Thomas
Jen jsem mávl na Joshe, že rozumím a už jsem se věnoval své práci. Na místě, kde ležela mrtvola, to bylo vyčištěné dokonale. Ať jsem pátral sebevíc, nic zvláštního mě nezaujalo. Vstal jsem a rozhlédl se kolem sebe. Joshua už dávno zmizel někde mez stromy, a já se šel teda podívat na druhou stranu. Na nos jsem se nějak spoléhat nemohl. Tahle vražda se stala už dávno a jakékoliv pachy, které by mohly něco napovědět, už byly dávno pryč. Navíc tu mohl být i kdokoliv z civilů, ať už normální zvědavý návštěvník, či nějaký senzace chtivý novinář. Byl jsem skoro na konci paloučku, když jsem se pořádně zadíval na křoviska. Nevěděl jsem, jestli to udělali lidi od nás nebo vrah, či vrahové, ale bylo vidět polámané větve.
Zamířil jsem tam. Dřepl jsem si k němu a začal si ho prohlížet. Zvěř to rozhodně nebyla. Ale podle toho, že větve byly zohýbané směrem ven, vypadalo to, jako by odtud chtěl někdo odejít. Protáhl jsem se tím křovím a zůstal jsem po chvíli stát. Na zemi, pod listím, bylo něco, co opravdu musel udělá člověk. Zvířata své exkrementy tak neschovávají. Opatrně jsem nožem odhrnul listí a vrstvu hlíny.
Měl jsem pravdu...
Popadl jsem foťák, a hned udělal pár snímků, než jsem pak trochu nabral a strčil do sáčku. Vstal jsem a otočil se zpátky. Určitě museli prohlédnout i to polámané křoví. Ale tohle bylo kus dál a dobře zahrabané. Jen nepatrná změna v souvislé vrstvě listí mohla někoho zaujmout.
No, mohl to být i někdo z návštěvníků, ale jistota je jistota. I když jsem věděl, že tyhle naše nalezené důkazy nemůžou u soudu posloužit jako uznaný důkaz, protože mohli namítnout, že to tam někdo dal dodatečně, ale mohlo nám to pomoct v pátrání. A podle toho, že jsem slabý zápach ucítil až po odhrnutí hlíny, byl jsem si jistý, že to tu bylo už delší dobu. Možná od doby vraždy... Ale to ukážou výsledky z laboratoře.
Pohlédl jsem na hodinky a s hrůzou zjistil, že čas pokročil. Ještě jednou jsem se rozhlédl, ale pak jsem se už vrátil ke svým věcem. Právě jsem ukládal důkazy do kabely, když se mi zdálo, že jsem zaslechl své jméno. Docela slabě, ale znělo to jako Joshův hlas.
„Joshi?!“ zavolal jsem zpátky a zamířil jsem ke stromům, kde předtím zmizel. „Joshi!“
Joshua
„Thomasi!" zakřičel jsem ještě jednou nahlas, když jsem slabě uslyšel své jméno.
Jenže ať jsem se snažil jak chtěl, nedokázal jsem určit odkud zvuk přišel.
Tady v lese byla ozvěna úplně jiná, navíc se začaly stíny prodlužovat a já nechtěl riskovat, že někde zakopnu a zlomím si nohu. Mohl jsem se vrátit ve svých stopách, ale jak jsem bloudil a snažil se najít cestu, ztratil jsem i je.
Navíc, u nás doma jsem moc případů v horách neměl, a když ano, většinou jsem měl stále někoho po ruce, kromě toho, byl jsem ve svém prostředí, ale tady to bylo jiné.
Četl jsem články o mrtvých lidech které napadl medvěd nebo divoká šelma, když se dostali hlouběji do lesů, které byly tolik podobné tomuto.
Příště si vezmu červenou nit, abych nezabloudil!
Zatraceně!
Jediné, co mě uklidňovalo bylo, že někde přede mnou byl Thomas, který mě určitě najde, a že cesta až sem nebyla zbytečná, protože i když ty důkazy, co jsem našel nemusí u soudu projít, pokud teda budou souviset s případem, určitě nás aspoň posunou dál, a při troše štěstí navedou na správnou stopu. Zvláště jsem pak spoléhal na slonovinový úlomek a nehet. Mohl totiž klidně patřit jednomu z vrahů, když se s nimi oběť prala, jak se snažila dostat pryč. Bylo to celkem pravděpodobné, protože na tomhle místě zemřel muž, a z dosavadních důkazů bylo jasné, že vrazi nechávali své oběti co nejdéle naživu, aby cítily co největší bolest.
„Thomasi! Jsem..." zakřičel jsem znovu a snažil se najít něco, co bych mu mohl popsat jako vodítko. Věděl jsem, že teď se nesmím hnout z místa. Nejhorší bylo, když se ztracené oběti pokoušeli vyjít svým zachráncům vstříc. Hlasy je mátly a oni tak většinou ještě víc zabloudili a nezřídka to končilo zraněním nebo tragédií.
Pak jsem si všiml dvou podivně propletených stromů do sebe, které byly po mé levé ruce asi osm metrů přede mnou. Sice to nebylo nic moc, ale za pokus to stálo. Jiné vodítko jsem bohužel neměl.
„Thomasi! Dva propletené stromy, zhruba osm metrů vlevo za nimi!" zakřičel jsem až mi přeskočil hlas a doufal, že to vyjde.
Thomas
Když se znovu ozvalo mé jméno, zastavil jsem se a zaposlouchal. Možná někde zaslechnu, jak se prodírá křovím, nebo padá ze stráně... Už jsem se chtěl pohnout dál, když jsem zbystřil. Natočil jsem se směrem, odkud jsem tušil, že Joshův hlas přišel.
Dva propletené stromy.
Popošel jsem několik metrů dál. Znovu jsem se zastavil a rozhlédl se kolem. Stromy tu rostly kousek od sebe, ale přitom les nebyl nějak extra hustý, takže by to mělo být vidět.
„Joshi! Zůstaň na místě! Jdu za tebou!“
Ohlédl jsem se, jak daleko jsem od místa činu, a abych věděl, kudy se vrátit. Znovu jsem se přesunul o pár metrů dál, kde se to mírně zvedalo do vrchu.
„Mám tě, hned jsem u tebe!“ zavolal jsem znovu, když jsem kus přede mnou uviděl dva divně rostlé stromy.
To muselo být ono. Byly jediné, které byly tak blízko sebe.
Trochu zadýchaně jsem se k nim doplazil, a když jsem zahlédl světlé Joshuovy vlasy, zavolal jsem na něj a zamával.
„Jsi v pohodě? Můžeš dojít ke mně, nebo potřebuješ pomoct?“
Joshua
Když jsem zahlédl Thomase, jak na mě z dálky mává, oddechl jsem si.
Málem jsem sebou sekl na zem, jak se mi ulevilo.
„Jdu k tobě, hlavně nikam nechoď, prosím," zakřičel jsem trochu hystericky a úlevně zároveň.
Pevně jsem v ruce sevřel sáčky s důkazy a začal se pomalu belhat a prodírat křovím směrem k místu, kde stál.
Další oblečení jsem měl na odpis, protože než jsem se dostal na místo, kde les trochu zřídl, měl jsem roztrhlé triko i na břiše a kalhoty roztržené na levém lýtku a koleni.
Vlasy se mi uvolnily z gumičky, jak se mi zaplétaly do větviček od stromů. Nejspíš jsem v nich měl i nějaký bordel, a taky mé pravé rameno to odneslo menším škrábancem, protože jsem se prostě neuměl v takovém prostředí moc pohybovat, ale v tu chvíli mi to bylo i jedno.
Hlavně teda ve chvíli, kdy jsem konečně uviděl Thomase, jak mi vychází vstříc od propletených stromů.
„Ani nevíš jak jsem rád, že tě vidím," zakřenil jsem se spokojeně.
Bolela mě noha, měl jsem žízeň a byl zadýchaný jako po maratonu, ale opravdu nesmírně šťastný.
„Dokonce jsem něco i našel," usmál se na něho znovu a ukázal sáčky s důkazy.
Thomas
Než skončíme případ, nebude si mít Joshua, co obléct. Byl potrhaný, špinavý a podle menšího fleku na nohavici, mu prosakovala krev skrz obvaz.
Ale byl jsem rád, že se neztratil. V těchto horách bych musel zavolat nejspíš pátrací četu.
„To jsi potkal Baribala, že jsi tak dorvaný?“ zakroutil jsem hlavou, když jsme k sobě konečně došli. „Půjdeme schůdnější cestou, tak se drž za mnou, nebo mě. Nebo tě mám vzít na záda?“
Otočil jsem se k němu zády a dal ruce dozadu, aby si vyskočil.
Ale byl jsem opravdu rád, že jsem ho našel tak rychle, a hlavně živého. Museli jsme se co nejdříve vrátit, protože na místě zůstaly všechny naše věci a jeden nikdy neví.
„No, sice jsem to neplánoval, ale jak budeme ve městě zastavíme se v obchodě, a koupíme ti něco na oblečení. Jediné, co na tobě vydrželo, jsou tvoje spodky a tenisky. A domů nejedeme, takže by bylo fajn, kdybys měl něco čistého na převlečení.“
Postupoval jsem k místu činu a snažil se vybírat co nejschůdnější cestu. Tím, že jsem už věděl, kde jsem a kudy jsem přišel, šlo to o poznání rychleji, než když jsem hledal Joshe.
„Já taky něco našel, a no... nevoní to moc dobře,“ pokrčil jsem nos. „I když... Podle toho, jak to vypadalo, bylo to tu delší dobu, takže to není tak hrozný, ale naštěstí se to ještě nestihlo úplně rozložit.“
Konečně jsme vyšli zpoza stromů, a před námi se objevil palouk, kde jsme měli své věci. A ty naštěstí zůstaly na místě. Nejvyšší čas, abychom se posbírali a vypadli.
Ještě musíme dojít k autu, trochu se opláchnout aspoň vodou z flašky a jet do města.
Konečně jsem si stáhl rukavice, a uložil je do sáčku. Ani jsem si neuvědomil, že je mám celou dobu na rukách. Otevřel jsem kabelu a vytáhl flašku vody, kterou jsem hned podal Joshovi.
Joshua
Thomasova záda mě příjemně hřála a jeho vůně uklidňovala. Cestu bych zvládl i sám, ale když se nabídl. Navíc mě noha bolela, a já ji aspoň nechal odpočinout.
Na místě mi Thomas podal flašku s vodou, kterou jsem s vděkem přijal a půlku jí hned vypil.
Podal jsem mu, to, co jsem našel, aby si to mohl uložit k tomu, co našel on, a prásknul sebou na trávu.
Už jsem nebyl tak zadýchaný, ale využil jsem aspoň té chvilky, než se Thomas sbalil, abych si ještě vydechl.
„Ve městě něco na oblečení určitě seženeme. Jestli ale chceš, ještě jsme neprohlédli to druhé místo, může ho aspoň v rychlosti projít. Zvládnu to, vážně. Noha sice trochu bolí, ale pár hodin to ještě zvládnu. A v autě máš určitě lékárničku, tak si to pak na hotelu můžu ošetřit a převázat," řekl jsem vážně, protože jsem skutečně nechtěl, aby se kvůli mě něco zanedbalo.
A už vůbec ne v tomhle případě.
„Opravdu jsem v pohodě. Třeba bysme tam měli s hledáním víc štěstí," podotkl jsem ještě a podal mu ruku, aby mi pomohl vstát.
Většinou se sice nestávalo, aby vrahové na místech činu něco vědomě zanechali, zvláště, když už měli za sebou první vraždu, protože čím více jich spáchali, tím větší si většinou dávali pozor. Ale náhoda je blbec, a občas se stalo, že to bylo právě naopak. Když je nechytili při první vraždě ani při druhé, začali být méně pozorní a dělali víc chyb.
Jenže to bohužel tenhle případ nebyl.
A právě proto byly důkazy z tohoto místa činu nejdůležitější.
Thomas
Pobalili jsme věci a vydali se zpátky k autu. Teď už jsem Joshe nést nemohl, protože jsem měl plné ruce, když jsem vzal i jeho věci, aby se mu lépe šlo.
Zadíval jsem se na nebe, kolik nám zbývá asi ještě světla. Než dojedeme k autu, než se trochu oprášíme a nasedneme, a než tam dojede, nemělo by to trval víc jak hodinu. Možná tak pět a čtyřicet minut i s cestou k autu. Navíc, tam se dá autem dojet skoro až na místo činu, a taky, není to tam tak zarostlé, jako to bylo tady.
„Dobře. Zajedeme tam, abychom to měli za sebou, a zítra, až se vyspíme pojedeme zpátky,“ souhlasil jsem nakonec, když jsme konečně nasedli, a mohli jsme vyrazit.
Moc jsme se na druhém místě nezdrželi. Je pravda, že předtím nám nejvíc času zabralo hledání zbloudilého Joshe. Ale i tak... Na druhém místě, ať jsme lezli po čtyřech, nebo šplhali na strom, nikde nic. Jen jednu věc jsem odnesl, stejně jako z předchozího místa.
Malou kytičku s růžovo červeným květem a tyčinkou zakončenou nažloutlými prašníky. I tady jsem ji vytáhl i s kořenem, aby bylo jasné, odkud je, a také tuhle jsem označil místem nálezu.
„Tak, jedeme do města, než zavřou všechny obchody,“ podíval jsem se na hodinky.
Čas opravdu pokročil a my se potřebovali i ubytovat.
Nechal jsem vyhledat nějaké nákupní středisko v Reddingu, a hned to hodil do navigace. Už se začalo šeřit, když jsme dojížděli do města. Ale markety měly ještě otevřeno.
„Tak, jdeme něco koupit. Taky potřebuji náhradní prádlo a zubní kartáček, nic jsem si s sebou nevzal.“ Vystoupili jsme z auta, a ukázal jsem na nejbližší obchod.
Joshua
Jak jsem si myslel. Na druhém místě činu jsme nic nenašli, kromě zeměžluči, na kterou Thomas upozornil den před tím v kanceláři.
Byla to stopa, i když by ji mnozí brali za nepodstatnou.
Do města, kde jsme se měli ubytovat a nakoupit nějaké věci pro mě, jsme dojeli už za šera.
Větší obchodní centra v těchto městech naštěstí zavírali až kolem půlnoci, takže nám zbývalo něco málo přes hodinu. Vzhledem k tomu, že přespat tady jsme se rozhodli narychlo až po cestě na první místo činu, nic jsme si s sebou nevzali, a chyběly nám i hygienické potřeby.
Když jsme však vystoupili z auta, nastal u mě menší problém.
Byl jsem jako prase, dorvaný, jako bych bojoval z litou saní, a vlasy jsem měl jako po zásahu elektrickým proudem.
Zašklebil jsem se na Thomase, který byl jen trochu zaprášený, a vážně uvažoval o tom, že ho pošlu nakoupit samotného.
Jenže, jak jsem ho za těch pár dní poznal, nejspíš by mě poslal do háje, a ještě se tím bavil, a já opravdu nestál o to, hádat se na ulici před obchoďákem.
Čekala nás noc v hotelu, kterou jsem hodlal využít podle svého, navíc jsem potřeboval co nejrychleji ošetřit nohu, protože se ozývala čím dál víc.
Chvilku jsem přemýšlel, než se to rozhodl vyřešit po svém.
Vlasy jsem rozpustil, vytřepal z nich nejhorší bordel a trochu je uplácl. Z přihrádky v Thomasově autě jsem vytáhl sluneční brýle a posadil si je na nos. Kalhoty jsem trochu oprášil, vyndal peněženku z kabely a pak si sundal triko, které jsem hodil na kapotu auta.
Bylo horko a nebylo nic neobvyklého, když muži chodili po ulicích bez trika.
Prošel jsem s hrdostí kolem Thomase, přičemž jsem na něj nezapomněl přes brýle mrknout, a vešel do klimatizované budovy.
Hned u vchodu jsem si odchytl pomocného prodavače, který na mě hleděl jak na zjevení, a nejspíš chtěl asi zavolat ochranku, ale já ho zastavil.
„Omlouvám se, mladý muži, ale tohle je nouzová situace," zašeptal jsem a přehodil mu paži přes rameno.
„Jsem slavný producent a ten muž za mnou začínající herec, který právě dostal roli ve velkém filmu. Právě teď natáčíme tajnou důležitou scénu a já bych ocenil vaši pomoc. Právě teď vás zabírá kamera, takže se snažte tvářit, jakože se známe. V té scéně jde o to, že hlavního hrdinu pronásleduje vrah a on se ve zuboženém stavu musí dostat někam, kde mu pomůžou dát se do kupy, aby se mohl skrýt v davu. Takže tohle je názorná ukázka, jak by to mělo vypadat. Potřebujeme nějaké hygienické potřeby a čisté oblečení, včetně spodního prádla. Myslíte, že by to šlo?" nebyl jsem rád, že takhle oblbuju mladého kluka, ale jinak to nešlo.
Navíc jsem myslel i na zadní vrátka, kdyby se tu náhodou objevil Bolt. Takhle uslyší jen historku o natáčení filmu a nedá si to do spojitosti.
Mladík horlivě přikývl a za chvilku už běhal po celém obchodě, a do koše nosil všechno, co jsem si naporučil.
Za půl hodiny, jsem s vítězoslavným úsměvem vycházel z obchoďáku s jednou taškou jídla, jednou oblečení, a další s hygienickými potřebami.
Ještě jsem mávl na rozloučenou a rychle se posadil do auta, kde jsem si teprve pořádně oddechl.
Thomas
Chtěl jsem jít do obchodu s ním, ale když udělal tohle a statečně vyrazil sám, jen jsem se pobaveně usmál a zůstal u auta. Napil jsem se vody, jak mi vyprahlo, a pak jsem si zapálil. Přemýšlel jsem, jak dlouho mu to asi bude trvat. Než si vůbec vybere nějaké oblečení a další věci. Nakonec jsem cigaretu típl a vydal se tam taky. Pobaveně jsem se díval, jak si Joshua poroučí a nehnul se přitom skoro z místa. Vyhnul jsem se mu a zašel jsem rovnou do lékárny. Netrvalo ani pět minut a byl jsem zpátky u auta. Kromě jiného, jsem kartáček a zubní pastu měl, a to mi stačilo. Trenky si vyperu, takže to je v pohodě. Malý pytlík jsem hned hodil do své kabely, a znovu se opřel o auto a zapálil si, abych si konečně mohl vychutnat cigaretu.
Stihl jsem ji i dokouřit, než se Josh objevil venku s taškami v rukách.
„Co jsi všechno nakupoval, prosím tě?“ zvědavě jsem se na něj podíval.
Otevřel jsem mu kufr, aby to tam mohl hodit, a když jsme nastoupili, rozjeli jsme se do nejbližšího hotelu.
Joshua
„Koupil jsem nějaké jídlo, oblečení, spodní prádlo a ponožky i pro tebe, tak snad jsem trefil velikost, a hygienické potřeby. Ale vidím, že ty už sis nakoupil taky něco," ukázal jsem na zubní pastu a kartáček.
No nic, aspoň bude do zásoby.
Ubytování v hotelu asi 15 minut jízdy od obchoďáku jsem nechal na Thomasovi. Potěšilo mě, když vzal jen jeden pokoj, který byl útulný a čistý.
Věci jsem hodil do křesla a rychle ze sebe sundal kalhoty, skopl tenisky a stáhl triko, které jsem si oblekl už v obchodě, abych nebudil zbytečně pozornost. Nakonec letěly i ponožky, a já tak zůstal jen ve spodním prádle.
Podíval jsem se na krvácející ránu a pomalu sundal obvaz. Trochu jsem syknul, když jsem musel strhnout tampón zakrývající ránu, čímž jsem si ji ještě víc otevřel.
„Pomůžeš mi prosím?" otočil jsem se na Thomase, který zrovna vyndával věci z tašky.
Thomas
Vytahoval jsem právě věci, které jsem nakoupil, když se ozval Josh. Otočil jsem k němu hlavu a podíval se na tu jeho nohu.
„Posaď se, vyčistím ti to a přelepím nepromokavou náplastí. A jak se osprchuješ, tak to převážeme.“
Vzal jsem desinfekci, tampony a širokou náplast, které jsem koupil v lékárně, a šel si k němu dřepnout.
Ostatní věci, kromě kartáčku na zuby, jsem nechal v pytlíku. To se může vytáhnout, až to bude potřeba.
„Nevím, jak nízký máš práh bolest, tak raději zatni zuby,“ usmál jsem se na Joshe právě ve chvíli, kdy jsem mu k ráně přiložil tampon namočený do desinfekce. „Mám i nějakou mast, kterou mi v lékárně doporučili, takže ti potom trochu nanesu, než to zalepím.“
Joshua
Ty zuby jsem musel vážně zatnout, a na chvilku jsem sevřel Thomasovi zápěstí, jak mě zasáhla štiplavá ostrá bolest, když se desinfekce dostala do styku s ránou.
Po pár vteřinách to nejhorší ustoupilo, a já tak pustil Thomasovu ruku a kývl hlavou na znamení, že může pokračovat.
Po chvilce jsem přestal bolest vnímat úplně, protože jsem myslel pouze na jeho doteky na své holé kůži, a na to, jak uskutečnit svůj plán.
Dneska jsem chtěl sobě i Thomasovi dopřát to, co odkládám od první chvíle našeho poměru.
„Jestli chceš, běž do sprchy první, já zatím něco málo s ním," zachrčel jsem, když Thomas ránu ovázal a stáhl.
Thomas
Měl jsem problém mu to vyčistit, když mi drtil zápěstí. Ale nakonec po chvíli povolil a pustil mě úplně a já ho konečně mohl ošetřit. Přelepil jsem mu to náplastí. Byla dost velká, tak se rána pod ní pěkně schovala a nehrozilo, že si to namočí.
Posbíral jsem zakrvácené tampony i obvaz, který si předtím sundal, a rovnou to hodil do koše.
„Jídlo?“ zbystřil jsem. „Kruci, já na to úplně zapomněl. Měli jsme se jít někam najíst. Když tak se rychle umyjeme a skočíme ještě tady do restaurace. Možná nám ještě něco udělají. Ale musíš se tvářit hodně hladově, mně by to asi moc nevěřili,“ vrátil jsem desinfekci do pytlíku k ostatním věcem.
Svlékl jsem si oblečení a pěkně to poskládal přes židli, aby se mi do druhého dne moc nepomačkalo.
„Ta jo, jdu do sprchy, když tak můžeš objednat něco na donášku. Dám si cokoliv.“
Vzal jsem si ještě kartáček, zubní patu a gel na mytí, co jsem si taky koupil, protože tyhlety hotelové mi prostě smrdí, a zaplul jsem do koupelny a hned pod sprchu.
Joshua
Když Thomas odešel do koupelny, povzdechl jsem si.
Na co ten chlap myslel, když jsem mu v autě říkal, že jsem nakoupil i jídlo?
Tohle mu ještě vytmavím.
Abych mu dopřál alespoň nějaký náskok, vyndal jsem z papírové tašky dva kuřecí sendviče, dvě čokoládové koblihy, dvě kávy v plechovce a dvě oříškové tyčinky. Nebylo toho moc, ale vzhledem k tomu, že za chvilku stejně půjdeme spát, to stačilo. Hlavně aspoň zahnat hlad, zítra se můžeme nasnídat tady v hotelu.
Pohledem na hodinky jsem zjistil, že uběhlo asi pět minut, což jsem bral jako dostatek času.
Co nejtišeji jsem se přikradl ke dveřím koupelny, a když jsem zjistil, že voda stále teče, stejně potichu jsem otevřel dveře a vklouzl dovnitř.
Sprchový kout byl velký, vykachlíkovaný ze tří stran a tu přední zakrývaly skleněné šoupací dveře.
Rychle jsem si stáhl boxerky a otevřel sprchový kout.
Tohle už Thomas zaregistroval a otočil se směrem ke mě.
Dřív než mi mohl fláknout, jsem se na něj natiskl a zatlačil ho na vykachlíkovanou stěnu.
„Nebudeme přece plýtvat vodou," dýchl jsem mu do rtů, na dlaň nalil štědrou porci sprchového gelu a začal mydlit celé jeho tělo od paží přes hruď a břicho, klín a stehna až k lýtkům. Tam kde jsem cítil ztuhlé svaly jsem přitlačil prsty, abych je pořádně prohnětl.
Díval jsem se mu do očí, protože za tu krátkou chvíli jsem poznal, že i tohle se mu líbí.
Po chvilce hraní jsem se k němu znovu přitiskl, rty se otřel o ty jeho, a začal se pořádně věnovat jeho nejlepšímu příteli, který na mě velmi pozitivně reagoval.
„Dnes chci konečně to, co si odpírám už od začátku, a rozhodně mi v tom nezabráníš. Navíc, vůbec neposloucháš, co ti říkám, takže tohle ber jako odplatu. Jídlo jsem totiž už koupil, i když já už nejspíš hlad mít nebudu," zachraptěl jsem a olízl si rty, aby pochopil.
Thomas
Pustil jsem na sebe teplou vodu, a jako obvykle jsem pod ní nejdříve chvíli stál, než jsem se začal umývat. Tohle mi vždycky dělá dobře. Už jsem se natahoval po gelu, když se odšouply dveře sprchového koutu a dovnitř se vecpal Joshua.
„Je tu málo místa,“ zabručel jsem.
Ale Josh mě neposlouchal. Hned se pustil do mého mytí, jako by se chystal, na kdo ví co. A že se chystal. Chtěl jsem ho odstrčit, ale byl jak lepidlo. A když se jeho rty otřely o mé, už nebylo pochyb, že moje domněnka je správná. Zvlášť, když se chytil mého problému, který ještě před chvílí problém nebyl.
„Nezabráním? To mě chceš znásilnit? Na to bys musel mít dvacet kilo navíc,“ zasmál jsem se.
Ale přesto jsem nahlas vzdychl, když jeho prsty přejely po mých citlivých místech.
Ale po chvilce, když si tak smyslně olízl rty, a jeho pohled byl opravdu sexy, povolil jsem.
„Pokračuj,“ vybídl jsem ho.
Joshua
Po jeho vybídnutí jsem spokojeně mlaskl a pustil se do práce.
Napřed jsem si vychutnal jeho rty, než jsem se drobnými polibky dostal až k jeho místečku na krku, kterému jsem se věnoval trochu déle.
Postupně jsem takhle zlíbal celou jeho hruď, prsa, jen do bradavek jsem párkrát jemně kousnul, břicho, kde jsem špičkou jazyka okopíroval jeho jizvu, až k jeho klínu, kde už hrdě v pozoru stálo to, co mě lákalo nejvíc.
Otřel jsem se o něj tváří a zasypal ho jemnými polibky.
Přivřené oči, přes které mi padaly mokré vlasy, jsem nespouštěl z Thomase, abych viděl, jaký to na něj má účinek.
Jazykem jsem pak obkroužil jeho varlata, načež jsem každé z nich vtáhl do úst a s mlasknutím vypustil.
Vrátil jsem se zpět k žaludu, kde jsem špičkou jazyka polaskal štěrbinu, a pak ho jemně skousl.
Jeho tvrdost mě doháněla k šílenství, ale zase jsem chtěl, aby si to Thomas náležitě vychutnal.
Ještě chvilku jsem si hrál jazykem, než jsem si ho konečně skoro celý strčil do úst, zase trochu kousnul a vypustil ven.
Věděl jsem, že tímhle Thomase vydráždím na samotnou hranici, takže se možná neovládne, ale nevadilo mi to. Naopak. Nebyl jsem žádná princeznička, co si potrpí na citlivé zacházení, a Thomas to nejspíše už zjistil.
„Pokud chceš, můžeš to udělat sám," dýchl jsem mu na penis a naznačil tak, že si tempo může určit on.
Thomas
Joshua se nenechal dvakrát pobízet. Hned se pustil do práce a že mu to opravdu šlo. Už dávno jsem zjistil, že je pozorný milenec. Všímal si, jak jeho partneři reagují na jeho doteky, a pak v praxi dokázal i nemožné.
Jeho postup byl pomalý a skoro až trýznivý. Ale nevynechal jediné místo, o kterém si už nejspíš zjistil, že mě dokonale dokáže rozpálit. Navštívil každou mou erotogenní zónu a pečlivě se ji věnoval, až jsem musel zatnout prsty i na nohách, jak mě čím dál víc pohlcovalo to vzrušení.
Začínalo mi být dost teplo, když se snižoval. Na moment jsem zatnul břicho, když se jeho jazyk dotknul mé jizvy, ale nesetrval tam dlouho.
A když si pohrál s mými kuličkami, už jsem v sobě neudržel hlasitý povzdech.
Sevřel jsem ruce v pěst, abych zabránil tomu, že ho chytnu za vlasy a donutím o dělat to tak, jak chci já.
Ale nakonec jsem zhluboka vydechl a zadíval se mu do jeho obličeje.
„Pokračuj,“ řekl jsem zas jen jedno slovo.
Každý dotek, polaskání či zvuk z jeho úst ve mně doslova vyvolával bouři. Chvěl jsem se touhou, aby to dokončil, a můj zkrácený dech se odrážel od skleněných stěn sprchového koutu a pak zanikal ve zvuku tekoucí vody. Mírně jsem se předklonil a opřel se rukama o stěnu. Sklonil jsem hlavu, díval se na něj, a s napětím v celém těle, čekal, jak bude pokračovat.
Joshua
Usmál jsem se, když mi řekl ať pokračuju. No, když to chce mít, tak to bude mít.
Pak mě ale něco napadlo. Na tom odpočívadle chtěl vidět, jak si to dělám sám, a vzhledem k tomu, že dnes nejspíš skončíme jen u tohoto, rozhodl jsem si to taky užít.
Letmo jsem ho proto políbil na špičku, než jsem vstal a otřel se mu o rty.
„Pak si na nic nestěžuj," zachraptěl jsem.
Než se zmohl na nějaký protest, odsunul jsem ho od stěny a donutil ho se otočit, takže jsem se teď já zády opíral o zeď a jeho jsem měl před sebou.
Svezl jsem se do sedu, pokrčil a pořádně roztáhl nohy, aby měl Thomas pěkný výhled.
Pak si ho za boky přitáhl k sobě a bez varování ho opět skoro celý pohltil.
Hned na začátku jsem nasadil velmi rychlé tempo a víc si ho tak zasouval dovnitř.
Po chvilce jsem ho s mlasknutím vypustil, abych se pořádně nadechl, a sám si rukou zajel do klína, kde jsem v ruce sevřel svůj pořádně tvrdý penis.
„Thomasi," zasténal jsem se rty přitisklými na jeho úd, který jsem stále zpracovával rukou, aby nebyl o nic ochuzen, a zadíval se na něj.
Byl tak krásný, když vzrušeně oddechoval a oči mu hořely touhou.
Když jsem se dost vynadíval, znovu jsem ho vzal do úst, a tentokrát k laskání přidal i jazyk a zuby. Napřed jsem se pohyboval pomalu, ale když jsem cítil, že už není daleko od vyvrcholení, pořádně jsem zrychlil, aby si to do sytosti užil.
„Mhm..." zamumlal jsem, když jsem pocítil jeho první stahy.
Já jsem se naopak přestal honit, protože jsem si chtěl plně vychutnat Thomasův orgasmus.
Thomas
Trochu nevrle jsem přijal, když Josh vstal. Líbilo se mi, jak o mně pečoval a dával jsem to najevo i svými vzrušenými dechy. Brnělo mě v konečcích prstů, jak jsem se držel, abych se ho nedotkl.
Ztratil jsem svou oporu, a ustát tohle ve stoje je docela kumšt.
Když se opět sesunul dolů, a úplně se mi tu vystavil, na moment jsem zapřemýšlel, že si ho prostě vezmu. Už jsem se skoro po něm natahoval, ale v tu chvíli projelo mým tělem tak spalující vzrušení, že jsem jen trhaně zavzdychal, a na poslední chvíli se zapřel rukama o stěnu. Díval jsem se na něj, na jeho práci pusou. Vnímal jsem každý dotek jeho jazyka a rtů tak intenzivně, že jsem jednou i syknul, když se jeho zuby otřely o můj napjatý penis.
Nezvládal jsem stát už v klidu, když se blížil můj vrchol. Už jsem se nedokázal jen tak dívat a mít opřené ruce o stěnu. Doslova jsem se třásl touhou po ukončení, která nabývala na síle každou vteřinou. Ač jsem nechtěl, moje ruka nakonec skončila na jeho hlavě. Sevřel jsem jeho vlasy a řídil jeho rytmus, s jakým si bral můj penis. A ve chvíli, kdy jsem cítil, jak se všechno tlačí ven, zadržel jsem ho na místě, abych měl jistotu, že mě nepustí.
Cukalo mi v penise s každou dávkou, kterou jsem mu posílal. Nohy se mi mírně třásly, a já musel zatnout všechny svaly, abych to ustál. S hlasitým výdechem, jsem uvolnil své držení, a jen s velkým sebezapřením jsem pustil jeho vlasy. Ruce sevřené v pěst jsem raději zapřel o kachličky, a bezděčnými pohyby proti Joshovi jsem s přivřenýma očima vnímal ten skvělý pocit, který vždy s orgasmem nastupuje.
Joshua
Když to na Thomase přišlo, musel jsem pevně sevřít oběma rukama jeho boky, jak vzrušující pocit mi to přineslo. Nechal jsem ho, ať s dozvukem orgasmu ještě přiráží do mé pusy, a raději si ho přidržel, aby mi nevyklouzl, protože jsem si ho chtěl vychutnat až do konce. Když stahy ustaly, a já vyždímal poslední kapku, konečně jsem ho s mlasknutím propustil, ale nezapomněl ho na závěr důkladně očistit.
„Nic lepšího jsem v životě neměl," můj hlas zněl drsně a ochraptěle, až jsem ho já sám nepoznával.
Teprve pak jsem se opřel pořádně o stěnu, jednou rukou jsem nad svou hlavou sevřel Thomasovo zápěstí, aby cítil to, co budu za chvíli i já, a druhou jsem sklouzl do svého klína.
Ještě víc jsem se mu vystavil, aby o nic nepřišel a mírně nadzvedl pánev.
Stačilo se jen párkrát protáhnout, a už jsem nehty zaryl do Thomasovy paže, prohnul se v zádech, takže zadek jsem měl několik centimetrů nad zemí, a s každým douškem uvolnění dával hlasitě najevo, co si o tom myslím.
Thomas
Bylo to to nejlepší, co jsem po dnešku mohl mít. Ještě stále jsem cítil ty stahy uvnitř mého těla, když je člověku v těchto chvílích nejlépe. Skloněný nad Joshem jsem se jednou rukou opíral o stěnu, a zatímco mé vzdechy se uklidňovaly, jeho začaly nabírat na intenzitě.
Chytl jsem ho volnou rukou za tu jeho, ve které drtil mé zápěstí v zápalu svého orgasmu, a pevně ji přidržel přitisknutou na stěně. Sesunul jsem se dolů a zůstal dřepět mezi jeho nohama. Popadl jsem ho kolem pasu, a i když si ho stále honil, přitáhl jsem si ho k sobě a jeho hlasité vzdechy utlumil v polibku.
Nevím, jestli zvládal honit si ho, dýchat a líbat se se mnou současně. Ale tohle bylo perfektní zakončení, i když jsem na něj prakticky nesáhl. Vnímal jsem každý jeho pohyb, vzrušený dech, třes v jeho těle a záškuby, když byl jeho orgasmus nejsilnější, a na moment mi to vrátilo mé vlastní pocity, když jsem se udělal. Byl tak žhavý... Ani ta sprcha nebyla tak horká jako on v téhle chvíli...
Joshua
Nemohl jsem skoro dýchat, když si během mého uvolnění Thomas dřepl mezi mé nohy, chytl mě za pas a přitiskl se mi na rty. Bylo mi to ale úplně jedno. I kdybych zrovna umřel, umřu s tím nejlepším pocitem. Snažil jsem se mu vycházet vstříc, ale moc mi to nešlo, jak se mé tělo třáslo, a steny nedaly potlačit.
„Thomasi! Thomasi!" vykřikl jsem jeho jméno, když už jsem to nemohl vydržet, pustil jsem svůj penis a rukou ho objal kolem ramen, abych si ho mohl přitáhnout blíž.
Zároveň jsem mu svůj klín přitiskl na břicho, a otíral se o něj, aby cítil dozvuky mého orgasmu.
Chtěl jsem, aby ještě víc cítil to co já, aby cítil, jak mé tělo spaluje vášeň.
„Thomasi!" zasténal jsem znovu, když jsem se od něj odtrhl, abych se mohl nadechnout a ještě víc se prohnul v zádech a tím se na něj natiskl, jako bych chtěl doslova projít jeho tělem.
Jestli jsem si myslel, že nic intenzivnějšího nezažiju, tak jsem se šeredně spletl, a to se mě ani nemusel dotknout.
Byl jsem tak nažhavený, že bych v tomhle dokázal pokračovat až do rána.
Trochu jsem podklesl, abych se svým stále tvrdým penisem otíral o ten jeho, znovu se přitiskl na jeho rty a vyzval k tanci jeho jazyk.
„Nedokážu se tě nabažit," zachraptěl jsem mezi nádechy a lehce pohyboval pánví proti jeho klínu.
Thomas
Dosedl jsem na paty, když si mě Josh v tom zápalu přitáhl a já ztratil rovnováhu. Sledoval jsem ho celou dobu. Neunikl mi jediný záškub v jeho tváři, jeho vzdechy, které jsem si bral dalším polibkem.
Opravdu tohle bylo něco... Dokázal sám sebe tak nažhavit, že tomu úplně propadl a já s ním. Pustil jsem jeho ruku, kterou jsem stále tiskl ke stěně. Natáhl jsem se za sebe a odšoupnul dveře, aby šel dovnitř trochu čerstvější vzduch, a my se tu nakonec neudusili.
Držel jsem si ho na klíně, abych ještě víc cítil každý jeho bezděčný pohyb. Líbal jsem se s ním a hladil jsem ho po zádech a sem tam i po zadku. Podebral jsem ho, stisknul mu obě jeho pevné půlky, kdy se přitom na mě ještě víc natiskl, a otřel se svým penisem o mé břicho.
„Jsi vážně neskutečný,“ zachrčel jsem do jeho rtů a znovu jazykem zamířil mezi jeho dokonalé zuby.
„Co kdybychom pokračovali vedle? V té lékárně jsem koupil i gel,“ zašeptal jsem mu do ucha a s napětím čekal na jeho odpověď.
Já v tom měl jasno. I když jsem se udělal, tohle všechno, co mi tu předvedl mě znovu nažhavilo na pokračování. Dokonce jsem zapomněl i na hlad. Chtěl jsem teď jen jeho...
Úplně sami, nerušeni, tuhle noc, v tomhle motelu...