Jeff
Pozorně jsem Eikichiho poslouchal a sledoval jeho mimiku a gesta. Z toho málo, co jsem pochytil, protože jeho tvář zakrývala maska, jsem pochopil, že mluví zcela vážně. Tenhle člověk neumí lhát. Je upřímný a toho si cením.
„Vnímat i toho druhého… Někoho, kdo uvidí nejen tvé tělo ale i tvou duši… Mít umět nabídnout vše, co druhého udělá šťastným…“ opakoval jsem zamyšleně jeho slova. Díval jsem se mu do obličeje, kde se dvěmi škvírami v masce do mne zabodávaly jeho oči. Jen tenhle pohled mi stačil, abych věděl, že opravdu mluví smrtelně vážně.
Copak on to už dávno nepochopil? Vždyť nedělá nic špatně. To ten druhý… Ex…
„Vždy je to o tom, co chce i ta druhá strana. To co máš, nebo měl doposud, je všechno, co můžeš nabídnout. Nepotřebuješ se nic učit. Je to jen o tom, co ti nabídne i ten druhý a co od tebe přijme. Když jsou dva, musí se vnímat navzájem. Chápat jeden druhého a respektovat se… Je to jen o porozumění a vnímání…“
Znovu jsem se otřel o jeho nohu. Chodidlo jsem položil na jeho stehno. Hladil jsem ho od kolene nahoru a zpět. Úmyslně jsem se vyhýbal jeho rozkroku. Mírně jsem zasunul nohu mezi jeho stehna a trochu na ni přitlačil, aby je dal víc od sebe.
„Jseš moc napjatý, Ei. Uvolni se, od toho ta vířivka je,“ usmál jsem se na něj, když jsem viděl, když jsem viděl, jak reaguje na tenhle dotek.
„Když se ti i ten druhý věnuje, tak jak má a nemyslí jen na sebe, dáš mu všechno, co chce a dostaneš to, co chceš ty,“ znovu jsem přejel chodidlem po vnitřní straně jeho stehna a tentokrát jsem se zastavil u jeho rozkroku. Jen špičkami prstů jsem se dotýkal jeho varlat a jeho penisu.
„Myslím, že ty umíš vnímat toho druhého,“ narovnal jsem se a chytl ho za kotník. Přetáhl jsem si jeho nohu k sobě do klína a zapřel ji o svůj rozkrok.
Eikichi
Opakoval mé věty a vypadal, že nad tím přemýšlí. Řekl jsem něco špatně? Možná jsem byl až příliš upřímný.
Jeho odpovědi mě upoutaly, asi má pravdu, ale já nad tím takhle neuvažoval. Myslel jsem si, že mám vše dělat pro toho druhého, aby byl šťastný, ale pořád to bylo málo. S ním si připadám tak, že nemusím dělat nic, aby se mě dotkl. Sakra…
I já věděl, že mě ten člověk naproti mně, začal až příliš zajímat a když mě něco zaujme, nedokážu to pustit. Je to jako kdybych se na tu věc upoutal a snažil se zjistit vše o tom, co potřebuje. Ale on překopal moje zaryté postoje. Cítím se volný. Je to vůbec dobře?
Roztáhl jsem víc nohy, abych mu povolil to, k čemu mě vybídl. Uchopil mou nohu a přiložil si jí na rozkrok. Pod ploskami prstů, jsem cítil jeho tvrdost.
Odtáhl jsem palec od ukazováčku a přejížděl po jeho obvodu až ke kulkám. Trošku jsem přitlačil nohu k rozkroku a zatlačil na jeho váček, které voda nadnášela. Potom jsem znovu přejel až k té krásně kluzké špičce.
Jeff
S upřeným pohledem do jeho očí jsem ho hladil po kotníku a sám začal nohou masírovat jeho nabíhající úd.
„Chce to jen vnímat,“ povzdechl jsem, když mírně přitlačil a mnou projela první vlna, která ohlásila nastupující vzrušení. Pocit, kdy se člověku na moment stáhne žaludek a musí prudce vydechnout, aby se vzpamatoval. Mírně jsem stiskl jeho kotník a začal určovat sílu tlaku na můj penis.
„Jen jemně… pomalu…“ tiše jsem ho navigoval podle toho, co jsem já sám prováděl jemu. Zaklonil jsem hlavu a zapřel ji o okraj vany. Zavřel jsem oči a jen se soustředil na jeho doteky.
Vzrušení atakovalo mé tělo čím dál víc.
S pootevřenými ústy jsem začal rychle oddechovat, stejně jako Eikichi. Vnímal jsem tlak a tření v mém rozkroku tak intenzivně, až jsem na něho samotného málem zapomněl..
Otevřel jsem oči a zadíval se na něj.
Takhle ne… takhle se nechci udělat… Nechci být tak daleko od něj… Chci cítit jeho tělo, jeho rozpálenou kůži… slyšet jeho rychlý dech a tlukot srdce… Chci se ho dotýkat…
Pevně jsem sevřel jeho kotník a zastavil ho v jeho počínání.
„Je čas, abys začal vnímat i tělo svého milence,“ promluvil jsem. Odstrčil jsem jeho nohu. Narovnal jsem se a natáhl se k němu. Chytl jsem ho za ruku a přitáhl si ho k sobě.
Voda ho nadnášela a on lehce přisedl do mého klína. Jen malá vlna, kterou zvedl svým tělem, přetekla přes okraj na zem.
Eikichi
Vnímat? Toho druhého? Já už ho vnímám, každým pórem své kůže, která měla dovoleno dotýkat se jeho mužství. Víc, chci víc, když už mi to dovolil.
Byl jsem jak nenasytný, když jsem dostal tu možnost dotýkat se prsty u nohou jeho tvrdosti. Přivřel jsem oči, abych si v mysli představil, jak jeho mužství vypadá. Každý záhyb, žilku, pevnost, kterou by si mě ihned mohl podmanit. Jen slabě jsem zasténal, když mě jeho noha dráždila v mém rozkroku ještě víc, než před chvílí.
Přitlačil se víc na moje vzrušení a mnou projel pocit, že mě spoutala mírná křeč každého svalu, jak moc jsem šel jeho noze naproti. Stupňoval ve mně rozkoš, kterou mi ty i nepatrné doteky vrývaly do těla.
Vždy na moment jsem ztratil pojem o světě kolem mě, jen mírné zaškubání v jeho penisu mě vždy vrátilo na zem. Musel jsem se věnovat i jemu. Tohle je první možnost, kterou mi dal, abych se mohl dotýkat i já jeho.
Najednou mě zastavil a dal mi nohu z jeho rozkroku a mě si za ruku přitáhl k sobě. Dech se mi zrychlil a jeho horká kůže se otřela o mou v těsné blízkosti. Pozoroval jsem jeho rty a chtěl je ochutnat… Chtěl jsem ochutnat všechno.
Opravdu je čas, abych poznal i jeho tělo a že zrovna tohle jsem chtěl od první chvíle, kdy se mě dotkl.
Seděl jsem v jeho klíně a jeho naběhlé mužství se otíralo o to moje. Stáhl jsem ruku dolů a pomalu se dotkl jeho penisu. Jemně jsem stahoval kůžičku a nechával bublinky, aby si pohrávaly s tou kluzkou ploskou na jeho žaludu.
„A jak se tě mohu dotýkat?“ řekl jsem roztouženým hlasem.
Jeff
Konečně jsem cítil jeho tělo na svém. Byl to tak opojný pocit, že jsem musel přivřít oči. Když jeho ruka sklouzla dolů, aniž bych mu cokoli musel říct, a dotkl se mého penisu, jen jsem slastně povzdechl.
„A jak se tě mohu dotýkat?“
I kdyby k ničemu dalšímu nedošlo, už tohle samo o sobě mi stačí.
„Tak jak to sám cítíš,“ odpověděl jsem tiše a zahleděl se mu do jeho medových očí. „To, co se tobě líbí, může se líbit i druhému. Vnímej řeč těla.“
Chytl jsem jeho volnou ruku a přiložil si ji na prsa.
„Je hodně věcí, které mám rád. Které se můžou tomu druhému líbit. Můžeš začít třeba tady,“ přitiskl jsem jeho prsty na své bradavky. „Nebo tady,“ přejel jsem si ukazováčkem po rtech. „Je to na tobě.“
Nechal jsem jeho ruce tam, kde právě byly a svými jsem ho jen jemně objal. Jen tak, abych ho mohl hladit po zádech a zajet s nimi i do jeho vlhkých vlasů, které hned přilnuly k mým prstům.
Díval jsem se na něj a čekal.
K čemu se odváží? Rozhodne se jít dál?
Eikichi
Jak to sám cítím? No, tak to nevím, jestli zvládne, protože to, co teď cítím, je přímo uragán. Vnímat řeč těla… Vnímat…
Cítil jsem nárůst jeho erekce ve své ruce, které se mi rozpínalo po celé dlani. Tolik příjemné, že v jeho tempu jsem začal přejíždět po celé délce jeho penisu. Druhou rukou jsem orámoval ty krásně tvrdé výběžky na hrudi, které pod tím drážděním ztvrdly ještě víc. Olízl jsem si rty a přiblížil se k nim, abych se otřel jazykem o jeho bradavky a vtiskl si tak jeho chuť těla.
Byl slaný a voda z vířivky mu ohřála položku na maximum. Špičkou jazyka jsem si pohrával s ploskou na jeho bradavce a převaloval tu slanou chuť po každém pohárku. Cítil jsem napnutí jeho svalů, jak mi v rukách ztvrdnul ještě víc. Opustil jsem načervenalé výstupky a přiblížil se k jeho rtům, abych je spojil s mými. Jazykem jen se otřel o ústa a ještě velmi pomalu i rty o jeho, až to zašimralo. Pootevřel ústa a nechal mě vsunout můj jazyk do jeho horka. Proplétal jsem se s tím jeho a užíval si, jak mnou projíždí mrazení. Každý sval na mém těle se napínal vzrušením a já se chvěl touhou, aby si mě vzal.
Jeff
Mé ruce z jeho zad sklouzly na jeho zadeček. Několikrát jsem ho pohladil a stiskl, a pak jsem je nechal jen tak položené. Víc jsem nebyl schopen, když se jeho ruce a ústa věnovala mým bradavkám. Nikdy jsem nepochopil, proč zrovna já jsem na nich tak citlivý. Sevřel jsem rty k sobě. Zvrátil jsem hlavu dozadu a užíval si těch doteků jeho jazyka, které mě tak dráždily. Všechno se mi rozlilo po těle a příjemné svíravé pocity se přenášely do mého rozkroku. Začal jsem mimoděk pohybovat pánví proti jeho ruce.
Horko jeho úst se pomalu přenášelo výš. Po krku, bradě až skončil na mých rtech.
První opatrný polibek mne vytáhl z mého světa do reality. Pevně sevřené rty jsem pootevřel, abych přivítal návštěvníka. Když olízl mé rty, jen nepatrně jsem povystrčil špičku jazyka, abych aspoň trošku zachytil jeho chuť.
Vydechl jsem do jeho úst. Hladil jsem jeho jazyk, který byl vítaným návštěvníkem. Tak moc jsem si tohle přál. Přál jsem si ho políbit. Přál jsem si, aby on sám mi dal polibek. Z lásky…
Zarazil jsem se.
Opravdu to chci takhle? Co ke mně cítí? Jsem pro něj jen cizí člověk… Dokázal by takhle líbat i kohokoli dalšího?
Mé krátké zaváhání jsem hned zamaskoval protiútokem a sám jsem převzal iniciativu. Stáhl jsem jeho ruku bokem. Chytl jsem naše erekce do společného objetí. Pomalými tahy jsem je třel po celé délce. Občas jen u špičky stiskl a přejel po nich palcem.
Naše dýchání se stávalo hlasitější a já jsem tomu začal podléhat. Srdce mi bilo tak silně, že to snad musel slyšet i přes to bublání vody. Díval jsem se mu do očí. Jeho pootevřená ústa lákala k dalšímu polibku, ale já v tuhle chvíli, kdy jsem cítil to svírání ve slabinách a škubání v penisu, byl jen schopen na něj hledět jako na nějakou svatou ikonu.
Tohle… Tohle s ním mě dokonale pohltilo.
Vydal jsem ze sebe hlasitý povzdech a zasténání, když mě opouštěla první várka spermatu.
Víc jsem to v sobě nedokázal zadržet. Ani své vzdechy, ani mé uvolnění, které vyplouvalo nahoru a bublinky a vodní proudy ho roznášely po hladině okolo nás.
Eikichi
Oddělal mojí ruku z jeho penisu a pevně uchopil do jednoho sevření jeho mužné ruky, obě naše mužství. Cítil jsem, jak mě zaplavila vlna vzrušení z toho, jak se naše kůžičky o sebe otíraly a vzájemně si dopřávaly tu rozkoš, být spolu.
Když přejel palcem po obou ploskách našich žaludů, málem jsem se už neudržel. Moje tělo se napnulo, jak moc potřebovalo vypustit ty pocity, které v mém těle vyvolává jeho dráždění. Zdálo se mi, že si naše těla rozumí a reagují na sebe, jak kdyby se znaly celý život.
Dával mi přesně to, po čem jsem toužil a tak dlouho to neměl. Ale já už chtěl mnohem víc než tohle. Jeho…
Ruce jsem mu zapřel o hruď, abych cítil alespoň jeho horkou pokožku. Ale já cítil ještě něco. Do mých prstů bilo jeho splašené srdce a to moje mu šlo naproti. Přivřel jsem oči, abych si mohl užít vše, i do posledního kousku naší blízkosti.
Vzápětí jsem je otevřel, když jsem ucítil, jak mě polívá horko a mé tělo ovládá silná vlna orgasmu, která vypouští mé sperma do vířivky. Ale i jeho penis sebou začal škubat a doprovázel mé slabé sténání a neustálý a pevný pohled do jeho očí. Hltal jsem jeho výraz, když i on došel uspokojení. Jeho tváře se jen lehce začervenaly horkem a jeho ústa se pootevřela, aby mohl zhluboka dýchat. Ale on vydal i hluboké zasténání, které se mi usadilo v hlavě, jak něco, co nikdy nesmím zapomenout. Tolik vzrušující, že bych byl schopen udělat se ještě jednou.
Zhluboka jsem dýchal a nedokázal uklidnit tu touhu políbit ho. Znovu jsem se natiskl na jeho rty a bral si jeho dech, abych cítil sladkou chuť uspokojení, která mu ovládala tělo. Vše klidnily bublinky, které masírovaly naše těla. Natiskl jsem se na jeho hruď a opřel si hlavu o široké rameno, snad mě nevyhodí, ale já to tak cítil.
Nemůže po mě chtít, abych k němu nic necítil, když se mnou tohle dělá… To bych lhal a to já nedokážu.
Jeff
I Eikichi došel ke svému konci. Celý se napnul a jeho orgasmus doprovodil ten můj. Byl tak nádherný v téhle chvíli. Poprvé jsem mu přitom viděl přitom do tváře tak zblízka.
Měl jsem chuť mu strhnout masku a dívat se na jeho obličej zkřivený vzrušením. Už jsem zvedal ruku, nakonec jsem však ji však pohladil jen konečky prstů a zabořil je do jeho mokrých vlasů. Pevně jsem je sevřel, když se jeho ústa spojila s mými.
Prudce oddechoval do mých. Jen jemně jsem hladil jeho jazyk. Tělo se mu třáslo a jeho ruce se opíraly o mou hruď. Ještě párkrát jsem přejel po celé délce našeho napětí a pak je zanechal svému osudu. Jemně se o sebe otřely, než si šel každý svou cestou.
Proč jsem tohle neudělal nahoře? V posteli, kde bych si ho mohl vzít celého? Ale já… Chci to… Chci ale, aby i on toužil po tom spojení bez nějakého zaváhání.
Pustil jsem jeho vlasy a sevřel ho v objetí, když se opřel o mé tělo. Byl tak rozpálený a jen doplňoval teplo mého těla svým. Užíval jsem si tu chvíli, kdy jsem ho cítil na své kůži.
Tak moc jsem po tom toužil. Tak moc…
Hladil jsem ho po zádech a nemohl přestat. Nešlo to… Bylo to jako něco, co si člověk tak toužebně přál a pak – našel to v krásném dárkovém balení, převázané zlatou mašlí.
Chytil jsem ho pod zadečkem a víc si ho na sebe natiskl, aby ani kousek z toho štěstí nepřišlo nazmar. Zavřel jsem oči a se zklidňujícím dechem si užíval jeho blízkost. Srdce se vracelo do svého normálního tempa. Ale stále bilo silně. Pro něj…
Eikichi
Ležel jsem na jeho hrudi a teplé bublinky bombardovaly naše těla, jak kdyby je chtěly spojit v jedno.
Bylo tak krásné na někom ležet a přijímat doteky od jeho prstů, které si hrály vlastní melodii po obratlích mých zad.
Slyšet jeho srdce, které tak zběsile bilo o stěny hrudního koše a nadzvedávalo mé tělo, které vsakovalo teplo jeho kůže. Pootočil jsem hlavu, abych viděl na jeho tvář a přejížděl po okraji škrabošky, snad ve snaze uvidět víc z jeho tváře.
Proč jsem zvolil tato pravidla? Proč jsem si zakázal vidět jeho tvář?
Ah... Ano, už vím... Mohl bych si jí zapamatovat a hledat ho, protože to, co teď cítím, když jsem v jeho náruči, je tak matoucí.
Kdo je to?
Posadil jsem se a zadíval se do jeho očí, které mě vždy upoutají.
„Můžu mít otázku? Proč tohle vlastně děláš? Jsi jistě hezký muž, bohatý a podle tvého vystupování i velmi klidné povahy. Podle akcentu, si nejspíš cizinec a řekl bych Angličan. Proč tedy já? Musíš mít tolik možností a promiň, já nejsem zrovna vhodná volba. Co kdyby sem místo mě přišel někdo, kdo se bude vymykat pravidlům. Co si vlastně od toho slibuješ ty?"
Vlastně jsem nečekal odpověď ani na jednu otázku. Protože jsou to i otázky, které se honily v hlavě mě.
Jeff
Bylo tak příjemné ho držet v náruči. Opíral se o mne a měl jsem pocit, že i on si tohle užívá, jako by to v životě nikdy nepoznal. To byl ten jeho ex opravdu až tak chladný a neosobní vůči němu? Miloval ho vůbec aspoň trochu?
Ztratil jsem jeho teplo v momentě, kdy se narovnal, zadíval se mi do očí a položil mi několik otázek.
„Ano, jsem Brit,“ objasnil jsem jako první svůj původ.
Proč tohle dělám?
„Zaujal jsi mne. Proto to dělám,“ pokračoval jsem vyhýbavě.
Polopravda… Miluji tě… To je ten pravý důvod.
„Ale teď se zeptám na něco já. Proč o sobě pochybuješ?“
Co si od toho slibuji? Nevím. Možná tvou pozornost? Tvou lásku? Budu ji vůbec někdy mít? Tak strašně rád bych ti to řekl. Ale nemůžu. Ne teď. Možná jednou… Kdo ví…
„Máš zajímavé otázky. A já mám na tebe taky ještě jednu,“ přešel jsem do útoku, abych nemusel odpovídat na něco, na co nemůžu. Ne právě teď. „Co všechno jsi ochoten obětovat pro někoho, koho bys jednou mohl opravdově milovat?“
Nečekal jsem jeho okamžitou reakci. Nadzvedl jsem ho a posunul z mých nohou dolů. Zvedl jsem se, chvilku nad ním stál a prohlížel si ho.
Co se mu asi teď honí hlavou?
Vylezl jsem z vířivky ven.
„Půjdu se osprchovat. Můžeš tu zůstat, jestli chceš.“
Vzal jsem ručník, rychle se otřel a oblékl si župan. Posbíral jsem své věci a zamířil ke dveřím.
„Na mou otázku nemusíš odpovídat,“ dodal jsem ještě s letmým ohlédnutím a odešel jsem.
Vyšel jsem do pokoje, hodil věci na postel a zamířil rovnou do sprchy. Odložil jsem župan a masku a pustil na sebe chladnou vodu. Stále jsem se nemohl vzpamatovat. Stále jsem cítil to horko nejen moje, ale i jeho.
Poprvé jsem po jeho otázce začal o tomhle všem pochybovat.
Jaký to vůbec má smysl? Proč ve svém inzerátu prostě jen nenapsal, že chce jít s někým na rande? Koupil bych mu třeba kytku a pozval bych ho na večeři. Bylo by to tak jednoduché. Nehrát si na nic, být sám sebou.
Co si od toho vůbec slibuji?
Tu otázku jsem teď položil sám sobě a neměl jsem na ni odpověď.
Eikichi
Potvrdil mi to, že je Angličan, ale jeho hlas zněl tak odměřeně, jinak než před tím. Dotknul jsem se ho nějak svými otázkami?
„Zaujal si mě.“
Tahle slova mnou projela a já na něj zůstat hledět, jak na nějaký obrázek. Jak jsem ho mohl zaujmout? Pár slovy napsanými v inzerátu? Co ho zaujalo?
Položil mi dvě otázky, na které jsem jen těžko hledal odpověď. Když jsem mu to chtěl říct, alespoň to, čemu jsem věřil, odtáhl mě od sebe. Zvedl se a odcházel z vířivky pryč.
Nevěděl jsem, zda ho mám chytit za ruku a stáhnout k sobě. Co po mě vlastně chce? Díval jsem se na kapky vody, které mu stékaly z mokrých vlasů a mizely za lemem županu a jeho široká záda, jak se vzdalují, a já doufal, že tohle není naposledy, kdy ho vidím. Že jsem ho neurazil, či nezranil jeho city. Mám vůbec dovoleno ptát se na tak intimní věci?
Sedl jsem si ke kraji vířivky a nechal si do zad bubnovat trysky. Zaklonil jsem hlavu a odhodil tu pitomou škrabošku na bok. V hlavě jsem měl hrozný zmatek.
Proč jsem to vůbec já idiot, dělal? To mi nedošlo, že tohle je víc než dokáže člověk snést? Copak jsem věděl, že se setkám s někým tak úžasným, jako je on? Kolikrát za život má člověk takovouhle možnost? Možnost potkat své druhé já?
Zase se vyhnul odpovědi na mé otázky. Vždy přejde k jiné věci, aby zamaskoval, že mi nechce odpovídat. Jen já jsem takový hňup, že neumím lhát. Hraje si se mnou jak kočka s myší a já si to nechávám líbit. Co je to za člověka? Jaký ve skutečnosti je? Nechtěl mé odpovědi, jen odešel. Nechtěl to slyšet? Ale já mu chci odpovědět.
Zvedl jsem se a omotal si ručník kolem pasu. Na vratkých nohách, které ještě stále vibrovaly rozkoší, kterou mi dopřál. Došel jsem k němu do pokoje. Postavil jsem se do dveří u koupelny a do puštěné sprchy, kdy voda stékala po jeho těle, jsem mluvil.
„Byl bych schopen obětovat vše, pokud by mě ten člověk opravdu miloval. Dal bych mu cokoliv, aby byl šťastný a hlavně, byl bych mu oporou. Nemám moc věcí co nabídnout, musel by se spokojit s mojí láskou. To je má odpověď.“
Ještě jsem koukal do toho mléčného skla a pozoroval tu dokonalou postavu, která se snad zastavila v čase. Smutně jsem si povzdechl a odešel k sobě do pokoje. Shodil jsem ze sebe ručník a vlezl si do sprchy. Pustil jsem příjemně teplou vodu a nechal jí dopadat mé tělo. Každá kapka byla jak jeho další dotek, polibek.
Jeden den a já už nyní nedokážu myslet na to, že se vrátím do reality, ve které nebude on.
Jeff
Stál jsem pod sprchou, opřený rukama o kachličky a hlavou svěšenou mezi rameny. Díval jsem se, jak po mém těle sjíždí mýdlová pěna a rozpouští se a mizí i s vodou v odpadu.
Stále jsem myslel na to, co bylo dole. Ne jen na jeho tělo, doteky a polibky, které jsem si tak dlouho představoval a přál. Ale i na to, co jsme si řekli. Bylo toho málo, ale stačilo to k tomu, aby to narušilo mou sebejistotu a přesvědčení, jestli tohle co dělám je správné.
Není to správně. Vím to od samého začátku, jen jsem si to nechtěl připustit.
Z mého zamyšlení mne vytrhl jeho hlas. Stál jsem zády k dvířkům, a ani trochu se nepohnul. Nechal jsem ho mluvit bez jediné odpovědi. Přesto, že jsem ho pozorně poslouchal, běžela mi hlavou jediná myšlenka.
Vejde dovnitř? Odhalí mou pravou tvář? Maska leží na stolku vedle županu a já nemám teď možnost se pro ni natáhnout, aniž by mne zahlédl.
S napětím jsem čekal…
Když se odmlčel, otočil jsem se. Díval jsem se na jeho obrysy postavy přes to mléčné sklo… Nejspíš se díval i on na mne, nebo ne… Nevím… Ale ještě chvilku tam stál, než nakonec odešel.
Nevím proč, ale oddechl jsem si, když odešel. Zastavil jsem vodu, vyšel ven ze sprchy a jako první jsem si vytřel vlasy a otřel obličej, abych si mohl nasadit masku.
Schovat za ní celou pravdu… Pan neznámý…
Proč se takhle chovám? Proč s ním nejednám jako s každým dalším. Jako s někým, kdo je potencionální obchodní partner? Vždyť i tohle je jen obchod. Uzavřená smlouva bez dalších podmínek pro budoucnost.
Doutíral jsem se, oblékl a sešel dolů. Podle zvuků, které přicházely z jeho pokoje, jsem pochopil, že se také sprchuje. Nechal jsem ho být. Nebudu dělat zbytečně ještě větší napětí, než už je. Měl to být pohodový víkend.
Pustil jsem si televizi, abych aspoň nějak přerušil to ticho. Ani jsem nevnímal, co hrají, ale myslím, že to byl nějaký sportovní přenos. Přihodil jsem pár polen do krbu, který už tak tak hořel, nalil jsem si skotskou a usadil se do Stanleyho obrovské sedačky a nepřítomně zíral na namodralou obrazovku.
Myslím, že prozatím to stačilo. Nechám ho oddechnout, i když já sám ještě nedosáhl toho, co jsem chtěl už poprvé, jen co jsem se ho dotkl.
Eikichi
Namydlil jsem se a smyl ze sebe všechny zbytky spermatu, které se usadily na mém těle. Jak kdybych ze sebe strhával druhou kůži. Něco, co ani nechci ze svého těla smýt.
Umyl jsem se a otřel. Došel jsem k tašce a vytáhl si pohodlné kalhoty a tričko. Nebral jsem si trenýrky, nechtěl jsem porušit jeho pravidla. Nasadil jsem si škrabošku. Slyšel jsem televizi a chtěl se za ním vydat do pokoje, ale zastavilo mě zvonění telefonu. Došel jsem k němu a na displeji se ukázalo jméno „Madoko“.
Zase se mi stáhl žaludek a já chvíli přemýšlel, jestli to mám vzít, ale zase jsem to udělal.
„Ano?“
„Už ses rozhodl? Uvidíme se?“
„Ne! A nevolej mi!“
„Chci s tebou jen mluvit, to ti nic neudělá.“
„Udělá a už mi nevolej!“
„Sakra, nebuď citlivka a řekni kdy a kde?“
„Nikdy, pokládám!“
Zmáčknul jsem zavěšení hovoru, i když on ještě stále řval do telefonu. Nezměnil se, já jsem mu ukradený, jde mu jen o sebe a o jeho pocity. Nesejdu se s ním.
Položil jsem telefon na noční stoleček a vypnul zvonění. Odešel jsem za Hidem dolů.
Seděl na veliké sedačce a tvář mu osvěcovala zář z ohně v krbu. Usedl jsem vedle něj. Nohy jsem si dal na sedačku, abych si chytil kolena a přitiskl si je k hrudi. Po očku jsem ho pozoroval a přemýšlel, proč se dívá na sport.
„Baví tě sport? Mě moc ne. Co se podívat na nějaký film? Třeba, je tu horor?“
Snažil jsem se s ním konverzovat, aby to ticho nebylo tak nesnesitelné.
Jeff
Doléhal ke mně hlas Eikichiho. Telefonoval a podle rozčíleného tónu, to asi nebyl zrovna hovor, který by očekával. Ohlédl jsem se, když se mi na stolku rozsvítil mobil a začal vrčet.
„Ano?“ přijal jsem hovor.
„Zablokoval jsem příchozí nabídky na Eikichiho účtu. Už se k němu nikdo nedostane,“ ozval se Stan.
„A co Madoka?“
„No, to bude trochu problém. Chtěl jsem si s ním dát schůzku. Lákal jsem ho na… však víš, co mě baví. Ale nechtěl. Prý se vrací ke svému ex. Víš o tom něco?“
Zůstal jsem nepřítomně hledět na obrazovku. Nejlepší atletka země právě s přehledem vyhrála další svůj závod a všichni na stadionu jásali. Mě však v tu chvíli ztuhlo srdce. On se k němu vrací?
„Je to jisté?“ zeptal jsem se tiše.
„No to nevím. Ale prý si něco uvědomil a chce jít zpátky. Obávám se, že se nějak domákl toho, že jsme s Eim uzavřeli smlouvu a on v tom vidí prachy. Někdo mu to musel říct. Nejspíš budu muset prověřit všechny zaměstnance,“ odpověděl Stanley tvrdším tónem. Opravdu byl rozzlobený. Někdo z naší firmy vynáší.
„Dobře. Zkus pro začátek prověřit všechny počítače. Všechny, bez výjimky,“ zvedl jsem hlavu, když jsem zaslechl klapnutí dveří Eikichiho pokoje. „Musím končit.“
Zavěsil jsem hovor, odložil telefon a znovu se zadíval na televizi, kde právě začal běh mužů na 400 metrů.
Ei došel dolů a usadil se vedle mne.
„No, ani moc ne. Klidně se můžeme na nějaký horor podívat,“ vstal jsem a podal mu do ruky ovladač.
Venku se už pomalu stmívalo, tak jsem zatáhl žaluzie, zhasl světla a celou místnost osvětloval jen oheň z krbu a namodralá zář z obrazovky.
„To pro lepší atmosféru,“ usmál jsem se, když jsem se posadil zpátky vedle něho, hodil nohy na taburet a pohodlně se opřel.
„Takže horor,“ usmál jsem se jedním koutkem úst, jako bych byl jeden z těch, co čekají na svou kořist.
Eikichi
Podal mi ovladač a usmál se. Ten úsměv, mi rozbušil srdce na tolik, že jsem cítil i příval horka do mých tváří. Sakra…
Uchopil jsem ovladač a prohledával televizní stanici po stanici, abych našel něco, co by alespoň připomínalo kvalitní film. A asi u padesátého kanálu, jsem ho našel. Byl to můj nejoblíbenější horor a to Nenávist. Krása. Dokonce film právě začínal. Teprve se ta holka potulovala s utrhnutou sanicí po chodbách své práce.
Pohodlně jsem si sedl a založil si ruce na hruď. Trošku jsem se o něj opřel, ale nechtěl jsem ho nějak obtěžovat, jen abych cítil teplo jeho těla a že tu nejsem sám.
Asi v polovině filmu jsem pocítil únavu a nedokázal udržet oči. Zavřely se a já vnímal jen teplo, které přicházelo od osoby sedící vedle mě. Cítil jsem doteky na mé tváři, a jak mé tělo padá do slastného spánku.
Jeff
Eikichi se pohodlně opřel stejně jako já. Jenže… Cítil jsem jeho blízkost a jeho teplo tak intenzivně, že jsem se přestal soustředit na film. Ani nevím, o čem byl. Díval jsem se na něj, ale nevnímal nic z toho, co se tam dělo. Eikichiho tělo se po chvíli začalo sunout na bok. Pohlédl jsem mu do tváře. Ve škvírách jeho masky jsem viděl, že má zavřené oči.
On usnul? U hororu? Nechápu.
Najednou se celý sesunul a skončil mi v klíně. Přestal jsem sledovat film. Jen občasné zaječení mi připomínalo zapnutou televizi. Pro mne však všechno zmizelo a byl tu jen on. Opatrně jsem na něj položil ruku. Pravidelně a klidně oddechoval s mírně pootevřenými ústy. Jen lesklá cestička z jeho koutku mi vykouzlila úsměv na tváři. Opatrně jsem setřel jeho vlhkou tvář a můj palec se zastavil u jeho rtů. Krásné, plné a teplé rty volaly po tom doteku. Na moment jsem se zastavil.
Vždyť už jsem se jich dotýkal, tak proč teď váhám?
Neodolal jsem. Bříškem prstu jsem objel jejich tvar. Jen mírně s nimi pohnul, ale jeho pravidelné oddechování neustalo. Pohladil jsem ho po tváři a zastavil se u okraje masky. Dobrých pět minut jsem zanechal prsty v té strnulé poloze. Jako by přemýšlely za mne.
Tak moc bych se ho rád dotknul. Jeho celé tváře, jeho očí. Tak rád bych mu prstem přejel po jeho krásně tvarovaném nosu.
Srdce mi začalo silněji tlouct, když jsem si uvědomoval tu náhlou a nepřekonatelnou touhu vidět jeho tvář.
Vždyť ji znám dokonale, tak proč? Ale teď je to jiné… Jiné…
Opatrně jsem mu posouval masku nahoru a stále ho sledoval.
Probudí se?
Kousek po kousku se přede mnou objevoval ten ukrytý poklad. Takový pocit, který rozechvěl mé tělo, adrenalin mi rozehřál krev na maximum a srdce už v rychlosti snad nepředehnalo ani nejrychlejší letadlo. Díval jsem se na jeho odhalenou tvář a skoro nedýchal.
Proč? Proč tohle nemůžu dělat, aniž bych se přitom cítil jako zloděj?
Jako omámen jsem se k němu skláněl. Mé rty se opatrně dotkly jeho tváře. Jen nepatrně se jeho víčka zachvěla a on se mírně pousmál. Vypadal tak spokojeně. Tak nádherně.
Znovu jsem ho políbil, a má ústa směřovala k jeho rtům, když mé uši zaznamenaly náhlé ticho od televizních reproduktorů. Zvedl jsem hlavu a uviděl první písmenka závěrečných titulků. Opatrně jsem Eikichimi stáhl masku zpátky a ruku položil vedle něj na sedačku. Právě včas. Začal hrát soundtrack doprovázející konec filmu a on se pohnul. Otevřel oči a jeho první pohled směřoval ke mně.
„Film skončil,“ usmál jsem se a dopil zbytek skotské ze skleničky, kterou jsem celou tu dobu svíral v druhé ruce. „No, těžký nejsi, ale nechtěl jsem tě budit. Mám mravence v obou nohách, musím to rozchodit,“ odpověděl jsem na jeho otázku a zvedl se.
Ano… Musím to rozchodit…
Eikichi
Probudily mě končící titulky u filmu a já se podíval nad sebe. Ležel jsem v jeho klíně a on se na mě díval. Nedokázal jsem na něj přestat upírat pohled. Jako kdyby mě spoutal.
„Nejsem těžký? Omlouvám se, asi jsem byl unavený.“
Pomalu jsem začal z jeho klína vstávat a všiml jsem si, že mám pohnutou masku do boku. Ale to se mohlo stát i tím spánkem. Upravil jsem si ji a prstem si přejel po rtech. Nedokázal jsem se zbavit pocitu, že jsem právě o něco přišel. Že jsem cítil tak blízko něčí teplo a to zmizelo, jak mávnutím proutku. Jak kdyby mě někdo polil horkou vodou a dal do mrazáku.
Pozoroval jsem ho, jak do sebe otočil sklenku s tvrdým alkoholem a vstal.
Proč mám pořád divné sevření žaludku, když náhle odejde a já se cítím sám.
Tohle jsem přece chtěl. Je to jakási dohoda, která má být splněna. Kdo tady vlastně hraje, s tím druhým, hru? Já už se nevyznám ani sám v sobě.
Zakručelo mi v břiše a jí si ho instinktivně sevřel rukama. Podíval jsem se na něj a vstal. Pomalu a houpavou chůzí, jsem došel až k němu a jen lehce položil ruku na jeho rameno. I ten letmý dotek ve mně znovu vyvolat chvění. Pořád mi chybělo to, co jsem od něj neměl… Jeho.
„Omlouvám se, ale mám hlad. Je tu něco k jídlu? Pokud máš suroviny, umím i uvařit.“
Pousmál jsem se a stáhl ruku zpět ke svému tělu.
Jeff
Chodil jsem po místnosti sem a tam a snažil se rozehnat tu strnulost v nohách.
No strnulost…
„Nejím na noc těžká jídla. Spíš nějaký salát. Lednice by měla být dobře zásobena, takže pokud chceš, můžeš něco udělat,“ ukázal jsem směrem do kuchyně. „Já si potřebuji něco zařídit do práce. Vím, že to nebylo v dohodě, ale je to nutné. Tak se omlouvám. Bude to maximálně patnáct minut.“
Nechal jsem Eikichiho stát a vyšel jsem nahoru do své ložnice.
Vytáhl jsem notebook. Jen chvilku jsem čekal, než všechno naběhlo a já se hned pustil do práce. Procházel jsem všechno, co se týkalo Eikichiho účtu. Než ho stihl Stanley zablokovat, přišly mu tři nabídky. A jedna z nich byla Madoky. Věděl jsem to podle toho, když si sjednával schůzku se Stanleym.
Vzal jsem do ruky telefon, nastavil anonymní volání a pak na číselníku vyťukal jeho číslo. S palcem na zeleném sluchátku jsem se chvilku rozmýšlel, ale opětovný pohled na to, co psal Eikichimu do zprávy rozhodl.
Pětkrát to zazvonilo, než se na druhém konci ozval hlas.
„Dobře poslouchej,“ ozval jsem se, když se Madoka představil. „To co ti teď řeknu, myslím smrtelně vážně. Chceš…“
„Kdo je tam!“ přerušil mě rozčíleně. „Nebudu mluvit s někým koho neznám!“
„Buď zticha a poslouchej!“ zvolil jsem tvrdý a odměřený tón. „Chceš něco, co ti už dávno nepatří. Jednou na něj vztáhneš ruku a přijdeš o ni. Rozuměl jsi?!“
„Co? O čem to, kurva, mluvíš?! Co si vůbec myslíš?!“
„Co si myslím já, je pro tebe hodně důležité,“ srovnal jsem tón hlasu, aby nebylo poznat, že jsem rozčílený. „Jestli mu nedáš pokoj, najdu si tě a věř mi, že to nedopadne dobře.“
„Vůbec nevím, o čem mluvíš! A nikdo mi nebude rozkazovat a vyhrožovat!“ řval už do telefonu jako smyslu zbavený.
„Mám oči všude, Madoko,“ pokračoval jsem svým už klidným, ale ledovým tónem. „Varuji tě…“ zavěsil jsem. Víc jsem ho nechtěl poslouchat.
Nevím, jestli mu dojde, o kom mluvím. Nevím… Ale v tuhle chvíli mi už bylo jasné jedno. Tenhle nervák se Eikichiho jen tak nevzdá. Poznal jsem to už podle hlasu. Bylo v něm cítit, že si bere vše, co se mu zalíbí a to za jakoukoli cenu. Stanley měl pravdu. Jde mu jen o peníze.
Zkontroloval jsem ještě zprávy od Stanleyho. Začal pracovat na tom, aby zjistil, kdo z firmy vynáší informace. Takový člověk u mě nemá co dělat.
Zaklapl jsem notebook a ještě chvíli seděl a hleděl před sebe do stěny.
Jak tohle všechno dopadne?