Thomas
„Dobře, mami, zavolám mu a domluvím se s ním. Někde si zajdeme na pivo a natluču mu do hlavy, jak se má chovat,“ zasmál jsem se, ale konečně se napjatá atmosféra uvolnila, a i máma už se v telefonu zasmála. Když jsem slyšel klapnout dveře od chodby, zvedl jsem hlavu k hodinám.
Mohl bych si podle sousedky řídit čas, většinou v tuhle dobu odchází do práce.
Domluvil jsem s mámou, nechal jsem pozdravovat tátu, a hned jak jsem zavěsil, už jsem vytáčel číslo na Dejva. Chvíli mu trvalo, než mi telefon zvedl. Nejspíš tušil, když viděl moje číslo, že mi už máma volala, a čekal, s čím na něj vyrukuji. Mluvili jsme spolu asi patnáct minut, než jsem ho přesvědčil, aby nedělal voloviny, protože je v první pětce ve svém ročníku, a tyhle zbytečné obavy a stresy mu nedělají dobrý obrázek. Domluvili jsme se, že se staví ke mně, a společně se podíváme na to, co mu nejde a pomůžu mu s tím, pokud to bude v mých silách. Ale upozornil jsem ho, že teď dělám opravdu na vážném případu, tak by se mohlo stát, že naše sezení na poslední chvíli můžu odvolat. Oddechl jsem si, když hovor skončil. Docela mě to zdrželo, a já chtěl ještě dodělat Boltův případ, kdy jsem procházel i ty ostatní vraždy, abych si byl opravdu jistý, že jeho jsou jen ty dvě vraždy, na které jsme přišli. Pokud je někde nějaká další mrtvola, kterou má na svědomí, tak zatím o ní nevíme.
Když se znovu ozvalo klapnutí dveří od chodby, ani by mi to nepřišlo, ale ve chvíli, kdy jsem zaslechl pravidelný klapot dámských podpatků, jsem se zarazil.
Vstal jsem, a vyšel z pracovny. Pokud sousedka teprve teď odešla, tak potom... Kdo to byl předtím?
Zamyslel jsem se a v tu ránu, kdy jsem uviděl na stolku v předsíni hrnek s kávou, docvaklo mi to.
Až teprve teď mi došlo, že to první klapnutí dveří zaznělo moc blízko na to, aby to byly sousedčiny dveře…
S nepříjemným pocitem u žaludku jsem zvedl hrnek, když jsem pod ním zahlédl lístek.
„promiň“
Co to je?
Skrčil jsem ho v ruce a rychle zamířil do obýváku, a pak do rozsvěcené kuchyně.
„Joshi?!“ zavolal jsem do bytu, ale on neodpověděl.
„Joshi?!“ přidal jsem na hlase a šel se podívat do ložnice a do koupelny.
Nepříjemný pocit notně zesílil, když neseděl ani na záchodě. Byt byl naprosto prázdný. Rychle jsem proletěl jeho věci, které měl naposledy na sobě a prohlédl skříň a jeho kufry. Nezdálo se, že by hledal něco na oblečení a hlavně... Chyběla jeho peněženka, telefon a můj župan, do kterého jsem ho oblékl.
Okamžitě jsem zaběhl pro svůj telefon a hned vytočil jeho číslo... Tohle mi musí vysvětlit...
Mark
Byl to perný den, ale byl jsem moc rád, že se Thomasovi nic nestalo. A ani Joshovi. Ještě že Boltovi hráblo a zaútočil nemocnici. I když chtěl Joshe zabít, tímhle mu paradoxně zachránil život. Ještě, než jsem odešel z kanceláře, znovu jsem si otevřel jeho složku. Zajímalo mě, proč se mu Joshua neubránil. Byl cvičený, trénovaný policista, který by měl takové případy zvládnout. Má za sebou náročný výcvik a hlavně… dobré výsledky. A přesto…
Trvalo mi chvíli, než jsem to prostudoval. Ale když jsem složku zavřel, už jsem se nedivil. Sice jsem ji už jednou četl, ale tenkrát mě nenapadlo, že by to na něj mohlo mít až takový vliv.
To, co zažil, muselo být tak moc traumatizující, že jsem se nakonec podivil, že si Josh neprostřelil hlavu. Nehledě na to, kolikrát ještě musel vypovídat a svědčit u soudu, kde se to propíralo ze všech stran, a obhajoba obviněného na Joshovi opravdu nenechala suchou nit.
Když jsem se vrátil domů, byla už tma, ale přesto jsem si říkal, že oproti minulým dnům jsem se vrátil docela brzy. Osprchoval jsem se a hodil jsem na sebe jen triko a tepláky. Udělal jsem si rychlou večeři a kávu, a usadil jsem se v obýváku, s nohama na stole, a u puštěné televize.
Komedie… To bylo to, co jsem potřeboval. Prostě, aspoň na pár hodin vypnout, než zase půjdu do toho frmolu.
Dal jsem do pusy snad teprve třetí sousto, když začal zvonit domovní zvonek. A ne, jen krátce. Ale celou dobu, než jsem nevydržel s nervama, odložil tác s jídlem a s nadávkami se sunul ke dveřím.
Poslední nadávku jsem spolknul, když jsem je otevřel. Přede mnou stál Josh a vypadal, že se každou chvíli zhroutí.
Opatrně jsem ho chytil za ruku, která stále visela na zvonku, aby ten kravál přestal.
„Kdo tě nenávidí? Co to říkáš? Bolt je ve vězení,“ otevřel jsem víc dveře a pustil ho dovnitř.
Zavřel jsem hned za ním a ukázal mu, kde je obývák. Ale když jsem se na něho víc podíval, začal jsem tušit nějaký problém. Byl oblečený v županu, v Thomasově županu, a dokonce byl bosky. Jako by právě utekl z domu. Jediné, co s sebou měl, byl telefon a peněženka.
„Posaď se sem. Uvařím ti čaj, a ty mi v klidu pověz, co se stalo,“ donutil jsem ho sednout na židli u stolu, a šel mu rychle uvařit čaj.
Joshua
Když mě Mark odvedl bez řečí do obýváku, posadil mě na židli a za chvilku přinesl horký čaj, třásly se mi tak ruce, že jsem nedokázal udržet ani peněženku a mobil.
„Nenávidí mě. Thomas," vzlykl jsem a vysmrkal se do nabízených papírových kapesníčků.
„On... řekl to… řekl, že jsem k ničemu, že nechápe, jak můžu být detektiv. Jak jsem prý mohl projít testy, a taky řekl, že mě pošle zpátky…“ slova se ze mě valila jedno přes druhé, stejně jako slzy.
Pak jsem vstal a začal přecházet po místnosti.
„Myslíš, že se necítím jako idiot?!" vyjel jsem se stopou hysterie na Marka.
„Od té doby, co jsem tady, jde všechno do hajzlu! Jsem jeden z nejlepších detektivů! Jsem členem speciálních jednotek, prošel jsem si výcvikem, o kterém se nikomu z vás ani nezdálo! V podstatě jsem tvůj nadřízený, a podívej se na mě! Co teď ze mě je?!" pokračoval jsem, a už se přestal ovládat úplně.
„Není dne, kdyby se o mě Thomas nemusel starat. A proč?! Protože jsem neschopný idiot, co se nedokáže vypořádat s vlastní minulostí!" zařval jsem doslova a praštil do stěny, u které jsem se zrovna zastavil.
„Myslel jsem si... Na okamžik jsem si pomyslel, že bych mohl… Že bych konečně mohl mít skutečného přítele… skutečné přátele… Ale, kdo by se chtěl s takových chudákem jako já přátelit? Od začátku jsou se mnou jen problémy, a to jsem do tohoto města jel s tím, jak všechno perfektně zvládnu. A teď?! Chovám se jako hysterka, hroutím se tu jako nějaký chudák, a... Zatraceně, kašlu na to. Neměl jsem chodit ani k tobě. Máš svých starostí dost, než poslouchat ještě někoho takového jako jsem já," svěsil jsem rezignovaně ramena, a dokonce i slzy se zastavily, jak jsem prostě všechno vzdal.
Už jsem neměl sílu na to jít dál.
„Nechám se ze zdravotních důvodů z případu odvolat. Thomas už by to měl zvládnout. Nějaké indicie máte, takže vrahy chytnete i beze mě," dodal jsem beze stopy emocí v hlase a do roztřesených rukou vzal mobil a peněženku, které jsem předtím odložil na stůl.
Jenže ty se mi tak třásly, že obě věci spadly na zem.
Klekl jsem si, abych je sebral, a v tu chvíli mě to zase dostihlo.
„Já už to nezvládnu. Nevím jak dál. Nevím, co dělat..." zavzlykal jsem a zvedl k Markovi uslzené oči.
Mark
Uvařil jsem Joshovi čaj, ale prakticky se ani nenapil a hned spustil.
Po prvních slovech mi už bylo jasné, proč má na sobě Thomasův župan. Taky jsem v něm občas chodil, když jsem u něho přespával.
Ani jsem si nesedl. Stál jsem u Joshe a pozorně poslouchal jeho hysterické výlevy.
„Ani nepřemýšlej o tom, že bys tenhle případ vzdal. Chceš, aby ten Britský zmetek, který ti dělá naschvály, viděl, jak ses vrátil se staženým ocasem zpátky domů?!“ vyjel jsem prakticky okamžitě, co tuhle možnost zmínil.
Když Josh skončil na zemi, klekl jsem si k němu jeho věci pošoupnul bokem. Zadíval jsem se mu do jeho uslzených očí.
„Přítel? Bereš Thomase jako přítele? Co jsem stihl zatím vypozorovat, tak on tě tak nejspíš bere, i když si to zatím sám neuvědomuje. Nikdy by tě neposlal domů jen tak. Neudělal to ani při vašem prvním setkání. Z jeho strany to byla jen čistá provokace, protože má občas tendenci se chovat jako idiot. A tím jsem si naprosto jistý, protože dobře věděl, že kdyby ses chtěl vrátit, tak ty rozhodně peníze na letenku nepotřebuješ. Jen tě zkoušel, víš? A myslíš si, že kdyby tě přijal do svého domu, do svého soukromí, kde jen tak někoho nepustí, že by ti řekl, že tě nenávidí? To si vážně myslíš? Ty, člověk, který je nejlepší v sestavování profilů zločinců, si nedokážeš odvodit z Thomasova chování, jak tě bere? Cavisi, vzpamatuj se! Tohle všechno, co jsi na mě vychrlil... Řekl ti to snad Thomas do očí? Neslyšel jsem od něj na tebe jediné křivé slovo!“
Myslím, že jsem trochu i zvýšil hlas, a bezděčně chytil Joshuu silně za lokty. Neumím jednat s lidmi, kteří propadají hysterickým záchvatům, tak dobře, jako to umí Thomas. Snažím se, to jo, ale jeho kvalit v tomhle nedosahuji. Mám Thomase moc rád. Možná víc, než moc... Ale jen si to nechci připustit, a proto mě mrzí, co od Joshuy slyším. Ale i Josh si mě získal svou zvláštní povahou a já nerad vidím, jak se mi tady takhle sype.
Možná se teď Josh vzpamatuje a začne trochu přemýšlet. Nebo se naštve a jednu mi natáhne, tak jak to udělal s tou stěnou, ve které je teď díra, protože to je sádrokartonová přepážka.
Anebo... Dokonale jsem to zabil, a on se teď sesype úplně.
Tak jako tak, moc možností na výběr není. Jen jsem držel Joshe stále za lokty, možná i proto, abych mohl včas zareagovat, kdyby se vážně sesypal, nebo mě začal mlátit.
Joshua
Poslouchal jsem Markova slova a snažil se je všechny pobrat.
Možná… Možná měl pravdu? Jenže... O kom jiném by asi tak Thomas mohl mluvit?
„Já... Omlouvám se... Je to tvůj přítel. Znáš ho líp než já, ale... Já prostě nevím, co si mám myslet. O tobě, o něm... I přesto, že jsem nechtěl být detektiv, mám teď svou práci rád. Žádný případ jsem zatím nevzdal, ale tohle… teď… Mám pocit, že všechno jen kazím a vám oběma přidělávám jen starosti," mlel jsem jedno přes druhé s hlavou sklopenou.
„Tohle všechno... Vážně jsem to nechtěl…“ zašeptal jsem ještě, a v tu chvíli mi začal zvonit mobil.
Byl to Thomas, jenže já mu to teď nemohl vzít. Nemohl jsem s ním mluvit po tom, co jsem tak zbaběle utekl.
„Nemůžu mu to vzít. Prosím. Nenuť mě. Teď s ním nemůžu mluvit. Nech mě tu chvíli u tebe, prosím. Stejně nejspíš volá, jen aby mě seřval. Pokud mu to teď zvednu, celé to jen zhorším," doslova jsem se pověsil na Marka a křečovitě mu prsty sevřel ramena.
Díval jsem se s tou nevyslovenou prosbou do jeho očí. Nebyl to Thomas, ale i tak jsem věděl že jediné, co mi pomůže se zbavit toho šíleného stresu, je...
Náhle bez varování jsem se přitiskl na Markovy rty. Políbil jsem ho krátce, ale za to tak intenzivně, že jsem nás málem převrátil na zem.
„Prosím… pomoz mi… uklidnit… potřebuji to…“ zašeptal jsem, trochu se odtáhl, roztřesenýma rukama si rozvázal pásek od županu, a pak ho stáhl z ramen.
„Prosím, udělám všechno, co budeš chtít. Všechno, co si jen pomyslíš. Jen mě tu nechej. Aspoň chvíli. Prosím…“ zašeptal jsem s obličejem pomalu přitisknutým na ten jeho, a rukou přejížděl po jeho stehnu až ke klínu.
Tohle jsem já… Tohle je mé pravé já... Takhle řeším své problémy, svou frustraci a svou bezmoc.
Mark
Cuknul jsem sebou, když se na mě Josh zničehonic zavěsil. Podíval jsem se na telefon, který ještě chvíli vyzváněl a měl chuť ho zvednout a říct Thomasovi, že je Josh u mě.
Nechci ho nutit, aby mluvil s Thomasem, když je v tomhle stavu a má pochyby. Ale bylo by dobré, kdyby to věděl... Určitě se o něj bojí a hledá ho.
Chtěl jsem Joshovi říct, že zavolám Thomasovi já, ale v tu chvíli mi vecpal svůj jazyk do pusy s takovou vervou, že jsem měl co dělat, abych nás udržel a nespadli jsem.
První reakce byla, že jsem ho chtěl odstrčit, Ale po jeho slovech...
Vím, jak se cítí, a chápu, co pro něj v tuhle chvíli sex znamená, protože já sám tím ze sebe dostávám stres… Znovu jsem se podíval na jeho mobil.
Nemůžu Joshe odmítnout. I já sám v tuhle chvíli pocítil touhu zbavit stresu nejen jeho ale i sebe, protože si to možná ani neuvědomuje, ale tohle všechno přenáší na mě. Plus... to co se nahromadilo za den v práci. A když přejel rukou v mém rozkroku a když jsem viděl, jak přede mnou odhalil své tělo...
Po malém zaváhání, které způsobilo mé svědomí, co se teď krčilo někde v koutku, jsem nakonec Joshe chytl kolem pasu a prudce si ho k sobě přitáhl.
„Můžeš tu zůstat,“ přitiskl jsem se na jeho rty a vecpal mu svůj jazyk mezi zuby.
Přetočil jsem ho a docela necitelně jsem ho dostal pod sebe. Skoro okamžitě se má ruka chopila jeho problému, a zatímco jsem se z jeho úst přesunul níž, protahoval jsem ho v dlani a vzápětí se posunul mezi jeho nohy, abych pořádně naslinil jeho dírku, do které jsem hned vrazil dva prsty.
Joshua
Nestačil jsem se pořádně ani nadechnout, a už jsem klečel na kolenou, s obličejem přitisknutým k zemi, a s Markovými prsty v dírce.
„Marku!" zaúpěl jsem, vyhrbil se jako kočka, roztáhl víc nohy, a sám se začal pohybovat proti jeho prstům.
Nečekal jsem, že takhle zareaguje. Myslel jsem si, že budu muset naléhat víc, ale už z milování v jeho kanceláři jsem pochopil, že na tom bude nejspíš podobně jako já.
A za dnešní den si asi taky užil dost stresu.
Chtěl jsem ale, aby i on z toho něco měl, takže jsem po chvilce ucuknul, a znovu se přetočil čelem k němu.
Aby nemohl protestovat, vrhl jsem se na jeho rty a rukou sjel k teplákům a povolil šňůrku.
„Já chci taky…“ zašeptal jsem a tlakem ho donutil sednout si.
Stáhl jsem mu tepláky, pod kterýma už nic neměl, a potom mu svlékl i triko.
„Tentokrát budu já tvoje děvka, a můžeš si se mnou dělat, co chceš," vrátil jsem mu větu, kterou mi řekl tehdy v kanceláři, přejel prsty po jeho hrudi až ke klínu, promnul jeho penis, který pod mými doteky rychle ztvrdnul, a pak stejnou cestu zopakoval svými rty.
Chytil jsem ho pod koleny, abych mu co nejvíc mohl roztáhnout nohy, a pak se místo jeho penisu začal věnovat jeho dírce, kterou jsem dráždil svým jazykem.
Mark
Byl stáhnutý a nevěděl jsem, jestli by se mi ho podařilo připravit dostatečně rychle na můj vstup, abych mu neublížil. Ale on se do toho vrhnul tak, že jsem mu skoro nestíhal. Čekal jsem cokoliv, ale že bude až tak... Skoro jako já...
Byl jako saň, která se vrhla na svou oběť. Nestihl jsem ani zareagovat, když se dobrovolně vzdal mých prstů, a už se na mě tlačil, a veškeré protesty mi vzal dravým polibkem.
Tahle rychlá a náhlá akce doslova vzala mé tělo útokem. Byl jsem vzrušený během vteřiny a sotva jsem stíhal s dechem. Chtěl jsem Joshe chytit a přitáhnout si ho k sobě tak těsně, aby i on cítil, co to se mnou udělalo, a to jsme teprve začali.
„Joshi,“ zavrčel jsem, když jsem mírně nadzvedl zadek, aby mi mohl stáhnout tepláky.
Ale neposlouchal mě a hned mě zbavil i trika. Myslel jsem si, že se na mě vrhne, že budu zase ten, kdo roztáhne nohy, ale jeho slova...
Doslova jsem se roztřásl, když jsem slyšel svá vlastní slova z jeho úst.
Moje děvka...
Vzpamatoval jsem se a zvedl se, i když to co prováděl, mi dělalo neskutečně dobře. Chytil jsem ho pevně za jeho vlasy a donutil ho zvednout se do kleku.
„Moje děvka, co?“ zavrčel jsem těsně u jeho obličeje. „Tak mě neser a roztáhni nohy.“
Prudce jsem mu za vlasy zaklonil hlavu a kousnul ho do krku.
Joshua
Byl jsem jako v transu. Celé tělo se mi třáslo, ale tentokrát vzrušením.
Ani jsem nestačil vzít Markův penis do úst, abych si s ním mohl pohrát, a už jsem byl nucen si kleknout, když mi pevně sevřel vlasy.
Vydechl jsem vzrušením a částečně zafňukal, částečně zasténal, když mi ukázal svou nadřazenost.
A pak...
„Marku!" doslova jsem zavyl, když řekl ty slova, a pak mě kousnul do krku.
Vůbec mě nešetřil. Útočil na mé tělo prudčeji než Thomas, ale v tuhle chvíli mi to přinášelo mnohem větší vzrušení.
Zaryl jsem mu nehty do paží a lehce ho poškrábal.
Vysmekl jsem se z jeho sevření, rychle ho kousnul do spodního rtu a brady, a pak se od něj kousek odtáhl.
Sedl jsem si před něj na zem, pak se položil na záda, zvedl hlavu, abych mu viděl do očí, a hlavně on aby v těch mých viděl tu šílenou touhu, a pořádně se chodidly zapřel o zem.
Roztáhl jsem nohy, co nejvíc to šlo, což v mém případě bylo hodně. Zvedl jsem zadeček, abych měl lepší přístup, prsty jedné ruky jsem roztáhl kůžičku kolem dírky, a dva prsty druhé ruky, které jsem naslinil, jsem si strčil přímo dovnitř, a trochu ji roztáhl.
Nebylo to zrovna nejpohodlnější, ale v tuhle chvíli mi to bylo úplně jedno. V tuhle chvíli jsem cítil jen touhu, která nás oba doslova obklopovala.
„Pojď... Ošukej mě..." zachraptěl jsem, zatímco jsem mírně pohyboval prsty.
Věděl jsem, že na Marka, na rozdíl od Thomase, mají tyhle slova účinek, a hodlal jsem toho náležitě využít.
Mark
Cukl jsem hlavou, když mě kousnul do brady, ale odpověděl jsem mu na to silnějším sevřením vlasů. Jeho nehty se mi zaryly do kůže na rukách, až jsem bezděčně zatnul svaly. Dýchal jsem přes nos a zatínal zuby, až se mi čelisti hýbaly.
Zapřel jsem se rukama vedle jeho těla a díval se, jak si protahuje svou dírku. Ruce jsem měl sevřené v pěst, a přitom se mi třásly. Třásl jsem se doslova celý na to, abych si ho vzal, tak rychle mě tento člověk dostal a já tomu prostě nedokázal odolat.
Tohle potřeboval... Tohle jsem potřeboval i já...
Popadl jsem ho za ruku a vytáhl mu prsty. S pohledem upřeným do jeho očí jsem s nimi zamířil do své pusy. Kousl jsem do nich, abych je pak strčil dovnitř a celé je pořádně olízal.
„Jsi vážně děvka,“ zavrčel jsem, když jsem se k němu sklonil a ruce mu přitiskl nad hlavu.
Přechytil jsem si je do jedné ruky a pevně je sevřel.
„Chci tě slyšet,“ znovu jsem ho kousnul do brady a do krku.
Nastavil jsem se proti němu a s hlasitým hrdelním zachrčením jsem zatlačil.
Nebral jsem ohledy... Chtěl to, a já to chci taky.
Nečekal jsem, až si zvykne a rovnou jsem začal přirážet. Kdybych ho nedržel za ruce, kdybych nedržel jednu jeho nohu přitlačenou k jeho tělu, nejspíš bychom už byli v kuchyni, jak tvrdě jsem si bral jeho zadek.
Joshua
Doslova se mi zatmělo před očima, když do mě proniknul a hned začal přirážet. Ostrá bolest se mísila se vzrušením tak moc, až jsem se doslova svíjel pod jeho přírazy, a snažil se mu vyjít vstříc, jak moc jsem chtěl, aby přitvrdil.
„Marku… Marku... Víc… tvrději…“ sténal jsem nahlas a prohýbal se v zádech pod náporem vzrušení.
„Prosím, Marku…“ zafňukal jsem, když se otřel o mou prostatu, a mě tak dostihla první vlna orgasmu.
„Marku, Marku, Marku!" házel jsem hlavou ze strany na stranu, a s každým jeho přírazem se blížil k vrcholu.
Tohle už nešlo dál protahovat.
S jeho dalším tvrdým přírazem, jsem se svým klínem doslova natiskl na ten jeho, sevřel se tak moc, že ho to nejspíš i zabolelo, prohnul se v zádech tak, že jsem se natiskl na jeho hruď a skoro si přitom vykloubil ruce. Zaklonil jsem hlavu, a táhlý sten mi doslova odumřel na rtech, jak jsem málem přišel o všechen vzduch. Úplně jsem přestal vnímat okolí a srdce mi málem vyletělo z hrudi, jak se snažilo ustát ten nápor.
Vlhkost na břiše jsem cítil už jen podvědomě, stejně jako Marka.
Mark
Měl jsem co dělat, abych ho udržel na místě. Prohýbal se proti mým výpadům, a o to tvrději jsem do něj narážel, až jsem měl pocit, že projdu skrz něj.
Pustil jsem jeho nohu a tou volnou rukou se zapřel o zem, když mé srdce pod tím náporem nasadilo doslova sprintérskou rychlost. Trhaně jsem se nadechoval a několikrát jsem musel polknout, když se mi sliny hromadily v ústech. Otevřel jsem pusu a nabíral vzduch, jak jen to šlo. Ale jen jsem v rytmu přírazů ze sebe vydával hlasité vzdechy, které musely být slyšet až ven.
Když se na mě Joshua narazil, sprostě jsem zaklel.
„Kurva! Joshi!“ zařval jsem a pustil jeho ruce, jak mě to vzalo do předklonu.
Pustil jsem ho úplně a zvedl se do kleku, abych ho mohl chytnout za boky a přirážet si ho na sebe, když se tím vším mým tělem prohnala tak silná vlna chtíče, ta šílená touha po ukončení, že jsem se přestával ovládat.
Se sprostými nadávkami na rtech a těžkým dechem jsem plnil jeho nadržený zadek až do poslední kapky. Jeho stahy ještě víc umocňovaly ten skvělý pocit, který jsem v tu chvíli měl, a který vymazal všechno kolem mě. Jen sebe a jeho jsem byl schopen vnímat. Jen naší existenci, skvělý orgasmus, který ukončil tenhle šílený den...
Pustil jsem jeho nohy, když jsem se už nezvládal udržet ani na kolenou. Zalehl jsem Joshe, a jen na poslední chvíli se zapřel o lokty, abych mu nevyrazil dech.
„Tak to bylo správně... hodný...“ kousl jsem ho znovu do brady a do rtů, než jsem mu věnoval polibek na ukončení téhle rychlé a dravé šílenosti.
Joshua
Prudce jsem oddechoval a zažíval dozvuky orgasmu ještě v době, kdy Mark svým semenem plnil můj zadek.
Tenhle šílený, rychlý a dravý sex mě zbavil veškerého napětí v těle, a doslova mě uzemnil.
V duchu jsem si udělal poznámku, že budu muset Marka při nejbližší příležitosti zase navštívit.
„Marku," vydechl jsem mu do rtů, když na mě nalehl, kousnul mě a přihlásil se o polibek.
„Díky…“ vydechl jsem znovu, když jsem polibek přerušil, abych se mohl nadechnout, ale pak si ho znovu přitáhl k sobě.
Aniž bych to nějak plánoval, čím víc jsem se uklidňoval, tím víc na mě padala únava.
Z posledních sil jsem Marka objal kolem pasu, hlavu si přitiskl na jeho prsa, políbil ho na hruď, a pak všechno kolem mě utichlo.
Mark
I přes ten polibek jsem stále rychle oddechoval a snažil se ustát ten třes ve svém těle, který byl tak intenzivní, až jsem sám nechápal. Nedokázal jsem Joshuovi ani odpovědět. Když jsem se už nadechoval, abych promluvil, on prostě najednou odpadl.
Hmm, tak tomu se asi říká, ojet někoho do bezvědomí...
Pro jistotu jsem se na něj ale pozorněji zadíval. Ale když jsem zjistil, že pravidelně oddechuje, oddychl jsem si. Opatrně jsem z něj vyjel, i když to šlo vlastně už skoro samo, jak jsem byl úplně vyždímaný.
Klekl jsem si, a ještě stihl zachytit Joshovy ruce, kterými mě držel, a položil mu je opatrně na zem. Když jsem se zvedl a zmizel tlak mého těla na něm, zhluboka vydechl a spokojeně se znovu nadechl. Neprobudilo ho ani, když se mu nohy rozjely, a on tu na zemi opravdu ležel jako levná štětka z baru.
Zašel jsem do koupelny, namočil ručník do teplé vody, abych ho mohl trochu otřít a odnést do postele. Byl vysoký jako já, ale nebyl těžší. I když jsem měl trochu problém ho podebrat a zvednout, nakonec jsem to zvládl.
Opatrně jsem ho přenesl do ložnice a položil na svou postel. Měl jsem sice pokoj pro hosty, ale nebyl přichystaný a nechtěl jsem ho pokládat na holou matraci.
Přikryl jsem ho a chtěl odejít, když mi pohled padl na můj telefon, který tam vždycky odkládám, abych měl od práce klid, aspoň když jsem doma.
Blikaly na mě tři nepřijaté hovory...
V tom zápalu, kdy jsem s Joshem vytíral v obýváku podlahu, jsem ho ani neslyšel. Nebo spíš nevnímal.
Vzal jsem ho a potichu se vytratil z ložnice. Zavřel jsem za sebou dveře, a teprve až v obýváku jsem vytočil Thomasovo číslo.
Thomas
Když jsem zjistil, že Joshua opravdu zmizel, dokonce mi ani nebral telefon, začínal jsem mít obavy, co se s ním děje. Zaběhl jsem do ložnice a oblékl se, abych mohl jít ven.
Než jsem se dostal před barák, zkoušel jsem mu znovu volat, ale marně. Když jsem stál před domem, přemýšlel jsem, jestli nasednout do auta a projet město, nebo...
Vlastně jsem ani nevěděl, co to „nebo“ by mohlo být.
Chvilku jsem se rozhlížel, ale nakonec jsem zkusil první variantu. Tu samou, když Josh utekl poprvé. Rychlým krokem jsem zamířil stejným směrem. Ale skoro nikdo nebyl venku, a ani jsem ho neslyšel. Byla už skoro noc a většina obyvatel byla už zalezlá ve svých bytech.
Nemá to cenu... Zajedu se podívat na oddělení, jestli se nakonec nerozhodl utéct tam, i když byl jen v županu. Ale i tak budu muset informovat Marka. Nejspíš mě zabije, že jsem ho nedokázal pohlídat.
Ale ani Mark mi nebral telefon. Zkoušel jsem to třikrát, a bez výsledku.
Nedalo se nic dělat. Poslední možnost policejní oddělení, jinak po něm budu muset vyhlásit pátrání. Přece jen, je to vyšetřovatel, který dělá na vážném případu a mohlo se stát cokoliv.
Zrovna jsem startoval auto, když mi začal zvonit telefon. Doslova jsem po něm skočil, když jsem viděl Markovo číslo.
„Uklidni se!“ skoro na mě zařval do telefonu, když jsem na něj vychrlil nadávky, že se mu nemůžu dovolat a je krize.
„Ztratil se Josh. Podle všeho utekl. Vzal si sebou telefon a peněženku, ale nemůžu se mu dovolat. Nebere mi to. Víš, v jaké byl stavu, když jsme šli z nemocnice. Mám o něj strach, co když se u něj objevilo post trauma, a prostě mu švihlo? Nemůžu ho najít, Marku!“
Mark
Tušil jsem, že mi Thomas zkoušel volat právě kvůli tomu. Musel jsem se zavřít, abych nevzbudil Joshe, když jsem na Thomase zvedl hlas, abych ho uklidnil.
„Klid, Thomasi, Joshua je u mě. Slyšel tě, jak říkáš něco o neschopném detektivovi a nervovém zhroucení a myslel si, že mluvíš o něm…“
Musel jsem si telefon na moment oddálit od ucha, když Thomas začal řvát. Málokdy se takhle rozčílí. Nejspíš se opravdu bál.
„Snažil jsem se ho přesvědčit, že to nebylo na něho. Teda aspoň v to doufám Thomasi. Snažil jsem se mu to vysvětlit. No, trvalo mi chvíli, než jsem ho uklidnil, nemohl jsem ti vzít telefon, promiň,“ o něco jsem ztišil hlas. „Joshua teď spí, přijeď sem, a v klidu si promluvíme, ano? A nemusíš se o něj bát. Je v pořádku...“
Thomas
„Je to idiot?!“ zařval jsem rozčíleně do telefonu, když jsem slyšel důvod Joshova útěku. „Telefonoval jsem s mámou kvůli Dejva. Víš, jaký je brácha nervák. Neměl, do prdele, poslouchat za dveřmi, a měl jít dovnitř.“
Ale ulevilo se mi, když mi Mark řekl, že je Josh u něj. Ale i tak jsem byl naštvaný, že utekl jen proto, že si něco namluvil a špatně vyložil.
„Musel jsi ho uklidnit? To jste spolu celou dobu jen mluvi-“ zpozorněl jsem. „Takže Joshua spí? Víš co, za chvíli jsem u tebe. Jen mu vezmu nějaké oblečení, ať nelítá po městě jen v županu.“
Rozloučil jsem se s Markem a už o hodně klidnější jsem se vrátil do bytu. Hodil jsem do tašky nějaké kalhoty a triko, ponožky i spodní prádlo, protože vlastně odešel nahý. Fakt mu muselo hrábnout.
A bylo mi jedno, jestli to, co jsem popadl se k sobě nebude hodit. Může být rád, že se o něho starám...
Ala ne druhou stranu, ani mi to nepřišlo. V duchu jsem mu nadával do všech možných idiotů, ale současně jsem pocítil strašnou úlevu, a byl jsem moc rád, že je v pořádku.
Netrvalo dlouho, a já už jel směrem k Markově domu.
Mark
Narychlo jsem se umyl, abych nebyl cítit jak nějaká štětka, až Thomas dojede. Hodil jsem na sebe zpátky tepláky a triko, co se válely v obýváku na zemi, a Thomasův župan odnesl k Joshuovi na postel.
Ještě jsem otevřel okno, abych vyvětral, ale věděl jsem, že Thomasovu nosu, a hlavně jeho dedukci, to stejně dojde.
Joshův telefon a peněženku jsem položil na stolek vedle mého, a konečně se posadil. Vzal jsem si nedojedenou večeři na klín. Napil jsem se studené kávy a chtěl se zakousnout do toustu, když se ozval domovní zvonek.
Kurva, člověk se ani v klidu nenají...
Už podruhé jsem odložil svou večeři a s tichými nadávkami šel Thomasovi otevřít. Kdo jiný by to taky mohl být, že jo...
Thomas
Před Markův dům jsem dojel do deseti minut. Cesty byly prázdné, takže jsem nemusel nikde zbytečně stát. Celou dobu, než jsem sáhl na zvonek, jsem však myslel na Joshe. Místy se mi do myšlenek vecpal i Mark.... Ani nevím proč. Možná proto, že jsem si představoval, co oni dva tak mohli dělat? Vadí mi to?
Nevím... Ale, pokud ano, co by mi na tom asi vadilo nejvíc?
Marka mám rád, je to nejlepší přítel, kamarád na sex, je skoro jako moje rodina, ví o mě prakticky všechno.
Josh... Ten si mě svou povahou získal i za tak krátkou chvíli. A není to jen o skvělém sexu, který jsem měl tu čest s ním ochutnat. Ale i on se do mého srdce začal usazovat vedle Marka. Začínal jsem ho brát jako přítele, i když jsme se znali krátce. Možná, kdyby se mu něco stalo... Co bych dělal? Už tak jsem měl nervy na pochodu, když ho napadl Bolt.
„To je dost,“ zamrčel jsem, když Mark konečně otevřel dveře.
Kriticky jsem se na něj podíval a hned si k němu přivoněl.
„Sprchoval ses?“ pozvedl jsem obočí, když jsem se zastavil v obýváku a rozhlédl se kolem sebe.
„Klidně zavři okno, stejně to nepomůže,“ ukázal jsem na pár menších flíčků na podlaze, kterých si zřejmě Mark nevšiml. „Je v ložnici?“
Ani jsem nečekal na odpověď a šel rovnou do ložnice.
Zastavil jsem se u postele a zadíval se na něho. Sklonil jsem se k němu a položil mu dlaň na čelo, jestli nemá stresovou horečku, Ale zdál se být v pořádku. Navíc jeho tvář byla klidná a...
I když se ho Mark nejspíš pokoušel utřít, stejně to cítím...
Mark
„Jo, dobře!“ rozhodil jsem rukama. „Dělali jsem to, ok? Nedal se jinak uklidnit.“
Začal jsem utírat ty flíčky na podlaze, zatímco naštvaný Thomas šel do ložnice, aniž by se na mě podíval.
Nikdy jsem si nic neslíbili. Věděli jsme, že máme milence a nevadilo nám to. Ale teď, když jsem viděl, jak se zatvářil, měl jsem z toho na chvíli nepříjemný pocit. Nechtěl jsem, aby mezi námi bylo peklo. Rozhodně jsem si nepřál Thomase ztratit kvůli nějaké kravině.
Odnesl jsem hadru do koupelny, opláchl si ruce a šel zpátky do obýváku, abych si konečně dojedl večeři.
„Jsi nasraný?“ zeptal jsem se, když se vrátil Thomas vrátil.
Thomas
Vrátil jsem se do obýváku a sedl si do křesla. Natáhl jsem se po Markově kávě a napil se. Skoro okamžitě se mi zkřivil obličej. Nesnáším studenou kávu.
„Jo, jsem. Ale proto, že utekl jak malé děcko, které se bojí výprasku. Nerad to přiznávám, ale fakticky jsem o něho měl strach,“ založil jsem si ruce na hrudi a změřil si pohledem Marka. „Já lítám po městě a vy tu zatím spolu šukáte. Mám nebýt nasraný?“
Přeměřoval jsem si Marka pohledem a přemýšlel, jak asi vypadal jejich sex. Kdo byl nahoře a kdo dole. Jestli se Josh prodal, nebo jestli se vrhnul na Marka a bez ptaní ho ojel.
„Několikrát, tobě i Joshovi, jsem volal. Vážně jsem měl obavy...“ dodal jsem mírně vyčítavě.
Mark
Také jsem po očku sledoval Thomase. Jeho grimasy, jeho držení těla, gesta, když mluvil.
Stále jsem se nemohl zbavit pocitu, že je opravdu naštvaný, ale otázka byla, jestli je naštvaný jen na to, co říkal, nebo jestli v tom bylo něco víc.
„Promiň, neslyšel jsem telefon, a svůj Josh nechtěl zvednout. Nedalo se jinak,“ odložil jsem tác, protože mě už nějak přešel hlad.
Taky jsem se napil kávy, a při vzpomínce, jak se Thomas zatvářil, jsem ji také hned odložil. Vstal jsem, vzal jsem tác a zamířil do kuchyně.
Začal jsem vařit novou kávu i pro něj, když si ji poručil se slovy, že tohle mám vylít, protože je to hnus.
„Víš, Thomasi,“ otočil jsem se na něj od linky. „Než jsi sem dojel, trochu jsem o téhle situaci přemýšlel. Myslím, že je potřeba vypnout aspoň na jeden dva dny. Odpočinout si. Myslím, že to potřebujeme všichni tři, a Josh na prvním místě…“
S čerstvou kávou jsme se usadili v obýváku, a já nám k tomu rozdělal čokoládové cookies. A zatímco jsme popíjeli kafe a křoupali sušenky, vysvětlil jsem Thomasovi, co vlastně mám v plánu. Seděli jsme a diskutovali o tom ještě nějakou chvíli. Postupně jsme však přešli k pracovním věcem, a probírali jsme všechno, co mi Thomas zatím byl schopen sdělit, a s jistotou potvrdit.
„Vidíš, říkal jsem to,“ usmál jsem se, když Thomas rozčíleně zaskřípal zuby a následně si zívnul. „Zase jsme u práce. Ten jeden den volna by nám prospěl všem...“