Joshua
Nevím, jak dlouho jsem spal. Probudil jsem se s pocitem, že je něco jinak. Až po chvilce mi došlo, u čeho jsem usnul, kde jsem a co se vlastně stalo. Slyšel jsem tlumené hlasy a došlo mi, že Mark nejspíš zavolal Thomase. Ležel jsem ještě nějakou chvíli nehnutě, zíral do stropu a přemýšlel nad událostmi, co se staly, a které se ještě můžou stát. Pak jsem v povzdechem vstal, rozhodnutý čelit všemu, co teď nastane.
Nejraději bych se napřed opláchl, ale Mark u ložnice neměl koupelnu a já jsem nechtěl jen tak chodit po jeho bytě jako bych tu byl doma.
Zabalil jsem se do Thomasova županu, několikrát se nadechl a vydechl, a pak šel po zvuku hlasů.
Našel jsem je v obýváku, sedět naproti sobě.
„Dobré ráno se asi nehodí říct, že?" pokusil jsem se o špatný vtip, ale hned zase zvážněl, „prosím, nechte mě něco říct. Dokud na to ještě mám odvahu."
Přistoupil jsem trochu blíž a nervózně přešlápl.
„Já, omlouvám se. Zachoval jsem se jako idiot. Máte právo mi za to dát po hubě a bránit se tomu nebudu. Dostalo mě to všechno víc, než jsem čekal, protože...protože se momentálně nevyznám ani sám v sobě. Jsem vzhůru už chvilku a přemýšlel jsem. O tom všem. Rád bych na případu dál pracoval, ale pochopím, když mě stáhnete. Momentálně jsem tak na dně, že ani nevím, jak dál. Ale pokusím se dostat zase do formy. Zvládl jsem horší věci, tohle taky nějak překousnu. Odstěhuju se do hotelu a budu si udržovat odstup. Víte, jste skvělí milenci, oba. Nic takového už nejspíš nezažiju, ale vletěl jsem mezi vás a nehleděl na následky. Jste skvělí přátelé, na to nemusím být ani detektiv, abych to poznal, o takovém přátelství si hlupák jako já může nechat jen zdát, proto… proto bych nerad, aby…" hlas se mi zadrhl, a musel jsem polknout knedlík.
„Zatraceně, nebudu vám lhát. Chtěl bych abysme zůstali milenci, abychom se stali přáteli, jenže, to je nejspíš v tuhle chvíli nesplnitelný sen. Ale nedivím se. Kdo by chtěl za přítele takovou hysterku jako jsem já? Nemáte ani tušení, jak se v tuhle chvíli nenávidím..." řekl jsem s hořkostí v hlase a povzdechl si.
Thomas
Já i Mark jsme jako na povel zvedli hlavy, když se ve dveřích objevil Joshua.
Myslel jsem si, že už budu v klidu, ale v momentě, kdy se přede mnou ukázal, opět jsem dostal tu vnitřní zlost na to, že utekl, a já nevěděl, co s ním je. Byl to opravdu strach... O tom už není pochyb.
Když domluvil, vstal jsem. Mark se na mě podíval a už se zvedal taky. Dobře mě znal a z mého výrazu dokázal vyčíst, co se nejspíš stane.
Já došel k Joshuovi a zastavil se před ním.
„Nesnáším, když někdo takových kvalit o sobě pochybuje, sereš mě,“ zavrčel jsem vztekle, protože mi znovu připomněl, jak jsem ho hledal a nevěděl co s ním je.
Tentokrát, i když jindy jsem jeho záchvaty zvládal lépe, jsem si prostě nebral servítky. On si svůj stres vydupal na Markovi. Já ne...
„Myslíš si, že jen tak můžeš utéct? Chápeš, co jsi způsobil? A je mi jedno, proč jsi to udělal. Ale nadělal jsi tím málem spoustu problémů jen proto, že jsi poslouchal za dveřmi a nezeptal ses. Jen sis domýšlel.“
Najednou jsem se rozmáchl, a moje pěst dopadla na Joshuovu tvář, až jsem ho tím usadil na sedačce. Periferně jsem zahlédl, jak sebou Mark trhnul, ale můj pohled ho zastavil. Nedal jsem Joshovi silnou ránu, ale potřeboval vědět, že tohle, co udělal, byla kravina největšího kalibru.
„Chtěl jsi po hubě, tak to tu máš. Myslíš si, kurva, že bych jen tak někde po nocích lítal a sháněl tě, kdyby mi na tobě nezáleželo?!“ zvýšil jsem na něho hlas, jak jsem to potřeboval ze sebe dostat. „Jsi opravdu idiot. Kdybychom nechtěli, nikdy bychom tě mezi sebe nepustili. Jen o rodinu a přátele má člověk strach, že je schopen zalarmovat policii, a neměl jsem k tomu daleko! Teď tu laskavě budeš sedět na zadku, a Mark ti vysvětlí, co bude dál! A zkusíš odejít, tak po další ráně už nevstaneš! A pokud chceš brečet, tak si sopel neutírej do županu! A tuhletu sis zasloužil“
Rázným krokem jsem přešel do kuchyně. Vztekle jsem otevřel lednici, vyndal jsem mražený hrášek a kopnul do dvířek, a ty se s bouchnutím zavřely.
„Drž si to, ať nemáš modřinu!“ vrátil jsem se k Joshovi a plesknul jsem mu to na bradu. „Já se musím jít vychcat.“
Už jsem se na nikoho z nich ani neotočil a zapadl jsem do koupelny. Potřeboval jsem se uklidnit. Tu zlost, která znovu nastoupila, když Joshua promluvil jsem se rozhodl schladit pod ledovou vodou.
Joshua
I když jsem si o tu ránu sám řekl, nečekal jsem ji. Nebyla moc silná, ale přesto mě usadila na sedačku.
Zíral jsem na Thomase, poslouchal, co říká, a snažil si to přebrat v hlavě.
Ani jsem nepípnul, vlastně jsem pomalu zapomněl i dýchat, jak mě jeho reakce překvapila, ale zároveň paradoxně i potěšila. Neměl jsem ani tušení, že mu na mě záleží.
Takové vyjádření emocí jsem sice nečekal, ale nejspíš jsem si to zasloužil.
Když mi prdnul na bradu ledový sáček, trochu jsem ucuknul hlavou, ale poslušně si ho přidržel na bradě.
„Je naštvaný. Asi jsem to přehnal, že? Měl bych jít za ním?" vydechl jsem po chvilce, když Thomas odešel z obýváku, a já pořád v šoku teď hleděl na Marka.
Nebyl jsem překvapený z té rány, ale z jeho slov. Dokonce jsem zapomněl i na to, že bych asi za jiné situace začal natahovat.
Mark
Když jsem viděl, jak Thomas natáhl Joshovi, cuklo ve mně a chtěl jsem ho od něj odtáhnout. Ale on po mně šlehl takovým pohledem, že mě zamrazil na místě. Raději jsem počkal, až se Thomas vyřádí. Věděl jsem, že to nebude dlouhý proslov. Řekne si svoje a jde. Takový on je.
Když zmizel za dveřmi koupelny, došel jsem k Joshovi a posadil se do křesla naproti němu.
„Ano, je naštvaný. No, naštvali jsme ho oba, ale schytal jsi to ty, tím, co jsi teď řekl. Ale nechoď za ním, jen bys to zhoršil. Uklidní se a přijde. Buď rád, že do toho nedal větší sílu, asi bys opravdu už nevstal. Vím to, taky mě jednou zmlátil,“ usmál jsem se, když jsem si na to vzpomněl.
Ano, teď se tomu směju, ale tenkrát jsem myslel, že mi přerazil čelist.
„Hele, jste utahaní oba dva. Já bych taky potřeboval na chvíli vypnout. Takže... Zítra se nejde do práce. Odjíždíme na moji chatu, na kraji hor, a vrátíme se až další den ráno. Prostě nabereme trochu té přírodní energie, a bude to zase ok. A pokud si budete chtít s Thomasem promluvit, tak tam to bude lepší, než tady a teď. Než tam dojedeme, tak trochu vychladnete oba. Thomas se o tebe opravdu bál, víš? Proto tak zareagoval A všechno, co řekl, to platí i u mě. Je pravda, že se srovnáváme oba s tím, že jsme nikdy neměli společného milence, ale záleží nám na tobě.“
Postavil jsem se a přešel do chodby, kde nechal Thomas Joshuovy věci. Vrátil jsem se a položil je Joshovi na klín. Podíval jsem se na hodinky, kde čas ukazoval skoro čtvrtou hodinu ranní.
„Odjedeme hned, jak se dáš do kupy. Zastavíme se u Thomase doma, vezmete si nějaké věci, nakoupíme po cestě tam. Máš hlad? Připravím ještě rychlou snídani.“
Joshua
Poslouchal jsem Marka a měl jsem co dělat, abych se mu nevrhnul kolem krku, jak mě jeho slova neuvěřitelně potěšila. Tohle jsem opravdu nečekal. Překvapili mě, oba.
Trochu jsem se začervenal, když řekl, že jim na mě záleží.
„Jestli… Jestli nebude vadit, snídani udělám. Rád vařím. A rád bych vám něco dobrého teď nachystal," špitl jsem a trochu sykl bolestí, když jsem pohnul čelistí.
Thomas
Nechtělo se mi na záchod, ale opravdu jsem se potřeboval uklidnit.
Jak vůbec o sobě může pochybovat? A taky... ten jeho útěk pro takovou blbost. Chová se skoro jako brácha. Asi takové lidi přitahuji, nebo co.
Málem mi umrznul mozek pod tou studenou vodou, kterou jsem si pustil na hlavu. I ruce jsem měl úplně ledové, ale rozhodně to schladilo tu mou horkost, kterou jsem před chvílí měl.
Popadl jsem ručník, co visel hned vedle umyvadla, a pořádně si vytřel mokré vlasy. Nechal jsem ho přehozený přes krk a zaměřil se na ruku, kde mě to pořádně studilo.
„Kurva práce,“ zaklel jsem, když mi došlo, že jsem si kompletně zamokřil obvaz na zápěstí.
Zahrabal jsem v Markově lékárničce a s novým obvazem v ruce konečně vyšel z koupelny.
Kluci ještě seděli v obýváku a vypadalo to, že je Josh v klidu. Byl jsem rád, že neodešel, když jsem mu jednu vrazil. Chladil si pořád bradu mraženým hráškem. Chtěl jsem požádat jeho, ale když jsem to viděl, raději jsem požádal Marka.
„Potřebuji to převázat, Marku,“ posadil jsem se do křesla a začal si sundávat mokrý obvaz.
„Příště se mě raději zeptej, než si budeš něco domýšlet. Mluvil jsem s mámou o mém bráchovi Dejvovi. Studuje a chce pracovat na mordech, jako já. A má teď před zkouškami, tak je s nervama v háji, jako vždycky, přitom je jeden z pěti nejlepších v ročníku. Naši bydlí na druhé straně států, takže proto jsem zmínil letenku na zpáteční cestu, když mě Dejv bude štvát. Nebo vlastně… možná bude lepší mu taky dát po hubě, aby se vzpamatoval…“ vysvětloval jsem při tom Joshovi, jak se věci měly.
Občas jsem se po Joshovi podíval, ale vypadalo to spíš, jako bych mluvil sám pro sebe.
„Počítám, že Mark ti už všechno řekl, takže až si sbalí a ty se oblečeš, tak pojedeme...“
Joshua
Když Thomas vysvětlil celé nedorozumnění, zastyděl jsem se.
„Myslím, že tvůj bratr může být rád, že tě má," řekl jsem, oddělal z brady sáček, který už stejně začal povolovat a zkusmo rozhýbal čelisti.
„Auu. Myslím, že tě už asi nikdy nechci naštvat," zamračil jsem se, ale zároveň se trochu i pousmál.
„Vím, že jsem to řekl už několikrát, ale omlouvám se. Upřímně se omlouvám. Já, nic z toho jsem netušil a ani mě to nenapadlo," poškrábal jsem se rozpačitě na hlavě a zrudl jako rajče.
„Jste vážně moc fajn. Byli by z vás dobří manželé," uchechtl jsem se, když jsem se na oba pořádně zadíval.
„Než mi zase jednu natáhneš, půjdu a udělám něco ke snídani. Pokud ti teda nevadí, Marku, že ti budu okupovat kuchyň. Neboj, neotrávím vás. Kdo by mi pak dělal chůvy?" mrknul jsem na ně a zvedl se s cílem se dostat od Thomase dál, kdyby mi chtěl jednu fláknout, že si z nich najednou utahuju.
„Jo a ještě něco. Ehm... Jak bych to řekl," moje tvář teď nejspíš neměla barvu rajčete, ale prvotřídního bordelu, „já jsem nikdy… nikdy jsem nespal jinde než v hotelu. A už vůbec ne někde v přírodě. Mám rád přírodu, ale nikdy jsem neměl tu možnost, takže vůbec netuším, co si vzít s sebou nebo co dělat a tak."
„Jdu dělat tu snídani," vydechl jsem a zmizel dřív, než mohl někdo z nich něco říct.
Thomas
Málem jsem vyprskl smíchy, když Josh zmínil, že bychom s Markem byli dobří manželé. Ale to by nejspíš nevyšlo Právě proto, že máme takový volný vztah, vydrželi jsem spolu až doteď. Ale je pravda, že i když zvláštní, přesto náš vztah beru dost vážně, a běda tomu, kdo by Markovi chtěl ublížit, byť jen slovně.
Pomalu jsem sundával ten obvaz. Sykl jsem, když mě to zatahalo a na řezné ráně, kde jsem měl i stehy úplně mokré, se objevilo pár kapek krve i přes to šití.
„Myslím, že by sis s mým bráchou moc dobře rozuměl. No, možná vás seznámím. Stejně má přijet příští týden, tak uvidíme. Ale asi mě pak odvezou do blázince,“ mávnul jsem zdravější rukou na Joshe, aby šel dělat tu snídani. Už jsem začínal dostávat hlad.
Mark
Když si Thomas sundal obvaz, hned jsem ho chytil za ruku a začal si ji prohlížet.
Zamračil jsem se, když jsem viděl, že mu to namokvalo.
„Myslím, že bys přes hubu měl teď dostat ty,“ zavrtěl jsem hlavou.
Obvaz, co donesl, jsem tu nechal, ale ještě jsem skočil do lékárničky pro další věci, abych mu to mohl vysušit, zasypat práškem a znovu převázat. Na tohle jaksi nemyslel. Když ošetřuje někoho jiného, tak je borec. Ale když jde něho, nejraději by si na to plivnul a řekl: „To je dobrý.“
Když Josh zmínil, že nikdy nespal jinde než v hotelu, byl jsem překvapený stejně jako Thomas, podle toho, jak jsme se na sebe podívali.
„Klidně uvař, nevadí mi to,“ odpověděl jsem, ale o on už byl v kuchyni. „No, hotel to není. Je to srub. Ale nemusíš se bát, jsou tam dřevěné palandy a přikrývky. Malá koupelna, ale voda se musí nahřívat v bojleru, pod kterým se musí rozdělat oheň. Nebo se můžeš okoupat v řece. Stejně budeme chytat ryby. No, vezmi si s sebou pohodlné oblečení, nejlépe z každého minimálně jedny náhradní a rozhodně si neoblíkej oblek. A něco na spaní, v trenkách by ti asi byla zima a nevím, jestli budeme topit v krbu No, možná jo, ať zažiješ romantiku, když už jedeš takhle poprvé.“
Musel jsem se zasmát, když se Thomas nad slovem romantika, zašklebil. Ale věděl jsem, že měl rád, když jsme topili v krbu. Rád před ním sedával se skleničkou v ruce a buď jen hleděl do ohně, nebo jsme si povídali.
„Jo, elektrika tam sice je, ale musíme nahodit generátor, jinak nesvítíme a nebudeme mít chlazený pivo!“ zavolal jsem ještě na Joshuu.
Sice se dá pivo hodit do řeky, ale nemusel vědět hned všechno. Stejně jsem byl zvědavý, jak bude reagovat na srub, když vždycky spal jen v hotelech.
Joshua
Poslouchal jsem, co všechno se bude muset udělat, a dokonce přestal opékat tousty, stoupnul si do dveří a vyjeveně na Marka civěl.
„Koupat se v řece?" skoro jsem vyjekl nad tou představou. „To je… ale já nemám plavky a nemám žádné oblečení na takové místo, a nemám ani žádné pyžamo. Nebo v čem bych měl spát. Asi budeme muset jet na nákup. A pivo jsem neměl ani nepamatuju, takže mi asi nebude vadit ani teplé. A vůbec, co divoká zvěř? Medvědi a divoké prasata? A co klíšťata a jiný hmyz? Musím koupit nějaké repelenty a mastičky a… kruci! Tousty!"
Zaběhl jsem rychle do kuchyně, abych mohl konečně dodělat snídani, a ještě uvařit kávu.
„Jak to bude s jídlem? Mám připravit ještě něco na cestu?" křikl jsem ještě do obýváku a snažil se nepolít horkou vodou.
Thomas
Teď jsem se začal smát já, když Joshua začal zmatkovat, a to jsme ještě nevyjeli.
„Ty se chceš koupat v plavkách? Proč? Však už jsi nás nahaté viděl a my tebe taky,“ nepřestával jsem se smát.
Ale po chvilce jsem se uklidnil a trochu zvážněl, když zmínil milion dalších věcí.
„Spát můžeš v teplákách a v triku. Nějaký repelent mám doma, věci na rybaření jsou na srubu, maximálně ti zajdeme koupit prut. A kdo ví, jestli vůbec něco chytneš. A medvědi a divoké prasata… Krucinál, to jedeš kam? Ale abych uklidnil tvou dušičku, tak Mark je na to vybavený a má dobrou mušku, takže se nemusíš bát...“
Než Josh udělal snídani, docela dobře jsme se s Markem bavili na jeho úkor. Už teď jsme tušili, že to bude docela zábava. Jen mě napadlo, že než se Josh vrátí do Anglie, tak jeho tučné konto, tím neustálým nakupováním bude tenké.
Snídaně, kterou Josh připravil, byla opravdu dobrá a na tuhle hodinu i přiměřeně lehká. Zatím, co jsme jedli, a Josh se oblíkal, Mark si sbalil věci a poodnášel si je do mého auta. Bylo na tohle lepší než jeho nebo půjčené Joshovo.
Zastavili jsme se pak ještě u mě doma, abychom si i my mohli sbalit, a když jsme byli na dálnici, už svítalo…
„Zastavíme se v obchodě, než vyjedeme z města, pak už nebudeme mít možnost, tak hlavně nic nezapomenout,“ zadíval se Mark dopředu přes okno, když se před námi objevily první domy města, kterým jsme měli projíždět jako posledním.
Joshua
Byl jsem nervózní jak sáňky v létě. A když jsme zastavili před nákupním střediskem v menším městečku, které mělo být údajně poslední civilizací, než vyjedeme na divoký západ, vzrušením jsem pomalu ani nemohl dýchat.
Středisko bylo obrovské a na jedné velké ploše měli všechno od zahradních potřeb, přes rybářské, a lovecké, po textil, papírnictví, potřeby pro domácnost, drogerii a jídlo.
V textilu jsem si koupil spodní prádlo, trika a kraťasy. Pak jsem se ještě podle pokynů musel vracet pro tepláky, které jsem nasupeně hodil do košíku se slovy: „tohle si rozhodně neobleču", a už si to rázoval do drogerie, kde jsem do košíku naházel snad všechno, co jsem považoval za potřebné, ale vzápětí to zase vracel zpátky, protože podle Markových slov to potřebné nebylo.
No, když myslí.
Když jsme procházeli kolem polic s knihami, zastavil jsem se u jedné menší, která hlásala: „Jak na první kempování", ale z trucovitým výrazem ji zase vrátil zpátky, když jsem viděl pobavené výrazy Thomase i Marka.
Jídlem a pitím, které vybírali hlavně ti dva, jsme zaplnili vozík vrchovatě, ale ještě zbývalo koupit prut, kterým bych měl chytat ryby, čehož jsem se docela bál, ale zkusit se má všechno.
Zatímco Thomas s Markem se ztratili v rybářských potřebách, já zabrousil do loveckého oddělení. Chtěl jsem se jen mrknout, abych se zbytečně nenudil, než se ti dva vrátí, ale pak překvapeně vydechl, když jsem v jedné z vystavených zbraní poznal Arkebuzu, vzácnou primitivní palnou zbraň původem ze 14. století. Okamžitě jsem poprosil prodavače, jestli bych si ji nemohl vzít do rukou. Naštěstí souhlasil, a já se tak za chvilku doslova mazlil se stařičkým malým dělem, které bylo v dokonale zachovalém stavu. Nejraději bych si ji hned odnesl, ale vzhledem k tomu, že jsem u sebe neměl zbrojní průkaz, bylo mi jasné, že mi ji zřejmě neprodají. Aspoň u nás v Anglii to tak fungovalo.
Zkoušel jsem s ní mířit, prohlížel si ji, rozebral a zase složil, byl jsem tím tak zaujatý, že jsem úplně zapomněl na místo a čas.
Thomas
Opravdu dobře jsme se bavili. Tenhle nápad vyjet na ryby byl prostě skvělý už jen proto, jak se Josh choval. Mark ho musel kočírovat, když chtěl vykoupit celý obchoďák, jako bychom měli odjet na půl roku. Naštěstí si dal Josh říct, i když měl mírně nafouklé tváře, hlavně když odkládal do regálu zpátky tu knihu o kempování.
„Jdeme vybrat prut,“ zavelel Mark a zamířil do rybářských potřeb.
A zatím co my se rozplývali nad pruty na muškaření, a ostatními věcmi, které k tomu bude Josh potřebovat, byli jsme jak malá děcka, Josh se od nás oddělil a zamířil do loveckých potřeb.
„Doufám, že si koupil aspoň pořádné boty,“ zamrčel Mark, když odložil prut a šli jsme za ním, aby se nám nikde neztratil.
Zastavili jsme se u dveří a nevěřícně koukali na to, co Josh prováděl. Tentokrát to byl on, kdo úplně zapomněl, kde je, a proč jsme sem vlastně přišli.
„Hm, vypadá to, že má podobné zájmy, co my. Už se nedivím, že jsme si sedli. Ve všem… no… mě teda neojel, nedovolil jsem mu to, takže v něčem hraješ prim,“ pokýval jsem hlavou a s úsměvem se na Joshe díval.
„Kurva, Marku,“ skrčil jsem se, když mi Mark zarazil loket do boku.
Hned jsem se však narovnal a vykročil k Joshovi.
„Hej, Joshi musíme se hnout, jinak celé volno strávíme tady. Ještě nemáš kupený prut, a s tímhle rybu neulovíš.“
Joshua
Otočil jsem se za hlasy, a když je viděl přicházet, na okamžik jsem se zamyslel, co bych chtěl víc. Ale samozřejmě, že jsem nemusel přemýšlet dlouho. Nevěděl jsem, co všechno tenhle výlet ještě přinese, ale vypadalo to jako velmi dobrý nápad, a hlavně, já tak budu mít možnost oba muže, kteří mi úplně zpřeházeli hodnoty, poznat.
Jenže vzdát se takového skvostu, který jen tak neseženu, se mi taky nechtělo.
Doslova jsem si stařičkou zbraň přitiskl na prsa, upřel na ně své modrá očka, a pokusil se nahodit psí pohled.
„Já se chci ještě chvilku mazlit," byl jsem jak malé dítě, které právě objevilo nelepší cirkusovou atrakci.
„Víte, jak je vzácná? Sháním ji už léta a vzdal jsem se naděje, že bych si ji přidal do své sbírky. Prosím, jen chvilku. Běžte koupit prut, nebo co to vlastně potřebuju, tomu stejně já nerozumím, a pak pro mě přijďte," vydechl jsem, ještě víc si zbraň přitiskl k sobě, takže se mi chladná hlaveň teď otírala o tvář.
Nasadil jsem co nejprosebnější výraz a trochu trucovitě našpulil rty.
Mark
Byl jak malé děcko, které dostalo svou vysněnou hračku. Ale bylo fajn se na něho dívat.
„Vím, jak je vzácná, ale nemůžeme se zdržovat. Už si s ní tady hraješ půl hodiny,“ došel jsem k němu a trochu s obtížemi jsem mu ji vzal.
Vrátil jsem ji prodavači, který se taky usmíval, když Joshuu viděl. Popadl jsem Joshe za loket a skoro na sílu jsem ho táhnul ven.
„Thomasi, zajdi s ním koupit prut. Já musím ještě zavolat do práce. Počkám na vás u auta.“
Vzal jsem tašky, které jsem měl u sebe a vykročil ven. Zastavil jsem se hned u laviček, odložil tašky a vytáhl telefon. Musel jsem zavolat do práce, aby věděli, že dneska mám volno. A taky jsem to musel nahlásit nadřízenému.
Sice měl trochu kolem toho kecy, ale když jsem ho ujistil, že druhý den budeme zptáky a bude mít všechno, co po mně chtěl, nakonec souhlasil. Stejně prý podle něho jsem už na cestě na ryby. A musel jsem mu slíbit, že ho příště vezmu s sebou.
Když jsem vyřídil telefony, chtěl jsem jít k autu, ale nakonec jsem se otočil a šel zpátky do loveckých potřeb.
Chvíli jsem prodavače musel přesvědčovat, ale nakonec mi ji prodal. Domluvili jsme se, že mi ji zítra pošle domů.
„Kdyby se tu objevil kolega, řekněte mu, že jste ji prodal, ale neříkejte, že jsem to byla já.“
Prodavač se s pochopením pousmál a slíbil, že nic neprozradí, a zítra odpoledne ji budu mít doma.
Pak už jsem spokojeně vyšel ven, a než Thomas s Joshuou dorazili, naložil jsem věci do kufru a čekal na ně.
Joshua
Trochu jsem zafňukal, když mi Mark doslova vypáčil zbraň z ruky a vrátil ji pobavenému prodavači.
Snažil jsem se bránit, ale stejně mi to nebylo nic platné, a za chvilku už jsem s Thomasem mířil do rybářských potřeb, kde jsem nevěřícně zíral na všechny ty pruty, nebo jak se tomu říkalo, bedýnky, sedačky, tenké vlasce, různé nádoby, věci, co jsem ani nedokázal pojmenovat, a na stolem krčil nos nad drobnými živočichy a podobnými věcičkami, o kterých mi bylo řečeno, že jsou to návnady.
Bylo vidět, že tomu Thomas rozumí, protože s prodavačem prohodil několik slov, doslova puntičkářsky vybral několik věcí, a teprve pak jsme se odebrali k autu, obtěžkání zbylými taškami, jakoby jsme měli jet na týdenní výlet.
Mark už na nás čekal, opřený o auto a tvářil se navýsost spokojeně.
S povzdechem jsem hodil poslední smutný pohled na středisko, připravený poprosit Marka s Thomasem, aby jsme se sem na zpáteční cestě vrátili, a já se mohl znovu pokochat.
Neujeli jsme ani pár metrů a já mohutně zívl. Nevím, co mě tak unavilo, možná pocit štěstí, možná nakupování, ale ze zadní sedačky jsem se naklonil dopředu, jak Thomasovi, tak Markovi zezadu prohrábl vlasy, a pak každého z nich pořádně líbnul na temeno hlavy.
Teď už asi stejně nemělo cenu skrývat jakékoliv city, a já prostě byl v tuhle chvíli šťastný a chtěl jsem to dát najevo.
„Jste ti nejúžasnější chlapi, co jsem měl tu čest poznat. A teď si jdu s dovolením na chvilku zdřímnout," oznámil jsem jim, ještě jednou je trochu pocuchal, a pak se rozplácl na zadní sedačku a skoro okamžitě usnul.
Thomas
Vzhledem k tomu, že se Joshuovi moc nechtělo, byl jsem nakonec překvapený, když jsme pak vybírali věci pro něj.
Protože to byl evidentně nováček, nechtěl jsem kupovat nic, co by bylo předražené, kdyby to potom zahodil do popelnice. Ale i tak jsme měli slušný nákup. Když jsem procházel brodící kalhoty, kde se Josh usmál jejich názvu – prsačky, chtěl jsem, aby si je natáhl a zkusil, ale nakonec jsem to zavrhnul. Prostě jsem vybral ty, které jsem si myslel, že mu budou nejen sloužit ale i slušet.
Nebylo potřeba toho kupovat moc nic navíc, ale muškařský prut, který bychom svěřili nováčkovi do ruky, jsme náhradní neměli, takže to byla nutnost, pokud jsme se nechtěli střídat. Podběráky, stoličky, náhradní vlasce, mušky i háčky... toho měl Mark na srubu docela slušnou zásobu, protože tam pravidelně jezdil nejen sám nebo se mnou, ale i s lidmi z práce.
Byli jsme ještě kousek za obchodním centrem, když nám Josh zahrábnul ruce do vlasů. Po očku jsem se podíval na Marka, který hned zatnul zuby. Miluje, když si někdo hraje s jeho vlasy, a když mu je někdo protáhne od zátylku nahoru, dokázal by doslova vrnět blahem.
Ale když jsme slyšeli Joshova slova.... Zahřálo mě to u srdce a neubránil jsem se úsměvu, stejně jako Mark.
„To nám ho sem poslal asi ten nahoře,“ zvedl Mark hlavu ke střeše auta. „Ještě nikdy jsem nikoho takového nepoznal...“
„Hm, něco na tom bude…“ přikývl jsem, a podíval se do zpětného zrcátka na spícího Joshe.
„Taky si trochu zdřímnu,“ pohodlně se Mark opřel a za chvíli pochrupoval.
Je pravda, že se vlastně ani nevyspal. Tak jsem ho nechal. Tiše jsem si pobrukoval písničku, a jen co jsme vyjeli z města, přišlápl jsem plyn, abychom byli na srubu co nejdříve.
Cesta utíkala rychle, a nevím, jestli se ti dva spáči stihli dobře vyspat. Ale když jsem zastavil před Markovým srubem, kam vedla už jen travnatá cesta a jiným autem by se sem těžko dostávalo, vystoupil jsem. Zhluboka jsem se nadechl toho úžasně čistého vzduchu, ve kterém byla cítit i voda z nedaleké řeky, a pořádně se protáhl. Byl tu příjemný chládek, který šel od lesa, a část louky už byla osvětlena sluncem. Opravdu mám tohle místo rád…
Přešel jsem na druhou stranu auta, a otevřel jsem jejich dveře.
„Vstávat spáči… jsme doma…“
Joshua
Připadalo mi, že jsem snad ani nezavřel oči, a už jsem slyšel Thomasův hlas, jak mě budí.
Se zabručením jsem po něm hodil škaredý pohled, ale hned vykulil oči, když jsem viděl, kde jsme zastavili.
Vysoukal jsem se z auta, proběhl kolem Thomase kousek dopředu a nasál tu neuvěřitelně krásnou vůni.
„Příroda! Chládek!" zařval jsem na celé kolo s rukama nad hlavou.
Pak jsem začal pobíhat okolo jako potrefená husa, abych se pořádně nabažil.
Bylo to vážně krásné místo, a i srub vypadal útulně. Byl větší, než jak jsem si ho představoval a modernější.
V mé představě se srub podobal malé dřevěné chajdě z rozvrzaných prken, co sotva drží při sobě.
Než se oba vzpamatovali, poodběhl jsem kousek dopředu, tam kde jsem cítil vodu, a zastavil se u břehu, ze kterého jediného byl přístup do vody.
Ne, že bych nikdy neviděl řeku, ale nikdy jsem se na ni nedíval tak jako teď. Osobně jsem měl vodu strašně rád, byl jsem dobrý plavec, ale nikdy jsem neplaval ani v moři, natož v řece.
Zkusmo jsem do ní strčil prst a uskočil.
„Studená!!! Do toho nevlezu!" zakřičel jsem s očima navrhl hlavy, když jsem se vrátil zpátky.
Mark
Byl jsem celý polámaný, když jsem vylezl z auta. Ale věděl jsem, že během chvíle se tady na tomhle místě vzpamatuji. Vždycky to tu na mě působilo dobře, a rád jsem tu jezdil. Po počátečních peripetiích, než jsem vůbec mohl tuhle část pozemku odkoupit, postavit srub a nějak se tu zabydlet, tohle byla ta nejlepší investice a odměna vůbec. Nikdy jsem toho nelitoval.
„Jasně že je studená, je to horská řeka!“ zavolal jsem na Joshuu a ukázal nahoru k horám. „Ale tady lovit nebudeme. Půjdeme pak trochu níže, kde je řeka širší. Je tam lepší přístup a lépe se tam loví. Ale já tam většinou vlezu do vody, a pak proti proudu postupuji sem nahoru. Pojď pomoct s věcma! Thomasi, nahoď generátor, ať můžeme zapnout lednici. Piva a vody můžeme hodit do řeky, ať nám nezabírají zbytečně místo.“
Přešel jsem ke kufru auta a začal jsem vytahovat věci. Na oblečení jsme toho moc nepotřebovali, tak to byla jen malá kabela, ale jídla jsme měli celkem dost, pití taky, a hlavně věcí pro Joshe. Vážně asi vykoupil celý obchoďák.
„Tak se pojď mrknout, kde budeš spát,“ zavolal jsem Joshe, zatímco Thomas už s dvěma velkými kanystry s naftou zalezl dozadu za srub do přístěnku, kde byl generátor.
Odemkl jsem těžké chránicí dveře do srubu a teprve potom druhé, normální, které nás vpustily do mého lesního království. Srub byl velký tak akorát. Dole byla v chodbě menší koupelna s vanou a chemickým záchodem. Komora, ve které byly uloženy věci na rybaření a pár dalších blbostí. A pak tam byla velká místnost, kde byl vlastně něco jako obývák a kuchyňský kout. Jeden malý pokoj na spaní a nahoře pod střechou další dva. Všechen nábytek byl z masivu a laděný tak, aby seděl dobře do lovecké chaty, i když tohle byl spíš jen srub. A i když sedačka i dvě křesla byly pohodlné, nechtěl jsem, aby to připomínalo bydlení ve městě.
„Tak tě tu vítám,“ odložil jsem tašky s jídlem na velký dubový stůl, který byl součástí kuchyňského koutu.
Joshua
Připadal jsem si jako Alenka v říši divů.
Pomohl jsem Markovi s věcmi do srubu a nevěděl kam s očima.
Bylo to krásné místo, čisté, útulné a vonělo dřevem a přírodou.
A když se pak Mark zastavil v kuchyni, která byla spojená s obývákem, odložil věci na velký stůl a přivítal mě, neubránil jsem se dojetí.
„Nechci brečet. Vážně," vzlykl jsem a přikryl si tvář dlaněmi.
Pak sem bez rozmýšlení přešel až k němu, dlaněmi se ho chytil za pas, trochu se sklonil a čelem se opřel o jeho hruď.
„Díky. Díky moc. Tohle...si ani nezasloužím..." zašeptal jsem a popotáhl, jak jsem se snažil zadržet slzy, tentokráte štěstí.
Thomas
Nahodil jsem generátor, doplnil zásoby nafty a prázdné kanystry jsem odnesl zase do auta, abychom je pak nezapomněli. Pobral jsem z auta nějaké věci a zamířil do srubu.
Vešel jsem dovnitř právě ve chvíli, kdy se Josh vrhnul na Marka. Zůstal jsem stát ve dveřích a díval se na ně...
Byl to zvláštní pohled, ale věděl jsem, že ze strany Joshe jde spíš o projev vděčnosti, podle toho, co jsem zaslechl, když jsem vešel.
„V autě je ještě několik věcí, tak mi to pomozte vyložit,“ promluvil jsem po chvilce a vešel dovnitř. Kabelu s oblečením jsem hodil na zem vedle sedačky a poslední tašku s jídlem jsem taky odnesl na stůl.
„Máme toho, jako bychom tu měli být měsíc To zas většinu budeme tahat zpátky,“ zavrtěl jsem hlavou, když jsem konečně viděl tu hromadu jídla na jednom místě.
„To je v pohodě,“ s úsměvem poplácal Mark Joshe po zádech, aby ho pustil. „Zítra sem mají dojet kluci z mravnostního, takže jim necháme jet i generátor...“
„Beru si pokoj dole,“ zašel jsem hned zpátky pro svou kabelu a zamířil ke dveřím, kde jsem hodlal spát. „Jsem utahaný a počítám, že po tom máchání ve studené vodě nebudu schopný pak dojít do patra.“
Vešel jsem do pokoje a hned jsem si vytáhnul věci, abych se převlékl, a tohle už si zbytečně víc nešpinil. Stejně jsme se chystali na vodu, tak jsem už chtěl být připravený.
„Jo, a než půjdeme, něco bych ještě pojedl a dal si silné kafe! A uvař kafe i do termosky, Marku!“ zahulákal jsem na ně zpátky a už se převlékal, abych se zbytečně nezdržoval.