Jay
Vzbudilo mě něco vlhkého na tváři. Nejdříve jsem si myslel, že to snad Micah, ale když jsem otevřel oči, hleděl jsem přímo do psího čumáku.
Pootočil jsem hlavu, a když jsem viděl, že Mic ještě chrní, a to doslova, jen jsem ho lehce políbil do vlasů, popadl Baxe, aby po nás neskákal, a pak se pomalu vysoukal z postele ven.
Nechtělo se mi. Byla příjemně vyhřátá, dobře se mi spalo a navíc… Byl se mnou Mic.
Jo, budeme spolu chodit…
Nad tou myšlenkou jsem se usmíval i ve chvíli, kdy jsem si na holý zadek v chodbě natahoval kalhoty jednou rukou, abych nešramotil v ložnici, a druhou jsem přidržoval Baxe, aby neudělal loužičku někde v domě. Co jsem si stihl všimnout, tak to zvládl celou noc bez nehody, ale déle riskovat jsem to nechtěl.
Když jsme vyšli ven, hned jsem ho postavil na zem a díval se, jak se rozběhl po zahradě a koukal, na které místo by se mohl vyčurat a vykadit. Přetřel jsem si dlaněmi paže, protože ráno bylo docela chladno s tím, jak se léto pomalu blížilo ke konci. Otočil jsem hlavu ke stáji, když jsem zaslechl Portose. On snad má nějaký šestý smysl a ví, že jsem venku. Sice bylo ještě brzy, ale i tak jsem za ním zašel, a brzy jsem měl v patách i Baxe.
„Tam nesmíš, Portos by tě mohl ušlapat,“ popadl jsem štěně a vyšoupnul ho z boxu ven a zavřel vrátka.
Bax se posadil na zadek, zakňučel, jak se mu to nejspíš nelíbilo, ale pak zvědavě hleděl, co dělám s tím velkým zvířetem, a seděl tam celou dobu, dokud jsem nenachystal Portosovi krmení a čistou vodu.
Portos přes vrátka sklonil hlavu a drcnul do Baxe, až ten kviknul a uskočil. Ale po chvilce se odvážil přijít blíž a sám už se stavěl na zadní packy, aby si mohl Portose očuchat.
„Myslím, že budete kamarádi,“ pohladil jsem je oba. „Dneska pojedeme pro dřevo, tak zatím počkáš tady.“
Portos pokýval hlavou, jako by mi rozuměl, ale vlastně… On mi rozumí. Je to ten nejlepší kůň v celých Státech.
Vzal jsem štěně, a pak už jsem se vrátil zpátky do domu, abych se mohl osprchovat a připravit snídani.
Nejen kvůli Baxe, ale i kvůli sobě jsem raději vylezl z postele. Chuť si Mica vzít docela byla. A nejspíš bych se neudržel, a nárokoval bych si jeho zadeček. Takhle si hezky počkám na večer…
Micah
Takhle dobře jsem se nevyspal... Asi nikdy.
Dokonce bych spal ještě dlouho, kdyby mě neprobudilo něco vlhkého a lechtivého.
Že byl měl Jay nějaké speciální choutky, o kterých nevím?
Zabručel jsem, pootevřel oči a chvíli zíral na tu chlupatou kouli na sobě, než mi došlo, že to není Jay, ale Bax.
V první chvíli jsem se lekl, že se mi to všechno opravdu jen zdálo.
Ale pak jsem si oddechl, protože jsem ležel v Jayově posteli a Bax měl trochu vlhké a studené packy, takže ho šel páníček nejspíš vyvenčit.
Protáhl jsem se, zívl, chvilku blbnul s Baxem, než jsem se konečně vyhrabal, natáhl si kalhoty a vyšel z pokoje, abych zjistil, kde je Jay.
Odpověď jsem dostal prakticky okamžitě, když jsem zaslechl sprchu a opatrně nakouknul dovnitř, kdyby to byl náhodou Damien.
Baxe jsem pustil, aby si to prohlédl i tady, a pak přešel k pootevřenému sprchovému koutu.
Jay byl opravdu moc krásný a já na něm mohl oči nechat.
Nejspíš mu brzo vypálím díru do zad nebo jiné části, pokud na něj budu pořád takhle civět.
„Dobré ráno..." pozdravil jsem, když vypnul sprchu a udělal mu místo, aby mohl vyjít ven.
Podal jsem mu ručník, aby se mohl otřít a sám jsem se otočil k umyvadlu, abych si mohl opláchnout obličej a trochu se probrat.
Jay
Byl jsem už prakticky osprchovaný, když do koupelny vešel Micah a v patách měl Baxe. Ten se na mě jen podíval, očuchal, co se dalo, a pak zase vyběhl.
Kdo však nevyběhl, byl Mic. Podal mi ručník a pak se šel umýt. A hezky na mě vystrčil ten svůj zadeček. Měl sice domácí kalhoty, ale ty jeho oblé tvary se tak hezky rýsovaly pod tou lehkou látkou, že jsem neodolal…
Došel jsem k němu a nalepil se mu na záda. Jednou rukou jsem si ho přitáhl, políbil ho na krk a otřel se rozkrokem o jeho dokonalé půlky.
„Už se těším na večer,“ zašeptal jsem mu do jeho červeného ucha, a to jsem mu ještě lehce olízl a skousnul.
Teprve potom jsem ho pustil, doutíral a vyšel z koupelny.
„A přeji dobré ráno,“ ještě jsem dodal mezi dveřmi. „Uděláme spolu snídani, ano?“
Nečekal jsem ani na odpověď a šel jsem se do ložnice převlíct. Hodil jsem na sebe zatím jen spodky a triko, rozhodil jsem peřiny, aby se postel vyvětrala, sundal jsem z postele Baxe, otevřel okna a pak už jsme společně šli do kuchyně. Hned jsem mu vyměnil vodu, dal mu žrádlo z toho, co Stu donesl, a pak už se chytil dělání snídaně.
„Dneska půjdu stáhnout zbytek toho dřeva. Nemělo by to dlouho trvat, a počítám, že tak někdy chvíli po obědě bych měl být zpátky,“ otočil jsem se na Mica, když taky dorazil do kuchyně. „Chtěl bych, abys dneska zůstal tady. Už kvůli Damiena, kdyby něco potřeboval, a ty jsi taky pan domácí. Jinak, pokud budeš chtít, tak je potřeba naskládat dřevo, které je venku, ukážu ti, které a jak. A taky má přijet známý ohledně Damienova bytu, je potřeba mu dát klíče a adresu.“
Nejraději bych vzal Mica s sebou, ale dneska opravdu bude lepší, když zůstane tady. A taky to mělo i další důvod.
„Víš, byl bych rád, kdybys šel se mnou. Ale… Damien se nejspíš případnému útoku nedokáže ubránit. A s sebou ho vzít nemůžu. A ty jsi schopný se o něho postarat, případně ho bránit, pokud by se něco stalo. Hele, nahoře není signál, ale jsem připravený i na tohle,“ přešel jsem ke komodě a ze šuplíku vytáhl dvě vysílačky.
Zkontroloval jsem, jestli jsou nabité a fungují a pak jednu dal Micovi.
„Budu pořád na příjmu, kdyby něco, a když skočím na Portose, tak jsem tu za chvilku, ano?“
Micah
Zapomněl jsem, že se nemám k homosexuálovi otáčet zády. Kdo by si to taky po tom včerejšku pamatoval.
Jen jsem vyjekl, když se na mě najednou Jay nalepil a pěkně mě potrápil.
Neřád jeden!
Ale…
Neubránil jsem se úsměvu, který se mi usadil na rtech, a prostě jsem ho nedokázal dostat dolů.
Rychle jsem zaběhl do svého pokoje, abych se převlékl, a Jay na mě nemusel čekat, a pak spěchal dolů.
Moc se mi nelíbilo, že mě nechce vzít s sebou, ale přece jen, byl jsem pořád jeho zaměstnanec.
„Když už tu musím zůstat," zabručel jsem nakonec a postavil se k lince, abych mu pomohl se sendvičema, které si vezme i s sebou, „rád bych pohnul se zahrádkou a taky…"
Povzdechl jsem si a natáhl ruku, abych zastrčil Jayovi za ucho neposlušný pramen vlasů.
„No, víš, došlo mi, že už nemůžu před tím vším utíkat. Musím… potřebuju zjistit víc o tom, co jsem vlastně zač. Napadlo mě, že poprosím Damiena o pomoc, pokud nebude proti. Jestli zná i ostatní
Uživatele, mohl by mi o nich něco říct víc, a možná bych je mohl obvolat. Hm… to asi ne. Zas tak odvážný nejspíš hned první den nebudu,“ zašklebil jsem se nakonec, a pak se zase vrátil ke krájení zeleniny.
„Ale ty mi musíš slíbit, že si dáš pozor, a pokud se něco stane, hned se vrátíš zptáky. Dobře? A bude zbytečné lhát, protože nejspíš zjistím hned, pokud se něco bude dít."
Pak jsem si vzpomněl na poslední Jayovu větu a mírně se nafoukl.
„A nedělej si ze mě srandu. Neochráním sám sebe, natož, abych ochránil druhé. To ty, jsi tu ten nejsilnější. Ale kdyby něco, dám ti vědět. A přinejhorším máme Baxe," krátce jsem se zasmál, když se ten malý ničema pustil do mých nohavic, a začal na ně zuřivě štěkat.
Jay
Zadíval jsem se na Baxe, s jakou vervou se pustil do Micových kalhot. Odložil jsem nůž a přešel k němu. Chytl jsem ho za ruky a pořádně si je prohlédl a pak se podíval na štěně.
„No, myslím, že kromě lubrikačního gelu budu muset koupit i nějakou mastičku na ty tvé dokousané a podrápané ruce, a taky se stavit nakoupit Baxovi nějaké věci, a hlavně nějaké kousací hračky. Vlastně vidíš, můžu hned domluvit s veterinářem, aby se na něho i Portose přišel podívat. Pro jistotu.“
Políbil jsem Mica, pustil jeho ruce, a pak jsem se vrátil k lince, abychom mohli dodělat snídani.
Udělali jsme i porci navíc pro Damiena. Zatím ještě nevylezl, ale stejně bylo brzo, tak jsem s tím ani nepočítal.
„Myslím, že bude fajn, když se s ním posadíš a proberete, co bude možné, a zavoláte aspoň těm, které znáte. Když jsme včera mluvili o Japonsku, možná zná dvojčata Tatsu a Tetsu Kaminoto, tenkrát jsem za nimi byl. Sice jsem ještě nevěděl, že jsou Uživatelé, ale znal je děda, tak proto. A víš… Nepochybuj o sobě. Dokážeš hodně věcí, a to už jsi nám ukázal,“ usmál jsem se na Mica, a pak už jsme chystali na stůl, popřáli si dobrou chuť, a já se s chutí pustil do snídaně, abych mohl jít za Portosem a vyrazit do lesa.
Micah
Málem jsem vyletěl z kůže, když Jay řekl, že musí mimo lubrikačního gelu, jako by to snad byla běžná věc, koupit i jiné věci.
Asi si na to jen tak nezvyknu. Nebo spíš, mi to bude chvilku trvat.
Prostě jsem to pořád nedokázal pochopit. Co na mě Jay vidí, že si vybral zrovna mě.
A přitom to byl fakt kus chlapa, co mohl mít každého.
Když jsme se posadili ke snídani, raději jsem nechal bez komentáře to, že jsem k něčemu a pustil se do jídla. Nevím proč, ale najednou mi chutnalo mnohem lépe a musel jsem se krotit, abych nesnědl všechno a zůstalo ještě něco pro Jaye na svačinu.
„Zabalím ti zbytek s sebou a uvařím do termosky kafe," líbnul jsem neohrabaně Jaye na tvář, když jsme byli po snídani a chystal se jít za Portosem, aby si ho připravil.
Já mu zatím nachystal kafe, láhev vody a sendviče, všechno zabalil do batohu, a pak vyšel za Jayem, který se už stihl i převléknout, a právě vyváděl Portose ze stáje.
„Dávej na sebe, prosím, pozor. A kdyby něco, všeho nech a vrať se," podal jsem Jayovi batoh a cítil, jak mi začínají hořet tváře.
„Dáš mi na něj pozor, viď?" pohladil jsem trochu opatrně Portose po nozdrách, a ten zafrkal a pohodil hlavou, jako by snad chtěl říct, že je to samozřejmost.
Když Jay zmizel mezi stromy, já se vrátil do domu, abych se převlékl do pracovního, na stole jsem nechal konvici s kávou a čajem, zabalený talíř ze sendviči, a vzkaz, že jsem venku, kdyby něco potřeboval.
Pak jsem vyšel ven a zamířil rovnou k záhonku, abych dneska pohnul se zahrádkou, a ještě stihl poskládat i nějaké to dřevo. Stejně bych měl dneska maximálně zahnojit a půdu dočistit. Pak budu muset počkat, než si to sedne a teprve potom tomu můžu dát nějakou konečnou fazónu.
Zatím to vypadalo neúhledně, jako by se prostě někdo jen pokoušel zeminu náhodně zorat.
Bax mi byl pořád v patách a po několika pokusech jsem vzdal ho pořád vyndávat z čerstvé hlíny, takže nejen já, ale i on půjde dneska do sprchy.
Jay
Musel jsem se usmát, když Micah požádal Portose, aby na mě dával pozor.
Jo, to on bude. Hlavně když ví, že mám v brašně pro něho i mlsky.
Ještě jsem na rozloučenou Mica políbil, a pak už jsme vyrazili. Blížilo se k sedmé, a já opravdu chtěl být nejpozději tak do jedné do dvou zpátky. Něco zabere cesta, něco stahování dřeva…
Ale teď už jsem se nemusel zdržovat s tím, že polezu do kopce, protože tam už jsem prakticky skončil.
Takže jsem šel jen na tu menší lesní cestu, kde byla ode mne nachystaná hromada, abych to postahoval na cestu, která je přístupnější technice.
Než jsem došel na místo, přemýšlel jsem snad celou dobu nad Micahem a nad tím, jak to vlastně mezi námi je.
Nejspíš je pravda, že se člověk může zamilovat na první pohled. Nebo někoho vidí a hned ví, že to je člověk, s kterým chce být, a ví, že s ním zůstane na celý život.
S Gerardem jsme kolem sebe chodili měsíc, než jsem se k něčemu dokopal, a on na to kývnul.
Ale s Micahem… S ním to bylo jiné. S ním to je jiné.
Nemůžu říct, že bych Gerarda méně miloval. To ne. Miloval jsem ho a hodně. A taky jsem těžce nesl, když umřel. Ale čas pokročil, a já prostě nechtěl do konce života zůstat sám, i když mi Gery občas chybí a vzpomenu si na něj.
Raději jsem přestal na tyhle věci myslet, protože jsme dorazili na místo a Portos potřeboval mé plné soustředění.
Odložil jsem věci bokem, prohlédl si pořádně celou tu hromadu kmenů, a v duchu si už rozdělil, na kolikrát to budeme moct stáhnout níž. A věděl jsem, že to zvládnu nejpozději tak do poledního, pokud nenastane nějaká nepředvídatelná událost.
„Tak jdeme na to, ať se můžeme brzy vrátit,“ ještě jsem zkontroloval vysílačku, zapnul si ji na opasek, a pak už jsem s Portosem přešel k té hromadě a pustil se do práce.
Micah
Samozřejmě, že během práce jsem nedokázal nemyslet na Jaye.
Vlastně… Zajímalo by mě, co se stalo, že je tak sám.
Nebyla tu známka po nikom jiném, ale nechtělo se mi věřit tomu, že by nikdy s nikým nechodil.
No, ale stejně nebudu mít odvahu, abych se zeptal. Kromě toho… Je to Jayovo soukromí, které plně respektuji. I kdyby měl tisíce milenců, mě do toho nic nebylo.
Pousmál jsem se a byl tak zabraný do svých myšlenek, že jsem přeslechl Damiena, dokud nepřišel až ke mně a drcl do mě.
Vyjekl jsem, a pak skončil na placáka v hlíně, jak mi to podjelo.
„Jsi v pořádku?" pozvedl Damien obočí, natáhl ke mně jednu ruku a v druhé držel hrnek.
„J-jo…" zahučel jsem a povzdechl si nad špinavým oblečením.
Hlavně, že jsem včera pral.
„Našel jsi snídani," kývl jsem hlavou k hrnku.
„A jak ses vyspal?" vyhrkl jsem trochu nesměle a vstal ze země.
„Spí se tu úplně úžasně. Ani nevím, proč už nežiju někde mimo město v malém domečku, kde bych měl klid," pokrčil rameny Damien a zadíval se na Baxe, který se pustil do jeho kalhot.
Jen jsem si povzdechl a toho lotra zvedl do náruče.
„Ty jsi ale trhač," zasmál se Damien a podrbal ho na hlavě.
„Víš…" rozpačitě jsem přešlápl, když se mezi námi rozhostilo trochu trapné ticho.
„No… říkal jsi, že některé uživatele znáš… mohl… mohl bys mi o nich říct víc?"
Damien se na mě zvědavě zadíval, ale pak se usmál.
„Jo, to není špatný nápad. Víc hlav, víc ví. Mimochodem, přečetl jsem si ty deníky, co mi Jay dal. Ten jeho děda musel být frajer. A taky… Jay asi neměl jednoduché dětství. Tohle slýchat, buď měl ve svého dědu velkou důvěru nebo si myslel, že je to blázen. Pravda ale je, že můžeme být rádi, že jeho děda ty deníky sepsal. A taky… Slyšel jsem, že by měl být i Strážce, který hledá Uživatele, aby jim předal Relikvie, které se nedědí z generace na generaci, ale moc jsem tomu nikdy nevěřil. Až do včerejška. Vážně je to pravda? Démoni, co chtějí zničit náš svět?"
Zavrtěl jsem hlavou a povzdechl si.
„Vím toho strašně málo. Ještě před pár dny jsem byl obyčejný poslíček. Pořád tomu tak nějak nemůžu uvěřit. Proč zrovna já. Ale... Nechci Jayovi přidělávat starosti. Chci taky něco dokázat. A pokud je to skutečně pravda, nechci, aby někdo zbytečně umřel, protože jsem neschopný a nic nedokážu. Musím se toho hodně naučit a napadlo mě... začít u Uživatelů..." vysypal jsem to ze sebe, rád, že se mi nezadrhl hlas.
Když se nad tím tak zamyslím, tak od chvíle, co jsem poznal Jaye, dokážu občas i komunikovat srozumitelně a ve větách, nezakoktávám se a nekuňkám, že mi je sotva rozumnět.
Vážně toho chlapa miluju.
Jay
Hned jak jsme došli na místo, odložil jsem věci a pustili jsme se do práce. Opravdu jsem se nechtěl zdržovat, a tak jsem si řekl, že si uděláme přestávku jednu menší, abychom se najedli, odpočinuli si a pak znovu začali stahovat dřevo, aby to bylo co nejdříve hotovo. Taky jsem však musel myslet i na Portose, nejen na sebe.
Čas celkem rychle i utíkal, a práce nám šla od ruky, bez nějakých velkých problémů. Jen jednou jsem špatně navedl Portose, dřevo se mi zpříčilo a dostal jsem pěknou pecku přes záda. Trochu jsem skučel, ale byl jsem rád, že se nestalo nic horšího, co by nespravila ta správná mast a případně masáž.
Když jsme si udělali přestávku, neodolal jsem, vzal vysílačku a zavolal svému novému klukovi.
Chtěl jsem vědět, jestli jsou v pořádku, a hlavně jsem prostě chtěl slyšet jeho hlas…
Jo, nejspíš jsem se opravdu zamiloval…
Blížilo se k půl druhé, a my konečně měli hotovo. Místo prvního svozu bylo vyčištěno, na druhém bylo už nachystáno dřevo pro techniku, a klukům zavolám až z domu, protože telefon jsem si s sebou nebral a opravdu je tu špatný signál.
A tak jsme se s Portosem vypravili zpátky. Dokonce svolil a milostivě mě vzal na hřbet.
Když jsme míjeli místo, kudy se jde ke skaliskům, na moment jsem zastavil a zadíval se tím směrem. Měl jsem nutkání se tam jít podívat, prohlédnout si to, jestli tam nenajdu něco, co by pomohlo mnohé věci vysvětlit, ale něco, nějaký hlásek v hlavě, mě nabádal, ať to nedělám, a já ho raději poslechl.
„Tak jedeme domů,“ zkontroloval jsem, jestli se někde nezahákl postroj a řetězy, a pak už jsem patami Portose pobídl, abychom byli co nejdříve doma.
Micah
Než Damien posnídal, udělal jsem na zahrádce to nejdůležitější, přičemž jsem se pokoušel hlídat Baxe. A když jsem měl hotovo, zaběhl jsem se umýt a převléct, rovnou dal prát prádlo, i to Damianovo, které bylo z předchozího dne dost zválené, a přemýšlel, co bych udělal na oběd.
Je to zvláštní, že člověk, sotva posnídá, už myslí na to, co bude na oběd, potažmo na večeři.
Ale je pravda, že mi to pomáhalo naplánovat si celý den, a tak nějak rozvrhnout své potřeby, zvláště ve chvílích, kdy jsem měl hluboko do kapsy.
Damien se vrátil k sobě, aby si udělal pár pracovních věcí s tím, že pak za mnou přijde, abysme probrali záležitosti ohledně Uživatelů.
A protože jsem ušetřil trochu času, zašel jsem znovu ven, abych přeskládal dřevo, jak to chtěl Jay.
Myslím, že jsem na něj od rána nepřestal myslet a v duchu se okřikoval, abych se uklidnil, protože tímhle Jaye od sebe jen odstrčím.
Určitě nemá zájem o uslintaného puberťáka.
Bax se v jednu chvíli usadil vedle mě na dřevo a pár minut dokonce zůstal sedět a jen mě pozoroval, než kolem proletěl nízko pták a bylo po klidu.
Jen jsem zavrtěl hlavou, kde se to v něm bere a dodělal jednu část hromádky.
I když bych rád pokračoval, docela mě už bolely ruce, a hlavně jsem chtěl uvařit oběd, aby měl Jay něco teplého, až se vrátí.
Během vaření se ke mně připojil Damien, ale sotva jsme začali mluvit o Uživatelích, ozval se Jay, a já byl úplně mimo.
Damien nade mnou jen kroutil hlavou, a na chvilku musel převzít místo u sporáku, protože já byl hotový z toho, že mi jen tak volá můj chlap.
No, nakonec jsem se ale musel uklidnit, a museli jsme se pustit do práce.
Strávili jsme nad tím asi dvě hodiny, během kterých, jsme se dozvěděli, že Býk, Kozoroh a Panna jsou mrtví, což jsme tak nějak čekali, vzhledem k tomu, že Forsetiho sekery a Nyxin šál ležel u Jaye v ložnici, a já dokázal použít Artušův štít.
Ten, ale nejspíš získal nepřítel, a byla jen velká náhoda, že jsem ho vyvolal.
Kromě těchto tří se ale ukázalo, že jsou mrtví i další, a to jeden z Ohnivého znamení, konkrétně Beran, a bohužel i Blíženci ze vzdušného znamení, které zmiňoval právě Jay.
Pokud se jejich Relikvie nenašly, tak to znamená, že je má nepřítel.
Bohužel, Damien neznal úplně všechny, netušil, kdo je Ryba a kdo Střelec, takže tyhle dvě znamení byly s velkým otazníkem. Co se týče Hadonoše, u něj bylo skoro jisté, že pracuje pro nepřítele.
Takže, když jsme to sečetli, nepřítel měl minimálně čtyři možná šest Relikvií, a my jsme měli čtyři.
Naštěstí byl Damien natolik svolný, že zavolal Aubry Mercier, která měla v držení Carnwennan a Jude Connorovi, který vlastnil Dyrnwyn. Tyhle dva jsme museli za každou cenu ochránit, zjistit, kdo je Ryba a kdo Střelec, a mě připadla úloha najít nové Uživatele pro Forsetiho sekery a Nyxin šál. Netušil jsem, jak to udělám, ale muselo to být, co nejdřív. Pokud nepřítel získá ještě tři relikvie, uštědří nám docela citelnou ránu, která nás bude hodně stát.
Jay
Po cestě jsem myslel na spoustu věcí. Na to, co se děje, na ostatní uživatele, na to, jak ochránit Damiena, protože se mi nezdálo, že by byl schopen ovládat nějakou zbraň nebo bojové umění, i když proti magii se rukama neubrání.
A hlavně jsem myslel na Mica. Vážně jsem se na něho těšil, a to jsem ho neviděl jen půl dne.
Když jsme vyjeli z lesa, a já viděl tu louku u mého domu, na kterou navazovala ohrada pro Portose, a viděl jsem moje hospodářství, srdce mi poskočilo, jako zamilovanému puberťákovi. Možná to pocítil i Portos, protože ten jen zafrkal a o něco přidal do kroku, aniž bych ho musel pobízet. Spíš se možná těšil na své pohodlí a kus žvance…
Vytáhl jsem ještě vysílačkou a zavolal Micovi, že už jsem skoro doma.
A když Portos vešel do dvora, už jsem zaslechl z domu i štěkot Baxe.
Jo, bude to dobrý hlídač.
„Jsem tady! A mám velký hlad!“ zahulákal jsem hned, jakmile jsme byli u domu.
„No, a ty hezky počkej, odstrojím tě, opucuji a půjdeš do ohrady,“ nahnul jsem se k Portosově hlavě, a pohladil ho.
Seskočil jsem z něho dolů, přičemž jsem málem přišlápl i Baxe, který se hned vyhrnul z baráku a začal kolem Portose běhat a očichávat ho…
Jo, tenhle návrat z práce v lese je po dlouhé době nejlepší. Byl to opravdu jiný, dobrý, pocit se sem vrátit, na někoho se těšit a vědět, že mě tu někdo čeká…
Micah
Kdo ví, jak dlouho bysme s Damienem seděli, kdyby se mi zase ve vysílačce neozval Jay, že už je skoro doma, a vzápětí po něm se ozval Bax.
Okamžitě jsem vyskočil na nohy, a pak sebou málem pleskl, jak jsem zapackoval ve snaze, co nejrychleji vyběhnout ven.
„V klidu, nikam ti neuteče," zavrtěl se smíchem Damien hlavou, když mě sbíral ze země a já se mu celý červený omlouval.
Pak jsem zase málem sletěl, když jsem otevřel dveře a první se vyřítil ven Bax, který mi podrazil nohy. Damien se taky složil, ale málem smíchy a kroutil nad námi hlavou.
Když jsem měl pevnou půdu pod nohama vyšel jsem z domu a napřed šel pomalu, aby si Jay nemyslel, že jsem nějaká stíhačka, ale nakonec jsem posledních pár kroků uběhl a rovnou popadl Baxe do náruče, který se pletl jak Jayovi pod nohy, tak i Portosovi pod kopyta.
„Ví-vítej zpátky," zakoktal jsem se. „Oběd je uvařený a… bylo všechno v pořádku?"
Já vím, že jsme spolu mluvili, ale nedalo mi to, abych se nezeptal.
Kromě toho, nedokázal jsem z Jaye spustit oči.
Byl pryč jen půl dne, ale v pracovním oblečení a vedle toho svého obrovského koně působil…
Kruci! To mě fakt dokáže vzrušit i tohle?!
Raději jsem červenou tvář zabořil do Baxe a nervózně přešlápl.
Jay
Na rtech se mi usadil spokojený, ale hlavně šťastný úsměv, když jsem viděl, jak se i Mic vyřítil z domu, že se málem přerazil.
Jo, tak nejspíš nejsem jediný, kdo se těšil, a byl jsem za to moc rád.
Damien se mohl potrhat smíchy, ale nedivil jsem se mu, přitom, jaké karamboly Mic předváděl. A to, kdo ví, co bylo ještě v domě, než se vůbec dostal ven.
Přitáhl jsem si Mica pro polibek a aspoň krátké objetí, protože bylo potřeba teď odstrojit Portose a postarat se o něj. Předal jsem Micovi brašnu s věcmi, a pak už se vrátil k Portosovi, abych mohl co nejdříve domů se jít osprchovat a najíst se.
To, že jsem byl cítit koněm, dřevem, lesem, mi ani tak nevadilo. Ale byl jsem zpocený a špinavý, a i když mi vůně přírody nevadí, nemusím být ulepený od potu a může to vadit o ostatním.
Než jsem dal do pořádku Portose, uklidil věci a dostal se konečně do baráku, uběhl zase nějaký čas.
Znovu jsem se svlékl do trenek už přede dveřmi a věci hodil přes zábradlí, aby se provětralo, než to hodím do špíny. A pak už jsem zamířil rovnou do koupelny.
„Po obědě pak pojedu do vesnice, bude fajn, když tam budu tak nejpozději do čtyř, ať stihnu otevřenou lékárnu a obchod. No, a musím ještě hodit dopisy na poštu. Pojedeš Micu se mnou, nebo zůstaneš s Damienem?“ otočil jsem se na svého kluka, když jsem si v ložnici bral čisté věci, abych se mohl osprchovat a rovnou se v koupelně obléct.
Micah
Mohl jsem na Jayovi oči nechat. Už jen ten polibek byl tak jiný než dřív, a když se pak svlékl, byl jsem úplně mimo. Já vím, že jsem ho nahatého už viděl, ale nejspíš se mi tohle jen tak neomrzí.
Cupital jsem za Jayem do ložnice, kde jsem pustil Baxe na zem, a zakroutil hlavou nad tím, jak se hned vrhnul na Jayovy ponožky, které si chtěl obléknout.
Když pak Jay zmínil lékárnu, škubnul jsem s sebou, a začal si ho hned prohlížet a ptát se, jestli si něco neudělal, než mi to došlo a málem jsem zahučel pod postel, jak jsem zrudnul, až na zadku.
A představa, že spolu pojedeme vybírat…
Ne! Musím se vzpamatovat!
Jestli budu pořád takový, tak mi nejspíš Jay brzy uteče. Prostě to musím brát tak, že teď jsme partneři, tak je jasné, že spolu budeme spát. A pokud spolu chceme spát, tak k tomu bude něco za potřebí.
„Mmm… No… Po-pokud chceš, abych s tebou jel, tak… tak pojedu… do… obchodu…“ vydoloval jsem konečně ze sebe.
„Poskládal jsem trochu toho dřeva, a pak jsme s Damienem probírali Uživatele,“ raději jsem rychle převedl řeč jinam. „Spojil se se znamením Lva, Vodnáře a Váhy, které zná, a slíbili, že pokud bude něco podezřelého, hned se ozvou. Oba bydlí ve vedlejších městech, takže to není tak daleko. Bohužel, nevíme, jak jsou na tom Ryby a Střelec. No a taky…“
Na moment jsem se odmlčel a přistoupil k Jaymu blíž.
„Blíženci, Tatsu a Tetsu Kaminoto, jsou mrtví. Moc mě to mrzí,“ zašeptal jsem a Jaye objal.
Chvilku jsem tak stál, než jsem zase odstoupil, aby se mohl nachystat věci.
„Mimo nich jsou mrtví ještě Beran, Býk, Kozoroh a Panna. A Hadonoš nejspíš pracuje pro nepřítele, ať už je to kdokoliv. Já… Mám strach, Jay,“ povzdechl jsem si.
„Mám strach, že nebudu schopný… že nebudu schopný vás ochránit. Mám strach, že selžu,“ přiznal jsem nahlas své obavy, které mě trápily.
Jay
Když mě Mic začal obhlížet, jestli jsem v pořádku, jen jsem se nenápadně zkusil prohnout v zádech, když se nedíval.
Jo, trochu to bolelo, ale nic, na co by se umíralo.
Ale pak jsem se musel smát, když mu došlo, proč vlastně do té lékárny chci jít. Byl fakt k sežrání, jak se zakoktal a zčervenal i s ušima.
Ale když pak přistoupil blíž a řekl, mi, co dneska všechno dělal…
Takže dvojčata… Je pravda, že byli o pět let starší než já, ale rozuměli jsme si dobře, i když jsme se viděli jen párkrát.
„S dvojčaty… Mrzí mě to,“ povzdechl jsem si. „Měl jsem je rád. Na to, že to byli Japonci, tak s nimi byla i docela sranda, hlavně když mě učili jejich řeč a já je zase anglicky. Docela jsme se u toho nasmáli. Řekl bych, že když jsem pobýval v Japonsku, tak nade mnou drželi ochrannou ruku.“
Vážně mi to bylo líto, a rád bych jim někdy položil kytku na hrob, nebo zapálil kadidlo. Jenže teď ta smrt hrozí každému dalšímu uživateli, včetně mě, a včetně Strážce Micaha.
„A víš co?“ trochu jsem Mica oddálil a zadíval se mu do očí. „Ničeho se neboj. Pořád jen říkáš, že jsi k ničemu a že to nezvládneš. Pokud to budeš pořád opakovat, tak to tak i bude. Prostě se chovej normálně a ono to přijde samo. Já se teď zaběhnu osprchovat, najím se, a pak vyrazíme do vesnice, abychom stihli i tu poštu. A jak se vrátíme, tak probereme, co je potřeba a co jste zjistili, a jo… Díky za to dřevo. Ušetří mi to opravdu čas, zítra to doděláme společně.“
Líbnul jsem Mica na rty, popadl jsem věci, setřepal z nohy Baxe, a pak už jsem zaběhl do koupelny, abych se dal do pořádku, a mohli jsme co nejdříve vyrazit.
Micah
Povzdechl jsem si a zabrblal, když Jay odešel do koupelny potom, co mi řekl, že se nemám ničeho bát a mám to nechat být.
Jemu se to furt říká, když je to frajer každým coulem.
Zavrtěl jsem hlavou a popadl Baxe, který, když neměl Jayovu nohu, vystačil si s ponožkou, kterou cupoval na kousky.
„Tak pojď ty trhači," usmál jsem se a zaprskal, když mi Bax olízal celí obličej.
A i když jsem se obával dne, kdy vyroste v něco velikého, pro teď budu ten, co ho bude rozmazlovat.
„Jdu nachystat oběd!" strčil jsem hlavu do koupelny a doufal, že mě Jay přes ti vodu uslyší.
Damien v kuchyni už nebyl, nejspíš šel asi pracovat, tak jsem Baxe položil zase na zem a vyběhl schody nahoru, abych na něj zavolal.
Prý jen něco dodělá a hned je dole.
Baxe jsem měl samozřejmě pořád za zadkem, jednou se o něj opravdu přerazím, a protože jsem v klidu chtěl dodělat oběd, dal jsem mu nějakou mňamku, co přivezl Stuart.
Bylo to něco na žužlání a na zuby, a i když jsem netušil, jak dlouho Bax u toho vydrží, pro teď si to jako svou kořist odnesl do pelíšku, a já se mohl pustit do oběda.
Teda spíš do jeho dodělání a ohřátí, aby to měl Jay pěkně teplé.
Jay
Když na mě Mic křiknul, že jde udělat jídlo, jen jsem přikývl, a ani si neuvědomil, že to ani nemusel vidět. Raději jsem se rychle umyl, dal se do pucu, a pak už převlečený přešel do kuchyně, odkud to krásně vonělo.
Bax měl v kuchyni dotažený provizorní pelech, a teď na něm ležel, a něco vehementně přežvykoval, až jsem se musel smát. Pohladil jsem ho, na poslední chvíli uhnul jeho zubům, a pak se už šel konečně usadit ke stolu.
Byl to opravdu příjemně hřejivý pocit, přijít takhle z lesa, z práce, a vědět, že doma na mě někdo čeká a přivítá mě, a udělá mi oběd. Kdy jsem tohle naposledy zažil?
Rok a půl zpátky…
Na moment mi přes čelo přeletěl stín, když jsem si vzpomněl na Geryho, na to, jak se staral o dům, jak vařil, protože tyhle věci ho opravdu bavily a dělal je rád. Jenže před tím rokem a půl to byl taky poslední den, kdy mě takhle přivítal. Další den se vypravil do lesa, aby nasbíral hřiby, které chtěl přidat k obědu, a už se nevrátil. Našel jsem ho až skoro večer. A nebyl to moc hezký pohled.
Napadlo ho nějaké zvíře…
Kluci z lesní zprávy procházeli les, zkoušeli monitorovat divoká zvířata, jestli se tu nezatoulal nějaký medvěd nebo vlk samotář. Ale nic nenašli. Nakonec podle toho, jak Gery vypadal, se to zavřelo s tím, že ho napadl nějaký divoký vlk, který už ale dávno mohl odběhnout někam jinam…
„Divoký vlk,“ zamumlal jsem polohlasně, když jsem si na to vzpomněl, a uvědomil si i další skutečnost.
I teď přišel někdo a měl po boku tři vlky, kteří na nás chtěli zaútočit.
Co když už tenkrát to mělo nějakou spojitost?
Nakonec jsem na to ale raději přestal myslet, a zadíval jsem se na Mica, jak chystá na stůl. Došel i Damien, takže už nebránilo nic tomu, abychom se všichni pustili do jídla, které opravdu vonělo lákavě a mě se sbíhaly sliny.
Micah
Jay dorazil zrovna ve chvíli, kdy už jsem jen dodělával salát, aby byl čerstvý.
Sice jsem uměl jen pár jídel, ale chtěl jsem, aby vypadalo i obyčejné jídlo, co nejlíp, a i trocha surovin navíc, dokáže zázraky.
Bylo to docela zvláštní, když jsem ještě před pár dny vařil maximálně sám pro sebe a teď…
Kolem žaludku se mi rozlilo příjemné teplo, ale když jsem se otočil, že dám na stůl talíře, Jay byl jakoby duchem nepřítomen a na čele se mu udělala vráska.
A pak to jeho polohlasné: ‚Divoký vlk.‘
Už jsem se chtěl zeptat, jestli se něco nestalo, ale Jay si mě nejspíš všiml a jeho vráska zmizela.
Navíc přišel i Damien, a já nechtěl způsobit nějaké problémy, tak jsem otázku spolknul a raději nachystal oběd.
Byl jsem rád, že oběma chutnalo a všechno snědli, nakonec vůbec nic nezůstalo a nejspíš budu muset uvařit i večeři. Asi si koupím nějakou kuchařku a zkusím něco nového.
A udělám to rád. Jay má už tak plno práce a hodně se nadře venku, tak já aspoň obstarám to vaření a ostatní věci, které nebude stíhat nebo které mu ušetří trochu času.
Když jsem spolu s Damienem pouklízel, aby si Jay mohl odpočinout, zaběhl jsem se převléknout a doufal, že jen v obyčejných džínách a triku s dlouhým rukávem neudělám Jayovi ostudu.
Baxe jsme se rozhodli nechat doma, aby si pomalu zvykal, navíc tam byl ještě Damien, který s námi nechtěl, prý má nějakou práci, ale že se nemusíme bát, až se vrátíme dům bude pořád stát, a ani ho Jayovi nevykrade. A o Baxe se prý pokusí postarat.
Když bylo všechno vyřízeno, zaběhl jsem si ještě pro peníze, na které jsem v tom roztržení zapomněl, a pak už jsme s Jayem nasedli do auta a vyrazili.
„Jsem… jsem ne-nervózní… možná… možná jsem měl zůstat doma," zaskřehotal jsem, když jsme se blížili k vesnici a já si uvědomil, jak je Jay oblíbený, a teď se ukáže s neznámým klukem, jako jsem já.
Jay
Sice mi Stu donesl pro Baxe nějaké věci, ale rád bych mu koupil něco i já.
A tak jsem byl rozhodnutý mu opravdu něco pořídit. A tak, když jsme dojedli výborný oběd, který jsem Micovi pochválil, pobral jsem korespondenci a peněženku, mobil a klíče a už jsme vyrazili do vesnice.
Mic se mi zdál nějaký zaražený, a nespletl jsem se. Když jsem uslyšel, co říká, nebo spíš, co se mi snaží říct skoro znakovou řečí, začal jsem se smát.
„Nechápu, proč bys měl zůstávat doma. To bys tam chtěl zůstat na věky? Měl by ses seznámit s místními, hlavně když se mnou žiješ a budeš žít,“ poplácal jsem ho po noze a zase chytil zpátky volant do ruky.
Jo, počítal jsem s tím, že se mnou opravdu zůstane. Ne, počítal. Věděl jsem to. Nevím jak, ale prostě jsem to věděl.
Když jsme vjeli do vesnice, bylo něco málo po půl čtvrté, takže jsme to stihli krásně. A tak jsem jako první zamířil do lékárny. Mica jsem musel z auta skoro páčit, aby vůbec vystoupil, a celého červeného jsem ho táhl do lékárny.
Pozdravil jsem se s majitelkou, a hned jsem ji poreferoval, co bych potřeboval. A že je možné, že se u ní ještě zastavíme, protože potřebuji k veterinářovi, a pokud mi Fred něco pro psa hned předepíše, tak bych se proto ještě zastavil.
Když jsem ji požádal o gel, jen se s úsměvem podívala na Mica. Zeptala se, jestli je na něco alergický, a pak už hrábla do regálu a položila na pult tři, abychom si vybrali.
Jo, nemáme tu sexshop, ale je nás tu pár, ať už hetero nebo ne, kteří tyhle věci používají. A tak, abychom proto nemuseli jezdit do města, lékárnice se nabídla, že nám bude tyhle věci zajišťovat, a nikdy nezklamala.
Micah
Když se Jay začal smát, a pak mi odpověděl, na moment se všechny mé obavy rozptýlily a já na něj jen zůstal hledět, jako na svatý obrázek.
Vážně řekl, že s ním budu žít? Počítá se mnou i do budoucna? Opravdu?
Pořád nechápu, co na mě vidí, ale muže jako on…
No, lepšího bych nenašel a nemohl bych si ani přát. Opravdu, po všech těch letech, jsem našel svou lásku a pravé štěstí? Jsem snílek a romantik, a tohle pro mě bylo jako dar z nebes.
No, moc dlouho mi ale moje rozplývání se nevydrželo, protože jsme zrovna dojeli k lékárně.
Asi se budu muset opravdu naučit líp vařit.
Jay má docela krutý způsob mučení za něco, co se mu nelíbí.
Nejen, že mě nenechal ani počkat v autě, ale ještě se tvářil, jako by kupoval obyčejný toaletní papír!
Já nevěděl, kam s očima, sotva jsem lékárnici odpověděl, a chtěl být všude jinde než tady.
Nejraději bych utekl, ale nechtěl jsem Jayovi dělat ještě větší ostudu, i když v duchu jsem ho netrpělivě popoháněl, ať prostě některý z těch tří popadne a můžeme konečně odejít.
Naštěstí byly po chvíli mé prosby vyslyšeny a my vyšli konečně ven.
„Kuchařku!" skoro jsem zapištěl, jak mi přeskočil hlas, když jsem se konečně nadechl čerstvého vzduchu.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl a tvářil se nesmírně zaujatě svými rukávy, které jsem si tahal.
„Chci říct," řekl jsem už normálním hlasem, „že bych… rád bych si koupil nějakou kuchařku. Pokud… tady něco takového je. Já… No, víš… chtěl bych se naučit víc vařit, aby ses o to nemusel starat a nechci… ti vařit jen pět jídel dokola."
Nakonec jsem zvedl hlavu a rozpačitě přešlápl, když jsem se zadíval Jayovi do očí a čekal na jeho reakci.
Jay
Kousal jsem se do rtu, abych se nezačal smát, když jsem viděl, jak se Mic tváří, jak se chová a odpovídá na otázky lékárnice.
Ale… Bylo to fakt roztomilé, a já…
„Už se těším na večer,“ naklonil jsem se k němu a pomačkal mu zadeček aspoň jednou rukou.
„Jo, a potřebuji namazat záda, uděláš to potom, prosím? Dostal jsem v lese šlehu zpříčeným kmenem. Naštěstí to byl jeden z těch tenčích, ale i tak…“ ukázal jsem mu ještě mast, kterou jsem si na to koupil.
Hodili jsme věci do auta, aby se Mic necítil špatně, že trajdáme po vesnici s lubrikačním gelem v ruce, znovu jsem zamknul auto, a pak jsem ho nasměroval na druhou stranu.
„Tak, skočíme na poštu a pak za Fredem. Pošta za chvíli zavírá, tak ať stihnu hodit dopisy. Už tak mám trochu zpoždění, a nerad bych, aby mi poslali kontrolu třeba z berňáku. Sice mám všechno v pořádku, ale bylo by to s nimi jen zdržení.“
Pošta byla od lékárny kousek, a k veterináři to pak bylo asi pět minut chůze, tak jsem nebral auto, abychom nepopojížděli tam a zpátky.
Když jsme vcházeli dovnitř, vedoucí se akorát chystala, že zamkne. Tak jsem ji ukázal dopisy, a ona se vrátila za přepážku, aby to mohla převzít a přihodit k rannímu svozu.
„Jo, to je fajn, že jsi tady,“ zarazila mě ještě Nely. „Přišel ti nějaký balík. Tak když už jsi tady, tak ti ho hned dám, a nemusím za tebou aspoň zítra jezdit.“
Zaběhla dozadu, chvíli se tam přehrabovala v balících, a pak se vrátila za námi.
„Tady mi to podepiš,“ podala mi ještě dodejku a balík položila na pult.
Micah
Hm, tak kuchařku si asi nekoupím. No, nevadí. Jay mě nejspíš neslyšel nebo zrovna přemýšlel nad něčím jiným. Tak si ji asi budu muset objednat nebo poprosím Damiena.
„Měl jsi mi to říct hned," povzdechl jsem si, když zmínil záda a zavrtěl hlavou.
Naštěstí to vypadalo, že to není nic vážného, protože na první pohled jsem nic nepoznal. Možná by měl Jay ale raději přece jen zajít k odborníkovi, protože já s masírováním zkušenosti nemám, i když to rád udělám.
„Záda ti namažu, ale nerad bych ti ještě ublížil," zamumlal jsem, když jsme vyrazili k poště.
Byl jsem v téhle vesničce poprvé, ale moc se mi tu na první pohled líbilo.
A hlavně tu byl úžasný klid a čerstvý vzduch.
Bylo vidět, že je tu Jay opravdu oblíbený, ale když jsme vešli na poštu, přepadl mě na moment nepříjemný pocit, který se vrátil ve chvíli, kdy pošťačka podala Jayovi balík. Ani jsem se ho nemusel dotýkat.
Pocítil jsem smutek a lítost, frustraci i hněv, že nepřítel je pořád krok před námi, a my ani nevíme, kdo to je.
„Bič bohyně Nemesis," zamumlal jsem polohlasně, aby mě pošťačka neslyšela a jednu ruku jsem položil na Jayovu paži.