhledem k mé práci, není dne, kdy by mě něco netrápilo. A právě teď přemýšlím nad tím, jak to udělat, abych nepřišel o kvalitního podřízeného. Ale to nic nemění na tom, že jsem tady od toho, abych vnímal vše, nejen nějaké přeřazení,“ chytl jsem ho za zápěstí a opatrně jeho ruku stáhl z mé, aby se nevylilo pití.
Vzal jsem svoji skleničku a po cestě ke stolu jsem si ještě přiťuknul k té jeho.
„Tak aspoň na tykání, když už jsi to načal. Jmenuji se Mark, Joshi.“
Vrátil jsem se ke stolu a pohodlně se usadil. Upil jsem si brandy a pak otevřel Joshuovu složku. Začetl jsem se do jeho stručných poznámek a moje pohodlné sezení se postupně začínalo měnit. Už jsem se neopíral. Seděl jsem rovně, a ještě si přisunul blíž lampu, aby mi nic neuniklo.
„Věřím, že se nemusím nic doptávat, a ty jseš si tímhle naprosto jistý. Budu to brát tedy velice vážně.“
Jen na moment jsem zvedl k Joshovi hlavu, ale hned na to už jsem žhavil telefon. Ještě jsem nestihl ani přejít k vypínači, abych rozsvítil velké světlo, a už jsem měl plnou kancelář.
„Okamžitě tohle rozmnožit a poslat všem hlídkám ve městě. Ti, co jsou poblíž určeného místa, to dostanou jako první,“ předal jsem detektivovi na službě portrét vytipované oběti. Doufám, že nebudou tak blbí a nevletí tam rovnou se zapnutými majáky. V první řadě jde o bezpečnost tohoto muže. Stačí, když na místě bude policejní vůz a další budou v záloze, kdyby se něco pokazilo. Cokoliv se bude dít, nebo jen náznak, budete mi hlásit a to podrobně,“ přidal jsem jim ještě pár pokynů a všichni hned odběhli, aby se pustili do práce.
Čas nás tlačil.
„No,“ usadil jsem se na pohovce, když se za nimi konečně zavřely dveře. „Myslím, že se odsud do rána nehnu. Nebude ti teda vadit, když si udělám trochu pohodlí? Ty mi zatím můžeš říct, co máš ještě na srdci.“
Usmál jsem se na Joshuu, protože v tuhle chvíli jsem Denise odsunul bokem Stejně bych ho nepustil dřív, než by byl tenhle případ ukončen, protože na něm pracuje od začátku.
Svlékl jsem si sako a hodil ho na protější křeslo. Povolil jsem si kravatu a rozepl dva knoflíčky u krku. Pak už jsem spokojeně vzal do ruky láhev a znovu si dolil brandy.
Teď, když se děje tohle, opravdu nemůžu odsud odejít.
Ale byl jsem zvyklý. Nebylo to poprvé a určitě na ne naposled.
Joshua
Vyprostil se z mého sevření a po cestě zpátky ke svému stolu si se mnou přiťukl na tykání.
Svůj problém dál nerozváděl, a já se ho ptát nehodlal. Je to jeho věc, pokud by si chtěl o tom promluvit, začal by sám.
Pozorně jsem ho však sledoval, když četl mou zprávu, a byl jsem potěšen, jak vážně vzal každé moje slovo. A pak se začaly dít věci.
Už jsem docela chápal, proč s ním Thomas pracuje, a proč jsou víc než jen kolegové.
Nechtěl jsem rušit, a tak jsem stál tiše bokem, poslouchal jsem, jak uděluje příkazy, a pouze stručně jsem odpověděl, když se na něco zeptal, aby si byl jistý.
Když se asi po půl hodině jeho kancelář opět vyprázdnila a on si sedl na pohovku, konečně se usmál a vypadal trochu uvolněněji.
Lehce jsem vydechl, když si svlékl sako, povolil kravatu a rozepl dva knoflíčky u košile.
Zeptal se, jestli nemám ještě něco na srdci.
No... I tak se to dalo říct.
Když si dolil brandy, dopil jsem to své a přešel až ke stolu, přes který jsem se ohnul, vzal jeho bradu do dlaně a přitáhl si ho blíž.
„Možná by se něco našlo. Záleží na tom..." promluvil jsem tiše, přivřel oči, a pak se špičkou jazyka otřel o jeho horní ret.
Netušil jsem, jak na tom je, ale když už jsem porušil své pravidlo u Thomase, u něj mi to přišlo stejně přirozené. Přece jen, v jistých ohledech si byli dost podobní, i když si to možná sami neuvědomovali.
„...o čem by sis chtěl povídat," zachraptěl jsem a lehce zkousl jeho spodní ret.
Mark
O čem bych si chtěl povídat?
Díval jsem se Joshuovi do očí, které byly zatraceně blízko. Tenhle člověk má perfektní odhad na lidi i situace kolem. To jsem si ověřil už dávno a taky mi to potvrdil i tím, že i když měl na začátku s Thomasem neshody, přesto s ním spolupracuje. Což nedokáže každý.
Jo, možná by mi mohl povykládat něco o svém životě, nebo o tom, co všechno ještě zjistili, protože jsem tušil, že to, co mi dal, nebylo úplně všechno. Nebo jsme si mohli povídat o počasí, které tady pro něj, jako pro Brita z chladné země, muselo být hotové mučení.
Ale ať už by to bylo cokoli, o práci se mi aspoň na chvíli mluvit nechtělo, i když jsem byl stále v kanceláři. Měl jsem toho za dnešek dost. Potřeboval jsem vypnout. Potřeboval jsem přestat být šéf. A na to, byl skvělý Thomas, který se vždycky při našich chvílích ujal šéfování a já se mu, až na výjimky rád podvolil.
A když se mých rtů dotkl Joshův jazyk, měl jsem jasno. Potřebuji se uvolnit... A tohle je na to asi nejlepší moment. Kdo ví, co bude za hodinu, za dvě... A Thomas tu není...
Jemně jsem Joshe odstrčil, a vstal.
„Můžeme si povídat o čem chceš. Nebo třeba můžeme mlčet a jen popíjet. Ale jen tak na okraj... Jsi si jistý že ti za tohle, cos udělal, nevrazím pěstí?“
Byla to jen řečnická otázka a já si to prostě nemohl odpustit, i když jsem věděl, že já vím a Josh ví taky. Gay radar prostě funguje na sto procent.
Pomalu jsem přešel ke dveřím a otočil klíčem v zámku. Ztlumil jsem světlo a pak se stejně pomalu vracel k sedačce. Prohlížel jsem si Joshuu a přemýšlel, za kterou stranu hraje. Jestli je nadhazovač, tak tím líp. Dneska opravdu nemám chuť někoho vést...
Joshua
„Nemyslím, že bys mi vrazil," uchechtl jsem se, když Mark vstal, přešel ke dveřím a zamkl, čímž dal jasně najevo, kam chce, aby se tenhle rozhovor ubíral směrem.
Zhasl jedno světlo, takže svítila jen lampa na pracovním stole, a pomalu se vracel k sedačce.
Celou dobu jsem si ho prohlížel jak mlsný kocour a přemýšlel, jestli se s ním budu muset prát a dohadovat o pozici. Bylo mi jasné, že s Thomasem to má jako já, ale přijme stejně i mě?
Než si mohl sednout, vyšel jsem mu naproti a cestou si sundal rolák a stáhl gumičku z vlasů, které mi padly do tváře a víc zvýraznily barvu očí, kterýma jsem Marka doslova propaloval.
Když jsem k němu došel, rty jsem se otřel o jeho bradu a letmo se dotkl jeho ucha.
Obratně jsem mu rozepl opasek, knoflík a šktrl zipem. Cítil jsem, že se potřebuje uvolnit a přijít na jiné myšlenky, a já byl více než ochotný mu v tom pomoci. A proč zbytečně chodit kolem horké kaše, že?
Levou ruku jsem okamžitě zasunul zepředu do kalhot a pohladil, jak jsem s potěšením zjistil, už nabíhající mužství.
„Myslím, že tě tvé tělo právě zradilo," vydechl jsem mu do ucha a přesunul se k jeho rtům.
Pak jsem ho pravou rukou objal a zajel s ní zezadu do kalhot, pod spodní prádlo, a prstem škádlivě přejel v rýze mezi půlkama.
„Možná bych měl spíš já vrazit něco do tebe?" dýchl jsem mu na rty a zuby zatahal za vrchní ret.
Mark
Nechal jsem to na Joshuovi. Aspoň pro začátek. Zajímalo mě, co bude. Kalhoty se mi svezly ke kotníkům, když mi je rozepnul. Ale nestačil jsem z nich ani vykročit a měl jsem jeho ruku v prádle.
Přijal jsem to s dlouhý výdechem a přivřením očí. Vážně to potřebuji... A jako sůl... Tohle je nejlepší na stres.
Když se jeho dech otřel o mé ucho, zamrazilo mě až v páteři, a všechny chloupky se mi postavily do pozoru. A v momentě, kdy jsem ho ucítil mezi půlkami, měl jsem jasno. Už jsem se nemusel ptát, a on taky ne.
Prostě mi ho tam narvi, až nebudu vědět v kterém státě se nacházím. A že jich USA má požehnaně. Položil jsem mu dlaně na prsa a pomalu je táhl po jeho břiše dolů, nepřestávaje se mu dívat do očí, které mě doslova vtahovaly a nechtěly pustit. Pevné svaly měl, každého jsem se dotkl konečky prstů, dokud jsme je nezahákl za lem jeho kalhot a zatahal za ně.
„Klidně... Jsem pro tuhle chvíli tvoje děvka, dělej si se mnou, co chceš...“ zašeptal jsem roztřeseným hlasem a také mu rozepl opasek.
Povystrčil jsem jazyk a na zkoušku také já naťuknul jeho rty. Čekal jsem jeho reakci. Doslova se mu tady nabízím. Možná by to ode mne nečekal, ale tohle není práce.
Tohle je sex a ten si užívám po svém a je mi jedno, jak v tu chvíli mluvím.
Joshua
Po jeho slovech jsem vydechl a překvapeně jsem zamrkal.
Tak, až takovou reakci jsem nečekal. Ale byla to pro mě poslední kapka.
Konec hraní.
A můj kamarád dole to cítil stejně, protože se okamžitě postavil do pozoru ještě dřív, než se ho Mark dotkl.
„Tak tohle splním velice rád..." zachraptěl jsem, když jsem se dostatečně vzpamatoval.
Vytáhl jsem ruku ze spodního prádla, sevřel v prstech jeho vlasy, přisál se na jeho rty a okamžitě si vydobyl cestu dovnitř. Zároveň jsem ho pomalu tlačil ke stěně vedle dveří, ale když po dvou krocích hrozilo, že sebou sekne, jak se mu zamotaly nohy do kalhot, přerušil jsem polibek, naznačil mu, že má zvednout nohy a kalhoty i se spodním prádlem z něho doslova serval. Stejně skončila i kravata a košile, která nejspíše přišla o nějaký knoflíček, ale bylo mi to úplně volné.
Pak jsem se k němu zrovna přitiskl a teď už bez problémů ho narazil na zeď, znovu si vynutil vstup mezi jeho rty a koleno vrazil mezi jeho nohy, kde jsem se lehce natlačil na jeho rozkrok.
Rukama jsem přitom hladil celé jeho tělo, kam jsem dosáhl a dráždil místa, u kterých se Mark zachvěl, jakmile jsem se jich dotkl.
Mark
Rozhodně jsem ho překvapil. A tak trochu jsem cítil zadostiučinění, že se mi to právě u něj povedlo.
Tohle je moje soukromé tajemství, o kterém ví jen Thomas. Ani žádný další milenec to neví.
Hned jsem se podvolil jeho povelům. Během chvíle jsem byl docela nahý, až na ponožky, ale na to jsem kašlal. Teď jsem vnímal jen to, co mi Josh dával. A že v tom byl dobrej, to se muselo nechat. Vzrušeně jsem oddechoval, tlumil jsem v sobě zatím hlasitější zvuky, o kterých jsme věděl, že přijdou později a už se jim neubráním, pokud to bude postupovat stejně dobře, jako to začalo. Studená stěna mě chladila do zad, a přitom celé mé tělo doslova hořelo pod Joshovými dotyky.
Nedokázal jsem se ubránit mírnému třesu, když narazil na mé erotogenní zóny. A když se dotkl mého podbřišku, málem jsem se mu skácel k nohám. Držel jsem se ho pevně kolem krku, abych ustál tohle dráždění, a doufal, že co nejdříve postoupí dál.
Měl jsem na jazyku, že ho popoženu, ale řekl jsem, že to nechám na něm. Ale i tak se mi ruce silně třásly, a já měl chuť mu je zahrábnout do vlasů a sevřít je.
Zaklonil jsem hlavu a zprudka vydechl, když se mým tělem převalila tak silná vlna vzrušení, že jsem svou tichost už nedokázal držet na uzdě, a moc nechybělo, abych tu doslova neskučel.
Joshua
Bylo na Markovi vidět, že si mou péči náležitě užívá, což mě ještě víc pohánělo dopředu.
Přerušil jsem polibek v momentě, kdy zaklonil hlavu a konečně hlasitě zasténal.
"Tohle chci slyšet..." zachraptěl jsem a svezl se k jeho nohám, kde jsem okamžitě pohltil jeho penis.
Nechtěl jsem se ale zdržovat. Sám jsem byl napnutý k prasknutí, ale nechával jsem svůj poklad stále schován, protože ho za chvilku bude čekat mnohem lepší místečko.
Párkrát jsem ho protáhl a nezapomněl přitom použít jak jazyk, tak zuby. Dle jeho zvukových projevů se mu to nejspíš líbilo, ale víc jsem mu zatím nehodlal dopřát.
Znovu jsem vstal, krátce se přitiskl na jeho rty, a jazykem mu předal jeho chuť, než jsem se znovu odtrhl a naznačil mu ať se otočí zády.
Lehce jsem dlaní zatlačil na páteř a naznačil, že se má prohnout, trochu víc mu roztáhl nohy, a pak stejně prudce jako na jeho úd jsem zaútočil na jeho dírku. Jazykem jsem ji pořádně zvlhčil, a ten pak vystřídal napřed jedním prstem, a pak dvěma, které jsem při vytahování vždy od sebe kousek roztáhl. Volnou ruku jsem přesunul k jeho chloubě a začal ji třít ve stejném tempu, v jakém jsem přirážel prsty do jeho zadečku.
Na jeho půlkách jsem pak svými zuby zanechával viditelné značky.
Nejspíše se chvilku neposadí, ale to bude muset přežít. Chtěl to, tak to má.
Nejraději bych si ho hned vzal, ale zajímalo mě, jak dlouho tohle vydrží, než si sám řekne, jak mám pokračovat. Chtěl jsem slyšet jeho zastřený hlas, a jak z jeho úst, které za normálních okolností mluví spořádaně, vychází obscéní slůvka.
Mark
Dělal jsem všechno, co chtěl. Opřel jsem se rukama o zeď a vystrčil na něj svůj chtivý zadek. Nejspíš bych mu prominul i to, kdyby si mě vzal na sucho, ale to by nejspíš bolelo i jeho. Doslova jsem se třásl jak osika už ve chvíli, kdy můj penis mizel v jeho puse a myslel jsem, že prasknu, jak jsem byl tvrdý a napjatý.
Teď jsem zarýval nehty do stěny a sténal nahlas při každém podráždění mého análu. Vždycky, když jsem cítil, jak ze mě vytahuje prsty, víc jsem se prohnul ve snaze se na ně znovu nasunout.
Kurva... Kurva...
„Kurva!“ vykřikl jsem už nahlas v jednom momentě, kdy mi hučelo nejen už v hlavě, a kdybych se sám sebe dotkl, nejspíš bych už postříkal stěnu před sebou.
„Na co čekáš!“ zapřel jsem čelo o studenou zeď a snažil se rozdýchat další nával.
Už jsem nedokázal mlčet. Nešlo to... Byl jsem tak rozdrážděný, tak nadržený, že jsem potřeboval to uvolnění hned teď.
„Vraž ho tam, kurva. Ošukej mě už!“ sténal jsem při každém dalším slově, jak jsem se doslova klepal na to, až ho v sobě ucítím.
Byla to tak silná touha ho mít v sobě, že jsem opravdu dělal rýhy do zdi, a nastavoval se mu jako nadržená fena.
Joshua
"Přesně tohle, jsem chtěl slyšet," zachraptěl jsem mu do ucha, když jsem z něj po jeho slovech vytáhl prsty, rozepl si kalhoty a natiskl se na něj, aby pocítil to, co v sobě za chvilku bude mít.
Trochu jsem mu pootočil hlavu, abych ho krátce políbil, naslinil si dlaň, kterou jsem zvlhčil své druhé já, a prudce do něj najel.
V ten moment mi probleskla hlavou myšlenka, že jsem se ho měl možná zeptat na gel nebo kondom, protože jsem krapet neodhadl svou sílu.
"Zatraceně," zamumlal jsem, když Mark pode mnou ztuhl, vyhekl a stáhl zadek.
Jednou rukou jsem ho začal hladit po celém těle, kam až jsem dosáhl, a druhou mu sjel do klína, abych ho uvolnil a mohli jsme pokračovat.
Když jsem po chvilce své laskavé péče ucítil, jak se trochu uvolnil, zasypal jsem jeho záda horkými polibky a naklonil se k jeho uchu.
„Dobrý?" zašeptal jsem.
Mark vydechl a přikývl.
Znovu jsem se postavil, abych měl lepší stabilitu. Pevně jsem chytl jeho boky a zkusmo se pohnul.
Mark tichounce zasténal, což bylo pro mě povelem k pokračování.
Napřed jsem přirážel jen pomalu s krátkými nájezdy, aby si ještě trochu zvykl, ale po chvíli jsem se už nedržel zpátky.
Kanceláří se tak po chvilce neslo nejen hlasité sténání nás obou, ale i pleskání kůže o kůži, jak jsem do něj prudce najížděl.
Byl jsem tak napjatý, že stačilo málo, a já pocítil známé stahy. Když to na mě přišlo, zvrátil jsem hlavu dozadu a musel se hodně ovládat, abych nezařval na celé kolo. Nehty jsem zaryl do Markových boků, a ještě víc se na něj natiskl, jako bych do jeho zadku chtěl narvat i svoje koule.
Mé tělo se roztřáslo, když jsem svou nadílkou začal plnit Markův zadek, a s každým dalším výstřikem jsem se na něj víc natiskl a víc ho sevřel.
Mark
Když se o mně otřel svojí erekcí, polilo mě horko, ale vzápětí jsem se už třásl na to, abych ho měl v sobě. A, i když jsem to očekával, přišlo to tak náhle bez varování, že jsem zasténal a kompletně se celý stáhl.
Byl dobře rostlý, a já ho cítil snad všude. Ale tahle krátká bolest mi rozhodně nevadila. Už jsem věděl, že tohle byl dobrý krok, když jsem se mu sám nabídl opravdu jako děvka.
Sevřel jsem ruce v pěst, abych se neproškrábal skrz zeď. A na jeho „Dobrý?“ jsem jen přikývl a zasténal pod tíhou rozkoše, která doslova prolétla mým tělem.
Sakra že dobrý... Lepší než dobrý!
Zapíral jsem se o stěnu, a vycházel jsem vstříc jeho nájezdům, abych ty přírazy cítil co nejvíc. Bylo to prostě to nejlepší z celého dne, a já si to užíval plnými doušky.
Svými hlasovými projevy jsem dával najevo, jak moc spokojený jsem. Bylo mi jedno, jestli mě někdo uslyší. To, co teď bralo mé tělo doslova útokem by způsobilo zemětřesení na polovině kontinentu.
A ve chvíli, kdy jsem ucítil Joshovy záškuby, už jsem se nedokázal držet ani stěny. Byla to ta poslední kapka, která spustila hotovou lavinu. Jednu ruku jsem stáhl dolů a rychlým třením jsem se přiváděl k vytouženému orgasmu. Hlasité nadávky jsem střídal se sténáním, které doprovázelo všechno, co šlo ven a končilo pode mnou na zemi. Bolest od nehtů, které mi Josh zarýval do kůže, mě ještě víc nabudila. Doslova jsem se narazil na jeho klín, když ten nával při vyvrcholení byl nejsilnější, a já měl co dělat, abych se nesesunul k zemi.
Joshua
Při Markovém vyvrcholení a jeho natlačení se na můj klín, jsem se znovu zachvěl, a několikrát se v něm ještě pohnul. Nechtělo se mi to přerušovat, alespoň ne hned.
Víc jsem sevřel jeho boky, protože jsem cítil, jak mi klouže, a nechal doznít vyvrcholení. Pak už jsem to nevydržel, sesunul se na Markovy záda, a společně jsme klesli na zem.
Prudce jsem oddechoval a uklidňoval své třesoucí se tělo.
"Kdybych věděl, že to bude takové, přišel bych z letiště rovnou sem," zasmál jsem se ochraptěle a nahnul se k jeho rtům, abych si ho ještě vychutnal.
"Každopádně, někdy to musíme rozhodně zopakovat," mrkl jsem na něj a konečně z něj vyklouzl.
Krátce jsem ho ještě líbnul na záda, než jsem se v kleče otočil, a z kalhot vyndal papírové kapesníčky, kterými jsem si otřel klín. Zároveň jsem si shrnul vlasy z krku a snažil se je narvat do culíku, protože se mi až moc začaly lepit na tvář.
"Pokud ti to nevadí, chvilku bych tu ještě poseděl a možná popil," mrkl jsem na něj přes rameno a zvedl papírové kapesníčky.
"Chceš?"
Mark
Opíral jsem se rukama o zem a ztěžka vydýchával celý ten neskutečný tělocvik. Nepravidelnými stahy jsem ho ještě v sobě svíral a připomínal si ty skvělé pocity, které už pomalu odeznívaly. Trochu jsem nespokojeně zavrčel, když ze mě vyklouznul ven, ale když jsem se narovnal, a on si mě přitáhl pro polibek, bral jsem to jako odškodné. Jen jsem pootočil hlavu a nechal jeho jazyk brouzdat v mých ústech. A že líbat uměl sakra dobře...
Ještě jsem se chvěl, když mi řekl, že měl dojet z letiště přímo sem a několikrát jsem si přejel po své už zvadlé parádě. Jo, možná měl, ale to by se nejspíš srazil a Thomasem ve dveřích.
„Spokojenost na obou stranách, tohle jsem fakt potřeboval... A klidně zůstaň,“ stáhl jsem půlky k sobě, abych všechno Joshovo uspokojení odnesl s sebou do koupelny.
Přesto se však trocha dostala ven a stekla mi po stehnech níž.
Podíval jsem se na nabízené kapesníčky, a aniž bych si je vzal, zvedl jsem se ze země.
„Můžeš je použít na tohle,“ kázal jsem na podlahu, kde byla moje nadílka. „Já se půjdu rychle osprchovat. Anebo to nechej a uklidím to potom. A klidně si nalej, a můžeš i mě.“
Posbíral jsem své věci ze země a už jsem chtěl odejít, když jsem se zadíval na Joshův odhalený krk. Tentokrát mě už nezajímaly svaly, ale spíš to, co původně skrýval pod rolákem a pod vlasy.
„Vidím, že jsi měl už čest s Thomasem,“ pokýval jsem hlavou a lehce se dotkl jeho značky. „A podle toho, že ji máš tady, tak nejspíš tě do sebe nepustil, co?“
Obešel jsem ho a vešel do koupelny. Nechal jsem dveře otevřené, abych slyšel, kdyby někdo přišel nebo volal, a začal se sprchovat.
A že to bylo potřeba...
Joshua
Zatajil jsem dech, když se Mark dotkl značky od Thomase.
Tentokrát ale ne vzrušením, nýbrž nejistotou, co Mark udělá dál. Přece jen už byli nejspíš milenci delší dobu, a já tak nějak vletěl mezi ně.
Bylo mi jasné, že dělat kvůli tomu scény nejspíš nebude. Podle toho, jak rychle mě přijal, jsem si potvrdil myšlenku, že zastává volnomyšlenkářství, ale jeden nikdy neví.
Mark pak ale odešel, a ještě předtím pronesl velmi zajímavou poznámku.
Ovšem do sprchy se mi kvůli tomu za ním jít nechtělo, a navíc, kdybych tam šel, nejspíš bych hned tak nevyšel.
Uklidil jsem proto trochu Markův svinčík, oblekl se, opláchl si obličej v umyvadle v rohu místnosti, a nalil jak sobě, tak Markovi pořádného panáka brandy.
Zrovna jsem házel poslední kostku ledu do Markovy sklenice, když vyšel z koupelny a vypadal snad líp než před tím.
Povzdechl jsem si a zvedl jak svou, tak jeho skleničku.
„Tak možná na příště. Nevím, jak ty, ale mě by nevadilo si to zopakovat a možná vyměnit i strany," mrkl jsem na něj laškovně přes sklenici a pořádně si lokl.
„Mimochodem, cos myslel tou poslední poznámkou?" zeptal jsem se ho a pohodlně se usadil na pohovce.
Mark
Když jsem se osprchoval a utřel, chtěl jsem se obléct. Ale skončil jsem u kalhot. Držel jsem košili v ruce a díval se na ni, jak je pokrčená, a dokonce chybí dva knoflíky.
Vyšel jsem do kanceláře a hodil ji rovnou do koše. Ze skříně jsem si vytáhl náhradní, které tu vždy mám pro případ nouze, a konečně se dooblíkal. Nechal jsem ji rozepnutou u krku a kravatu jsem už nechal být. Nechtěl jsem se s ní už škrtit.
Zašel jsem odemknout, kdyby se tu někdo dobýval, ale světlo jsem nechal zhasnuté. Usadil jsem se naproti Joshe, vzal svou skleničku a spokojeně upil. Bylo mi opravdu o hodně lépe, než před chvílí a cítil jsem, že jsem teď schopný vydržet až do rána beze spánku.
Nad jeho zmínkou o ‚možná příště‘, jsem se pousmál. Kdo ví... Možná jo. Ještě se do Anglie nevrací.
„Poslední poznámka?“ zamyslel jsem se. „Jo, ty myslíš o Thomasovi? No normálně, byl by totiž zázrak, kdyby tě Thomas pustil do sebe. Ale je pravda, že je skvělý milenec, takže se o to ani nesnažím. Ale kdyby něco popil... No, to už je jiná. A je přitom neskutečně sexy,“ přimhouřil jsem oči, když jsem si vzpomněl, jak se mi Thomas tenkrát sám nabízel, a já jeho nabídku rozhodně neodmítl.
I na druhé straně je prostě neodolatelný. A ten jeho zadek... Sice jsem raději ten dole, ale občasná změna neškodí.
Joshua
Mou poznámku o ‚možná příště‘ sice nekomentoval, ale podle jeho úsměvu mi bylo jasné, že se bránit nebude, pokud mu někdy zaklepu na dveře. Otázkou samozřejmě zůstávalo, jestli budeme mít příležitost a čas.
Pak jsem zpozorněl, když mi v podstatě dal návod, jak se dostat Thomasovi na kobylku, a pocítil bodnutí závisti, když jsem viděl ten jeho zasněný pohled.
„Já chci taky!“ zavyl jsem v duchu, a raději si rychle lokl brandy, abych zamaskoval nerudné zavrčení.
Bylo mi jasné, že v našem ‚vztahu‘ bude hrát prim hlavě Thomas, ale taky bych ho chtěl jednou poznat i s druhé strany.
„Takže chlast jo?" poznamenal jsem a v duchu vymýšlel plán, jak to narafičit.
„Mimochodem, jsem rád, žes mi nedal do zubů. Je mi jasné, že máte s Thomasem volný vztah a asi to nijak ani jeden řešit nebudete, ale přece jen jeden nikdy neví. A já bych si nerad během svého pobytu zde ještě hlídal koule, aby mi je neufikl nějaký žárlivý milenec," vyslovil jsem nahlas svou myšlenku, která mi probleskla hlavou, když se Mark dotkl značky na mém krku, a usmál jsem se, aby viděl, že já s tím rozhodně problém nemám a ani mít nebudu.
„Nechci to nějak rozvádět, ale mám rád v jistých věcech jasno," dodal jsem ještě a dopil poslední zbytky brandy ve sklenici.
Mark
Znovu jsem si vybavil Thomase, když ležel pode mnou a užíval si mou péči. Jo, přesně bych dokázal říct, jakou polohu má v tomhle případě nejraději... Podle toho, jak se o mne staral Joshua, věřím, že mu ani nemusím vykládat, kde má Thomas erotogenní zóny. No, takhle dopodrobna to snad nemusíme rozebírat. Možná mu někdy Thomas sám řekne, co má nejraději, a při jaké poloze si to nejvíc užívá...
„Jo, chlast,“ přikývl jsem a taky se napil. „Máme volný vztah. A i když máme každý ještě nějakou bokovku, necháváme to být. Nechceme se vázat, a když nějaký ten další milenec začne vyvádět, hned to ukončíme. Pro nás dva je důležité nemít vztah natrvalo. Ne, že bychom to nezkusili, ale naše protějšky prostě nevydržely to, jaký náš život je, ať už k tomu byl důvod jakýkoliv. A tím myslím hlavně naši práci. Vždyť si to vezmi, i teď jsem tady. A Thomas je taky každou chvíli mimo dům. Pracujeme prakticky pořád, kromě spánku, protože i u jídla probíráme, co je potřeba. A pak ty kecy, jak o nás druzí mají strach, a blá blá... Možná to znáš i sám. My dva... ano, volný vztah, ale víme, že kdykoliv jeden z nás potřebuje s něčím pomoct, nebo prostě jen obejmout či obtáhnout, tak za ním ten druhý přijde a nevyptává se, jako psychologická poradna.“
Jo, to je pravda. Víme, když něco druhého trápí, a víme, že se s tím dokáže poprat sám, že pro uklidnění jen potřebuje společnost, ať už jen tichou u skleničky, nebo trochu hlučnější v posteli. A to je právě to, co nám pasuje. A nikdy jsme jeden druhého nezradili.
„A taky tím odpadá to, co dělá problémy ve spoustě partnerství. Jedním slovem – žárlivost.“
Sledoval jsem Joshuu, jak se na to tváří. Podle mne taky nemá nikoho na stálo, ale kdo ví, jestli na něco takového do budoucna nemyslí. Přeci jen jsme lidi, a ti neradi zůstávají opuštění.
Joshua
Když Mark zmínil žárlivost v partnerství, zkoumavě se na mě podíval.
Na moment jsem se zamyslel a obrátil hlavu k oknu, jako by tam snad byla vepsaná odpověď.
Jak by asi u mě mohlo přicházet v úvahu nějaké partnerství?
Hořce jsem se zasmál a krátce potřásl hlavou.
Pak jsem se obrátil zpátky ke stolu a znovu si nalil panáka do sklenice.
„Tak toho se já obávat určitě nemusím. Alespoň co se týče partnerství. A žárliví milenci? Vzhledem k mé...povaze se snažím žádného si dlouho nevydržovat. Nedopadá to pak moc dobře," pousmál jsem se a zvedl sklenici na znamení přípitku.
„Tak na volné vztahy," řekl jsem, a pak celý obsah sklenice vypil najednou.
Ne, že by mě Markova poznámka nějak rozhodila, to určitě ne. Byl jsem v pohodě a pořád se cítil skvěle, jen jsem trochu zvážněl. Tohle téma bylo pro mě vždy trochu citlivější.
"Jak dlouho se znáš s Thomasem?" zeptal jsem se zčásti ze zvědavosti, a zčásti, abych odvedl řeč jinam, protože jsem se obával, že kdyby se do toho Mark víc opřel, vytáhl by ze mě i číslo spoďárů. To, že byl v jistém ohledu ještě nebezpečnější než Thomas, jsem poznal hned dnešní dopoledne, když jsem se s ním poprvé potkal.
Mark
„Podle toho, jak si reagoval při našem prvním setkání, a jak tě Thomas chtěl z fleku hned poslat zpátky do Anglie ještě na letišti, bych se i divil, kdyby s tebou někdo vydržel na trvalo. Ale kdo ví, možná se jednou takový najde, teda pokud budeš chtít ty sám...“
Stejně jako on i já mluvím přímo. Buď to vezme nebo se urazí. Ale věřím tomu, že to zvládne schroustnout.
„Na volné vztahy,“ taky jsem pozvedl skleničku a připil si. „S Thomasem... známe se asi pět let. Začínal jsem tady jako detektiv a on byl můj parťák. Umíš si představit, jak jsme se asi zezačátku měli rádi. Trvalo nám asi půl roku, než jsme se tak nějak byli schopni domluvit. Je pravda, že jsem byl čerstvě z univerzity, a myslel jsem si, že jsem superman a zvládnu všechno nejlépe. Ale on mě hezky rychle vyvedl z omylu. A jako milenci? No, to byl právě ten zlom po půl roce našeho dohadování. Měl jsem toho prostě dost a vyjel jsem po něm, a on mi hned ukázal, kde je moje místo. No, a líbilo se mi to.“
Je pravda, že svou odvrácenou tvář jsem nechtěl ukázal nikomu dalšímu kromě Thomase. Ale tak nějak si tenhle člověk, který teď sedí naproti mně a nad něčím dumá, získal mou důvěru. Tušil jsem, že si tohle prostě nechá pro sebe, hlavně když i on sám má nějaká ta tajemství. Svého kostlivce ve skříni.
Mluvili jsme ještě chvíli o všem možném, ale asi po další patnácti minutách se rozezvonil telefon, a detektiv mi hlásil první zprávy z určeného místa. Práce byla zpátky...
„Jestli chceš, zůstaň tady, budeš mít aspoň všechno z první ruky, a můžeš si dělat svůj obrázek a závěry. Možná ti to pomůže v dalším postupu,“ nabídl jsem Joshuovi, aby zůstal, protože jsem věděl, že za chvíli se strhne lavina, a pokud nebude někdo volat, tak si u mě budou podávat dveře.
Joshua
Docela hezky se mi s Markem povídalo. Kupodivu. Líbilo se mi, že je upřímný i k někomu jako jsem já. To jsem oceňoval. Ne každý tohle dokázal.
A když se rozpovídal o Thomasovi... Docela rád bych viděl tu jejich spolupráci.
„Víš, nejsem moc společenský typ, a ještě míň dokážu s někým sedět u skleničky a jen tak si povídat. Prostě takový jsem já. Pokud se to někomu nelíbí, prosit na kolenou a vnucovat se mu nebudu. Ale pravdou je, že kdyby byla někdy zase příležitost, rád bych s tebou zavedl i delší řeč. Ovšem pokud by ti to nevadilo. Takže, mé díky za dnešní večer, a s tvým svolením rád ještě zůstanu. Sám jsem zvědavý, jak akce dopadla, a takhle budu mít informace z první ruky," usmál jsem se a uvědomil si, že díky vypitým skleničkám jsem možná víc hovornější než obvykle.
Mark
Bylo to, jak jsem říkal. Ve vytypované oblasti bydleli tři muži, kteří by mohli být potencionální oběti.
Za chvíli začaly chodit zprávy, a netrvalo dlouho, a už první člověk klepal na dveře.
Tušil jsem, že tu budu nejspíš až do rána, a nespletl jsem se.
Odložil jsem láhev, a tentokrát si už uvařil kafe.
Jo, bude to chtít vydržet, ale vzpruha v podobě Joshe, mi dost pomohla. Řekl bych, že víc než to kafe.