Joshua
Při pohledu do lednice jsem hned poznal, že Thomas je praktický typ a u sporáku netráví moc času. Měl ji sice plnou surovin, hlavně masa a zeleniny, ale všechno bylo pečlivě vakuově zabalené, aby to vydrželo co nejdéle. Bohužel, i když bych rád, dneska jsem ani já nehodlal kdoví jak dlouho vařit, takže jsem se rozhodl pro rychlovku. Kuřecí maso jsem nakrájel na proužky, obalil v hladké mouce, posypal pikantním kořením a na troše oleje zprudka osmažil. Z lednice jsem vytáhl rajčata, cibuli, mrkev a čerstvý hrášek. Maso jsem po opečení vyndal, nakrájel cibuli a mrkev na tenká kolečka a hodil je do výpeku. Mezitím jsem vyloupal hrášek a opláchl ho. Rajčata jsem nakrájel na kolečka, která jsem ještě přepůlil. Až byla cibule a mrkev osmažená, znovu jsem vložil maso a promíchal. Lehce jsem zakápl vodou, aby to nebylo tak suché a zrovna se chystal nasypat hrášek, když se z obýváku ozval Thomas.
Pozdravil mě a řekl, že se půjde osprchovat, aby se nahřál.
Rád bych mu ty bolavé záda promasíroval, ale momentálně jsem domíchával jídlo, takže jsem se nezmohl ani na odpověď.
Rychle jsem proto přidal rajčata, jen aby se nahřály, a sporák vypnul. Pánev jsem přikryl poklicí, aby jídlo nevystydlo, protože jsem si svůj ranní rituál hodlal dopřát, zvláště potom, co mi tím svým sexy chraplavým hlasem oznámil, že mi to triko sluší.
„Dobré ráno, udělal jsem nějaké jídlo," řekl jsem po cestě do obýváku, a jen tak mimochodem se protáhl.
Triko odhalilo kus mého klína, a Thomasovi se tak naskytl pohled na mé mužství, které se začínalo probouzet.
Došel jsem až k němu, bez dalších zbytečných keců mu rozepl pásek a stáhl kalhoty. Pak jsem ho usadil zpátky na pohovku, vlezl si na něj a otřel se svým klínem o ten jeho. Hlasitě jsem zasténal, a pak udělal něco, co jsem s nikým jiným doposud neudělal. Přitiskl jsem se mu na rty a jazykem si vynutil cestu dovnitř. Levou rukou jsem mu vjel do vlasů a pravou sevřel oba naše penisy, abych je protáhl, než ten jeho schovám uvnitř sebe.
Thomas
Nestihl jsem z obýváku ani odejít. Jen jsem hleděl na Joshuu, jak se ke mně blíží, a když se protáhl...
Udělal to schválně? Určitě to udělal schválně.
Dobře jsem si stihl všimnout, jak ho má v pohotovostní poloze. Ještě mu sice úplně nestojí, ale moc mu nechybí. A já mám co povídat. Ranní erekce... No, běžný problém pro nás chlapy.
Ani jsem se nenadál a byl jsem bez kalhot Málem se mi do nich zamotaly nohy, když mě Josh potlačil k sedačce. Tak, tak, že jsem ho stihl chytit aspoň kolem pasu, když jsem padal dozadu.
On nelenil a hned se mi vyhoupnul na klín.
A kdybych chtěl i něco namítnout, jako že jsem nechtěl, umlčel mě svým hbitým jazykem.
Jednou rukou jsem se přidal k té jeho, která zpracovávala naše krasavce. Potřeboval jsem silnější stisk. Druhou rukou jsem ho chytil za zátylek, aby se hned neodtrhnul od polibku.
Takové ranní probrání si dám rozhodně líbit.
Víc jsem se zapřel o opěradlo sedačky, trochu víc jsem podsunul pánev, aby se mu na mě lépe sedělo.
V tuhle chvíli jsem vlastně ani nepřemýšlel o ničem jiném než o tom, že tohle jsem vážně potřeboval. Docela jsem tou jeho rychlou akcí zapomněl i na bolavý krk a záda.
Nakonec jsem přeci jen přerušil polibek. Rychle jsem oddechoval a cítil, jak se to zvláštní horko roztahuje mým tělem.
Pustil jsem jeho krk a ruku jsem po jeho zádech táhl dolů až pod zadek. Půlky ml od sebe krásně roztažené, když tak na mě seděl a můj prst lehce vklouznul dovnitř bez jediného zadrhnutí.
„Myslím, že ani nepotřebuješ gel, ještě ti tam z večera toho dost zůstalo,“ zafuněl jsem mu do ucha, když jsem na prstech ucítil pozůstatek po nočním sexu.
Joshua
Zasténal jsem, prohnul se v zádech a víc se na něj natiskl, když se Thomasův prst schoval mezi mýma půlkama.
Byl jsem úplně mimo. Jen tohle stačilo, abych se přestal úplně ovládat. Tělo se mi roztřáslo touhou tak moc, že vibrace musely procházet i Thomasovým tělem.
Už jsem dál čekat nemohl.
„To stačí," zachraptěl jsem.
Chytl jeho ruku, která zpracovávala mou dírku, zvedl ji k mým rtům a pak si strčil dva jeho prsty do úst. Během toho, jsem se trochu nadzvedl, volnou rukou ještě trochu protáhl jeho penis, který už byl z části vlhký prvními kapkami rozkoše, špičku žaludu si natlačil na svůj otvůrek, a pak bez další přípravy na něj dosedl.
Částečně bolestí, částečně tím pocitem plnosti, jsem se instinktivně ještě víc sevřel, vyndal jsem jeho prsty z úst a vyhekl.
Pořádně se zapřel o jeho ramena, přivřel oči a zakroužil jsem pánví, jednak abych si zvykl na jeho velikost, a taky abych viděl jeho reakci.
Thomas
Zapřel jsem se patami o podlahu, jak mnou projelo to mravenčení, když vtáhl moje prsty a začal je olizovat. Hned jsem si vzpomněl na to, jak mě včera obsloužil. I když jsem to utnul, byla to opravdu živá vzpomínka na jeho umění, a to mi přivodilo ještě větší vzrušení, než které doposud probíhalo.
Když se na mě nasunul a já cítil to teplo a svírání, to, jak se můj odhalený žalud otíral o jeho stěny, jen jsem zatnul všech deset prstů do jeho zadku. Přidržel jsem si ho naraženého na sobě, aby se na chvíli zastavil, a táhle jsem vydechl. Jeho penis se otíral o můj podbřišek a zanechával na něm vlhké stopy...
I já jsem byl donucen přivřít oči. Škvírkami jsem sledoval jeho tvář, která byla tak zatraceně blízko, Zvedl jsem hlavu z opěradla a zakousl se jemně do jeho rtu.
„Můžeš pokračovat,“ zasýpal jsem vzrušeným hlasem a o něco povolil stisk jeho zadku.
Joshua
„Tohle bych si nechal líbit každé ráno," zamumlal jsem, krátce se přitiskl na jeho rty, abych si vychutnal jeho chuť, a pak mu velice rád splnil jeho požadavek.
Nadzvedl jsem se a trochu podsunul pánev, aby se těsněji otíral o mé stěny a nechal ho skoro vyklouznout. Pak jsem na něj opět prudce nasedl a zarazil si ho do sebe až po kořen. Hlasitě a táhle jsem zasténal. Bylo mi jedno jestli mě někdo uslyší. Potřeboval jsem dát Thomasovi najevo, co se mnou dělá.
Ještě párkrát jsem ho takhle nechal pomalu skoro vyklouznout, a pak na něj prudce dosedl, než jsem změnil tempo. Doufal jsem, že mě bude pevně držet, protože bych nerad za téhle situace sletěl na zem.
Doslova jsem si totiž na něj sedl, paty zabořil do sedačky vedle něj, chytl se ho kolem krku a začal jsem rychle pohybovat pánví a zadkem. Změna polohy způsobila, že se moje dírka ještě víc stáhla, takže jsem v sobě pomalu cítil každou jeho žilku, jak se otírá o mé horké a vlhké stěny. A když se dotkl mé prostaty, poté, co jsem změnil pohyb přírazů, sevřel jsem ho ještě pevněji a znovu se přitiskl na jeho rty.
„Thomasi..." zahekal jsem, když mě i on pevněji sevřel, a já se tak musel od něj odtrhnout.
Thomas
Nechal jsem to plně v jeho režii a jen si prostě užíval každý jeho pohyb. Už včera bylo jasné, že to není panic, nějaký začátečník. Věděl přesně, co chce, co ho dokáže dostat do té euforie, kdy zapomene na všechno okolo sebe.
I přesto jsem ho přidržoval a pomáhal mu s vysedáváním. Nohy jsem měl pevně zapřené o podlahu, a přesto se mi prsty na nich skoro kroutily blahem, když se tempo jeho pohybů pomalu začínalo zrychlovat, a to tření dole přecházelo v hotové rozpálené peklo.
Břichem mi proletěl ten skvělý rozechvívající pocit, který snad vlivem zemské gravitace přecházel níž. Podbřišek se mi na moment sevřel a když tenhle pocit zmizel, nahradil ho další, a další... Váček se mi stáhnul, jak se postupně ty bílé mršky chtěly vysoukat ven a navštívit Joshův zadek.
Nedokázal jsem ho líbat. V tuhle chvíli to prostě nešlo. Opřel jsem hlavu o sedačku, když se na to na mě odrazilo tak silně, že kdybych stál, nejspíš bych sebou seknul na zem, jak se mi na moment zatmělo před očima.
O to víc silnější to bylo, když jsem veškeré přírazy musel nechat na Joshovi. Bylo to prostě úžasné a já si to užíval s hlasitými vzdechy a plnými doušky. Snad jen popaměti, když největší nápor pominul, jsem se chopil i Joshuova ranního problému, aby i on mohl dostat svoji odměnu za tuhle ranní rozcvičku.
Joshua
Bylo to jako uragán, jako bouře, co vás smete a nepustí, dokud vás neudolá.
A pak, když to na Thomase přišlo...
Ptal jsem se sám sebe, jak může být nějaký chlap tak sexy.
Bylo na něm vidět, jak ho smetla vlna rozkoše, protože veškeré přírazy nechal na mě.
Když mi jeho vzrušení plnilo zadek, neměl jsem ani já moc daleko ke konečnému uvolnění.
A poté, co mi Thomas sevřel penis v ruce, musel jsem na chvilku zastavit, abych to ustál.
„Thomasi..." vyhekl jsem, když to na mě přišlo a já ho křečovitě sevřel.
Jednu ruku jsem položil na tu jeho a ukázal mu, že má sevřít ještě pevněji a tvrději.
Při druhé vlně se mi zatmělo před očima a celé tělo se mi křečovitě sevřelo. Hlasitě jsem sténal, když mé semeno kropilo Thomasovu ruku a jeho i mé břicho.
S dozvukem orgasmu jsem ještě několikrát pohnul pánví, snad proto, aby si Thomas zapamatoval to teplo uvnitř mě, a pak se přitiskl k jeho pootevřeným rtům. Sladká tečka na závěr, které jsem neodolal, a která umocnila právě prožitý zážitek.
Thomas
Stále jsem prudce oddychoval, ale jeho penis jsem sevřel pevněji, tak jak chtěl. Zvýšil jsem frekvenci, když jsem ucítil, jak mu v něm začíná cukat. Netrvalo dlouho, a s jeho zvukovými projevy, při kterých se moje srdce rozběhlo ještě rychleji, jak se mi to líbilo, začal i on vypouštět svou nadílku na svět.
Moje povyhrnuté triko se začínalo pokrývat bílými fleky, když jeho sperma procházelo skrz mé prsty a usazovala se na něm. Seru na to, stejně to jde do pračky. Hlavní teď je, že se oba cítíme skvěle a tohle perfektně nastartuje dnešek.
Protahoval jsem mu ho v ruce, dokud jsem neucítil, že se jeho tělo pomalu uvolňuje.
S jeho polibkem jsem už tak nějak počítal, a ani jsem neprotestoval. Jen jsem ho chytil kolem pasu a víc si ho přitiskl na sebe, když začínal vláčnět, a po pár dalších pohybech nakonec úplně dosedl na můj klín a přestal se hýbat.
Stále jsem cítil ten jemný třes ve svých svalech. Bylo to rychlé, ale za to intenzivní, a přehnalo se to jako letní bouřka, která ve mně zanechala spoušť.
Ale stálo to za to a já se s ním nepřestával líbat. Prostě jsem to chtěl. Ale proč? Protože tolik chutná? Čím mě vlastně ten chlap tak přitahuje, že porušuji jednu mou zásadu za druhou?
Joshua
Když jsem se dostatečně nabažil jeho chuti, kousek jsem se odtáhl, ale stále ho odmítal pustit.
„To triko budu nosit častěji... Má na tebe velmi zajímavý vliv," zachraptěl jsem mu do rtů a otřel se o ně.
Ptal jsem se sám sebe, proč na něj takhle reaguji, ale vzápětí si hned i odpověděl.
Byl jiný než ostatní. Divoký, nezkrotný a svůj. Svým způsobem byl jako já. Nikdo mu nemohl poroučet, nikdo se mu nedokázal postavit.
„Měl by ses jít osprchovat a já mezitím dodělám oběd. Pokud takhle ještě chvilku zůstaneme, budu chtít pokračovat," pokračoval jsem po chvilce, a na důkaz svých slov zajel dlaněmi pod jeho triko, vychutnal si dotek horké kůže a palci přejel přes bradavky.
Laškovně jsem se usmál, krátce ho naposled políbil a opatrně z něj sklouznul. Jeho nadílka se mi svezla po stehnech, ale to mi vůbec nevadilo.
„Půjdu se osprchovat po tobě, tak si pak klidně jídlo nandej. Nemusíš na mě čekat," ozval jsem se za chůze do kuchyně a během cesty si pomalu sundával triko.
Věděl jsem, že mě stále pozoruje, a to mě rajcovalo.
Triko jsem odhodil na zem a dlaněmi si přejel přes půlky, hlavně abych mu ukázal otlačky prstů, které mi způsobil svým pevným sevřením.
„Tohle si půjčím," provokativně jsem se usmál, když jsem bral do ruky jeho zástěru, která zůstala přehozená přes židli z předchozího dne.
Hlavou mi probleskla myšlenka, že bych dal cokoliv, kdyby mě při nejbližší příležitosti právě v téhle zástěře narazil na kuchyňskou linku.
Naposledy jsem na něj mrkl, trochu se předvedl, aby viděl, jak v ní vypadám, a pak se vrátil zpět k vaření.
Thomas
Jo, to triko... Ještě že ten, komu patří, sem má zakázáno chodit. Pokud by v něm Joshuu viděl, nejspíš by mu srovnal ciferník. Problémový typ...
Joshuův dotek na mé kůži byl příjemný. O tohle jsme se včera ochudili, když jsme šli rovnou na věc. Na co jsem vlastně včera myslel? Jinak... Čím jsem včera myslel, když to dopadlo, jak to dopadlo? No čím, asi. Tím samým, co teď...
Díval jsem se na Joshuu, jak mi dělá striptýz, a pak se schovává pod zástěru. Jen ten jeho úžasný zadek čouhal ven a doslova řval po tom, aby si ho někdo všiml.
Sundal jsem si triko. No co, už jsme spolu dvakrát spali, tak proč se kontrolovat. A jsem tu doma...
Vstal jsem a došel k Joshuovi. Přitlačil jsem ho na linku, když jsem se mu přitiskl na záda. Ruce jsem mu zasunul pod zástěru a podráždil jeho bradavky. Hned ztvrdly, a já je chvilku trápil konečky prstů a okusoval jsem mu přitom krk.
„Jdu se osprchovat,“ kousl jsem ho ještě do ucha.
Ale než jsem se od něj vzdálil, zasunul jsem ruku mezi jeho stehna a nabral na prsty tu trochu sperma, co z něj stihlo vytéct.
„Už se těším na oběd, opravdu to dobře voní,“ olízl jsem si výmluvně prsty, a pak už konečně odešel do koupelny, abych se mohl dát do pořádku a my mohli co nejdříve vyrazit za prací.
Joshua
„Barbare!" zaječel jsem na něj, když jsem se trochu vzpamatoval, a on už mizel v obýváku.
Měl jsem co dělat, abych ustál další vlnu vzrušení, která mnou projela, když se dotkl mých bradavek, okusoval mě přitom jako flák masa, a pak jen tak mimochodem zajel prsty mezi mé stehna a labužnicky je olízl.
Vážně toho chlapa nesnáším!
Bojoval jsem s touhou přepadnout ho ve sprše, ale povinnost nakonec zvítězila. Kdo ví, jestli bysme se dnes z jeho baráku vůbec vyhrabali, kdybych tam šel.
Než se osprchoval, měl jsem hotovou i přílohu, hranolky, které jsem udělal z brambor, co jsem našel u něj ve spíži, a které jsem upekl v troubě na troše másla, soli a rozmarínu. Rychle jsem k celému jídlu ještě spíchl salát z oliv, rajčat, okurky a čerstvého listového salátu, a všechno jsem to položil na stůl.
Thomas přišel akorát a vážně mu to slušelo.
Než si sedl, přešel jsem k němu, dlaní se zapřel o jeho hruď a nasál jeho vůni.
„Doufám, že při nejbližší příležitosti dokončíš to, co jsi před chvilkou načal," otřel jsem se rty o jeho krk, letmo olízl pulzující tepnu a narážel na to, jak mě přirazil na linku, než se šel osprchovat.
Bylo nad slunce jasné, že Thomas už nejspíše pochopil, že si na žádné jemnůstky ani něžnůstky nepotrpím, a že mám rád skutečně pořádný sex. A z jeho chování jsem usoudil, že mu to očividně proti srsti není.
„Jinak ti tu v téhle zástěře budu pobíhat od rána do večera," dodal jsem a zuby jemně zatahal za ušní lalůček.
Nakonec jsem se naposledy otřel rty o ty jeho, než jsem od něj odstoupil.
„Jestli chceš, pusť se do jídla. Mě to bude možná trochu dýl trvat, než se osprchuju, protože musím sundat tohle," mrkl jsem na něj a ukázal jak na rašící fousy, tak na jemné chmýří mezi nohama.
Když jsem ho obešel, abych mohl vyjít z kuchyně, jen tak mimochodem, jsem dlaní přejel po tom jeho dokonalém zadku, co si hověl v pohodlných tmavých džínách.
Thomas
Dal jsem si záležet, abych se pořádně oholil. Strniště mi tak nějak nevadilo, ale netušil jsem, jak na tom budem teď časově, až začneme naplno pracovat. Někdy, u složitějších případů, hlavně na začátku, jsem třeba i pár dní v jednom kole a stihnu se jen na rychlo osprchovat. To je vše. To pak ani jídlo nestíhám a většinou si nechávám posílat hotovky. Když jsem později stál u skříně a vybíral si oblečení, uvědomil jsem si, že Joshua má pořád věci v kufrech. Vytáhl jsem své sezónní věci a naskládal je do úložného prostoru pod postel, abych mu aspoň trochu uvolnil místo, a on to nemusel pořád mačkat v kufrech.
A než jsem to udělal a dooblíkal se, uběhlo docela dost času. A oběd, podle vůně už byl hotový. Stáhl jsem si ještě vlhké vlasy pod čelenku, kterou nosím jen doma, a hlavně když pracuji.
Vyšel jsem konečně z ložnice a zamířil rovnou do kuchyně za vůní. Nahlédl jsem, co dobrého uvařil, a chtěl si vytáhnout talíř, když mě Josh zastavil. Opřel jsem se zadkem o linku a pevně sevřel její okraje, abych neměl nutkání ho chytit.
Když odstoupil, otočil jsem se, abych si nalil vodu a zchladil vyschlé hrdlo, v kterém jsem jen stěží zadržoval zamručení a povzdechnutí, když se jeho jazyk a zuby dotkly mého ucha. Nemluvě o tom, jak výstižně ukázal na své rašící ochlupení.
„Klidně ti to vytrhám pinzetou," odpověděl jsem, když mě ještě stihl pohladit po zadku.
Měl štěstí, že včas odešel. Tahle provokace by jindy bez odpovědi nezůstala. Ale vážně nás začínal tlačit čas a my s tím potřebovali hnout, zvlášť teď, když tu máme dva vrahy a každý si jede ve svým.
Naložil jsem si pořádnou porci, protože to opravdu vypadalo skvěle a hned se pustil do jídla. Říkal, že mu to bude trvat, tak jsem ani nečekal.
Joshua
Prý mi mé chmýříčko vytrhá pinzetou, hrubián!
Už jsem ale v duchu spřádal plán, jak ho donutit, aby mě příště nejen ohnul přes tu zatracenou linku, ale taky jak to udělat, aby poznal, že holení může být velice...zábavné. Sice nebyl nijak zarostený, což mě samozřejmě potěšilo, ale... Já rád provokoval...
Cestou přes obývák jsem popadl dva kufry, jeden s oblečením a druhý s hygienickými potřebami. O zbytek se postarám později. S potěšením jsem zjistil, že mi Thomas udělal místo ve skříni. Jasně, všechny mé věci se tam nevlezou, ale nějak jsem neměl potřebu se o to zatím starat.
Koupelna mě zdržela déle, než jsem čekal. Pořádně jsem se vydrhl, a i když už jsem měl po ruce už svůj šampón a sprchový gel, neodolal jsem jeho vůni a opět je použil. Asi mu budu muset s takovou koupit nové.
Pěnu na holení jsem už ale použil svou, protože jsem jí jednak potřeboval více a taky jsem měl speciální značku, která byla určená i pro holení na citlivých místech.
Když jsem byl zcela spokojený, pořádně jsem se osušil a vyfénoval si vlasy. Dlouho mi schly a já rozhodně nikam s vlhkými vlasy nepůjdu.
Oholená místa jsem ještě potřel tělovým krémem, aby mi nezarudla pokožka, naposledy se kriticky prohlédl v zrcadle, a když jsem byl dostatečně spokojený, přešel jsem do ložnice.
Vybrat oblečení už nebylo tak těžké.
Pro dnešek jsem zvolil béžový oblek skládající se z lehkých plátěných kalhot s hnědým opaskem a světle béžovým vzdušným roláčkem. Sice bylo horko jako v peci, ale slunce nedělalo mé kůži dobře, proto jsem i v létě musel chodit co nejvíce zahalen.
Přiblblé poznámky, kterými mě lidé často kvůli tomu provokovali, mě vždy dokázaly vytočit. To jsem snad jediný, kdo je alergický na slunce nebo co?!
Vlasy jsem si stáhl z čela a na temeni stáhl sponkou. Zbytek jsem jen sčesal za uši, a nechal volně. Zbývala ještě poslední věc. Opatrně jsem si strhl velkou náplast, která zakrývala ránu na čele a kriticky si prohlédl to, co bylo pod ní.
Žádná sláva to nebyla.
Z taštičky, která sloužila jako lékárnička, jsem vytáhl menší náplast a místo si přelepil.
Zhruba za týden by se měly vyndat stehy. O tom si ještě budu muset s Thomasem promluvit, protože do nemocnice kvůli tomu rozhodně nepojedu!
Při pohledu na hodinky jsem zjistil, že uběhlo podstatně víc času, než jsem plánoval, takže jsem ještě rychle sebral lehké sáčko a po cestě přes obývák z největšího kufru vyndal černou tašku, kde jsem měl všechny poznámky, papíry a notebook.
Ve dveřích kuchyně jsem se zastavil a s potěšením sledoval, že Thomasovi nejspíše chutná.
„Rychle pojím a můžeme vyrazit. Ostatně tohle už je teď ve tvé režii," ozval jsem se, věci odložil na volnou stoličku, a pak si sám sedl a nandal na talíř.
Thomas
Vážně mu to trvalo. Když proběhl obývákem, popadl kufry a zase zalezl do ložnice, myslel jsem, že je vyhráno. Ale i tak nepřišel hned zpátky. Horší jak ženská... Nejspíš nevěděl, co si má vybrat na oblečení. Pokud se bude pokaždé takhle šlechtit, tak nic nestihneme. Nehledě na to, že zas použil můj šampon a gel. Snad mi tam něco nechal.
Pouklízel jsem nádobí a nachystal mu talíř a příbor, aby si hned nabral, až dojde.
„Malá změna plánu. Teď jedeme za Markem. Na pitevnu půjdeme později, protože patolog dospává noc a přijde až odpoledne, a navíc jsou tam teď z forenzního, tak ať se jim tam nepleteme. Mark zprávu z patologie má a chce i tvoji zprávu ze včerejšího incidentu. A, asi s tebou bude chtít probrat ještě něco dalšího," díval jsem se na něho, jak si nakládá na talíř, a s požitkářským výrazem začal jíst.
Vážně aristokrat... pomyslel jsem si a potlačil nutkání nad tím zakroutit hlavou.
Zašel jsem do pracovny a zkontroloval si zbraň. Doplnil jsem zásobník o tu jednu vystřelenou kulku. Rozhlédl jsem se, co tu po noční práci zůstalo. Vážně těch poznatků bylo dost. A to hlavně i proto, že jsem to spojil s Joshuovými poznámkami. Je s podivem, kolik věcí dokázal, aniž by musel jít na místo činu. Teda až na včerejšek. Vážně mu to dobře myslí... Sám bych toho tolik dohromady nedal, zvlášť, když na tom pracuji necelý týden. Pravda... chybí mi obhlédnout ještě dvě místa činu. Asi bude nejlepší tam zajet spolu.
„Tak můžeme jet?" vrátil jsem se za Joshem do kuchyně.
Podle mě měl dost času se najíst. Hodil jsem přes sebe sako sportovního typu, abych zakryl, co pod ním mám, a posbíral své nezbytné věci. Opravdu mi stačí notes, tužka a telefon. Už obutý jsem se zastavil ve dveřích do obýváku a čekal, až se princezna uráčí dojít.
Joshua
Já vím, že jsem říkal, že spěcháme, a vím, že jsem říkal, že rychle pojím, a taky, že mi to v koupelně trvalo, ale nemusí mě zase tak honit!
Už jsme stejně ztratili spoustu času, tak těch pět minut se nezblázní.
Ještě jsem ani nestihl polknout poslední sousto, když se Thomas znovu objevil v kuchyni, zeptal se, jestli už můžeme jet, posbíral si pár věcí a šel se obout.
To si myslí, že se chci udusit?!
Hodil jsem po něm škaredý pohled, ale slova spolkl stejně jako sousto. Nádobí jsem nechal ležet, jak bylo, večer to uklidím.
Stejně ale bude muset ještě počkat.
„Počkej ještě," houkl jsem na něj a přešel do obýváku, abych z jednoho kufru vytáhl pouzdro s malou pistolkou, kterou jsem většinou nosil kolem kotníku, když nebylo kam jinak si zbraň dát. Zakryl jsem ji nohavicí a spokojeně zjistil, že je perfektně skrytá.
Z dalšího kufru jsem vytáhl nové boty, protože ty ze včera byly už na odpis, obul si je a ještě se naposledy zkontroloval před zrcadlem.
Do pusy jsem hodil mentolku a pro jistotu ještě použil ústní sprej.
I kdyby Thomasovi naskočila třeba žíla na čele, já prostě nemohl vyjít ven z baráku neupravený. Včera utržil můj vzhled těžkou podpásovku, tak jsem to hodlal dnes napravit. Navíc jdu mezi lidi, nemůžu vypadat jak šupák.
Pravdou sice bylo, že Thomasovi to slušelo i v tom obyčejném oblečení, co měl na sobě, ale to byl on. Mě by to určitě neslušelo...
Thomas
Tenhle člověk...
Tiše jsem zaskřípal zuby, když se konečně objevil, ale zase se vrátil do obýváku. Ne, tohle vážně ne. A on mi hned na letišti vynadal, že nesnáší nedochvilnost? Asi jak u koho, že?
Raději jsem mlčel. Ale když se ještě začal šlechtit před zrcadlem, s povzdechem jsem vyšel už na chodbu, abych mu dal najevo, že opravdu už musíme jít. Co se týká Marka, taky nemá rád zbytečné zdržování, když se jedná o práci.
Když Josh konečně vyšel, zamkl jsem byt a šli jsme do auta. Cestou jsem se pozdravil se sousedkou, která se právě vracela domů, a podle toho, jak se tvářila nejspíš se už hodně těšila na postel. Trochu se zarazila, když zahlédla Joshuu. Ale pak se na něho usmála a zaplula do domu.
Ušklíbl jsem se, když jsem to viděl, a s úsměvem jsem nastoupil. Počkal jsem, až se Josh usadí a konečně jsme mohli vyjet.
Cesta na oddělení trvala asi třicet minut, vzhledem k tomu, že byla špička, a já bydlel dál od centra. Zaparkoval jsem a jen co Josh posbíral své věci a vystoupil, ukázal jsem mu, kam máme jít. Byl to větší komplex, který byl rozdělený na několik částí. A právě v hlavní budově byly kanceláře detektivů z různých oddělení. My zamířili výtahem do třetího patra a rovnou do Markovy kanceláře.
„Jsme tady," vešel jsem dovnitř, když nás po zaklepání pozval dovnitř.
Došli jsme ke stolu, kde Mark prohlížel nějaké dokumenty. Jen je odsunul a zvědavě k nám zvedl hlavu.
„Marcus Rodriguez," ukázal jsem na Marka a pak jsem rukou mávnul k Joshovi. „Seznamte se, Joshua Cavis."
Joshua
Cestou k autu jsme potkali sousedku. Stačil jediný pohled na ni, abych odhadl, čím se živí. Když mě uviděla, trochu se zarazila, a pak roztáhla rty v zářivém úsměvu. Nevím, jak jsem se zatvářil, ale když jsem koutkem oka uviděl, jak se Thomas šklebí a směje, měl jsem chuť mu do toho úsměvu skočit. Raději jsem ale nic neříkal. Cesta proběhla mlčky. Ne, že bych neměl otázky, ale potřeboval jsem si v hlavě srovnat pár věcí.
A pak už jsem stál tváří v tvář tomu Markovi, kterým se Thomas pořád tak oháněl.
Věk jsem odhadoval něco málo přes třicet, vysoký asi jako já, štíhlý, Hispánec. Přesně můj vkus. Jeho stisk ruky byl pevný a pohled očí přímý. Tenhle člověk nebude žádný všivák. Možná i proto s někým takovým Thomas pracuje.
Proto jsem se rozhodl přejít rovnou k věci.
„Budu mluvit na rovinu," začal jsem, jen co jsme dosedli do nabídnutých židlí naproti stolu.
„Původně jsem s touhle schůzkou nesouhlasil. Důvod je prostý. Jak jste se určitě už doslechl nebo dočetl z mých spisů, nerad s někým spolupracuju, a už vůbec neřeším případy s nadřízenými. Nechodím za nimi s každou prkotinou a nehlásím jím, kde se zrovna co šustlo. Proč? Protože když řeknu, že dnes večer zemře žena, a dokonce bych ukázal která, a nakonec zemře někdo jiný, co uděláte? Budete ukazovat prstem a říkat, "on za to může". Dokud si nejsem jistý svými výsledky, stoprocentně jistý, jakože to během vyšetřování nejde, protože je hodně proměnných a pokazit se může vždycky cokoliv, nikdy nehlásím výsledky svého průběžného šetření. Pokud se ptáte, proč jsem teda ten případ vzal, tak je to jednak z toho důvodu, že dva zavraždění byli anglické národnosti, a hlavně mi má čest a smysl pro spravedlnost, ať už si o mě myslíte cokoliv, nedokáže přehlížet takové zvěrstva. A důvod, proč tu teď sedím, je taky jednoduchý. Musím říct, že Thomas mě překvapil. Je jediný od..." tady jsem trochu zaškobrtl, protože jsem opět málem řekl něco, co by prozradilo něco z temné minulosti.
„Je jediný za dlouho dobu, kdo má skoro stejné myšlení jako já, a věřím, že se i nadále budeme doplňovat. Taky mi zachránil život, což nemůžu jen tak přejít. Ovšem tohle neznamená, že se hned se všema budu bratříčkovat a kamarádit, a vysvětlovat jim důvody svého jednání a počínání. Nebudu skákat, jak budete pískat, i za cenu, že mě budete nenávidět. Na to jsem si už zvykl, nic nového pod sluncem. Můj styl vám sedět nemusí, chápu, že vy máte svůj, ale tenhle případ vyřeším, i kdyby to bylo to poslední, co v životě udělám," nemluvil jsem nahlas, ale přesto dost důrazně a celou dobu se díval Markovi do očí, aby pochopil, že to myslím vážně.
„Chci říct, že tenhle případ vyřešíme, i kdyby mě to mělo stát život," dodal jsem po chvilce.
Pokud jsem je oba odhadl špatně, a po mých slovech se rozhodnou trucovat, fajn, pojedu si po svém. Ale... Už kvůli Thomasovi jsem začal doufat, že to tak neskončí. Samozřejmě, že se mu to nejspíš nelíbilo, ale tohle jsem prostě já. Musí to brát tak, že se ze dne na den nezměním. A nezměním ani svůj styl práce. Už jsem tak dost ustoupil, když tu sedím a jsem ochotný aspoň s někým spolupracovat.
Thomas
Byl jsem zvědavý, jak Joshua bude na Marka reagovat. Co se týká Marka samotného, znal jsem jeho reakce. Uměl pracovat i s takovými lidmi různých povah.
Když Josh spustil, taky jsem se posadil, aby mě z toho jeho dlouhého monologu nezačaly bolet nohy.
Mark se díval se Joshuovi do očí a trpělivě poslouchal. Když skončil, opřel se o stůl a sepjal ruce, jako by se chtěl modlit.
„Ano, chápu vaše důvody, proč jste tenhle případ vzal,“ v klidu promluvil, když Josh konečně skončil.
Mark se znovu na moment odmlčel, a já si byl stoprocentně jistý, že ví něco víc. Že to, proč Josh tuhle práci vzal, nebude jen jeho britská hrdost. Ale nenaznačil to ani slovem a klidným hlasem pokračoval.
„Pokud chcete na tomhle případu spolupracovat, tak jedině s podmínkou, že budu vědět o všem, co se děje. Chcete poznatky, zprávy, vědět, co se všechno děje a na co jsme přišli. Ale na druhou stranu si sám chcete všechno nechat pro sebe. Ale takhle to nefunguje Pokud se vám to nelíbí, můžete se vrátit. Věřím, že váš šéf sem s radostí pošle někoho jiného, i když ne takových kvalit. A mám pocit, že Thomas vám dal peníze na zpáteční letenku.“
Mark se celou dobu usmíval, stejně jako já. Mluvil klidně a ani jednou neuhnul pohledem. Nikdy nešel kolem horké kaše a vždy jednal na rovinu.
Přestal jsem se opírat, a už jsem se nadechoval, že něco řeknu, ale Mark mě umlčel mávnutím ruky.
„Nebo je tu taky druhá možnost. Nemusíte mi podávat zprávy. Nepotřebuji slyšet, že si vrah někde uprdnul. Ale pokud nebudu mít aspoň nějaké informace, stáhnu vás z případu oba. A pak je tu třetí možnost. Zprávy mi bude posílat Thomas...“
V tuhle chvíli jsem se už zamračil, protože jsem tušil nějaký podraz.
„A na tom trvám. Takže, pokud mi průběžně bude podávat zprávy Thomas, tak to znamená, že na případu budete pracovat úplně sám, protože on,“ mávl ke mně rukou, „nebude mít na nic jiného čas. Takže bude něco jako vaše sekretářka. Takže si vyberte. Jo, a ještě nemám zprávu ze včerejška a tu chci mít na stole ještě dneska. A dobře víte, že tohle je vaše povinnost.“
Pomalu, ale jistě ve mně začala vřít krev. Dobře jsem věděl, že v tomhle Mark neustoupí. Dal Joshuovi na výběr. Zatímco Mark byl klidný, já zuřil...
Vztekle jsem vstal a na oba se podíval. Vážně jsem nevěděl, komu co mám říct dříve.
„Jdu za klukama sestavit identikit,“ zavrčel jsem, vyšel jsem z kanceláře, než mě stihl Mark zastavit a vztekle jsem za sebou prásknul dveřmi.
Už mě nezajímalo, jestli si vjedou do vlasů, ale sekretářku nikomu dělat nebudu. Své práce mám víc než dost.
Joshua
Když Thomas odešel, s nečitelným výrazem ve tváři jsem se na Marka zahleděl.
Pak jsem si povzdechl, a pohodlně se opřel.
„No, zkusit jsem to musel," pokrčil jsem rameny a trochu se pousmál.
„Není zvykem, aby na takovém místě seděl někdo tak mladý jako vy, a jak už jsem řekl, s žádným břídilem pracovat nebudu. Ovšem idiot taky nejsem. Nemíním tu sedět a dohadovat se o nesmyslných věcech, když už vím, že ani vy v jistých věcech neustoupíte a máte jasno. Pokud by to tak nebylo, věřte, že už bych v tom letadle seděl a užíval si cestu domů. Ze všeho nejvíc nesnáším pokrytecké, arogantní zabedněnce, co se snaží vyšlapat si jen svou cestičku a nehledí kolem sebe. Teď už vím, že takový nejste, ale... Opravdu nečekejte žádné skákání na zapískání z mé strany. A co se týče podávání zpráv... Tu dnešní bych vám osobně mohl ještě dnes přinést... Večer... Předpokládám, že tu trávíte čas i dlouho do noci..." přivřel jsem oči a nahodil návnadu.
No co. Ten chlap mě vážně rajcoval, a když už jsme tu tak osaměli... Spojíme aspoň příjemné z užitečným. Nikde není napsané, že během případu nemůžu myslet na sex.
Thomas
Procházel jsem chodbou a tvářil jsem se jako vrah, po kterém jdeme. No, možná jsem neměl tak šílený výraz ve tváři, jako měl on včera, ale i tak to stačilo na to, aby se mi raději všichni vyhýbali. Nestávalo se to často, spíš výjimečně. Ale... Dobře mě tu znali a věděli, jak dobře se umím rozzuřit, když už na věc přijde.
Došel jsem do kanceláře, kde už seděla Jenis a zrovna se hrabala v nějakých papírech. Vedle ní byly dvě hromady složek s portréty a jakmile mě viděla, hned na ně ukázala.
„Tak tady to máš. Vybrali jsme ty, kteří by podle tvého přibližného popisu mohli sedět.“
„Stejně tam nebude. Na sto procent je netrestaný, a tudíž je zbytečné v tom pátrat.“
I přesto jsem se posadil hned vedle ní a začal listovat.
„Něco se děje?“ otočila se na mě, když viděla, jak vztekle otáčím jednotlivé listy.
To, že jsem se na žádné stránce nezdržel dlouho nijak nekomentovala. Dokázal jsem rychle přeletět jednotlivé fotky, a věděl, že jsem nic nepřehlédl.
„Ne nic,“ odložil jsem první album. „Ale nahoď si to, a já ti zatím budu říkat, jak vypadal. A možná dojde i parťák doplní nějaké podrobnosti. Přece jen k němu byl blíž, než jsem byl já. Ale vlastně... možná ani nedojde.“
„Zase někdo, koho jsi odmítl nebo úplně zdeptal, že utekl sám?“ pousmála se Janis, a už si chystala skicák a tužku a zapínala program na sestavení portrétu.
„Ne. Ale... No, to je těžký. Teda s ním je to těžký...“ mávnul jsem rukou.
„Ty si někdy nevíš s někým poradit?“ začala se smát.
„Chceš jednu do zubů? Zavrčel jsem na ní, ale ona jen se smíchem popadla tužku a čekala, až začnu nastiňovat portrét hledaného.
Mark
I když jsem na sobě nedal nic znát, málem jsem překvapením sletěl ze židle.
Rychlý pohled na hodinky mi ukázal, že je tu něco málo přes deset minut.
A už mi dělá návrhy? Nejsem idiot, aby mi nebylo jasné, na co naráží s nočním přinesením zprávy.
Má smysl pro povinnost mi okamžitě radila, ať ho odmítnu, jenže...
Byl tak vyzývavý, tak provokativní. A rozhodně to byl kus. Nejsem slepý, abych si toho nevšiml hned po jeho příchodu. A světlé typy mě vždy fascinovaly.
„Nemyslím si, že bych byl pokrytec nebo zabedněnec. Musíte pochopit, že mám svou práci a své úkoly. A nechci na tom tratit jen proto, že by něco nefungovalo. Nejen já, ale i tohle oddělení. To opravdu nechci. A rozhodně nedopustím, aby někdo ohrozil práci mých podřízených," lehce jsem se usmál, ale důraz v mém hlase nešel přeslechnout.
„Ty zprávy od vás budu požadovat. V tomhle neustoupím ani o krok. A pokud se ve vás nepletu, spolknete v tomhle případě svou hrdost a přistoupíte na to. Nechci abyste skákal, jak budu pískat. Jak jsem řekl, nemusíte za mnou chodit s každým prdem. Jediné, co žádám, jsou stručné zprávy s nějakými předběžnými výsledky šetření, které můžu předat těm nahoře a umlčet tak případné námitky z jejich strany. Na oplátku vám garantuju, že vás budu krýt, pokud by nastal nějaký problém, a nebudu zasahovat do vaší práce, pokud to neuznám za vhodné. Myslím si ale, že to nebude potřeba. Jsem totiž pevně přesvědčen, ne věřím tomu, že když spojíte své síly s Thomasem, ten případ vyřešíte. Možná je to paličák a zatvrzelý beran, ale svou práci dělá poctivě, a já bych ho nevyměnil za nic na světě. I proto udržujeme spolupráci, i když od policie dávno odešel."
Odmlčel jsem se, abych Joshuovi dal prostor si to promyslet.
Joshua
Pozorně jsem Marka sledoval a ukládal si v hlavě každé jeho slovo.
Měl pravdu. Ve všem, co řekl. Byl vážně třída, a já skoro zalitoval, že jsem nikdy neměl takového nadřízeného.
Jenže za jeho slovy jsem cítil ještě něco jiného...
S povzdechem jsem vstal, sundal si sako, které jsem si oblekl při vstupu do budovy, strčil ruce do kapes a přešel k oknu, které bylo za Markovým pracovním stolem.
Celou dobu mě provázel pohledem, ale nic neřekl.
Asi minutu jsem zíral z okna, než jsem se k němu otočil a zkoumavě se na něj zadíval.
„Četl jste moji tajnou složku," nebyla to otázka, spíš konstatování.
„Ano," přikývl Mark.
„Co všechno..." pevně jsem zaťal zuby a pěsti.
Až se vrátím domů, to hnusné prase zabiju, nadřízený nenadřízený, protože to určitě udělal schválně.
Napřed zrušení rezervace v hotelu, a teď tohle. Tu složku neměla spatřit živá duše. To, co se tam psalo, jsem věděl jen já, královna a můj nadřízený, velitel jednotky Jejího Veličenstva.
„Nečetl jsem ji celou. Je to vaše soukromí. Ale zase jsem musel vědět, s kým budeme spolupracovat," přerušil mé úvahy Mark.
„Co víte?" zopakoval jsem svou otázku tiše.
Naklonil jsem se až k němu, rukama se zapřel o opěrky křesla a z blízka se mu podíval do očí.
Ucítil jsem slabý závan kořeněného parfému, který rozjitřil mé smysly.
„Vím o případu v nemocnici a něco málo o...vašem kolegovi," odpověděl Mark stejně tiše a zvážněl.
V tu chvíli by se ve mě krve nedořezal.
Ještě chvilku jsem na něj hleděl, než jsem se od něj odtáhl, otočil se, pobral si své věci a zamířil ven z kanceláře.
Cestou ve dveřích jsem se ještě na něj přesto obrátil, abych se zeptal na cestu k portrétistovi.
„Svou zprávu dostanete. Osobně ji doručím ještě dnes," vyštěkl jsem nakonec a zabouchl za sebou dveře.
Když jsem se řítil chodbou jako vzteklý buldozer, všichni mi uskakovali z cesty.
Ale nebyl to jen vztek, co se mi odrážel ve tváři. Byla to i bolest, zklamání a frustrace.
Jenže to nikdo z nich nemohl vidět ani pochopit.