Joshua
Trochu jsem zrudl a napjal se, když Thomas vešel zrovna ve chvíli, kdy jsem objímal Marka, ale když to nijak nekomentoval, oddechl jsem si.
„Klidně něco rychlého uvařím!" přihlásil jsem se o slovo okamžitě, když se Thomas zmínil o jídle.
Pak jsem se ale zamračil, podíval se na Marka a otevřel pusu, ale nakonec ji zase zavřel.
Chtěl jsem říct, že nechci spát sám, hlavně v tomhle neznámém prostředí, a taky proto, že mám fobii z pavouků, a ti tu nepochybně určitě někde jsou schovaní, i když tu měl Mark čisto. Ale přece jen, je to příroda.
Ale nevěděl jsem, jak to říct, abych je nenaštval nebo je nepopudil proti sobě nebo proti mně.
Sice jsme si to tak nějak vyříkali, ale přeci jen, pořád to pro nás všechny bylo ještě čerstvé a já stále nevěděl, co si vůči nim můžu dovolit a co ne.
Zamyšleně jsem vytahoval jídlo, větší část ukládal do lednice a něco jsem nechal na stole, protože z toho jsem chtěl vařit.
Kuchyně byla naštěstí moderně zařízená, takže jsem nemusel rozpalovat žádný oheň a přikládat dřevem, abych roztopil pec.
Byl jsem tak zabraný do přemýšlení, že jsem v jednu chvíli neodhadl sílu, ostrým nožem si zajel do prostředníku na levé ruce, a zajel s ním hlouběji do masa.
„Kruci!" tohle mě probralo a abych nezakrvácel maso, strčil jsem si prst do pusy.
Thomas
Mark šel pro zbytek věcí, když se Josh vrhnul na vaření. Bylo to, jako bychom měli doma společnou manželku. Vlastně by mohl Josh při návratu do Anglie říct, že si v Americe vytvořil svůj mini harém...
Právě jsem si oblékal triko s dlouhým rukávem, protože při lovu jsem krátký rukáv nenosil, a chtěl jít za nimi, když jsem uslyšel Joshovo zaklení.
„Nejsi tu ani deset minut a už sis udělal úraz,“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou, když jsem to viděl. „Sedni si, zalepím ti to.“
Došel jsem ke svým věcem, kde jsem měl náplasti a obvazy na převaz a posadil se s tím k Joshovi.
Chytl jsem ho za ten prst, který si pořád cucal jak malé děcko, vyčistil jsem mu to a přelepil náplastí.
„Na cucání jsou lepší jiné věci,“ pousmál jsem se.
Odhrnul jsem mu vlasy z čela a podíval se, jak na tom je jeho rána. Ale vypadalo to, že po vytažení stehů to drží dobře. Pěkně se mu to zatáhlo a jizva se nerozjela ani potom, co všechno za včerejší večer stihl.
„Než půjdeme, měli bychom se podívat i na tvou nohu a pro jistotu to přelepit,“ poplácal jsem ho po zdravé noze. „Pomůžu ti s jídlem. Ty mi říkej, co mám dělat a můžeš zatím uvařit aspoň kafe.“
Vstal jsem a rovnou jsem zamířil ke kuchyňskému pultu, abych mohl začít vařit, zatímco Mark donesl zbytek tašek a postupně vytahoval a dával dohromady rybářské věci pro Joshe.
Joshua
Blaženě jsem vydechl a moje obavy ohledně spaní se rozplynuly v okamžiku, kdy se mě Thomas dotkl. A po jeho slovech, jsem se uchechtl a zamumlal, že bych taky o něčem lepším věděl, ale dál jsem to raději nerozváděl.
„Noha trochu táhne a jestli půjdu do vody, asi to bude chtít přelepit, ale jinak se cítím skvěle," usmál jsem na něj, a jakmile řekl, že mi pomůže s vařením, málem jsem radostí zavýskl.
Místo toho jsem se postavil vedle něj ke stolu, řekl mu ať nakrájí maso a naloží ho na chvilku do směsi koření a bylinek, které jsem taky nachystal, a se slovy, musím do koupelny, jsem si ho přitáhl k sobě a krátce políbil na rty. Chtěl jsem prostě nějak vyjádřit své pocity, a slovy se nedalo vyjádřit to, co jsem cítil. Pak jsem se zastavil u Marka, kterého jsem políbil stejným způsobem jako Thomase a zadíval se mu na okamžik do očí.
„Myslím, že tohle je můj nejšťastnější den v životě, a musím to dát nějak najevo," s těmi slovy jsem odběhl do koupelny, po cestě stihl ještě popadnout své oblečení, a než jsem za sebou zabouchnul dveře, na moment se k nim oběma ještě otočil.
„Jestli mi za tohle budete chtít fláknout, tak uteču!" prohlásil jsem a lehce nafoukl tváře.
Připadal jsem si v tu chvíli jako malý rozverný kluk.
Thomas
Chystal jsem jídlo podle Joshuova pokynu, protože se mi nad vařením vůbec nechtělo přemýšlet. I když jsme měli lehkou snídani, ale to bylo před pátou ráno, a teď jsem rozhodně hlad už měl a chystali jsme se strávit půl dne rybařením.
I když... Možná skončíme s rybolovem dříve, pokud to Joshe bavit nebude. Ale jak znám Marka, ten se toho rozhodně nebude chtít vzdát. Aspoň už vím, co bude na večeři, protože Mark se nikdy nevrátil s prázdnou, a jeho ryby na grilu byly vždycky prostě úžasné.
„Toho se rozhodně nebojím!“ zavolal jsem na Joshe, když zmizel v koupelně.
Hodil jsem odleželé maso na pánev, abych nachystal kávu, na kterou se Josh úplně vykašlal.
„Musel mít dětství hodně na prd,“ postavil jsem se nad Marka a podával mu věci, které zrovna potřeboval. „Když mu taková maličkost dokáže udělat radost...“
Protřel jsem si oči, jak mě trochu z únavy pálily, a pak jsem se vrátil ke sporáku, když maso začalo povážlivě syčet.
„Joshi! Maso už bude hotové, pojď mi říct, co mám dělat dál!“ křiknul jsem na dveře do koupelny.
Jo, taky bychom se už mohli najíst a jít... Už jsem začínal být natěšený, když jsem viděl Marka švihnout s prutem.
Mark
„Jo, to nejspíš měl,“ podíval jsem se na dveře koupelny. „Co vím, tak jeho otec mu to asi moc neulehčoval. No, rodiče si člověk nevybere. A když k tomu připočítám i to, co se mu stalo v Anglii, tak se nedivím, že mu občas hrábne. Ale jinak je to fajn kluk.“
Postavil jsem se a naznačil nahození.
„Myslím, že by si s tím mě poradit i jako začátečník. Vybral jsi mu na to dobrý prut. Není těžký a nebude ho tak rychle bolet ruka. Stejně počítám, že se mu vlasec několikrát zasekne, ale je fajn, že jsi nekupoval elektrický naviják. Potřebuje získat cit, musí se prostě s tím sžít, aby věděl, jak má táhnout, nebo povolit. A pokud ho to bude bavit, tak si pak už může dokoupit, co sám bude chtít.“
Pravda byla, že i já byl nadšený, že jsme sem jeli. Takhle učit nováčka vždycky mělo něco do sebe. A pokaždé mi to úplně dodalo chuť ulovit největší rybu. Snad abych se ukázal? Kdo ví, ale i když je to o zkušenostech, často to bývá o štěstí, kdo co vůbec chytí.
„Měl by ses vyspat,“ podíval jsem se na Thomase.
Posbíral jsem věci a vyšel ven před srub, abych párkrát švihnul, vyzkoušel si s Joshovým novým prutem nahození a měl jistotu, že je všechno OK.
Joshua
Když na mě Thomas křikl, ať mu jdu říct, co má s jídlem dál dělat, byl už jsem převlečený a aspoň jsem si opláchl obličej. Stáhl jsem si vlasy gumičkou a vyběhl, zrovna když Mark vycházel ven.
Rychle jsem udělal přílohu a naváděl Thomase, jak má dodělat maso.
Oběd jsme snědli celkem rychle, povídali si o všem možném, a když se sklidilo nádobí a vyšli jsme ven, trochu jsem znervózněl.
„Nevím, jestli to dokážu. Vůbec nic o tom nevím," přiznal jsem rozpačitě.
Thomas
Stejně jako Mark jsem se dooblíkal. Na hlavu jsem si dal šátek stáhnutý vzadu, aby mi vlasy nepadaly do obličeje. Nechtěl jsem mít holý krk, abych si ho nespálil, přeci jen slunko na vodě... no, jsem snědý, ale nemusím být černý. S tímhle třeba Mark problémy neměl.
Zkontroloval jsem si vestu, jestli mám v kapsách všechno, co budu potřebovat, a už se jen díval na Marka, který se také chystal.
„Tohle si vezmi sám,“ hodil jsem Joshovi prsačky. „A neboj, nějakou mřenku chytíš. A když ne, necháme večeři na Markovi. Je to dobrý rybář.“
Myslím, že snad ani brodící kalhoty nepotřeboval, nepůjdu s ním do hluboké vody, maximálně po kolena. Stačily by mu návleky. Ale jistota je jistota, co když mu to půjde a rybaření ho chytne...
Posbírali jsme si věci, Mark zamknul srub a vyrazili jsme.
Mark
Začínal jsem cítit to vzrušení, které mě při rybaření vždy chytilo. Asi třikrát jsem si zkontroloval svůj prut, který jsem nikdy nikomu nepůjčil, třikrát jsem si zkontroloval kapsy, srovnal broďáky, a přitáhl šňůrku na plátěném klobouku, který jsem při těch příležitostech nosil, aby mi slunce nesvítilo do očí.
Podíval jsem se ještě na Joshe, jestli si vzal ty správné pevné boty, a ke kalhotám, co mu strčil Thomas do ruky, jsem mu přidal jeho prut a další věci.
„Kdybys něco potřeboval, bude to mít Thomas u sebe. Bude tě zaučovat. Já půjdu po řece dolů a sejdeme se na místě, kde začnete chytat vy. Hlavně nic nezapomeňte,“ ukázal jsem ještě na menší batoh, kde kromě jiného bylo Thomasovo požadované a nezbytné kafe a voda na pití.
Ani jsem nečekal, až se ti dva posbírají a vyrazí, a sám už jsem se vydal ke břehu, a hned vešel doprostřed řeky.
První nahoz šikmo k druhému břehu se mi perfektně vydařil. Spokojeně jsem se nadechl a už jsem nevnímal nic okolo sebe. Byl jsem ve svém světě a byl jsem opravdu spokojený.
Joshua
Vážně jsem se moc snažil. Postupoval jsem přesně podle Thomasových pokynů, dělal všechno, co mi ukázal, ale přesto jsem se jednou do šňůry skoro zamotal, podruhé se zamotal do vlastních nohou, potřetí si málem vykloubil rameno špatným švihem, a když jsem po dalším neúspěšném pokusu skončil ve vodě na zadku, povzdechl jsem si.
„Pro tohle asi nemám vlohy. Omlouvám se, jsi dobrý učitel, ale rybaření asi nikdy holdovat nebudu," smutně jsem se na Thomase usmál.
„Myslím, že se asi přece jen vykoupu."
S těmi slovy jsem se vrátil zpátky na břeh, položil věci opatrně na zem, rychle se svlékl, a než stačil Thomas zareagovat, vběhl jsem do vody. Chlad mi málem vyrazil dech, ale po pár rychlých tempech jsem ho přestal vnímat a užíval si skvělý pocit. Musel jsem ale dávat pozor, abych neuplaval moc daleko, protože jsem měl v paměti ještě svůj nedávný zážitek z lesa, proto, jsem se po pár metrech obrátil a vracel se zpět. Když jsem zaregistroval kluky na břehu a ujistil se, že plavu správným směrem, převrátil jsem se na záda, pomalými tempy doplaval k místu, kde jsem pohodlně dosáhl na dno, stoupl si, stáhl gumičku z vlasů, protřepal je a pak slunci nastavil svou tvář. Nevadilo mi, že na Thomase a Marka vystrkuju nahý zadek, stejně mě už oba viděli nahého, a slunce tady nebylo tak ostré, proto jsem si ho chtěl aspoň v tenhle moment na chvilku vychutnat.
Thomas
Chvilku jsem přemýšlel, jestli to nesjet autem, zabralo by to pět minut, ale nakonec jsme posbírali věci a šli po svých. Místo, kde jsme mívali stanoviště, bylo pěšky necelou půl hodinu. Když už si to má Josh užít, tak se vším všudy.
Na místě jsme odložili věci a já začal Joshovi ukazovat a vysvětlovat, co má dělat. Bylo to, jako učit někoho chodit. Nebo třeba hrát tenis... Několikrát si zkusil švihnout naprázdno.
Necpal jsem ho do řeky. Po začátek bylo lepší, když byl na břehu už jen proto, aby při nahozu neztratil rovnováhu.
Snažil se... To jo. A jednou se mu to skoro povedlo. Ale ve chvíli, kdy mu poklouzly nohy a on nakonec přeci jen skončil ve vodě, zahodil prut a už se ho nechytl.
Překvapeně jsem se na něj díval, jak se svléká a leze odvážně do vody, i když předtím řval, že ho tam nikdo nedostane. Počkal jsem, až bude trochu dál a pak jsem vstoupil do řeky i já, abych si zkusil taky něco chytit. Šel jsem proti proudu, Markovi naproti. Když jsem ho měl na dohled, vracel jsem se zase zpátky, abychom si nezavazeli.
„Dobrý, jdem to zpracovat,“ nahlédl jsem do vezírku, ve kterém už pár úlovků bylo.
Ty největší samozřejmě patřily Markovi. Vážně nevím, jak to dělá.
Těsně u břehu byl velký plochý kámen, na kterém jsme vždycky ryby řízli a nechali vykrvácet, a hned je potom i kuchli, abychom s tím nedělali bordel ve srubu. Vnitřnosti jsme pak vždy házeli zpátky do řeky, kde se o to postarala příroda, a my věděli, že nic nepřišlo nazmar, a kromě nás i další obyvatelé řeky budou mít plné žaludky.
Ale než jsem to tam naházeli, čekali jsme až Josh vyleze z řeky.
Místo, aby mi Mark pomohl, jen se usadil vedle a celou dobu čuměl na Joshův zadek, jako by to bylo, kdo ví co.
„Nečum, a pomož mi,“ zavrčel jsem na něj.
Podíval jsem se k Joshovi, a na chvilku jsem přestal kuchat ryby. Vážně je na co se podívat. I ta jeho výbava stála za to.
„Bylo ti fajn, když ti ho strčil do zadku?“ ušklíbl jsem se na Marka.
Mark
Myslel jsem, že Thomasovi pomůžu, ale šlo mu to tak dobře, že jsem se jen posadil a pozoroval Joshe.
Při zmínce o mým zadku jsem se jen pousmál.
„Chceš vědět, kdo ho má delšího? Jasně že bylo fajn. Měl bys to zkusit. Není špatný i jako nadhazovač.“
Ale dobře jsem věděl, že to Thomas jen tak nedovolí. To by fakt musel mít vypito. Ale na duhou stranu... Josh má z dnešního dne opravdu radost, co tak mu tento den ještě víc zlepšit?
Uvidíme...
Po očku jsem se mrknul na Thomase a už v duchu spřádal plány.
„Hej!“ mávnul jsem na Joshe. „Já půjdu zase po řece zpátky a vy to poberte a sejdeme se u srubu. Nachystáme gril a posedíme venku.“
Joshua
Otočil jsem se za hlasem, když Mark křikl, že se sejdeme u srubu.
Mávl jsem že rozumím a ponořil se do vody, abych rychlými tempy doplaval ke břehu.
Z Marka jsem už viděl jen vzdalující se záda a Thomas seděl u velkého plochého kamene a právě sklízel vykuchané ryby.
„Není to tak strašné, jak jsem si myslel," vyhrkl jsem, když jsem si vedle něj klekl a pár kapek skončilo i na něm.
„Ale měl jsem si vzít nějaký ručník," zamračil jsem se a pak otřásl, jak se najednou zvedl vítr a i když bylo teplo, tak mě trochu ofouklo.
„A mrzí mě, že mi to nešlo a vy zbytečně kupovali prut," podíval se omluvně na Thomase a zlehka přejel třesoucími se prsty po jeho paži.
Vážně jsem si měl vzít ten ručník! Teď budu možná rád i za ty tepláky, které jsem původně odmítl.
Thomas
„Nic se nekupovalo zbytečně. Prut zůstane tady, a kdyby ses někdy rozhodl přijet na návštěvu, třeba si tu udělat dovolenou, tak to můžeš zkusit znovu. A kdyby ne... Většinou mají rybáři vždycky tak tři čtyři klacky, takže se nic neděje a tenhle tvůj bude do zásoby. Já mám jen dva, ale třeba Mark má čtyři. Střídá je podle toho, na jakou jde.“
Zvedl jsem se, vzal do ruky kyblík a chtěl jít k vodě, když jsem si všiml, jak se Josh oklepal zimou.
„Věděl bych, jak se zahřát, ale na to nemáme čas,“ naklonil jsem se k němu a zašeptal jsem mu to do ucha.
Položil jsem kyblík, shodil ze sebe vestu a stáhl svoje triko s dlouhý rukávem. Pak jsem si zpátky vestu oblíkl a triko podal Joshovi.
„Na, v tomhle se rychleji zahřeješ, a přes to, si můžeš oblíct to svoje s krátkým rukávem,“ srovnal jsem si šátek na hlavě, který jsem si tím málem stáhnul. „Ale svoje trencle ti nepůjčím.“
Zvedl jsem kyblík a zašel k vodě. Opláchl jsem nůž, kterým jsem čistil ryby a do kyblíku nabral vodu. Vrátil jsem se a spláchl ten kámen od krve a bordelu, co na něm zůstal.
„Tak jdeme, nebo tam bude Mark dřív než my, a tohle se musí co nejdříve udělat, je dost teplo,“ ukázal jsem na zabalené ryby.
Hodil jsem si batoh na záda, a pobral svoje věci, včetně ryb. Mrknul jsem na hodinky, jak dlouho už je asi Mark pryč, a díval se na Joshe a čekal, až se obleče a budeme moct jít.
Joshua
Zamručel jsem, když mě Thomasův teplý dech zahřál na uchu.
Pak se svlekl, podal mi svoje triko se slovy, že trencle mi nepůjčí a odešel k vodě.
Pomalu jsem si ho ani nestačil natáhnout, a už byl zpátky a popoháněl mě, ať si pohnu.
Rychle jsem si na morký zadek natáhl spoďáry nasoukal se do dlouhých kalhot a ponožek, ale boty jsem si nenazouval. Chvilku jsem zvažoval, jestli si na Thomasovo triko nenatáhnu to svoje, ale nakonec jsem to zavrhl.
Bylo mi malinko větší, ale to jsem momentálně neřešil. Bylo pohodlné, zahřáté, a navíc vonělo Thomasem. Zhluboka jsem nasál tu vůni a spokojeně vydechl.
„Škoda, že nemáme čas," přistoupil jsem rychle k Thomasovi, aby mi neutekl, a za vestu si ho přitáhl k sobě. „Docela rád bych zjistil, jaké to je, dělat to ve vodě."
Zakřenil jsem se, trochu se naklonil, abych špičkou jazyka poškádlil jeho rty, a sám se pak mlsně olízl.
Thomas
Kdybych neměl plné ruce, nejspíš bych si Joshuu k sobě přitáhl, ani by nemrkl. Ale stihl jsem aspoň povystrčit jazyk a jako pes mu olíznout tvář.
„Nikdy jsi to ve vodě nedělal? Já ano... a je – to – moc – fajn...“ zdůraznil jsem poslední slovo.
Podíval jsem se na něj, jak je oblečený a musel jsem se usmát.
„Měl by ses obout, nebo si ty nohy po těch dvou kilometrech totálně dodřeš. A na zádech tě tentokrát nosit nebudu. Mám plné ruce. Tak jdem. Ryby nepočkají a Mark už nejspíš rozdělává gril.“
Raději jsem od Joshuy ale poodstoupil. Ještě chvíli, a asi bychom tu zůstali, aby se mohl zahřát. Ale na to jsme teď rozhodně čas neměli.
Joshua
„Už ti někdo řekl, že jsi strašný provokatér?" zamračil jsem se na něj, ale zároveň se křenil od ucha k uchu.
Nakonec jsem si boty nazul, když to říkal Thomas, tak jsem poslechl, a vydali se zpátky na cestu.
Vzal jsem sedátko, aby Thomas netáhl všechno sám a přes rameno si přehodil brodící kalhoty nebo jak se to jmenovalo, svoje triko a kabelu s náhradními věcmi na rybaření.
Během cesty zpátky jsem se už zahřál natolik, že jsem si musel povyhrnout i rukávy.
Ale i kdybych se v tom triku měl usmažit, rozhodně se teď nepřevleču.
Ke srubu jsme dorazili ve chvíli, kdy Mark zrovna rozžhavil uhlí na grilování.
Mark
„To je dost, že jdete,“ otočil jsem se, když jsem je slyšel přicházet. „Za chvíli budu dávat ryby na gril, tak mi to pomozte připravit. Jo, Joshi, zajdi vytáhnout tři piva a zbytek nech ve vodě, ať to zbytečně neteplá.“
Převzal jsem si od Thomase vykuchané ryby a hned jsem je začal připravovat i s těmi, které jsem ještě chytil. Pro každého dvě a zbytek se hodí na mrazák a můžeme si je vzít druhý den domů.
Byl jsem tady o hodně dříve než oni dva. Stihl jsem si hodit věci na provaz, aby uschly, a převlíct se a vypít jedno pivo. No, jsem o jedno dopředu, ale to nevadí. Člověku v tomhle teple vyschne, a při práci to pivo jen zasyčí. Takže, no problem.
Poprosil jsem Thomase, aby zašel vytáhnout stolek a židle a potom ještě věci z kuchyně, abychom se mohli najíst venku. Chtěl jsem ryby ugrilovat co nejdříve, abych nemusel zbytečně svítit silnou žárovkou, až se setmí. To jsem plánoval, že už budeme sedět, a kecat a popíjet.
Thomas
Když Joshua u řeky pobíhal nahý, znovu jsem se zaměřil na jeho tělo. Nejen proto, že byl moc hezký, vlastně sexy. Ale i proto, že mě znovu zaujaly ty tenké jizvy, které měl. Bylo vidět, že jsou léčené laserem, ale ani tak zcela nezmizely.
Vzpomněl jsem si na to, jak zmínil ten případ s šíleným doktorem. Myslel jsem si, že se na to Joshe po cestě zeptám, ale nakonec jsem se raději bavil o jiných věcech. Nějak jsem mu to nechtěl připomínat a kazit mu tím náladu.
Ale je fakt, že i když mě to zpočátku nezajímalo, tak teď, po tom, co utekl a já měl o něj strach, se situace změnila. Chtěl jsem o Joshovi vědět víc... Ne, jen o jeho minulosti, ale i o tom, jak žije teď, co má rád...
Odložil jsem věci. Ryby jsem předal Markovi, který se jich hned chopil, a šel si pověsit své mokré kahoty, stejně jako Joshovy.
„Pojď mi pomoc, Joshi,“ poprosil jsem ho, když se vrátil s pivama, a já si jednu plechovku hned otevřel.
Joshua
Podle Markova příkazu, který na nás už netrpělivě čekal, jsem skočil pro piva, které se chladily v řece, a chvilku ho sledoval, s jakou péči se věnuje grilování.
Podal jsem jednu plechovku Thomasovi a sám následoval jeho příkladu, otevřel tu svoji a hned se napil.
„Hořké! A studené!" zašklebil jsem se a potřásl hlavou, jak mi najednou zmrzl na chvilku mozek.
Ale pak jsem se napil znovu, abych si zvykl na hořkou chuť, a po pár doušcích se přestal tvářit, jako bych kousl do kyselého jabka.
Když mě Thomas poprosil o pomoc, neváhal jsem.
Počkal jsem až rozestaví zbytek zahradního nábytku, který jsem okomentoval pozdviženým obočím, ale pak jsem jen pokrčil rameny. Mark měl nejspíš dobrý důvod, proč zrovna tohle.
Rozpité pivo jsem položil na umělý stolek, který se tak trochu nehodil do celkového dojmu, ale pak mě napadlo, že je to nejspíš kvůli skladnosti a vešel jsem do srubu.
„Vážně to Marka asi hodně baví, co? Myslím rybaření. Jde vidět, že si to vážně užívá. Byl to opravdu skvělý nápad jet sem," řekl jsem, zatímco jsem v kuchyni na košík skládal pečivo a ubrousky.
Thomas
Když jsme rozložili nábytek, šel jsem dovnitř, abych donesl nádobí na večeři, a my se mohli slušně najíst.
„Jo, baví ho to. Je to pro něho druhá věc, která ho zbaví stresu. Ta první... No, vlastně to už víš, to máte společné,“ otočil jsem se k Joshovi a podal mu talíře.
Otevřel jsem skříňku a vytáhl košík s příbory. Na tác jsem k tomu přidal pečivo, co nachystal Josh, a přílohu, a ukázal ke dveřím, že půjdeme ven.
„Když Markovi postřelili parťáka, byl úplně v hajzlu. Tenkrát ho to docela sebralo, a tady strávil skoro čtrnáct dní, než se z toho dostal. Musel jsem ho doslova dokopat k tomu, aby se vrátil zpátky. Ale pomohlo mu to. Od té chvíle byl rozhodnější, než byl do té doby.“
Postrčil jsem Joshe, bychom mohli vyjít ven. Ryby už začaly docela hezky vonět, a jako na povel mi hned zakručelo v žaludku. Talíře jsme položili na stolek vedle grilu a zbytek nachystali na jídelní stůl.
„Mám hlad,“ posadil jsem se na jednu z těch plastových židlí a pořádně se napil piva.
Joshua
„Páni, vážně to hezky voní," natáhl jsem vůni ryb, a pak se podíval na Thomase. „Ani se nedivím, že se schoval tady. Je tu klid a člověk přijde hned na jiné myšlenky. A zranění partnera, nebo dokonce zabití se tak snadno nepřechází. Vlastně i proto pracuju sám. Nechci zažít znovu..." pak jsem stiskl rty a zamračil se.
Opět jsem málem řekl něco, co jsem nechtěl.
I když mi Thomas a Mark přirostli k srdci, takhle snadno prostě některé věci nešly. Navíc, kdo ví, jestli by je to zajímalo, a jestli by je to nakonec neznechutilo.
Napil jsem se piva a vydechl.
„Myslím ale, že je dobře, že máte jeden druhého. Málokdy se už teď něco takového vidí. Navzájem si pomáháte, doplňujete se a chráníte záda. No, a tamto asi nemusím ani zmiňovat," usmál jsem nad představou těch dvou, a na okamžik zapřemýšlel, jak často byl během jejich vztahu Thomas dole.
„Myslím, že si skočím pro další. Tohle jsem vypil nějak moc rychle. Brzo mě budete muset zabrzdit, protože nejsem zvyklý pít, takže bych to mohl snadno přehnat," mrkl jsem na ně, hodil prázdnou plechovku do koše a rychle seběhl pro další.
Thomas
„Vezmi i jedno pro mne!“ zavolal jsem na Joshe, když zmizel k řece pro pivo.
Hodil jsem nohy na druhou židli a otočil jsem se k Markovi.
„Nevím, jak dlouho vydržím, jsem fakt utahanej. Ale na tvoje ryby si rozhodně počkám,“ zavětřil jsem skoro jako pes tu nádhernou vůni.
Tohle uměl Mark opravdu dobře. Grilování jsem vždycky nechával na něm, protože v tomhle byl prostě nepřekonatelný.
„Vím, že je na to brzy, a neznáme se s Joshem tak dlouho, ale myslíš, že nám někdy bude věřit?“
Opravdu jsem z něj stále cítil menší nedůvěru. Jako by se bál, že když něco řekne, že ho pošleme někam do černý díry.
Je to na něm. Ale kdyby se vykecal, možná by mu to pomohlo. Je jiné se svěřit psychoušovi nebo přátelům, kterým věří. Ale to by tu důvěru v nás musel mít stoprocentní.
Na druhou stranu, kdybych ho trochu popostrčil... A když člověk pije, často se mu rozváže jazyk.
„Tak kde to vázne, Joshi? Mám žízeň!“ zavolal jsem směrem k řece.
Joshua
„Už jdu! Nehoň mě tak!" zahulákal jsem na něj zpátky, když jsem byl napůl cesty, ale samozřejmě to nemyslel nijak zle.
„Tady," podal jsem mu plechovku, když jsem se dovalil až ke stolu a svalil se na židli.
„Jestli to nebude vadit, udělám si taky pohodlí," mrkl jsem na Thomasovi nohy hozené na druhé židli, a aniž bych čekal na odpověď, sundal jsem si boty, stáhl ponožky a bosé nohy zanořil do trávy.
„Paráááda," vydechl jsem blaženě.
„Škoda, že jsme tu jen na jeden den. Nikdy jsem takhle v přírodě nebyl, ale myslím, že bych si na to snadno zvykl. A třeba se naučil chytat i ty ryby." zašklebil jsem se, otevřel plechovku a notně si lokl.
„Dokonce tu i to pivo snad chutná jinak," zachraptěl jsem a vydechl.
Mark
„Hoď m taky jedno,“ otočil jsem se na Thomase a čekal, až po mně mrskne plechovku.
Když jsem ji otevřel, hned jsem ji přiložil k puse, aby pěna zbytečně nevytekla na trávu.
„Jo, tohle mám fakt rád,“ spokojeně jsem mlasknul. „Ty nemáš v Anglii žádné místo, kde bys mohl takhle vyjet? Možná by sis měl něco pořídit. Nebo se přestěhuj sem a můžeš tu jezdit každý víkend.“
Pomazal jsem ryby, trochu udusil gril, když si plamen moc začal dovolovat, a pak jsem je otočil, aby se pěkně dělaly zase z druhé strany.
„Už nad tím nějakou dobu přemýšlím. Spíš od včerejšího večera. Ne, že bych ti to chtěl připomínat a kazit náladu, ale... Neuvažuješ o tom, že by ses vrátil ke své práci, až se vrátíš zpátky do Anglie?“ zadíval jsem se na Joshe, když vyzul boty. „Nebo bys mohl dělat něco klidnějšího, ne? Záleží to hodně na tom, jak se cítíš, ale myslím si, že o odchodu do důchodu bys rozhodně neměl uvažovat, ať se stalo cokoliv. Třeba takový Thomas odešel na soukromou dráhu a je spokojený. A měl bys i víc času na to, naučit se lovit ryby,“ zasmál jsem se nad vzpomínkou, jak se snažil naučit nahodit udici.
Vím, že jsem na to šel moc přímo, ale tak nějak jsem z Joshe taky cítil, že by pro něj bylo fajn se vymluvit, a mohl by i sám přijít na to, co vlastně chce se svým životem udělat.
Joshua
Po Markových slovech jsem trochu zbledl a zadíval se směrem k řece.
Chvilku jsem přemýšlel nad svou minulostí, nad svou budoucností, nad tím, co mě potkalo tady a co mě tu ještě může potkat.
Poslouchal jsem prskání oleje, který dopadal na rozžhavené uhlíky, a sám sebe si představil na Markově místě.
Bylo by to fajn, mít někde takový srub, jezdit tam, abych načerpal energii, a sledoval západ slunce.
Možná i lovit ty ryby, třeba i s někým.
Rychle jsem zamrkal, jak mi do očí na moment vstoupily slzy, a pak se obrátil zpátky na Marka.
"Nemohl bych skončit. Nejspíš bych se pak musel přestěhovat na druhý konec zeměkoule, někam do buše, aby mě otec nenašel. Ale... Pravdou je, že chci skončit už dlouho. Od..." zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si.
„Ne, že bych neměl svou práci rád. Být detektivem jsem si doslova vydupal, protože otec počítal s tím, že půjdu v jeho šlépějích a stanu se vojákem. Jenže... Chtěl jsem být obyčejným detektivem někde na předměstí. Ale to nešlo, nehodilo se to k mému jménu, nebo spíš k otcovu postavení. A tak mě šoupl do speciální školy, prý, když chci být tím detektivem, tak ať to stojí za to. Bylo mi sedmnáct, když jsem dokončil školu jako jeden z nejlepších potom, co jsem přeskočil čtyři ročníky. Ze začátku mě to i bavilo, připadal jsem si jako největší hrdina, co všechno zvládne, a mé výsledky to dokazovaly. Jenže pak se to všechno zkazilo... On to zkazil..." zkousl jsem spodní ret a trochu promáčkl plechovku, jak jsem ji silněji sevřel.
„Asi bych už neměl pít. Nechci vám kazit večer mýma vzpomínkama," usmál jsem se na oba omluvně, když mi došlo, že jsem nejspíš řekl víc, než se ode mně očekávalo.
Thomas
Mark zřejmě myslel na to samé, co já, tak jsem ani nebyl moc překvapen, když na Joshe šel s těmi otázkami.
Nikdy nechodí kolem horké kaše a nenašlapuje po špičkách
To mohl Josh pochopit už z jejich prvního setkání. A podle mne má Mark Joshovu složku dokonale pročtenou, jinak by se tak neptal.
Když Josh zmínil, že by neměl pít, já sám jsem dopil zbytek piva a zaběhl jsem pro další. Abychom nemuseli pořád běhat k řece, vzal jsem hned celý pakl. Podle toho, jak jsme jeli, tak to ani nestihne zteplat.
Postavil jsem před Joshe další plechovku, a sám si novou otevřel.
„Mluv. Nikomu nic nekazíš. A nemám rád, když se něco nakousne To si potom člověk může domýšlet a nejlepší varianty pro drby jsou právě ty vymyšlené. A to nechceš, ne? Nikdo ti hlavu neurve, když tu budeš brečet, nebo sprostě nadávat, jak je život na hovno. Od toho tu jsme. Ale kdybych náhodou usnul, tak mě prosím tě nemlať, ano?“
Usadil jsem se zpátky na židli a podíval se ke grilu, jak dlouho to asi bude trvat. Na moment, jako by jen tak mimochodem, jsem natáhl k Joshovi ruku a stiskl mu jeho, abych mu dodal odvahy. Jako bych mu říkal: Jen do toho...
Joshua
Dopil jsem zbytek piva, snad abych si dodal odvahy, a usmál se vděčně na Thomase, když mi stiskl ruku.
„Víte, nikdy jsem to nikomu nevykládal, protože... No, nehodilo se to k mé povaze," na chvilku jsem se zase odmlčel a zadíval se někam za Markovy záda.
„Když mi bylo dvacet, potkal jsem na seminářích, kam jsem chodil, kluka, o kterém jsem si myslel, že bych s ním mohl i zestárnout. Když se otec dozvěděl, že jsem gay a žádného dědice mít nebude, málem mě zabil. Prý jsem zrůda, a jak můžu být jeho synem, a takové ty kecy. Ale to už jsem doma přes rok nebydlel, navíc jsem měl ty nejlepší výsledky u jednotky, takže jediné, co hrozilo bylo, že se mě zřekne. Když ale poznal, že by to pro mě nebyl trest, spíš osvobození, řekl jen, že si mám dělat co chci, ale nesmí se to dostat na veřejnost. A tak, když jsem zrovna neměl práci, chodil jsem na semináře a dálkově ještě studoval, abych si rozšířil obzory," na chvilku jsem se odmlčel, abych si otevřel plechovku a usrkl piva.
„A na stejné semináře chodil i Frank. Hned jsme si padli do oka, a já tak měl možnost poznat, co je to skutečné přátelství. Po roce nám oběma ale došlo, že už se jen pouhými přáteli nazývat nedokážeme, a tak jsme spolu začali chodit. Měl jsem ho moc rád. Byl pozorný, chápavý a milý. A já se mu odvděčil tak, že jsem ho zabil..." do očí mi vstoupily slzy a tentokrát jsem je nezahnal.
„Chtěl se stát detektivem jako já, a dokonce se mu to i podařilo, a díky mému vlivu jsem ho dostal k ruce jako nováčka na zaučení. Kdybych tehdy tušil, co způsobím, nikdy bych se na něj na tom semináři ani nepodíval. Nikdy si nepřestanu vyčítat, že jsem zavinil jeho smrt. Zemřel kvůli mně, protože on... Ethan Silass si mě vyhlédl jako svou oběť, a Frank se mu jen připletl do cesty. Je to stejné, jako bych ho já sám zabil. To je důvod, proč nechci žádného partnera ať už v životě, nebo jako kolegu. Strašně se bojím toho, že by se to mohlo opakovat, proto od sebe všechny odháním. Nechci, aby se to stalo znovu..." potlačil jsem vzlyk a roztřeseně se nadechl.
Thomas
Josh se nakonec rozmluvil. Poslouchal jsem ho, stejně jako Mark bez přerušení.
Ale už jsem si v duchu říkal, jak mu asi muselo být, když mu zemřel parťák. Stačilo si vzpomenout na Marka, a to jsem přežil. Tihle dva jsou si tak podobní... Jen... Mark se z toho dostal.
Kdežto, kdo ví, jestli Josh měl někoho, kromě psychiatra, kdo by mu s tímhle pomohl.
Určitě to nebylo tím, že by to byla jeho vina, že ten Frank zemřel. Jsou to jen jeho osobní výčitky, kterými se obviňuje, bičuje se za to, že přišel o svého partnera. Ne parťáka, ale partnera.
„Blbost,“ zvedl jsem se. „Větší kravinu jsi říct nemohl, a pokud se obviňuješ, že sis s ním neměl nic začít, tak potom je první na vině jeho matka, že ho vůbec porodila. Možná se ti to zdá tvrdý a necitelný, ale sám jsi řekl, že se chtěl stát detektivem. Takže by se tohle stalo, ale možná ne s tebou ale s někým jiným. Prostě mu to bylo určeno, že odejde mladý. Takže se zbytečně neobviňuj.“
Vstal jsem a s krátkým pohledem na Marka jsem vešel do srubu.
Došel jsem k lednici a vytáhl flašku. Na tohle je pivo málo...
Cestou nazpátek jsem ještě sáhnul po krabici kapesníků a když jsem se vrátil zpátky, položil jsem je před Joshe.
„Nerad jsem tě přerušil, pokračuj. Už jsi se dostal dost daleko, a věř mi, že ti bude lépe, když to ze sebe dostaneš, a vyslechne si tě někdo jiný, než psychiatr, který za to bere jen prachy. Mark ti o tom klidně může říct své,“ položil jsem na moment ruku na jeho hlavu a sklonil jsem se k němu.
„Teče ti sopel. Neutírej si ho do mýho trika, mám ho rád,“ pousmál jsem se.
Rozházel jsem Joshovi vlasy, a pak mu přisunul kapesníky blíž. Posadil jsem se a nalil si brendy do skleničky.
Joshua
Poslušně jsem se vysmrkal do kapesníčků, které Thomas přinesl a zachvěl se pod jeho dotekem. Ne strachem, ale spíš naopak. Dodal mi odvahu pokračovat, a já už byl odhodlaný dovyprávět celý příběh.
„Nemůžu se z toho neobviňovat, Thomasi," zavrtěl jsem hlavou, když jsem byl schopný pokračovat a upil piva.
„Udělal jsem totiž chybu, za kterou budu pykat do konce svého života. Byli jsme na začátku vyšetřování případu brutálních vražd, kdy byly oběti byly zohaveny, jako by ten, co je vraždil, si vybíjel nějaký vztek. A proto, že se to dotklo i lidí na vysoce postavených místech, byl ten případ svěřen mě, jako členovi speciální jednotky. Samozřejmě na tom pracovalo víc lidí, ale já byl tehdy označen za vrchního vyšetřovatele. Už od začátku mi na tom případu něco nesedělo, jenže přesvědčen o své bezchybnosti jsem udělal obrovskou školáckou chybu," povzdechl jsem si, a na okamžik se odmlčel, jak jsem zavzpomínal na dobu, kdy jsem ho poprvé potkal.
„Byl přesně takový, jakého bych chtěl mít otce. Laskavý, přátelský, milý. Okamžitě si mě získal, a Frank si pak ze mě často dělal srandu, že bych se ho měl zeptat, jestli mě neadoptuje. Nežárlil, neměl na co, Silasse jsem bral skutečně jako otce, a ani ve snu by mě nenapadlo, že on by to měl jinak. Půl roku!" poslední dvě slova jsem skoro vykřikl, opřel se o opěrku stoličky a prsty sevřel kořen nosu, jak jsem se snažil potlačit příval slz.
„Půl roku jsem strávil v jeho společnosti. A vražd přibývalo. Věřil jsem mu, dokonce jsem mu i přes zákaz mlčení řekl o své práci, o všem, o rodině, o Frankovi. Později jsem se k němu doslova skoro nastěhoval, on mi vyprávěl o svém životě, dětství, učil mě a pomáhal mi. V podstatě mě on přivedl k tomu, abych se začal věnovat profilovaní psychopatů a šílenců. Proto se obviňuju za Frankovu smrt. Půl roku jsem pomalu žil vedle vraha a ani jednou mě nenapadlo..." roztřeseně jsem se nadechl a vysmrkal se.
„A ve chvíli, kdy jsem získal první stopu, která by mě k vrahovi dovedla už bylo pozdě. Musel jsem se dívat..." vzlykl jsem, protože tahle část byla ta nejhorší, „musel jsem se dívat, jak umírá. Prý pro ně oba není v mém srdci dost místa. Doslova ho podřízl jako prase na porážce. Prosil jsem, žadonil, řval, ale on mi jen s úsměvem řekl, že to bude dobré, a že to přejde. Nechal ho vykrvácet na studené podlaze místnosti, která sloužila zároveň i něco jako pitevna a laboratoř, a kterou měl ve sklepení pod domem. Pak jsem se dozvěděl, že jeho tělo našli v popelnici. Prostě ho jen tak vyhodil. Odhodil jako kus smetí.
Několikrát jsem potáhl a musel si dát pauzu, než jsem mohl zase pokračovat.
„Skoro tři týdny jsem mu byl vydán na pospas. Celou tu dobu tvrdil, jak mě miluje, a jak budeme šťastní, ale že mě musí upravit," s těmi slovy jsem vstal, přetáhl a přetáhl si triko přes hlavu.
„Tady," ukázal jsem žebra na levém i pravém boku.
„A tady," ukázal jsem na ledviny.
„Tady," přejel jsem prsty po lýtkách a pak ukázal i chodidla.
„Nevím, jestli jste si toho ve víru vášně všimli, ale to jsou jizvy, které mi zůstaly i přes všechnu snahu lékařů. A samozřejmě mého otce, který si nemohl dovolit, aby jeho syn vypadal, jako dvojče Frankensteina. Na těch místech řezal nejhlouběji, proto se je nepodařilo vyhladit. A i proto nesmím na slunce. Pouze obličeje se tehdy ani nedotkl. Dodnes nechápu, jak jsem to mohl přežít, tři týdny mě doslova krájel jako flák masa. Prý, že musím dostat tu zlou krev ven z těla, a skoro po celou dobu, co mě porcoval mě držel při vědomí," sedl jsem si zpátky na místo a oblekl si triko.
Mark
Pozorně jsem poslouchal každé jeho slovo, a bylo to, jako bych si znovu pročítal jeho složku. Ale teď to bylo jiné. Nebyly to jen černá písmena na bílém papíře. Bylo v tom všechno, co Josh cítil, jak to prožíval a prožívá dodnes.
Po očku jsem se podíval na Thomase. Jo, nezažil jsem sice nic tak stresujícího, jako Josh, ale i tak jsem chápal, jak mu je. I já si vyčítal, že Thomas málem zemřel. Ale podle toho, jak to vypadá, jsem měl někoho, kdo mě z mé depky rychle dostal. A na druhou stranu... Nebyl jsem obětí zločince, a ne vůbec tak krutým způsobem.
Když spadla další kapka mastnoty do ohně a ten zasyčel, probral jsem se.
Chtěl jsem říct, že ryby už budou, ale v téhle chvíli se to nehodilo. Jen jsem je naposledy obrátil a začal chystat talíře, abych každému naložil, až se dogrilují.
„Jizvy jsou něco, co ti to bude připomínat. Ale ne to, aby ses s tím mordoval do konce života. Měla by to pro tebe být připomínka toho, že máš být opatrnější. Možná to zní teď divně, jako bych souhlasil s tím, co o sobě mluvíš, ale není to tak. Nesouhlasím s tvým sebeobviňováním, i když ho trochu chápu,“ znovu jsem kradmo pohlédl na Thomase. „Ale co bylo to bylo. Nemůžeš se zaseknout na místě. Je to už delší doba, a chápu, že to bylo hodně traumatizující. Ale je čas, Joshi, aby ses pohnul dál…“
Posledními slovy jsem ho vlastně vybídnul k tomu, aby pokračoval. Aby se znovu nezasekl někde uprostřed, v minulosti, v tom největším bahně.
Joshua
„Posunout dál? Myslíš, že jsem se o to celou dobu nesnažil?" hořce jsem se zasmál, a trochu prudčeji, než jsem měl v plánu, Markovi odsekl.
„Promiň. Omlouvám se. Ve skutečnosti se snažím celou dobu posunout dopředu. Jenže jsem už dávno přišel na to, že dokud budu mít tuhle práci a otce za zadkem, nikdy se dopředu neposunu. Vím, že to myslíš dobře, ale... Prostě pokud nenajdu způsob, jak se vyhrabat ze svého místa, asi mě to nepřejde. Není to tak snadné, jak myslíš. Lehce se to říká a dobře poslouchá, ale rodinu si bohužel nevybereš, a pokud nedonutím otce, aby se mě on sám zřekl, nikdy ten stín nepřekročím," dopil jsem poslední zbytek piva, plechovku vyhodil a natáhl se pro další.
Už jsem cítil, jak mi alkohol stoupá do hlavy, ale pro tuhle chvíli mi to bylo jedno.
„Ale abych to dopověděl. Další půl roku trvalo, než mě dali dohromady, a než jsem prošel psychotesty, proprali mě u soudu, protáhli mě bahnem, ale čím víc na mě doráželi, tím víc jsem se zatvrdil. Mnohokrát jsem to chtěl vzdát. Hlavně ze začátku. Uvažoval jsem, že si prostřelím hlavu a všechno ukončím, ale vždycky, když jsem byl nejvíc v hajzlu jsem si vzpomněl na Franka a na to, že mu dlužím život. Zapřísáhl jsem se, že budu žít za nás za oba," pěstí jsem si zlehka zabušil na místo, kde jsem měl srdce a zatlačil slzy.
„To vzpomínka na něj mě dostala z nejhoršího. A když jsem se znovu dostal do práce, zcela jsem se jí nechal pohltit. Bral jsem ty nejtěžší případy a snažil se je vyřešit sám. A stejně jako dobré výsledky stoupala i má obliba coby nesnesitelného parchanta. Ale vyhovovalo mi to. A teď... No, myslím, že to zase bude lepší, protože jsem potkal vás dva. I když se vrátím zpátky do Anglie a nezměním práci, kdykoliv si vzpomenu na vás, na tenhle den a na všechno kolem, posunu se dál, protože teď už můžu říct...můžu říct, že mám přátele. I když půl světa daleko. Já... Ani nevíte... Nemáte tušení, jak jsem vám vděčný..."
Chvilku jsem jen tak seděl, poslouchal praskání uhlíků, než se přese mě převalila vlna úlevy, jak jsem to konečně ze sebe všechno dostal, a naplno se rozbulel.
„Nechci brečet," vzlykl jsem, „ale..."
Prsty jedné ruky jsem si sevřel triko na hrudi, a o dlaň druhé ruky si opřel čelo a prsty si vjel do vlasů.
Thomas
Celkem jsem chápal, všechno, co Josh říkal. Bylo to hodně emotivní, a já to raději spláchnul dalším panákem brendy. Ale chtěli jsme, aby o tom Joshua promluvil. Takhle mezi námi pořád viselo to napětí, aniž bychom si to uvědomovali. Něco, co brzdilo naši spolupráci.
„Čekáš na to, až se tě tvůj otec zřekne? Proč?“ postavil jsem se a šel k Markovi, který už nakládal ryby na talíře. „Proč to neuděláš ty? Čeho se bojíš, když máš pocit, že ti dělá za života peklo? Odpoutej se od něho, jsi dospělý, nemůže ti pořád řídit život, a to jakkoliv, nebo se z tebe stane to samé, co je on. To chceš?“
Vzal jsem talíř pro sebe i pro Joshe. Než jsem se vrátil ke stolu ucítil jsem krátký Markův stisk, jako by říkal, že ne každý si nechá dát přes hubu jako on. Ne každému to pomůže.
Ale já to jinak neumím. Nedokážu sedět a brečet s někým jen proto, že je mu zle. Pohladím ho po vlasech, řeknu mu, že je mi to líto, ale chci, aby se vrátil mezi lidi. Stejně, jako jsem to udělal s Markem. Pokud chce Josh milé objetí, měl by jít za Markem, ten má na tohle cit. Já ne...
Vrátil jsem se ke stolu a položil talíře. Jeden jsem šoupnul před Joshe.
I když jsem mu to s otcem možná řekl trochu necitelně, myslel jsem to dobře. Je opravdu jen na Joshovi, jestli se jím nechá neustále manipulovat.
„Víš,“ položil jsem mu ruku na rameno a jemně ho stiskl. „Povolání nesnesitelný parchant ti jde skvěle. Jo, myslel jsem, že tě na tom letišti přizabiju.“
Krátce jsem se zasmál, když jsem si na to vzpomněl.
„Vzpomínky na Franka jsou důležité. Je dobře, že to tak máš. Nevzdávej se jich. Ale pokud bys nevěděl, jak dál, odstěhuj se. Třeba sem. Už víš, kde bydlím, víš, kde bydlí Mark. Není problém ti dát přes hubu, kdyby ses rozhodl propadnout svým depkám...“
Ještě jednou jsem mu stiskl rameno, a pak si šel sednout. Neumím mluvit jako Mark, ale snad Josh pochopil, že kdykoliv za námi opravdu může přijít. A byl jsem rád, že o tom promluvil. Vyčistil se vzduch...
„Jez, ryby jsou dobré na stres. Vybreč se, pomůže ti to, ale ne nad rybama, už tak jsou dost slané,“ konečně jsem se posadil a přitáhl si talíř před sebe.
I Mark už došel a taky se se svou porcí usadil. Poplácal Joshe jemně po ruce a přisunul mu talíř s jídlem až skoro pod nos. Mark nic v tuhle chvíli neříkal, ale věděl jsem, že jakmile bude příležitost, že mu k tomu řekne své. Teď si nejspíš řekl, že stačí, že Josh dostal kapky ode mne, a aby to mělo správný účinek, musí si tu medicínu užít do konce.
Dobře si pamatoval, jak jsem mu dal po hubě, když už jsem nevěděl, co s ním, a pak jsem ho nechal ležet v trávě samotného, ať si s tím poradí, jak chce, a sám jsem šel chytat ryby.
Jo, tenkrát jsem chytil tu největší rybu za dobu svého rybaření...