Aki
„Nejsi divný… Tohle neříkej. Je dobře, že ses mu vyznal, i když ten způsob… Je teď hodně zranitelný, musíš být opatrný. Ale zase… Chápu, že po tomhle s rodiči jsi rozladěný,“ stáhla Rose obočí k sobě a já ji poprvé viděl trochu naštvanou.
„A taky jsem na něj neměl sahat. To je moje chyba. Nejspíš to vážně vypadalo divně,“ usmál se ten kluk, když vešel do pracovny.
„Jsem Miura a ten bručoun u knížek je Seiji, chtěli jsme opravdu jen pomoci. Nemusíš se cítit blbě, nebo tak, jako všichni se učíme a tohle je zrovna velmi delikátní a nebezpečná věc. Podle toho, co Kuro říkal, jsi se vážně snažil, ale moc jste spěchali. Máte tam nechané nějaké knížky a rady, co jsem stihl sepsat. Vážně tě moc miluje, tak se na něj moc nezlob, ano?“ dotkl se mé ruky a já ji hned stáhnul.
„Omlouvám se, ale nemám náladu na tyhle věci,“ povzdechl jsem si a napil se čaje.
„Aki…“ pohladila mě po hlavě Rose a posadila se vedle mě.
Od té doby jsme se bavili a snažili si vyjasnit co se stalo. Řekl jsem o domovu a rodičích, jak se chovali. Rose po celou dobu jsem kroutila hlavou, že je to až nesmyslné, ale místy zas chápala jejich pozici. Bylo to vážně dlouhé, takže jsem nakonec i s kluky promluvil, ale většinu času mluvili ostatní, mě ke slovu pustili jen výjimečně.
Dokonce jsem na chvíli zavřel oči, ale polekaně je otevřel, když do místnosti vpadl jak velká voda Kuro.
„Jsem tu… Nejanči a pojď ke mně,“ řekl jsem rozespale a natáhl k němu ruku, aby si mi sedl na klín.
Kuro
Zarazil jsem se, když jsem viděl celé to osazenstvo. Ale když se ozval Aki, vzpamatoval jsem se a hned se rozešel k němu. Rose i kluci se usmívali, když jsem se mu usadil na klíně. Jo, jsem malý a v jeho náruči se dokonale ztratím.
„Měl jsem strach, že jsi odešel,“ zašeptal jsem a víc se k němu přitiskl, abych se zahřál.
Pořád mi byla zima a zpocené triko se na mě nepříjemně lepilo. A bylo mi jedno, že se na nás ostatní dívají a že jsem vlastně v domě Rose. Bylo mi to jedno. Pro mne bylo hlavní, že tu Aki zůstal se mnou.
„Je mi líto, že jsi musel odejít z domu. Nechtěl jsem, aby se ti stalo to samé, co mě,“ chytl jsem Akiho kolem pasu.
„Myslím, že by ses měl převlíct a jít si lehnout,“ naklonil se k nám Miura.
Chtěl se dotknout mého čela, ale když viděl Akiho pohled, stáhl ruku zase zpátky.
„Sory, to je doktorský reflex,“ zasmál se a raději poodstoupil do bezpečnější vzdálenosti.
Tenhle kluk je opravdu bezprostřední. Začínám ho mít rád, i když se známe teprve pár hodin a polovinu z toho jsem prospal. Myslím, že jsem našel nového kamaráda.
„Myslím, že bys měl,“ promluvila už i Rose a já ucítil její drobnou ruku na čele.
„Ne, to je dobrý, jsem v pohodě...“ odmítl jsem se od Akiho hnout.
Aki
„Tobě nemá být co líto, stejně k tomu muselo jednou dojít, pokud chci dělat pediatra. Táta by to nikdy nepřijel a bral by to jako protest, ale to není. A taky… Chci být s tebou, to se nezměnilo, ani na chvíli,“ usmál jsem se na Kura a zabalil ho do deky, kterou mi Rose podala.
„No… Když nechceš jít sám,“ vstal jsem i s Kurem v náruči a podíval se na ostatní.
„Uložím ho a sám si lehnu, takže zase někdy. Dobře dojeďte,“ rozloučil jsem se s nimi.
„Zítra dojedu i s tím náklaďákem a odvezeme ten nábytek sem, jak jsme se domluvili,“ řekl Seiji a přitáhl si Miura blíž k sobě.
„Ok, dobrou,“ odpověděl jsem ještě a už nesl tu svou panenku do postele.
„Musíš odpočívat a nabrat sílu. Nemusíš se bát, s Rose je vše domluvené a rovnou mi ona sama řekla, kdy si dovezu věci. Je prý jasné, že jsem tu vítán a její další syn, na kterého je hrdá. Je to zvláštní mít někoho takového, kdo se k cizím chová jak k vlastním. Mám je oba rád, ale tebe… Mnohem víc.“
Jemně jsem ho políbil na nos a uložil na postel. Sám jsem si jen stáhl kalhoty a pevně Kura objal, abych ho cítil, jak je tu se mnou.
Kuro
Podle toho, jak Seiji mluvil s Akim, mi bylo jasné, že nakonec snad našli společnou řeč a Aki už se tolik nezlobí. Nechal jsem se odnést do pokoje, i kdybych došel sám. Ale takhle jsem se ho mohl držet a já měl konečně pocit, že je to definitivní. Zůstane se mnou, a ten sen, ta hrozba v podobě Ookuby, už nebude tak strašná.
Stejně jsem přemýšlel, že poprosím kluky, aby mě naučili nějakých pár chvatů. Stačila by mi sebeobrana, a v tom je Hiromi opravdu dobrý, podle toho, co jsem viděl.
Než se Aki svlékl a vlez za mnou do postele, ještě jsem si stáhl to zpocené triko. I když mi bylo pořád trochu chladno, tak jeho teplé tělo mě za chvilku zahřálo.
Tiskl jsem se na něj a spokojeně se na něho díval.
„Vážně mě mrzí, co se stalo u vás doma, ale... Jsem rád, že jsi tady se mnou,“ řekl jsem popravdě. „Víš, volal jsem ti, ale vzal to tvůj táta a řekl mi, že se máš ženit a přestupuješ na jinou školu. Že se prý už neuvidíme a k telefonu tě nechtěl zavolat, protože jsi právě se snoubenkou. A víš, říkal to i Ookuba, když jsme včera jeli pro Hiromiho do školy. Prý když si řekne, tak mu ta holka kdykoliv udělá vedle tebe místo.“
Stáhl se mi žaludek, když jsem si na to vzpomněl. Přeci jen Aki chodil s holkama a tohle je pro mne těžší než cokoliv jiného. Ten pocit, že by snad jednou mohl odejít s holkou a představa, co s tou svojí snoubenkou mohli dělat...
„Bál jsem se, že tě už neuvidím,“ posteskl jsem si.
Aki
„Aaaaa… To fakt není možný. On je takhle otravnej i po telefonu, a to není jeho. Promiň… Vzal mi ho z kapsy, když mě zamykal v pokoji. Jo… Normálně mě zamkl v pokoji a nedovolil vyjít ven. Zamkl mě tam i s tou holkou, co byla jak nějakej poslušnej pes. Bylo mi z ní vážně blbě. Když jsem se šel učit a nevšímal si jí, vyběhla z pokoje a brečela. Vážně… Jako je tohle normální? Nakonec jsem rád, že to dopadlo takhle, otec by mi nikdy nedovolil být takovým, jakým jsem,“ povzdechl jsem se a přitáhl si Kura ještě blíž, abych ho mohl políbit.
„Ookuba je blbec… Je to můj kamarád a to nezměním. Znám ho od prcka a zase není tak špatnej, ale miluji tebe, ne jeho. Jsi pro mě nejdůležitější, to je všechno.“
Pohladil jsem ho po tváři a víc zabalil do peřiny, aby nám oběma nebyla zima.
„Taky jsem se toho bál, abych tě ještě někdy viděl. Pořád jsem hledal způsob, jak zdrhnout, ale šlo to těžko, až komorník měl mozek a pustil mě. Snoubenka… Ne… Nemám zájem o ni, ale o tebe,“ znovu jsem ho políbil a přitul se k němu, abych ho zahříval.
Kuro
Nestačil jsem se divit tomu, co Aki říkal. Ale na jednu stranu jsem byl rád, že to nedopadlo u nich doma hůř. Že nedopadl jako já. Ale na něj si zřejmě jen tak někdo netroufne, už jen proto, že má opravdu vysportovanou postavu a je vysoký. To samo o sobě už lidi tak nějak odrazuje si něco začít.
„Ještě že aspoň váš komorník měl dost rozumu. Je opravdu hodný,“ přikývl jsem.
Celkově se mi to ale nelíbilo. Měl jsem pocit, jako by jeho otec neřekl ještě poslední slovo. Ale mohl jsem jen doufat, že je to jen má hloupá představa, strach, který se nevyplní.
„Půjdeš zítra do školy?“
Víc jsem si přitáhl peřinu, protože mi znovu začínala být zima, i když jsem se hřál o Akiho tělo.
Měl by jít do školy, já taky, ale nevím... Já rozhodně teď ještě nemůžu. Ale potřeboval bych vyplnit dotazník ohledně další školy.
„Mohl bych... zašel bys mi prosím pro prášky?“
Ještě jsem nevečeřel, ale v tuhle chvíli jsem vůbec neměl hlad. Cítil jsem se strašně unavený a vůbec se mi nechtělo ani vylézat z postele.
Aki
„Zítra asi už ano, ale ty ještě zůstaň v posteli. Ookuba je aspoň k něčemu dobrý a zařídil, abych nemusel přestoupit a mohl zůstat tady, jinak si to neumím představit. Taky… Měl bych za tři měsíce převzít dědictví po babičce, po mých narozeninách, což mi připomíná,“ zvedl jsem se z postele a natáhl si tepláky, abych se dole nepromenádoval jen v trenkách.
„Hned ti donesu ty léky,“ vyšel jsem z pokoje a hned si to namířil dolů k pracovně, kde jsem si nechal kabelu.
Kluci tu byli i s Rose a nejspíš se tu chystali i přenocovat podle toho, jak jim Hiromi chystal postele v hostinském pokoji dole vedle kuchyně.
„Ty ještě nespíš?“ zeptala Rose, když mě viděla.
„Ne, jdu si pro něco…“ natáhl jsem se po brašně a rozepl ji, abych vytáhl malou krabičku, kterou jsem měl v boční kapse.
„Kde má prosím tě Kuro léky,“ zeptal jsem se jí s šel natočit vodu do sklenky.
„Hned ti je dám,“ odpověděla a došla k jedné ze skříněk, aby mi je podala.
„Zítra jdu do školy, tak ať mě Hiro vzbudí až se bude chystat. Jsem hroznej na vstávání, dovoluji mu klidně do mě kopnout,“ usmál jsem se a vzal si vše, co jsem potřeboval, abych mohl odejít zpět za Kurem
Hned za dveřmi pokoje jsem hodil cestovku na zem a s léky a malou krabičkou došel ke Kurovi.
„Tak… Tohle vypij a spolkni,“ čekal jsem až to udělá a potom z poza zad vytáhl tu malou krabičku.
„Všechno nejlepší Kuro,“ políbil jsem ho na čelo a podal mu ji.
Jen jsem doufal, že se mu ten náramek z bílého zlata bude líbit. Těžko se shání něco s motivy a aby to nebyl šunt, tohle bylo z poslední kolekce nejlepšího japonského návrháře. Krásný motiv dvou letících ptáků, jako výraz svobody. To teď byl… Volný.
Kuro
Zase ten Ookuba. Nejspíš se ho nezbavím, dokud budeme chodit do téhle školy. Budu si na to muset zvyknout.
I přesto jsem se zamračil, když Aki šel dolů. Vážně se mi to nelíbilo a já se opravdu netěšil na to, až toho kluka zase uvidím. Určitě se bude po Akim zase plazit, tak jako předtím. A hlavně... Jak to bude, když Aki bude ve škole a já ne?
Když se Aki vrátil, tvářil jsem se už, jako by se nic nestalo. Vzal jsem si léky a zapil je. Když jsem odložil sklenici, jen jsem se užasle díval, jak mi podává dárek.
Opravdu mě mile překvapil, že si vzpomněl na mé narozeniny, i když jsem mu o nich neříkal.
„Děkuji,“ přitáhl jsem si ho pro polibek.
Hned na to jsem se pustil do rozbalování dárku. Byl jsem nedočkavý, ale přesto jsem ten papír rozbaloval opatrně. Dával jsem si na čas, a o to víc ve mne zvědavost rostla.
Když se přede mnou ukázala ta nádhera, nevěděl jsem, co mám říct. Vážně jsem na to koukal, jako na nějakou svátost, a opravdu mi došla řeč.
„To... to je... krása...“ vydechl jsem konečně a roztřesenými prsty jsem vytáhl ten nádherný náramek.
Musel být podle mne drahý. Ale vzpomněl jsem si na to, co mi včera řekla Rose, když jsem od nich dostal telefon. Oba dárky byly pro mne cenné. Ještě nikdy jsem nedostal nic takového. Tak cenného...
Ale ten Akiho dárek byl pro mne větší vzácnost než nový mobil.
Promiň, Rose, promiň, Hiromi, ale tohle je... něco jiného.
„Je opravdu moc krásný. Mám z něj radost.“
Oči mi musely úplně zářit, srdce tlouklo jako šílené, a usmíval jsem se jak jelito.
„Nasadíš mi ho?“ zvedl jsem krabičku k Akimu.
Aki
Líbilo se mi, jak Kuro zářil, když tu krabičku otevíral. Dřepl jsem si před něj a vytáhl náramek z krabičky a zapl mu ho na zápěstí. Ještě jsem ho na to místo políbil a zahleděl se mu do těch jeho nádherných očí. Sice může být vyzáblý, jak chce, ale jeho oči… Mám rád, jak se na mě dívá, jak mluví… Vyjadřuje se... Ve všem, co dělá, mi říká pravdu a nenutí do věcí, které nechci.
„Má to i legendu. Navrhl to jeden z předních návrhářů a já to získal na jeho přehlídce. Mám to už nějaký čas, ale zatím se nenašel nikdo, komu bych to chtěl dát. Máš to prý dát jen tomu, komu patří tvoje srdce, protože jedna holubice jsi ty a jedna já. Znamená to svobodu a lásku. A taky… Ozval se mi asi před týdnem, že by mě dal práci. Myslím si, že bych mohl vydělat nějaké peníze, abychom mohli něco vymyslet, co? Fotil bych… Neboj, jen oblečení,“ usmál jsem se a políbil ho.
Vážně mi s ním bylo dobře… Moc dobře.
Kuro
Zvedl jsem ruku a prohlížel si tu nádheru, která se leskla na mém zápěstí. Nikdy jsem nedostal nic tak hezkého.
„Děkuji,“ popadl jsem Akiho kolem krku. „Je opravdu moc krásný.“
Normálně mi oči zvlhly, jak jsem byl dojatý. Otřel jsem si je a trochu se oddálil, abych viděl Akimu do obličeje.
„Vážně se mi moc líbí a mám z něj moc velkou radost,“ políbil jsem ho na rty.
Konečně jsem ho pustil a posunul se po posteli víc dozadu, abychom si mohli lehnout. Byl jsem unavený a bylo vidět, že Aki také. Nedivil jsem se. Určitě toho má za sebou dost. Stačí si jen vzpomenout na to, co já absolvoval doma před dvěma dny.
„Říkáš focení? A nevadilo by, kdybych tam šel s tebou? Chtěl bych se na tebe podívat, až tě budou fotit.“
Nebyl jsem proti tomu, aby dělal modela, je hezký v obličeji a jeho postava je skvělá. Ale bál jsem se ho nechat takhle někde samého. Spíš... žárlil jsem na něco, co ještě nezačalo. Chtěl jsem s Akim být prostě co nejvíc.
Aki
„Myslím, že by to šlo. V pondělí mám první zkoušku a hned focení nějakých podzimních hadrů. Je to snadný vydělání peněz a taky… Rád něco dokoupím i nám sem, abychom mohli líp studovat, i když… Počkej, až zítra dovezu věci od sebe, mám si prý vzít všechno,“ usmál jsem se a zachumlal se do jeho zad.
I když byl trochu zpocený, i přesto moc pěkně voněl. Pro teď to nebylo tak hrozné, ale co později… Budu mít na něj chuť a budu se chtít milovat, co s tím budu dělat? Co když ho přepadnu, až to bude nesnesitelné. Jsem jen chlap… Jen chlap, nic víc.
Přivřel jsem oči, ale protože jsem byl vážně unavený, usnul jsem hned jako špalek.
Kuro
„V pondělí? To je za čtyři dny. Snad nebude Rose nic namítat, když budu s tebou chtít jít.“
Aki to snad ani neslyšel. Chtěl jsem ještě něco dodat, ale on už byl v pánu. Spal tak tvrdě, že s ním nepohl žádný zvuk a ani to, jak jsem sebou vrtěl.
Snažil jsem se usnout, ale tak nějak jsem znovu začal nad vším přemýšlet. Aki se snaží, abychom tu mohli žít a přispět i Rose. Už teď přemýšlí nad tím, co by bylo dobré koupit, a podobně, zatímco já nemám čím přispět. Připadal jsem si tu jako vyžírka.
I když jsem byl moc rád, že mě vzali k sobě, přesto mě to začalo trápit čím dál víc. A k tomu i všechno ostatní, co proběhlo, se začínalo vracet do mých myšlenek.
Vážně se mi nedařilo usnout. Začal mě z toho bolet žaludek a i přesto, že jsem byl přikrytý, jsem se začínal čím dál víc třást.
Takhle to nejde. Akorát vzbudím Akiho, který ráno vstává do školy.
Opatrně jsem vstal a vyšel z pokoje. Chtěl jsem se jít napít, tak jsem na sebe hodil triko a zamířil do kuchyně. Myslel jsem, že už budou všichni spát, ale ozývaly se z tama tlumené hlasy.
„Kuro, proč neležíš?“ otočila se na mě Rose, která právě uklízela umyté nádobí.
Miura a Seiji seděli u stolu, měli na něm rozložené sešity, knihy a skripta a učili se. Rose jim zřejmě v některých věcech radila, podle toho, jak spolu mluvili.
„Mám žízeň,“ přejel jsem si rukama po pažích, když mě znovu střepla zima.
Miura hned vyskočil na nohy a došel ke mně. Chytl mě za bradu a zadíval se mi do očí.
„Rose, mohla bys mu dát teploměr?“ sáhl mi na čelo a s podmračeným pohledem zavrtěl hlavou.
Netrvalo dlouho a já seděl na sedačce s teploměrem.
„Máš zvýšenou teplotu. Dám ti léky a půjdeš si lehnout. Obleč si suché věci a já tě pak přijdu v noci zkontrolovat,“ dala mi Rose nějaký prášek, počkala, až to spolknu.
„Pojď,“ chytl mě Miura za loket a vedl mě zpátky nahoru.
Opravdu jsem se třásl čím dál víc, a přitom jsem byl zpocený až na zadku. Miura nechal otevřené dveře do chodby, abych viděl a nemuseli jsme rozsvěcovat. Počkal, až se převleču do suchého a pak mě zastlal do postele k Akimu.
„Máš to nejlepší topení,“ zašeptal, když si prohlédl spícího Akiho. „Hlavně nikam zbytečně nechoď a snaž se usnout, pokud nechceš být nemocný ještě víc. Stresová horečka se tě může držet pěkně dlouho...“
Jen jsem přikývl a zavřel oči. Přitiskl jsem se k Akimu, abych se zahřál, a jen po sluchu věděl, že Miura odešel z pokoje.
Nesmím myslet na hlouposti, všechno bude v pořádku... ujišťoval jsem se, když jsem se snažil usnout.
Aki
Spal jsem tak tvrdě, že jsem ani neotevřel oči, když mě to příjemné teplo opustilo. Za to… Když se vrátil, jen jsem si ho pevně majetnicky přitáhl k sobě a moc dobře slyšel, co řekl Miura. Nevím proč, ale žárlím na toho kluka. Pořád se mi kolem Kura omotává.
„Vyspi se konečně, neboj, ráno tě nevzbudím, tak doufám… Aaaaaa… Že budeš spát… Protože… To… Potřebuješ,“ chtěl jsem ještě něco říct, ale moje tělo si vybralo daň a já zase usnul.
Držel jsem si ho u sebe, ale přesto jsem mu dával prostor, aby se mohl pohnout, jak se mu chce. Jen jsem chtěl vědět, že je u mě.
Spal jsem tak tvrdě, že snad líp jsem se ještě nevyspal, dokud…
„Vstávej… Tak už sakra… Mám tě zkopat?“ prskl mi do ucha Hiromi, když mě za ruku tahal z postele a nechtěl probudit Kura.
„Mmmmm…“ zamručel jsem a opatrně Kura položil na polštář, abych mohl vstát.
Sebral jsem si jen oblečení, co jsem si večer nachystal a deodorant, abych nesmrděl. Vyplížil jsem se u pokoje a v koupelně ze sebe udělal člověka. Byl jsem rád, že jsem nemusel měnit uniformu, protože škola, co mi vybrali ti dva, byla šílená. Sešel jsem dolů, kde už hezky voněla snídaně a usedl za stůl. Žilo to tu už brzy po ránu, ale bylo to jiné… Byl jsem doma.
Kuro
Nakonec se mi podařilo usnout s úsměvem na rtech, když jsem slyšel, co Aki brblá z polospánku.
Bylo mi u něj dobře. Netrvalo dlouho a přestala mi být zima. Možná prášky, možná Akiho teplo mi pomohlo. Jedno jsem však věděl jistě. Už dlouho jsem se tak dobře nevyspal.
Když jsem otevřel oči, bylo už světlo a zespod jsem slyšel hlasy. Snažili se nemluvit moc nahlas, ale mám dobré uši.
Vstal jsem z vyhřáté postele, hodil na sebe župan a sešel dolů. Kluci právě dojídali a chystali se k odchodu do školy. Tak nějak mi bylo i líto, že nemůžu jít s nimi. Budu zas celý den bez Akiho a on bude tam, kde je Ookuba.
Proč na něj pořád myslím?
Posadil jsem se ke stolu, nalil si připravený čaj a jen tiše sledoval, jak se chystají k odchodu.
„Tady máš snídani a tady léky. Jak přijedu, tak tě chci vidět v posteli.“
Rose sice mluvila tónem, který nepřipustil odpor, ale přitom se na mě usmívala.
Je to takové vždycky, když se o někoho stará jeho máma? Proč jsem tohle skoro nikdy nezažil?
Přikývl jsem, aby věděla, že ji vnímám. Zadíval jsem se na snídani a můj pohled sklouznul na náramek na ruce.
Aspoň tohle budu mít u sebe. Jako by byl Aki se mnou.
Aki
„Ahoj a buď tu hodnej,“ usmál jsem se, když mě už Hiromi strkal pryč od stolu, abychom už šli.
Ještě jsem stihl políbil Kura, abychom mohli vyrazit do školy. Rose nám každému vtiskla do rukou bento a přísně se podívala, abychom ho nezapomněli sníst. Odvezla nás právě včas, protože jsme to jen tak, tak stihli na první hodinu. Aspoň tak… Nemusel jsem se aspoň dívat na Ookubu a poslouchat jeho proslov. Teda… Myslel jsem si to.
„Aki… Tak jak jsi dopadl?“ promluvil mi těsně u hlavy a sedl si vedle mě.
„Začíná hodina, propásneš to,“ zasyčel jsem a porovnal si na stole sešity.
„V poho, změnil jsem třídu. Jsem v téhle s tebou,“ potutelně se usmál a vytáhl si i on učení.
„Tady je ale obsazeno,“ ukázal jsem na to místo, na kterém se usadil.
„Neboj… Až se ti vrátí, tak se odsunu, ale ne moc daleko,“ natáhl ruku za nás na poslední lavici, v které nikdo neseděl.
Super… Tak tohle bude ještě pěkně na prd.
Kuro
Díval jsem se za klukama, jak odjíždí, a nejraději bych jel s nimi. Ještě nebyli ani za prvními stromy a mě už bylo smutno. Byl to pocit, jako by mě všichni opustili.
Sevřelo se mi srdce steskem a oči mi mírně zvlhly. Raději jsem si je rychle otřel a zhluboka se nadechl.
Sevřel jsem v ruce zápěstí druhé ruky, na kterém jsem měl náramek. Ten studený kov, který se mi zaryl do dlaně mě aspoň trochu probral. Však brzy bude doma, tak proč tak vyšiluji.
Vstal jsem a zamířil do koupelny v přízemí, abych si opláchl obličej a umyl ruce. Nějak se mi nechtělo nahoru, prostě jsem chtěl zůstat dole aspoň do doby, než by přijela Rose.
Zamyšleně jsem došel ke koupelně a otevřel dveře. Ale v momentě, kdy jsem do ní vstoupil, jsem se zarazil. Hlasité vzdechy mě donutily zvednout hlavu.
Díval jsem se přímo na Seijiho s Miurou, kteří byli právě v tom nejlepším.
„Zapomněl jsem zamknout, lásko,“ pousmál se Miura a chytl Sergiho kolem krku. S mírným zasténáním zaklonil hlavu, aby mohl Seijiho políbit.
„Ať se podívá, je mi to jedno,“ zavrčel Seiji.
Ten se na mě ani nepodíval. Dál se staral o svého milence, kterému byl přilepený na zádech a jeho pravidelné pohyby a jejich vzdychání napovídalo, co právě dělají.
„Pr...promiňte,“ vyhrkl jsem a rychle vypadl z koupelny.
Ještě rychleji jsem vyběhl nahoru do svého pokoje a hned zalezl pod peřinu. Bylo mi horko, jak jsem se styděl, ale nejspíš by mě teď nikdo nedonutil vylézt ven.
Aki
„Pojďte dneska na basket, trenér se už ptal. Máme příští týden zápas a potřebujeme vás tam. Tebe i Hiromiho,“ nepřetržitě na nás mluvil Ookuba o přestávce.
„Jo, počítám s tím, když jsem na téhle škole zůstal,“ povzdechl jsem si, protože stipendium se mi bude hodit.
„Já jdu taky, potřebuji se protáhnout, jsem jak zakrnělej,“ odpověděl Hiromi.
„No, a kdy je zápas? V pondělí nemůžu.“
„Je ve středu… Proč nemůžeš?“ zeptal se hned Ookuba, jak přemýšlel, co se děje.
„Mám focení, pro jeden časák. Jsou za to dobrý prachy a budou se hodit,“ odpověděl jsem mu, když jsem si rozbaloval bento a začal ho jíst.
„Hej… Tak nafoť soukromý pro mě a zaplatím ti ještě líp,“ tak to mě nasral.
Okamžitě jsem mu podkopl židli, na které se houpal a on za smíchu všech okolo, spadl na zem.
Kuro
Trvalo dlouho, než jsem stáhl peřinu aspoň z hlavy. Chvíli jsem jen tak ležel a naslouchal, jestli někdo nejde za mnou do pokoje. Ale nic z toho. Jen se zespodu ozývaly hlasy kluků, kteří nejspíš právě snídali a po chvíli se k nim přidal hlas Rose.
Když jsem se uklidnil, svlékl jsem si aspoň župan a znovu vlezl do postele. Přemýšlel jsem, co budu dělat. I když jsem byl z těch prášků tak nějak ospalý, spát jsem nechtěl. Podíval jsem se na stůl.
Stále jsem měl v hlavě to, co jsem viděl dole v koupelně. Prakticky to pro mne bylo poprvé, co jsem něco takového viděl. Neměl jsem nikdy možnost vidět nějaké porno nebo si prohlídnout nějaký časopis.
Nakonec jsem se zvedl a natáhl se po jedné z knih, které nám tu Mirua nechal.
Postupně jsem pročítal jednu stránku za druhou. Myslím, že jsem se znovu začal stydět, protože to horko ve tváři bylo víc než výmluvné. Často jsem zabloudil pohledem ke dveřím, jako bych měl strach, že mě někdo nachytá při čtení té knihy. Jako by to bylo zakázané, nebo co...
Po nějaké době hlasy zespodu utichly. Z venku jsem zaslechl auto a pak kroky po schodech.
Rychle jsem schoval knihu pod polštář, lehl jsem si a dělal, že spím.
Nespletl jsem se. Rose opatrně otevřela dveře a vešla dovnitř. Došla k posteli, a já po chvíli ucítil její ruku na čele.
„No, nejspíš má ještě teplotu udělám pořádně silný kuřecí vývar,“ zašeptala si spíš pro sebe.
Přetáhla přese mne peřinu a pak zase potichu odešla.
Aki
„No a co je na tom… Akty pro mě, nebo pro někoho jiného,“ naštvaně si mnul zadek a zvedal se Ookuba ze země.
„Budu v oblečení ty debile, copak jsem ty?“ upozornil jsem ho na jeho nahé fotky, které poslal jedné holce, která ho naštvala.
„Kdybys tak byl… už dávno bych tě někde ohnul a…“
„Dostal do držky,“ nenechal jsem ho domluvit a hned mu to vrátil.
„Hodina už začala pánové,“ upozornila nás učitelka a káravě zahrozila prstem.
Dál den běžel docela rychle, až na občasné nemístné narážky od Ookuby a letmé doteky, kdy se prý pro něco natahoval, se to dalo přežít. Měl jsem chuť ho pořádně zmlátit, ale stejně by to bylo k ničemu. Někdo, kdo nemá mozek, by mě stejně nepochopil.
„Tak jdeme?“ řekl Hiromi, když k nám došel a upozornil na trénink.
„Jo, jasně,“ procedil jsem mezi zuby a sbalil si věci, které jsem měl na stole.
Šli jsme všichni spolu, ale moc dobře jsem viděl Ookubu, jak místy propaluje Hira pohledem, a Hira, jak se na něj provokativně šklebí. Bylo to, jak se dívat na dva sourozence, kteří se hádají o nějakou hračku.
Kuro
Tak jsme zůstali sami dva. Rose, která odešla do kuchyně vařit oběd a já.
Já byl celý rozpálený a nemohla za to horečka. I když v té knize byly spíš rady a podobné věci, přeci jen ve spojení s tím, co jsem předtím viděl v koupelně, jsem začínal pociťovat mírně vzrušení.
Už mi v hlavě běžela spousta představ, jak to budeme dělat s Akim, a ani jsem si v tu chvíli nevzpomněl na to, že to bolelo.
Vytáhl jsem knihu, nalistoval stránku, kde jsem skončil a pustil se znovu do čtení. Pro mne to bylo, jako číst porno časák. Vážně jsem se musel červenat, protože mi znovu začínalo být docela teplo. A navíc, když jsem narazil na pár obrázků, hned se mi znovu vybavili Seiji s Miurou.
Snad bezděčně jsem jednu ruku zasunul do kalhot. Ani jsem se nedivil, když jsem narazil erekci a na špičce už cítil i vlhko.
Stáhl se mi zadek, když jsem si promnul i pytlík a prstem se otřel o dírku.
Kdyby tak tu byl teď Aki...
Povzdechl jsem si a chtěl toho nechat, ale znovu jsem zabloudil pohledem k obrázku.
Krucinál...
Po chvíli byly v pokoji slyšet mé polohlasné vzdechy, když jsem se pravidelnými pohyby dováděl k uspokojení svého momentálního chtíče...
Aki
„Kurva… To byla jako nahrávka? Kde si to sakra viděl? Co to prvně naznačit, abych na to nečuměl jak debil…“ na poslední chvíli jsem stihl Ookubu chytit, aby nezašlapal do země jednoho z kluků, jak ho při tréninku naštval.
„No tak… Uklidni se!“ křikl na něj i Hiromi, ale to už Ookuba nevnímal.
Nezbývalo mi nic jiného, než ho obejmout přitáhnout k sobě, protože byl nepříčetný. Jenže… Ihned toho využil a stiskl mě v náruči tak silně, až jsem cítil, jak mi prokřupaly kosti.
„Co blbneš,“ prskl jsem po něm a odstrčil ho.
Jenže ten jeho pohled… Byl snad i s tímhle ten zmetek spokojený víc, než by mi bylo milé. Hajzl… Je to vážně… blbec.
Radši jsem na to nemyslel, nejspíš bych mu už vážně ubalil.
„Sorry… Jdeme hrát,“ odsekl, ale úsměv si neodpustil.
Dohráli jsme, ale nestihl jsem se osprchovat, protože jsme přetáhli čas a Rose už venku čekala. Hodil jsem na sebe jen bundu a nechal si zpocené věci, abych si je hned doma vypral. Rose už otvírala auto, když nás viděla, a já byl natěšený, abych konečně mohl políbit Kura. Dojeli jsme a já hned šel do sprchy, nechtěl jsem, aby mě takhle cítil. Vážně jsem smrděl. Shodil jsem ze sebe věci a narval je do pračky, jak mi Rose řekla a dal to prát. Sám jsem si vlezl do sprchy a pustil na sebe tu příjemně teplou vodu, která společně se sprcháčem ze mě smyla všechen ten smrad z tréninku.
Kuro
Měl jsem pocit, jako bych provedl něco, co jsem neměl, když jsem si mýval ruce a špinavé papírové kapesníky spláchl v záchodě, aby na to nikdo nepřišel. Ale když ono se to jinak v tu chvíli nedalo. A navíc... Bylo to tak příjemné. Celou dobu, než jsem se udělal, jsem hleděl na stůl, kde ležel kolík na roztažení a představoval si, jaké by to teď bylo, kdyby to, nebo Akiho penis byl ve mně. A o to víc mě to celé vzrušovalo, že orgasmus přišel opravdu rychle.
Jako bych už zapomněl na tu bolest, kterou jsem při našem prvním pokusu zažil. Nebo spíš... jako by ta bolest ani nikdy nebyla.
Když jsem se šel znovu uložit do postele, raději jsem už knihu zavřel a odložil na stůl.
Nakonec se mi podařilo usnout. Rose mě nechala spát a na oběd mě vzbudila o něco později, abych si mohl vzít prášky. Ten kuřecí vývar, o kterém mluvila, byl opravdu dobrý.
„Zdá se, že ti teplota šla dolů,“ přiložila na chvíli ruku na mé čelo. „Ale to neznamená, že se tu budeš courat. Tak si běž zase lehnout, ano? Na učení se můžeš podívat, až ti bude opravdu dobře. Hiro ti dneska přinese dotazník, abys to mohl konečně vyplnit, protože váš třídní se na to už ptal.“
Jen jsem přikývl, a když jsem dojedl, šel jsem si zase poslušně lehnout.
Nakonec jsem zaspal i celé odpoledne.
Probudily mě hlasy, které se ozývaly zespodu. Bylo už dost hodin, tak mi bylo jasné, že se už kluci museli vrátit ze školy. Okamžitě jsem vystřelil z postele, abych mohl Akiho vidět co nejdříve, jak moc jsem se na něj těšil.
Vyšel jsem na chodbu a první, co jsem zaslechl, byl zvuk sprchy. Zaváhal jsem, jestli se tam mám jít podívat. Byl jsem poučený z rána. Ale pak jsem nakonec šel. Hiromi by to neměl být, ten má pokoj dole a jediný, kdo je se mnou tady nahoře, je můj Aki.
Přesto jsem opatrně a pomalu otvíral dveře do koupelny a nahlédl dovnitř.
Vážně to je on...
Hned se mi úsměv rozlil po tváři, když jsem vešel dovnitř a koukal na něj skrz ty valící se chuchvalce páry.
Aki
Omýval jsem se a nějak nevnímal okolí kolem sebe, jak moc jsem spěchal, dokud…
Otevřel jsem zástěnu sprchy, abych vyšel ven a narazil na Kura. Neměl jsem na sobě vůbec nic, ale on až příliš.
„Nechceš se svléknout a jít za mnou do sprchy? Vím, že jsi ještě slabý, ale omýt tě můžu, ne?“ skousl jsem si provokativně ret a udělal krok zpět do sprchy, aby mohl využít mou nabídku.
„Teda… Jen pokud chceš… polibek, protože já jsem se sprchou ještě neskončil.“
Kecal jsem, právě jsem chtěl jít do pokoje, a tam ho přepadnout pusou, ale takhle… Toužil jsem se dotknout jeho nahého těla. Moc… Nasál jsem jeho vůni, jak blízko byl, ale…
„Kuro? Voníš nějak jinak. Hříšně,“ pousmál jsem se a prsty přejel po jeho šíji.