Joshua
Kdybych nebyl ve stavu, kdy jsem se sotva vlekl, nejspíš bych ocenil i Thomasův nahý zadek vystrčený zpod peřiny, jeho černé vlasy rozhozené na polštáři a jeho klidné odfukování, které by mi za normálních okolností přišlo taky erotické. Takhle jsem ze sebe jen shodil ručník a následoval jeho příkladu. Skoro jsem ani nezvládl zhasnout lampičku a už jsem byl v limbu.
Probudil jsem se v momentě, kdy mi na tvář dopadly i přes stažené žaluzie paprsky slunce.
Bože, jak já tu žhavou kouli nesnášel.
Mrkl jsem na hodinky a zjistil, že je teprve devět ráno. Spal jsem necelých pět hodin, ale kromě ztuhlé nohy a mírné bolesti hlavy, jsem byl odpočatý a cítil se mnohem líp než včera.
Otočil jsem se na bok, abych zjistil, jak je na tom Thomas, ale když jsem se zaposlouchal do jeho pravidelného dechu, rozhodl jsem se ho nebudit. Včera měl za sebou náročný den, a normální člověk potřeboval alespoň osm hodin spánku. Já byl vycvičený jinak, takže jsem se i po tom včerejšku cítil po pouhých pěti hodinách dokonale odpočinutý.
Opatrně, abych Thomase nevzbudil jsem vstal a přešel do koupelny, abych se opláchl a vyčistil zuby. Oblékáním jsem se nezdržoval. Thomas mě stejně nahého už viděl, a v domě už teď bylo na mě až moc velké horko.
Rozhodl jsem se, že dneska udělám pořádnou snídani, stejně jsem neměl co na práci, a případem jsem se nechtěl zabývat dřív, než se Thomas probudí.
Vyšel jsem z ložnice, ze stolu v obyváku sebral čelenku, kterou tam Thomas den před tím nechal a oblékl si zástěru.
Prohrabal jsem spíž a skříňky a s potěšením zjistil, že můj plán, udělat domácí máslové croissanty plněné čokoládou, vyjdou. Jen jsem doufal, že Thomas má rád sladké.
Na mobilu jsem si potichu pustil své oblíbené písničky, takže jsem za chvilku přestal úplně vnímat okolí, broukal si známé melodie, natřásal zadkem, poskakoval sem a tam do rytmu, a připravoval snídani.
Thomas
Jen matně jsem vnímal, že se něco vedle mne hýbe. Byl jsem ale tak mrtvý, že jsem jen zamručel, přetáhl si peřinu přes hlavu a spal dál. Ani mi v tu chvíli nedošlo, že je to Joshua, a on vedle mne spal.
Až teprve po nějakých dalších dvou hodinách mi to došlo do mozku, a já se konečně probral.
Posadil jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Hodiny ukazovaly něco před jedenáctou. Slunce už pražilo o sto šest a z kuchyně až do ložnice šla úžasná vůně.
Vonělo to sladce. A příjemně sladce. Čokoláda, máslo... tohle bylo něco pro mne.
Vstal jsem, v koupelně se rychle dal do kupy, abych nevypadal, jako by mě někdo protáhl hustým křovím. Hodil jsem na sebe župan, který ještě ležel u postele tak, jak ze mne v noci spadnul.
Zastavil jsem se ve dveřích, když jsem viděl Joshuu, jak pobíhá kolem linky a trouby, a pěkně se přitom nakrucuje v rytmu hudby. Byl to opravdu pěkný pohled, a s pěknou muzikou a příjemnou vůní. Dokonalá kombinace.
Můj pohled se zastavil na jeho nakrucujícím se zadku. Prostě jsem se zapomněl. Nemohl jsem od něj odtrhnout oči. Až když se sehnul k troubě, málem jsem se zakuckal, když se mi tak krásně vystavil.
A zase je v té zástěře...
„Dobré ráno,“ pozdravil jsem a raději šel uvařit kávu.
K tomu, co Josh pekl, se to opravdu hodilo.
„Dáš si taky kafe? Nebo chceš čaj? Mám i mlíko, tak ti udělám pořádný kakao, jestli chceš,“ natáhl jsem se do linky pro hrnky a pro kafe, když už voda v konvici začínala pomalu vařit.
Joshua
Byl jsem tak zabraný do práce, že jsem si Thomase všiml až ve chvíli, kdy mě pozdravil a prošel kolem mě, aby si uvařil kávu.
"Hmmm, možná bych si dal i kakao. Jinak doufám, že máš máslové croissanty plněné čokoládou rád. Slíbil jsem ti pořádnou snídani, a když už jsem vstal tak brzo, rozhodl jsem se toho využít," odpověděl jsem po chvilce přemýšlení a mrkl na něj.
"Nechtěl jsem tě budit. Mě pár hodin stačí, ale tys vypadal, že si potřebuješ pořádně odpočinout, takže jsem tě nechal spát," řekl jsem omluvně, když jsem do trouby hodil poslední plech croissantů a sledoval Thomase, jak se natahuje pro hrnky.
Byl jsem vyspaný, měl dobrou náladu, a byl by hřích nesáhnout si na něco tak dokonalého, skoro nahého, pěkně vonícího, a na dosah ruky.
Stoupl jsem si za něj, shrnul vlasy z krku, poodkryl to lákavé místečko a napřed rty, pak jazykem, a nakonec zuby přejel po jeho oblíbeném místečku. Pravou rukou jsem zajel pod župan, abych palcem poškádlil bradavky a levou sjel do jeho klína.
"Promiň, ale tohle si neodpustím," zavrněl jsem mu do ucha a následně ho olízl.
Thomas
Cukla mi ruka a hrnek klepl o poličku, když se mě Josh dotkl. A hlavně... Musel jsem se zhluboka nadechnout, když jsem ucítil jeho rty a jazyk na krku. A to nemluvím o tom ostatním. Hned mi břichem projel ten tak známý pocit, a já se o něco víc opřel o linku, jako bych chtěl před Joshem utéct. Tenhle útok jsem opravdu nečekal. Ne, že bych si nedal říct... Ale...
Natáhl jsem nosem vůni z trouby.
„Asi tak za tři minuty se to začne pálit, a byla by to škoda...“ kývnul jsem hlavou k troubě.
Trochu křečovitě jsem postavil hrnky na linku a do svého si nasypal kafe. Čekal jsem, až Josh odstoupí, abych mohl vytáhnout mléko a udělat mu kakao.
„Mohl bys vytáhnout mléko?“ zeptal jsem se raději jeho, abych ho od sebe odehnal.
Pro mne v tuto chvíli bylo lepší, když by byl dále. Určitě bych ho tu ohnul přes linku a hned ojel, a rád. Ale chtěl jsem se nejdříve nasnídat.
Joshua
V duchu jsem se ušklíbl. Sice se snažil to na sobě nedávat znát, ale jeho tělo ho zradilo, když se poddávalo mým dotekům.
Ovšem ani já nechtěl spálit to, s čím jsem si dal takovou práci, takže jsem tentokrát bez řečí ustoupil a došel do lednice pro mléko.
Ale tak snadno jsem se vzdát nehodlal.
Jak se říká, kuj železo, dokud je žhavé.
S mlékem v ruce jsem přešel zpátky k Thomasovi, vrazil mu ho do ruky, ale za pásek od županu si ho přitáhl blíž a rty se otřel o jeho bradu.
Svýma očima, které doslova hořely touhou, a já se to ani nesnažil skrývat, jsem se střetl s těma Thomasovýma, a rukou zajel pod pásek, abych polaskal to, co mi zůstávalo stále skryté.
"Rozhodně nechci nechat spálit něco, co jsem dělal hlavně pro tebe, ale rád bych se za to po snídani dočkal odměny," zašeptal jsem a olízl si rty.
Pak jsem ho pustil a přešel k troubě, sklonil se a mírně roztáhl nohy, aby si Thomas užil pěkný výhled a zároveň ho trochu navnadil, a vytáhl croissanty, které byly pěkně dozlatova upečené.
Thomas
Drtil jsem krabici mléka v ruce, když se na mně Joshua přilepil. Kdyby nebylo zavřené, nejspíš by už po mně teklo. Jsem rozhodně typ, kterého člověk nemusí moc dlouho přemlouvat k nepravostem tohoto typu. Zvláště, když ten druhý ví, kam sáhnout.
Nemohl jsem si však odpustit ten pohled. Nahnul jsem se a pěkně si to krásné pozadí prohlédnul.
Jo, neměl by ses na snídani moc nacpávat, protože tě pak ojedu tak, že ti bude blbě, pomyslel jsem si v duchu a raději se vrátil ke svému vaření.
Zalil jsem si kávu, a zatímco se nahřívalo mléko, v trošce jsem rozšlehal kakao s cukrem. Jen jednu lžičku, nevím, jak moc sladké má rád. Dosladit si to může sám. Když jsem to zalil horkým mlékem a dobře promíchal, nastříkal jsem nahoru ještě kopeček šlehačky a posypal troškou kakaa se špetičkou skořice.
Také jemu jsem to dal na stůl a šel se raději posadit. Nejen, abych se od něj vzdálil, ale takhle jsem se mohl bez problémů koukat, jak se tu promenáduje pěkně nahej a jen v zástěře, která skrývá jeho poklady, ale bradavky, které vypadaly lákavě, mu sem tam vykukovaly ven, a pěkně tvrdly, jak se otíraly o látku.
„Tak dobrou chuť,“ zamíchal jsem si cukr do kávy a vzal si první croissant.
Málem jsem se rozpustil blahem, jak to bylo skvělý.
„Kurva, to je dobrý,“ zamumlal jsem s plnou pusou a olízl si prsty od čokolády.
Joshua
Když jsem viděl kakao, které mi nachystal, připadal jsem si jako v kavárně. Tohle jsem od něj opravdu nečekal. Ale zase na druhou stranu, pochopil jsem už, že je labužník, a na dobrém jídle si rád pochutná a rozhodně si ho neodepře.
Nachystal jsem na talíř poslední várku a odnesl ji na stůl, když si Thomas právě na jednom croissantu pochutnával.
Když mi je pak od srdce pochválil, zrudl jsem až na prdeli.
Olíznutí prstů jsem málem nerozchodil a musel si sednout, abych uklidnil mé druhé já, které se hlásilo o slovo.
Kakao jsem si trochu dosladil, ale jinak bylo výborné a já ho s blaženým výrazem chvilku popíjel, než jsem se taky pustil do jídla.
Na povrchu mírně křupavé, uvnitř vláčné máslové těsto se štědrou dávkou čokolády.
Vážně se mi povedly, a Thomasův spokojený výraz mi toho byl důkazem.
„Mě zatím stačí," odfoukl jsem po pátém rohlíčku a dopil poslední hlt kakaa.
Chvilku jsem ještě sledoval Thomase a čekal až mi slehne, než jsem vstal, abych hrnek a talíř odnesl do myčky a zároveň po sobě trochu uklidil svinčík na lince.
Nevěděl jsem za jak dlouho Thomas dojí, a jestli bude po jídle svolný k té odměně, ale i kdyby ne, chtěl jsem mít čisto.
Začal jsem si znovu broukat a vrtěl přitom bezmyšlenkovitě zadkem. Stačilo už jen utřít poslední zbytky těsta a hodit do myčky špinavou misku.
Thomas
Croissanty byly opravdu skvělé. Nevím, co budu dělat, až Josh odletí zpátky do Anglie. Nesmím si na ně moc zvykat, protože najít tady takové podobné, bude asi pořádný kumšt. Ale co, jsem detektiv, nějakou skvělou pekárnu určitě najdu.
Pomalu jsem dopíjel kávu, když jsem dojedl, a sledoval přitom Joshovo uklízení. Byl jsem rád, že to dělá, protože co nesnáším, tak to je bordel v kuchyni po vaření. Musel jsem uznat, že jeho tělo je opravdu výstavní kousek. Bylo vidět, že se zásadně straní slunci, což v Anglii asi nebylo tak těžké. Jeho pokožka byla světlá, a kupodivu mi nijak nevadilo, že není ani trochu opálený. Tak nějak to k němu prostě sedělo. A hlavně... Když se na mě podíval těma svýma modrýma očima... Byly vždycky tak zvláštně zastřené, když chtěl sex, a zvlášť, když mu sex dělal dobře. Stačilo by se mu podívat do očí a rázem by člověk věděl, jestli to jen předstírá nebo je opravdu tak nažhavený, jak se projevuje.
Začínal jsem si čím dál víc vybavovat jeho pohled, když chce sex. Byl pohled lovce, ale zároveň i loveného zvířete. Ještě jsem se s ničím takovým nesetkal.
Odtrhl jsem od něj zrak a podíval se dolů. Jo, tak jsem se do těch myšlenek zabral, že se vzbudil i ten malej dole.
„Děkuji, snídaně byla vážně skvělá,“ vstal jsem od stolu a podal mu i můj talíř a hrnek, aby to mohl strčit do myčky. A ve chvíli kdy se skláněl, jsem to prostě už musel udělat.
Zajel jsem rukou mezi jeho nohy a nabral do dlaně jeho pytlík, a jemně ho promnul.
„Máš tady moc plno, chce to vytřepat,“ sehnul jsem se jeho uchu a polohlasně do něj zavrčel.
Joshua
Vzrušeně jsem vydechl, když mi Thomas zajel rukou mezi nohy a zavrčel do ucha. Nevím proč, ale to mě vzrušovalo asi nejvíc. Ta jeho nadřazenost v sexu, styl, jakým si mě bral, jak se mě dotýkal, jak se na mě díval. Nikdy na mě ještě nikdo takhle nepůsobil.
Myslel jsem si, že mě sex s ním přestane po chvilce bavit, tak jako u ostatních, ale pravdou bylo, že jsem ho chtěl čím dál víc. Chtěl jsem, aby mě drtil ve svém obětí, aby si mě bral tak jak to měl rád a nijak se neomezoval.
"Thomasi," zachraptěl jsem a ohlédl se přes rameno.
Zpoza přivřených víček jsem pozoroval jeho oči, jak postupně tmavnou následkem vzrušení.
Dlaněmi jsem se zapřel o linku, ustoupil o krok dozadu, prohnul se v zádech, mírně roztáhl nohy, zadeček jsem natlačil na jeho mužství a mírně jím zavrtěl.
Celou dobu jsem z něj nespouštěl oči, které teď doslova planuly chtíčem, a čekal na jeho reakci.
Bylo mi úplně jedno, jak si mě vezme, ale chtěl jsem ho mít prostě v sobě.
Thomas
Joshua hned zareagoval. A rozhodně se mi to líbilo. Zvlášť, když zachraptěl mé jméno a vyloženě se mi nabídl. Otřel se mi svým zadkem o rozkrok, a já měl co dělat, abych se mohl normálně nadechnout. Tenhle kluk věděl, jak mě rozpálit během pár vteřin.
Potáhl jsem za pásek županu a pak ho nechal ze sebe sklouznout. Tohle si žádá rychlou akci, žádné zdržování... Ale... Gel nemám a Josh je od včerejška nepoužitý. Nejspíš by to drhlo a určitě by to nebylo příjemný ani pro jednoho. Rozhlédl jsem se kolem a pak se přes Joshe natáhl k lince. Popadl jsem olej a nalil ho trochu do misky. Hned jsem do něj namočil prsty...
„Když to neublíží zažívání, tak rozhodně ne tvému nadrženému zadku,“ kousl jsem Joshe do ucha a mírně odstoupil, abych mohl těmi mastnými prsty hned zajet do jeho tepla, které se mi tak nabízelo.
Protahoval jsem jeho dírku, jedním, dvěma a pak když se uvolnil, třemi prsty, aby byl co nejvíc roztažený. Přitom jsem druhou ruku zasunul pod něj a začal si pohrávat s jeho penisem, který mi tvrdnul v ruce čím dál víc.
„Jsi připravený na odměnu?“ políbil jsem ho na šíji, a pak se k němu přisál, abych mu tam přidal další značku k té včerejší.
Joshua
Zafuněl jsem, když Thomas namočenými prsty do oleje roztahoval mou dírku a připravoval ji tak na svůj vpád. Málem jsem se doslova skácel na zem a mé tělo se roztřáslo, jak jsem byl vzrušený až na samotnou hranici. Když pak ještě protahoval i mou chloubu, byla to pro mě poslední kapka.
Jeho dech mě polechtal na krku a vzápětí jsem ucítil mírný tah, jak si mě zase značkoval.
Jeho nahé tělo se otíralo o to mé, jeho ruce mě nesnesitelně dráždily a já měl dojem, že jestli takhle bude pokračovat, udělám se ještě dřív než do mě vůbec vstoupí.
Oddělal jsem proto jeho ruce, sám si prsty trochu namočil do oleje a možná trochu tvrději sevřel jeho naběhlý úd.
Nasměroval jsem si ho pohmatu, tam, kde jsem ho chtěl skutečně mít, a znovu se na Thomase skrz vlasy, které mi spadly do tváře, zadíval.
„Thomasi...rychle...dovnitř...prosím," zaúpěl jsem a skoro se na něj sám nabodl.
Thomas
Šel jsem proti jeho stisku, když sevřel v ruce moji erekci. Pustil jsem ho, vytáhl z něj prsty, jen narychlo si je otřel do zástěry a jednou rukou si ho přichytil za bok.
Zajel jsem mu druhou rukou do vlasů a pevně je sevřel. Potáhl jsem ho, aby zvedl hlavu a podíval se na mě pořádně.
„Když prosíš... tak se drž...“ a s těmi slovy jsem do něj tvrdě najel, až se zarazil o linku.
Ještě víc jsem mu zaklonil hlavu a začal mu okusovat jeho štíhlý krk a bradu, sem tam mu zajel jazykem do pootevřených úst, zatímco jsem si bral jeho zadek podle jeho přání.
„Dokážeš se udělat bez toho abys na sebe sáhnul?“ usmál jsem se na něj a znovu ho začal líbat.
Tohle bych si nechal líbit každé ráno.
Vstát, někoho ojet a jít do práce.
Přestal jsem ho líbat, když se to na mě začalo hrnout plnou sílou. Můj dech byl přerývaný a plný toho vzrušení, které doslova spalovalo mé tělo. Přirážel jsem se zrychlujícím se tempem, najížděl jsem do něj jen krátkými tahy a každou vteřinou cítil, jak se blíží ta chvíle, kdy člověk zapomene na okolní svět.
Joshua
Ten chlap byl nebezpečný...
Když mě narazil na linku, začal mi okusovat bradu a krk a pak se mi přisál na rty, byl jsem úplně mimo. Zatraceně dobře věděl, co udělat, aby mě dostal na lopatky.
Jakmile mi položil tu otázku a provokativně se usmál, ani jsem mu nestačil odpovědět.
Ale nebylo potřeba cokoliv říkat.
Za chvilku totiž Thomas dostal svou odpověď sám.
Stačilo, aby ještě párkrát přirazil, abych poznal, že se blíží ke kýženému vrcholu, a nevydržel jsem.
Tentokrát to nešlo.
To, co přišlo, bylo snad silnější než kdy před tím.
Kolena se mi podlomila, celý jsem se roztřásl, stáhl zadek a uvěznil tak Thomase uvnitř sebe. Doslova jsem se zhroutil na linku, a pak s hlasitým sténáním a stahy, kdykoliv přišlo uvolnění, jsem kropil dvířka myčky před sebou. Úplně jsem přestal vnímat okolí a měl pocit, že tenhle orgasmus snad nikdy neodezní.
Thomas
S hlasitými vzdechy jsem se do něj udělal. Bylo to tak silné, že jsem musel pustit Joshuu a na moment se přichytit okraje linky, abych aspoň někam mohl přenést ten třes, který jsem v rukách měl. Kdybych ho nepustil, nejspíš bych dostal do prstů křeč a vyrval mu polovinu vlasů.
Tak dobře mi bylo, zvlášť, když mě v sobě v nepravidelných intervalech svíral, a když jsem viděl, jak je na tom on, a že opravdu nepotřeboval na sebe vůbec sáhnout. Tenhle pohled byl prostě k nezaplacení a jen to všemu dodávalo tu správnou šťávu.
Když se mu podlomily kolena a složil se na linku, rychle jsem mrknul, jak je na tom jeho noha. Ale zdála se být v pořádku. Jednou rukou jsem ho chytil pod břichem, aby se mi nesvezl úplně dolů, a já mohl do něj ještě chvíli přirážet, než jsem s posledním krátkým zasténáním dal najevo svou spokojenost.
Doslova jsem nalehl na jeho záda. Opíral jsem se o něj čelem a rychle vydýchával tenhle ranní tělocvik. Jeho kůže vlhla pod mým horkým dechem, a já neodolal, abych mu jazykem neobjel krční páteř až k vlasům.
„Skvělá snídaně...“ poctil jsem i jeho ucho polibkem a olíznutím, a pak už z něj opatrně vyklouznul, protože jsem věděl, že až se bude vracet do normálu, nebude pro něj příjemné tam mít mého kámoše.
Joshua
„Takovou snídani bych si dal klidně každý den," zachrčel jsem po chvíli a pokusil se zvednout.
Kolena se mi však podlomila, a i když mě Thomas držel, stejně jsem skončil na zemi.
"Zatraceně," zamumlal jsem a zvedl k němu oči, stále ještě zastřené doznívající touhou.
Dýchal jsem skrz pootevřené rty a díval se na jeho nahé tělo, přes pevná stehna, břicho s jizvou nejspíš po kulce, dmoucí se hruď, jak zhluboka dýchal, až ke rtům a přivřeným očím do kterých spadly neposlušné prameny vlasů.
"Nádherný... Jsi vážně nádherný..." zašeptal jsem, zapřel se o jeho boky abych mohl vstát, natiskl se na něj a přisál se k jeho rtům.
Chtěl jsem si ho ještě pořádně vychutnat, než budeme muset jít zase pracovat.
Na chvilku jsem přerušil polibek, ale jen proto, abych mohl poškádlit to zvláštní místečko, než jsem se zase vrátil k jeho rtům a jazyku.
"Myslím, že téhle chuti se nikdy nenabažím," zachraptěl jsem, když jsem se od něj znovu odtrhl a mrkl na něj.
Thomas
„Myslel jsem si, že tě jen tak někdo na kolena nesrazí,“ pousmál jsem se, když se mi Josh vysmekl a skončil na zemi.
Ještě se trochu třásl, když si mě tak ze spodu prohlížel. I já jsem se díval. A bylo opravdu na co...
Už jsem řekl. Joshua je opravdu výstavní kousek.
Už teď jsem věděl, že až se vrátí zpátky do Anglie, těžko za něj budu hledat náhradu. Snad jen Mark se mu vyrovná, ale to je zase jiná kapitola...
„Plazíš se po mně jako had, doufám, že mě neuškrtíš,“ přitiskl jsem ho k sobě, abych ještě aspoň chvíli cítil jeho rozpálené tělo. Pohladil jsem ho po zádech, a pak stáhl ruku dolů na jeho pevný zadek. Prstem jsem okopíroval rýhu a po ní se dostal až k jeho mokré dírce, z které stékalo trochu sperma na jeho stehna.
„Bude se to muset převázat,“ brnknul jsem prsty o obvaz na vnitřní straně stehna, kde se sperma zastavilo. „Máš to v pohodě?“
Trošku jsem ho od sebe odsunul. Shrnul jsem mu zpocené vlasy z čela, které se mu tam přilepily, když mu v tom zápalu i čelenka sklouzla. Pohledem jsem zkontroloval, jak je na tom jeho čelo. Ale zdálo se být všechno v pořádku. Nekrvácela rána na stehně a ani na čele.
„Jsi tvrdý chlap,“ ještě jednou jsem ho políbil, a pak mu dlaní jemně přejel po povadlém penise. „No, jak kde,“ dodal jsem ještě s úsměvem.
Joshua
Trochu jsem zrudl, když se Thomas začal zajímat jak na tom jsem.
Bylo to pro mě zase něco nového a já si čím dál víc uvědomoval, že až se vrátím do Anglie bude mi tohle všechno hodně chybět. Zvláště Thomas, protože nikoho takového už nenajdu.
"Ty taky nejsi zrovna nejtvrdší," vyplázl jsem na něj jazyk, políbil ho na paži a pleskl po nahém zadku.
"A jinak jsem v pohodě. Trochu to sice táhne, ale na to vážně neumřu," mrkl jsem na něj a konečně od něj odstoupil, protože jinak bych v jeho náruči strávil celý den.
"Chjo, předpokládám, že ten svinčík, budu muset uklidit já," zabručel jsem a ukázal na mou nadílku, která už na myčce zasychala.
Děkoval jsem všem Svatým, že není nerezová, protože jinak bych se s tím lopotil asi hezky dlouho.
"Uvařil bys mi, prosím, ještě kávu s mlékem?" zeptal jsem se přes rameno, když jsem si znovu klekl na zem a mokrou houbičkou se pokoušel odstranit ty kapky vášně.
Thomas
„To já jsem tvrdej chlap pořád,“ pokrčil jsem rameny a usmál jsem se. „Ale je fajn, že jsi neomdlel jak minule. Musel bych pak přehodnotit své síly.“
Zvedl jsem ze země župan, a chtěl jsem jít do koupelny, ale ještě jsem se přiblížil k Joshovi a znovu mu zajel rukou mezi stehna.
„No, jo, úklid je na tobě. Tohle je tvůj svinčík, já si svoje už uklidil sem,“ zastrčil jsem mu prst do jeho vlhké dírky, kde jsem ucítil to příjemné teplo a vlhko. Pak jsem raději odstoupil, jinak bych na něj znovu dostal chuť, zvlášť, když můj prst tak pěkně sevřel.
„Jen se rychle sprchnu, ale ty by ses měl umýt pořádně Jsi nějakej mastnej,“ zasmál jsem se ještě, když jsem od něj odcházel.
Cestou jsem hrábnul na stůl a popadl dva croissanty. S jedním v ruce, s druhým v puse jsem už spěchal do koupelny, abych se osprchoval, a Joshua měl co nejdříve volnou koupelnu, abychom se mohli hnout do práce.
„Jo, jestli chceš jet na oddělení, tak řekni, odvezu tě tam. Já než tam pojedu, tak ještě půjdu k sobě do kanceláře,“ zavolal jsem směrem ke kuchyni, než jsem zavřel dveře od koupelny, a konečně se šel osprchovat.
Joshua
Zalapal jsem po dechu, když mi Thomas bez varování strčil prst do dírky.
Houbička mi vypadla z ruky, a já se musel pevně zapřít o myčku, abych to ustál.
"Barbare!" zaječel jsem na něj, když vybíhal z kuchyně a mrštil po něm houbičkou, která se zastavila o futra.
Nasupeně jsem vstal, abych ji mohl sebrat a dočistit ten svůj svinčík.
Samozřejmě jsem byl naštvaný jen na oko, ale hlavou mi probleskla myšlenka, že bych si na tenhle život mohl velice rychle zvyknout.
S povzdechem jsem utřel poslední nadílku, houbičku pořádně vypláchl, a pak ji vyhodil, a přešel ke konvici.
Pak jsem se zamyslel. To kafe mi dluží, tak ať mi ho uvaří.
Sebral jsem ze země zástěru, kterou jsem si ve víru vášně sundal, aby nezavazela a přehodil ji přes opěradlo židle.
Netušil jsem, jestli je Thomas už vysprchovaný, ale byl jsem odhodlaný ho ze sprchy buď vyhodit nebo tam vlézt k němu.
Druhá varianta by se my zamlouvala samozřejmě víc, k mé smůle už však Thomas stál u umyvadla a čistil si zuby.
"Nebudu čekat, až se vyhrabeš," oznámil jsem mu a trucovitě našpulil rty, aby si myslel, že jsem naštvaný.
Moc se mi to ale asi nedařilo, protože jsem nedokázal skrýt pobavenost v očích.
Bohužel, ty mě vždycky prozradily, takže jsem ani nikdy nebyl dobrý ve lhaní.
Než jsem vešel do sprchy, neodpustil jsem si však malou nezbednost, když jsem procházel kolem Thomase, který se ještě nestačil zabalit do toho svého županu.
Přes jednu půlku zadku jsem ho plácl a do druhé kousl. Se smíchem jsem pak rychle zaplul do sprchy a pustil vodu.
"Pokud ti to nevadí, rád bych jel s tebou do tvé kanceláře. Na stanici se můžeme zastavit, až budeš chtít, a já si tam pak vyzvednu auto," zakřičel jsem přes vodu. „Jo, a dlužíš mi to kafe!"
Thomas
Moje očista netrvala dlouho. Nejvíc času jsem strávil asi tím, že jsem musel pořádně namydlit penis, abych z něj dostal tu mastnotu. V duchu jsem se usmíval nad tím, jak se bude umývat Josh, který byl mastný rozhodně víc, než jsem byl já. Ale co, hlavně že to nedrhlo a užili jsme si oba.
Právě jsem si umýval zuby, když se Josh nacpal dovnitř. Mrknul jsem na něj přes zrcadlo, ale on se v tu chvíli sehnul. Zatnul jsem obě půlky, když jsem na zadku ucítil pleskanec a jeho zuby.
„Aby sis ty zuby nevylámal,“ prsknul jsem po něm a chtěl ho chytit, ale to on už byl ve sprše, a já se nechtěl znovu namočit.
„Dobře, do kanceláře pojedeme spolu. Nevadí mi to. Ale je to spíš k mé jiné práci než k tomuto případu. Nemůžu nechat všechno ležet ladem jen proto, že dělám teď tohle. A to kafe ti udělám, hned jak se obleču,“ utřel jsem si obličej, zkontroloval, jestli je potřeba se holit, ale podle toho, co jsem viděl, bude stačit tak večer nebo zítra.
Měl jsem tu výhodu, že mi vousy nerostly tak rychle jako některým jiným.
Vyšel jsem z koupelny a hned se oblékl. Chtěl jsem se dneska jet podívat ještě na zbývající dvě místa činu, tak jsem si nebral oblek, ale jen tmavé rifle a triko. Z botníku jsem si připravil boty vhodné na lesní terén a taky své věci pro práci, které jsem ani nestihl vybalit, když jsme v noci dorazili domů. Na moment jsem ještě vyběhl ven, abych vybral poštu, a pak hned zamířil do kuchyně, kde jsem se hned pustil do přípravy Joshovy kávy. Donesl jsem ji do obýváku na stolek a sám se usadil v svém pohodlném křesle. A než dorazil, kontroloval jsem poštu, zprávy a emaily, jestli není něco urgentního. Byl jsem už poučený z předchozího dne, tak jsem věděl, že mu to chvíli potrvá a nemusím spěchat.
Joshua
Zatracený olej!
Ve sprše jsem strávil víc času, než jsem očekával, protože smýt olej z kůže, navíc na takovém místě, jde fakt blbě. Asi s sebou začnu všude nosit gel, aby se nic takového už neopakovalo. Nebo se mnou půjde příště do sprchy i Thomas a pěkně si to umyje. Stejně to bylo jeho vina.
Holením jsem se pro dnešek nezdržoval, nebylo to nijak potřeba, a navíc jsem nechtěl, aby Thomas dlouho čekal. Vlasy jsem nechal rozpuštěné, ani si je nefénoval, pouze jsem z nich vytřel vodu. Venku je stejně takové horko, že bude stačit pět minut a budou suché.
Sice jsem nevěděl, co má Thomas v plánu, ale když jsem stál u skříně a vytahoval oblek, zarazil jsem se a zamyslel.
Od doby, co jsem tady, jsem změnil hodně věcí. Nebo spíš, změnilo se hodně věcí, tak proč v tom nepokračovat? Třeba to bude ještě zajímavé.
Popadl jsem jeden ještě nevybalený kufr, který jsem sebou tahal spíše automaticky a stejně ho většinou nikde nevybaloval, protože tam bylo oblečení, které jsem obvykle nenosil. Vytáhl jsem z něho pohodlné značkové tenisky, volné černé plátěné kalhoty a delší, světle modré triko s dlouhým rukávem, které odhalovalo mé ramena. Sice je nejspíš budu mít spálené, ale co už. Triko jsem pak v pase přepásal ještě tenkým koženým páskem, aby vynikl můj štíhlý pas a postava, a kriticky se na sebe zadíval do zrcadla.
Vypadal jsem sice trochu zženštile, ale bylo to pohodlné a elegantní. A hlavně to byla velká změna.
Z kufříku jsem ještě vytáhl jemný parfém a jen lehounce jsem se navoněl. Neměl jsem rád silné a ostré vůně, zvlášť, když toho měl člověk na sobě snad kýbl. Sám jsem používal jen decentní, většinou s jemnou vůní květin nebo lesa, a pouze lehce se poprášil.
Spokojený sám se sebou jsem spěchal do obýváku, kde už seděl Thomas a pročítal si poštu.
S povděkem jsem přijal kafe, které stálo na stole, a hned upil.
„Nevadí mi, když budeš pracovat. Já bych se taky mohl zaměřit na tu chybějící oběť. Máš potom ještě něco jiného v plánu?" zeptal jsem se a ukousl croissant, který jsem si ještě ke kávě přinesl.
Thomas
K mému překvapení to Joshuovi netrvalo zas tak dlouho. Ale i tak jsem stihl přetřídit poštu, kterou jsem tam měl tak za tři dny. Nějak jsem v tom frmolu zapomněl kontrolovat schránku. Většinu blbostí jsem povyhazoval, účty odsunul na jednu hromádku s tím, že to předám Markovi, aby mi to zaplatil a zbytek jsem odložil na malou skřínku vedle dveří.
„V kanceláři se nezdržím moc dlouho, max tak hodinu. Potřebuji zkontrolovat stav a mrknout se, jestli všechno funguje, jak má. Kvůli tomuhle případu jsem musel odmítnout nějaké zakázky, ale jednu jsem nechal. Pracují na ní mí podřízení. Mám teda tři, dva detektivy a jednu sekretářku. Aspoň se s nimi seznámíš. A pak jsem chtěl jet na ty poslední dvě místa činu, které mi ještě zbývají. Obě jsou v lesích, v kopcích. Cesta tam trvá trochu dýl, ale nejsou daleko od sebe. Pokud budeš chtít jet se mnou, tak ale pojedeme mým autem, lépe se na to hodí.“
Vypnul jsem mobil, když jsem prohlédl všechny zprávy a emaily, a postavil jsem se. Josh už taky dopíjel svou kávu... Byl nejvyšší čas vyrazit, abychom se nevraceli zpátky zas až někdy k ránu. Ne, že by mi to vadilo, protože raději pracuji v noci, ale jsou věci, které se dají zařídit jen přes den.
Joshua
Překvapilo mě, když Thomas řekl, že má podřízené, a že bych se s nimi mohl seznámit. Trošku mě to zarazilo. Přece jen, nepřijel jsem sem, abych se tu s někým bratříčkoval, ale...
"Pokud to považuješ za dobrý nápad mě s nimi seznámit," zabručel jsem a pokrčil rameny.
"Jinak s prohlídkou prvních míst činů souhlasím, třeba bych tam mohl najít nějaké vodítko. A klidně bych jel i tvým autem, jestli nevadí, ať zbytečně netaháme obě, stejně bych se od tebe nemohl vzdálit abych nezabloudil, a navíc se tu vyznáš," dodal jsem ještě a dopil zbytek kávy.
Hrnek jsem pak odnesl do myčky a zároveň ji zapnul, aby bylo nádobí umyté než se vrátíme.
Netušil jsem, jak dlouho nám to všechno potrvá. U takových případů člověk nikdy nevěděl, protože se mohlo během chvilky cokoliv změnit, ale rád bych dnes jedl dříve než ve tři ráno.
Thomas
Domluveno. Posbírali jsme si věci a vyjeli do mé kanceláře, která byla od mého domu vzdálena asi dvacet minut jízdy autem. Ne, že bych ho nutně potřeboval seznámit s mými lidmi, ale bylo jasné, že pokud budou v kanceláři, tak se potkají.
Díky Markovi, který mi ze začátku hodně pomohl a dohazoval mi nějaké případy, jsem se postupně rozjel, a pak už přicházely zakázky samy. Když jsem na to nestačil už sám, musel jsem si sehnat sekretářku, která ale musela umět i minimálně základní sebeobranu a umět střílet, protože jeden nikdy neví, kdo se v kanceláři objeví. Třeba nějaký zhrzený milenec. Proto jsme pravidelně navštěvovali střelnici, aby nevyšla ze cviku, a chodila na aikido, kde už získala černý pás, druhý Dan.
„Nevím, jestli krom sekretářky někdo v kanceláři bude. Já mám svoji a Mira a Daniel mají druhou. Je to propojené, takže na sebe prakticky pořád vidíme. Jo, Mira není chlap, je to ženská, snad jediná, která to se mnou vydržela,“ zasmál jsem se, když jsem si vzpomněl na naše začátky. „Ale je fakt dobrá. Jmenuje se Mira, protože její trhlí rodiče ji dali jméno Mistery.“
Vykládal jsem Joshovi, jak to u nás funguje, zatímco jsme dojeli na místo a šli do kanceláře. Sekretářka byla moje záchrana, když jsem tu nebyl. Lépe jsem si vybrat opravdu nemohl. Poštu jsem měl přetříděnou na stole, některé nové zakázky odmítnuté, jiné přesunuty na neurčito, pokud klient souhlasil a nezmění se u něj do té doby situace. Jediné, na čem jsem právě pracovali, bylo sledování jednoho pana radního. Byl podezřelý z machinací se stání kasou, s veřejnými zakázkami a prostě toho bylo víc. I když ho vyšetřovali oficiálně, stále se jim nedařilo ho z ničeho usvědčit. Byl dobře krytý.
Dan byl právě na sledovačce a Mira procházela všechno, co jsme zatím oněm zjistili.
Když jsme došli, přišla se přivítat, prohodila pár slov, abych věděl, jak jsme pokročili. Zvědavě se podívala na Joshe, ale hned pochopila, za kterou stranu kope, a že nemá šanci. Tak se jen usmála, a se zjištěním, že nevím, kdy doděláme tenhle náš případ, šla zase pracovat.
„Pojedeme. Ale ještě se cestou stavíme někde něco koupit na svačinu, nebo se někde stavíme na oběd. Ale to spíš až se budeme vracet. Pokud teda nemáš hlad už teď,“ ozval jsem se po necelé hodině, když jsem prošel všechno, co jsem potřeboval, a s uspokojením zjistil, že všechno funguje, jak má i beze mne.
Ještě jsem si vytiskl letecké snímky místa činu, kam jsme chtěli jet a mohli jsme vyrazit.
Joshua
Po cestě do své kanceláře mi Thomas vyprávěl o svých zaměstnancích, a já pocítil lehké píchnutí závisti. Mohl bych i já mít někoho, na koho bych se takhle mohl spolehnout?
Detektiv Mira vypadala rázně, ale mile. Zvědavě a se zájmem v očích se na mě podívala, ale naštěstí se jí v obličeji po pár vteřinách odrazilo pochopení, takže se nakonec jen usmála a šla si zase po svých. S ženami jsem to nikdy moc neuměl a zvlášť s těmi, co se na mě neodbytně lepily. Proto jsem se jim spíše vyhýbal nebo je ignoroval. Vypadalo to však, že Thomas si i v tomhle ohledu pečlivě vybírá.
Thomasova kancelář byla, ostatně jako všechno, čistá, střídmě zařízená, ale přesto útulná.
Po necelé hodině svou práci se spokojeným výrazem dodělal a mi tak mohli vyrazit.
"Nemám hlad. Můžeme jet rovnou," odpověděl jsem na Thomasův návrh, zatímco jsem v autě studoval mapu, kam pojedeme.
S povzdechem jsem si uvědomil, že dnešní noc nejspíše doma nestrávíme, protože i když obě místa činu, které jsme chtěli prozkoumat byly blízko sebe, tak hory Klamat, kam jsme měli namířeno nejdříve, byly trochu dál. Po hlavní silnici přes pět měst jsem cestu odhadoval na něco málo přes hodinu po vyjetí ze Sacramenta. Druhé místo činu, Kalifornské pobřežní pásmo, bylo vzdálené od toho prvního jen pár kilometrů, ale v takhle neschůdném terénu se stopy hledaly mnohem hůře a zabralo to mnohem více času než někde v městském parku. Byla skoro jedna odpoledne, a než to celé pořádně prozkoumáme nebyla šance, že bychom se vrátili dříve než před půlnocí.
"Asi budeme muset zůstat někde na noc. Pokud teda nechceš jet v noci zpátky, protože nám to zřejmě zabere nějaký čas," vyslovil jsem svou myšlenku nahlas. „Asi patnáct kilometrů od místa činu je město Redding, pokud se dobře dívám, tam by snad mohl být nějaký hotel, kde by se dalo přespat. Ale je to na tobě. Ty budeš řídit."
Thomas
„Dobře, tak se najíme v hotelu a přespíme tam,“ souhlasil jsem s Joshovým návrhem. „Nějaké pití mám v kufru v chladícím boxu, takže pokud budeš mít žízeň, tak si vezmi.“
Netrvalo dlouho, vyjeli jsme z města a napojili se na dálnici. Nebýt jí, tak by nám cesta trvala podstatně déle. Takhle jsme opravdu něco po hodině dojížděli na místo, kde už z dálky byly vidět hory, a po dalších patnácti minutách jsem odbočil na vedlejší cestu, vedoucí k místu činu.
Když jsme vystoupili, ovanul nás příjemný chládek přicházející z hor. Byli jsme na lesní cestě a na místo jsme museli dojít dalších asi dvěstě metrů, kam se už auto nedostalo. Ještě jsem zavolal Markovi, aby věděl, kde jsme a ujistil ho, že hned druhý den budeme na oddělení, abychom mohli dodělat vraždy Bolta, z kterých se teď vlastně stal samostatný případ.
„Půjdeme tamhle nahoru,“ ukázal jsem směr po chvilce studování mapy a snímků, které jsem si s sebou vzal.
Myslím, že jsme ani nějak extra mapu studovat nemuseli. Když jsem se pořádně rozhlédl, byly tu vidět ještě pozůstatky po zásahu policie. Povytahoval jsem si z auta to, co jsem považoval za nutné, pořádně se napil, protože se žízeň už opravu přihlásila.
Čekal jsem, až se Josh taky posbírá a vyrazili jsme. Cesta nebyla nějak špatně dostupná. Spíš bych řekl, že byla poměrně dobře schůdná, až na posledních padesát metrů, kde jsme se museli prodrat hustším porostem. Ale po našich to tu zůstalo docela ušlapané a polámaná některá křoviska, takže jsme to celkem v pohodě zvládli. A když jsme podlezli policejní pásku, která tu ještě zůstala, ocitli jsme se na menším plácku...
„Je to tu komplet probrané, nastokrát prolezlé a některé stopy i tím pádem zničené. Ale z praxe vím, že i tak by se mohlo ještě něco najít, pokud se něco přehlédlo a člověk je pozorný a vnímavý,“ položil jsem své věci na zem, a jako první jsem zamířil na místo, kde původně ležela mrtvola.
Joshua
„Je tu nádherně," zašeptal jsem, když jsme vystoupili a došli až na místo činu.
Sice mě trochu bolela noha, protože terén nebyl zrovna nejrovnější, ale stěžovat jsem si nechtěl.
"Mám moc rád přírodu, ale nikdy si ji pořádně neužil," zasněně jsem vydechl a zadíval se do dálky.
Les šuměl, voněl, chladnější vzduch příjemně hladil mé tělo, ptáci zpívali, takže bych sebou nejraději plácl do trávy a zavřel oči, ale bohužel, práce měla přednost.
Napil jsem se vody, protože jsem nechtěl, aby mě ještě do toho rozbolela hlava z nedostatku tekutin, a poslouchal Thomase.
I já věděl, že policisté můžou snadno něco přehlédnout, zvláště v terénu jako je tenhle.
"Asi bude lepší, když se rozdělíme. Propátráme tak větší prostor. Já půjdu víc dopředu mezi stromy," ukázal jsem rukou před sebe. „Vím, že ti to nemusím říkat, ale i ta sebemenší maličkost může být důležitá. Navrhuju sebrat všechno, co se nám nebude zdát, a pak to roztřídíme. Vzal jsem si asi deset sáčků na důkazy, takže by mi to mohlo stačit. Kdyby ne, přijdu si k tobě pro další."
S těmi slovy jsem si stáhl vlasy do culíku gumičkou, kterou jsem našel u Thomase v autě, protože tohle byly jediné kalhoty, kde jsem žádnou neměl, natáhl si rukavice, a pak vykročil směrem ke stromům.
Pečlivě jsem všechno sledoval, dokonce si i několikrát klekl a plazil se po čtyřech. A právě v těch chvílích jsem byl rád, že jsem si nevzal oblek. Další zničení už bych asi nepřežil. Sice nebyl pro mne problém koupit si nový, ale paradoxně jsem nerad nakupoval oblečení.
Byl jsem tak zabraný do práce, že jsem si ani neuvědomil, jak hluboko jsem se do lesa dostal.
Teprve až křupnutí větvičky několik metrů za mnou mě vytrhlo z přemýšlení, a já se polekaně narovnal.
Nemohl nás přece najít, že ne?
Zbraň jsem u sebe bohužel neměl, takže jsem vzal do ruky klacek, co ležel vedle mě, a upřeně sledoval místo odkud zvuk vyšel.
Najednou byl les plný děsivých zvuků a tajemných stínů.
Prázdné i plné sáčky s důkazy, stejně jako pinzetu, jsem zahrabal pod trochu listí k jednomu kmeni stromu, a vydal se za zvukem, který se tentokrát ozval trochu víc vlevo.
Snažil jsem se nedělat hluk, ale nebyl jsem zvyklý pohybovat se v takovém terénu, takže ať už se mezi stromy schovával kdokoliv, musel vědět, že se blížím.
Pak se zvuk ozval kousek přede mnou v křoví, které mi sahalo pomalu k pasu.
Prudce jsem máchl větví, abych vetřelce aspoň překvapil.
Ten překvapený jsem však byl já, když z keříku vyskočilo malé divoké prase a propletlo se mi mezi nohama.
"Zatraceně," zaklel jsem hlasitě, když jsem v úleku zakopl o kořen stromu, natáhl se na zem a praštil se do zraněné nohy.
Když jsem se po několika vteřinách zvedl, zjistil jsem, že kromě roztrženého rukávu a špinavého trika jsem si jen odřel pravou ruku. Na nohu jsem se raději zatím ani nedíval, ale podle vlhkosti rána začala nejspíše zase krvácet. Ale o to se postarám později.
Kulhavě jsem se vrátil zpátky, kde jsem nechal sesbírané důkazy, obal od žvýkačky, zapadlý mezi dvěma kameny, kousek něčeho, co vypadalo jako nehet, zašlápnutý do hlíny, list se skvrnou, která vypadala jako krev, a kousek slonoviny, která vypadala jako uštípnutá z rukojeti nože nebo něčeho podobného, a pokračoval jsem dál v cestě.
Za chvilku jsem toho ovšem musel nechat, protože jsem měl dojem, že jsem nejspíše zabloudil.
"Thomasi?" zariskoval jsem a zavolal jeho jméno.