Aki
Díval jsem se na něj a nechápal o čem to mluví.
„Koho jsem zmlátil?" překvapeně jsem vyhekl, když mi pevněji stiskl krk.
„Kura. Co ti udělal," spustil zhurta a já se zamyslel.
Mírně jsem ho od sebe odstrčil a podržel ho opřeného o stěnu tak, aby na mě nemohl.
„Nic jsem mu neudělal, byl to jeho otec, ale zakázal mi o tom mluvit, takže nic nevíš, jasný?" pomalu jsem ho pouštěl, aby mohl dýchat.
„Tohle mu udělal táta? No... Sorry," stáhl si vlasy dozadu a promnul si krk.
„Na omluvu, nechceš přijít na večeři? Máma bude ráda, že mám kamarády," řekl tiše, skoro neslyšně.
Rozesmál jsem se a poplácal po zádech, jak vtipné mi to přišlo.
„Pojď," usmál jsem se a chytil ho kolem ramen, abychom se vrátili.
Hned jsem se však zarazil u kluků, když jsem tam uviděl Kura. Okamžitě jsem ho vytáhl k sobě na nohy a podepřel ho.
„Aki, chtěl jsem se jen pobavit," usmál se Ookuba, jako kdyby nic.
„Je to můj otrok, ne tvůj, takže na něj nesahej, nebo ti zlámu ruce. Pojď," podepřel jsem Kura a vedl ho do třídy.
„Promiň, s tím otrokem to tak nemyslím, ale Ookuba je hroznej. Nechci, aby byl s tebou, je nebezpečný," pohladil jsem ho po vlasech.
Kuro
„Prej si dostal na budku,“ smála se jedna z holek, když mě k nim Ookuba dotáhl. „Nevím, proč se s tebou Aki tahá. Nestojíš za nic a jen zavazíš. Raději se od něho drž dál.“
Nevěděl jsem, co na to mám říct, zvlášť, když se na přicházejícího Akiho zamilovaně podívala.
Ten mě ale popadl a s varováním, vyslaným na Ookubu, mě vedl pryč.
„Neměl by ses ke mně tak hlásit. Rozhodně ne tady ve škole,“ řekl jsem tiše, když jsme procházeli chodbou do třídy.
Vážně jsem z toho měl špatný pocit. Nejen, že by on mohl mít kvůli tomu problémy, ale tak nějak jsem i cítil, že by se z mého života stalo ještě větší peklo než doposud. Jeho kamarádi jasně dávali najevo, kam patří oni a kam já. S tím se nemůžu rovnat...
„Hiro,“ otočil jsem se ještě na Hiromiho. „Aki za nic nemůže. Jen jsem se prostě porval a nechtěl jsem to nijak řešit. Nedělá mi dobře, když do toho vrtá moc lidí. A ten kotník... No, nedával jsem pozor, kam šlapu.“
„Jak myslíš,“ pokrčil Hiromi rameny a otevřel nám dveře do třídy.
Měl jsem však pocit, jako by mi stejně nevěřil. Usadil jsem se v lavici a otevřel si krabičku, abych dojedl oběd.
„Jdu ještě na záchod,“ otočil se Hiromi ve dveřích a za chvíli ho nebylo.
Aki
„Sklapni, kdybych s tebou nechtěl trávit čas, tak ho netrávím," usmál jsem se a pomohl mu sednout si.
Hiro viděl ten obličej, co jsem po něm hodil, když to málem prásknul a radši odešel na záchod.
„Sorry, řekl jsem to Hiromimu, mám pocit, že mu můžeme věřit, je to dobrej kluk a..."
Už to nedořekl, protože třídou letěl jeden z Ookubových poskoků, jak někoho vytočil.
„Hiromi, jsi v poho?" křikl jsem, když jsem uviděl jeho tvář a trochu krve z obočí.
Jen se pousmál a zvedl toho kluka tak, že málem letěl na druhou stranu. Myslím, že ho už nikdo provokovat nebude.
„Hele, ten tvůj kámoš tě chce mít nejspíš jen pro sebe, sere mě," vzal si věci a donutil kluka před námi, aby si přesedl.
Kuro
Nelíbilo se mi, že to Aki Hiromimu řekl. Nechtěl jsem, aby se v tom kdokoliv další rýpal. Neměl jsem zájem o nějaké soucitné pohledy, a co je v rodině, v rodině taky má zůstat. A zatím jsem k nikomu z těch dvou neměl tak blízko, abych se jim svěřoval na potkání. A kdo ví, jak by Hiro reagoval. Měl jsem strach, že by klidně dal po hubě i mýmu tátovi, stejně jako Aki, kdyby u toho byli. Zvlášť, když jsem viděl, jak si Hiro udělal pořádek s dalším z kluků, a ještě si vynutil místo před námi. V tu chvíli jsem se cítil jak schovaný za hradbami. Na jedné straně Aki a přede mnou Hiro. Jako dva strážci.
„To je dobrý,“ mávl jsem nakonec rukou. „Přijdeme teda zítra na oběd,“ řekl jsem ještě šeptem, než začala další hodina. „Dneska ale jdu domů sám. Nechci, abys mě doprovázel nebo vezl. Autobusy jezdí, zvládnu to v pohodě.“
Dneska jsem ani nemusel jít pro Ritu. Vyzvedávala ji máma, protože končila dříve. A taky měl být táta dneska brzy doma, protože se chystali pryč. Jen jsem doufal, že je nenapadne nás vzít s sebou. Nebo Ritu... Věděli, že se o ni umím postarat, a tak ji často nechávali doma, když někam šli. Řekl bych, že se tak i jistili, abych se nikde necoural, nebo abych si v jejich nepřítomnosti nepřivedl domů nějaké kamarády.
Jako bych nějaké měl...
Zbytek dne jsem se už nikam nehnul. Raději jsem zůstal sedět v lavici, abych se zas nedostal někomu pod ruku. Docela jsem se už i domů těšil, jak jsem byl celý rozlámaný a unavený. Dneska to ještě nějak musím přežít se sousedkou, která u nás chvíli bude, a pomůže nám připravit večeři a oběd na druhý den. Ale zítra...
Tak nějak jsem se začal těšit na sobotu. Doufal jsem, že Rita nebude proti a půjde se mnou.
„Tak se uvidíme zítra,“ řekl jsem ještě tiše Akimu, když jsem si dával batoh na záda a znovu za pomocí hole jsem se vydal k bráně, abych stihl autobus.
Aki
,,Stejně mám trénink a potom večer zápas, takže bych s tebou nemohl," usmál jsem se, ale samotného mě to štvalo.
Den potom uběhl jak voda, sem tam jsem se díval na Kura a nemohl si pomoci o pocitu, že se mi občas podivně sevře žaludek. Hiromi se s námi bavil úplně v pohodě, a já se konečně cítil jak nějaké fajn partě. Nakonec to byl vážně fajn kluk.
„Hlavně opatrně, ok? Uvidíme se zítra na oběd," pošeptal jsem mu, než vzal kramle.
„Podívám se s tebou na basket, možná budu taky hrát," řekl Hiromi a já ho hned s nadšením táhl sebou.
Zrovna se rozehrávali a Ookubo se div nepřetrhl, jak za mnou spěchal.
„Tohle je Hiromi, chtěl by taky vstoupit do klubu, neva?" usmál jsem se a postrčil ho směrem k Ookubovi.
„Super, takhle vysocí se pořád hodí," podivně se zatvářil, ale podal nám oběma dresy.
Zahráli jsme si super, až jsem se po době cítil vážně unavený. Za odměnu nás Ookuba vzal na hamburgery a kýbl hranolek, možná i proto, že ty nejlepší hned poté bral na ten venkovní zápas.
Kuro
Máma s tátou odjeli na večer s tím, že se budou vracet v neděli ráno. Byli domluveni na sraz ze školy. Znali se už od dětství, a tak nebylo divu, že spolu vychodili i stejnou školu Podle nich to byla dětská láska, která jim vydržela dodnes. Ať si mají tu svou dětskou lásku i ve stáří. Mně to bylo jaksi jedno, když jsem měl kolikrát pocit, že se zajímají hlavně o sebe, a my s Ritou jsme doma jaksi navíc. Jako by jen splnili povinnost zplodit děti, aby se neřeklo. Často dělali věci tak, aby na ně někdo nemohl ukázat prstem. Nevybočovat z řady. Chovat se slušně. Co kdyby náhodou někdo něco řekl...
Sousedka se však nezdržela tak dlouho, jak původně plánovala. Na rychlo nám uvařila oběd a hned zas spěchala domů, protože ji přijela dcera s vnučkou, a ona se jim chtěla věnovat.
„Ty, Rito,“ posadil jsem se na zem naproti své sestře. „Co kdybychom si udělali výlet?“
„Teď? A kam?“ udiveně na mě pohlédla.
„K mému kamarádovi. Ten, co má tu sestru ve stejné škole jako ty,“ řek jsem opatrně, protože jsem nevěděl, jak zareaguje.
„Hmm,“ zamyšleně si motala vlasy na prst. „No, k Nyoko bych možná šla.“
„Ha? Ty se ji už nebojíš?“ teď jsem byl překvapený já.
„Už moc ne,“ pokývala Rita hlavou. „Dneska mi donesla bento a říkala, že by se se mnou chtěla kamarádit. Prý se s ní nikdo nechce bavit. Tak jsem jí slíbila, že k ní někdy přijdu si hrát.“
Vážně jsem se divil. Ale na druhou stranu jsem si nemohl nechat tuhle příležitost proklouznout mezi prsty. Tak nějak jsem toužil Akiho vidět. Ani nevím proč, ale chtěl jsem...
Slovo dalo slovo, a my se sebrali a hned zamířili na autobus. Byly to jen dvě zastávky, tak jsme tam byli celkem brzy. Byl podvečer, blížil se čas večeře, tak jsme s sebou vzali i jídlo, co nám sousedka navařila, abychom tam nešli jen tak s prázdnýma rukama.
Měl jsem obavu, když jsme zazvonili na zvonek, ale nakonec nás dovnitř pustil starší pán. A když slyšel, že jdeme za Nyoko, hned nás nadšeně vedl do patra do jejího pokoje. Ještě se mi poklonil, když jsem mu předal tašku s jídlem a poprosil ho, jestli by nám to nepřipravil na večeři...
Seděli jsme u Nyoko v pokoji na zemi. Holky si hrály, a já se jen rozhlížel kolem sebe a napínal uši, jestli nezaslechnu Akiho. Jen jsem doufal, že nebude naštvaný. Když jsem přišel neohlášeně už dneska.
Aki
Zápas trval přesně hodinu, a to jen proto, že se Ookuba tak hecnul, když do něj nějaký kluk vrazil, že ho málem zabil, jak s ním švihl o zem. Hiromi stejně musel domů, aby pomohl mámě, a já zase za sestrou, protože byla opět doma sama. Vlastně jsem si často říkal, jestli to není spíš moje dítě. Než sestra. Máma byla vážně málo doma, kariéra na prvním místě, a u otce zas milenka byla naprosto jasná. Vlastně nám bez nich bylo líp. Když byli spolu, jedna hádka za druhou nás bombardovala jak výbušniny. Už dávno si k sobě malou chtěli vzít babička s dědou, ale máma z nějakého důvodu vždy odmítla, jak kdyby se o ni starala.
„Tak čau, a v pondělí,“ zamával jsem klukům a vydal se domů.
Ookuba ještě chvíli něco mlel o oslavě a chlastu, ale já neměl čas ani náladu. Tak nějak tušil, že Hiromi a hlavně Kuro, jsou pro mě důležití, a že to s tím vším přehnal, ale on byl prostě jiný. Možná měl i Hiromi pravdu v tom, že si na mě dělal nějaké nároky. Přeci jen jsem ho znal od základky, a do průserů jsem se nejednou dostal kvůli němu.
„Dobrý den pane,“ usmál se na mě sluha, když jsem přišel a vzal si ode mne špinavé oblečení, aby ho dal vyprat.
„Slečna Nyoko má návštěvu. Dovolil jsem si připravit občerstvení, a i to co donesl mladý pán s tou dívenkou. Hrají si u slečny s pokoji.“
S nadšením jsem hltal každé jeho slovo, a když domluvil, rovnou jsem letěl do Nyočinýho pokoje.
„Nyo?“ zalapal jsem po dechu, když jsem otevřel dveře.
„Ahoj, příště mi nenič dveře,“ štěkla jen po mě a dál si hrála s Kurovou sestrou.
„Co tu… Proč si nenapsal? Aha… Ty nemáš číslo… Máš vůbec telefon?“ mlel jsem sračky, ale byl jsem nadšený, že tu je.
„Nechceš ke mně? Holky si vystačí,“ usmál jsem se a trochu si skousl ret, jak jsem byl nervózní.
Kuro
Nyoko byla opravdu zvláštní dítě. Mluvila tak, že jsem měl občas pocit, jako by tu seděl Aki. Byla trochu prudší, ale vždy se zarazila, když se Rita mírně stáhla, pokud se jí něco nelíbilo. To se pak vždy snažila zamaskovat smíchem, nebo prostě nasadila starostlivý výraz, který u ní ale nebyl předstíraný. Bylo vidět, že by vážně chtěla nějakou kamarádku. Rita se později o něco víc osmělila a místy už dokázala Nyoko i usměrnit.
Smál jsem se, když mi vykládaly, jak za Ritou Nyoko přišla a řekla jí: Budeš moje kamarádka. A pak ji hodila bento na stůl a rozkázala jí, aby to snědla, že je moc hubená a potřebuje jíst.
Sourozenci se prostě nezapřou.
Ale byl jsem za ně obě rád.
Trochu jsem byl už i nervózní, když se blížil večer a Aki stále nepřišel. Už jsem se obával, že nakonec budeme muset odejít a já ho neuvidím.
Ale v momentě, když jsem uslyšel z chodby jeho hlas a jeho rychlé kroky mířící sem do pokoje, srdce se mi rozbušilo radostí.
„Já... Rito, půjdu k Akimu, ano?“ dotkl jsem se jejího ramene, aby mě vnímala, protože teď právě důležitě vysvětlovala Nyo, jak se češou copy, a proč je to pro holčičky důležité.
„Jo, běž a neotravuj,“ odpálkovala mě místo ní Nyoko.
„No, jsem tady tak trochu navíc,“ pousmál jsem se, a pak jsem vyšel za Akim na chodbu.
„Promiň, že jsem tu vpadl už dneska. Ale Rita si chtěla s Nyoko hrát. Docela se skamarádily,“ zalhal jsem, aby to nevypadalo tak blbě.
Cítil jsem se trochu trapně, že jsem tu vlezl jak nějaká stíhačka, jen abych byl s ním. Trochu jsem se za to i styděl, ale když já si prostě nemohl pomoct.
Aki
Snad vše ve mně se stáhlo, když jsem slyšel jeho souhlas, a on za mnou vyšel na chodbu. Byl jsem jak na prvním rande a nechápal, co to se mnou je. Je to jen kluk… Obyčejný… Drobný… Jemný… Sladký… Hezký… Tak…
Sakra… Mozek se mi nějak vymyl.
„Jsem rád, že tu jste. Doufám, že přijdete i zítra na ten oběd,“ usmál jsem se a otevřel pokoj, aby mohl vejít.
Na věži jsem pustil nějaké písničky a sedl si na gauč, který byl nasměrovaný přímo na televizi. Byl jsem ale stále jak na jehlách a nevěděl, co mám se sebou dělat.
„Byl jsem na tom zápase a Hiromi se k nám přidal. Jo… Abych nezapomněl, chce nás někdy pozvat k sobě na večeři, řekl že musíš taky přijít. Žije jen s mámou a nikdy neměl kamarády, a nás tak prý bere,“ pousmál jsem se a stáhl Kura za sebou na gauč, aby se posadil.
Jenže… Už když jsem se ho dotkl, jsem ucítil to mrazení v zádech, které se otřelo o každý orgán v mém těle. Nahnul jsem se až k němu a bez váhání ho políbil. Bez jazyka, jen obyčejná pusa, abych věděl, co to se mnou bude dělat, protože jsem kluka nikdy nelíbal. Dal jsem mu prostor a trochu se od něj oddálil, ale jen tak, aby mohl využít moji pozvánku, kdyby chtěl.
Kuro
Šel jsem za ním do pokoje. Neměl jsem ani snahu odmítnout. Tak nějak jsem se na něj těšil, i když jsem ho viděl před pár hodinami ve škole. Uvnitř těla jsem cítil takové zvláštní chvění... Žaludek se mi svíral a podivné šimrání v břiše mě nenechalo v klidu. Cítil jsem divnou vnitřní nervozitu, když mě stáhl vedle sebe na gauč.
Snad jsem ani neposlouchal, jaké písničky pustil. Byl jsem úplně mimo a nedokázal jsem se uklidnit. Stále jsem si v duchu říkal, jak moc bych se ho chtěl dotknout...
Cukalo mi v rukách, ale bál jsem se. Řekl jsem mu, že se mi líbí, a on mě za to nezmlátil, ale co když to bere prostě jen tak, jako samozřejmost, a já stejně z toho vyjdu naprázdno?
A proto, když se ke mně nahnul a jeho rty se dotkly mých, celý jsem zkoprněl. Ani jsem mu nedokázal tu pusu oplatit. Jen jsem na něj nevěřícně hleděl a v jeho očích hledal odpověď, jestli to myslí vážně, nebo si ze mne dělá srandu. Byl jsem do té sedačky tak zaražený, že jsem myslel, že tím opěradlem propadnu na druhou stranu.
„A...Aki,“ vydechl jsem tiše, ale dál se mu díval do očí. „Co ...to... zkoušíš mě?“
Nakonec jsem ze sebe dostal pár slov, ale vzápětí jsem dostal strach, že se kvůli tomu urazí, nebo naštve.
Přesto jsem však zvedl ruku a pohladil ho po tváři. Když už to posrat, tak úplně. Přestal jsem se opírat a tentokrát já se svými rty dotkl těch jeho...
Aki
Cítil jsem, jak se mu jeho ruka klepe, a přesto byla tak teplá, když mě pohladil po tváři. Trochu jsem zaváhal, protože jsem si konečně uvědomil, co to vlastně dělám. Ucukl jsem, jenže ve stejný moment moje ruce zareagovaly jinak, a já si ho k sobě nevědomky přitáhl tak blízko, že jsem mu polibek opětoval.
„Chutnáš jinak… Zvláštně. Popravdě je to pro mě nové a… Od začátku tě neberu jako kamaráda, to abys věděl. Líbíš se mi,“ nedal jsem mu možnost dál mluvit, protože jsem si ho znovu přitáhl pro polibek.
Málem jsem i s ním spadl na zem, když někdo zaťukal. Pustil jsem ho a postavil se, když do pokoje vpadla ségra i s tou jeho, a držely v rukách jídlo.
„Co tu… Děláš?“ vyhrkl jsem a ona se na mě zatvářila jak vrah.
„Ťukala jsem, takže mlč a pojďte se najíst,“ obě holčičky rozložily na můj stůl jídlo a čekaly, až si půjdeme sednout.
Sehnul jsem se a pomohl Kurovi na nohy, ale v tu chvíli jsem si uvědomil, že musím hrozně smrdět. Už jen ten pohyb byl prosycený potem z basketu. Stačil pohled sestry, a já se usmál.
„Skočím se osprchovat, hrál jsem basket. Zatím se najezte, za chvíli tu jsem,“ vlítl jsem k sobě do koupelny a rychle ze sebe stáhl hadry, abych se mohl schladit ve sprše.
Opravdu jsem to potřeboval.
Kuro
Nejspíš si ze mě srandu nedělal. Sice trochu ucuknul, ale vzápětí si mě přitáhl víc k sobě. Znovu mě políbil. Jeho jazyk lehce naťukl mé rty, jako by se ptal, zda může vstoupit.
Chutnám jinak... mírně jsem se zarazil.
Chutnám jinak než kdo? Holky, které se kolem něj pořád motaly? S kolika už vlastně spal? Chce to se mnou jen zkusit, aby se ujistil, že je vlastně hetero jak vyšitej?
Jenže jeho další slova mě vrátila zpátky, a když řekl, že se mu líbím, zahodil jsem své pochyby za hlavu. I kdyby to mělo být jen pro teď, dovolím mu to...
Když se jeho jazyk dotkl mého, málem jsem vypustil duši. A taky že jsem ji chytal za ocásek, jak už skoro opouštěla mé tělo. Aki však náhle vyskočil na nohy a zadíval se na Ritu a Nyo, které si to nakráčely dovnitř i s jídlem. Já se celý červený přikrčil, sklonil hlavu, aby mi nebylo vidět do tváře, a ruce sevřel mezi stehny, kde jsem si je nervózně třel.
Ani jsem si neuvědomil, že je Aki zpocený, kdyby to neřekl. Jen jsem sledoval po očku, jak odchází, a kdyby na mě Rita nepromluvila, nejspíš bych na ty dveře hleděl dál, dokud by se nevrátil.
„Kuro, pojď se najíst!“ probrala mě z mé strnulosti.
Několikrát jsem se nadechl a protřel si tváře, než jsem si k nim přisedl na polštářek.
„Jsi celý červený,“ zašklebila se na mě Akiho sestra.
„No... jo... je mi horko,“ pokrčil jsem rameny a na důkaz toho, že nekecám, jsem si sundal mikinu.
„Neumyl sis ruce,“ upozornila mě Rita, když jsem chtěl vzít hůlky a pustit se do jídla.
„Koupelna je napravo, na konci chodby,“ ukázala Nyo nezúčastněně ke dveřím a dál se věnovala tomu, aby Ritě naskládala na její talíř co nejvíc zeleniny.
Nechal jsem je jíst a raději zamířil do koupelny. Věděl jsem, že by mi to Rita ještě několikrát připomněla, než bych se opravdu šel umýt.
Na chodbě bylo ticho, ale když jsem se přiblížil k těm dveřím, odkud šel jen malý proužek světla, zastavil jsem se. Slyšel jsem téct vodu ze sprchy a já zaváhal, jestli mám vejít.
Nakonec jsem potichu, opatrně dveře pootevřel, a ještě tišeji vešel dovnitř. Zůstal jsem stát hned za nimi a jen hleděl na to mléčné sklo sprchového koutu, za kterým se rýsovalo to nejúžasnější tělo, jaké jsem kdy mohl vidět.
Úplně jsem zapomněl, proč jsem do té koupelny vlastně šel. Každý jeho pohyb jsem sledoval, obrys jeho těla, kdy i přes to mléčné sklo, bylo vidět, jaké má svaly, křivky... Byl prostě dokonalý, a to jsem viděl opravdu jen obrysy...
„Kuro! Aki! Budete to mít studené!“ ozval se Nyočin hlas z chodby a já se konečně probral.
„Už jdu!“ zavolal jsem nazpátek a v tu chvíli si uvědomil, kde jsem.
„Promiň, Aki, jen jsem si přišel umýt ruce,“ dodal jsem rychle, když se dveře sprchového koutu začaly otevírat.
Aki
Ta voda, co mi stékala po těle byla příjemná. Potřeboval jsem to jak sůl, hlavně když jsem cítil, jak mi při tom líbání roste chuť i na jiné věci. Nevěděl jsem, jak to chodí, a proč spolu chodívají dva muži, ale s Kurem jsem si to nějak představit uměl. Hlavně problémy však byly naše sestry, co nás pořád otravovaly a Ookubo. Popravdě jsem se bál, až se dozví, že jsem s Kurou. I kdybychom spolu začali chodit, nejspíš bychom to určitou chvíli tutlali, ale stejně… Už nějakou chvíli se mi zdál agresivnější, než býval. Nejspíš měl i co do činění s tím, že mě vzali na tuhle školu, protože jsem měl díky tátovi jít na jinou.
Zasekl jsem se, když jsem slyšel dveře, a potom ticho. Viděl jsem jakousi siluetu, ale ta se ani nepohnula. Musel jsem se usmát, protože stalkera jsem ještě neměl. Jak kdybych mu tu ukazoval striptýz, ale co… Tak trochu se mi to líbilo… Vzrušující se před ním takhle vystavovat. I když nejspíš nebylo přes to sklo tolik vidět, ale i tak…
Když jsem slyšel sestry vypnul jsem vodu a vylezl ven ze sprchy.
„Podáš mi ručník?“ usmál jsem se, ale přesto jsem se pro něj natáhl sám.
Otřel jsem se mu o záda, až jsem na nich zanechal mokrou stopu. Stál zády ke mně, což se mi líbilo ještě víc a vehementně si umýval ruce. Stoupl jsem si za něj, ale ručník jsem si omotal kolem pasu, kdyby náhodou ty dvě saně vběhly dovnitř. Chytil jsem jeho ruce do svých a pomalu je společně omýval mýdlem a potom vodou, dokud nebyly čisté.
„Tak ty mě šmíruješ?“ zašeptal jsem mu do ucha, a potom mu dal malou pusu na krk.
„Můžeš si i šáhnout, nejsem vzduch,“ zasmál jsem se a otočil si ho čelem k sobě.
„Podívej,“ roztáhl jsem ruce od sebe a zatočil se kolem dokola, aby mě viděl skoro celého.
Kuro
Strnule jsem stál a myl si ruce. Ještě víc jsem ztuhnul, když se mi jeho nahé tělo přilepilo na záda a on chytil mé ruce do svých. To, jak si s nimi hrál, jemně je mnul a omýval... Kolikrát se mi ještě zastaví srdce? Kolikrát ještě budu mít problém se nadechnout?
„Já...ne... nešmíruji...“ špitnul jsem, ale musel jsem být červený až za ušima.
Zalapal jsem konečně po dechu. Ale ne snad proto, že bych se vzpamatoval, ale to, jak si mě otočil k sobě, a já se mohl podívat na jeho nádherné tělo...
Podlomila se mi kolena, a na poslední chvíli se ho zachytil. Jenže se mi přitom podařilos trhnout z něj ručník, a v tu chvíli jsem se málem vyvrátil.
„Mus-musíme jít za holkama, nebo sem přijdou,“ vykoktal jsem ze sebe a rychle se stavěl na nohy.
Opatrně jsem se prosmýknul kolem něj, a ještě na chodbě cítil na sobě to otření o jeho tělo... o jeho výbavu, která mi málem přivodila zástavu srdce.
Vpadnul jsem do pokoje a ve dveřích se málem srazil s holkama, které si to ž s tácem plným dobrot kráčely k Nyoko do pokoje.
„Nerušit, máme holčičí sezení,“ zašklebila se na mě Nyo a zavřela za nimi dveře.
„Jo, neboj,“ promluvil jsem ještě do prázdné chodby a pak se šel usadit ke stolu, abych do sebe nacpal aspoň něco, i když jsem věděl, že to půjde těžko, jak jsem měl žaludek stáhnutý.
Aki
Musel jsem se začít smát, když tak rudý vypálil z koupelny. Byl vážně roztomilý, sice to byl kluk, ale vůbec mi nevadilo, že se na mě díval a… i tam.
V rychlosti jsem se oblékl a vyrazil za ním. Přes dveře do sestřina pokoje se ozývaly rozjařené hlasy, jak dobře se bavily. Bylo mi jasné, že mám Kura jen pro sebe, a s ním i ty jeho báječné výrazy, které se měnily podle toho, jak moc se styděl.
„Začal jsi beze mě?“ usmál jsem se a ukázal na jeho talíř, kde ještě nebylo ani dotknuto.
Beztak už víc být červený nemohl, a mě se to dráždění tolik líbilo.
Sedl jsem si naproti němu a začal jíst. S chutí jsem si vychutnával každé sousto a dost často na něj mrknul, když se na mě konečně podíval. Byl taaaak… K sežrání.
„Víš Kuro, vždycky jsem si myslel, že jsi stydlivý, ale to v koupelně,“ skousl jsem si provokativně rty a pozvedl laškovně obočí.
„Možná… Měli bychom vyrovnat scóre, a ty ho ukázat mě, ne?“
Bože… Vážně jsem se nemohl udržet, když jsem viděl, jak by se rád propadl do země.
Kuro
Byl jsem jak na jehlách. Nedokázal jsem se vůbec uvolnit a chovat se normálně. Pořád jsem měl před očima jeho tělo a...
Zaskočilo mi, když mi řekl, že bych se mu měl ukázat. Naslepo jsem šmátral po vodě, abych se napil. Když jsem se konečně uklidnil, odsunul jsem talíř a celý červený se na něj podíval. Teda beztak jsem byl rudý kvůli tomu, jak jsem se tu dusil.
Celou dobu, na nižší i střední vyšší, poslední dva roky, si mě nikdo skoro ani nevšimnul, až na nějaké výjimky, a teď... Teď si přijde do třídy nový kluk a hned tohle. Vážně si ze mě nedělá srandu, aby o tom pak mohl povykládat té své partičce?
„Já?“ zeptal jsem se jako idiot.
Kdo taky jiný, když tu nikdo další není.
„Nemáš nějaký dobrý film?“ ukázal jsem na televizi a na přehrávač. „Něco z nových, rád bych se na něco podíval.“
Ano, to bude nejlepší. Holky si zatím spolu dostatečně vyhrají, a pak půjdeme domů. Stejně čas pokročil. Ale když jsem se víc zaposlouchal, došlo mi, že z pokoje Nyoko nic neslyším. Bylo tam nějak moc velké ticho...
Aki
„Ty? Ano, ty se máš ukázat mě,“ zasmál jsem se, když decentně změnil téma, abych se dál neptal.
I přesto všechno se choval jako panic… Počkat… Co když jim opravdu je? Nemohl jsem mu nabídnout to stejné, protože já už s několika spal. Jenže… Při každé narážce zrudl… Nervózně se chvěl, a to jeho tělo, které mluví místo něj…
Není o čem přemýšlet, nejspíš vážně bude nedotknutý, potom tedy… Tohle byl jeho první polibek.
Při té představě mi poskočilo srdce jak poblázněné a na mé tváři se rozlil spokojený úsměv.
„Mám… Můžeš si vybrat,“ vzal jsem z poličky přídavný HDD a vsunul konektor do DVD.
Naschvál jsem si sedl na gauč tak, abych si ho mohl přitáhnout mezi nohy a obejmout. Stáhl jsem ho tak rychle, že ani nestihl zareagovat. Přitiskl jsme si ho jednou rukou k hrudi a druhou svíral ovladač, na kterém jsem už volil seznam.
„Tady si můžeš vybrat co chceš. Jeden kámoš je hacker, takže mám spoustu nových filmů,“ mluvil jsem těsně u jeho ucha, ale naschvál tišeji, aby cítil i můj dech na svém krku.
Kuro
Chtěl jsem se zvednout a jít se podívat na holky, ale v tu chvíli mě Aki stáhl k sobě. Jeho ruce mě pevně objaly a on šeptal to o těch filmech... Bylo to, jako by mi skoro říkal erotické návrhy. Ten jeho hlas a dech na mém krku...
Bylo mi horko, ale nedokázal jsem se ani hnout, abych ho od sebe odstrčil.
„To je mi jedno. Možná nějakou romantiku? Nebo ne. Vím, že je to blbý, a to zajímá jen nějaké holky. Tak třeba komedii? Nebo horor? Horory můžu. Rád se přitom bojím. Ale komedie jsou taky fajn. I když horo by byl možná lepší...“ žbleptal jsem jedno přes druhé, abych nějak zaměstnal svůj mozek, který se zcela teď zaplnil člověkem, který seděl za mnou a tiskl se na mě.
Bylo mi teplo čím dál víc. Proč jsem tu šel? Aha... Chtěl jsem ho vidět. Ale toho vzrušení je pro dnešní večer až moc. Jestli neodejdu, nejspíš skončím... Jak vlastně skončím?
Trhnul jsem sebou, a rychle Akiho odstrčil a poposedl si dál od něj, když se ozvalo zaklepání.
„Promiňte,“ uslyšel jsem hlas jejich komorníka. „Děvčata usnula. Uložili jsme je u slečny Nyoko v posteli.“
Ha? Jako vážně? Proto tam bylo takové ticho? Co mám jako teď dělat? To se s ní budu tahat až domů? Ale jak vlastně, když sotva chodím? Možná mi Aki půjčí nějaký vozík. Nebo mě nechá odvézt...
Anebo...
„Nebude vadit, když tu Rita přespí? Přišel bych hned ráno, aby se nebála, že jsem ji utekl,“ otočil jsem se na Akiho a čekal jeho odpověď, stejně jako komorník mezi dveřmi.
Aki
Za jeho zády jsem se potutelně smál, jak mi všechno hrálo do karet a jemu vůbec.
„Mladý pán… Rozestel prosím druhou postel u mě v pokoji. Mladý pán tu bude spát taky,“ pokynul jsem rukou komorníkovi, aby už vypadnul a udělal co jsem chtěl, abych ho měl dál jen pro sebe.
Hned potom, co se zavřely dveře jsem si ho tváří otočil k sobě, aby mi viděl dobře do očí.
„Přeci bys tu nenechal sestřičku samotnou, a pochybuji, že by ji ta moje pustila. Když ji probudíš, je ještě horší, než když je vzhůru,“ pousmál jsem se a pohladil ho po tváři.
„Nemáš se čeho bát… Nenapadnu tě… teda… možná,“ udržel jsem chvíli vážnou tvář, ale moc dlouho jsem to nevydržel, když jsem viděl, jak se tváří on.
„Budeš mít vlastní postel, a až se spolu zítra naobědváme, tak bych vás oba vzal k Hiromimu, co? Mají prý s mámou moc hezký stateček s pár zvířaty a pole se zeleninou. Všechny nás pozval, co ty na to? Holky by určitě byly nadšené. Slibuji, že se pokusím vrátit tak, abys z toho neměl problémy.“
Pohladil jsem ho po tváři, ale v té chvíli to bylo, jak přejet po žhavých uhlících. Neubránil jsem svému pudu a políbil ho. Hezky pomalu a něžně jsem se dotkl jeho vlhkých rtů a ochutnal je. Jazykem jsem mu po nich přejel, když jsem se vnutil dovnitř a prohloubil to, co se mi líbilo.
Kuro
Aki rozhodl za mě?
„Myslel jsem, že pojedu domů, nechci obtěžo-“
Nedomluvil jsem. Najednou jsem ho měl plnou pusu. Nevěděl jsem, co mám dělat. Ještě jsem se s nikým takhle nelíbal. Ani s holkama jsem to nezkoušel.
Nechal jsem ho raději, ať dělá, co chce. Jen jsem se snažil dýchat aspoň nosem, abych neodpadl. Chytl jsem ho za lokty a pevně je sevřel, když mi z toho bylo teplo čím dál víc. Teď bych tu sprchu nejspíš potřeboval já.
Ale... Tak nějak se mi to líbilo. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě někdy bude líbat tak krásný kluk. A ještě ten, který se mi líbí...
Co vlastně říkal? Návštěva u Hiromiho? Jo... Ještě jsem při smyslech. Pamatuji si, co říkal o nějakém statku, nebo tak nějak... Výlet po obědě... To by šlo...
Akiho jazyk v mé puse... Jeho ruce... Moje rozechvělé tělo... Žaludek mi dělá kotrmelce... Šimravý pocit v břiše... Cítím, jak úplně hořím...
Potřebuji sprchu...
Aki
To vibrování jeho těla se nedalo nevnímat. Jeho malá a drobná postava se schovala do mé náruče. Kdybych si nebyl jistý, že je to kluk, vážně bych si myslel, že je to holka. Polibky, které mi nevědomky opětoval, byly víc než jen zkouškou.
Měl jsem to jen zkusit a nechat být, jako že to byla chyba, ale nebyla… Chtěl jsem to, a to od chvíle, kdy jsem se ujistil v tom, že se mu líbím. Tak nějak od začátku k němu cítím něco jiného než ke všem před ním. Zvláštní…
Je to kluk, a přesto to dělám naprosto instinktivně.
Trochu jsem se oddálil, aby se mohl nadechnout, a zpátky ho stáhl do své náruče zády, abych mohl pustit ten film. Nechtěl jsem na něj spěchat, pokud bych pokračoval, nevěděl jsem, co bych udělal.
„Je to celkem nový horor, tak uvidíme, jak se ti bude líbit,“ pousmál jsem se a víc ho stiskl jako nějakého plyšového medvěda.
Kuro
Ještě jsem se opravdu s nikým tak nelíbal. Nevěděl jsem, co mám dělat. Jen jsem se Akiho držel a hlavou mi lítalo, že chutná jako naše večeře. Ale nejspíš tak chutnám teď i já.
Bylo mi hloupě, ale nechal jsem ho. Protože jsem to chtěl. Přes všechny moje pocity převládal jeden jediný.
Líbilo se mi to. Cítit něčí jazyk ve své puse bylo tak zvláštní. A... Zvlášť proto, že to byl Aki, vzrušovalo mě to.
Když mě přestal líbat a přitáhl si mě k sobě, abychom se mohli dívat na film, konečně jsem začal dýchat o něco normálněji. Něco říkal, ale já byl pořád mimo, tak jsem jen přikývl. Jen horko těžko jsem se mohl soustředit na ten film. Zvlášť, když jsem seděl Akimu mezi nohama a on mě objímal.
Po nějaké chvíli jsem se nakonec do toho filmu zabral.
Proč jsem vlastně souhlasil s hororem? Kecal jsem, že se bojím rád. Nemám rád horory. Raději bych nějakou romantiku, ale to mi bylo blbý. Nejspíš by měl Aki pocit, že je s nějakou puberťačkou a ne s klukem.
Ve chvílích, kdy to bylo nejnapínavější a strašidelné, jsem sebou vždycky cuknul a víc se přitiskl na Akiho, jako by mě měl uchránit před tím nebezpečím, které na mě útočilo z obrazovky televize.
Prosím... ať už ten film skončí., nebo pak neusnu...
Aki
Zadíval jsem se na film a celkem se mi líbil. Už dlouho jsem neviděl tak dobře zpracovaný horor. Jenže… To, jak se chvěl, když přišla nějaká napjatá scéna a škubl sebou, když to bylo vážně na infarkt, musel jsem se usmát. Líbilo se mi to, jak se držel, a přitom bylo jasné, že se bojí.
Foukl jsem mu za krk a cukl s ním tak, že se zákonitě musel leknout.
„Bojíš se, že? To je v pohodě, tyhle nový filmy jsou vážně něco. Ale… Já tě ochráním, až ta Samara poleze z televize,“ zasmál jsem se a víc ho k sobě přitáhl, aby se konečně uklidnil.
Vzal jsem deku, která ležela vedle mě a přehodil ji přes nás. Začalo být celkem chladno a taky…
„Až se budeš nejvíc bát, tak si to dej přes oči,“ nadzvedl jsem deku a ruce zasunul pod ní, abych ho mohl dál objímat.
Bylo mi tak dobře a teplo, že to na mě nějak všechno padlo. Ani nevím jak, ale oči se mi samy zavřely, a já se opřel o Kurovo rameno. Nechtěl jsem spát, jenže ten basket a potom horká sprcha, nemluvě o tom vzrušení, které teď večer zažívám… Prostě si to vybralo své. Byl jsem v takovém tom polospánku, kdy tělo spí, ale člověk ví, co se kolem něj děje.
Kuro
„Ne, nebojím,“ zabrblal jsem spíš pro sebe.
Ale pravda byla, že jsem byl strachy podělaný až za ušima, tak jsem se na Akiho tiskl čím dál víc.
Myslel jsem, že vyletím z kůže, když mi fouknul na krk.
Když jsem cítil, jak mu těžkne tělo a hlavu položil na mé rameno, trochu jsem se osmělil. Opatrně jsem pootočil hlavu a zblízka si prohlédl jeho tvář.
Byl opravdu krásný, a mi to prostě nedalo, abych ho nepohladil. Jen jemně prsty, po tváři... Pak jsem zase schoval ruce pod deku a chytil ty jeho. Přitáhl jsem si je blíž k tělu a užíval si tohle objetí. Docela jsem zapomněl i na celý film, kdyby se mi nepřipomněl závěrečnými titulky. Prostě jsem celou dobu pozoroval jeho spící tvář, a mě to pomohlo zapomenout na ty hororové scény a přestal jsem se bát.
„Aki,“ opatrně jsem se pohnul, abych rozpojil jeho ruce a mohl vstát. „Měl bys jít do postele. Je už dost pozdě. Měli bychom jít spát. Film už skončil. A já bych... no... potřeboval bych se osprchovat.“