Relikvie - Kapitola 16

Jay
Nemohl jsem si přát lepšího kluka. Mic mi dodává sílu, aniž by to sám věděl. Ale vždy, když je to takhle, tak mám jeho podporu, kterou mi dává tak přirozeně, jako by prostě pro to byl stvořený.
Vlastně možná i je. Je přece Strážce…
Zapřemýšlel jsem, kdy se stal děda Pozorovatelem. Nejspíš to bude někdy předtím, co začal psát ty deníky. Dokonce to v prvním i zmiňuje, že toho má tak plnou hlavu, že to musí někam ven, a taky zanechává své zápisky pro dalšího Pozorovatele, případně Strážce, či Uživatele. A ten první věnoval mě…
Taky mě napadlo, že vlastně ani nevím, kdo mi poslal ten druhý deník. Že by byl někde druhý Pozorovatel a věděl, kdo jsem?
Už jsem chtěl Micovi odpovědět, když náhle vykřikl, stejně jako když ucítil nové Uživatele, a pak vyskočil na nohy a táhl mě ke dveřím.
V šoku jsme zůstali asi všichni.
A Mic ho tak, tak zachytil, a já potom Mica, aby oba nespadli na zem.
Zachary, jak ho Damien oslovil, mlel z posledního, a zřejmě sem došel jen silou vůle. A podle toho, jak na první pohled vypadal, měl nejspíš střet s někým z těch, co proti nám jdou.
Popadl jsem ho do náruče, a když mi kluci udělali místo, rychle jsem s ním vešel dovnitř a uložil ho na sedačce.
„Damiene dones-“
Ani jsem to nemusel doříct. V tu samou chvíli už k nám Damien dobíhal s Indurininými jablky. Ani jsem nestihl postřehnout, kdy pro ně běžel, jaká to byla rychlost.
Odstoupil jsem od sedačky a jen jsme všichni sledovali, jak se snaží dát Zacharyho do pořádku.
Damien se celý třásl, ruce se mu opravdu klepaly, když se snažil vpravit Zacharymu do pusy trochu šťávy z jablka. Nejspíš jsou hodně dobří přátelé, když takhle reaguje…
„Uvařím nějaký bylinkový čaj, který ho postaví na nohy,“ ozvala se za námi najednou Korina.
Došel jsem k Damienovi, a trochu ho odtáhl, abych se na Zacharyho mohl podívat.
Vypadalo to, že jablko začalo účinkovat, a brzy bude v pořádku.  
Nejdříve se všichni musí uklidnit, a teprve potom si promluvíme o tom, co se mu stalo, a co jim potřebuji sdělit i já.
„Udělej čaj pro všechny, Korino,“ houkl jsem do kuchyně. „Jak se vzpamatuje, najíme se, dáme si čaj, a pak si všichni v klidu promluvíme. Je toho dost, co máme na probrání.“
Ještě jsem se na moment podíval k Zacharymu a v duchu jsem uvažoval, kde má Oinoché…

Micah
Byl jsem z toho docela vyplašený a v šoku.
A nejspíš jsem nebyl sám, podle těch pohledů okolo.
Nejhůře to pak nesl asi Damien. Ani jsem nevěděl, že jsou takoví přátelé, i když je pravda, že si dělal hodně starosti, když mu Zachary nezvedal telefon.
Snažil jsem se uklidnit, přece jen jsem byl jejich Strážce, ale Zacharyho vzhled mi moc nepomáhal.
Až teprve, když Idurinina jablka začala účinkovat a Zachary se nám uzdravoval před očima, jsem si oddechl. Všichni jsme měli nejspíš hodně otázek, ale ještě tu byl i Jay se svým nápadem a zjištěním, a taky moje doměnky.
„Konečně… jsem vás našel…" zachraptěl Zachary a s Damienovou pomocí se zvedl do sedu, když mu Korina přinesla čaj, a pak odběhla pro konvice kávy i čaje pro nás.
Nemělo smysl přecházet zase do kuchyně, když už jsme byli takhle všichni v obýváku.
„Volal jsem ti," zamračil se mírně Damien, který si hned vedle Zacharyho sedl a chytl ho za ruku.
Všiml jsem si Jonova zkoumavého pohledu, když se pak Zachary na moment přitulil k Damienovi.
„Promiň... Někde jsem mobil ztratil, a pak nebyl čas. Tak, tak, že jsem utekl. Vůbec nevím, kdo to byl, ale vím, že to má něco společného s mojí Relikvií. Dal jsem si dohromady to, cos mi říkal, když jsme spolu mluvili prvně, a rozhodl se přijít," povzdechl si Zachary a zase se odtáhl.
Zadíval se na mě, napřed zkoumavě, a pak se mírně pousmál.
„Ty budeš Strážce," opatrně vstal a natáhl ke mně ruku. „Jsem Vodnář, Zachary, ale to už nejspíš víš. Vlastně... Díky tobě jsem vás našel. Jsem hodně spojen se svou Relikvií, která je vnímavější než ostatní, nejspíš proto, že to není zbraň. A ty budeš nejspíš hodně citově založený, protože to bylo jako sledovat zlatou nit, která mě dovedla až sem. Omlouvám se za potíže, ale nevěděl jsem, kam jinam jít."

Jay
Jo, tak tohoto Damien tak urputně sháněl… Podle toho, jak se k sobě chovali, tak jsou nejspíš moc dobří přátelé. A zřejmě nad Zacharym drží Damien ochrannou ruku, podle toho, jak se chovali jeden nebo druhý.
Ještě jsem nedokázal odhadnout, jaký je, ale musel jsem uznat, že udělal kus dobré práce. Pokud stál proti našim protivníkům, pokud s nimi měl střet, tak klobouk dolů, že se dostal až sem.
A bylo jednoduché Mica najít? Jako být veden zlatou nití? 
Na jednu stranu – OK, aspoň víme, že Mic už dokáže fungovat jako Strážce, aniž by se na to soustředil.
Na druhou stanu – blbý. Takhle ho najdou bez problémů ti, kteří jdou po relikviích.
„Myslel jsem, že se nejdříve najíme, a pak si promluvíme, ale když jste to nakousli, tak myslím, že ti nemusíme nějak extra říkat, že i my jsme Uživatelé. Mic je nový Strážce, já jsem Štír, Korina je Ryby, ovládá bič, Jon Střelec, Jude je Lev, Damiena znáš, to ti nemusím říkat, a Mikkel je nový praštěný Uživatel relikvie za Berana. Ničemu nevěří, ale on na to přijde. Tak jo, jen bych se rád zeptat, kde máš Oinoché? A moc se nediv tomu, že o tvé relikvii vím, můj děda totiž byl Pozorovatel. A stejně jako ostatní, by bylo možná dobré, kdyby sis přečetl jeho deníky.“
Mluvil jsem, při představování jsem ukazoval na jednotlivé lidi, a pak jsem se posadil a přitáhl si Mica k sobě blíž.
„Jinak, Micah je nejen Strážce, ale je to i můj partner, tak ať jsi v obraze,“ ještě jsem Zacharymu dodal, ale neměl jsem pocit, že by s tím měl problém. „Tak, a teď, proč jsem byl ve městě a na co jsem přišel…“
Napil jsem se ještě kávy, kterou mi Mic podal, a pak jsem jim všem vysvětlil, co jsem ve vesnici zjistil, a proč chci jít do těch skal, jak to s tím souvisí a vlastně i naše domněnky, že to má i souvislost s dědou, takže si nejspíš všichni povinně ty deníky přečteme znovu, a já prolezu podkroví, kde mám uskladněné věci, jestli se tam náhodou od dědy ještě něco nenajde. 

Micah
Když nás začal Jay představovat, a pak dodal, že jsem jeho přítel a přitáhl si mě blíž, zrudnul jsem jako rajče.
Prostě si na tyhle věci asi nezvyknu. Ale cítil jsem jakousi hrdost a zahřálo mě to u srdce, když mě takto Jay představil.
Jakmile Korina přinesla pití i nám, a my si posedali, Jay se pustil do vyprávění toho, co zjistil, a co si o tom všem myslí. Já jsem dodal to, co si myslím o celé záležitosti, a co mi teď dává větší smysl z toho, co jsem z deníků vyčetl.
„Podle všeho byl tvůj děda pro našeho nepřítele velkým protivníkem. A nejspíš se tak chtěl pojistit," promnul si zamyšleně bradu Jude.
„Není pochyb o tom, že by to mohla být nějaká kletba, která s tímhle vším souvisí," přikývla Korina.
„Jen by mě zajímalo, kdo byl ten, komu měl být deník původně určen. Když jsem mu balík vezl, už bylo pozdě. Nevím, co se přesně stalo, protože…"
Na chvíli jsem se odmlčel, když se mi znovu připomněla ta šílená bolest, kterou jsem tam zažil.
„Slyšel jsem, že v tom domě někdo umřel a myslím, že s tím má něco společného náš nepřítel. Jen vůbec nevím, kdo to byl."
„Můžu to zjistit. Bude to hračka," ozval se hned Jude.
„To by nás mohlo posunout dál anebo to bude slepá ulička," ozval se Damian, který Zacharymu podal další hrnek čaje.
„A jak už se zeptal Jay, kde máš svou Relikvii?"
„Spěchal jsem. Nevěděl jsem, jestli by bylo vhodné vzít ji sem. Navíc mi připadalo, jako by je snad ta Relikvie přitahovala, když jsme byli spolu. Nechal jsem ji v Readingu, v trezorové místnosti tamější knihovny. Zdálo se mi to jako nejbezpečnější místo," odpověděl Zachary smutně.
Nedivil jsem se mu. Pro mnohé jsou Relikvie jen obyčejné věci, ale pro tyhle lidi byly Relikvie součástí jich samotných.
„Musíme do těch skalisek. Ale... Nepřijde mi jako dobrý nápad, abychom tam šli všichni najednou a mohli tak snadno padnout do rukou nepřítele. Rozhodně se nemyslím, že byl měl jít Micah," promluvil znovu Jude.
Prudce jsem zavrtěl hlavou a mírně se zamračil.
„Jestli půjde Jay, půjdu taky," řekl jsem možná trochu trucovitě a všiml si, jak Mikkel protočil očima.

Jay
Zamyslel jsem se nad zmínkou, komu měl být určený deník, který mi Mic přinesl, i když původně měl být pro někoho jiného, a ten někdo jiný umřel dříve, než deník dostal.
Jsou v něm dost důležité věci, informace, které nám hodně pomohly.
Že by nový Pozorovatel? Ale zas vyvstává otázka, kde ten deník doteď byl, a kdo mu ho poslal…
„Půjdu na půdu. Teda po obědě, ale určitě půjdu. A budu rád, když mi to tam někdo pomůže projít. Chci se tam podívat už jen proto, že tam, děda často chodíval, je tam spousta věcí po něm a po babičce, i po mých rodičích. Ale ti zřejmě o ničem neměli tušení, nebo to nebrali vážně. Každopádně se co nejdříve zajede pro Oinoché. Rozhodně by pro to měli jet minimálně dva další se Zacharym. Chtělo by to, aby jel minimálně Damien, kdyby se někomu něco stalo, aby byl po ruce se svými jablky. A pak někdo další. Předpokládám, že pro vás není problém si vyvolat svou Relikvii, aniž byste ji brali s sebou, co?“ podíval jsem se na Korinu, Juda a Jona.
Když přikývli, že to problém není, nechal jsem už na nich, aby se dohodli, kdo z nich pojede se Zacharym a Damienem.
Co se týká Micova nápadu jít taky do skal, to se mi vůbec nelíbilo. Nechtěl jsem, aby tam šel. A tak jsem to pro teď přešel mlčením.  
Bylo toho dost ještě na probrání, ale s prázdným žaludkem se špatně přemýšlí. A já dost jasně slyšel zakručení v břiše nejen ode mne, ale minimálně i od dalších dvou.
„Jo, a domluvte se, s kým bude Zachary spát v pokoji, bohužel už další volný nemám, dole spím já s Micem, v druhém pokoji Korina. A pokud nechceš spát na gauči v obýváku, tak se k někomu vměstnáš. O postel se bát nemusíš. A teď pojď, dám ti nějaké náhradní věci, ukážu ti koupelnu, ať se můžeš dát do pořádku a konečně se najíst, ano?“ vstal jsem a pokynul Zacharymu, aby šel za mnou.
V chodbě jsem mu ze skříně vytáhl čisté triko a volné tepláky, i ponožky. Jen trencle jsem mu nedával, a ani bych to neudělal. Lepší je, když má svoje a kdybych mu dal moje nové, nejspíš by mu spadly ze zadku.
Odvedl jsem ho do spodní koupelny, aby se mohl osprchovat, a pak už jsem zamířil nahoru, abych mu připravil věci na spaní v pokoji, jak se domluvili. Netrvalo to dlouho, tyhle věci mám vždycky pohromadě, a průběžně je kontroluji kvůli občasným brigádníkům.
A tak za necelou půlhodinu jsme se nakonec sešli všichni dole v kuchyni u stolu, který se už ale tentokrát musel roztáhnout, abychom se k němu všichni vešli.
Ale co, kuchyň mám velkou, tak nebyl problém…

Micah
Nebylo žádným překvapením, když se Zachary přistěhoval k Damienovi. Opět se mi zdálo, že Jon možná trochu posmutněl. Vlastně za celou tu dobu jako jediný nepromluvil ani slovo, spíš nás všechny jen sledoval a poslouchal.
Když pak Jay nachystal Zacharymu věci, aspoň pro dnešek, než si pak zajede do vesnice koupit aspoň to základní, protože zdržovat se ve městě bylo nebezpečné, šel jsem s ním po obědě do podkroví, zatímco Zachary, Damien, Jude a Korina jeli do města pro Oinochoe.
Doufal jsem, že se nic nestane a v duchu si usmyslel, že tentokrát musím být opravdu silný.
Nakonec se k nám přidal po chvilce i Jon, zatímco Mikkel prý někde uraženě pobíhal po venku, protože ho nevzali s sebou do města.
Napřed jsem měl docela špatný pocit, přece jen to bylo Jayovo soukromí a nikdo z nás neměl právo se mu v tom hrabat. Ale pak jsem se do toho hledání tak zabral, až jsem díky své nešikovnosti zakopnul o krabici, pleskl sebou na zem, a přitom shodil celý štos knih.
A takhle moje nehoda nám nakonec i pomohla, když z jedné z knih něco vypadlo. Kousek papíru, na kterém byla zmínka o kletbě ohledně vesnice, a jak to souviselo s dědou, a tak další hledání, bylo jako hledání ztraceného pokladu.
Ten kousek papíru byl ohořelý, a zachovala se jen část, z něhož polovina nebyla pořádně čitelná.  
Každopádně nám to dalo aspoň naději, že naše domněnky jsou správné a ubírají se správným směrem.

Jay
Mikkel je prostě kapitola sama o sobě. Podle všeho se zakoukal do Juda. No, aspoň má o zábavu postaráno. Ale když šel uraženě ven, ještě jsem za ním vyběhl a dal mu práci. Přeci jen je teď můj zaměstnanec. Ale slíbil jsem mu, že jak to dodělá, tak ho budu trénovat, aby pak uměl zacházet se svou relikvií.
Nahoře jsme se pak pustili do hledání. Bylo to, jako hledat jehlu v kupce sena. Ale pomohla náhoda.
Spíš Micova nešikovnost.
Hleděli jsme na ten papírek a bylo to, jako číst nějakou šifru. Nakonec jsme ještě prolezli, co se dalo, ale nic jiného už nenašli.
Nakonec jsme slezli dolů ve chvíli, kdy se vrátili ostatní z města. A s nimi i Mikkel.
Vpadalo to, že se výprava obešla bez problémů, nikdo nebyl zraněný. Nejspíš čtyři uživatelé byli na jednoho protivníka moc, nebo byli zaměstnání něčím jiným.
Ti, co přišli, hned začali studovat papírek od dědy. Jude si vzal svůj notebook a telefon, usadil se u mého pracovního stolu a začal zjišťovat informace k tomu mrtvému.
Já popadl Mikkela, a za jeho brblání jsme šli ven pokračovat v práci. Vzhledem k tomu, že se sbíralo na déšť, bylo potřeba zakrýt nebo schovat některé věci a dřevo. Micah se přidal k nám, a zatímco já makal s Mikkelem na dřevě, on se šel postarat o Portose. A když jsme byli hotovi, vyšlo to tak akorát.
Jen jsme za sebou zavřeli dveře, spustil se liják s bouřkou.
„Přišli jste na něco?" zeptal jsem se, když jsem byl už převlečený, a ještě si utíral mokré vlasy.
„Zkusím se zapojit do pátrání po vrahovi toho chlapa, nejspíš s tímhle vším měl taky něco společného, a bylo by fajn, kdybych se mohl porozhlédnout po jeho domě. Už jsem zkontaktoval místního šerifa a zítra k němu jedu."
„Jo to by bylo fajn, " ozvala se Korina. „K těm skaliskům půjdeme nejdříve zítra nebo pozítří. Dneska už rozhodně ne."
„Dneska bychom tam opravdu už nic nenadělali. Chce to jít brzo ráno, protože kdo ví, co nás tam čeká. Domluvíme se kdo půjde a kdo zůstane doma. Já půjdu určitě," dodal jsem ještě, aby bylo jasné, že tam chci jít určitě.

Micah
No, nakonec bych neřekl, že to bylo úplně zbytečné hledání, i když jsem si teda od toho představoval trochu víc.
Každopádně jsme ale věděli zase aspoň trochu víc.
A sotva jsme skončili s prohrabováním půdy, vrátili se i ostatní z města, naštěstí v pořádku, a i s Oinochoe.
Když pak Jay odešel s Mikkelem uklízet ven ještě dřevo, protože hrozila bouřka, trochu jsem jim pomohl. Postaral jsem se o Portose, abych Jayovi ušetřil práci. A když jsem byl hotový, vrátil jsem se do domu, sedl jsem si k ostatním v obýváku, a ti, co měli deníky, postupně četli to, co nám třeba před tím mohlo uniknout.
Jon je vlastně četl poprvé, stejně jako Jude, který teď ale měl práci s hledáním toho, komu měl původně být deník doručen.
Když jsme se pak po večeři dostali k tomu, kdo půjde do skalisek, a kdo zůstane doma, přičemž venku docela řádila bouře, nebyl jsem moc nadšený z toho, že se Jay přihlásil jako první.
„Měl bych jít taky," ozval se po dlouhé době Jon.
Vzpomněl jsem si, že s pomocí jeho Relikvie získá nadměrnou sílu, což by se mohlo hodit, pokud by narazili na nepřítele.
„Já bych šel klidně taky, ale obávám se, že tam bych byl poměrně k ničemu," povzdechl si Zachary.
Myslím, že na tom byl podobně jako já. I já chtěl pomoct, ale nevěděl jsem jak.
„Já zůstanu tady. Stejně musím zítra do města za šerifem," zvedl Jude hlavu od noťasu.
„Já zůstávám taky!" přihlásil se hned o slovo Mikkel a zbožně se na Juda zadíval.
I když jsem to viděl i já, že Mikkel nejspíš Judeho chce získat, Jude to pořád buď neviděl, nebo spíš dělal, že to nevidí.
„Já bych měl jít taky. Kdyby se vám dvěma něco stalo, Micah bude daleko. Sice je to risk, protože pokud mé jablka padnou do rukou nepřítele, utržíme těžkou ránu, ale zase bych si neodpustil, kdyby se vám dvěma něco stalo," převzal slovo Damien, a tak nějak zvláštně se podíval na Jona, který mu pohled opětoval.
„Ehm…" odkašlala si Korina, protože ti dva na sebe hleděli až nějak moc dlouho. „Já mám bohužel zítra nějakou práci, musím taky do města, takže tu nebudu, pokud se teda rozhodnete jít zítra a ne pozítří."
„Pozítří bych šel klidně taky, ale někdo tu pořád musí zůstat s Micahem. I když pojedu do města, moc dlouho se tam nezdržím, a není to daleko. Ale pořád budu na přijmu," ozval se znovu Jude a bacil Mikkela knížkou, když ten chtěl zase něco říct.
No, pokud se ti dva dají dohromady, myslím, že Mikkel získá skvělého partnera.

Jay
Řekl jsem si svoje, a pak už jen tiše poslouchal, jak se ostatní domlouvají. Nechtěl jsem zas za ně rozhodovat, a každý má svůj vlastní názor, který se musí vyslechnout.
Dokonce se ozval i Jon, což mě mile překvapilo, a já byl rád, když se přihlásil, že půjde se mnou do skalisek.
„Takže, jestli jsem to dobře pochopil, tak jdu nahoru já, Jon, a Damien,“ založil jsem si ruce na hrudi. „No, vzhledem k tomu, že nemáš bojovou relikvii, ale léčivou, bude fajn, když se budeš moct aspoň něčím bránit. Umíš střílet, nebo máš nějaký trénink v bojovém umění?“
Damien se na mě zadíval, a pak přikývl.
„Jo, umím střílet, táta byl sportovní střelec a učil mě. Ale nejsem si jistý, jestli normální kulky něčemu pomůžou.“
„No, možná jo, možná ne. Ale mám tu pár zbraní po dědovi, a můžeme kulky na noc namočit do svěcené vody. A tu si případně můžeme vzít s sebou. Jo, vím, že to zní asi debilně, a nevíme, proti komu přesně jdeme, ale i tak. Můžeš mít normální náboje i ty vykoupané ve svěcené vodě. Jeden nikdy neví,“ nakonec jsem vstal a šel do ložnice.
Otevřel jsem truhlu, kde byly uloženy relikvie, kromě té mé, které visely na zdi, a úplně zespodu jsem vytáhl dřevěnou kazetu s kterou jsem se pak vrátil zpátky do obýváku.
„Dáš na něho pozor, ano?“ podal jsem ji Damienovi, a pak si sedl zpátky k Micovi. „I když je po dědovi, ale něco potřebuješ, a víc poslouží, když nebude schovaná v truhle.“
Jude okamžitě zpozorněl a vstal od počítače. Došel k Damienovi, a ten, když kazetu otevřel, tak Jude obdivně hvízdnul.
„Hezký kousek,“ pokýval hlavou a hned se přes Damiena natáhl a vzal do ruky kolt…
„A je vidět, že se o něho dobře staráš,“ začal si ho hned prohlížet.
Byl jsem rád, když nikdo neprotestoval. Jablka pomůžou, když bude potřeba, ale rozhodně s nimi nikoho nezabije, a takhle budu o něco klidnější.

Micah
Damien mě docela překvapil, když řekl, že umí střílet. Vůbec bych to do něj neřekl. Ale byl jsem za to rád, protože se bude umět o sebe postarat, pokud by šlo do tuhého.
Tentokrát už jsme všichni připraveni a nic nás nepřekvapí. Teda doufám.
Nakonec teda bylo rozhodnuto, kdo zůstane doma a kdo půjde do skalisek.
Moc se mi nelíbilo, že půjdou jenom tři, i když Jay, a určitě i Jon, mají každý sílu minimálně za tři.
Ani mě vůbec nepřekvapilo, že Jay má doma i jiné zbraně než Relikvie. Jude obdivoval starou pistoli, i když já tomu moc nerozuměl.
Ještě dlouho potom, co jsme se dohodli na tom, kdo půjde do skal, a kdo zůstane doma, jsme seděli v obýváku, pročítali deníky a přemýšleli nad tím, co se asi tak mohlo před lety ve vesnici stát.
Brzo mi ale začala padat hlava, a co jsem si všiml nebyl jsem jediný.
I přesto, že se podařilo Zacharyho uzdravit pomocí jablek, nejspíš toho bylo na něj moc, a tak usnul Damienovi na klíně.  
Ten ho pak s úsměvem podebral a rozloučil se s přáním dobré noci.
Já se omluvil hned vzápětí a moje první cesta vedla rovnou do koupelny, kde jsem ze sebe všechno shodil a zapadnul do sprchy.
Díky dešti se docela ochladilo a nejspíš zapůsobila i nervozita nad tím, co nás čeká, takže mi byla docela zima.
Pustil jsem si pořádně horkou vodu a blaženě vydechl, když na mě začaly dopadat první kapky.
Nejraději bych tam stál snad až do rána, ale nebyli jsme už doma sami, a nejspíš bude o koupelny za chvíli bitka.
Hodil jsem na sebe akorát Jayův župan, který jsem moc rád nosil, a odšoural jsem do pokoje, kde jsem s úlevou s sebou pleskl na postel.

Jay
Myslel jsem, že se nacpu do koupelny společně s Micem. Ale byl tak rychlý, že než jsem se tam po úklidu kuchyně dostal, byl už v ložnici. Proletěl jsem sprchou, vydrbal se tak rychle, jak jen to šlo, a pak omotaný jen v ručníku šel rychle za Micem do naší ložnice.
Venku stále pršelo, dokonce i Bax se ve svém pelíšku schoval pod deku, a já zapřemýšlel, že bych možná zapnul trochu topení, ať nám ráno není zima. Sice je konec léta, ale rána tu v tomto období už bývají celkem chladná. A tak jsem hodil otočku k hlavním dveřím, kde jsem měl ovládání na vytápění, a načasoval jsem to, aby se dům před ránem prohřál. A pak už konečně spokojeně šel do ložnice a po cestě ještě Korině u vedlejších dveří popřál dobrou noc.
Za našimi dveřmi, které jsem potichu zavřel, jsem se zastavil a s úsměvem se zadíval na rozpláclého Mica. Byl prostě nádherný, a hlavně v tom mém županu… A taky představa, že pod ním zřejmě nic nemá…
Podíval jsem se dolů, kde se ručník mírně nazvedl, a jen se ušklíbnul.
No jo, prostě na něj takhle reaguji a nemůžu si pomoct.
„Víš, že jsi fakt krásný?“ došel jsem nakonec k posteli, na kterou jsem hned vylezl a kleknul si nad Mica.
Opřel jsem se rukama o matraci vedle jeho ramen, a sklonil se k němu. Krásně voněl, a šlo z něj teplo, zřejmě ještě z horké sprchy.
„Fakt nádhera… opravdu nádhera…“ ochraptěle jsem zašeptal, jak mě začalo brát vzrušení, a pak už jsem neodolal, a začal ho líbat…

Micah
Chtěl jsem počkat na Jaye, ale když jsem si tak lehl, tak to příjemné teplo, a hlavně Jayova vůně, která mě obklopila a doslova obalila, mě pomalu začala zmáhat a oči se mi začaly klížit.
Jenže netrvalo dlouho, a slyšel jsem cvaknutí kliky a vzápětí se zhoupla postel. Měl jsem oči zavřené a jen se pousmál, když jsem ucítil Jayvo tělo nad sebou a začervenal se po jeho slovech.
Opětoval jsem mu polibek, a jen spokojeně vydechl a zvedl ruce, abych ho objal kolem krku.
Neuběhla snad ani minuta a já už cítil to příjemné šimrání v podbřišku, srdce mi začalo bušit jako zběsilé a dech se zkracoval.
Tak velký na mě měl Jay vliv. stačilo mu se na mě jen podívat.
„Jay..." zachraptěl jsem, když jsme se od sebe konečně odtrhli a já prsty přejel po jeho pokožce na hrudi, přes ramena a paže.
Olízl jsem si vyprahlé rty, a po krátkém zaváhání táhl prsty až dolů, dokud jsem nezavadil o lem ručníku, který jsem roztřesenými prsty rozmotal, a pak vydechl, když jsem viděl, Jayovo vzrušení.
Zadíval jsem se do jeho očí a osmělil se natolik, že jsem prsty přejel po jeho penisu a táhle zasténal, jak mnou projelo vzrušení, jako by se Jay dotýkal mě, a ne já jeho.

Jay
Začal jsem se usmívat, když Mic tak krásně zareagoval. A co teprve, když se mě začal dotýkat a stáhl mi ručník, co jsem měl omotaný kolem pasu.
Když se dotkl mého penisu, jen jsem přivřel oči a tiše vydechl. Tak moc příjemný pocit to byl, že se nedalo jinak.
Přestal jsem se opírat o jednu ruku, abych mu teď já mohl rozhrnout župan, ve kterém byl stále zamotaný. Ukázalo se přede mnou jeho nádherné tělo, a já neodolal, sklonil jsem se, a začal ho všude možně líbat.
„Jsi ten nejkrásnější muž v tomto domě,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsem skončil s polibky u nich.
„Opravdu nejkrásnější…“
Přes všechen ten fofr, ty nervy, jsem neměl pořádně čas se Micovi ani věnovat. A možná i to, že se chystám na nebezpečnou výpravu podnítilo mé vzrušení. Tu touhu se s ním milovat. Ukázat mu, jak moc ho miluji, jak moc ho chci.
Protože on… On za to opravdu stojí.
Netrvalo dlouho, a já se opět začal věnovat jeho tělu. Gel, který jsem vytáhl ze šuplíku, už se válel někde na posteli, zatímco já, s dobře promazanými prsty okupoval jeho zadeček, abych si Mica připravil a mohl s ním prožít to nejhezčí z celého dne.
Potrápil jsem i jeho hrbolek rozkoše, přičemž jsem spokojeně a s úsměvem naslouchal jeho vzdechům a stenům. Nezapomněl jsem ani na další části jeho těla, zvlášť ty, u kterých jsem už dávno zjistil, že jsou to jeho erotogenní zóny. A byl jsem z něho vedle, když jsem ho ještě víc slyšel, a viděl, jak víc reaguje na každý další dotek, polibek či pohlazení.
„Pojď ke mně,“ vyzval jsem ho ochraptělým hlasem, když jsem propustil ze svých úst jeho penis, který už neměl daleko k tomu, aby ze sebe vydal první dávky sperma.
Dosedl jsem na postel a Mica si přitáhl na klín.
Podebral jsem ho pod zadečkem, a zatímco jsem se s ním líbal, pomalu jsem si ho usazoval, nasouval na mou erekci, dokud plně nedosedl. A ve chvíli, kdy mě kompletně obalilo jeho teplo, zatnul jsem prsty do jeho půlek a roztřeseně vydechl do jeho úst, jak jsem nebyl schopen pod tíhou toho vzrušení už Mica ani líbat…

Micah
Fakt nevím, jak to Jay dělá a co to se mnou dělá. Byl jsem z něj úplně mimo a vůbec nestíhal, co mi dělal. Moje tělo reagovalo na každý jeho dotek i polibek, jako bych snad po ničem jiném netoužil.
Nestíhal jsem s dechem a v jednu chvíli mi bylo i srdečně jedno, že je dům plný lidí, jak moc mě to bralo.
Jenže těsně před koncem, kdy mě Jay zpracovával pusou, najednou skončil a zvedl se. Už jsem chtěl zafňukat na protest, ale když promluvil, tak mě ta tři slova zasáhla tak silně, až jsem se rozechvěl a nedokázal neuposlechnout.
Při téhle poloze jsem cítil snad každou Jayovu žilku a jeho velikost, až se mi z toho točila hlava, a chybělo mi opravdu už jen málo, abych vyvrcholil.
„Jay!" vykřikl jsem ve chvíli, kdy byl ve mě úplně celý, a já jeho nehty pocítil na svém zadečku.
„Já… Já už to… Nevydržím…" zasténal jsem, zatnul nehty do Jayových ramen, a začal se proti němu sám pohybovat.
Každý můj další pohyb byl prudší a rychlejší, tiskl jsem se na Jaye, čímž se můj penis otíral o jeho břicho, a tak nebylo divu, že stačilo už jen opravdu málo, a já se přehoupl přes tu pomyslnou hranici.
Myslím, že se mi na moment zatmělo i před očima a nevěděl jsem o sobě, jak silné to bylo.
Něco takového prostě můžu prožít jen s milovaným mužem. S mým mužem…
Nejspíš jsme si opravdu souzeni.

Jay
Lépe jsem si opravdu nemohl vybrat. Je pravda, že po Geryho smrti jsem měl párkrát nezávazný sex, ale to se vůbec nevyrovnalo tomu, co prožívám teď.
Teď to bylo tak intenzivní, až jsem se bál, že to neudýchám. Zatnuté prsty v Micově zadečku, kdy jsem mu pomáhal s jeho pohyby, mě už i začaly bolet, ale nebyl jsem schopen je uvolnit.
Nakonec jsem přeci jen prsty víc roztáhl od sebe, pořádně si Mica podebral za obě jeho dokonalé půlky, a ve chvíli, kdy se on s nádherným zasténáním uvolnil a jeho sperma začalo dopadat mezi nás, já mu nedal chvíli oddych a pomáhal jsem mu s vysedáváním a dosedy, abych si taky mohl užít svou chvíli, která se blížila závratnou rychlostí.
Každý zásun, otření o jeho stěny, a stahování jeho dírky, když to na něj přišlo, opravdu urychlovalo nevyhnutelné.
A v jednu chvíli jsem to prostě už nedal. Povalil jsem ho na záda, zalehl ho a se svým vlastním tempem a důrazem jsem se přivedl k orgasmu. Tomu nejlepšímu za posledních tisíc let.
Ne, že bych žil tak dlouho, ale prostě to tak bylo…
Teprve, když jsem se trochu uvolnil, dolehl jsem na Mica. Ještě jsem rychle oddechoval, užíval si ten příjemný pocit, který se převaloval mým tělem, a hrál si s jeho vlasy, než jsem byl konečně schopen zvednout hlavu a zadívat se do jeho očí.
„Jsi ten nejlepší…“ zachraptěl jsem, a pak už jsem se vrhnul na jeho ústa, abych to všechno ukončil polibkem.

Micah  
Hlava se mi točila ještě i potom, co mě Jay povalil na záda a vzal to do svých rukou. Nevadilo mi to.
Spíš naopak. Zase to bylo něco nového, a já cítil tu obrovskou touhu a vášeň, která z Jaye doslova sálala.  
Dokonce jsem se v jednu chvíli přistihl, že se zapírám rukama o tyčky pelesti a vystrkuju na Jaye víc svůj zadeček, aby si to co nejvíc užil, a jako bych snad já sám měl těsně před koncem.
Neměl jsem pro tohle vůbec slov a jen se pitomě usmíval, když se pak na mě Jay svalil, a já se kolem něj celý omotal.
Po jeho slovech jsem se rozverně zachichotal a jemně ho plácl po rameni.
„Víš, že nemám rád… když tohle říkáš," vydechl jsem a znovu nabídl Jayovi své rty.
„A ne já… ale ty jsi nejlepší… naprosto neuvěřitelný… strašně sexy… a vzrušující… a chytrý… a jenom můj," při posledních slovech jsem se naoko zamyslel a na Jaye vyplázl jazyk. „A já jsem nejspíš… děsně majetnický… ale nechci tě nikomu… dát."
Nečekal jsem na Jayovu odpověď, a dokud jsem byl v ráži a mozek mi ještě řádně nefungoval, trochu nešikovně, ale přesto, se mi podařilo Jaye převrátit na záda.
Při tom pohybu ze mě vyjel, ale já to hned napravil tím, že jsem si na něj zase sedl.
„To je lepší," blaženě jsem vydechl, a ještě se zavrtěl.
Pak jsem se sklonil a zadíval se Jayovi do očí.
„Taky… taky bych tě chtěl… potěšit," zašeptal jsem rozechvělým hlasem.
Jo. Když může Jay, tak taky něco dokážu. Nemusí to odedřít sám.

Jay
Koutky úst se mi zvedly do úsměvu, když se Mic zachichotal, a ještě mě plácnul po rameni.
Fakt mi to přišlo úsměvné. A líbilo se mi to.
Pozorně jsem poslouchal, co říká, a už jsem se nadechoval k odpovědi, když se najednou zapřel a převalil mě na záda.
Překvapeně jsem hleděl, jak se na mě hezky usadil.
Vůbec jsem si nestěžoval. Byl jsem naprosto spokojený.
Pohladil jsem ho po stehnech, chytl ho za boky a mírně se o něj zapřel, abych se mohl posadit.
Přitáhl jsem si ho pro pořádný polibek, pomačkal jsem mu zadeček, a prstem jsem vklouznu do jeho dírky k mému penisu, abych ho ještě víc rozdráždil…
„Zapomněl jsi říct... divoký sexy zálesák…“ kousnul jsem ho do krku a přidal do jeho dírky další prst.
To všechno ale mělo za následek jen to, že jsem znovu začínal pociťovat nastupující vzrušení, a já měl chuť mu to dírku protáhnout snad všemi prsty, penisem, i jazykem. Ale to bych fyzicky absolutně nezvládl.
A tak jsem mu ještě zadeček trochu potrápil, za sebe si naskládal polštáře, a když jsem ho konečně přestal líbat, hezky jsem se uložil do polo sedu, abych na Mica dobře viděl.
Znovu jsem ho začal hladit po stehnech, po břiše i podbřišku, konečky prstů jsem občas cvrnknul do bradavek, nebo je mezi nimi stiskl…
„A ty jsi nejvíc sexy Strážce…“ zadíval jsem se na něho přimhouřenýma očima a jednu ruku poslal do jeho klína, abych si mohl pohrát i s jeho penisem a pytlíkem.

Micah
Sice jsem se předváděl a snažil se Jayovi říct, že i já něco umím, ale když mě začal provokovat, byl jsem stejně úplně v koncích, a skoro na nic jsem se nezmohl.
Teda na něco jo. Sténal jsem a pohyboval se proti Jayově ruce, stejně jako svíral svůj zadeček, když mi do něj strkal ty své nenechavé prsty.
Nakonec jsem musel Jayovu ruku odstrčit, protože s takovou by se mnou opravdu nic nebylo, a já bych se asi udělal dřív, než by se Jay do toho opřel naplno.
I když to z mé strany bylo zpočátku váhavé, snažil jsem se Jaye potěšit aspoň tak, že jsem jazykem a zuby podráždil jeho bradavky, tak, jak to dělal on mě, a přitom se na něm pomalu pohyboval.
Kdykoliv to šlo, líbal jsem ho i na rty, ale všechny ty vjemy mě pohlcovaly víc, než jsem si myslel, a nakonec jsem skončil v sedě na Jayovi a snažil se vysedávat, jak nejlíp jsem uměl.
Skoro celý zbytek noci jsem pak nejspíš byl v ráji. Po krátkém odpočinku, kdy jsme pak skočili do sprchy, mi Jay ukázal další kouzlo milování a já už se pomalu rozplýval blahem.
Ani vlastě nevím, kdy jsme šli spát. Ale byla to naprosto úžasná noc.
A vlastně i ráno, protože jsem se doslova na Jaye nalepil a nedošlo mi v tu chvíli, jak u něj rána fungují.
No, ne že bych si stěžoval na takový budíček.
„Dobré ráno," zachraptěl jsem zadýchaně, když jsem pod Jayem ležel rozplácnutý a tentokrát ani neměl sílu omotat kolem něj nohy, a místo toho je nechal doširoka roztažené.

Jay
Já toho kluka prostě miluji. Zřejmě si neuvědomuje, jak na mě působí. Už jen to, co proběhlo v noci, a pak s jeho přispěním pokračovalo ráno.
Bylo fakt ještě brzy, dokonce mě vzbudil před budíkem. Ale vůbec jsem si nestěžoval, a hned mu dal najevo, co takové ranní vstávání může obnášet, když se na mě bude tak hezky tisknout.
Ani se mi pak nechtělo vstávat, a na moment jsem zapřemýšlel, že celou akci se skalisky odpískám.
Jenže to nešlo. Byl to těžký černý mrak, který nám visel nad hlavami.
Ale zatím jsem jen ležel na Micovi, naslouchal jeho srdci, a usmíval se, když jsem viděl, jak je úplně odrovnaný. A evidentně spokojený, což zase o něco nafouklo moje ego, které jen tak brzy nesplaskne.
Jo, tomu se říká chlapská ješitnost…
„Dobré ráno i tobě,“ políbil jsem Mica, když se konečně projevil hlasově i jinak, než jen ach a och…
Vzápětí jsem se prohnul, když Bax vyskočil na postel, a proběhl se mi po holých zádech.
Hned se vecpal mezi nás a Mic tak dostal pořádnýho hubana od něj místo ode mě. Oblízal mu celý obličej, až jsem se začal nahlas smát.
„Vypadá to, že budeme muset vstát. A bude to chtít pořádnou snídani,“ odšoupnul jsem Baxe bokem, přičemž mě stihnul rafnout do prstu, a ještě jednou jsem Mica políbil.
„Tak šup z postele,“ nakonec jsem se zvedl, vypnul jsem budík, který začal zvonit, a Mica potáhl z postele.
Byl jak z gumy, tak jsem ho nakonec se smíchem podebral do náruče a společně jsme přešli do koupelny, kde jsme hned zapluli pod sprchu.
Nechtěl jsem kazit tohle hezké ráno, tak jsem zatím nemluvil o tom, co nás čeká. To přijde pak…
Ale ta pořádná snídaně… Jo, tu chci právě proto, že nevím, jak se tam dlouho zdržíme, a co se bude dít. A ještě musím popřemýšlet, jak se nahoru dostaneme. Jestli vzít Portose, nebo toho mého menšího džípa, a zbytek dojdeme pěšky.
Ale každopádně budu chtít vyrazit co nejdříve, takže po sprše půjdu vzbudit ostatní, obstarám Portose, a pak se nachystáme a půjdeme…

Micah
Vůbec se mi nechtělo z postele. Zvláště, když se mi připomnělo, proč musíme vstávat. Byl jsem ale rád, že o tom Jay prozatím nemluví, a to ještě víc utvrdilo mé city k němu.
Byl nejen chytrý a krásný, silný a nebojácný, ale taky ohleduplný a laskavý. A trpělivý. Rozhodně jsem si nemohl vybrat líp. Teda… Já si vlastně ani nevybíral.
Dalo by se říct, že Jay si vybral mě. Asi se tomu nikdy nepřestanu divit.
Culil jsem se jako blbeček, když mě pak Jay odnesl do koupelny, protože jsem nebyl schopný pořádného kroku.
A vzhledem k tomu, že jsem měl opravdu velký hlad, a taky k tomu, jak jsem vypadal, nakonec šel Jay ráno ven s Mikkelem, který sice brblal, protože se mu nechtělo vstávat, ale když na chodbu vykoukl Jude s tím, že on klidně půjde, Mikkel najednou obrátil, a než jsem se stačil nadechnout, už byl venku, a ještě popoháněl Jaye.
Jen jsem zavrtěl hlavou a odbelhal se do kuchyně, kde jsem asi pět minut tupě zíral do ledničky, než jsem se konečně donutil z ní něco vyndat.
„Rušná noc?" ozvalo se najednou za mnou, až jsem nadskočil a dvě vejce skončily na zemi.
Vůbec jsem Jona neslyšel přicházet, a po jeho otázce jsem silně zčervenal.
„Omlouvám se," vzal hadr a začal uklízet vajíčka, protože mi chvilku trvalo, než jsem se vzpamatoval.
„To… To nic… A no… Miluju ho," přiznal jsem nakonec tiše, "strašně moc."
„To je vidět," zabručel Jon a řekl bych, že se snad i pousmál?
U něj to nebylo poznat. Prostě byl pro mě velká neznámá, i když jsem věděl, že je to dobrý a hodný člověk. Kdyby nebyl, poznal bych to. Přece jen jsem jejich Strážce.
Zajímalo by mě, jak to má i on, jestli je, nebo byl zamilovaný, ale raději jsem nevyzvídal a pustil se do dělání pořádné snídaně.
„Dáš mi na něj pozor, viď?" ozval jsem se po chvilce ticha a otočil se na Jona, který zatím seděl u stolu a popíjel čaj.
Sice mi chtěl pomoct, ale já jsem pak strašně nervózní, když takhle něco s někým dělám, tak jsem ho raději poslal si sednout.
„Nikomu se nic nestane," přikývl Jon s vážnou tváří a já si oddechl.
Prostě jsem mu v tomhle ohledu věřil.
Bylo možná sobecké, že jsem myslel jen na Jaye, ale nikdo z ostatních Uživatelů by ho prostě nenahradil.

Jay
Jen co jsem vylezl z koupelny, šel jsem se obléct a vytáhnout Mikkela z postele. Měl kolem toho plno keců, ale jakmile se objevil Jude na chodbě, Mikkel hned nasadil masku hrdiny, že on to všechno zvládne levou zadní. Jen jsem se uchechtl, a měl ale co dělat, abych mu vůbec stíhal, jak nasadil tempo.
Nechal jsem ho, aby vyčistil Portosův box, zatím jsem ho na chvíli vyvedl ven, poklidil venku co bylo potřeba, zkontroloval, jak to po večerním a nočním dešti vypadá. Mikkel mezitím udělal pořádek u Portose, a já ho pak mohl odvést zpátky. Tentokrát jsem ho nechtěl nechat venku.
Nejen proto, že to vypadalo, jako by se znovu sbíralo na déšť, ale i proto, že budu pryč a nevím, kdy se vrátím. A snad jen Korina nebo Mic by ho mohli v klidu odvést zpátky do stáje.
Podíval jsem se na moment k horám, a zamyslel se, co nás tam může čekat.
Ale tak nějak mě absolutně nic nenapadalo. Neměl jsem vůbec představu…
Nakonec jsem vešel do garáže, otevřel vrata, zkontroloval, jak je na tom jeep, a když bylo všechno OK, hned jsem s ním vyjel ven. Do něho se tři vlezeme a dojedeme i dost daleko, abychom nemuseli kus jít pěšky.
Když jsme se vraceli zpátky do domu, musel jsem se smát, jak Mikkelovi všude trčela sláma, zatímco já byl v pohodě a čistý. On s prskáním všechno ze sebe sundal hned na verandě a vytřepal, a pak rovnou vyběhl do koupelny, jinak ho to prý všechno sežere. 
Trochu jsem se opláchl, a pak zašel do ložnice, kde jsem se už oblékl do věcí, v kterých půjdu do skal. A i když jsem měl svá kopí, přesto jsem si k opasku ještě pro jistotu připnul lovecký nůž.
Vzal jsem kazetu s koltem pro Damiena, a náboje, které byly již připraveny, přibral jsem k tomu pouzdro, a s tím jsem pak konečně došel do kuchyně.
„Mám hlad jako vlk, a nejspíš všechno sním,“ zaslintal jsem, když jsem ucítil tu vůni.
„Miluji tě, víš?“ přitočil jsem se k Micovi a pošeptal mu to do ucha.
Políbil jsem ho, a pak se už přes něj natáhl pro hrnek, nalil si kafe a usadil se u stolu, kde se už pomalu scházeli i ostatní.  
Ať už jsme byli na povrch v pohodě, přesto ta nervozita tu byla cítit. Od někoho více, od někoho méně.
„Bude to v pohodě, Micu,“ podíval jsem se na svého kluka a povzbudivě se na něho usmál.

Micah
Zrovna jsem dodělával snídani, když se objevil Jay, a spolu s ním v podstatě postupně všichni ostatní.
Zarděl jsem se a ošil, když se ke mně Jay přitočil.
Jo, kdo by ty slova rád neslyšel. Navíc jsem tak nějak tušil, že Jay je neříká jen tak do větru, ale opravdu je myslí vážně.
Když zmínil, že bude všechno v pořádku, jen jsem si povzdechl a zavrtěl hlavou.
„Po snídani, prosím," zašeptal jsem a pohladil Jaye po tváři.
Vím, že spěchali, ale teď jsem se chtěl v klidu najíst.
„Jestli tohle všechno sním, tak se ani nehnu," zasmál se Damien, který se objevil vzápětí vedle mě a okukoval talíře, které jsem pak s jeho a Jayovou pomocí nanosil na jídelní stůl, včetně čaje, kávy a džusů.
Byla to opravdu trochu vydatnější snídaně, než jakou normálně míváme, ale chtěl jsem, aby kluci nabrali sílu, protože, kdo ví, jak jim to dlouho bude trvat.
Samozřejmě bych si moc přál, aby se tak do hodinky vrátili a se vtipkováním řekli, že to byl jen nudný výlet na čerstvém vzduchu, a jediné, co ohrožovalo jejich život bylo hejno komárů.
Ale hluboko uvnitř sebe jsem věděl, že to tak není. Věděl jsem, že Jay má pravdu a ty skaliska znamenají víc, než si celou dobu myslel.
Podíval jsem se na Jona, a ten, jako by četl moje myšlenky, nepatrně přikývl.
„Jestli máte něco na vyprání, všechno mi to nanoste do prádelny, aspoň se něčím zabavím," ozval jsem se, když už bylo po snídani, a teď jen všichni odfukovali a trávili.
„Jako poslušná ženuška," ušklíbl se Mikkel a protočil očima.
Než jsem stihl nějak odpověděl, Jude vstal, přešel k Mikkelovi, kterému najednou zmizel ten jeho úšklebek z tváře, zvláště, když si ho Jude pootočil i s židlí k sobě, a pak se nad něj naklonil.
„Budeš ho hlídat, jako oko v hlavě, rozumíš? Jestli se mu něco stane, zmaluju tě tak, že si rok nesedneš," zavrčel na něj Jude, a pak se k němu ještě víc sklonil.
„Ale jestli ho ochráníš, možná dostaneš odměnu," dodal tiše a pro změnu se ušklíbl on.
Pak se posadil zpátky ke stolu, jako by se nic nedělo, i když Mikkel vypadal, že se za chvíli snad rozpustí.
Pokud se takhle tvářím i já, když na mě Jay promluví tím svým sexy hlasem, tak se vůbec divím, že je ještě se mnou.

Jay 
Snídaně proběhla celkem v klidu a relativně v pohodě, i když nervozita byla znát. Jen snad Mikkel nemá pud sebezáchovy, ale musel jsem se uchechtnout, když se po Judových slovech roztekl skoro na zem.
Je to prostě poděs.
Během snídaně jsem všechny pozoroval, a skoro jsem dojedl, když mě Bax začal tahat za nohavice a chtěl pohladit. Zvedl jsem si ho na klín, hladil ho a drbal za ušima, a on se na mě tiskl, jako by snad tušil, že se chystáme na něco nebezpečného.
„Bude to v pohodě,“ pronesl jsem bezmyšlenkovitě, aniž bych si to uvědomil.
Ne, nebojím se a nechci od toho jít pryč. Ale v hlavě to mám, a myslím na to, a nejspíš nejen já.
Když jsme se konečně najedli, kluci se zaběhli obléct, Damien i Jon donesli své relikvie do naší ložnice k ostatním, aby byly pohromadě, a Mic v případě nutnosti nemusel běhat po domě.
Venku jsem zkontroloval, jestli mají oba dobré boty, a pak už jsem jim ukázal na jeep, který už stál připravený u brány.
„Tak my jedeme. Kdyby bylo potřeba, zkusím se na tebe napojit. A… dávej na sebe pozor a žádné zbytečné hrdinství, ano?“ přitáhl jsem si ještě Mica k sobě, pořádně ho objal a políbil.
Moc se mi ho nechtělo pouštět, ale museli jsme vyrazit. Dokonce jsem zaslechl i Portose, který se ze stáje ozval.  
„Tak jdeme na to,“ nastartoval jsem hned, jakmile jsem se usadil v autě. „Dojedeme pod skály, a na to místo pak budeme muset pěšky. Možná to bude klouzat, protože pršelo, tak buďte opatrní. A hlavně… Dávejte si pozor, kdyby se tam náhodou objevil Hadonoš. Má lyru, a pokud ji použije, budeme v háji. Máš Damiene svolení po něm hned střílet, jakmile ho uvidíš. Raději mu prostřel obě ruce, než aby stihl na tu lyru zahrát. To bychom pak už nejspíš spali na věčnost.“
Ještě jednou jsem se otočil, zamával přes okýnko na Mica, a pak už jsme vyjeli.
A já po celou dobu doufal, že to bude v pohodě…