Aki
Spalo se mi celkem dobře. Aspoň jsem si po tom marastu odpočinul, ale… Najednou jsem se probudil, když jsem vedle sebe natáhl ruku a nikdo tam nebyl. Posadil jsem se na posteli a díval se kolem sebe. Kuro nikde nebyl, a ani peřina nebyla rozestlaná, jak pod ní nikdo nespal. Zvedl jsem se a hodil na sebe tričko, abych nešel úplně nahý. Bylo pološero, slunce teprve vycházelo a podle času na telefonu, bylo hodně brzo ráno. Do školy jsem měl vyrazit teprve za tři hodiny.
Zespodu nebylo nic slyšet, takže všichni spali, ale od vedle z pokoje přicházelo světlo, jak tam někdo byl. Vzal jsem za kliku a potichu vešel. Kuro seděl v křesle a spal. Všude okolo bylo uklizeno, věci úhledně naskládané do poliček a skříněk. Počítač ani nezapnutý, ale přesto před ním otřený stůl. Muselo mu to dát opravdu hodně práce, ale byl jsem rád. Dělalo to domov jen pro nás dva.
Dřepl jsem si před Kura a pozoroval jeho spící tvář. Pohledem jsem ale zastavil na jedné složce, kde jsem měl uložené staré fotky, tu, co měl navrchu, jsem měl nejraději. Byly to opravdu staré časy, kdy byl ještě Ookuba menší než já. Sebral jsem to a položil na stolek vedle. Bylo fajn vidět, jak chtěl znát můj život. Popravdě, zachtělo se i mě vidět jeho fotky, když byl malý.
„Tady nemůžeš spát, zlato. Budeš celý rozlámaný,“ podebral jsem ho a přenesl do postele, kam jsem ho uložil.
Sám jsem si k němu přilehl a objal ho, abych ho zahříval společně s peřinou, kterou jsem nás oba přikryl.
Kuro
Tak nějak v polospánku jsem vnímal, že na mě Aki mluví. Ale byl jsem unavený a mohl jsem spát snad jen chvilku, tak jsem neměl ani sílu otevřít oči. Vnímal jsem, jak mě Aki podebírá a nese do pokoje a za chvíli jsem pod sebou ucítil měkkou postel a teplou přikrývku na sobě.
Podvědomě jsem se přitiskl k Akimu. Schoulil jsem se mu do náruče a zabořil obličej do jeho hrudi. Jeho teplo a jeho vůně mě uklidňovaly, a během chvíle jsem zase usnul v jeho objetí.
Spalo se mi opravdu dobře. Nic se mi nezdálo, a ani mě ve spánku netrápily mé pochyby, které jsem večer měl.
Když začal zvonit budík, jen jsem nervózně mlasknul, otočil jsem se na bok, přetáhnul si peřinu přes hlavu, a pokračoval ve spaní. Vážně mi bylo dobře a nechtělo se mi z té vyhřáté postele ani vylézat.
Aki
Když budík zazvonil, protáhl jsem se a vypnul ho na telefonu, aby nebudil Kura. Opatrně jsem se vyplížil z postele a rovnou zamířil do sprchy, abych se opláchl a dal do pořádku, než půjdu do školy. Po chvíli jsem se už vracel zpátky oblečený a jen si šel pro batoh, protože Hiromi už stepoval u našich dveří, jak mě chtěl vzbudit. Byl docela překvapený, že jsem se vzbudil i bez něj, ale zase… Byl to poslední den před víkendem.
Vzal jsem si batoh a než jsem odešel, tak jsem Kura políbil do vlasů, protože byl roztomile zabalený do peřiny.
„Hezky se vyspi, za chvíli jsem doma,“ zašeptal jsem, než jsem zmizel za dveřmi.
Dole jsem se jen v rychlosti nasnídal a vzal si svačinu. Ve škole jsme dnes byli výjimečně brzo, ale měli jsme hned ranní trénink a zápas měl být už vážně brzo, takže přípravy vrcholily. S Hiromim jsme na sebe hodili dres a během chvíle byli na hřišti.
Kuro
Slyšel jsem Akiho, jak vstává a chystá se do školy, ale vážně se mi nechtělo ani otevřít oko.
Po jeho polibku jsem se pousmál, a pak se víc zavrtal do peřiny. Až teprve, když jsem uslyšel startování auta, uvědomil jsem si, že nejspíš odchází.
Rychle jsem vyletěl z postele, protože mě mrzelo, že jsem to zaspal a nemohl se s ním ani rozloučit. Seběhl jsem dolů, ale viděl jsem už jen, jak auto mizí za stromy. Nešťastně jsem si povzdechl, ale pak jsem se vrátil do domu. Ani Seiji a Miura tu nebyli. Nejspíš ještě spali, protože říkali něco o tom, že přednášky mají až odpoledne.
Vešel jsem do kuchyně, kde byla pro nás připravena snídaně. Jeden tác jsem si přitáhl a hned se najedl, abych si mohl vzít léky. Netrvalo dlouho a já zase mířil nahoru do pokoje. Natáhl jsem se na postel, která ještě nestačila vychladnout. Ale po chvilce jsem se překulil na Akiho polovinu a zabořil obličej do jeho polštáře. Vdechoval jsem jeho vůni, která se tu stále držela a čím déle jsem takhle ležel, tím víc jsem na něj myslel a strašně moc chtěl být s ním.
Zvedl jsem hlavu, když se dole ozval šramot, ale to kluci pomalu vstávali a nejspíš šli snídat. Pohledem jsem zavadil o stolek, na kterém ležel můj nový telefon.
Chvilku jsem váhal, ale nakonec jsem ho vzal do ruky.
Posilám pusu, aby ti to dneska rychle utíkalo. Čekám na tebe. Miluji tě. Kuro
Až teprve, když telefon pípnul odeslání zprávy, jsem si uvědomil jednu věc.
Nejspíš jsem se ztrapnil...
Aki
„Takže… kdo to tu během hodiny zvoní, a ještě přišel o deset minut později, protože si hraje basket? Aki? Nechceš nám říct něco o matematice?“ zákeřně se usmál učitel, když uslyšel zapípání zprávy.
Zvedl jsem se, a než se vůbec rozkoukal, už měl ten pitomý úkol na tabuli hotový a třikrát podtržený. Znovu jsem se posadil a podíval se na zprávu, jak kdybych nevnímal okolí kolem sebe.
„Co se stalo hezkého?“ usmál se Hiromi, když mě viděl a zaťukal prstem na displej telefonu.
Zaculil jsem se ještě víc a přečetl si ji ještě tak desetkrát, jak moc se mi to líbilo.
„Myslím si, že mě moc provokuje, a ani o tom neví,“ odpověděl jsem mu a radši telefon uklidil, když kolem prošel učitel a propaloval mě pohledem.
Počkal jsem si na přestávku a teprve odpověděl.
Taky tě miluji a těším se domů. Jo a… moc neprovokuj, mohl bych to vzít vážně.
Kuro
Odložil jsem telefon na stolek, jako by byl horký.
Asi jsem to vážně neměl dělat. Co když někdo uvidí, kdo mu píše? Anebo mu to zazvoní v hodině?
A chovám se jak puberťák.
Otřel jsem si tváře, které jsem měl rozpálené, jak jsem se styděl.
Zašel jsem do vedlejšího pokoje, vzal si sešit a vrátil se zpátky do postele. Učil jsem se, co jsem si včera opsal, ale stejně jsem stále pohledem těkal ke stolku, kde ležel telefon.
No, možná jsem tím Akiho naštval. Třeba nemá rád takové hloupé zamilované smsky, protože mi neodepisuje.
A nakonec se ten pocit trapnosti změnil v pocit viny. Ani jsem se ho nezeptal, jestli mu můžu napsat nebo zavolat. Asi se zlobí...
Úplně jsem nadskočil, když telefon zapípal. Aki...
Rychle jsem otevřel zprávu, i když jsem měl strach, že mi v ní vynadá. Ale když jsem si přečetl jeho odpověď, srdce se mi rozbušilo štěstím. Můj první telefon a moje první zpráva. A ještě taková...
Mohl bych být šťastnější?
Ale pak jsem začal přemýšlet nad tím, co myslel tím: neprovokuj...
Znovu jsem si přečetl svoji zprávu, co jsem mu poslal, a až teprve po pátém přečtení mi to došlo. V tu chvíli jsem byl rudý až na zadku a zalezlý pod peřinou. Vážně jsem se styděl. Už jsem neměl ani odvahu Akimu napsat, a telefon jsem držel v bezpečné vzdálenosti. Snad se nebude zlobit, že jsem mu neodepsal...
Aki
Dál jsem se učil a byl rád, že dneska dostal Ookuba takovej nářez, že radši odešel dospat na ošetřovnu. Byla pravda, že jsem ho vzal párkrát loktem, ale bylo to v zápalu hry, a nebyl jsem jediný.
„Jsem tu… Co jste brali?“ sedl si vedle mě Ookuba a vytáhl si jen sešit, který byl všude počmáraný a nejspíš sloužil na všechny předměty.
„Na,“ postrčil jsem mu to pod ruku a on si to hned vzal, aby si to skočil do ředitelny okopírovat.
Zásadně nic neopisoval, jen kopíroval, a protože se mu můj rukopis vždy líbil, byl jsem jeho zdroj materiálů.
„Poslední hodina a domů. Dneska trénink odpoledne není a zítra je víkend, co dělat chvíli na poli?“ usmál jsem se na Hiromiho.
„Jasně, je tam hodně práce a bude příjemně. Máma chtěla zasadit kedlubny a okopat nějakou řepu a ředkve, je toho tam ještě dost.“
I poslední hodina odplula, a protože byl dneska krátký den, tak jsme odcházeli něco po jedné hodině. Ookuba mi aspoň stihl vrátit sešity a dát ještě materiály na další písemku, které dostal od strýčka.
Rose nás už čekala před školou a odvezla domů. Byl jsem tak rád, že vidím dveře našeho domova, a mohl jít nahoru do našeho pokoje… Ano… Našeho.
Kuro
Byl jsem půl dne zalezlý v pokoji. Ty prášky mě už tolik neuspávaly, ale stejně jsem na moment usnul na sešitě. Ještěže byl můj a ne Hiromiho. Nejspíš by mě za ty pokrčené listy zabil.
Kolem poledne jsem sešel dolů. Všude bylo ticho. Ani jsem nepostřehl, že by všichni odešli.
„Rose?“ zavolal jsem do chodby, protože i v kuchyni bylo prázdno, a dokonce ani známka toho, že by něco vařila.
„Rose?“ vyšel jsem z kuchyně na chodbu, ale to už se ona ukázala ve dveřích své pracovny.
„Ano, Kuro? Máš hlad?“ podívala se na hodinky a hned se zděsila, kolik už je hodin.
„Promiň, ale pracovala jsem, a úplně jsem zapomněla na čas. A musím už za chvíli jet pro kluky,“ zatvářila se nešťastně. „Nebude ti vadit, když po cestě koupím něco hotového? Sem tam to tak s Hiromim vyřešíme, když nevyjde čas...“
Uvědomil jsem si, že je to vlastně poprvé, co Rose zmínila svou práci. Najednou jsem měl pocit, že ji to musí ubírat dost času, když se o nás stará. Necítil jsem se dobře, zvlášť když se ještě omlouvala za to, že neudělala oběd.
„Jestli to nebude vadit, tak bych uvařil,“ navrhl jsem ji. „Často jsem doma vařil, jen stačí říct, co kdo nemá rád a ukázat mi, kde co je a já už něco vymyslím.“
„Spíš bys měl být v posteli...“
„Cítím se dobře a... a chci být aspoň nějak užitečný.“
Vážně jsem chtěl. A nakonec mi to Rose po několikerém ujištění, že jsem v pohodě, dovolila. Ukázala mi kde, co je, a co vlastně měla v plánu vařit. Nechala mě v kuchyni, a pak se šla rychle připravit, aby mohla jet pro kluky.
Jídlo, co chtěla dělat, bylo jednoduché, a hlavně rychlé na přípravu, tak netrvalo dlouho a v kuchyni to začínalo vonět. Dělal jsem to s pocitem, že konečně můžu být nějak užitečný a hlavně... Vařil jsem i pro Akiho.
Aki
Hned u dveří jsem se zastavil a nosem natáhl tu vůni, co se linula celým domem. Protože byla Rose s námi a já slyšel cinkat nádobí, bylo mi jasné, že u sporáku je jen jeden člověk. Usmál jsem se a šel do kuchyně. Nenápadně jsem se mu vplížil za záda a pevně ho objal, abych ho mohl políbit na jeho ladný krk.
„Krásně to voní. Jsem doma, zlato,“ sehnul jsem se a přitulil k němu, abych mohl cítit i jeho mámivou esenci.
„Moc si mi chyběl a po jídle… Chtěl bych s tebou být chvíli sám v pokoji,“ zašeptal jsem, než jsem si ho otočil, abych ho jemně políbil.
Kuro
Ještě jsem nebyl s vařením hotový, když se už Rose s klukama vrátila zpátky. Aki se přišel přivítat, a když jsem slyšel, co říká, měl jsem radost. Bylo to opravdu, jako bychom spolu už byli dlouho, a on se vrátil třeba z práce, zatímco já se staral o domácnost.
Ale... Jak dlouho bude trvat, než se po jeho slovech přestanu červenat?
Málem mi sjel nůž, když jsem slyšel jeho poslední slova... sám v pokoji...
Hned jsem si představil, co tam budeme dělat.
„Ještě chvilku, než to bude hotové, tak si můžeš odnést věci nahoru,“ otočil jsem se na něj a políbil ho právě ve chvíli, kdy dovnitř vešla Rose a Hiromi.
Nahodil jsem ještě červenější a raději se otočil k lince, abych to dodělal, a my se mohli najíst.
„Vážně to dobře voní,“ přistoupila Rose a nahlédla do hrnců. „Nachystám stůl, ať to neděláš všechno sám.“
„Už mám hlad,“ nezůstal pozadu Hiromi a šel pomoct Rose s prostíráním.
Aki
Hned jsem se otočil, a sebral věci, které letěly na zem, když jsem dorazil a hodil je tam. Šel jsem do pokoje a položil je na pracovní stůl, abych se na to ještě večer podíval, nechtělo se mi tím trápit v neděli. Jen jsem si převlíkl tričko a vzal pohodlné tepláky.
„Hezky to voní, až se mi sbíhají sliny,“ řekl jsem hned, co jsem došel dolů a sedl ke stolu, kde to už bylo u pěkné prostřené.
Čekal jsem, až se jídlo poukládá na stůl a začal si nandávat společně s Hiromim, který byl stejně nedočkavý. Na nic jsem nečekal a jedl, jak to bylo dobré, a sem tam jsem se podíval na Kuro, jak se mi líbil.
Kuro
Netrvalo dlouho a seděli jsme všichni u stolu. Rose mě pochválila, a já z toho byl rozpačitý, protože jsem doma vařil snídaně a večeře automaticky, pokud to šlo, a nikdy mě za to nikdo nepochválil. Brali to jako samozřejmou věc. Jen Rita občas řekla, že je to dobré a poděkovala za jídlo.
A tak se moje obavy, že by jim nemuselo chutnat nakonec rozplynuly, když jsem viděl, jak jídlo mizí ze stolu. Taky mi v tu chvíli došlo, kolik toho sníme teď, když jsme tu tři kluci, ve stejném věku. Vážně to nejde, aby nás Rose živila. Začnu chodit do práce a budu ji dávat peníze na jídlo.
U oběda panovala pohoda a Hiro i Aki byli i v dobré náladě, protože nás čekal víkend a nemuselo se do školy.
„Umyju nádobí, stačí, že jsi uvařil. Stejně toho moc na uklízení není,“ poohlédla se Rose k lince, kde bylo skoro čisto.
V našem malém bytě jsem byl naučený vždycky všechno hned mýt a sklízet, protože bychom se tam jinak nehnuli.
„Půjdu si na chvíli lehnout,“ podal jsem ji prázdné misky.
I když jsem si myslel, že jsem v pohodě, stejně mě to vaření tak nějak unavilo. Ale stejně jsem seděl u stolu a čekal, až Aki dojí, abychom mohli jít společně nahoru.
Aki
„No… Hele… Bude volný víkend, a já bych chtěl pomoct na poli. Stačí mi říct, co a jak, a můžeš mě pořádně zapřáhnout, Rose. Budu rád pomáhat, hlavně když budu vědět, že je to pro nás všechny,“ usmál jsem se a opravdu mě hřálo, jak dobrou rodinu teď mám.
„Jo a taky… Příští týden fotím do jednoho katalogu. Bude to dost dobře placené, chtěl bych dávat něco na jídlo, opravdu. Však jím jak mlejn a pořád rostu, budu rád, když si to vezmeš,“ stiskl jsem na okamžik Rose ruku, aby věděla, že to myslím vážně.
„Ne!“ razantně odmítla a pohladila mě po tváři.
„Chci, aby sis všechno ukládal na školu a udělal ji. To bude pro mě nejhezčí odměna. Opravdu vydělávám spoustu peněz i bez toho a… Budete dělat na poli, to je pro mě veliká peněžní úleva. Nebudu muset najímat pomocníky, mám tři silné kluky tady. Ale Kuro… Ty ještě ne, počkáme, až budeš v pořádku. Mohl bys mi pomoct loupat kukuřici a nakládat ji,“ usmála se tentokrát ona.
V rychlosti jsem dojedl a odložil prázdný talíř do dřezu, abych mohl jít za Kurem a vytáhnout ho na nohy.
„Na chvíli se taky natáhnu, trénink byl ráno náročný, ale potom pomůžu s večeří,“ řekl jsem rychle a chytil Kura za ruku, abych si ho mohl odvést do pokoje.
Kuro
Raději jsem mlčel, když Rose odmítla Akiho pomoc. Nejspíš bych dostal vynadáno, protože jsem měl stejný nápad. Jen jsem přikývl na její návrh, že s í budu loupat kukuřici.
Ani jsem se nenadál a Aki mě už táhl nahoru do pokoje. Ještě jsem za sebou zaslechl Hirovu poznámku o tom, že nemáme dělat kravál, a pak jeho „Au“, když do něj Rose nejspíš drcla, aby byl zticha.
„Jak bylo ve škole? Všechno v pohodě?“ zeptal jsem se, aby řeč nestála.
A taky jsem byl zvědavý. Už tam nechodím prakticky skoro týden a vážně mě zajímá, jestli není něco nového. Například u Ookuby. Jen jsem doufal, že na Akiho něco nezkoušel, nebo se na něj stále nevěšel, jako předtím.
Došli jsme do pokoje a já za námi ještě zavřel dveře, abychom měli svůj klid. Chytl jsem Akiho kolem pasu a přitiskl se mu na záda. Zabořil jsem nos mezi jeho lopatky, protože jsem výš nedosáhl, a natáhl jsem jeho vůni, která mi tolik přes den chyběla.
Aki
„Ve škole? V pohodě, mám pro tebe úkoly, ale teď…“
Chytil jsem jeho ruce a odtáhl je od těla, abych se mohl k němu otočit.
„Mám na tebe hroznou chuť… Ani nevíš, jak mi ve škole chybíš. Aspoň se dotknout tvého kolena, nebo tě na záchodcích políbil… Cokoliv…“
Chytil jsem ho pod zadkem a vyhoupl si ho na klín, abych s ním mohl přejít o kus dál k posteli, kam jsem ho položil. Zalehl jsem ho a prsty pročísl jeho vlasy, abych je mohl stáhnout dozadu a nepadaly mu do očí.
„Jak ses měl celý den… Bolí tě ještě něco? Nebo jak jsi na tom?“ nenápadně jsem zjišťoval, jak na něj můžu, protože jsem ho moc chtěl a zároveň se bál, abych ho nezranil.
Kuro
Tak nějak divně se mi stáhl žaludek, když říkal, že by se mne rád dotýkal i ve škole. Byl to pocit štěstí i smutku zároveň. Byl jsem rád, že jsem mu chyběl, ale zároveň jsem byl smutný z toho, že se ve škole musíme skrývat.
Ale... Bydlíme spolu, takže co nejde ve škole, můžeme si vynahradit potom.
„Bolí...?“ chytl jsem se Akiho kolem krku, abych nespadl.
Nepustil jsem ho, ani když mě položil na postel.
„Ani nevím... Občas mě zlobí ještě žebra, ale hlava už mě nebolí...“
Aspoň ne pořád... pomyslel jsem si v duchu.
Přivřel jsem oči, když mi stáhl vlasy bokem. Bylo to příjemné, když se mne dotýkal svými prsty. Šimralo to a zároveň to bylo opravdu příjemné.
„As... cítím se dobře,“ přitáhl jsem si Akiho blíž, abych ho mohl políbit.
Ano, to teď můžu a nikdo mi to nezakazuje. Můžu se s ním líbat, aniž bych se musel schovávat, nebo se bát, že mě někdo uvidí.
Aki
„Dobře?“ usmál jsem se a sklonil se k jeho tváři, abych ho mohl znovu políbit.
„Co když ti ukážu, jak se cítit ještě líp? Co kdyby… Kdybych si tě dneska vzal celého? Zvládneš to? Nebo to tady ještě bolí?“ prstem jsem naznačil místo, které v tuhle chvíli bylo vážně dobře schované.
Jazykem jsem přejížděl po jeho krásné šíji a místy ho jemně kousl. Rukou jsem zajel pod ten kus látky a prsty podráždil špičku jeho penisu. Jemně jsem promnul jeho velikost v dlani, když začal nabíhat a tvrdnul.
„Líbí se ti to? Nebo tohle?“ nadzvedl jsem se, abych mu mohl vyhrnout tričko a hezky pomalu zuby i jazykem dráždil ty lačně vyhlížející hrbolky, které snad samy zajížděly do mých úst, když jsem je tam nasál.
Kuro
Hleděl jsem na Akiho, jako by mi řekl, kdo ví jak přísně střežené tajemství. Vyjeveně jsem na něj hleděl, když mi řekl, že mi ukáže, jak se cítit ještě lépe.
Netušil jsem, že to vezme tak doslova a bude chtít... no, to...
Ale lhal bych, kdybych řekl, že to nechci. Chci, ale pořád se toho bojím, i když jsem přečetl všechno, co mi Miura donesl.
„No... mazal jsem si to, tak asi nebolí...“ zvedl jsem poslušně ruce, když mi přetahoval triko přes hlavu.
A to nemluvím, že jsem zadržel hlasitý povzdech, když jeho ruka pátrala v mých kalhotách. To jak se dotkl penisu, který nebyl schovaný v boxerkách, protože jsem celý den byl naostro, když jsem nikam nešel.
„Měl bych... měl bych se... nejdříve um...umý...t“
Nedokázal jsem kloudně mluvit, když mě líbal a trápil mé bradavky. Stále mě překvapuje, jak to může chlapa vzrušovat. A že mi to přinášelo sakra dobré pocity...
Aki
„Mazal? Vážně? A taky… Zkoušel jsi to tam? Ta knížka je zajímavá,“ ukázal jsem prstem na stolek, kde ležela, a já si v ní občas zalistoval, když Kuro spal.
Nechápal jsem, jak jsem se ho na to mohl ptát, ale tak dlouho jsem ho chtěl a chci, že to ze mě šlo zcela samo.
„Začneme takhle,“ klekl jsem si před něj a sám se svlékl předtím, než jsem z kalhot pomohl i jemu.
Na moment jsem se zastavil, když jsem si ho celého prohlédl, a pozoroval každý sval, který se mu na těle zachvěl. Pomalu jsem se ho prsty dotknul a přejížděl od krku dolů po každé části pokožky, jak moc jsem se ho chtěl dotýkat. Jemně, tak, jak kdybych se vznášel nad hladinou temné a smyslné řeky. Takový on pro mě byl… Vzrušující… Přitahující… Bylo jedno, že je hubený… Nebo, že toho na světě moc nemá. Naše postavení tomu taky neškodilo… Byl jsem jen já a on.
„Jsi krásný,“ zašeptal jsem, když jsem se skláněl k jeho krku a začal ho líbat.
Mohl jsem dělat cokoliv, už jen proto, že jsem hodlal dneska být nesmírně něžný a možná to i dotáhnout do konce. Toužil jsem potom, aby se cítil tak uvolněný, abych mohl zkusit být uvnitř jeho, i když jen na chvíli… Na kousku… Jen cítit jeho teplo, a jak mě s ním svírá.
Jsem jen chlap… Jak mohu tomuhle stále odolávat? I přes všechno mé sebeovládání mi v jednu chvíli mozek spadne do rozkroku a nic s tím neudělám.
Rukou jsem mu přejížděl po penisu a dráždil ho vším, co jsem mohl použít. Zatím… Druhou rukou jsem sáhl po gelu, který nebyl moc daleko od nás, a já byl dost velký na to, abych dosáhl kamkoliv.
„Můžu? Pokud se bojíš. Nebudu tam pokračovat,“ zastavil jsem se, když jsem začal otvírat lahvičku a viděl jsem to křehké tělo pod sebou.
Kuro
Styděl jsem se mu říct, že když jsem si mazal to místo, že jsem prstem zajel i dovnitř, když už to nebolelo. Spíš, že jsem si to mazal i když už to nebolelo, jen jsem chtěl vědět, jaké to je, když...
Ale neřekl jsem to. Jen jsem celý zčervenal a se skloněnou hlavou ho pozoroval, když svlékl sebe a potom mne.
Vážně jsem se těšil na dnešní odpoledne. Věděl jsem, že skončí ve škole dříve a budeme mít pro sebe konečně víc času. Ale že se stane tohle...
Dolehl jsem, skoro jsem splynul s postelí, když mě Aki začal laskat. Šimralo to, a přitom to bylo tak vzrušivé, že mi pod tím pocitem vstávaly všechny chloupky na těle. Měl jsem doslova husí kůži, ale takovou příjemnou, která mě v jednu chvíli donutila nahlas zavzdychat. Přivíral jsem oči, jak moc mi to bylo příjemné. Zvlášť, když se zaměřil na můj penis, který začal tvrdnout víc s každým otřením jeho ruky.
Snad automaticky jsem postupně, pomalu roztahoval nohy. Jako by to bylo přirozené, ani jsem nad tím nepřemýšlel. Ale když jsem otevřel oči a uviděl v jeho ruce lahvičku gelu, ztuhnul jsem.
Nějak se to ve mně stáhlo strachem, že to přece jen bude bolet. Co když to nevyjde ani tentokrát?
Pootočil jsem hlavu a zadíval se na knihu na stole.
Přečetl jsem ji dvakrát. Snad každou věc jsem si zapamatoval. Tak čeho se bojím?
„M-můžeš,“ vydechl jsem nakonec a zavřel jsem oči.
Chtěl jsem zůstat ve tmě. Nechtěl jsem se dívat, na co se chystá. Jen prostě čekat na jeho dotek. Nechat se překvapit... Chtěl jsem tomu dát volný průběh. Vyjádřit tím Akimu mou plnou důvěru v to, že tentokrát to bude dobrý...
Aki
Zachvěl jsem se, když souhlasil. Moje vzrušení ještě víc naběhlo a já se mohl touhou po ně zbláznit. Jak kdyby vypustil čerta z krabičky.
„Budu opatrný a jemný… Nemusíš se bát,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem se jedním prstem natlačil do jeho dírky, a přitom ho začal líbat.
Nedával jsem mu prostor, aby se soustředil na něco jiného než blaho, které jsem mu dopřával všemi směry. Prstem jsem se dostal tak hluboko, abych cítil ten výstupek, který dělá prý muže povolnější. Podle toho, co mi říkal Seiji, jsem se snažil řídit, protože při tom stěhování mi dělal dost podrobnou přednášku a dával si záležet, aby nic nevynechal.
„Dám tam druhý, neboj se,“ olízl jsem mu ucho a jemně ho skousl, jako stimulaci.
Zasunul jsem i druhý a byl jsem překvapený, jak dobře to šlo. Ten gel patřil mezi špičky, podle toho, co jsem četl na internetu. Bylo jasné, že je důležité, mít kvalitní zboží, aby to bylo příjemné pro oba. Začal jsem stejnými pohyby rukou na penisu i v jeho otvoru pohybovat ve stejné frekvenci, jak kdybych si ho bral, a přitom zaměstnával jeho rty a bradavky. Nic se nesmělo opomenout. Nic.
Pomalu jsem přidal po určité chvíli i ten třetí prst a snažil se ho dostatečně roztahovat, abych mohl… Abychom oba mohli… Poprvé se milovat.
Kuro
Už jsem si dávno zvykl být před Akim nahý. Ale teď, když jsem pod ním ležel zcela obnažený, to bylo jiné. Bylo to zvláštně vzrušivé, zvlášť když jsem měl stále zavřené oči a nevěděl jsem, kterého místa se kdy dotkne.
Vždy mnou projelo to mrazení, ten divný pocit v břiše, který mě nutil stáhnout svaly, a ty se potom roztřásly, když jsem je zase povolil.
Byl jsem rád, že mám zavřené oči, protože bych je nejspíš protáčel na druhou stranu tím blahem, který mi Aki dopřával.
A to byly jen polibky, rty, jazyk, jeho prsty... Ty, které se postupně dobývaly dovnitř.
Jeden po druhém...
Stáhl jsem se při tom prvním, ale dopřál mé dírce tolik gelu, že nejspíš budeme muset dát vyprat prostěradlo, až skončíme. I tak to trochu zaštípalo, ale vydržel jsem. Jeho prst ve mně klouzal bez jediného zadrhnutí, a v jeden moment narazil na můj hrbolek, který se skrývá uvnitř každého muže a jen pár dokáže ocenit to vzrušení, když se ho někdo nebo něco dotkne.
Můj dech se zkracoval s každou další minutou, a vzrušení v něm opravdu nešlo přeslechnout. Svíral jsem prostěradlo, když mnou místy projel znovu ten neskutečná pocit, při dalším dráždění mé prostaty.
Cítil jsem to teplo to horko dole, které vznikalo při tom tření, když se můj zadeček plnil dalšími prsty a já měl najednou pocit, že se jich tam už více nevejde. Moje dírka pulsovala pokaždé, když s nimi jen pohnul, a postupně začínala chtít víc. Víc toho dráždění, kdy jsem přestával být sám sebou. Jen jeho občasné polibky mě vracely zpět, abych nezapomněl, že tu nejsem sám, kdo chce zažít to nádherné, co přináší spojení dvou lidí...
Aki
„Kuro… Já už nemůžu… Chci tě… Celého,“ zavrčel jsem mu do ucha, když se moje erekce nepříjemně tlačila do jeho stehna a já se nebyl schopen dál ovládat.
Věnoval jsem jeho přípravě tolik času, že jsem sám sebe dostal na konec. Nemohl jsem dál snášet tu touhu, co mě svazovala.
„Odpusť, ale jdu dovnitř,“ vytáhl jsem opatrně prsty a pohladil ho po zadečku.
„Otoč se a klekni si,“ zašeptal jsem mu svou prosbu do ucha a oddálil se od něj natolik, aby to mohl splnit.
Doufal jsem, že tentokrát to vyjde a on po minulé zkušenosti necouvne. Udělal jsem vše, aby se cítil dobře… Všechno, aby se nic nepokazilo. Muselo to být dost, protože jsem ho rozhodně chtěl.
Kuro
Užíval jsem si všechno to Akiho laskání tak moc, že jsem zapomněl na celý svět. Skoro jsem ani nevnímal, jestli mi něco říkal. Ale jeho slova: „Otoč se a klekni si,“ mě rázem probrala.
Na moment jsem ztuhnul, a dokonce i přestal dýchat.
Byl jsem v rozpoložení, že jsem byl ochoten přistoupit snad na vše, ale po jeho slovech mi hned do hlavy naskočila myšlenka na to, jak moc to tenkrát bolelo.
Ale...
Při pohledu na Akiho, jak se drží z posledních sil, a taky, jak moc se snažil a jak moc dobře mi to dělalo, jsem nakonec přikývl. Věřil jsem, že bude opatrný a při tom množství gelu to ve mně muselo klouzat jak na klouzačce.
Otočil jsem se a zvedl jsem se na kolena. Sevřel jsem v ruce polštář a zabořil do něj hlavu. Chtěl jsem se na Akiho přitom dívat, ale... Podle toho, co jsem četl, by takhle měl ten průnik být snadnější.
Na společné pohledy budeme mít času víc než dost. Aspoň v to doufám...
Mírně jsem se prohnul v zádech a vystrčil proti Akimu zadeček, jak jsem nejvíc mohl. S mírným třesem snad ve všech svalech a s rozechvělým dechem jsem čekal...
Aki
Poslechl… Dech se mi zrychlil tak moc, že jsem se bál infarktu. Nemohl jsem zastavit ten šílený třes, který ovládl moje tělo. Bylo to jako kdyby mnou najednou probíhalo milióny mravenců a nějaká zvláštní křeč je na cestě doprovázela.
„Miluji tě… Moc…“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem se nad něj nahnul a pevně sevřel obě jeho půlky v rukách.
Velmi pomalu, jsem začal do něj pronikat. Tentokrát to bylo jiné… Vlhké a kluzké. Jak kdyby to hrozné předtím, nikdy nebylo. S každým dalším kouskem, co jsem byl hlouběji v něm, jsem ztrácel pojem o světě kolem nás. Bylo mi tak úžasně, když mě svíral svými stěnami, ale přitom mě nechtěl o penis připravit.
„Začnu se hýbat,“ chytil jsem ho jemně pod krkem, aby mi nikam neklouzal a začal přirážet.
Kdyby nyní řekl konec, nemohl bych přestat… Nemohl… Musel bych to dokončit.
Druhou rukou jsem mu stále dráždil jeho vzrušení, aby i on cítil tyhle krásné pocity. Chtěl jsem, abychom v tom byli oba a ani jeden nebyl o nic ochuzený.
Kuro
Bál jsem se. Čekal jsem ten nepříjemný tlak, tu bolest, která měla přijít, i přesto, že se Aki snažil připravit si mě.
S napětím jsem očekával, jaké to bude. Ještě víc jsem sevřel polštář, stáhl si ho pod sebe, a víc jsem do něj zabořil obličej, když se na mě začal tlačit. Třásl jsem se, zatínal jsem zuby, zatajil jsem dech...
Když jsem ucítil ten tlak, prakticky skoro vůbec jsem nedýchal, a srdce mi přitom tlouklo tak rychle, že jsem měl pocit, jako by mi mělo vyskočit z hrudi.
Měl jsem pocit, že to, co se probíjí dovnitř, tam prostě nemůže vejít. Měl jsem tendenci ho vypudit ven, ale Aki to nevzdával a tlačil se po malých kouscích dál.
Když byl ve mně úplně celý, na moment se zastavil. I přesto, že to tentokrát nedrhlo, stejně to bolelo. Ale už ne tak jako předtím. Dalo se to snést...
Prudce jsem vydechl, když mi došlo, že se Aki nehýbe a nejspíš mi dává čas si zvyknout. A v tu chvíli, kdy jsem konečně začal zhluboka dýchat, jsem se začal uvolňovat a neměl jsem už tendenci ho tak v sobě moc svírat.
Byli jsme spojení... Já a Aki... Poprvé a tak, jak jsem si to kolikrát přál a představoval. Chtělo se mi brečet štěstím, ale on mi nedal vydechnout. Chytl mě pod krkem a začal líbat. Nejprve váhavě, ale potom jsem se začal víc zapojovat do polibku, abych zapomněl na ten tlak dole, na který jsem si stále nemohl zvyknout.
Pocit strachu, obav z bolesti, začal pomalu mizet. Nechal jsem Akiho dělat, co uznal za vhodné. Naplno jsem se poddal jeho vedení...
Začal se pomalu hýbat, a přitom se staral i o můj penis, který trochu ztratil na své pevnosti, když do mne Aki pronikl.
Ale...
Bolest, kterou jsem cítil, se s každým dalším jeho nájezdem měnila. Ustávala a přecházela v něco, co jsem ještě nezažil. V něco hodně příjemného, něco, co jsem si tak moc přál... Nedokázal bych ani popsat své pocity, které přicházely a stávaly se silnější a silnější, že přehlušily všechno ostatní...
„Ta-taky tě mi-luji...“ vydechl jsem a konečně jsem se uvolnil.
Začal si naplno užívat té nádhery, co mi Aki právě dával.
Aki
Když jsem ucítil, jak mě uvnitř přestal mačkat, a pouštěl mě hlouběji a hlouběji, už jsem se nedržel zpátky. Začal jsem silněji přirážet a vyjíždět ven, abych mohl nám oběma dělat ještě víc dobře.
„Kuro… Je to tak… skvělý,“ vypustit jsem z úst ve výdechu, jak úžasné to bylo.
Nepřestával jsem mu protahovat penis a párkrát stisknout jeho kulky, aby se příjemné pocit ještě víc roznesly jeho tělem. Začínal být pod mými dotyky vláčný a povolný, a o to víc jsem se do toho všeho ponořoval. Jenže… Tohle bylo naše první poprvé a on byl tak těsný… Nedalo se to dlouho vydržet.
„Už… už budu,“ zasténal jsem, když jsem udělal poslední silný příraz, a všechno, co jsem v sobě uschovával, jsem vypustil do jeho zadečku.
Bylo mi tak báječně… Takhle dokonalý orgasmus jsem nikdy s nikým neměl. Možná to bylo i tím, že jsem ho vážně miloval.
Kuro
Mé tiché vzdechy se stávaly hlasitějšími a sem tam mi z úst uniklo i polohlasné zasténání.
Nedokázal jsem se projevit víc nahlas, protože jsem měl stále na paměti, že v tomhle domě nejsme sami.
Nechápu, proč se musím kontrolovat za každé situace. Proč se nenechám volně unášet tím, co právě probíhá...
I přesto jsem se po chvíli uvolnil natolik, že jsem si další Akiho přírazy opravdu už užíval se vším, co mi to přinášelo. Muselo pro něj být obtížné zvládat sebe, a ještě se starat o mne. Nechápal jsem, jak to dokáže.
Ale jedno jsem věděl jistě. To, co se začalo dít s mým tělem, to teplo, horko, které se ve vlnách převalovalo mým tělem, stejně jako chvění přecházel v třes, který jsem nedokázal zastavit... To bylo to, co jsem chtěl od začátku. To bylo to, po čem jsem tak moc toužil od chvíle, kdy jsem se do Akiho zamiloval. To je to, co způsobilo, že jsem měl nohy jak z gumy a měl jsem problém se udržet na kolenou.
Už jsem nedokázal sténání v sobě tlumit. Znovu jsem se zabořil do polštáře a nechával mnou projít to hořící peklo, které by se ale dalo nazvat rájem...
Snad automaticky, aniž bych nad něčím přemýšlel, jsem Akimu začal sám vycházet vstříc, když jeho pohyby zpomalily ve chvíli, kdy on prožíval své vyvrcholení. Přestal jsem se kousat do ruky a posunul ji dolů, abych zesílil tlak a tření na mém penisu, který už měl namále...
Bylo to jako výbuch. Tak silný pocit jsem ještě nezažil. Celým tělem, celou myslí jsem to prožíval... Jen jsem sténal do polštáře a kousal ho, a snažil se nepřijít o zdravý rozum, jak mocný ten orgasmus tentokrát byl.
Aki
Pevně jsem Kura chytil pod hrudí a natiskl na své tělo, když pode mnou začal vláčnit. Chvěl se tolik, že jsem se bál, aby se nerozplácnul, pod mou váhou, až na něj dolehnu. Nechal jsem ho dojít konce a díval se na to, jak se přivádí k orgasmu i on. Bylo to něco tak zvláštního… Nádherného… Neměl jsem slov na to, co jsem právě v tuhle chvíli prožíval, protože to bylo tolik osobní… Tolik jen o nás dvou. Dosedl jsem na paty, a přitom vytáhl i Kura k sobě. Pevně jsem ho svíral a za bradu si ho otočil tak, abych ho mohl dál líbat. Díval jsem se do jeho nádherných očí a ukazoval mu, jak moc ho miluji. Na tenhle okamžik jsem vážně dlouho čekal, a když se to konečně povedlo, bylo to pro mě jako vznášet se někde v oblacích.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem mezi polibky, ale nechtěl jsem z něj vyjet.
Čekal jsem do poslední chvíle, než ho můj penis opustil sám. Potom jsem ho položil a přetočil na záda, abych se na něj mohl dívat, když jsem ulehal vedle něj.
„Bolí tě něco?“ ptal jsem se a dál ho líbal, jak kdybych se ho nemohl nabažit.
Kuro
Třásl jsem se, když jsem vyvrcholil, a přes mou i Akiho ruku dopadalo sperma na prostěradlo pod námi.
Rose nás za to nejspíš zabije, ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno. Užíval jsem si každý pohyb, každou vteřinu, která prodlužovala ten nádherný pocit. Překotně jsem dýchal a srdce vyvádělo jak šílené, protože jsem se stále nedokázal uklidnit. Netušil jsem, že to může být až takové...
Moje dírka stále pulsovala pod tím příjemným tlakem, a ten skvělý pocit, co se usadil v mém těle jako nějaký dobyvatel, mě velmi pomalu opouštěl.
Když však ze mne Aki konečně vyjel, trochu jsem syknul. Už jsem se začal vracet do normálu a tohle bylo trochu nepříjemné. Jako bych byl zase na začátku, kdy jsem měl problém ho do sebe pustit.
„Jsem v pohodě,“ zvedl jsem ruku a pohladil Akiho po tváři.
Usmíval jsem se. Byl jsem šťastný, že jsme to zvládli. Že já jsem to zvládl a mohl tak prožít něco, o čem se mi zatím mohlo jen zdát. Byl jsem šťastný, že jsem mohl i Akimu dopřát to potěšení.
I když jsem věděl, že se budu za chvíli cítit, jako bych přišel po náročném silovém tréninku a bude mě bolet každý sval a hlavně bedra.... I tak jsem byl šťastný a spokojený.
Šťastný... tohle slovo se mi neustále honilo hlavou, a nedokázal jsem se ho zbavit, i když na mě začala padat únava.
Přeci jen to pro nás... hlavně pro mne... bylo poprvé. Moje poprvé a úplné milování s člověkem, kterého tak moc miluji.
Usmíval jsem se stále jak jelito i ve chvíli, kdy se mi začínaly zavírat oči...
Aki
Líbal jsem ho po tváři, a když zavíral oči i na víčka, tvář… Nenechal jsem jedno místo bez polibku. Přitulil jsem se k němu, ale nemohl jsem usnout, jako kdyby mi někdo vlil spoustu síly do žil. Byl jsem nadopovaný tím skvělým pocitem, který se mi teď rozléval každým svalem. Euforie… Absolutní a nekončící euforie.
„Hezky se vyspi,“ zašeptal jsem, když jsem viděl, jak tvrdě usnul a roztomile pochrupkával.
Přikryl jsem ho snad až k nosu, a do ruky místo sebe mu vtiskl polštář. Políbil jsem ho na čelo a pomalu se i s věcmi vytratil na chodbu, abych se mohl obléci. Zavřel jsem dveře, ale když jsem se otočil, málem mě ranilo, když jsem narazil do Seijiho.
„Co tu kurva…“ prsknul jsem po něm a on si mě jen se zájmem prohlédnul, jak mi spadly věci na zem.
„Jen jsme přijeli na návštěvu a zjistit, jak se vám daří… Ale asi není potřeba, co?“ zasmál se, když viděl můj spokojený výraz.
Radši jsem ho otočil zpátky ode dveří a pošťouchnul, aby vypadl. Sám jsem se v rychlosti oblékl a šel za ním dolů, protože jsem stejně chtěl Rose pomoct s večeří.
Kuro
Cítil jsem ty Akiho polibky, ale nedokázal jsem už otevřít oči, natož mu je vrátit, či něco říct. Jako by mě někdo praštil palicí po hlavě... Usnul jsem tak tvrdě, že jsem to usínání nestihl snad ani postřehnout.
Byl jsem z toho tak unavený, že se mi dokonce ani nic nezdálo. Když jsem se vzbudil, přitáhl jsem ruce k sobě, a první myšlenka, co mě napadlo, byla, že je Aki nějak moc měkký. Otevřel jsem oči a nevěřícně hleděl na ten polštář, co jsem svíral v náruči.
Pootočil jsem hlavu a rozhlédl se po pokoji. Byl jsem tady sám.
Na chvíli jsem oči znovu zavřel a představoval si, jak to bylo úžasné, a znovu jsem se začal usmívat. Mé představy byly tak živé, že jsem dokonce cítil i ten zvláštní pocit dole...
Zajel jsem tam rukou a dotkl se toho místa. Po mém doteku se mi dírka automaticky víc stáhla a já na prstech ucítil zaschlé sperma, které mi tam po Akim zůstalo. Nejraději bych si ho tam nechal, ale věděl jsem, že to nejde.
Pomalu jsem začal vstávat z postele. Bylo to, jak jsem si myslel. Měl jsem namožené snad všechny svaly a nejvíc asi nohy. Když jsem se postavil, ještě se mi třásly, a to nemluvím o tom, když jsem se chtěl sehnout pro oblečení.
Oblékl jsem na sebe volné domácí kalhoty, a pak, jako bych měl obrnu, jsem se pomalu sunul přes chodbu do koupelny, abych se mohl osprchovat.
Aki
„Takže jsme to konečně udělali?“ usmál se Miura a já bych přísahal, že mě tím zase provokuje.
„Myslím si, že jsi to slyšel, ne? Proč se tak blbě ptáš?“ přivřel jsem oči a zamračil se na něj.
„Jo,“ radši dál nemluvil, protože do něj Seiji drcnul a bylo vidět, jak ho přitom plácl po zadku, aby radši mlčel.
„Je v pořádku?“ podíval se nahoru Hiromi a já jen přikývl.
Přeci jen to bylo o mnoho lepší a jiné. I když jsem nechtěl, musel jsem v duchu Seijimu i Miurovi poděkovat. Ukázali nám, jak na to, a přitom si neublížit.
„Sedni si,“ ukázala Rose na židli a zatvářila se trošku přísně, i když jí to moc nešlo.
Hned jsem si sedl a ostatní taky. Vládla tu zvláštní nálada, a já moc nechápal proč, jak kdybych udělal něco, o čem ani nevím.
„Ta škola, na kterou si podával přihlášku na pediatra… Odmítla tě, protože tam byl tvůj otec a mluvil s ředitelem. Skoro na všech školách v okolí a byl i trochu dál. Mám pocit, že rozehrává dost nepříjemnou hru,“ promluvila Rose a já se naštval.
„Jak mohl? Sakra… Vždyť mě nechal jít, tak o co mu jde? Proč jako nemůžu dělat, co chci? Jak… Jak se takhle někam dostanu?“ sklesle jsem opřel obličej do rukou a byl vážně naštvaný.
„Bude to těžké, ale ne nesplnitelné. Vím to proto, že jsem mluvil se strýcem. Taky mu to říkal, ale neboj se, má pro tohle pochopení, a když jsem s ním mluvil já, tak…“ usmál se Seiji a poplácal mě po rameni.
„Máš přijít na přijímačky tam. Za takového kluka bude rád, a ještě je tam i basketbalový tým, mohl bys to mít jako stipendium, jo?“ mluvil dál, a já na něj jen nevěřícně koukal.