Jay
„Jestli do toho nepřestaneš hrabat, tak budeš sušit celý den. Dostaneš jen suchý toust!“ zamračil jsem se a pleskl jsem Mikkela po ruce, když ji zase natahoval k zákuskům, kterých byl plný stůl.
„Vydrž ještě chvíli,“ přitočil se Jude a přitáhl si Mikkela k sobě, abych mu náhodou vážně jednu neplesknul. „Za půl hodiny přivezou Mica, kluci si odbydou to svoje ano a svatební slibování, a pak se nacpeš, že ti z toho bude špatně.“
Po svých slovech Jude vrazil Mikkelovi takový polibek, že se snad styděly i dveře od kuchyně.
Jen jsem zavrtěl hlavou, ještě zkontroloval, jestli je všechno připravené, kouknul se z okna, jestli i tam je všechno nachystané, a pak zamířil do naší ložnice, kde jsem měl připravené věci, abych se mohl obléct na náš slavnostní den.
Jo, dneska se žením… Jak jsem řekl té astroložce, tak jsem i udělal. Sice jsme se nebrali hned, počkali jsme, až skončí zima, protože jsme chtěli mít svatbu venku, ale i tak to za to čekání stálo.
Venku svítilo slunce, a proto, že léto začínalo, bylo příjemně teplo. Žádná zima, žádné vedro. Prostě tak, akorát.
„Měl by ses konečně obléct. Mic tu bude každou chvíli,“ potáhl mě Stu do ložnice, když mě viděl se šourat jako starce.
Ne, že bych se netěšil, ale tak nějak jsem začal myslet na to, co mě doposud potkalo. A nejen mě…
A Stua jsem si vybral za svědka. Jiná volba ani nepřipadala v úvahu.
Byl jsem už osprchovaný, oholený, ostříhaný, navoňaný, takže opravdu stačilo na sebe dát jen oblek a čekat na Mica, až mi ho přivezou.
Oddávající, což byl starosta naší vesnice, už seděl venku a povídal si se Zacharym tak živě, až jsem se bál, že se opije dřív, než svatba vůbec začne. Ale Zach ho naštěstí hlídal.
„Nemyslel jsem si, že se toho někdy dočkám,“ zabručel jsem, když jsem si natahoval ponožky, a pak se zvedl a vzal si od Stua košili, a hned si ji začal oblíkat.
„No, taky jsem měl pochybnosti, jestli se někdy usadíš. Po Geryho smrti jsi byl přesvědčený, že jiný pro tebe už není. Víš, pořád mi to všechno, co jsi říkal, přijde zvláštní. Ne, že bych ti nevěřil, ale prostě je to zvláštní. A hlavně vědomí, že jedno z mých dětí je taky Uživatel. Divil jsem se, když jste s tím přišli. A kdybyste mi to názorně neukázali, nejspíš bych vás poslal k psychiatrovi,“ zavrtěl Stu hlavou a šel mi pro kalhoty, když už jsem si zapínal poslední knoflík od košile.
„Hm, jo, nedivím se ti. Já v tom prakticky vyrůstal, a stejně jsem taky měl zpočátku pochybnosti. A co teprve Mic, který k tomu přišel jak slepý k houslím,“ pokýval jsem hlavou, usadil se v křesle a začal si natahovat kalhoty.
„Scott vzkazuje, že tu bude včas, že se nemáš bát,“ zaklepala na dveře Helen, a pak jsem zase slyšel její kroky a hubování děcek, které se nejspíš rozhodli společně s Baxem zbořit barák.
Micah
To, co se dělo v dalších dnech bylo jako sen. Trvalo několik dalších týdnů, než to nejhorší pominulo a nikoho netrápily noční můry. V průběhu těch týdnů se Mikkel nastěhoval k Judovi a Damien k Jonovi.
Jako první se odstěhovala Korina. Prý ve městě potkala svou životní múzu. I když bylo jasné, že s námi kluci a Korina nezůstanou, přesto, když odcházela, obrečel jsem to. Stejně jako prakticky všechny ostatní, kteří se během následujících dvou měsíců odstěhovali taky.
Prvních pár dnů mi dům připadal strašně prázdný, ale Jay mi to dostatečně vynahrazoval. A pak... Po jednom úžasném milování, kdy jsem nejspíš vypadal jako naprostý idiot, to řekl.
Jako jasně. Bavili jsme se o tom. Ale to bylo v době krize, navíc to bylo prostě jen takové plácnutí.
Skoro jsem na to i zapomněl a myslel jsem, že i Jay.
No, netřeba dodávat, že jsem napřed dostal infarkt, pak jsem se rozbrečel, poté mě přepadly pochybnosti, pak jsem zase brečel štěstím, no a završilo se to ještě lepším než dokonalým sexem.
Jo, mám prostě úžasného muže.
A tak jsem teď stál ve Scottově domě, přesněji v jeho obýváku, a nervózně se prohlížel v zrcadle.
„Bude to v pořádku," zaslechl jsem za sebou zaručení, a pak mi na rameno dopadla velká dlaň.
„Co když… Co když ho omrzím," knikl jsem a popotáhl.
V zrcadle jsem jen viděl, jak Scott protočil očima, a pak mě bouchl do zad, až jsem vyjekl.
„Jste si souzeni. A věř mi, že já o tomhle něco musím vědět," povzdechl si nakonec a pokusil se o něco jako úsměv.
V okamžiku dojetí jsem ho objal, a myslím, že to bylo snad poprvé, co ho vyvedlo něco z míry.
I když jsme se znali sotva několik měsíců, měl jsem dojem, že ho znám věčnost.
Nový pozorovatel, který se stal skoro mým otcem. Proto jsem teď byl u něj, připravoval se na svatbu a zvolil si ho jako svědka.
Hodně nám všem pomohl, a hodně nám toho objasnil. Byl nám velkou pomocí, i když z něho občas šel strach.
„Tak co? Připraven? Utři sopel, ať můžeme vyrazit a tvůj manžel ti ještě neuteče," zasmál se, a pak mě začal strkat ven z domu, abysme mohli vyrazit k nám.
Jay
Když jsem byl konečně oblečený, Stu mě kritickým okem zkontroloval, jestli je všechno, jak má být, a pak mě objal a chlapsky poplácal po zádech.
„Přeji ti to. Ty a Mic… Vy dva jste pro sebe prostě souzení. Je vidět, že vám to klape a jste šťastní. Ale kdyby někdy Mic přišel s pláčem, budu první, od koho dostaneš držkovou,“ ještě jednou mě Stu poplácal po zádech, a pak mě konečně pustil.
„No, dost citových výlevů, jde se ven, pane ženichu,“ zasmál se a pak mě už vystrčil z ložnice ven.
Dům byl plný lidí. Teda, jak se to vezme.
Přišli všichni Uživatelé, s kterými jsme se seznámili, starosta se svou ženou, protože ty znám už od dětství, a paní Woodsová, která byla skoro jako moje, vlastně už naše babička. Přivezla s sebou čtyři obrovské krabice všelijakých dobrot, a když jsme to rozbalili, a začali vyskladávat na stůl, hned se nám všem sbíhaly sliny.
„Nervózní?“ přistoupila ke mně Korina v závěsu se svou novou přítelkyní.
A světe div se, je to naše vesnická lékárnice… No, cesty osudu jsou vážně nevyzpytatelné, a Korina prohlásila, že ji takhle do Řecka už vlastně nic netáhne.
„No, tak trochu. Jsem šťastný,“ odpověděl jsem popravdě a počkal, až zůstaneme sami dva.
„Myslíš, že… že už se nebude nic opakovat tak jako před půl rokem? Mic teď bude oficiálně 667 obyvatel téhle vesnice, a vlastně i s tebou 668. Mám občas obavy, že-“
„Pusť to z hlavy. Skončilo to, a od té doby se nic zvláštního nestalo. Nikdo neumřel, nikdo se neodstěhoval. Dokonce jsem slyšela, že u Morganových čekají přírůstek, dvojčata. Takže,“ zadívala se k horám stejně jako já, „všechno je v nejlepším pořádku. A ani Scott nevypadal, že by se mělo něco dít, a on by to věděl.“
Jo, Scott… Stal se naším přítelem, řekl bych že rodinným. Mic si ho velmi oblíbil, a Scott mu taky věnoval svou, dalo by se říct – otcovskou náklonnost.
Musel nám taky ze začátku všechno vysvětlit. Spoustu věcí, které se týkají Pozorovatelů, jsme nechápali. A pak, když se rozmluvil, dávaly mi jiné situace smysl. Třeba to, když jsem se jako dítě ztratil v lese a děda mě našel. Prostě se najednou objevil poblíž mě, a zachránil mě před zuřivým vlkem samotářem, kterého zastřelil. Jo, to je jejich schopnost. Objevit se vždy tam, kde se něco děje, a to právě proto, že jsou Pozorovatelé, a aby mohli sledovat vše zpovzdálí…
Na moment jsem se ztratil ve vzpomínkách, i když na mě Korina mluvila. Snad bezděčně jsem si přejel po paži, kde mi i přes Damienovu pomoc zůstaly čtyři jizvy po těch ostrých drápech.
„Hej!“ zvýšila Korina hlas a drcla do mě. „Všechno je v pohodě, ano? A hlavně se tvař šťastně. Mic tu bude každou chvíli. Scott volal, že jsou už na cestě.“
Micah
Byl jsem strašně nervózní a málem se ani netrefil do auta za pobaveného popichování od Scotta.
Nezlobil jsem se na něj. Vím, že to nemyslel zle. Navíc jsem opravdu musel vypadat jako trouba.
Naše pozvání na svatbu přijali úplně všichni.
Jediné, co mě mrzelo, že u toho nemohla být moje máma. Včera jsme byli s Jayem u ní na hřbitově.
Vím, že by si Jaye oblíbila.
Stejně tak jsme zašli i ke Gerymu, a zase jsem si řádně pobrečel, a asi tisíckrát se omluvil a poděkoval.
Jo, jsem prostě citlivka.
A taky strašné nemehlo, což jsem dokázal i při vystupování z auta u domu, kde jsem se málem rozplácl na zem, kdyby mě Scott nechytil.
Nejspíš by asi bylo po svatbě, vzhledem k tomu, že jsem měl na sobě bílé volné kalhoty s jemný zlatým řetízkovým páskem, bílou halenku s dlouhým rukávem a mírným stojáčkem a přes ramena přehozený lehký pláštík v krémové barvě.
Delší vlasy po ramena jsem měl volně rozpuštěné a jedinou ozdobu v nich jsem měl dřevěnou, vyřezávanou sponu od Jaye.
„Tady je naše nevěsta!" rozeběhla se k nám Helen a přísahal bych, že se jí v očích zaleskly slzy.
„Moc ti to sluší," zašeptala a pevně mě objala.
„Jsem ráda, že tě Jay poznal. Vedle tebe úplně rozkvetl. Ale kdyby tě zlobil, tak přijď, a já mu dám, co proto," zasmála se, a pak už mě pustila a odběhla srovnat děti, protože byl čas usadit hosty a vyrazit k oltáři.
Jay
Když mi Korina řekla, že už každou chvíli přijedou, najednou jsem byl ještě víc nervózní než před chvílí. Udělal jsem dva kroky k oltáři, pak se otočil a šel k domu, abych zase vzápětí změnil směr.
„Hej!“ křikla na mě znovu Korina už se smíchem a zastavila mě. „Oltář je tam, tak tam hezky půjdeš a počkáš si na Mica, jako správný ženich.“
Na to mě z druhé strany popadl Stu a už mě tam táhnul.
Měl jsem pocit, že mám snad dřevěné nohy, nebo obrnu. Těšil jsem se. To jo. Ale… Co když si to Mic na poslední chvíli rozmyslí a řekne ne?
Nejspíš bych to nepřežil a sám šel vyvolat toho ďábla, aby mě sežral, protože bez něj, bez Mica bych tu nechtěl být.
Když jsme se zastavili na místě určeném pro mě, mrknul jsem, jak je na tom starosta.
Tomu právě jeho žena vzala skleničku z ruky a taky ho nasměrovala k oltáři.
Hosté se také začali usazovat, teda těch pár hostů, co tu bylo, děcka od Stua a Helen už dostali kázání, jak se mají chovat, a vedle sebe si hned posadil i Baxe, aby u toho byl taky.
Dokonce i Portos, který měl načesaný ocas a hřívu a udělané copánky s mašličkami, se zastavil na kraji ohrady a zvědavě se díval na ten šrumec.
No, a pak jsem ho uviděl. Nevnímal jsem ani tu hudbu, co pustil DJ, kterého jsme si objednali, nevnímal jsem ani ostatní, co tu s námi byli.
Měl jsem oči jen pro Mica.
Byl prostě nádherný, a já si říkal, čím jsem si zasloužil tak skvělého muže…
Nervózně jsem si začal protahovat tu svou zrzavou hřívu, až do mě musel Stu drcnout.
„Miluji tě, víš? Moc tě miluji,“ popadl jsem Mica za ruce, pevně mu je stiskl, a pak mu věnoval polibek pod návalem těch citů, které se ve mně praly.
„Ehm… tohle až po slibu,“ odkašlal si starosta, aby na sebe upoutal pozornost.
„No jo,“ zabručel jsem. „Stejně jsme už spolu měli sex, tak co…“
V tu chvíli někdo z hostů vyprskl smíchy, Stu protočil očima, a Korina mi pohrozila, že se mám chovat slušně.
Micah
Samozřejmě jsem znervózněl ještě víc, když mě Scott potáhl směrem na zahradu, kde už se všichni shromáždili a Jay čekal u oltáře.
Vypadal nádherně, až se mi zatajil dech, a málem jsem zapomněl i jít, kdyby do mě Scott nedrcnul.
Ani nevím, jak jsem k Jayovi došel, ale ten to vzápětí úplně zabil. Já toho svého chlapa prostě miluju.
Ale když začal starosta mluvit, všechno se mi vykouřilo z hlavy a za chvilku jsem už bulel jako malé děcko.
„Jsi v pořádku?" uslyšel jsem starostlivý hlas starosty, který přerušil svou řeč pro novomanžele a zadíval se na mě.
„Neeeeeee," rozbulel jsem se ještě víc, že mi Scott ani nestačil podávat kapesníky.
„Já… Vám všem… Strašně moc děkuju… Moc to… Pro mě znamená… Mám vás všechny… Moc rád," vyrážel jsem mezi jednotlivými vzlyky, a pak jsem se otočil na Jaye.
„Strašně moc tě miluju… A doufám, že tě nikdy… Nezklamu… Slibuju, že pro to udělám všechno…"
Po svých slovech jsem skončil Jayovi kolem krku a celého ho smáčel svými slzami.
„Takže to máme brát jako tvé ano?" ozval se starosta a v jeho hlase zazněl smích.
„Jooooooo," rozbulel jsem se znovu a popotáhl, zatímco se mi Scott pokoušel narvat kapesníky, abych Jaye nezasoplil.
„A ty Jay?" otočil se starosta na Jaye, a já se na něj se zatajeným dechem podíval.
Co když si to rozmyslel?
Jay
Ani jsem pořádně nevnímal, co starosta říkal. Měl jsem oči jen pro Mica.
Trochu jsem se lekl, když najednou začal brečet, a v první chvíli jsem nevěděl, co se děje a co mám dělat.
Ale když se nám pak Mic snažil vysvětlit, proč brečí, už jsem se na něho díval s úsměvem.
„Jay!“ zasyčel mi do ucha Stu a drcnul do mě. „Ještě to neskončilo.“
Konečně jsem se vzpamatoval, a na starostovu otázku jsem chtěl odpovědět, ale předběhl mě Bax, který dvakrát zaštěkal.
Teď už snad nebyl nikdo, kdo by se nesmál, ať už nahlas, nebo jen pro sebe.
„No, kdo by taky nechtěl tak úžasného muže?“ znovu jsem chytil Mica za ruce a s úsměvem se podíval na starostu. „Je prostě to nejlepší, co mě mohlo potkat. Takže říkám: ANO.“
A pak už jsem neváhal, a i když to starosta nestihl všechno dopovědět, co měl ještě na srdci, znovu jsem si Mica přitáhl do objetí a vtiskl mu první manželský polibek.
Nasadit prsteny byla už jen třešinka na dortu, a když jsme se podepisovali, třikrát mi spadla propiska, jak jsem byl z toho všeho pořád pryč.
Gratulace, poplácávání po zádech, objímání, pusinkování… to všechno jsem vnímal, jako ve snu. Jako by to šlo všechno mimo mě, a já byl nezúčastněný divák. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že se mi splnilo přání. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že se to opravdu stalo.
Byl jsem vážně šťastný, a každou chvíli jsem Mica objímal a držel si ho co nejblíže, až jsem dostal seřváno, že nemám být lakomec a taky i ostatním aspoň na chvíli půjčit svoji nevěstu…
„Jsem šťastný,“ vydechl jsem spokojeně, když jsem pak později seděl u stolu a díval se, jak Mic tančí s Helen, a hned na to si ho přebrala Korina.
„Abys taky nebyl,“ zabručel vedle mě Jude, a z druhé strany se hned usadil Scott. „Máš toho nejlepšího muže. Teda až po Mikkelovi…“ rychle dodal, když se na něj Mikkel z druhé strany stolu zamračil.
„A skvělý Strážce,“ přisadil si i Scott.
Na moment se mi stáhl žaludek, když jsem si vzpomněl, jak jsem o Mica málem přišel, a můj pohled zabrousil směrem ke skaliskům.
„Neboj, užívej si svatbu. Nic se neděje, a ani se nic v nejbližší době nechystá,“ plácnul mě Scott po zádech.
Jo, jemu jsem věřit mohl, protože on to prostě ví. A ví to vždycky dříve než my všichni ostatní…
Micah
Byl jsem pořád jako v sedmém nebi. Už jsem ani nedokázal protestovat, když mě Jay znovu přede všemi políbil, a že to byl řádný polibek.
Byl to úžasný pocit, a když jsem po tanci s Helen a pak Korinou, zůstal na chvíli sám a pozoroval Jaye, znovu se mi připomněly naše začátky.
Byl jsem neschopný, ufňukaný a málem mě kleplo, když jsem poprvé uviděl toho divoce vypadajícího zrzavého zálesáka. Ani ve snu mě tehdy nenapadlo, že bych s tím mužem někdy skončil, a navíc ještě jako jeho manžel.
Nebylo to jednoduché. Cesta až sem byla trnitá a bolestivá. Ale věřil jsem, že teď nás čeká doba klidu a míru, kdy se budu nejspíš jen starat o to, jak najít nové Uživatele. Pohledem jsem zaletěl k oknům naší ložnice. Nejspíš asi nebylo pro nikoho moc velké překvapení, že se nakonec opuštěné relikvie usadily u nás. Pro mě to teda překvapení bylo, abych byl upřímný, ale Scott se nad tím ani nepozastavil. Relikvie prý nejspíš pocítily silné spojení Strážce a Uživatele, tedy mě a Jaye, a rozhodly se, že dají přednost bezpečí před tím, než by hledaly samy své pány. Takže to tak v podstatě hodily na mě.
Do teď jsme našli dva nové Uživatele. Jeden byl syn Helen a Stua, a další se nám podařilo najít před čtrnácti dny. Momentálně se o ní starala Korina a její přítelkyně, za což jsem byl vděčný.
Úplně jsem se ponořil do myšlenek, že jsem přeslechl, jak na mě Scott mluví, dokud do mě nedrcl.
„V pořádku?"
„Já pořád nevím," vydechl jsem po chvilce ticha.
„Nepochybuj. Jay je skvělý muž, a i když ho neznám dlouho, vím, že je to férový chlap a opravdu tě miluje. Vaše spojení je velmi silné, protože-"
„Protože jinak by se Relikvie neusadily u nás v ložnici," dokončil jsem za něj a usmál se.
„Já vím, Scotte. Miluju Jaye, ale prostě pořád ve mě něco zůstalo z mého starého já."
„To není vůbec na škodu zůstat stejný. Prostě o sobě tolik nepochybuj. Máte toho s Jayem za sebou více než dost, a nejspíš jste čekali jeden na druhého," pocuchal mi Scott vlasy, a pak už se nechal zatáhnout na parket, zatímco já zůstal znovu sám, abych mohl rozjímat a sledovat Jaye, mého krásného manžela.
Jay
Dlouho jsem tak sedět nemohl. Brzy se ke mně přimluvil jeden, pak druhý, a ani jsem se nenadál, a točil jsem se v kole já. Ženský si mě střídaly stejně jako předtím Mica. Ještě že jich tu nebylo moc, jinak bych se nejspíš zbláznil.
Když jsem konečně dotančil s poslední, zastavil jsem se, očima vyhledal Mica a pak se k němu rozešel.
Celou dobu jsem se na něho díval, jako bych se bál, že ztratím směr, nebo když mrknu, a pak otevřu oči, tak tam Mic nebude.
Už nechci, aby se znovu opakoval ten pocit jako tenkrát, když ho unesl Lucas. Když Mic najednou zmizel a já nevěděl, co se s ním děje. Ještě štěstí, že nás předtím útokem ve vesnici napadlo jít udělat průzkum, a tak jsme věděli, že tam má Lucas své „doupě“. Opravdu štěstí…
Došel jsem se všemi těmi myšlenkami k Micovi, sklonil jsem se, abych ho mohl políbit, a pak jsem ho vytáhl na nohy do svého objetí.
„Teď je řada na tobě,“ usmál jsem se na něho, a pak se zamračil na Scotta. „Neboj taťko, jen si jdeme zatančit.“
Tenkrát, když jsme se vydali hledat Mica, poprvé jsme poznali Pozorovatele. Nevím, co ho vedlo k tomu, aby se nám zviditelnil. Ale nejspíš žádné pravidlo, aby to nedělal, mu to nezakazovalo. Precizně ošetřil Damiena a Mikkela. A to, že jsme uspěli, věděl okamžitě, jakmile se kluci probrali z toho zvláštního bezvědomí.
Ale přesto cítil, že nejsem úplně v pořádku, a několik týdnů jsem si s ním i povídal, a byl mi velkou oporou, stejně jako Micovi. A nejen díky němu, ale hlavně i díky Micově péči a lásce jsem se postupně uklidnil a přestal mít noční můry, kde jsem stále viděl to monstrum, jak trhá Mica na kusy, a pak se sápe na mě a ostatní…
Nakonec jsem se na Scotta omluvně pousmál, když mi pohrozil, a na to jsem už vedl Mica na travnatý plácek, který nám sloužil jako provizorní parket.
DJ ohlásil tanec pro novomanžele, a ještě ani nezačala pořádně hrát hudba a už se kolem nás vytvořil kroužek hostů.
„Jsi nejkrásnější tady,“ přitiskl jsem si Mica k sobě a znovu ho políbil. „Miluji tě. Opravdu moc…“
A pak už nebránilo nic tomu, abychom si dali náš novomanželský tanec…
Opravdu jsem měl oči jen pro něj. I když mi bylo hodně špatně, když Gery umřel, přenesl jsem se přes to, ale od té doby jsem byl sám. Prostě jsem čekal na toho pravého. Láska na první pohled… Tady u mě a Mica to platilo na sto procent.
Micah
Kdybych řekl, že jsem se cítil naprosto úžasně, jen by se pořád opakoval.
Vlastně ani nevím, kdy jsme skončili tančit, kdy jsem se stačil mezi polibky a smíchem nadechovat a jak jsme se vůbec dostali do naší ložnice.
A ani jsem netušil, jak jsem se se všemi rozloučil.
Když jsem pak skončil v Jayově náručí, protože mě prý musí přenést přes práh, rozhihňal jsem se jako malý kluk.
Ale bylo mi neuvěřitelně. A tak trochu jsem chtěl už Jaye sobecky pro sebe. Svatební cesta se u nás nekoná, navíc na zítra jsme byli domluveni na slavnostní oběd u nás doma, který jsem musel nachystat, takže teď jsem prostě chtěl být sobec.
Zítra bude další náročný den, ale pro teď…
Zatajil se mi dech, když mě Jay položil na postel, ale sám zůstal stát a jeho prsty sklouzly ke knoflíčkům košile.
„Já sám…" zachraptěl jsem a zvedl se.
Přistoupil jsem k němu a nadechl se jeho omamné vůně, ze které se mi vždycky zatočila hlava.
„Strašně moc… moc se chci s tebou milovat… chci být jen tvůj… strašně moc…" alkohol mi nejspíš dodal odvahu, protože jinak jsem si nedokázal vysvětlit to, jak samo mi to šlo z pusy.
Raději jsem své počínající rozpaky utopil v hlubokém polibku, při kterém jsem rozepínal knoflíčky Jayovy košile.
Nakonec mi musel pomoct, když jsem ho málem uškrtil kravatou. Ale když jsem se sesunul k jeho kalhotám, srdce se mi rozbušilo ještě rychleji a všechno se mi vykouřilo z hlavy.
A netrvalo dlouho, kdy jsem měl Jaye plnou pusu a užíval si jeho chuti a velikosti.
Snad ani nemusím dodávat, že jen u toho jednoho jsme neskočili.
„Miluju tě!" vykřikl jsem ochraptěle, když jsem při druhém čísle skončil na Jayovi, a prudce na něj nasedl, tak jak jsem to měl rád, a nejen já.
Jay byl neuvěřitelný. Dokázal se se mnou milovat vášnivě a divoce, stejně jako něžně a pomalu, až hrozilo, že mi srdce vypoví službu.
Opravdu by mě ani ve snu nenapadlo, že tenhle sexy divoký zálesák jednou skončí jako můj manžel.
To, co začalo jako nevinné setkání, skočilo jako pohádka.
I když cesta do dnešního dne rozhodně pohádková nebyla. Měl jsem takové tušení, že Lucasovou smrtí to jen tak neskončilo, ale pro teď… pro teď jsem chtěl na nepřítele zapomenout.
Zesílím. Budu se učit. A až přijde čas, kdy se budu muset prokázat jako Strážce, budu připraven.
Po boku svého manžela, partnera, milence a Uživatele, pro kterého klidně obětuji svůj život…