Thomas
To je ono, tohle jsem chtěl slyšet místo těch jeho keců, pomyslel jsem si, když Joshua začal nahlas projevovat svou spokojenost.
Nepřestával jsem mu ho honit, a jen sledoval, jak prožívá svůj orgasmus. A že to byl pohled...
I já jsem ještě cítil, jak se mé tělo mírně chvěje a tohle byla jen třešinka na pomyslném dortu. Mohl bych být spokojený, že jsem ho dostal tam, kam jsem chtěl.
Ale jen do chvíle, kdy najednou jen táhle vydechl a jeho tělo znehybnělo. Jeho ruce i nohy ze mne sklouzly a poslušně se uložily na matraci. Zavřené oči nebyl důsledek blaha, který prožíval.
Joshua se rozhodl omdlít.
Nevím, jestli tím, že nezvládl ten nápor, nebo to bylo tím úrazem. Ale rozhodně jsem to musel okamžitě ukončit.
Pustil jsem ho a vysunul se z něj, i když mě, snad podvědomě, o něco víc v sobě sevřel.
„Joshi,“ popleskal jsem ho po tváři a doufal, že opravdu neumřel.
Přiložil jsem mu prsty na krkavici...
Srdce fungovalo. Jeho rychlé údery se zpomalovaly, ale přesto mu ještě srdce bilo tak silně, že to bylo dobře cítit i v jeho pulsující tepně. Stáhl jsem mu vlasy ze zpoceného čela a zadíval se na něj, jestli se neprobírá. Ale zřejmě se rozhodl se mi takhle pomstít.
„Idiot,“ zaklel jsem tiše a rychle vstal z postele.
Zaběhl jsem do koupelny a namočil dva ručníky do studené vody. Bylo mi jedno, že má na čele náplast. Prostě jsem mu tam obklad přiložil. Zvedl jsem ze země stojan a hned na něj zavěsil pytlík s roztokem. Natáhl jsem mu ruku a podle Tomova návodu ho napíchl na kapačku.
Pro jistotu jsem mu ještě podložil jednou peřinou nohy, aby je měl výše. A než jsem ho přikryl, ještě jsem mu druhým ručníkem otřel jeho ulepené břicho, a pak ručník hodil na zem. Podle toho, kolik toho tam měl, určitě se udělal do konce. Ale druhá věc je, jestli to do konce i vnímal.
Oblékl jsem si zpátky župan a usadil se vedle něj.
Stáhl jsem mu zpocené vlasy z obličeje a otřel mu tváře.
„Měl by ses co nejdříve probrat, jinak ti volám záchranku a jedeš do nemocnice,“ řekl jsem tiše a doufal, že ho tohle probere.
I tak jsem už měl na oku telefon a chystal se zavolat Tomovi, co s ním mám dělat.
Joshua
Za tohle se budu asi do smrti nenávidět. Prožívat tak nádherný orgasmus a omdlít přitom, to se asi nikomu jen tak nestane.
Netušil jsem, jak dlouho jsem byl mimo.
Podvědomě jsem cítil něco studeného na čele a břiše, pak lehké píchnutí, a jak mě někdo hladí po tváři.
Probral mě až starostlivý a trochu zastřený hlas, který na mě mluvil, i když slovům jsem moc nerozuměl.
Zasténal jsem a pootevřel oči.
Nade mnou se skláněl Thomas a moc radostně se netvářil.
„Žiju nebo jsem umřel?" zachraptěl jsem a natáhl volnou ruku, abych se dotkl jeho tváře, jestli se mi to nezdá.
Thomas
Oddychl jsem si, když se Joshua vrátil k živým. Chytl jsem ho za ruku, kterou se mně dotýkal a jemně ji stiskl, jak jsem byl rád, že se probral tak rychle.
Vážně jsem měl obavy. Příště nic nebude. I kdyby provokoval sebevíc, tak dokud nebude v pořádku, tak prostě ostrouhá. To si raději pustím porno, a u toho si ho vyhoním. Nebo zajdu za Markem. Zas tak daleko nebydlí...
„Naštěstí pro tebe žiješ. Pokud bys umřel, vzkřísil bych tě, abych tě pak mohl zabít,“ sundal jsem mu z čela obklad, aby mu to zbytečně nemočilo náplast.
„Donesu ti něco k pití, určitě máš žízeň. Ale ty lež a ani se nehni. Napíchl jsem ti kapačku a budeš tentokrát ležet, dokud ti to nedokape. Klidně můžeš i spát. Stejně to potřebuješ.“
Sklonil jsem se k němu. Přejel jsem mu palcem po rtech, ale nakonec jsem ho krátce políbil, jako omluvu za to, že odpadl a já byl také na vině.
„Jdu do kuchyně, hned jsem tu,“ zvedl jsem se z postele.
Posbíral jsem ručníky a cestou je odnesl do koupelny, kde jsem je hodil do vany. V kuchyni jsem se zdržel o něco déle, než jsem plánoval. Dostal jsem chuť na kafe, a tak nějak jsem cítil, že ho potřebuji, abych se vzpamatoval a uklidnil. A navíc jsem se chystal pracovat.
Netrvalo dlouho, sláva tomu, kdo vynalezl varnou konvici, a vracel jsem se k Joshuovi s táckem, na kterém už byla sklenice džusu, moje kafe a jeho léky.
„Takže, druhá večeře,“ pousmál jsem se.
Položil jsem to na stolek a usadil se vedle něho na postel.
Joshua
Prý kdybych umřel, vzkřísil by mě, aby mě mohl zajít.
Moc ohleduplné.
Stejně to byla z části jeho vina. Ještě mu to vytmavím, jen co budu schopný pohnout aspoň prstem.
Překvapilo mě, že mě políbil. Ale cítil jsem se hned o něco líp.
Pak mi rozkázal, že mám ležet a ani se nehnout. Jako bych v tomhle stavu nějak mohl jít.
Když odešel do kuchyně, trvalo mu to dýl, než řekl, a já dostal docela strach.
„Už jsem myslel, že jsi utekl," zašeptal jsem, když se vrátil s tácem, na kterém bylo pití, léky a kafe.
„Zřejmě sis asi takový konec nepředstavoval. Musí tě to otravovat. Promiň..." pokračoval jsem.
Nějak jsem potřeboval sdělit mu to, co mám na srdci.
„Ale díky. I kdybych umřel, tak aspoň s pocitem, že to byl nejlepší sex mého života. I když ses teda nemusel tak vztekat. Muselo ti být jasné, že budu provokovat a neležet jen jako prkno," pokusil jsem se o úsměv, ale moc mi to nešlo.
Pak jsem zase zvážněl a zahleděl se do stropu.
„Nevím, jestli je tohle nejhorší nebo nejlepší den mého života," povzdechl jsem si a znovu se otočil na Thomase, který na mě jen zíral a nic neříkal.
„Promiň. Asi tě ty moje kecy musí unavovat. Jsem asi směšný co? Ještě před chvilkou mi to kecalo a teď... Chtěl bych jen..." hlas se mi zadrhl a já najednou nevěděl, jak pokračovat.
„Nechci tu být sám. Vím, že asi budeš chtít pracovat, ale já teď neusnu. Nechceš... Nezůstal bys..." poslední slova jsem spolkl.
Zase byl ze mě ten chudák, co někoho o něco prosí.
Zastyděl jsem se a musel otočit hlavu na druhou stranu, aby Thomas neviděl ty slzy bezmoci, co se mi nahrnuly do očí.
Byl jsem vážně ubožák, a pokud mě tak teď Thomas bude brát taky, což bych mu nevyčítal, asi se budu muset od něj co nejrychleji odstěhovat. Nesnesl bych pomyšlení na to, že bych mu byl pro smích. Nenáviděl jsem to, když jsem musel být na někom závislý a na někoho odkázaný.
Ale vážně jsem byl v háji. Zvlášť, když jsem odpadl po něčem tak skvělém, co mi dal...
Thomas
Díval jsem se na něho, když na mě mluvil. Nevím, jestli ho to stálo hodně přemáhání, nebo to byla nějaká jeho druhá stránka, kterou si chránil, a svým normálním chováním ji dobře skrýval.
Ale docela mě tím překvapil.
Jo, vím, že jsem to nejspíš přehnal. Ale prostě jsem se nedokázal ovládnout, ne po těch jeho řečech, když jsme to dělali.
Příště si na to dám pozor. Pokud teda nějaké příště ještě bude.
Postavil jsem se a dvěma prsty jsem podebral sáček s roztokem a zaujatě si ho začal prohlížet.
„To by mě zajímalo, co ti to vlastně předepsali. Jen co jsi vycucnul pár kapek, už jsi ožil a moc ti to mluví,“ vrátil jsem se pohledem k Joshuovi a usmál se na něj.
Ale když jsem viděl, že má otočenou hlavu na druhou stranu, sklonil jsem se nad ním. Opřel jsem se jednou rukou a palcem druhé ruky jsem mu otřel vlhké oči.
„Promiň, že jsem se neuhlídal,“ narovnal jsem se a odešel z ložnice.
Ne, nejsem opravdu takový necita, ale moc nedokážu dát najevo své pocity a moc neumím reagovat na tyhle situace. Spíš, nedělají mi dobře právě proto, že nejsem až takový necita...
Zašel jsem do pracovny, vzal si notebook a cestou zpátky se ještě zastavil v kuchyni pro své zápisky.
„Zůstanu tady. Ale nedokážu jen tak ležet. Pokud ti to nebude vadit, budu si to dávat dohromady a upíjet u toho kafe,“ posadil jsem vedle něj na druhou polovinu postele a čekal jeho odpověď.
Pokud by se mu to nelíbilo, tak doufám, že mě nechá aspoň vypít to kafe, protože na něho mám opravdu chuť...
Joshua
Jo, mě by taky zajímalo, čím mě to naládovali. Ale nahlas jsem nic neřekl.
Pak mi palcem otřel slzy a omluvil se. To bylo víc, než jsem čekal. Tušil jsem, proč odešel. Právě proto jsem se ještě víc nenáviděl. Věděl jsem, že i pro něho to nebude příjemné, když takhle melu.
Ale naštěstí se zase vrátil zpátky, a mě se nesmírně ulevilo.
Když mi řekl, že bude místo ležení pracovat, vůbec jsem neprotestoval.
„Omlouvám se. Vím, že to ani pro tebe není příjemné. Příště, až se zase do něčeho budu vrhat bezhlavě, tak mě zastav," tentokrát se pokus o úsměv zdařil.
Aspoň jsem v to doufal.
„Jen mě mrzí, že nedošlo na to slíbené triko," uchechtl jsem se vzápětí.
Měl jsem výrazně lepší náladu, když mě Thomas neposlal do prdele, a možná to bylo na mě i vidět.
„Pokud chceš, můžeš mi říct, co jsi zjistil. Sdělit mi své myšlenky. Sice jsem na sračky, ale mozek mám v pořádku. A rád poslouchám tvůj hlas," zvážněl jsem vzápětí a znovu natáhl ruku, abych se dotkl jeho rtů.
Tak rád, bych je ještě ochutnal, protože kdo ví, kdy bude další příležitost, ale...
Mám mu to říct? Nebyla to předtím jen nějaká chvilková slabost?
Otevřel jsem pusu, ale pak ji zase zavřel a jen zavrtěl hlavou.
Pousmál jsem se na něj, ještě jednou pohladil jeho rty a ruku nechal klesnout na jeho stehno.
Thomas
„Pokud se chceš do něčeho vrhat, tak do mé náruče. A to triko...“ podíval jsem se na ten křiklavý kus hadru pomuchlaného v nohách postele.
Úplně jsem na něho zapomněl.
„Triko si můžeš oblíct zítra.“
Natáhl jsem se ještě pro kafe a dal si ho hned vedle sebe na druhý stolek a pohodlně jsem se usadil. Otevřel notebook a položil si ho na klín. Nalistoval jsem v notesu dnešní poznámky, a to, co jsem říkal Joshuovi, jsem hned přepisoval do notebooku.
Nevěděl jsem, jak dlouho vydrží, než usne. Ale občas jsem mrknul na kapačku, jak to vypadá, abych mu to potom mohl sundat. Stejně mu budu muset vytáhnout i kanylu, protože už ji nebude potřeba.
„Dneska jsem u mrtvého cítil jakousi zvláštní směs. Nějaký desinfekční prostředek, a s tím ještě něco. Ta desinfekce mi připomínala nemocnici. Ale ta druhá vůně, ještě si tím nejsem jistý, Ale bylo to jako nějaký šampon, nebo mýdlo. Ale nebylo to toho mrtvého. Bylo to cítit spíš na jeho oblečení. Vypadalo to, jako by se to na něm přichytilo od vraha, protože jsem to cítil i potom, když tě ten blázen napadl.“
Začínal jsem vzpomínat, co mi nejvíc utkvělo v hlavě jako první. Ale podle toho, jak se podezřelý choval, nemůže být doktor, nebo něco takového. Ale pravda byla, že tím byl hodně načichlý, jako by s tím přípravkem byl denně v kontaktu. Normálně by to člověk nepostřehl, ale mě to, díky mému dobrému čichu, neuniklo.
„Zítra ráno jdeme na pitevnu. Teda pokud ti bude dobře. A pak se musíme zastavit za Markem, chtěl s tebou mluvit. A taky měl starost, jestli jsi v pořádku...“
Joshua
Docela mě dostal, když řekl, že se mám raději vrhat do jeho náruče.
No, neříkej dvakrát, chlapečku.
A triko si prej můžu obléct zítra.
Hmmm... Že by naděje na pokračování? No, rozhodně si do něj ale nevlezu sám. Stále mi dluží jeho oblečení.
Pak se pohodlně usadil vedle mě s mou rukou stále na stehně. Buď to nevnímal nebo to nechal být, v tu chvíli to nebylo nijak podstatné, ale potěšilo mě, že neuhnul.
Pak se ponořil do případu.
Během doby, co mi vykládal své poznatky, jsem ho upřeně sledoval, hltal každé jeho slovo a dával si to dohromady se svým zjištěním. Takže jsem se nemýlil.
V kuchyni jsem sice říkal, že se o případu nechci bavit, dokud nebudu v pořádku, ale nějak mi to nedalo. Přece jen to byla moje práce.
„Shoduje se to s mou verzí. K rozříznutí oběti byl použit lékařský skalpel, což se u ostatních případů nikdy nestalo. A pokud se vrátíme k předchozí oběti, té, která vykrvácela na podříznutí, myslím si, že najdeme totožnou řeznou ránu. Datum i pohlaví zvražděné se sice shodovalo s našimi rituálními vrahy, ale jejich práce to nebyla. Tím jsem si už jistý. Proto byla jiná než všechny předchozí. Myslím, že nás to mělo zmást. Tudíž se nám ještě někde válí mrtvola ženy z předchozího měsíce," vyslovil jsem nahlas svoje myšlenky, jak se mi v hlavě utvářel celý obrázek.
„Ale nemyslím si, že je to lékař. Nevypadal na to. Troufám si tvrdit, že nějaký nemocniční zřízenec. To by vysvětlovalo i ten zvláštní zápach, který jsi cítil. Možná nějaké úklidové prostředky. Takoví zřízenci se klidně, pokud jsou trochu šikovní, celkem snadno dostanou ke všem lékařským nástrojům," na chvilku jsem se odmlčel, abych nabral dech.
Thomas si celou dobu pečlivě zapisoval poznámky, a při mém zalapání po dechu na moment pootočil hlavu. Raději jsem proto hned pokračoval.
„Takový zřízenec většinou dovede se skalpelem a podobnými nástroji zacházet lépe než kdejaký lékař. Většinou jsou to totiž odmítnutí uchazeči, a ne všichni to berou s klidem. U nás doma jsem měl případ, kdy..." vzpomínka vyvolala dávno zasutou bolest.
Stiskl jsem rty, zamračil se a zaťal prsty do jeho stehna.
Thomas
Nepočítal jsem s tím, že by se Joshua pustil do úvah kolem případu. Přeci jen na tom nebyl nejlépe. Ale podle všeho je schopný i v tomhle stavu pracovat, dokud mu jeho mozek neřekne STOP.
Pozorně jsem ho poslouchal a dělal si z toho hned poznámky, které jsem si vkládal mezi ty, které jsem tam už měl.
Když se odmlčel, a vypadal, jako by nemohl popadnout dech, zadíval jsem se na něj, jestli je v pořádku, nebo se chystá odpadnout. Mrknul jsem i na kapačku. Ještě tak patnáct minut a bude prázdný sáček.
„Jo, taky si myslím, že je to někdo, kdo může mít k nemocnici blízko,“ pokýval jsem hlavou, a než Joshua pokračoval, upil jsem si kávy.
Odložil jsem skoro prázdný hrnek bokem a znovu položil prsty na klávesnici. Ale i tak jsem sjel pohledem na Joshuovu ruku, která stále ležela na mém stehně. Rozhodně mi však neuniklo jeho zaváhání, když nakousnul něco s jeho případem a zatnul mi své prsty do nohy, až jsem cuknul.
Možná jsem se měl přikrýt nebo obléct...
Ale hned jsem zahnal další představy, abych se mohl soustředit na případ, a čekal, co dalšího mi Josh řekne.
Joshua
Cítil jsem, jak trochu ucuknul, když jsem mu zaťal prsty do stehna. Ale nesundal ji, za což jsem byl vděčný. Byl jsem taky rád, když se mnou souhlasil ohledně nemocničního zřízence. Aspoň na něčem jsme se shodli, což byl dobrý začátek.
Začal jsem odpadat čím dál rychleji, ale potřeboval jsem mu sdělit všechno, co jsem měl na mysli, aby si srovnal celé mé poznatky se svými, a vyloučil případné nesrovnalosti nebo doplnil chybějící dílky skládanky.
„Taky si myslím, že zabíjí, protože něco hledá. A aby se na něj nepřišlo hned, maskuje to za ty rituální vraždy. Což mě vede k další domněnce. Oběť byla naaranžovaná úplně detailně, ale ve zprávách se o jistých věcech nikdy nemluvilo. Pokud by pracoval v nemo...nemocnici, mohl by se k informacím oklikou dostat. Pokud je má teorie správná, své zranění, které jsi mu způsobil, si ošetří sám. Takže by mě nepřekvapilo, kdybyste nedostali žádnou hlášku o podezřelém na úrazovce s prostřelenou rukou. Osobně bych nechal projít všechny hlavní nemocnice. Pokud se nepletu a pročetl jsem si informace správně, měly byste jich tu mít devatenáct, a hledal bych muže kolem třiceti let, střední výšky a postavy s rozštěpem horního rtu, černými krátkými vlasy a očima stejné barvy. Asociála, lehce zanedbaného a neupraveného," vzpomínal jsem na každý detail, který jsem si během napadení uložil do paměti.
Thomas
Snažil jsem si vybavit, jak dotyčný vypadal. Všechno se to sice seběhlo moc rychle, ale většina popisu, jak mi ho podal Josh, souhlasila. Nebyl by problém sestavit jeho identikit, a rozeslat.
Vepsal jsem si, co jsem potřeboval, a znovu se mrknul na Joshe, když se na krátko odmlčel. Nejspíš asi dlouho nevydrží.
Budu ho muset nechat pořádně vyspat a zavolám Markovi, že přijedeme až po obědě. Určitě to pochopí.
„Necháme sestavit portrét a domluvíme s Markem, aby prošli nemocnice, jestli tam někde někdo takový nepracuje,“ souhlasil jsem s tím, co řekl.
A taky je pravda, že máme poznávací znamení. A i když se možná sám dokáže ošetřit, určitě si někdo všimne, že má zraněnou levou ruku.
Joshua
„Víc jsem si toho bohužel nestihl dát dohromady, ale snad to bude stačit," pokrčil jsem omluvně rameny.
Teda pokud to Thomas přijme. Ale to už jsem nahlas neřekl.
Většina lidí, co mě neznali, se na mě zpočátku dívala skrz prsty, protože nedokázali pochopit, jak můžu během pár hodin klidně rozluštit případ, na kterém pracovali i několik týdnů. Neměl jsem však potřebu takovým lidem vykládat, že můj mozek, díky inteligenčnímu a psychickému tréninku, který jsem musel v mládí podstoupit, byl pružnější, než mělo devadesát procent lidské populace.
To, že lidský mozek využívá jen deset procent své kapacity, je totiž nesmysl. Jak to celé funguje jsem nikomu vysvětlovat nehodlal. Zvláště ne lidem, o kterých jsem věděl, že by to nepochopili. Thomas možná ano, ale... Byla tu ještě další věc. Byl to jeho případ, a já byl jen přizván ke spolupráci. Narazil jsem i na takové, kteří odmítli mé teorie jen proto, že se báli, abych jim nevzal případ.
A Thomase jsem v tomhle ohledu zase tak dobře neznal.
„Každopádně, vzhledem k tomu, že odpadnu dřív, než jsem si myslel, tě nechám projít si to hlavou. Buď to přijmi nebo to ber jen jako blábolení někoho přifetlého, ale zítra ti do slova zopakuju všechno, co jsem teď řekl. Je to na tobě, nutit tě nemůžu. Je to tvůj případ, a ty se musíš rozhodnout sám,"
lehce jsem si povzdechl, možná jako náznak rezignace, pokud by mé vysvětlení nepřijal, ale to se nejspíš dozvím stejně až zítra.
Abych přišel na jiné myšlenky, zvedl jsem k němu oči.
„Ale ještě, než usnu, rád bych od tebe dostal pusu na dobrou noc. Velkou pusu," nakonec jsem vyslovil svou touhu a bojovně vystrčil hlavu.
Věděl jsem, že nějaké psí oči na něj fungovat nebudou, a ty jsem popravdě ani neuměl.
Taky jsem razil heslo, co na srdci to na jazyku, a i když by mé ego kvůli odmítnutí utrpělo, nemohl jsem jinak.
Navíc, oba jsme za dnešek porušili snad všechna svá pravidla, a jeho rty byly vážně velmi lákavé.
A taky jsem chtěl zkusit chuť kávy.
Znovu jsem pevně sevřel jeho stehno a nevědomky pootevřel rty.
Thomas
„Myslím, že je toho víc než dost,“ odložil jsem notes a zaklapnul notebook. „Aspoň pro zatím.
Položil jsem věci na stolek a otočil se zpátky k Joshuovi. Poslouchal jsem, co říká, a v první chvíli jsem měl chuť ho praštit.
Dává mi svolení, abych si to nechal projít hlavou? Mně? A co jako celou dobu tady dělám, co? Maluji si kytičky do sešitu? A taky... Buď to vem, nebo ne. Je to tvůj případ, rozhodnout se musíš sám...
Vážně tohle a další věci řekl? Do prdele, s kým jako doteď pracoval? Byl vždycky zvyklý všechno dělat sám, a jen přijít s hotovou věcí a říct – Tady to máte hotovo, protože vy jste neschopní?
Vždycky poslouchám a přemýšlím o všem a od každého, i když se to zdá jako největší hovadina světa.
Otočil jsem se k němu, a od mé rány pěstí uchránilo jen to, co řekl potom.
Ale přesto jsem se sklonil a opřel se jednou rukou vedle jeho těla, abych byl nad ním.
„Máš snad pocit, že jsem tě doteď neposlouchal? Nebo, že to, co jsi řekl, hned zahodím a pojedu si ve svým? Pracujeme na tom spolu, takže takový kecy si nech pro sebe.“
Chytl jsem ho za bradu a rychle se přiblížil až k jeho rtům...
„Normálně to nedělám, ale potřebuješ brzy spát, abys byl zítra fit,“ zašeptal jsem ještě, než jsem jeho případné námitky umlčel polibkem.
Joshua
Thomas vypadal trochu rozladěně, až jsem se bál, že jsem to všechno pokazil, ať už svou řečí o puse na dobrou noc nebo tím, že jsem mu řekl, že si má dělat, co chce.
Vše se ale změnilo v okamžiku, kdy se ke mně otočil a naklonil se nade mnou.
Srdce mi začalo zběsile uhánět, a já už si po milionté říkal, jestli ten chlap není kouzelník nebo co, protože za celých svých dvacet pět let, mě nikdo nedokázal tak omámit jako on. A to, prosím, během několika hodin.
Když mě chytl za bradu, jen jsem vydechl.
A pak jsem se málem roztekl blahem.
Chuť kávy byla dokonalá. Můj jazyk se otíral o ten jeho v dokonalém tanci. Chvilku pomalém, chvilku divokém. Volnou rukou jsem vjel prsty do jeho vlasů a prohrábl je.
Začal mi ale docházet dech, takže jsem se odtrhl a slabě zasténal do jeho rtů. Věděl jsem, že to nepotrvá dlouho, než odpadnu, proto jsem si tuhle chvíli chtěl vychutnat naplno.
Znovu jsem se tak přitiskl k jeho rtům, a přitom pootevřel oči, abych se na něj mohl dívat.
Nevím, jestli si to uvědomoval, nebo mu to už někdo neřekl, ale když byl vzrušený, jeho oči získaly barvu hořké čokolády.
Thomas
Při prvním polibku, když jsme měli sex, jsem si to neuvědomoval. Byl jsem v takovém nastavení, že jsem to vůbec nepocítil.
Ale teď, když se můj jazyk dotkl jeho, okamžitě se mě začínalo zmocňovat vzrušení. Najednou jsem zapomněl na všechno, co jsme doteď probírali, a měl v hlavě jen jeho. Cítil jsem, jak mým tělem postupně prochází to zvláštní mravenčení, chvění, které znamená jen jedno...
Byl tak neskutečně sexy, když mi polibek oplácel a přivíral přitom oči. Ale když je otevřel, byl jsem zase v koncích. Ještě chvilku jsem to vydržel s přímým pohledem do jeho očí, ale pak jsem to utnul.
Nemůžu...nemůžeme. Sotva se drží při vědomí, a já začínám být až moc vzrušený.
„Na dobrou noc to stačilo,“ pustil jsem ho a zapřel se o ruce, abych se mohl zvednout.
Přesto jsem se však ještě k němu vrátil, a ještě jednou ho krátce políbil, abych si ten příjemně sametový dotek jeho jazyka zapamatoval.
„Musím ti vytáhnout kanylu, už jsi to celé vychlastal,“ s úsměvem jsem ukázal na kapačku, abych nějak odvrátil pozornost ode sebe, a já se mohl vzpamatovat.
Odsunul jsem se na svoji polovinu postele, a než jsem se zvedl, promnul jsem si penis, aby nebláznil a lehnul. Sice mi ještě úplně nestál, ale moc nechybělo. Ale můj nevyřčený příkaz: „Lehni!“, zapůsobil.
Konečně jsem mohl vstát. I když jsem nebyl ještě úplně v klidu, můj župan to skryl.
Obešel jsem postel a odpojil Joshuovi kapačku. Opatrně jsem mu vytáhl jehlu a hned mu vpich zalepil, když se objevila kapka krve.
Zhasnul jsem a vrátil se na svou půlku postele. Lehnul jsem si vedle něj, abych předešel jeho dalším prosbám, že tu mám zůstat.
Je to divný. Proč to pro něj vlastně dělám, když jsem mu já osobně dal prachy na zpáteční let?
Joshua
„Na dobrou noc to stačilo,“ řekl, když mě pustil.
Myslím, že i kdyby mě ulíbal k smrti, nestačilo by mi to.
Přesto se pak ale ještě jednou sklonil a krátce mě políbil.
Kdybych byl trochu víc při vědomí, mé druhé já by teď pravděpodobně stálo jako stožár, ale byl jsem naprosto vyřízený.
Jako by z dálky jsem slyšel jeho hlas, že mi musí vytáhnout kanylu, a viděl jeho pěkný úsměv.
Chtěl jsem mu říct, aby se mnou zůstal, ale nebyl jsem schopen už ani slova.
Naštěstí pro mě se sám rozhodl zůstat, a v polospánku jsem cítil, jak si vedle mě lehá.
Z posledních sil jsem k němu natáhl ruku.
„Díky..."
Ani nevím, jestli to bylo slyšet, ale to už nezjistím, protože jsem hned poté nadobro odpadl.
Ani jsem se nepřikryl.
Má poslední myšlenka, nad kterou bych se za normálních okolností ušklíbl, patřila Thomasovi, a tomu, jak jsem ho ještě před pár hodinami nazýval barbarem, neandrtálcem, a rozhodně bych si o něj v první moment neopřel ani kolo.
Thomas
Myslím, že jsem si k němu ani nemusel lehat. Byl v pánu, než jsem stihl napočítat do deseti. Ještě chvíli jsem však počkal, až jsem měl jistotu, že opravdu usnul. Přikryl jsem ho, a pak jsem potichu a opatrně vstal z postele.
Vyšel jsem z ložnice a dveře jen přivřel. V obýváku jsem posbíral své věci, abych se mohl obléct. Kašlal jsem na to, že nemám boxerky a oblíkl si kalhoty jen tak na ostro. Stejně nejdu daleko...
Popadl jsem klíče od auta, obul si nazouváky a rychle vyběhl před dům.
Z kufru auta jsem vytáhl zbytek jeho zavazadel, zamknul jsem auto, a pak, ověšený jako vánoční stromek, jsem se vrátil zpátky do bytu.
Dveře do ložnice byly pořád přivřené, tak jsem tam ani nešel, abych ho nevzbudil. Dal jsem jeho věci do obýváku k ostatním. Na vybalování bude čas zítra, než pojedeme za Markem. Stejně si Josh musí přebrat auto, co jsem mu domluvil. Nemůžu počítat s tím, že budeme pořád jezdit spolu jak siamský dvojčata.
Vytáhl jsem si z ledničky pití a šel s tím do pracovny. Opravdu se mi spát nechtělo, a já to hodlal využít, abych si udělal obrázek o tom, co jsem dneska zjistil, a jak to pasuje k předchozí vraždě ve stodole. Bylo už jasné, že tohle není ten stejný vrah, jako u předchozích vražd, ale musím to nějak roztřídit, aby v tom nebyl guláš, a vyvrátil pochybnosti o tom, kdo jakou vraždu provedl.
I když jsem nechtěl, nakonec jsem ještě do ložnice zaběhl. Potichu jsem si vzal poznámky a notebook a zas se vrátil do pracovny.
Joshua pravidelně oddechoval a podle toho, jak se tvářil, nejspíš měl hezký sen. Jo, bude fajn, když se dobře vyspí a snad se potom vzbudí i s dobrou náladou.
Přestal jsem sledovat čas, když jsem se ponořil do práce. Nástěnka se plnila dalšími lístečky a fotografiemi. Ale tentokrát už byla rozdělená na dvě části. Jedna patřila předchozím vraždám a druhá, menší, posledním dvěma, které nejspíš opravdu byly prací toho maníka.
Skoro svítalo, když jsem unaveně položil hlavu na stůl. Spánek na mě padl okamžitě. Nestihl jsem se ani zvednout, aby se mi lístečky nepřilepily na čelo, a přesunout se aspoň na pohovku, co mám v pracovně. Prostě mě to najednou porazilo, jako prase na jatkách.
Joshua
Zdál se mi vážně krásný sen, a ani se mi z něho nechtělo probouzet. Ale...
Nespokojeně jsem zamručel, když jsem zjistil, že to, co mě tak nekřesťansky vzbudilo, jsou paprsky žhavého slunce deroucí se skrz okno do ložnice.
Zafuněl jsem, rozlepil oči a převrátil se na druhý bok.
Trochu zklamaně jsem zjistil, že Thomas vedle mě není. Ale co bych taky chtěl.
Rychlý pohled na stolní budík mi ukázal, že je něco málo po desáté dopoledne. Asi jsem byl vážně hodně mimo, protože obvykle mi stačilo tak pět hodin spánku, a teď jsem prospal jednou tolik. Ale stálo to za to. Cítil jsem se mnohem lépe.
Hlava už tolik nebolela, a rána na čele spíš tupě pulzovala. Nic, co by se nedalo přežít.
Odhodil jsem přikrývku, a ještě chvilku ležel, abych si vychutnal ten klid.
Zavzpomínal jsem na včerejší den, a přemýšlel, jestli bych něco udělal jinak. Možná ani ne. Sice jsem Thomasovi odhalil i něco ze své druhé stránky, kterou nikdo nikdy neměl vidět, ale za ten sex to stálo. Rád bych si to brzo zopakoval, otázkou ale zůstávalo, kdy bude příležitost.
S touhle myšlenkou jsem vstal a přešel do koupelny. Teplá voda ještě víc rozproudila krev v mých žilách, takže jsem se cítil naprosto fantasticky.
Rychlý pohled do zrcadla mě ujistil v tom, že se budu muset oholit. Nesměl jsem mít na sobě ani jeden přebytečný chloupek. Byla to taková moje posedlost. Na druhých mi to až tak nevadilo, pokud teda nebyl zarostlý jako opice. Ono mít hrst chlupů v puse a mezi zubama zrovna moc erotické není, to mi věřte.
Musel jsem ovšem zajít do obýváku, kde jsem měl v jednom z kufrů, co jsme včera přinesli, hygienické potřeby. Taky jsem potřeboval najít Thomase, a zeptat se ho, co všechno je dneska v plánu.
Toho jsem našel téměř vzápětí v jeho pracovně, kde usnul na stole.
Zhluboka oddechoval a jeho dech rozechvíval papírky na kterých ležel.
Zběžným pohledem po jeho pracovně, hlavně na tabuli, kde měl všechny poznámky, jsem s potěšením zaregistroval, že si uložil i to, co jsem mu řekl.
„Thomasi... Vstávej..." naklonil jsem se k němu a lehce s ním zatřásl.
„Thomasi..." zašeptal jsem mu do ucha, ale k ničemu to nebylo.
Něco jen zamručel a spal dál.
Jenže takhle jsem ho nechat nemohl.
S jeho postavou... Kolik může vážit? Takových devadesát kilo? Bude to sice fuška, ale hodně jsem sportoval a cvičil jógu, takže i když jsem nebyl žadný svalovec, pár kilo navíc jsem zvládl unést.
Převrátil jsem ho do sedu, otočil křeslo, abych měl lepší přístup, zapřel se, jednu ruku zasunul pod kolena, druhou pod paže a z heknutím si ho zvedl do náruče.
Znovu něco zamručel, řasy se mu zachvěly, ale neprobudil se.
Jak nejrychleji jsem mohl, přesunul jsem se i s ním do obýváku, kde jsem zaregistroval, že už mi přinesl z auta všechny kufry a položil ho na gauč.
Při pohledu na jeho pootevřené rty a pramínky vlasů padající mu do tváře mě napadly hned dvě věci.
Jednak jsem měl pořádný hlad, a on na tom nebude o moc líp než se vzbudí. Takže uvařím.
A druhá věc... Rychlý ranní sexík ještě nikoho nezabil. A já si ho rád dopřával kdykoliv a kdekoliv.
Jak je na tom Thomas jsem samozřejmě nevěděl, ale návnadu jsem rozhodně hodlal hodit. Rychle jsem proto vběhl do ložnice a na jinak úplně nahé tělo si natáhl ten zmuchlaný hadr, kterému se prý říkalo triko. Pak jsem se vrátil zpět do obýváku, ujistil se, že Thomas ještě spí, a přešel do kuchyně.
Thomas
Jen matně jsem registroval, že na mě někdo mluví a hýbe se mnou. Ale byl jsem tak mrtvý, že jsem nebyl schopen rozlepit oči. A když se mé tělo ocitlo na pohodlném podkladu a netlačilo mě nic do čela, úplně jsem zatuhnul.
Po chvíli mi ale došlo, že je něco jinak. Bylo mi teplo, a slyšel jsem nějaký šramot. Pootevřel jsem oči a z pod přivřených víček se rozhlédl. Přes okno na mě přímo pralo slunce. A ten šramot... První, co přitáhlo můj zrak, když jsem se podíval za zvukem, byl křiklavě zelený flek. Protřel jsem si oči a víc zaostřil.
Díval jsem se přímo do kuchyně na Joshuu, který běhal kolem linky a sporáku.
Měl na sobě oblečené to triko, které bylo předmětem našich včerejších dohadů, a podle vůně právě chystal něco k snědku. Jako na povel mi zakručelo v břiše.
Posadil jsem se, a chtěl se protáhnout, ale místo toho jsem hned dal ruce dolů a zaskučel. Měl jsem krk a záda úplně ztuhlé. Nejspíš z toho spaní na stole.
„Brý ráno,“ ozval jsem se, aby Josh věděl, že jsem už vzhůru. „Jdu se nahřát, jsem celý ztuhlý, tak ať to povolí. Hned jsem tu.“
Opatrně, jako stařeček, jsem se zvedl a chtěl jít do koupelny. Přesto jsem se ale ještě zastavil a znovu se na Joshe podíval.
„Však jsem to říkal už včera. To triko ti vážně sluší,“ zasmál jsem se.
Bodejť by neslušelo. Ten kousek toho jeho pevného sexy zadku, který se vždy na moment ukázal, když se pro něco natáhl, byl teda vážně něco.