Thomas
Zatímco jsem procházel fotky zločinců, říkal jsem Janis, jak přibližně vypadal hledaný. Byla tou nejlepší portrétistkou tady na oddělení. Troufal bych si tvrdit, že i v celých státech. Nejednou dostala nabídky od FBI, aby pracovala přímo pod nimi, ale ona vždy odmítla s tím, že se ji tady líbí a měnit to nechce. Ale i tak, pokud to bylo urgentní, tak ji volali, aby jim byla při ruce.
„No, lépe bych to nedokázal nakreslit,“ podíval jsem se na portrét ve skicu.
Měla to hotové během deseti minut a chystala se to přenést do počítače. Prosebně se na mě ale ještě zadívala, než vzala do ruky tužku a podložku.
„Já vím, udělám ti kafe,“ pousmál jsem se a odložil poslední album s fotkami.
Vstal jsem a přešel k malému kuchyňskému koutu, které měly jen některé kanceláře, a hned jsem dal vařit vodu na kafe.
„Dvě lžičky, našlehané mléko a tři cukry, co?“ ptal jsem se jí, zatímco jsem ji to už chystal.
Přikývla a s pohledem střídavě upřeným do skicu a do monitoru začala pracovat.
„Určitě ještě počkáme na Joshuu, který ti řekne, jestli je to OK, nebo něco pozmění. Má taky perfektní paměť a byl s ním déle a hodně blízko.“
„V pohodě. Počkáme na něj, a když tak to pozměním. A kde ho vlastně máš?“
„Zůstal u Marka. A pokud se nezabili, tak žijí dodnes,“ konečně jsem se přestal mračit a zasmál svému se vlastnímu vtipu.
Joshua
Vletěl jsem k portrétistce, jak jsem vzápětí zjistil, jako uragán.
Thomas právě vařil kafe a mladá slečna, Janis, jak se mi představila zrovna přenášela nakreslený portrét do počítače.
„Aspoň někdo se tu dobře baví," vyštěkl jsem po Thomasovi, který se trochu usmíval a vyškubl portrétistce skicu, kterou mi podávala, abych se podíval na to, co si Thomas dokázal zapamatovat.
„Jestli bude potřeba-"
„Postup znám. Nemusíte mě poučovat!" vyjel jsem po ní a přerušil ji tak.
Pak jsem se zadíval na portrét a myšlenky se mi rozutekly.
Tohle jsem přece nebyl já! Jistě, choval jsem se arogantně vůči některým lidem, ale...
„Omlouvám se... Sedí to dokonale. Musím na vzduch," zamumlal jsem, a než stačil někdo z těch dvou cokoliv říct, vyletěl jsem z kanceláře jako střela.
Vážně jsem potřeboval na vzduch. Schůzka s Markem mě rozrušila víc, než jsem tušil. Má minulost byla moje Nemesis, moje prokletí, před kterým jsem neustále utíkal. A právě teď zrovna v tomhle městě mě nejspíš zase dostihlo.
K autu jsem skoro doběhl. Opřel se dlaněmi o dveře spolujezdce a několikrát praštil pěstí do rámu. Musel jsem se kousnout do rtu, abych nezačal řvát.
Naštěstí na parkovišti v tu chvíli nikdo nebyl, protože by si jinak musel myslet, že jsem totální cvok.
Tohle město mě ničilo. Od začátku bylo všechno špatně. Se mnou bylo všechno špatně. Ale jen smysl pro povinnost mě držel na místě. Několikrát jsem se zhluboka nadechl, abych se uklidnil a otočil se s úmyslem vrátit se do budovy.
Thomas
Právě jsem dodělával Janis kafe, když se dovnitř vřítil Joshua. Vypadlo to, že se pěkně naštval, nebo co. Nechápal jsem. I když... je pravda, že když jsem odcházel z Markovy kanceláře, tak chvíli předtím dal Joshovi najevo, jak se věci mají. A věděl jsem, že Mark neustoupí. A jak jsem měl čest poznat Joshe, tak nejspíš s tím měl problém. Třeba se porvali? Ne, to by Mark neudělal. Jen by ho prostě vyhodil a víc by se nestaral.
Janis málem měla na krajíčku, i když se ji Josh omluvil. Postavil jsem před ní kafe a jemně ji stiskl rameno.
„V pohodě?“ naklonil jsem se k ní.
Jen přikývla a pustila se do portrétu.
„Je trochu prchlivý, ale je to fajn kluk. Nejspíš ho něco naštvalo. Musím jít. Když tak to pošli Markovi, a on to pak rozešle.“
Rozloučil jsem se s ní a vyšel ven. Zamířil jsem ven, ale po cestě jsem potkal Marka.
„Kde ho máš“ zeptal se mě.
„Já? To spíš bych se měl zeptat, co jste si řekli, že vyletěl jak hejno sršňů,“ otočil jsem k němu hlavu.
„Nic, ale asi má problém s tím, co se stalo v Anglii, protože se ptal na svoji složku. Očividně nechce, aby o tom někdo věděl. Ty něco víš?“
„Ne, jen vím, kde slouží, co vystudoval, a jeho zásluhy. Nic víc. A pokud mi to neřekne sám, tak mě to nezajímá. Mně stačí, když doděláme případ. Mě zajímají jen jeho schopnosti.“
Vyšli jsme ven před budovu zrovna ve chvíli, kdy Josh mlátil moje auto.
Jestli tam bude prohlubeň, nebo jen drápanec, tak ho asi zaškrtím a je mi jedno, jaký má k tomu důvod.
„Dobré načasování,“ nevšímal si Mark jeho nervového kolapsu. „Aspoň mu můžu předat auto.“
„Počkej, jen ho zkusím uklidnit. Pokud to teda půjde,“ zabrzdil jsem Marka a rozešel se k Joshovi.
Zastavil jsem se za ním právě ve chvíli, kdy se otočil. Došel jsem až k němu a opřel se rukama o auto vedle jeho ramen. Uvěznil jsem ho mezi mnou a autem, aby se nikam nerozběhl a vnímal mě. Sice jsem riskoval jednu pěstí do zubů, ale co už...
„Jestli nechceš, můžeš jet domů, nebo počkat tady. Já jdu tam,“ ukázal jsem na druhou část budovy, kde byla patologie. „Mark ti chce ještě předat auto, které budeš mít po dobu, co tu budeš. Cítíš se na to, aby sis ho převzal?“
Joshua
Otočil jsem se ve chvíli, kdy ke mně došel Thomas, a který mě vzápětí svým tělem přišpendlil k autu, takže jsem mu chtě nechtě musel čelit.
„Jsem v pohodě. Bude to dobré," zachraptěl jsem a v prstech sevřel klopy jeho saka.
„Dej mi jen pár vteřin, a pokud ti to nevadí, zůstaň takhle. Nechci, aby mě tak někdo viděl," dodal jsem.
Zavřel jsem oči a začal provádět své dechové cvičení na uklidnění.
„Mrzí mě to. Asi sis takového partnera na spolupráci nepředstavoval, co? Ostatně, abych pravdu řekl, původně jsem měl v plánu tě z toho vyšachovat a uzavřít to celé sám, tak jak jsem zvyklý, ale... Není tohle město prokleté nebo tak něco? Od té doby, co jsem tady, to jde se mnou od desíti k pěti. Ale... V jednom tě můžu ujistit. Tenhle případ dotáhnu do konce. S tebou. Spolu ho vyřešíme," řekl jsem vážně a podíval se mu zpříma do očí.
„Ještě před zhruba třiceti hodinami by mě nenapadlo, že tohle řeknu," pokrčil jsem rameny a trochu se uvolnil. Tohle jsem byl celý já. Vybuchnout a vzápětí nasadit masku, která ze mě dělala úplně někoho jiného. Ale už jsem takhle žil moc dlouho na to, abych na tom něco měnil.
„Mimochodem, myslím si, že v kostýmku sekretářky by ti to moc slušelo," rýpnul jsem si naklonil se k němu a letmo ho políbil na bradu, než jsem vyklouzl z jeho sevření a šel si k Markovi pro klíče od auta.
Thomas
Tak pěstní souboj se nekonal A já se tak těšil...
Stál jsem u Joshuy a čekal, až se úplně uklidní. Nevím, jak mě bere, ale co vím určitě, tak to, že je to vlastně nešťastný člověk. Pere se s něčím, co nedokáže vstřebat v klidu, kdykoliv na to přijde nějaká zmínka. A pak... Jako by mu stačilo pohlazení od mámy, je schopný se zcela uklidnit. Jen se na něj musí opatrně. Kdo by to byl čekal, když nahodí vždycky ten arogantní výraz, za kterým maskuje své problémy, s kterými si vážně neumí poradit.
Ještě chvíli jsem stál a svíral rám auta, když Josh odešel za Markem. Tentokrát jsem se potřeboval uklidnit já. Nejen ten jeho letmý polibek... Ale i to, co řekl o tom kostýmku. Já v ženských hadrech? Se posral, ne?
Když jsem se trochu uklidnil otočil jsem se k těm dvěma a čekal, až dořeší předání auta, a maje na paměti zdraví obou, jsem doufal, že to nebude nějaká stará šunka.
Joshua
Přišel jsem až k Markovi, který si mě zkoumavě prohlížel, a pak zalétl pohledem k Thomasovi, který se pořád opíral o auto.
„Jsem v pořádku," a uchechtl se při představě, jak se teď Thomas asi tváří potom, co jsem mu řekl.
Jako vážně by mě zajímalo, jak by vypadal. To musíme ještě dořešit.
„Mimochodem, doufám, že nedostanu nějakou rachotinu. Pokud máte v plánu mi předat něco, co se rozpadá za jízdy, tak to rovnou můžeme zabalit, a já si najdu nějakou autopůjčovnu, kde si vyberu pořádné auto."
„A co se té zprávy týče, mám pořád v plánu vám ji dnes doručit. Nebo už ji nechcete?" dodal jsem rychle, protože se k nám blížil Thomas, a přivřel jsem oči.
Vím, jak tenhle pohled na lidi působil, a i když jsem věděl, že ani Marka ani Thomase tak lehce neoblbnu, nedokázal jsem si ho odpustit.
Mark
Měl jsem v plánu tu na něj do večera počkat tak, jako tak, ale když jsem viděl ten jeho pohled...
Tohle se musí využít. Možná pak bude mezi námi lepší komunikace, když si to všechno „vyříkáme“ z očí do očí a nebudeme nikým rušeni. A večer tady většinou už nikdo nebývá. Jen stálá služba dole na recepci.
Když jsem viděl blížícího se Thomase, přikročil jsem k Joshuovi o něco blíž, ale stále jsem si držel ten správný odstup.
„Je to tohle auto,“ řekl jsem o něco tišeji a ukázal jsem na to, které stálo o kousek dál. „Jestli vám nebude vyhovovat, zajistím lepší. Z kanceláře budu odcházet v deset večer. A nemůžu dovolit, abyste mi kvůli autu nedovezl zprávu a Thomas vám nebude pokaždé dělat řidiče. Musíte být mobilní oba dva.“
Natáhl jsem k Joshuovi ruku s klíči a gestem ho vyzval, aby si šel prohlédnout auto.
Joshua
Když ukázal na auto v duchu jsem hvízdl. Vážně jsem čekal nějakou rachotinu.
Mazda 3 Hatchback sice nebyla zrovna můj šálek kávy, ale pořád to bylo lepší, než co jsem si představoval že dostanu. V duchu jsem si udělal poznámku, že se musím večer Marka zeptat, za jaké nitky zatahal, aby tohle auto dostal. Nepochyboval jsem totiž o tom, že je to jeho práce.
„Sice to není můj typ, ale chválím výběr. A po deváté hodině jsem tady," zašeptal jsem, když jsem kolem něj prošel, abych si prohlédl auto z blízka, a letmo se o něj otřel.
"Zajímalo by mě, čím uplácíte automobilky, že dostáváte takové auta," zazubil jsem se na Thomase, když přišel až k nám.
Zapředl jako kočka, co právě dostala novou hračku, a prsty laškovně přejel po kapotě auta až k sedadlu řidiče, a pak se na oba muže provokativně usmál.
Ano, i provokací jsem řešil svou frustraci a vztek, a bylo to taky to jediné, co mi kupodivu často pomáhalo.
Thomas
Věděl jsem, že se Mark postará, zvlášť, když tušil, kdo to k nám z Británie vlastně přiletěl. Trochu jsem přimhouřil oči, když Josh kolem něho prošel a něco mu zašeptal.
Zřejmě něco, co se Markovi evidentně líbilo, podle toho, jak se spokojeně pousmál. Za tu chvilku se nějak moc skamarádili. To já si s Joshem málem vletěl do vlasů, a pak až teprve po celém dni a trablech do kalhot.
I když mě s Markem nevázal žádný slib, pěstujeme spíš volný vztah, stejně jsem pocítil mírné píchnutí u žaludku. Jako by mi někdo lezl do mého teritoria. Ale na druhou stranu, Mark měl i jiné milence a já taky. Tak co...
Zhluboka jsem se nadechl a došel až k nim. Proč se tím zabývat. Jsme všichni tři dospělí, a ani jeden z nás nejspíš není na trvalé vztahy. Práce je naše manželka i milenka, i když je to s ní někdy sakra těžký.
„Moje auto jsem si koupil za úplatek od drogové mafie,“ řekl jsem ironicky, když jsem k nim došel. „Jestli jsi spokojený, tak se můžeme pohnout dál. Nebo si chceš udělat vyhlídkovou jízdu? A počítám s tím, že tě už nebudu muset odvážet domů. Takže tady máš klíče. Ale doufám, že až odletíš zpátky do Anglie, tak mi je vrátíš. Jo, a u mě doma žádný návštěvy, které nepovolím,“ s úsměvem jsem mu podal klíče.
Joshua
Hmmm... Vyhlídková jízda? Drogová mafie? Osobní řidič? Sekretářka?
Nevím proč, ale v tu chvíli se mi vybavil Thomas s pistolí za spodkama v tom křiklavě zeleném triku a na nohou boty na vysokém podpatku, jak si to v tom svém autě šine po městě a tváří se jako největší kápo.
V ten moment jsem se začal naplno smát tak, že jsem se musel jednou rukou opřít o auto a nebyl jsem ani schopen přebrat si klíče.
Od smrti svého...kolegy... jsem se ještě od srdce nezasmál. Vždycky říkal, že můj smích jde skutečně od srdce a moc se mu líbí. A proto jsem se pro něj rád smál. Jenže od jeho smrti nebyl nikdo, komu bych svůj smích mohl věnovat, a navíc, neměl jsem čemu se smát.
Thomas
Já i Mark jsme se překvapeně podívali na Joshuu. Smál se... A byl to upřímný smích. A navíc... Moc hezky se smál. Nevím, co ho tak pobavilo, ale tak nějak jsem cítil úlevu. Nebude to s ním zas tak špatný. Určitě to bude v pohodě, když se takhle teď projevil.
Chce to jen ho poznat víc do hloubky a nechat mu prostě volný prostor. Nenutit ho k ničemu, a hlavně ne k tomu, aby mluvil o něčem, co ho možná... ne... co ho určitě zraňuje.
„Musím se vrátit,“ podíval se Mark na pager, který mu zapípal v kapse a pak znovu na nás dva. „Čeká mě trochu těžká hodina s nadřízeným. Když budete něco potřebovat, víte, kde mě najdete.“
Předal mi klíče a papíry od vozu. Víc se už na nás nepodíval a s otočkou vzad se vydal rovnou do své kanceláře. Už po cestě si upravoval límeček a kravatu. Byl nervózní. Taky moc neměl rád dohadování s nadřízenými.
„Tak co? Chceš se nejdříve projet, nebo půjdeme na pitevnu? Už je celkem dost hodin, a patolog už tam určitě bude,“ otočil jsem se na Joshuu a natáhl k němu ruku s věcmi od auta.
I přesto všechno, kolik nás čekalo práce, jsem se už usmíval. Nevím, čím to bylo, ale Joshův smích mě dokonale vrátil do pohodové nálady, i když jsem ani trochu netušil, čemu se vlastně tak smál.
Joshua
„Vypadá jako fér chlap," kývl jsem směrem za odcházejícím Markem, když jsem se trochu uklidnil.
„A co se týče tvé otázky, rozhodně pitevna, ať máme to rendez-vous za sebou. Potom vypracuju předběžný portrét dnešní oběti. Nejsem tak naivní, abych věřil že už dnes v noci chytíme pachatele, ale když vraždě zabráníme, získáme čas. Hlavně i proto, abysme během té doby chytli napodobitele a našli tu scházející oběť rituálních vražd. Ale..." rty se mi zvlnily do provokativního úsměvu, když jsem přivřel oči a mírně naklonil hlavu na stranu, jak mi v hlavě uzrával jistý plán.
U patologa se nezdržíme déle jak hodinu. Je něco málo po poledni. S Markem se mám sejít kolem deváté, což znamená, že profil oběti musím do té doby stihnout, aby měli místní policisté dost času na to zajistit jí bezpečí, než o půl noci vrazi udeří.
Jo, to by se dalo stihnout.
„Než se pustím do profilu, menší projížďka by neuškodila. Na nějaké klidné, odlehlé místečko, kde bych se mohl pořádně uvolnit..." řekl jsem tiše a výmluvně se podíval na auto.
Sice bylo menší než to Thomasovo, ale na rychlovku by stačilo tak jako tak.
Během řeči jsem si od něj převzal klíče, a jako by mimochodem je upustil na zem. Sklonil jsem se pro ně tak, že když jsem je sbíral měl jsem hlavu těsně u jeho klína. Rty se skoro dotýkal látky, a když jsem promluvil, můj horký dech musel cítit až na kůži
„...a přijít na jiné myšlenky..." dořekl jsem a zvedl k němu oči.
Aniž bych čekal na odpověď, otočil jsem se zády k němu, odemkl auto a začal si skládat věci na sedadlo spolujezdce.
Samozřejmě jsem přitom nezapomněl pořádně vyšpulit svůj zadeček, aby měl Thomas ten nejlepší výhled. Samozřejmě jsem netušil, jak moc svolný bude Thomas s rychlovkou uprostřed dne, pravda byla ale taková, že i když jsem se cítil líp, vážně jsem se potřeboval odreagovat, abych zapomněl na to fiasko před chvílí. Takhle jsem prostě řešil svou frustraci, bezmoc a vztek.
Thomas
„Jo, dobrý plány,“ přikývl jsem.
Podal jsem Joshuovi klíče, a chtěl jsem se už otočit a jít k pitevně. Ale v tu chvíli se Josh sehnul pro spadlé klíče, a vyloženě, aniž by to řekl přímo, mi tu dal jasný návrh.
Nejdříve jsem se zamračil. Nechtěl jsem se zdržovat. Měli bychom někam pokročit. Ale na druhou stranu, když jsem si vzpomněl na ten jeho hysterický výstup před chvílí...
Odmítnu ho a půjdu na pitevnu sám. Ale já potřebuji, aby šel se mnou, a hlavně, aby u Denise byl v klidu. Sice je to patolog, hrabe se v mrtvolách od rána do večera a je v tom vážně dobrej, ale na druhou stranu je to hodně citlivý kluk, i když starší ode mne asi o deset let.
Rozhlédl jsem se po parkovišti a pak jsem mrknul na hodinky. Denisovo auto už tu je. Ale jak ho znám, tak musel přijet někdy v době, kdy my jsme byli u Marka, takže tu dlouho není. Je to noční pták, takže potřebuje chvíli na probrání, tak teď nejspíš sedí u kávy a prochází svoji zprávu z noci, jestli něco nepřehlédl. Pak, asi za půl hodiny se zvedne a půjde na pitevnu znovu prohlédnout mrtvolu. A pokud má nějaký další případ, tak už tam i zůstane. Podle Denise bych si klidně mohl nařídit hodinky.
„Dobře, ale maximálně půl hodiny, víc ne,“ zamručel jsem a rovnou šel ke dveřím spolujezdce, abych mohl nastoupit.
A taky aspoň budu vědět, jaký je Joshua řidič.
Joshua
Thomas sice souhlasil, dokonce navrhl ať jedeme hned, ale nijak nadšeně se netvářil. A to jsem zase nechtěl. Nerad své milence do něčeho nutím. Když si sedl na místo spolujezdce, odhodil mé věci dozadu, a já si sedl za volant, s vážnou tváří jsem se na něj otočil.
„Vím, že spěcháme, a chci abys věděl, že tě do ničeho nenutím. Lhát ti nebudu. Sex je pro mě forma odreagování, zvláště, když mě něco rozhodí. A před chvilkou...no, nebyl jsem ve své kůži. Ale rozhodně nejsem taková svině, abych své milence vydíral. Pokud nechceš, nikam nepojedeme. Svou práci odvedu stejně dobře. Ale samozřejmě, že se budu cítit líp, zvláště když vím, jakou rozkoš mi sex s tebou přináší," při posledních slovech jsem se lehce pousmál.
Dal jsem mu pár vteřin na to, aby si promyslel má slova, a pak se k němu naklonil. Jednou rukou jsem sevřel jeho paži a druhou položil na koleno.
„Myslím ale, že nebudeš litovat," zašeptal jsem mu do ucha, rty přejel po celé jeho délce a sklouzl až na krk. Ruku na stehně jsem posunul výš, až k jeho rozkroku, který jsem trochu stiskl, přejel přes břicho, palcem polaskal přes triko napřed jednu a pak druhou bradavku, a pak se jemně dotkl jeho rtů.
Thomas
Čím déle jsem s Joshuou, tím víc ho poznávám. Ukázal mi už spoustu svých tváří.
„Jeď,“ ukázal jsem mu dopředu, abychom se pohnuli z místa. „Denis se teď stejně teprve probouzí u kávy, a moc mluvný není, dokud do sebe nedostane svou denní dávku kofeinu.“
Pokud má k něčemu dojít, tak rozhodně ne tady na parkovišti. Zapnul jsem si pás, pohodlně se opřel a jen se díval dopředu.
„Nedaleko je výjezd z obydlené části města. Je to odsud asi deset minut jízdy. Pokud si jseš jistý, že to stihneme, můžeme tam zajet,“ natáhl jsem se ještě a naťukal to místo do navigace.
Netvářil jsem se moc nadšeně, to je pravda. Spíš jsem nechtěl zbytečně zdržovat a na sex jsem v danou chvíli ani nějak neměl chuť. Ale nechám ho. Možná se to změní. Tvrdil, že nebudu litovat a podle toho, jak jsem měl tu čest už poznat, by se tomu i dalo věřit. A ty jeho doteky, i když mě zrovna v tuhle chvíli nějak moc nenažhavily, nebyly zas tak špatné...
Joshua
Docela zklamaně jsem se odtáhl. Sice řekl ať jedu, ale stále se netvářil moc nadšeně. Sice jsem věřil, že kdyby nechtěl vůbec, nejspíše mě hned odmítne, ale tohle taky nebylo to, v co jsem doufal. Nastartoval jsem, ale přesto na okamžik zaváhal, jak jsem bojoval s nutkáním celé to odpískat. Chtěl jsem u Thomase vidět to nadšení, co měl ráno, takže jsem se cítil dost mizerně, a už na to neměl popravdě takovou chuť jako před chvilkou. Nakonec jsem si jen povzdechl, spolkl knedlík, co se mi udělal v krku, a vyrazil podle navigace na místo, které bylo něco přes půl hodiny daleko.
Ladně, přesto ne nijak pomalu ani rychle, jsem se proplétal špičkou, a aspoň řízení mě částečně uklidňovalo. Přesto můj úsměv z tváře zmizel, a mé nutkání otočit to a vrátit se stále sílilo. Když jsem zastavil na červenou, oběma rukama jsem pevně sevřel volant, aby nebylo vidět, jak se mi třesou ruce. Za normálních okolností by mi to bylo jedno, ale u Thomase mi nějak začalo záležet i na jeho potřebách, a na tom, jak se cítí a jak mě vidí. Začal jsem trochu panikařit, což při řízení není moc dobrá věc, proto jsem po naskočení zelené přejel do krajního pruhu a nasměroval nás na odpočivadlo, které bylo asi čtyřista metrů před námi.
„Promiň. Musím na chvilku zastavit," řekl jsem a doufal, že se mi moc nechvěje hlas.
Rozhodně budu muset zavolat svému doktorovi, ať mi pošle léky na uklidnění, které jsem občas bral, protože jinak tu zřejmě zešílím.
Zaparkoval jsem kousek dál od vjezdu na odpočívadlo, vypnul motor, rozepnul si pás a opřel se v sedačce.
Zavřel jsem oči a pokoušel se ovládnout třes těla.
„I když to nerad přiznávám, jsem idiot. Vážně. Nevím, co si tu namlouvám. Asi bude nejlepší, když pojedeme zpátky," ozval jsem se tiše, ale oči jsem neotevřel. Bál jsem se na Thomase podívat.
Co bych viděl, kdybych je otevřel? Opovržení?
Hořce jsem se pousmál, rozhodnutý obrátit auto a jet zpátky.
Thomas
Celou cestu jsem se snažil dívat před sebe, ale i tak jsem nenápadně Joshe pozoroval. Snažil se být v klidu, ale nejspíš moc nebyl. Vážně se jeho stavy mění z minuty na minut. Možná proto, že nedostal to, co chtěl? Že ode mne čekal nějakou jinou reakci? Ale ať je to, jak chce, tohle by ho mělo co nejrychleji přejít. A já mu nemíním dělat chůvu pokaždé, když se sesype.
Nejsem necita, ale všeho moc škodí...
„Máš pravdu, chováš se jako idiot. A pokud to víš a sám to přiznáváš, tak s tím můžeš něco dělat.“
Ze spisu vím, že Josh je jedináček. Nevím, jakou měl výchovu, ale podle všeho se to hodně odrazilo v jeho chování. No, určitě i to, co se stalo potom, a o čem nechce mluvit. Ale i tak... Ať už byl rozmazlovaný a měl, co chtěl, a takhle si to vždycky vydupal... Nebo měl tvrdou výchovu a tohle je následek... Jsou věci, které může spravit jen on sám. Musí se svým strachům postavit, jinak nikdy nebude OK.
Odepl jsem si pás a vystoupil jsem. Obešel jsem auto, otevřel dveře u řidiče. Popadl jsem Joshuu tak pevně, aby se mi nevysmekl a vytáhl jsem ho z auta.
„To tvoje dechové cvičení je dobrý začátek. Tamhle je pěkný lesík. Můžeš tam pokračovat a uklidnit se, a je mi jedno jakým způsobem. Ale nebudeš řídit, pokud nejsi v pohodě. Běž si nastoupit,“ odstrčil jsem ho od auta a sedl si namísto řidiče.
Zatímco jsem si upravoval sedačku podle sebe, pozoroval jsem Joshe v zrcátku a čekal, jak se rozhodne. Tak, jako tak, teď řídit nebude, i kdybychom se měli vrátit hned na oddělení.
Joshua
Když ke mně Thomas přišel, na chvilku jsem dostal strach, že mi jednu vlepí, ale on mě prostě jen vytáhl z auta. Doslova. Chvilku jsem přešlapoval na místě, než se rozhodl, co udělám.
„Omlouvám se. Vím, že to se mnou nemáš jednoduché. Jen... Popravdě, sám nevím, jak se k tobě chovat. Včera jsi mě viděl ve stavu, ve kterém... No, ani moje rodina mě tak nikdy neviděla, a nejspíš by... To je jedno. Každopádně, chci abys věděl, že takhle se normálně nechovám, jen nevím, co mám s tebou a sám se sebou momentálně dělat. Víš, když celý život nosíš masku, a pak ji najednou ztratíš, a ještě k tomu před člověkem, kterého vidíš teprve pár hodin... Prostě mě to dost sebralo, a bude asi chvilku trvat, než se s tím vyrovnám, takže za způsobené problémy se omlouvám. Vidíš? Než jsem tě potkal, slovo "omlouvám se" bylo pro mě naprosto cizí. Každopádně do toho lesíka si zajdu. Doufám, že nezabloudím, ale vážně se potřebuju trochu uklidnit, a procházka na čerstvém vzduchu by mi pomoct mohla. Takhle se vrátit ještě nemůžu. Jestli chceš, klidně jeď zpátky sám. Pochopím to. Já si pak zavolám taxi a přijedu hned, jak se dám trochu do kupy," usmál jsem se na Thomase a otevřeným okýnkem natáhl ruku, abych ho pohladil po tváři.
Snad jako důkaz toho, že svou omluvu myslím od srdce, a že je skutečně první člověk komu jsem ukázal všechny své city.
Aniž bych čekal na odpověď, obrátil jsem se a vydal se k lesíku.
Thomas
Nechal jsem Joshe se vymluvit. To bylo to jediné, co jsem teď, aspoň podle mne, mohl udělat. Kdybych ho přerušil a začal mu vykládat, jak je to v pohodě, nejspíš by to všechno, o čem mluvil, ztratilo smysl.
Ale i tak mě překvapil, když začal o sobě mluvit. Nebylo toho moc, ale trochu jsem si i z toho mála mohl udělat obrázek. Spíš, přiložil další kousek jeho životního puzzle do celkového obrazu. Stejně si myslím, že ještě bude trvat, než se zcela otevře. Teda pokud k tomu vůbec dojde.
Nevím, čím vším si prošel. Já sám měl život celkem v pohodě. Vyrůstal jsem v pohodové rodině v malém městě. Jsem nejstarší ze tří bratrů, přičemž nejmladší se, ke zděšení rodičů, rozhodl vydat stejnou dráhou jako já a teď studuje na univerzitě. A já, jako nejstarší se o své bráchy staral. Tahal jsem je s sebou do parku, utěšoval jsem je, když si rozbili koleno, rval jsem se za ně, i když sám jsem měl kolikrát rozbitou pusu. Ale dělal jsem to pro ně rád. A Josh mi je tak trochu připomíná. Je směsicí jich obou. Možná proto jsem to s ním nevzdal po pár hodinách?
Vystoupil jsem z auta a vytáhl z kapsy saka cigára, a hned si jedno zapálil. Usadil jsem se na lavičce kousek od auta a klidně pokuřoval.
Věděl jsem, že jinudy se Josh nemůže ani vrátit. Je tu jen jedna lesní cesta, a jinudy by se do města nedostal. Prostě na něj počkám a pak pojedeme. Potřebuji, aby byl na patologii se mnou. Ale nechci, aby tam chodil sám, zvlášť, když má takovou averzi vůči nemocnicím, a ten smrad je hodně podobný.
Joshua
Moc daleko jsem nešel, stačil mi kousek. Hlavně, že jsem byl chvilku sám. Navíc jsem miloval přírodu, její čistotu, a rád poslouchal šumící les a zpívání ptáků. Bylo to víc, než jsem doufal. Pomalu jsem se vracel stejnou pěšinkou zpátky k odpočivadlu. K mému překvapení tam auto pořád stálo a Thomas seděl zády ke mně na lavičce, kousek od cesty do lesíku. Chtěl jsem na něj zavolat, ale nakonec jsem zůstal jen stát a chvilku ho pozoroval. Paprsky slunce se odrážely v jeho černých vlasech, a já měl chuť je prohrábnout.
Byl... no, proč si to nepřiznat. Přitahoval mě jako nikdo před ním. Dokonce ani můj bývalý...kolega... na mě neměl takový vliv. A proto, i když situace nebyla příznivá, klín mi znovu sevřela touha. Kdo neriskuje, nic nemá, jak se říká. Dneska už mě jednou odmítl, podruhé to přežiju, ale nemohl jsem odolat. Netušil jsem, jestli o mě ví, ale dokázal jsem se k němu tiše přikrást, a pak se mu zezadu pověsil na krk.
„Myslel jsem, že mě tu necháš," zachraptěl jsem mu do ucha. „Víš, že jsi ten nejnebezpečnější chlap na světě? Nikdo na mě ještě neměl takový vliv. Vím, že asi nemám šanci, ale přesto bych se ti chtěl odvděčit za tuhle zbytečnou cestu sem, i za můj výstup. Chtěl bych tě aspoň ochutnat. A neboj, už jsi mě jednou odmítl, další scénu ti neudělám. Maximálně se urazím, jako rozmazlená princeznička, co potřebuje na zadek."
Tiše jsem se zasmál, nasál jeho vůni a zuby otřel o jeho pulzující tepnu na krku. Už z minulé noci jsem poznal, že tohle se mu líbí.
Thomas
Pozoroval jsem přes auto provoz na cestě a přemýšlel nad tím, co nás ještě čeká. Právě jsem odhazoval nedopalek, když jsem za sebou zaslechl šustot. Vzápětí na to se mi Joshua pověsil na krk.
„Já jsem nebezpečný? Jsem krotký jak beránek,“ tiše jsem vydechl, když se mi otřel zuby o krk.
Ale na zadek bych mu dát mohl, to je pravda. Ale nejspíš to už není potřeba, protože se uklidnil. Nechtěl jsem ho znovu rozrušovat, a taky... Tohle, co udělal, jak se o mně opíral... To mě rozhodně nenechalo chladným, i když jsem chtěl už jet.
Nemůžeme. Máme nějaké povinnosti, a je potřeba se co nejdříve vrátit.
Bojoval jsem sám se sebou. Už dávno jsem vychladl a nezlobil se na něj. Já se vlastně ani dlouho zlobit neumím. Ale chtěl jsem ho odmítnout. Chtěl jsem jet. Na druhou stranu, když přišel, a tak hezky mluvil... A navíc...
Když se mě nepouštěl, a znovu jsem ucítil jeho ústa, a to vlhké teplo na krku, změkl jsem. Nebo jsem spíš začal tvrdnout. Bože, zatracený erotogenní zóny. Jak na to tak rychle mohl přijít?
Rozhlédl jsem se kolem sebe, abych zhodnotil, jak na tom jsme. Cesta byla dost daleko, a před námi stálo Joshuovo auto. Z pravé strany rostly vysoké stromy a nalevo byly záchodky. Byla malá pravděpodobnost, že by sem od cesty na nás někdo viděl. Jedině, že by tu někdo zajel na odpočívadlo.
Rozpojil jsem Joshuovy ruce. Přehodil jsem nohy na druhou stranu lavičky a otočil se k Joshovi, aniž bych se musel zvednout.
„Víš, že je to docela nebezpečné? Co když nás někdo uvidí? Můžou nás za to zavřít, nebo můžeme přinejmenším dostat tučnou pokutu a veřejně prospěšné práce. A na tohle teď rozhodně čas mít nebudem, abychom někde lítali s lopatou a uklízeli psí hovna. Na špinavé záchodky jít rozhodně nechci, lesík je daleko, v autě je málo místa... Jakou další variantu bys našel?“
Já ji už měl dávno vymyšlenou, když řekl, že by mě chtěl ochutnat. Ale to by nejspíš Josh utřel. Užil bych si akorát já...
Joshua
Překvapilo mě, když se Thomas otočil čelem ke mně, a s větším zájmem než na policejním parkovišti, souhlasil. V ten moment jsem se rozzářil jako vánoční stromeček. Vmáčknul jsem se mezi jeho nohy a opět ho objal kolem krku.
„Jsi nebezpečný. Víc, než si myslíš. Máš na mě neuvěřitelný vliv. Nejraději bych to s tebou dělal celý den na všechny možné i nemožné způsoby, otázkou ovšem zůstává, jestli bys to ve svém věku zvládl," zašeptal jsem jazykem polaskal jeho citlivé místečko, než jsem se přitiskl na jeho rty, otřel se o jeho jazyk a zase se odtáhl. I po cigaretě chutnal skvěle. Ruce jsem spustil dolů, rozepl mu kalhoty a vyndal na světlo světa už zčásti tvrdý penis a začal ho zpracovávat.
„Pokud nás někdo přistihne, můžeme říct, že mi spadlo něco do oka," zamumlal jsem opět přisátý k jeho krku.
„Zatraceně. Nejraději bych tě cítil zase v sobě. Tvou velikost a horkost, ale slíbil jsem ti odměnu za to trápení, co se mnou máš. Ovšem, pokud bys chtěl něco víc, nepochybně najdeš způsob, jak mě tu přehnout a..."
Větu jsem nedořekl, místo toho si kleknul mezi jeho nohy a zuby se otřel o jeho žalud, zatímco jsem ho upřeně pozoroval.
Thomas
Už tak jsme ztratili nějaký čas, tak proč se ještě chvilku nezdržet. Ale ten čas jsme ztratili právě kvůli Joshe.
Když zaklekl mezi mé nohy, jen jsem je od sebe víc roztáhl. Poslouchal jsem, co říká, a sledoval, jak se mi dobývá do kalhot.
Takže pořád sex, a všechny možné i nemožné způsoby?
„Tak tohle bude jeden z těch nemožných způsobů,“ sklonil jsem se k němu a tiše mu to sdělil, zatímco jsem jednu ruku vsunul mezi nás a pohladil přes bradavky po břiše. Ruku jsem zastavil na přezce jeho opasku a rozepl mu ho.
„Jsem totiž vetchý stařec, který nic nezvládne, takže se budeš muset o všechno postarat sám. A navíc, ber to jako takový malý trest. Ale když to nebudeš moct vydržet, tak zatím, co mi ho budeš kouřit, můžeš si ho sobě vyhonit,“ přejel jsem dlaní po jeho napnutém rozkroku a ruku stáhl pryč.
Ještě jsem ho chytil za vlasy a zaklonil mu hlavu, aby se na mě díval.
„Věřím, že to ti půjde moc dobře...“ na moment jsem mu vnutil svůj jazyk, a po krátkém polibku jsem ho zase pustil a narovnal se.
„Pokračuj,“ ukázal jsem rukou ke svému odhalenému penisu.
Joshua
Zafuněl jsem blahem nejen z toho, co mi řekl a přikázal, ale i z jeho polibku, a z toho, jak se mě dotýkal.
Místo dalších keců jsem tak pohltil jeho penis a začal ho zpracovávat. Chvilku jsem ho jen laskal jazykem a pomalými tempy kouřil, a o chvilku později jsem ho dráždil zuby a podstatně zrychlil. Stále jsem se na něho díval, a zvlášť potom, co jsem jeho chloubu nechal s mlasknutím vyjet ze své pusy. A zatímco jsem ji zpracovával jednou rukou, u té druhé jsem si naslinil prsty, stáhl si trochu kalhoty i spodní prádlo, aby měl Thomas dobrý výhled, a dva vlhké prsty nasměroval na svůj otvůrek, do kterého jsem hned vpadl. Zároveň jsem jazykem a rty začal laskat Thomasovy varlata a otíral se přitom tváří o jeho vlhký penis.
Po chvilce jsem ho opět pohltil, polaskal jazykem, načež ho zase nechal vyjet a přejel zuby po celé jeho délce. Tohle jsem zopakoval asi třikrát, a mezitím zrychloval tempo svých prstů které dorážely na mou dírku.
„Toho starce beru zpátky. Tohle nevydržím. Potřebuju víc, prosím," zasténal jsem přes Thomasův úd, a upřel na něj své vzrušením zastřené oči.
Thomas
Neubránil jsem se úsměvu, když jsem viděl spokojený Joshův pohled. Jako bych hodil psovi chutnou kost. Hned se ujal mé erekce, a v tu chvíli mě úsměv přešel.
Nespletl jsem se, když jsem si myslel, že je v tom Josh dobrý. Během chvíle mě dostal do takového stavu, že jsem zcela zapomněl i na to, kde se právě nacházíme. Jednu ruku jsem zapřel o jeho rameno a druhou mu zahrábnul do vlasů, které jsem sevřel, když jsem měl nutkání určovat mu tempo, s jakým si mě bral do pusy.
Mírně jsem se předklonil, abych se nevyvrátil z lavičky dozadu. Rychle a krátce jsem oddechoval, a vzrušení se nedalo přeslechnout. Prsty na rukách i nohou mě doslova brněly a musel jsem se hodně držet, abych Joshovi nesevřel vlasy tak silně, že bych ho skalpoval.
Už jsem nedokázal ani být v klidu. A hlavně, když jsem se z pod přivřených víček díval, jak sám sobě obšťastňuje svoji dírku a tváří se u toho, jako by byl v jiném světě. Přes pootevřené rty začaly vycházet mírné vzdechy, když jsem cítil, jak se ve mně všechno napíná, a nebude trvat dlouho, a budu hotovej.
Ale v tu chvíli to Josh přerušil, a já myslel, že ho za to zabiju. Málem jsem zaskučel, když pustil můj penis z toho teplého sevření jeho úst, a podíval se na mě.
Nebudu se dlouho rozmýšlet. Mám chuť to co nejdříve ukončit, a to jakkoliv. Jsem tak nadržený, že bych ani nevnímal, kdyby přišla policie, a chtěla by nás zatknout za veřejné pohoršení. Nejspíš bych je přizabil, a šel bych na tuty sedět.
„Otoč se a posaď se na mě,“ rozkázal jsem Joshovi.
Bylo to asi lepší řešení než někomu ukazovat holý zadek, a Josh se aspoň mohl rukama zapřít o stůl, který byl před námi.
Joshua
Dlouho jsem se nerozmýšlel. Byl jsem napjatý k prasknutí, a v tu chvíli mi bylo i jedno, jestli můj světlý oblek utrží nějaké ty rány.
Rychle jsem si stoupl, krátce Thomase políbil, stáhl si jednu nohavici, abych mohl pořádně roztáhnout nohy, a obkročmo se na Thomase vyhoupl, tentokrát zády k němu. Prudce jsem oddechoval a slabě sténal, když jsem na nic nečekal, a jeho penis si sám nasměroval k dírce.
Pak jsem se na něj zprudka nasunul, až bylo slyšet i slabé plesknutí kůže o kůži, jak jsem dosedl až do Thomasova klína.
„Zatraceně!" vyhekl jsem, a dlaněmi se musel opřít o Thomasovi kolena a čelem o stůl přede mnou, abych to rozdýchal. Můj penis sebou zaškubal a zadeček se mi sevřel na znamení toho, že mi k vrcholu chybí už jen málo.
Thomas
Joshua neprotestoval a šel rovnou na věc. Jemně jsem přichytil jeho boky, když na mě dosedal. Ale vzápětí jsem ho chytil tak pevně, že neměl šanci se hnout. Zaklel a zlomil se v pase, když se na mě nasunul celý. Já se tenhle první zásun taky snažil rozdýchat, a že to šlo těžko. Moc nechybělo a udělal bych se už jen z toho, jak jsem byl rozdrážděný na maximum.
Na moment jsem opřel hlavu o jeho záda, a teprve, když jsem se trochu vzpamatoval, začal jsem si ho nadzvedávat. Jen tak do půlky. Víc bych to asi nedal. Ale tohle rozhodně stačilo, aby se ten šílený pocit změnil v ještě šílenější, a já své hlasité vzdechy už ani nedokázal skrývat.
Jen na moment jsem ho pustil, když dosedl zpátky. Natáhl jsem se před něj, chytl jeho ruku, a nasměroval jsem mu ji na jeho penis, aby ani on nepřišel zkrátka. Jindy bych mu možná pomohl, ale teď... Teď jsem své ruce zaměstnával tím, abych určoval tempo jeho vysedávání a dosedávání zpátky.
Napjal jsem se a nohy zarazil do štěrku, který byl kolem stolu a laviček. Podkluzovaly mi, když jsem se snažil zapřít ve chvíli, kdy jsem s polohlasným sténáním kopírujícím přírazy začal plnit jeho zadeček. Tělem mi projížděla ta slastná křeč, když se mi váček stáhnul a sperma se začalo tlačit ven. S blaženým výrazem ve tváři jsem ho předával Joshuovi, aby si s ním pak dělal, co chtěl.
Když největší nápor pominul, chytl jsem ho jednou rukou kolem hrudi a přitáhl si ho k sobě. Potáhnul jsem mu rolák a přisál se mu na krk. S dalšími bezděčnými pohyby, kdy jsem ještě prožíval dozvuky vyvrcholení, jsem mu zanechával dostatečně viditelnou značku na jeho bílé pokožce.
Joshua
Jo, tohle bylo to, co jsem potřeboval.
Cítil jsem, jak Thomas pevně svírá mé boky, jak hlasitě sténá a směřuje ke svému kýženému vrcholu. Podle jeho náznaku jsem se sám protahoval ve stejném tempu, v jakém přirážel, a ani já se nedržel zkrátka, co se hlasitých projevů týkalo.
Když jsem pak pocítil ony známé záškuby a vlhko, které se uvnitř mě rozlilo, stejně jako Thomasovo okusování mého krku, sám jsem nevydržel.
„Za...tra...ceně!" zaklel jsem znovu přerývavě, volnou rukou sevřel stůl před sebou. Předklonil jsem se, nohy stáhl víc k sobě, a celý se roztřásl.
Vždycky jsem své orgasmy prožíval bouřlivěji než mí milenci, ale z tohoto jsem sebou málem sekl na zem. S každým výstřikem jsem víc zasténal, víc se roztřásl, stáhl zadek, čímž jsem Thomase v sobě víc uvěznil, takže i on musel cítit vibrace mého těla skrz naskrz.
Po několika vteřinách, které mi přišly jako věčnost, a během kterých jsem absolutně nevnímal okolí, jsem se těžce oddechujíc opřel zády o Thomase, volnou rukou mu vjel do vlasů a pootočil jsem k němu hlavu.
"Jsi zatraceně nebezpečný," zachraptěl jsem zastřeným hlasem, a pak se mu přisál na rty, abych tenhle úžasný sex doladil k dokonalosti.
Oči jsem nechal přivřené, aby v nich viděl doznívající rozkoš.
Když už jsem ho zase neochutnal dole, vychutnám si to aspoň nahoře.
Thomas
Pevněji jsem chytil Joshuu, když byl na moment úplně mimo. Ale vidět, jak silně prožívá svůj orgasmus, bylo vážně něco. Kdybych se před pár vteřinami neudělal, nejspíš by se mi teď z toho okamžitě postavil. Byl neskutečný... Celý se třásl a oddával se svému blahu. Já se pomalu vydýchával a jen ho držel, aby mi opravdu nesklouznul z klína, když mi v něm i teď bylo moc dobře, když jsem cítil, jak mě v sobě svírá.
„Nevím, kdo je tu víc nebezpečný,“ polkl jsem sliny, které se mi z toho vzrušení nahromadily v puse, a vzápětí už jsem opětoval Joshuovi polibek, kterým jsme ukončili celé tohle veřejné představení. Nejraději bych tak s ním seděl až do chvíle, dokud by mi neklesnul natolik, že by z něj vyjel sám. Tak moc dobře mi bylo. A myslím, že tohle bylo daleko lepší, než kdybychom na to skočili hned, jak byl rozčílený. To by se ze mě nejspíš stal krotitel, a musel bych ho někde přivázat...
„V kapse mám kapesníky, a bylo by fajn zajít aspoň trochu se i opláchnout na záchod, pokud nechceš mít mokrý spodky,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsme konečně přerušili polibek a ustaly i naše poslední bezděčné pohyby a svírání.
Jo, vím, že to nebylo to pravé ořechové, ale musel jsem to utnout. Už tak jsme dost riskovali, když jsme se k něčemu takovému odhodlali na tomhle místě. Ale i přesto jsem ho ještě znovu chytil pod bradou a přitáhl si ho pro polibek, který s Joshem byl jeden z nejlepších a nejchutnějších.
Joshua
Nechtělo se mi přerušovat tu naši chvilku, ale věděl jsem, že nemám na výběr.
Přesto jsem se samozřejmě vůbec nebránil, když se Thomas ještě jednou přitáhl pro další polibek.
Po chvilce jsem to byl ale já, kdo ho přerušil, a se zklamaným zafuněním z Thomase slezl. Přesto jsem neodolal, otočil se k němu, ještě jednou spojil své rty s těmi jeho, a pak se sklonil k jeho klínu a slízal z jeho ochabujícího penisu zbytky semene, které na něm ulpěly.
S potěšením se olízl jako mlsný kocour a na Thomase mrkl.
„Chutnáš moc dobře, ale příště si to musím konečně vychutnat celé," řekl jsem stále lehce zhrublým hlasem od předchozího vzrušení. Natáhl jsem se zpátky nohavici, a se zamračením zjistil, že můj oblek rány opravdu utržil.
„Jdu se opláchnout, můžeš mi pak přinést ty kapesníky," hodil jsem po Thomasovi pohledem přes rameno a usmál se.
Thomas
Líbila se mi Joshova péče. A taky to, jak hezky stáhnul půlky, a svaly na zadku se mu zpevnily. Neodpustil jsem si ještě plácnutí po něm, když odcházel na záchodky. Vytáhl jsem kapesníky a jedním si hned otřel vlhko, které po Joshovi zůstalo. Schoval jsem si svoji kleslou parádu do kalhot, a teprve potom jsem si stoupnul, abych se pořádně upravil. Při pohledu dolů, jsem ale zaklel, když jsem si všiml, že na nohavici u kotníku mám bílý flíček od Joshuovy nadílky. Myslel jsem si, že to setřu kapesníkem, ale jen bych to zhoršil.
Takže voda... No, stejně jdu za ním.
Ale pochybuji že bude stačit jeden balíček kapesníků. Sáhl jsem znovu do kapsy saka a vytáhl druhý. Ne, nejsem Cooperfield, ale vždycky nosím dva. A když jsem hrábnul do kapsy, mé prsty narazily ještě na něco jiného.
„Hmm,“ pokrčil jsem rameny, a podíval se k záchodkům a zpátky na ruku, ve které jsem držel kondom z automatu. „No, co už...“
Strčil jsem ho zpátky do kapsy a konečně šel za Joshem, abych si očistil nohavici, a mohli jsme už konečně vyrazit.
Joshua
Můj oblek byl skoro na odpis, ale musel jsem ho dát aspoň nějak dohromady, a sebe taky. Kdybych to nechal jen tak, mokré fleky by skrz oblečení nakonec vystoupily.
Věděl jsem, že na odpočivadle nikdo jiný kromě nás není, a doufal, že ještě chvilku nebude, protože jsem potřeboval důkladnou očistu.
Vysvlékl jsem si napřed rolák a trochu vodou odrhl kapky spermatu, které jsem nestihl zachytit rukou.
Pak jsem si vysvlékl kalhoty i spodky. S těmi to bylo horší a bojoval jsem s touhou jít jen naostro, ale nakonec jsem vzal trochu papírových utěrek, které ležely vedle umyvadla a vypadaly čistě, a nejhorší fleky začal vysoušet.
Trochu jsem se nad umyvadlem naklonil a doufal, že kromě Thomase fakt nikdo nepřijde.
Jako na zavolanou vrzly dveře a dovnitř vkráčel upravený Thomas.
„Asi budu potřebovat trochu pomoct," zazubil jsem se na něj z boku, a prstem ukázal na svůj vystrčený zadek, který byl olepený právě jeho nadílkou.
„Nedosáhnu si tam, a takhle opravdu nikam nemůžu."
Thomas
Kousl jsem se do jazyka, když jsem viděl to představení u umyvadla. A ten Joshuův zadek, který na mě ještě víc vystrčil a žádal o očistu. Vážně jsem se držel, abych se nezačal smát.
„Jo, hned, zatím si přeper spodky, já si musím vyčistit nohavici, někdo se mi na ni udělal,“ zvedl jsem nohu a opřel ji o okraj jednoho z umyvadel.
Pustil jsem vodu, namočil papírový kapesník a důkladně ten flíček z těch tmavých kalhot očistil. A že jsem si dal záležet. Když jsem byl spokojený, vyhodil jsem ubrousky a namočil nové. Postavil jsem se za Joshuu a v momentě, kdy jsem mu začal otírat tu moji nadílku, co se dostala ven, vzpomněl jsem si na Denise, když mi řekl mamko. Fakt mi to přišlo vtipný, ale raději jsem se tvářil, jako že Joshův zadek je ta nejdůležitější věc na světě. No, ale vlastně před chvilkou to byla ta nejdůležitější věc na světě. Rozhodně jsem si neodpustil i důkladné otření jeho kuliček.
„No, myslím, že by to šlo,“ zhodnotil jsem pohledem výsledek mé práce, a ještě ho po zadku plácnul.
Vyhodil jsem mokré kapesníky a chtěl jít ven, ale všiml jsem si, že jedna z kabinek je o něco širší než ostatní tři. Nedalo mi to, otevřel jsem dveře a nahlédl dovnitř.
Tentokrát jsem se úsměvu už neubránil.
Dveře kabinky jsem nechal otevřené, aby do ní Josh dobře viděl v odraze zrcadla. Sáhl jsem do kapsy a vytáhl jsem kondom, který jsem položil vedle něj na umyvadlo.
„No, nebylo by lepší tohle,“ ukázal jsem na něj, „nebo tohle?“
Podruhé jsem ukázal do zrcadla, kde bylo krásně vidět do kabinky za Joshem, ve kterém byl bidet.
„Počkám venku,“ usmál sem se a rychle raději vyšel ven, abych nepřišel k úrazu.
Joshua
Vyfoukl jsem vzduch po té očividné provokaci, a měl co dělat, abych se ovládl a nemrskl po něm spodkama, které jsem se snažil právě očistit.
Pravda ale byla, že můj zadek očistil dokonale, takže měl bod k dobru.
Samozřejmě jsem to ale nehodlal jen tak nechat.
Rychle jsem očistil poslední zbytky našeho řádění, ještě rychleji se oblekl, popadl kondom a vyběhl ze záchodků.
Thomase jsem dostihl až u auta, kde jsem se k němu natiskl a vrazil mu kondom do ruky.
„Přiroda je lepší, a myslím, že tohle spolu nikdy potřebovat nebudeme. Nemohl bych si tě pak pořádně vychutnat. Teda můj zadek," zašeptal jsem, a ještě jednou, naposledy, se přitiskl na jeho rty a jazykem si vynutil spolupráci.
Nemohl jsem se ho prostě dostatečně nabažit, a kdo ví, kdy budu mít zase příležitost.
Thomas
S tím, jak Josh rychle vyběhl ze záchodků, už jsem se připravoval, že mi skočí do úsměvu. Proto jsem byl mile překvapen, když mě začal líbat. Nejprve jsem kondom v ruce sevřel, ale nakonec skončil na zemi, když jsem chytil Joshe kolem pasu, a víc si ho k sobě přitáhl.
„Kdybychom na to skočili hned na letišti, mohli jsme si ušetřit spoustu nervů,“ odsunul jsem ho od sebe po chvíli.
Nevím, proč se s ním líbám. Jediný, s kým tohle dělám, je Mark. Ale Josh... I když nejsme pár, tak mi to u něj přijde tak nějak přirozené. A navíc, dobře chutná.
„Myslím, že už můžeš řídit,“ dal jsem mu do ruky klíče od auta. „Měli bychom si pohnout, dokud je Denis ještě čerstvý natolik, aby odpověděl na všechny otázky.“
Obešel jsem Joshe, a cestou ještě zašlápl ten nešťastný kondom do prachu. Nasedl jsem na místo spolujezdce a čekal, až Josh nastoupí a budeme moct vyjet. Opravdu už byl nejvyšší čas.