Micah
Bylo tak příjemné zase cítit Jayovu hřejivou náruč.
„Taky jsem moc rád, že jsi v pořádku," zašeptal jsem a políbil ho.
Raději jsem ani neříkal, že bych to klidně udělal znovu, jen aby Jay byl v bezpečí.
Opravdu bych pro něj i umřel.
„Vyděsili jste nás, co se přesně stalo?" ozvala se za mými zády Korina.
V rychlosti jsme jim pověděli to, co jim Jay nestihl říct.
„Jak se jmenuješ?" otočil se pak Damien na nového Uživatele.
„S pošukama se nebavím. A volám policii. Tohle je regulérní únos," zaprskal mladý a vytáhl z kapsy mobil.
Než jsem se však stačil nadechnout, Korina k němu vyskočila, vyrvala mu mobil, mrskla s ním o zem, kde na něj ještě pro jistotu dupla, a když kluk začal vyvádět, prostě ho jednoduše uspala dobře mířenou ranou.
„Myslím, že ji nechci nikdy naštvat," zašeptal jsem Jayovi, a raději se schoval do jeho náruče, když Korina s klením a Damienovou pomocí strkala kluka do jejich auta.
Byl čas jet domů.
Omlouvám se za zničené auto. Doufám, že to půjde dolů," povzdechl jsem si, když jsem si sedl na sedadlo spolujezdce a zadíval se na krvavou skvrnu na zadním sedadle.
Jay
Chtěl jsem vystartovat na mladýho, ale Korina byla rychlejší. Až mi zatrnuly zuby, jakou od ní dostal pecku. Ale pocítil jsem jakési zadostiučinění.
Aspoň bude na chvíli klid.
„No, prostě a jednoduše, máme mezi námi Uživateli zrádce. Je to Hadonoš, ten zaútočil a málem zabil Mica. Ještě že se mu nedostala do rukou jablka, jinak nevím, co by se dělo," na moment jsem Mica znovu přitiskl k sobě.
Pak ale Korina zavelela odjezd. Sotva jsme vyjeli, Mic se začal omlouvat a já jen zavrtěl hlavou.
„Jsi trdlo, víš? Kdyby tu byl Portos, nejspíš by tě kopnul do hlavy, aby ses vzpamatoval. Jestli chceš někoho chránit, tak se to nauč, klidně tě budu trénovat. Ale takhle jen zbytečně riskuješ, a já o tebe nechci přijít," mírně jsem se zamračil.
Pak jsem trochu zpomalil a požádal Mica ať mi na telefonu vytočí Korinu.
Jen to zvedla, řekl jsem ji, že mají jet domů, protože my se ještě někam stavíme, ale za chvíli dojedem, tak ať pohlídají mladýho, aby nikam neutekl.
Jakmile jsme vjeli do mé vesnice, zajel jsem do obchodu, kde jsem koupil kytku.
„Tak pojď, dojdeme pěšky, je to kousek," chytl jsem Mica za ruku a vedl ho k místnímu hřbitovu.
Zastavil jsem se u jednoho hrobu.
„To je můj nový přítel, Mic," představil jsem Gerymu Mica. "Je hodný, ale nějak poslední dobou jedná dost neuvážené. Ale i přesto... miluji ho..."
Pak jsem se otočil na Mica.
„Nechci, abyste tu jednou leželi vedle sebe. Opravdu ne, Micu. Nechci o tebe přijít. Bylo mu o něco méně než tobě, a dlouho jsem si jeho smrt vyčítal. Pořád mám pocit, že umřel právě proto, že jsem ho požádal, aby se ke mně nastěhoval. A teď mám strach o tebe. Nechci, aby se ti něco stalo."
Micah
Nejspíš se budu Jayovi omlouvat do konce života.
Trochu jsem se zastyděl, když mi řekl, že pokud to neumím, tak raději nikoho chránit nemám.
No, pravda byla, že jsem měl ještě hodně mezer, a kdo ví, jestli se někdy Jayovi aspoň trochu přiblížím.
Překvapilo mě však, když pak Korině řekl, že my se ještě po cestě někde stavíme, a pak přijedeme domů.
Lhal bych, kdybych řekl, že se mi nesevřel žaludek.
Dostal jsem strach, že mě Jay odveze někam, kde mě nechá, dokud se nedám dohromady.
Jo, já vím, že by tohle Jay nikdy neudělal, ale prostě jsem se těchto myšlenek pořád nedokázal zbavit.
O to větší bylo moje překvapení, když koupil kytku, a pak mě dotáhl na místní hřbitov.
Hlavou mi probleskla myšlenka, že to mám spočítané, ale pak jsem na Jaye jen zíral s otevřenou pusou, když mě zavedl k jednomu hrobu.
„Omlouvám se," zašeptal jsem po chvíli, kdy jsem se konečně vzpamatoval.
Klekl jsem si k hrobu a dotkl se chladné žulové desky.
Zavřel jsem oči, a uvnitř sebe jsem cítil neuvěřitelnou bolest.
Nejen svou, ale i tu Jayovu.
„Mrzí mě to… strašně moc mě to mrzí…" pokračoval jsem tiše. „Rád tě poznávám a moc se omlouvám. Nejspíš nejsem takový přítel, jakého by si Jay zasloužil. Ale strašně moc ho miluju. Opravdu hrozně moc, a chci ho chránit. Dal bych za něj svůj život. Je hodný, laskavý a pozorný. A já ani nevím, jestli si ho zasloužím. Vím, že tě nikdy nenahradím a ani to nechci. Ale slibuju, že udělám všechno proto, aby Jay nebyl smutný a zklamaný. Udělám všechno proto, aby se za mě nemusel stydět, až se někdy, někde setkáme. Moc rád bych tě poznal."
Snažil jsem se nebrečet a být silný, přesto mi uteklo pár slz, které jsem setřel do rukávu, a když jsem vstal, pevně jsem Jaye objal kolem pasu a svou tvář schoval do jeho hrudi.
„Moc to pro mě znamená. Děkuju. Musí to hodně bolet," zamumlal jsem po chvíli do Jayovy hrudi.
Jay
Jen jsem tiše stál a díval se na Mica, jak klečí u Geryho hrobu a mluví na něj.
Určitě ho slyší, určitě jo…
Gery byl trochu jiný než Mic. Byl odvážnější už když jsem ho poznal. Uměl si říct, co chce, a nic pro něj nebylo problém. A nevrhal se zbytečně do nebezpečných věcí. Ale i přesto všechno zemřel…
A i když je Mic jiný než on, opravdu ho miluji, a věřím, že by se líbil i Gerymu. Určitě ano…
„Víš, není to už tak hrozné, ale často si na něho vzpomenu. Nic to však nemění na tom, že mám teď tebe a miluji tě. Gery zemřel před necelými třemi lety. Byl v lese, šel tenkrát sám, nebylo to daleko od domu, ale stačilo to na to, aby ho napadli a roztrhali vlci…“
V tu chvíli jsem se zarazil, když jsem si to uvědomil. Hadonoš při prvním setkání s námi měl taky po boku vlky…
Co když už tenkrát v tom měl prsty a Gery zemřel kvůli němu?
„S touhle vesnicí nejspíš něco nebude v pořádku,“ vydechl jsem, když jsem si uvědomil další věc. „Něco mě napadlo, ale potřebuji to prověřit. Ale teď pojedeme domů, ano?“ políbil jsem ještě Mica. „A víš… budu rád, když na sebe opravdu budeš opatrnější a nebudeš se bezhlavě hnát do nebezpečí,“ otřel jsem mu ještě vlhké tváře, políbil ho na nos a povzbudivě se na něho usmál.
Pak jsem ho už pustil, abych mohl vyměnit kytku ve váze za novou. A společně s Micem jsme hrob ještě uklidili, vyčistili. U správce hřbitova jsem si vyžádal svíčku, kterou jsme Gerymu ještě zapálili, a pak už jsme se s ním rozloučili a vydali se na cestu zpátky.
Po cestě k autu i potom v autě, jsem celou dobu přemýšlel nad tím, co jsem si na hřbitově uvědomil.
Tahle vesnice je známá tím, že počet jejich obyvatel je 666, a opravdu už spoustu let se to nemění. Buď se někdo odstěhuje nebo zemře, ale pořád číslo zůstává stejné.
Musím se domluvit se starostou, jestli bych se mohl podívat do archivu, kolik obyvatel tu bylo, když se Mic přistěhoval…
Micah
Celou cestu domů, jsem si v hlavě přehrával Jayova slova.
A byl jsem tak zahleděný sám do sebe, že jsem si svou chybu uvědomil ve chvíli, kdy jsme dorazili domů, a já to pocítil. Nejspíš proto, že kolem bylo tolik relikvií.
Zavrávoral jsem, a pak se svalil do křesla.
Hlavu jsem složil do dlaní a měl co dělat, abych se nerozkřičel.
„Byla to past," zašeptal jsem konečně, když se ta bouře ve mě trochu uklidnila.
Cítil jsem to, jako bych to sám prožil.
„Nikdy mu nešlo o nového Uživatele. Aubry je mrtvá, Damiene. Je mi to moc líto. A její Relikvii získal nepřítel," povzdechl jsem si a vstal.
Možná to znělo moc stroze a uboze, ale já nevěděl, co říct. Byla to moje chyba a moje hloupost.
Nenáviděl jsem sám sebe.
„Máš pravdu, Jay. Jsem idiot. Měl jsem si to uvědomit, měl jsem víc vnímat. Zase jsem selhal. Nechápu, proč někdo jako já může být strážcem. Jsem tak ubohý a k ničemu!"
Praštil jsem rukou do opěrky křesla, až mi zapraskaly klouby, a ke vzteku se přidala ještě bolest.
„Půjdu se umýt a převléct, zkusím udělat něco se svou nicotnou existencí a vymyslet způsob, jak se nezbláznit a nepřijít o někoho dalšího, i když pochybuju, že se mi to povede," zasmál jsem se trochu hystericky, a pak přešel rovnou do koupelny, kde jsem vzteky ze sebe strhal oblečení a naházel ho do koše.
Nikdy mi moje ubohost a slabost nijak nevadila. Prostě jsem to bral, jak to bylo, s tím, že jiný nebudu a tenhle svět není pro mě.
Ale teď…
Vlastně to bylo poprvé, co jsem byl skutečně naštvaný sám na sebe, na to, kým jsem.
Chtěl bych se změnit.
Opravdu moc bych to chtěl, a nejen kvůli sobě. Ale když už si myslím, že je to na dobré cestě a mohlo by se něco změnit, skutečnost mě vyvede z omylu.
Povzdechl jsem si, zavrtěl hlavou a zadíval se na hruď, kde zůstala jen tmavší skvrnka, jako dávná vzpomínka na to, co se stalo snad před několika minutami.
Jay
Chtěl jsem po Micovi vystartovat, že není idiot, a nic takového jsem neřekl. Ale to on se už sebral a odkráčel si to do koupelny. Na moment jsem zapřemýšlel, co s ním, ale nakonec jsem zůstal v obýváku, už jen proto, že se na sedačce začal kroutit a cosik vymýšlet mladej.
Vlastně ani nevím, jak se jmenuje…
„Hej, jak se jmenuješ? Nebude na tebe pořád hulákat hej ty,“ postavil jsem se před něho a přísně se na něho podíval.
„Mikkel,“ zarazil se a pátravě se na mě podíval. „Mikkel Wells. A nevím, co to tu na mě zkoušíte. Tahle se mnou vůbec nechce mluvit,“ vystrčil prst proti Korině, a pak ho namířil na Damiena. „A tenhle nemluví vůbec. A ty… ty jsi fakt velký chlap. Naučíš mě s těma tyčkama, nebo co to bylo? Jako, fakt je to divný, a beztak ty řeči jsou blbosti, ale chtěl bych to umět. Fakt že jo… A nebudu požadovat náhradu za tu zničenou mikinu, ani za můj pobořený pokoj. Beztak se naši asi zblázní, až to uvidí. A vlastně tam bude krvavý flek, měl bych jim zavolat. Ale tahleta,“ znovu namířil prst na Korinu, „mi rozbila telefon. A bolí mě nos. A klidně vás budu žalovat. Nebo ne, ale naučíš mě ten boj, a já na všechno zapomenu. Tak co?“ postavil se dal si ruce v bok.
Zhluboka jsem se nadechl, na poslední chvíli zachytil Korinu, která už se hnala, že mu zmaluje ciferník, a pak jsem do Mikkela strčil, až znovu zapadl do sedačky.
„Myslíš si, kurva, že je to všechno sranda?“ odstrčil jsem Korinu, aby ho fakt nezabila.
„Klidně žaluj, klidně volej policajty. Seru na tebe, klidně zdechni! Když zemřeš, najde se nový uživatel a možná moudřejší než ty! A ještě jednou tomu řekneš tyčky a vyrvu ti jazyk,“ zafuněl jsem rozzlobeně.
Teda, tenhle kluk je snad první, kdo mě vytočil…
„Až se Mic uklidní, pak si promluvíme, já teď mám práci. Můžete někdo udělat oběd, prosím?“ přešel jsem do chodby pro pracovní věci a hned jsem se převlékl.
„Budu ve stáji, Micu, ano?“ zaklepal jsem na dveře koupelny, a pak už jsem se odebral ven.
„Jdu s tebou,“ přitočil se ke mně hned mladej.
„Jedině, když budeš makat,“ zabručel jsem a rovnou zamířil do stáje, abych uklidil Portosův box, když už tu pár dní nebude.
Micah
Musím říct, že sprcha mi pomohla.
I když dokonalejší by to bylo, kdyby přišel i Jay.
Tak nějak jsem to i očekával, že mě přijde uklidnit, a já se zase schovám v jeho náruči, až jsem se nad svou myšlenkou zastyděl.
Opravdu očekávám, že za mě všechno druzí vyřeší? Musím se tomu postavil, ale nevím jsem jak…
Ani nevím, jak dlouho jsem se mydlil. Asi dlouho, protože jsem vylezl až ve chvíli, kdy se mi na prstech udělaly varhánky.
Převlékl jsem se do čistého a docela mě zarazilo, že jsem nenašel Jaye v ložnici, ani v obýváku a ani v kuchyni.
„Říkal, že jde do stáje. Neslyšel jsi ho?" podivila se Korina, když jsem se jí na to zeptal.
Jo, mlhavý pocit, že jsem snad Jaye zaslechl, tu byl.
Poděkoval jsem, slíbil, že hned přijdeme, a vydal se ke stáji. Chtěl jsem se Jayovi omluvit a poprosit ho o pomoc, ale sotva jsem vešel mezi dveře, jen jsem zůstal zírat pomalu s otevřenou pusou.
Jay sice ve stáji byl, ale byl tam i s tím klukem.
Nutno podotknout, že mu to opravdu šlo od ruky, a co mu Jay řekl, to bez problémů a dobře udělal.
Ne, jako já, kdy jsem zkazil všechno, na co jsem sáhl.
Věděl jsem to. Od začátku jsem věděl, že pro Jaye prostě nejsem ten pravý.
Chtěl jsem se otočit a odejít, poražený a ubohý, ale když jsem toho kluka viděl, jak se najednou o Jaye opřel, zamrkal na něj těma svýma řasama, a snad se ho rozhodl na místě i vysvléct, něco se ve mě hnulo.
Jay mi pomohl, když mi bylo nejhůř. Udělal pro mě toho tolik, že jsem jeho dlužníkem až do smrti.
Miluju ho a rozhodně se ho tak snadno nevzdám.
Zhluboka jsem se nadechl, a než mě ta odvaha přešla, rázně jsem přešel k těm dvěma.
Během těch pár kroků jsem zároveň vyvolal štít, kterým jsem Jaye ochránil a klukovy prsty tak narazily na tvrdé dřevo a železo, až to zakřupalo.
Jen jsem doufal, že si ty prsty nezlomil.
„Nesahat! Jay je můj, jasné?!" zaprskal jsem na něj vztekle.
„A je oběd!" dodal jsem, a pak uraženě zase odkráčel pryč.
Až po cestě do domu mi došlo, co jsem udělal a odvaha mě trochu opustila.
Já možná Jaye chci, ale chce mě on ještě? Jednal jsem úplně sobecky!
Celý rudý jsem zaplul do kuchyně, a hned se usadil na židli, na které jsem se svezl skoro až pod stůl.
„Děje se něco?" pozvedla obočí Korina.
„Nic…" zahuhlal jsem a raději si přitáhl hrnek s čajem, co mi podal Damien a napil se, až jsem se rozkašlal.
Jay
Mladej se na mě přilepil jako lepidlo. Hned se obul a vyběhl za mnou a celou dobu jsem ho měl v patách.
„A to je tvůj barák?
„A bydlíš tu sám?“
„A máš stáj? Kde máš koně?“
„Ty jo, to je velký… Pomáhá ti tu někdo?
„Pracuješ i v lese?“
Z těch jeho otázek mi šla hlava kolem, ale nakonec jsem se uklidnil a začal mu odpovídat.
„Hele, tu máš vidle a vyházej podestýlku sem do koleček, aby se to mohlo vyvézt. Koně mám teď na jednom statku, a přivezu ho za pár dní. A vůbec… Nechtěl jsi volat policii? A co tví rodiče? Kolik ti vlastně je? Nerad bych byl odsouzený za únos dítěte…“
Moje poslední otázka ho zastavila v práci a nafouknul se tak, že málem prasknul.
„Nejsem dítě!“ odfrknul a zabodnul vidle do sena. „Je mi 23 a dokončil jsem právě studium a hledám si práci. A rodiče mě shánět nebudou. Jsou teď na dovolené a přijedou za týden, a jsem dospělý, neptají se mě, kam chodím.“
„Tak sorry, no. A jestli sis nic ještě nenašel, můžu tě zaměstnat jako brigádníka, aspoň na čas. Teď před zimou tu bude hodně práce, a já nebudu muset brigádníky zase shánět. A dva bychom to nestačili. Damien a Korina tu jsou hosté, po nich nemůžu chtít, aby pracovali, když mají svoji práci.“
Během řeči jsem došel k Mikelovi, postrčil jsem ho a ukázal mu, co má dělat dál. Je pravda, že mu to docela šlo.
„Poslouchej, pokud rodiče přijedou za týden, pomůžu ti dát do pořádku váš dům, aby nebyly problémy, až se vrátí,“ navrhnul jsem mu.
Stejně jsem to tam dost pomlátil i já se svými kopí.
„To bys vážně udělal?“ otočil se na mě a s úsměvem se mě už skoro dotýkal, když se tu najednou zjevil Mic.
Já a mladej jsme jen zírali na to, co udělal a na jeho záda, když naštvaně odcházel.
„Ty jo, co to bylo?!“ vykřikl najednou Mikkel. „Co to měl v ruce? A zase to zmizelo!“
„Víš co?“ povzdechl jsem si. „Nevěříš, ale divíš se. To je to, o čem jsme ti říkali, a co ještě musíme probrat. Takže jdeme dovnitř na oběd.“
Zavelel jsem k odchodu, donutil jsem ho před domem ze sebe stáhnout hadry a vyklepat je ze slámy, stejně jako jsem to udělal já, a když se obléknul zpátky, zašli jsme si umýt ruce a pak rovnou do kuchyně.
Micah
Oběd probíhal poměrně v klidu, i když ve vzduchu bylo cítit mírné napětí.
Mikkel, jak už jsem se dozvěděl jeho jméno, když se konečně představil, si sedl co nejblíž k Jayovi a celou dobu ho nespouštěl z očí.
Já se zase celou večeři pokoušel rozdýchat nejen to, co se stalo ve stodole, ale i Jayův polibek, když se vrátili. A že stál za to.
Vlastně ani nevím, co bylo na jídlo, jak jsem z toho byl pořád mimo. Ale tak nějak mě to i potěšilo.
„Omlouvám se, za to, jak se chovám," promluvil jsem, když bylo po obědě a Damien s Korinou uklízeli ze stolu.
„Vím, že jsem naivní a slabý a takto jste si asi svého Strážce nepředstavovali. Chtěl bych zesílit, chtěl bych se tomu postavit, ale nevím jak," povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Zahlédl jsem, jak Mikkel protočil očima a uslyšel, jak si odfrkl.
Jen jsem se mírně zamračil, ale nic jsem na to neřekl.
„Půjdu raději dodělat zahrádku," zvedl jsem se od stolu a podal Damienovi své nádobí.
Vyběhl jsem z kuchyně, abych se převlékl, a málem se po cestě natáhl, když se mi pod nohy připletl Bax. Popadl jsem tu chlupatou kouli do náruče, lehce ho zatahal za ucho, vynadal mu, a pak už vešel do ložnice.
Místo ke skříni mě ale mé kroky zavedly ke zdi, kde visela Jayova kopí.
Krásné a přesto strašlivé.
Natáhl jsem ruku, abych se jich dotkl a cítil tu sílu, která z nich šla.
Sílu, odhodlanost, vytrvalost.
Všechny ty úžasné vlastnosti, které Jay má a mě chybí.
Jay
Kvůli tomu, co Mic udělal, jsem se rozhodně nezlobil. Byl jsem z toho spíš nadšený, že se takto projevil, že si mě bude hlídat a bránit. Tak mě to potěšilo, že jsem mu ten polibek prostě musel dát.
U oběda jsem jedním uchem poslouchal Mikkela, ale stejně jsem měl oči jen pro mého Mica.
Korina už se usmívala, Damien protáčel očima na mladým, který chvíli nezastavil pusu.
Ale stejně jsem si všiml, že ho celkem dost ho pozoruje. Ale netuším, jestli by se ti dva k sobě hodili. Každý je jiný, ale možná proto by jim to spolu mohlo klapat?
Když Mic pak odešel z kuchyně, jen jsem si povzdechl. Bude se pořád tak omlouvat?
Je pravda, že jednal zbrkle, ale přesto odvážně.
Nechal jsem úklid na ostatních, a mladýmu jsem ještě ukázal pokoj nahoře, kde může případně přespat, když už tu zůstane.
Ještě mi zbývá jeden, tak snad nebudu mít nějakou nenadálou návštěvu…
Ale není problém ještě ubytovat tak tři čtyři lidi, mám náhradní lůžka na půdě.
Zaběhl jsem se pak hned osprchovat, a jen v čistých spodkách jsem šel konečně do ložnice.
Zastavil jsem se a díval se na zamyšleného Mica… Vážně bych byl smutný a nešťastný, kdyby umřel…
Došel jsem k němu a otočil ho směrem k sobě.
„Pomůžeš mi v dílně? Mám tam nějakou práci na dodělání a zítra musím začít připravovat všechno na zimu, aby se to stihlo. Hlavně dřevo, aby se mohlo schovat a nenavlhlo, až začnou časté deště,“ při mluvení jsem ho začal svlékat, dokud přede mnou nestál nahý.
„Musím tě zkontrolovat, jestli jsi opravdu v pořádku,“ zabručel jsem.
Začal jsem si ho prohlížet, a každého místa na jeho těle jsem se dotkl nebo políbil. Na hrudi, kde byly ještě vidět matné stopy po zranění, jsem ho ošetřil dalšími polibky.
„Miluji tě, víš?“ zamumlal jsem do jeho kůže.
Micah
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani neuvědomil, že mačkám v náruči Baxe, dokud mě nekousl do brady. Teda, žádné tvrdé kousnutí to nebylo, ale spíš jsem se lekl a raději ho pustil na zem.
Vrátil jsem se pohledem ke kopím a znovu si představil, jak je ve svých velkých rukách Jay svírá, a jak dovedně s nimi bojuje.
Normálně bych řekl, že je to pohled pro Bohy, ale bohužel jsme nebyli v takové situaci, abych se nad ním mohl rozplývat.
A znovu jsem se tak ponořil do myšlenek, že mě tentokrát polekal Jay, když si mě přitáhl k sobě.
A než jsem se stačil rozkoukat a vůbec nadechnout k nějaké odpovědi, tak jsem byl nahatý a ani vlastně nevím jak.
A když mě pak začal líbat po těle s výmluvou, že mě musí zkontrolovat, jestli jsem v pořádku, jen jsem vydechl a mé tělo se mírně rozechvělo.
„Taky tě moc miluju," vydechl jsem tiše, když jsem chytil Jayho tvář do dlaní, abych mu mohl věnovat trochu roztržitý polibek.
Myslím, že jsem byl rudý až na zadku, ale chtěl jsem Jayovi poděkovat za všechno, co pro mě dělá, tak jsem tentokrát já zmapoval jeho tělo prsty, věnoval pár polibků jeho hrudi, než jsem si před něj klekl, potáhl jsem spodky a lehký polibek vtiskl na špičku jeho penisu.
„Mů-můžu?" zarděl jsem se a zvedl k němu oči, netušíc, jestli mě nechá pokračovat, nebo půjdeme pracovat.
Jay
Je mi jedno, jestli je večer, noc, ráno nebo poledne. Prostě… Když mám před sebou takový objekt, nádherný objekt, nedokážu odolat tomu pokušení. A zvlášť, když k němu chovám nějaké city.
A já jsem se opravdu do Mica zamiloval. To jsem už pochopil dávno.
A tak, když tentokrát on se začal mě dotýkat, jen jsem ho sledoval, a pak zhluboka vydechl, když mi stáhl spodky a já ucítil jeho teplé rty na svém penise.
„Jasně…. Že můžeš… jen… jen se musím posadit… nebo o něco opřít… tohle… tohle asi… nedám jen tak… strašně mě vzrušuješ… Micu…“ vydoloval jsem ze sebe ochraptělým hlasem, jak mě tohle dokonale vzrušilo.
A rozhodně to bylo vidět, protože ten malý zmetek se hned hlásil o další polibek, podle toho, jak tvrdnul a zvedal se.
Po svých slovech jsem couvnul ty dva kroky k posteli, na kterou jsem dosedl, a pak si přitáhl Mica k sobě blíž.
Než jsem ho pustil, ještě jsem mu věnoval pořádný polibek, pohladil jsem ho, pomačkal mu zadeček…
„Je tvůj… Micu,“ potlačil jsem ho zpátky mezi své nohy.
Micah
Nejspíš mi ta červená barva zůstane, protože na tohle si asi jen tak nezvyknu.
Vědomí, že bych někoho mohl vzrušovat…
Kdyby mi to řekl před pár dny, asi bych se mu vysmál.
Takhle jsem mohl jen rudnout a stydět se po každém Jayově slově.
Ale vidět, co s ním udělal jen můj malý jeden polibek, to bylo něco, co mě rozhodně nenechalo klidným a donutilo pokračovat.
Když mě Jay pustil, poslušně jsem se napasoval mezi jeho nohy, stáhl mu spodky úplně, aby ho to nikde netlačilo, a pak už se věnoval jen tomu krásnému, co na mě tak zvědavě vykukovalo.
Napřed jsem postupoval jemně, vychutnával jsem si tu jemnost, velikost a tvrdost, zabrousil jsem jazykem i na jeho kuličky, osmělil se a polaskal je jazykem, než jsem se vrátil zase k jeho penisu, který jsem několikrát promnul v puse a znovu mě fascinovalo, jak krásný může být.
Když jsem si dost pohrál a vlastně se sám i nabudil, zhluboka jsem se nadechl a s pohledem upřeným do Jayových očí jsem si postupně zasouval jeho penis do pusy, jak nejvíc to šlo.
Neubránil jsem se tlumenému zasténání, jak vzrušující to bylo a slastí přivřel oči.
Začal jsem pohybovat hlavou a snažil se do toho dát všechno, aby mi ještě Jay neutekl uprostřed rozdělané práce.
Občas jsem ho nezapomněl pohladit, ať už po stehnech, hrudi nebo jeho kuličkách, místy jsem využil i jazyk, nebo jeho penis ještě víc nasál.
A tak jsem se do toho zabral, že jsem ani nepostřehl, kdy jsem rychleji začal pohybovat hlavou a Jayův penis jsem dostal do pusy téměř celý.
Jay
Neměl jsem ani čas se pozastavit nad tím, že v tomhle je vlastně Mic nováček. Sice mě už jednou ochutnal, ale i přesto je nováček…
Každopádně mě však překvapil. Pustil se do toho, aniž by se nad něčím pozastavil. Sice byl červený až na zadku, ale snažil, se a že mu to šlo zatraceně dobře.
Byl to Mic, už jen to samo o sobě mě dokonale vzrušovalo, ale to, jak mě opečovával, a jak si mě nakonec vzal do pusy, dokázal zapojit jazyk, rty, i ruce… I jeho občasný pohled do mých očí…
Jen jsem ty své spokojeně přivíral, užíval si to příjemné, co se na mě hrnulo čím dál víc. V jednu chvíli jsem se mírně zaklonil a zapřel se o ruce, a snad bezděčně se proti jeho ústům prohnul…
Zavzdychal jsem už nahlas, když jsem pocítil ten správný tlak. Na moment jsem sevřel ruce v pěst, ale vzápětí jsem se o ně přestal opírat a nahnul se dopředu na Mica.
Jednou rukou jsem mu sevřel rameno, druhou jsem mu zahrábnul do vlasů, které jsem sevřel a začal si určovat tempo, kterým mě donutí vydat ze sebe to nejlepší…
„Micu… prom… promiň…“ zachrčel jsem najednou, když jsem ho moc sevřel a natlačil si ho na klín.
Prostě jsem to už nedokázal zastavit. Byl jsem skoro v křeči, jak jsem se snažil na něho nepřepadnout, nebo dolehnout na záda, protože jsem se toho nehodlal vzdát.
Tak skvělé to bylo, ten blažený pocit, který postupoval od mého podbřišku skrz celé tělo… Opravdu skvělý, když jsem začal Micovi plnit ústa svým sperma a jen z posledních sil se snažil ho nerozmačkat.
Micah
Jayovy vzdechy i jeho ruka v mých vlasech mi dodávaly odvahu, abych se snažil ještě víc.
Vůbec mi nevadilo, že mě na sebe tiskne, a pak si i udává sám tempo.
Naopak. Vážně bych nikdy nevěřil, jak tohle dokáže být vzrušující.
Ale možná je to jen proto, jaký je protějšek?
Spokojeně jsem zabručel, když mi Jay věnoval svou dokonalou chuť a já to hladově polykal, jako bych týden nejedl.
Nepřestal jsem, ani když už mi neměl co dát. Ještě jsem ho několikrát opatrně nasál, než jsem ho s povzdechem pomalu vypustil s pusy, ale mazlit jsem se nepřestal.
Věnoval jsem jeho penisu několik polibků, otřel si ho o tvář i rty, vychutnával si ten pocit jemnosti a tvrdosti zároveň.
Sklonil jsem se i k jeho kuličkám, políbil Jaye na stehna, a pak se konečně dokázal odtrhnout od jeho pokladu a zvednout se do kleku.
Natáhl jsem ruce, zahákl mu je za krk, přičemž jsem se musel trochu prohnout v zádech, a přitáhl si ho pro letmý polibek.
„Jsi tak… sexy… pokud to můžu… říct… divoký a sexy… strašně moc… moc mě vzrušuješ… teda jako… chci říct… jsi moc krásný… chlap… a nechci se tě… vzdát…" šeptal jsem do jeho rtů a byl rád, že už rudý jsem, protože jinak bych teď rozhodně zářil jako rajče.
Jay
Nejspíš mi asi poprvé došla řeč.
Jen jsem seděl, díval se na Mica, jak o mě pečuje, dech se mi pomalu uklidňoval, stejně jako rychlost úderů mého srdce, a jen jsem se připitoměle usmíval.
Jo, nejen to, co mi teď Mic dal, ale i to, co říkal mi na obličej přišilo snad permanentní úsměv.
„Taky se tě nevzdám,“ konečně jsem promluvil, když jsem se vzpamatoval.
Chytl jsem Mica a stáhl ho na postel. Zalehl jsem ho, opřel se o jeden loket, druhou rukou jsem ho pohladil po tváři, a pak začal protahovat jeho vlasy.
„Jsi prostě nejlepší… nejúžasnější… nejvíc sexy kluk v tomhle baráku a do toho počítám i Korinu…“ zabručel jsem mu do rtů.
„Bacha na pusu! Já to slyšela!“ ozvalo se najednou za dveřmi, pak malé zaklepání a dveře se mírně pootevřely. „Jdeme s klukama ven a berem sebou Baxe.“
Korina jen nakoukla, s úsměvem se na nás podívala a pak zavolala na štěně, které se k ní hned rozběhlo.
„A jsem tady nejvíc sexy!“ dodala, ještě a pak už se smíchem zavřela dveře.
Zavrtěl jsem hlavou, ale musel jsem se uchechtnout nad její reakcí.
„Není to pravda, ty jsi tady nejvíc sexy,“ raději jsem pak už zašeptal, kdyby náhodou stála ještě za dveřmi. „A tak moc sexy, že tě taky musím ochutnat. Nejlepší dezert po obědě…“
Políbil jsem Mica, a pak už jsem se tentokrát já po jeho těle sunul dolů, doprovázel jsem to polibky, doteky a hlazením, dokud jsem se nezastavil u jeho klína, abych ho teď potěšil já…
Jeho tělo bylo rozehřáté, kůže skoro sametová, a taky příjemná na dotek. A co teprve jeho krasavec…
Když jsem ho vzal do ruky, zacukal sebou v odpověď, a já ho hned políbil na špičku a celý ho jazykem okopíroval.
„Nemusíš se držet zpátky…“ na moment jsem zvedl hlavu. „Slyšel jsi… šli ven… nikdo te neuslyší…“
Pak už jsem se sklonil a začal se věnovat tomu, co se tak vehementně hlásilo o pozornost.
Micah
Zatajil se mi dech, když mě Jay potáhl na postel, a pak zalehl.
Jeho velké tělo mi prostě imponovalo, stejně jako trochu drsnější ruce.
Málem jsem se rozplynul blahem, když mi začal mezi prsty protahovat vlasy, a pak bych se nejraději propadl, když říkal, že jsem nejvíc sexy kluk a jsem prostě nejlepší.
Chtěl jsem odporovat, ale v tu chvíli vešla do ložnice Korina, a já se ani nestihl schovat.
Jen jsem šokovaně zíral, jak si bere Baxe, a vůbec ji to není trapné, že ležíme nazí na posteli, a nestačil ani zareagovat.
A než jsem vůbec stačil vychladnout, Jay, který se tvářil, že se vlastně nic nestalo, svá slova znovu zopakoval, a pak se začal věnovat mému tělu.
To mě samozřejmě nemohlo nechat chladným, a tak jsem si už po pár vteřinách přikrýval rukou pusu, abych ztlumil své zasténání.
Jen matně jsem vnímal Jayova slova o tom, že se nemusím držet zpátky.
Avšak v momentě, kdy se začal věnovat mému penisu, jsem všechno hodil za hlavu, zapomněl na nějaké držení se zpátky, a prsty zahrábnul do Jayových vlasů.
Oči se mi protáčely blahem, několikrát jsem se proti němu i sám pohnul, prohýbal se v zádech, a dokonce víc roztahoval nohy, aby se dostal úplně všude.
Nechápal jsem, kde se to ve mě bere, ale to vzrušení, co se na mě hrnulo čím dál víc, prostě nešlo zastavit a ani ignorovat.
„Jay… prosím!" vykřikl jsem v jednu chvíli, kdy se mi zdálo, že mě až moc dlouho trápí, a úplně se na něj narazil.
Zapřel jsem se lehce patami o postel, a dokonce zvedl o malinko zadeček, jak jsem byl těsně před onou slastnou hranicí. Chybělo už jen opravdu malinko, abych přehoupl přes okraj.
A když k tomu došlo, tělo se mi stáhlo v křeči, a klidně by mohla v ložnici Korina i stát, bylo by mi to v tuhle chvíli jedno.
Jay
V jeden moment mi problesklo hlavou, že jsem mohl vytáhnout gel, ale teď už jsem nechtěl přerušovat svou péči o Mica tím, že se přes něho budu natahovat do nočního stolku.
A tak jsem jeho zadeček jen dráždil na povrchu, ukázal jsem mu, jaké to je příjemné, když ho tam dráždím jazykem, a pak, když jsem se znovu začal věnovat jeho penisu, dírečku jsem mu masíroval prstem, a občas jen náznakem zatlačil a zase povolil a masíroval napjatou kůžičku.
Jeho penis se taky činil, stejně jako sám Mic…
Byla to krása vidět, jak to prožívá, jak se tomu naprosto poddal. Bylo skvělé slyšet jeho vzdechy, které se stupňovaly a střídaly se s čím dál hlasitějšími steny…
A jeho tělo… reagovalo prostě dokonale.
Když se mírně prohnul proti mně, v penisu mu začalo cukat, dokonce i jeho dírka zareagovala tak, že jsem do něj ten prst nakonec zasunul, věděl jsem, že si teď pochutnám na tom nejlepším jídle za celý den.
Nepustil jsem ho ani na okamžik, i kdyby mi chtěl vyrvat vlasy, stejně jich mám dost.
A vzápětí jsem už polykal jeho lahodnou nadílku, a tak jsem se do toho zabral, že mi až po chvilce došlo, že už mi vlastně ani nemá co dát a leží na posteli rozpláclý jak žába na horkém asfaltu.
Ještě jsem ho pohladil po penise i po dírce, a pak se s polibky po jeho břiše, hrudi a krku sunul nahoru, abych mu mohl dát ten správný závěrečný polibek, který tohle všechno završí.
Díval jsem se do jeho zastřených očí, které se leskly tím prožitkem, do jeho spokojené tváře, lehce červené, a usmíval jsem se snad ještě víc než předtím, když mi řekl, že jsem sexy.
Je vážně nádherný, i když pořád říká, že je nikdo a obyčejný. Není to pravda… Není nikdo, a už vůbec není obyčejný.
„Jsi… jsi neskutečně… přitažlivý… krásný… a můj…“ dodal jsem ještě a znovu se přitiskl na jeho rty.
Micah
Bylo to naprosto úžasné.
Jay mě nepustil, ani když jsem mu už neměl co dát, ale jeho péče byla tak dokonalá, že jsem neměl sílu ho přerušit.
Ještě jsem se mírně chvěl a dech se mi tajil, když se pak Jay polibky přesunul až na mé rty, a já tak trochu ochutnal sám sebe.
No, žádná sláva, ale polibek kvůli tomu rozhodně nepřeruším.
Jen jsem zabrblal, když Jay pak řekl, že jsem krásný, a místo toho kolem něj omotal své nohy i ruce, a připlácnul ho na sebe.
„Miluju tvoje velké… tělo… a velké ruce…" vydechl jsem spokojeně, a kdyby to šlo, nejspíš vrním blahem.
Nosem jsem se otřel o Jayův krk, nasál jeho podmanivou vůni, a pak mu na rameno nasázel několik drobných polibků.
Nejraději bych takhle vydržel celý den, jenže jsme nebyli doma sami, a navíc, Jay měl spoustu práce a já ho nechtěl zdržovat.
Po chvilce jsem ho proto se zabručením pustil, ale ještě ho pohladil po tváři a jemně zatahal za vlasy.
„Vážně jsem moc rád… že jsem tě potkal…" usmál jsem se, a ještě nabídl Jayovi své rty.
Pravda byla, že kdyby Gery žil, možná bysme se nikdy nepotkali.
Nebo možná jo, ale Jay by mi nikdy nepatřil.
Možná to byl opravdu osud? Bylo mi Geryho moc líto a v duchu jsem se mu omluvil.
Opravdu bych se s ním moc rád jednou setkal.
Jay
„Taky jsem rád, že jsme se potkali,“ odtušil jsem i já a znovu Mica políbil.
Bylo mi naprosto skvěle a měl jsem v tuhle chvíli pocit, že bych zvládl snad i samotného ďábla.
Známe se s Micem opravdu chvíli, ale jak už jsem říkal. Už od prvního setkání jsem věděl, že s ním budu. Možná to bylo předurčeno, možná láska na první pohled, protože bych nejspíš na něj tak nereagoval. Prakticky jsem mu pomohl odejít z jeho práce, a hned jsem ho ubytoval a zaměstnal u sebe, jako bych věděl, že to tak prostě musí být.
A stačilo pár dnů, aby se potvrdilo, že to bylo správně, a já se do něho opravdu zamiloval.
Říká, že mu dodávám sílu, ale to samé dělá i on pro mě. I já se cítím silnější, když mám Mica…
Na moment jsem pohlédl ke svým kopím, a snad na vteřinu se mi zazdálo, jako by jemně zazářily ve chvíli, kdy jsem pomyslel na to, jak moc Mica miluji.
Jo, nejspíš to cítí taky…
Kdo ví, jak by to s nimi vypadalo, kdybych propadl zlu. A nechci to nikdy vidět. A proto je musím chránit, stejně jako ostatní relikvie, které jsou teď uzavřené v truhle, a stejně musím chránit i Mica.
Je důležitý nejen pro mě, ale i pro ostatní Uživatele.
Znovu jsem pohlédl Micovi do jeho krásných očí, pohladil ho, a pak už jsem se zvedl do sedu a jeho si vytáhl na klín.
„Vůbec se mi odsud nechce, nejraději bych se celý den s tebou válel v posteli. Ale musíme jít dělat. Zítra přivezou balíky sena a slámy a já potřebuji udělat místo, abych to mohl uskladnit. Není toho sice moc, protože mám jen Portose, ale i tak,“ povzdechl jsem si.
Kolikrát jsem si říkal, že se na to vykašlu, ale prostě… nedokážu to. Mám tuhle práci rád, i tohle místo, tohle hospodářství…
A teď tu budu hospodařit s Micem, a o to víc mě to utvrzuje v tom, že tu prostě zůstanu, a možná až budu starý vetchý důchodce, tak se pak přestěhuji do domova pro seniory…
Micah
Fakt se mi nechtělo. Zvlášť, když si mě Jay usadil na klíně.
Jen jsem spokojeně vydechl, zavrtěl se a nejspíš se culil, jako blbeček.
Opravdu se musím začít víc snažit, aby mi nakonec neutekl, až ho přestanu bavit.
Když pak zmínil další práci, napadlo mě trefné přirovnání, až jsem se tomu musel nahlas zasmát a rychle vlepil Jayovi polibek.
„Divoký, sexy, pracující zálesák," zachichotal jsem se jako pitomeček a znovu Jaye políbil, než jsem vstal a raději utekl do koupelny.
„Opláchnu se a pomůžu ti," zaječel jsem na něj ještě z chodby a rychle zapadl do sprchy, abych ze sebe smyl trochu pot.
Byla to fakt rychlovka, a když jsem pak přecházel do kuchyně, abych nám uvařil kafe a čaj, ten můj přihlouplý úsměv mi pořád z tváře nezmizel.
Jasně. Vím, že bysme měli něco začít dělat s Uživateli a Relikviemi. Nebyl čas na hlouposti nebo prostoje. Ale Jay měl svou práci a já…
No, možná jsem se takhle svým povinnostem Strážce trochu vyhýbal.
Ale věděl jsem, že to do nekonečna dělat nemůžu. Skutečně budu muset něco vymyslet, otázkou zůstávalo co.
Odpověď, která mi pak probleskla hlavou, byla tak překvapující, až jsem zamrkal a na moment se zadíval do blba.
Hm… No, řešení by to bylo, ale na jak dlouho? A navíc… Tohle by musel rozhodnout Jay.
A vůbec netuším, jestli si můžu dovolit mu to vůbec navrhnout.
Zavrtěl jsem hlavou a pro tuhle chvíli to odsunul stranou. Až bude chvilka, možná se na to zeptám.
Jay
Musel jsem se zasmát Micovu přirovnání k divokému pracujícímu zálesáku. Ale to sexy mi zas o něco nabudilo moje ego, a já se nepřestal usmívat ani potom, co jsme se oba opláchli, oblékli a šli pracovat.
Opravdu bylo práce nad hlavu, a já se o něco zdržel všemi těmi událostmi, které se staly.
Každopádně jsme se do práce pustili s vervou, a zaměstnal jsem i Mikkela. Mic si dodělal zahrádku, a pak se k nám přidal.
Udělali jsme prostor pro nové seno a slámu, zkontroloval jsem zbytky, co jsem tu měl a uložil to bokem, aby se to spotřebovalo co nejdříve. Už toho nebylo moc, tak jsem byl rád, že kluci druhý den přivezou nové.
Mikkelovi jsem nic nedaroval. Musel makat, když už tu chtěl zůstat. Prý už mluvil s rodiči a ohlásil jim, že si našel brigádu a pár dní nebude tím pádem doma. A že až bude mít nový telefon, tak jim dá vědět.
Korina se po těch jeho slovech sebrala, nasedla do auta a jela do města koupit nový. Stejně mu ho rozbila ona a měla tak trochu výčitky. A přitom udělala větší nákup a tentokrát si pro jistotu nakoupila zásobu tamponu, aby s tím pak nemusela otravovat mě.
Když jsme skončili s prací, aspoň s tou, co jsem měl na dnešek naplánovanou, byl už podvečer. Oběd jsem předtím spolknul na rychlo, tak jsem se i těšil na večeři. Mikkel byl z té vší práce tak utahaný, že se večeře ani nedočkal. Seděl v kuchyni na pohovce, dával si do kupy nový telefon, a za chvíli z jeho strany bylo slyšet chrápání.
Všichni jsme se tomu zasmáli, což ho vůbec neprobudilo, tak jsem ho vzal a odnesl do jeho pokoje, kde jsem ho uložil.
Po vydatné večeři jsme pak ještě chvíli poseděli v obýváku, probrali jsme, co bylo možné, a domluvili jsme se, že zkusíme zkontaktovat Uživatele, které známe a přemluvit je, aby přijeli sem ke mně.
Společně budeme silnější, a budeme se tak moct i lépe navzájem chránit.