Hiromi
Dny s malou byly tak neskutečně rychlé, že jsme se ani pořádně neužili a už to bylo tady.
Ten den… Ten nejhezčí den, co pro nás oba měl nastat.
V noci mě Lili a kluci odtáhli na nedalekou chatu, kterou tu vlastnili. Prý nesmí nevěsta spát tuhle noc se ženichem. Nemohl jsem usnout, bylo to vážně peklo. Byl jsem prostě zvyklý na to teplo, které z Montyho sálá a já ho k životu potřebuji.
„Hiro… Musíš vstávat. Svatba… Přípravy… Tvůj muž bude čekat u oltáře… No tak… Kuro…“ Lomcoval se mnou James, kterému se mě nedařilo vzbudit.
Vážně jsem usnul před dvěma hodinami a byl jsem unavený, ale otevřel jsem na něj své naštvané oči. Jen se usmál a vytáhl mě na nohy. Měl jsem co dělat, abych se nesvalil zpátky na tu měkkou matraci, ale on mě jen popostrčil ke koupelně a zavřel za mnou dveře. Vlezl jsem do příjemně teplé vody, která pro mě byla přichystaná a užíval si tu vůni, která se místností linula. Jediné, co mě drželo vzhůru bylo to, že uvidím Montyho po denním odloučení. Sice to bylo vážně málo času, ale i tak mi hrozně chyběl. Nesměl jsem mu ani napsat, nebo zavolat… Bylo to šílený.
Montaro
Byl jsem z toho mimo, když náhle odvezli Hira pryč.
To jako proč? To je tady nějaká tradice, nebo co?
Byl jsem z toho nesvůj, hlavně když jsme měli mít druhý den svatbu.
Co když si to rozmyslí?
„Monty! Začni se už chystat, nebo to nestihneme!“ vletěla dovnitř Hisako a hned za ní Shintaro.
Chodil jsem po pokoji jen v boxerkách jako tělo bez duše. Najednou mi Hiromi strašně chyběl. Jako bych se bez něj ani nedokázal obléct.
„Už jsi osprchovaný?“ došel ke mně Shi. „Aha, nejsi. Nezapomeň se pořádně oholit! A buď rád, že ti ta modřina zmizela, jinak bychom ti museli na ksicht napatlat mejkap!“
Začal mě strkat do koupelny, a jen co jsem tam vešel, hned za mnou zavřel s tím, abych si pohnul.
„No jo,“ zavrčel jsem jenom a šel k umyvadlu, abych se podíval na moji nervózní maličkost.
Asi ten dnešek nepřežiju...
Hiromi
Vykoupal jsem se, a když už asi po desáté James bušil na dveře, vylezl jsem z té vody ven. Monty mi moc chyběl, a já se už těšil, až mu skočím do náruče a nechám se jím unést třeba až na konec světa, kde budeme na chvíli jen on a já.
„Musíš se už začít strojit, jako obřad na tebe nepočká,“ hudroval James, když mi začal holit to moje nic na bradě, ale přitom se celou dobu usmíval.
Keny ještě nedorazil, takže začal místy i James být nervózní, ale on stejně naváděl kluky, kde je obřadní místo a tak, nemohl sem tedy tím pádem přijet. Stáhl jsem si gelem vlasy trochu dozadu, ale nechal jsem je trochu ležérně rozcuchané. Vypadalo to skvěle, to jsem musel uznat. Oblékl jsem si spodní prádlo a chvíli jen bezradně stál u kravat, jak kdybych už dávno neměl vybranou tu, kterou jsem si chtěl si vzít.
Nervozita ve mně rostla, a strach z toho, že Monty možná nepřijde a rozmyslí si to, trochu nahlodávala moje poplašené srdce. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Taky jsem se nikdy neženil.
„Nestresuj se. Prostě jednu čapni a obleč si už ten oblek, nebo tě do něho narvu,“ zavrčel na mě James, když kolem mě procházel.
Montaro
Nechápal jsem, proč všichni tak honí, když má obřad začínat ve tři hodiny. Ale, kdo ví, co ještě všechno musíme udělat. Nějak se mi to vykouřilo z hlavy, a já měl pocit, jako bych byl v jiném světě, kde mě jenom postrkují ze strany na stranu,a já dělám, co se mi řekne. Jako bych neměl ani vlastní vůli.
„Tatíííííí“ ozvalo se zabouchání na dveře koupelny. „Tatíííííííí!“
„Chvilinku počkej,“ zavolal jsem zpátky.
Vypnul jsem vodu, rychle se utřel a oblékl trenky. Vyšel jsem ven a díval se na Kazumi, jak stepuje před koupelnou v krásných bílých šatičkách. Vypadala jako princezna.
„Prý budu rozhazovat kytičky,“ pochlubila se hned, jen co jsem vyšel.
Konečně jsem se usmál. Malá mě vždycky dokáže vytáhnout z divné nálady.
„Strejda Aki říkal, že Hiro je nevěsta. Bude mít šaty a závoj?“ ukázala na fotku v časopise, kde byl vyfocený Hiro s nevěstou.
„Hiro bude oblečený jako tatínek,“ chytla ji Hisako za ruku a odváděla pryč. „Necháme tátu, aby se mohl obléct, ano? Pak přijde za námi dolů. Dáme si zatím nějakou dobrotu.“
Proč mám pocit, že je v naší ložnici nějak moc plno? Potřebuji panáka. Vážně...
Zamířil jsem k baru, a už jsem ho chtěl otevřít, když na dvířkách přistála se silným bouchnutím velká ruka.
„Na to zapomeň!“ zamračil se Shi. „Oblíkej se!“
Hiromi
Hodil jsem na sebe košili a konečně si vzal tu stříbrnou kravatu, co tak pěkně korespondovala s barvou mých očí. Stáhl jsem si z ramínka oblek a úhledně si ho na sebe oblékl, aby se mi nepomačkal. Teprve když jsem vyšel ven z pokoje, všichni nadšeně vydechli. Musel jsem uznat, že mi to vážně hodně slušelo, ale to i muselo, když to byl můj nejdůležitější den.
„Moc ti to sluší. Budeš mít i závoj?“ zakřenil se Keny, když se konečně ukázal ve dveřích.
Jamese málem kleplo, protože se lekl jak nikdy předtím. Právě ke mně vstával, že mi pomůže upravit kravatu, když Keny ty dveře rozrazil a tohle řekl.
„Kde jsi v noci byl?“ přimhouřil na něj oči, a on se jen potutelně usmál.
„To tě nemusí zajímat, ale neboj, můj zadek nebyl v nebezpečí,“ vyplázl na něj jazyk a zamířil ke mně.
„Tak co, připravený na svůj veliký den? Měli bychom vyrazit, než dorazíme na místo.“
Ani jsem si neuvědomil, jak hodně postoupil čas a bylo víc, než bych si přál.
Montaro
„Tady je někdo pěkně nervózní,“ ozvalo se ode dveří, jen co Hisako s malou odešly.
Otočil jsem se na příchozí a možná se i víc zamračil. Aki a Kuro tam stáli už vyoblíkaní a usmívali se nad mou bezmocností.
Dorazili předevčírem, a Aki měl pořád plno keců. Bylo vidět, že tu už byl, protože se se všemi znal. Jen Kuro byl občas trochu nesvůj, ale pomalu se uklidňoval, když viděl, že mu Akiho nikdo nevezme. Jako by se pořád bál, že o něj přijde, a to jsou spolu už fakt hodně dlouho. Prý už od střední, říkal Hiro.
Když jsem si připomněl Hiromiho, vzpamatoval jsem se. Vrátil jsem se ke svým věcem a začal se oblékat.
„S tímhle ještě počkej,“ vzal mi Kuro z ruky kravatu a ukázal na moje nohy. „Obleč si ponožky.“
Shintaro nade mnou mávl rukou a se smíchem odešel dolů za ostatními.
„Neměli byste být spíš s Hirem?“ podíval jsem se na Kura a vzal si od něj ponožky.
„To je v pohodě, bylo to tak domluvené. Ale už budeme muset za chvíli jet, jinak přijdeš pozdě na svou vlastní svatbu,“ začal mi upravovat kravatu.
Hiromi
Úspěšně jsme se narvali do aut a vyrazili, ale když jsem viděl auto zajíždět někam jinam než k místu, kde se měl konat obřad, trochu ve mně zamrzla krev.
„Co to sakra…“ vyjekl jsem, když mě Keny vytahoval z auta a odváděl v rychlosti někam do menšího domku u hlavní silnice.
„V klidu, nestresuj! Unesli jsme nevěstu, musí si tě najít sám, to je tradice, sorry,“ usmál se a já už viděl kluky, jak sedí kolem stolu s nalitýma panákama a hlasitě se baví.
Nějak mi to přišlo příjemné zpestření, hlavně proto, že se nebudeme stresovat svatbou, ale…
„Monty vás zabije, když mě nebude moct najít, doufám, že jste na to připravení,“ zasmál jsem se, ale sedl si k Jackovi, který mi uvolnil místo vedle něj.
„Neboj, jasné informace v podobě Jamese jely za ním, ale popravdě ani James přesně neví, kde jsme. V hospodě, kde jsme měli tu první kalbu i s tím tvým, je první indície, ale neboj, vše stihnete, a ještě máte časový náskok, to je přesně vypočítané. Proto vás všichni honí, abyste už vyrazili z domu. James s Montym pojedou k té hospodě, a hned mu to řekne, i Shintaro je informovaný,“ objevil se najednou od nevím kde Aki.
Montaro
Když jsem se dooblíkal a pořádně se prohlédl v zrcadle, uvědomil jsem si, že je tu nějaké ticho. Otočil jsem se a rozhlédl se po ložnici. Zůstal jsem tu s Kurem sám, aniž bych si to uvědomil.
„Kde jsou ostatní?“
„Šli dolů, Aki říkal, že musí něco zařídit, tak odjel.“
Zdálo se mi to, nebo byl Kuro nějaký nesvůj? Měl jsem pocit, jako by se mu ani nechtělo mi odpovídat.
„Děje se něco?“ pátravě jsme se na něho zadíval.
„Co? N..ne...Jdu za ostatními,“ rychle vyběhl z pokoje, než jsem ho stihl zastavit.
Nechápal jsem tu změnu. Ale nechtělo se mi nad tím přemýšlet. Ještě jednou jsem se na sebe podíval do zrcadla, a pak spokojeně šel dolů za ostatními.
„Konečně, že jsi tady!“ ozval se hned Shi, jen co jsem dorazil. „Pohni si, James už na nás čeká v autě.“
„Kam všichni tak pospícháte? Ještě je plno času,“ brblal jsem, ale šel jsem za ním.
James opravdu čekal. Hned jsme nastoupili a vyjeli. Ale už po deseti minutách jízdy jsem se vyrovnal a zahleděl se z okna.
„Ale to není cesta do penzionu, kde máme mít svatbu,“ zamračil jsem se.
„V pohodě, jen se musíme ještě někam stavit, a pak pojedeme.“
„Kam? Vždyť všechno už je nachystané tam.“
„Hele, buď zticha a sleduj cestu, ano?“ umlčel mě Shintaro. „Všechno se včas dozvíš.“
Poslechl jsem ho. Nemělo cenu se s ním dohadovat. Tyhle ty naše slovní přestřelky nemívaly konce a mohly by skončit pěstí v obličeji někoho z nás.
Ale když James zastavil před barem, kde měl Hiro rozlučku, moje nervozita byla zpátky.
Proč jsme vlastně tady?
„Vystup,“ rozkázal mi Shintaro.
Už byl venku z auta, stejně jako James a čekali, až se taky konečně vysoukám ven. Hned mě vedli dovnitř.
„Co tu na mě šijete?“
„Tam,“ prostrčil mě Shi dveřmi dovnitř a ukázal k baru.
Hiromi
„Opravdu mu všechno řeknou? Monty není zrovna klidný typ, když jde o mě a ztracení se mé osoby z jeho dohledu. Popravdě jsem stejný, ale on je oproti mně klidnější, já dneska šílím jako blázen,“ říkal jsem rychle, jak jsem z toho byl nervózní.
„To bude vážně v pohodě. Jako James mě taky seřval, že tohle chci udělat, ale je to sakra tradice, prostě si tě musí najít a vykoupit, tím to znamená, že vedle tebe bude stát do konce tvých dní. Tak neser a šoupni do sebe ten panák,“ postrčil ke mně Keny whiskovku a v ní dobrou brendy.
Kopl jsem to do sebe, ale dál jsem pít nechtěl, prostě jsem chtěl být střízlivý a připravený na to správné ano. Ale ano… Tohle se mi líbilo. Mohl jsem tu sedět s kluky a kecat, když se to ten pitomý večer nepovedlo.
Montaro
Myslel jsem, že je vynesu v zubech, když jsem zjistil, spíš, když jsem z nich konečně vypáčil, co si na mě nachystali. Už tak mám nervy na pochody a oni tohle... Tradice, netradice, začínám zuřit.
Několikrát jsem se zhluboka nadechl. Opřel jsem se rukama o zeď a vší silou se o ní zapřel, abych veškerou svou nahromaděnou energii dostal ze sebe ven.
Asi po třech minutách silného tlačení do zdi, jsem se konečně trochu uklidnil. Shintaro věděl, co dělám, protože tohle nás naučil táta. Ale James byl tak trochu vyděšený a nevěděl, co si má myslet.
„Dobře. Takže jedeme ke zlatníkovi,“ nechal jsem na pultu dostatečný finanční obnos, kterým jsem musel zaplatit za tuhle informaci.
Už jsem se nedivil, že má Shintaro s sebou peněženku a v ní cash.
Když jsme přijeli ke zlatníkovi, nestačil jsem ani otevřít pusu, a už měl plno otázek.
„Ne, ještě jsme svatbu neměli a teprve se chystáme. Potřebuji najít ženicha, poslali mě sem. Víte o tom něco?“ zarazil jsem jeho vyptávání, a on se hned pousmál.
Takže na mě hrál divadlo.
„Co za to?“ vyrval jsem Shintarovi peněženku z ruky.
„Peníze nechci. Ale zrovna jsem se chystal jít na svačinu. Ale bolí mě docela nohy a budu rád, když mi tam skočíte, co? Mám moc rád cheesecake, který dělají tady,“ ukázal mi vizitku a usmál se jako neviňátko. „Když mi ho donesete, možná zatím někde najdu papírek s dalšími instrukcemi.“
Pokud jsem rozuměl dobře anglicky a četl jsem dobře, co bylo na vizitce, tak tahle donáška bude trvat půl až třičtvrtě hodiny. Mě asi trefí...
„Máte to mít,“ vyrval jsem zlatníkovi vizitku z ruky a chtěl jít, když jsem se zarazil.
Ve vitríně můj pohled padl na jeden nádherný náramek z bílého zlata. Byl opravdu krásný, a já úplně viděl, jak se hezky vyjímá na Hirově ruce.
„Jak dlouho by trvalo do toho vyrýt krátký text? A zvládnete ho v japonštině?“
Hiromi
Byl jsem s každou minutou víc a víc nervózní. Už jen to, že mě od Montyho oddělili ve chvíli, kdy jsem před umření z nervů, ale ještě nevím, co dělá, a kde je. Musí být pro něj hrozné mě hledat, hlavně potom, čím jsme si prošli.
„Už se uklidni, však s ním brzo budeš. Neboj se pořád,“ peskoval mě Keny, když viděl, jak se mi klepou ruce, ale nedalo se poslechnout.
Došel jsem na záchod a radši si opláchl obličej, abych nevypadal pře oltářem jak přešlý mrazem.
Už aby tu byl, jsem bez něj, jak kdybych neměl ruce, jak moc mi bez něj je smutno.
Montaro
„Tak do hodiny, pokud to nebude moc složité, nevím, jestli bych si poradil tak rychle s japonštinou. To jsem nikdy nedělal a obávám se, že bych to mohl pokazit. No, nejsem kouzelník,“ omluvně se na mě usmál, když se podíval na japonská slova, která jsem mu napsal. „Ale v angličtině bych to zvládl.“
Zamyslel jsem se. Bude to ode mne svatební dar po Hira. Je napůl američan, ale i japonec, což jsem i já. Svatbu máme v Americe. Nakonec jsem se zeptal poslední věc.
„A kdybychom to zkombinovali? Zvládl byste aspoň jméno v japonštině a zbytek v angličtině?“
Zlatník se znovu podíval na text.
Pro tebe všechno... Montaro
„Věřím vám, jste odborník a máte doslova zlaté ruce,“ snažil jsem se srozumitelně anglicky ho pochválit.
Když jsme potom šli s klukama najít tu prodejnu, ve které jsem měl zlatníkovi koupit svačinu, už jsem nebyl tak nervní. Usmíval jsem se. Když už zpoždění, tak aspoň s dárkem.
Vrátili jsme se asi po čtyřiceti minutách. Zlatník ještě dodělával poslední ryt, a když to vyleštil a ukázal mi to, byl jsem naprosto spokojený. A on taky. Prohlásil, že to vypadá moc hezky a že se nejspíš začne učit japonštinu.
Předal jsem mu svačinu, zaplatil náramek, který byl už uložený v nádherné krabičce, a k tomu jsem dostal lístek, na kterém byla napsaná adresa.
Už když jsme tam jeli, věděl jsem, kam to bude. Kdybych to tušil, jel bych sem rovnou.
Schoval jsem krabičku s dárkem do kapsy, vystoupil z auta a zamířil ke dveřím baru.
„Vstup pouze po zaplacení,“ postavil se náhle přede mne James a ze široka se usmíval. „Co nabídneš?“
Hiromi
Vážně to Montymu trvalo až moc dlouho, a já už se začal bál, jestli si to vážně nerozmyslel a neodjel domů. Co když ho to tolik naštvalo, že si prostě řekl dost.
„Už je tady… Hej… Ty zůstaň!“ stihl mě chytit Keny, když jsem kolem něho málem prosvištěl za Montym.
Už jen slyšet jeho hlas a vědět, že si pro mě došel, bylo to nejhezčí, co jsem dneska mohl zažít. Drželi mě už tři a dost daleko od dveří, abych nemohl vidět jeho tvář. Pro jistotu mi i zavázali šátek kolem pusy, abych nekřičel, ale byli opatrní, nechtěli mi ublížit.
Montaro
„Tak už dost,“ zavrčel jsem nespokojeně. „Chci jít dovnitř pro Hira, chci si ho odvézt a oženit se s ním. Kolik mám ještě vytáhnout z peněženky, abyste byli spokojení?“
„Peníze si nech. Musíš si ho vykoupit jinak. To víš, je to náš kamarád, a my ti ho nechceme dát jen tak. Možná kdybychom se sešli, popili a pojedli, dali řeč, tak by to byla jiná...“ naznačil James, co bych měl udělat.
„To jako teď?“
„Teď bychom to nestihli,“ zavrtěl hlavou.
„Hele, na to moc chuť nemám. Dobře víš, jak dopadla Hirova rozlučka, a nechci, aby se znovu něco takového stalo. Jestli mě nepustíš, vyrazím ty dveře i s tebou.“
„Klid,“ napřáhl James před sebe ruce, aby se chránil. „Byli by tam jen ti, které byste si osobně pozvali. A určitě se najde nějaký volný den, než byste se vraceli zpátky do Japonska. To víš, dlouho zase Hira neuvidíme.
„Tak jo,“ povzdechl jsem si. „Než odjedem, něco přichystám. Ale místo a čas vyberu sám s Hirem. A kdo nebude moct, bude mít smůlu.“
„Tak mi to tu podepiš,“ znovu se James usmál a nějakým zázrakem se v jeho ruce objevilo lejstro, kde bylo černé na bílém přesně to, k čemu jsem se teď zavázal.
Rychle jsem to podepsal, jen abych to měl za sebou, a konečně se někam pohli. Jen co James ustoupil ode dveří a otevřel, vpadl jsem dovnitř.
„Radil bych vám dát od něj ruce pryč!“ zahulákal jsem na ty, co drželi Hira, jen co jsem se objevil v baru.
Hiromi
Pozorně jsme všichni poslouchali, co Monty říká, ale když konečně svolil k jejich podmínkám a rozkřičel se na kluky, pustili mě. Strhnul jsem si šátek z pusy, rozběhl jsem se mu rovnou do náruče a co nejpevněji ho objal.
„Tolik si mi chyběl, jsem rád, že se ti nic nestalo. Ale… I já jsem jim nadával,“ říkal jsem, ale přitom jsem ho ani na moment nechtěl pustit, jak kdybych se do něj chtěl vpít.
Moc jsem se bál, že mi ho znovu někdo vezme, asi bych to nedával. Miluji ho a chci si ho vzít… Hned.
Montaro
Kluci, když mě viděli, raději Hira hned pustili. Neradil bych ji mě dráždit ještě víc. Rozvázal jsem šátek, který Hirovi ještě visel na krku, když si ho strhnul dolů, a hodil ho po nich.
Přivinul jsem si ho do náruče a políbil.
„Měli bychom jet. Ještě máme sice trochu času, ale chci tam už být, a aby je ještě něco nenapadlo dalšího, pojedeš se mnou.“
„Ale to nejde, nevěsta nesmí se ženichem jet v jednom autě.“
„A to jako proč? Je mi to jedno, prostě Hiro pojede se mnou, a hotovo,“ zamračil jsem se na ně.
„Neboj se, už ti ho nikam neodvezeme,“ položil mi James na rameno ruku. „To už byla konečná. Teď pojedeme všichni na místo obřadu. Stejně už tam na nás čekají.“
Trochu jsem zaváhal, určitě to nemysleli zle, ale mě tak na téhle svatbě záleží, že jsem to prostě nepodral v klidu. Několikrát jsem se zhluboka nadechl a vydechl, a pak se konečně na všechny usmál, a oni si konečně oddychli.
„Co ty na to?“ sklonil jsem se k Hirovi. „Necháme je, aby nás dovezli na svatbu každého zvlášť?
Hiromi
Tiskl jsem se k Montymu, a snad si i trochu pomačkal košili, protože sako jsem měl přehozené přes pohovku.
„Nechci… Ale je pravda, že tohle je poslední tradice, a já chci, abys mě viděl, jak kráčím k oltáři za doprovodu Lili. Myslím si, že to pro nás oba bude moc znamenat. Neboj se… Rozhodně jedu hned za tebou,“ usmál jsem se a chtěl ho políbil, ale James mě zastavil.
„První musí být novomanželský polibek. Máma už volala, musíme vyrazit,“ usmál se na nás a radši ustoupil, protože Montyho provokovat nechtěl.
Radši si k sobě přitáhl Kenho, který zprvu naoko protestoval, ale nakonec se k němu přitulil a nechal se před všemi políbit. Už jen to všechny okolo pobavilo, nikdy neviděli, aby byl Keny tak spokojený, a nejspíš ani takový polibek, kdy mu ten druhý nedrtí hrdlo, nebo ho nekouše.
„Odvezu ho a postarám se, aby stál před oltářem včas,“ mávl rukou Jack, který už u dveří cinkal klíčky, abychom vyrazili.
Montaro
Měl jsem chuť Jamesovi tu ruku uhryznout.
„První novomanželský polibek? Jasně,“ ušklíbl jsem se. „Víš kolikrát jsme spolu měli sex? Nedokážu to ani spočítat, takže...“
Na truc, tradice, netradice, jsem si Hiromiho přitáhl a přede všema ho pořádně políbil. Ještě jsem ho chytil v pase a zaklonil, aby bylo všem jasno, jak na tom jsme.
„Tak, tohle byl poslední polibek za svobodna. A o ten první novomanželský rozhodně nepřijdeš,“ zvedl jsem Hiromiho, aby se mohl narovnat, a přejel jsem mu dlaněmi po hrudi, abych mu aspoň trochu srovnal košili.
„Tak, a teď už můžeme jet,“ dodal jsem ještě, podal jsem Hirovi sako, a hned si ho za ruku vedl ven.
To můžu, ještě u auta nejsme, abychom se museli rozpojit, a já nechci, aby se mi zas někam zatoulal. Hodlal jsem si ho vzít za každou cenu, a nic mě od toho neodradí.
Hiromi
Musel jsem se usmát, když to Monty řekl. Ano… Spali jsme spolu tolikrát, že by to některým lidem nestačilo ani na dvacet let života. Ale jeho polibek, který následoval… Nebylo pochyb, jeho majetnickost je pro mě velmi sexy.
„Celou dobu budu myslet jen na další polibek, abych si ale vzpomněl, jak mám říct ano?“
Rychle jsem se k Montymu přitulil a políbil ho, než jsem vlezl do auta, a s Jackem se rozjeli k obřadní síni. Už nechci být bez něj ani minutu, prostě si ho chci vzít, aby mi ho už nikdo nevzal. Bude jen můj a já jeho, definitivně. Celou cestu jsem se jen uculoval a těšil se, až budu stát před oltářem, abych mu řekl svoje ano.
Montaro
Konečně jsme se pohnuli z místa.
Jo, doufám, že Hiromi nezapomene, jak se říká ano. Já to rozhodně zkoušel celou cestu na místo. V duchu jsem si přeříkával slib, tak jak se to tu dělá. Neměl jsem ho dlouhý. Byl krátký, protože jsem na takové předvádění před spoustou lidí nebyl zvyklý. Ale věděl jsem, co Hiromimu řeknu.
A nejprve v japonštině, a potom v angličtině, aby to svědci mohli potvrdit, a ostatní tomu taky rozuměli.
Netrpělivě jsem z auta vyhlížel penzión, kde se měla odehrávat naše svatba. Bylo poznat, už když jsme přijížděli, že se tu něco děje. Bylo to tu nazdobené, venku byl připravený oltář, ke kterému se od slavobrány táhl koberec. Na dvou stranách rozestavěné židle pro hosty. Myslel jsem si, že je jich nějak moc, ale ve chvíli, kdy se hosté začali scházet, jen jsem nevěřícně hleděl, kolik jich tu nakonec přišlo.
Vypadalo to, jako by dokonce někdo dal vědět pár Hiromiho spolužákům z vysoké, kteří také přišli. Sice jen na obřad, ale chtěli se s Hirem vidět a poblahopřát mu. Měl jsem radost, že má tady tolik přátel.
„Měl by ses připravit,“ přistoupila ke mně Hisako.
Poupravila mi kravatu, srovnala vestičku, a donutila mě zapnout si sako.
„Moc ti to sluší,“ pousmála se a dala mi malý polibek na tvář. „Malá už se nemůže dočkat, až bude po koberci rozhazovat květiny.“
Otočil jsem se ke dveřím místnosti, ve které jsem se připravoval. Kazumi už celá natěšená stála v bílých šatech, s košíkem plných okvětních lístků v ruce, a čekala, až konečně půjdeme.
„Tak jdeme,“ otevřel Shintaro dveře.
Musel jsem si v duchu přeříkávat, co teď budu dělat. Byl jsem hodně nervózní a bál se, že něco pokazím.
No, jen tak pro srandu ta zkouška asi nebyla.
Došli jsme na místo před oltářem, kde už čekal náš oddávající. Shintaro se postavil vedle mne, a otočili jsme se ke slavobráně, odkud měl přijít Hiromi.
Byl jsem nervózní, jak nikdy v životě. Jako by to byla opravdu moje právní svatba.
„Hlavně že mě ses na mojí svatbě smál, a sám jsi podělaný až za ušima,“ zašeptal mi do ucha Shi, nenápadně do mne drcnul, a vzápětí už ale zaměřil svoji pozornost před nás.
Hiromi
Celou cestu k obřadní síni jsem se vážně těšil, až tam budu, ale čím víc jsme se blížili, tím víc jsem cítil svírání žaludku a podivný strach, kterého jsem se nedokázal zbavit. Stihl jsem se tak akorát upravit, a ještě jednou si stáhnout gelem vlasy dozadu, abych vypadal na tuhle chvíli skvěle. Nic nesmělo zkazit tenhle náš okamžik, hlavně správně říct ano, o nic jiného nejde.
Zahákl jsem se o Lili a s ní vyšel ven ze dveří. Tolik pocitů, co se ve mně pralo, najednou pominulo, když jsem uviděl u oltáře stát Montyho. Vše se rozplynulo, a já se div nevznášel, abych došel na ono vysněné místo. Šli jsme vedle sebe v rytmu hudby, kterou jsme si vybrali, a patřila mezi moje a Montyho nejoblíbenější písně.
Jak jsem se blížil k oltáři, už jsem šťastnější být nemohl. Lili mě předala Montymu a ustoupila bokem, kde už stál Aki, který mi šel za svědka.
„Jsem tu,“ usmál jsem se a sevřel Montymu ruku, jak moc nervózní jsem byl.
Montaro
Byl tu. Nerozmyslel si to, neutekl... Byl tady... A byl opravdu nádherný. Snad ještě víc, než když jsme sem jeli autem. Doslova zářil, a s Lili vedle sebe, která mi ho předala, vypadal šťastně.
Ano, chci, aby byl šťastný, protože on udělal šťastným mě. Byl jsem moc rád, že jsem ho potkal.
Otočili jsme se k oltáři a pevně jsem stiskl jeho ruku. Nevím, jestli se třásla víc mně nebo jemu, ale už jsem ho nechtěl pustit. Za žádnou cenu.
Zdálo se mi, že to trvá snad věčnost. Takové to nebylo, ani když jsme se brali s Hisako. A když jsme se měli postavit proti sobě a říct svůj svatební slib, dostal jsem okamžitě strach, že to pokazím. Možná i proto jsem začal japonsky, abych si to připomněl.
Sevřel jsem obě Hiromiho ruce ve svých dlaních a zadíval se mu do těch jeho úžasných očí. Chvilku jsem mlčel, protože právě tyhle oči mě naprosto uvěznily, a už nikdy od sebe nepustily.
Nadechl jsem se zhluboka, a pak s mírně roztřeseným hlasem spustil.
„Já, Montaro Masahi, slibuji tady, dnes a přede všemi, že tě budu do konce svého života ctít a opatrovat, jako největší poklad na světě. Miluji tě a budu milovat navždy, protože ty jsi pro mne ten jediný, s kým chci strávit celý svůj život. Chci tě mít po svém boku tak dlouho, dokud nás smrt nerozdělí. Opravdu tě miluji, Hiromi, a do konce života budu děkovat svému otci za to, že mě poslal do Tokia, kde jsem tě potkal. Děkuji tvým rodičům, že přivedli na svět tak úžasného člověka, jakým nepochybně jsi. Nevím, co víc bych měl říct, protože to všechno, co k tobě cítím, je uloženo tady...“
Zvedl jsem jednu ruku, a i s jeho jsem ji přitiskl k hrudi, kde tak silně bilo mé srdce. Bilo jen pro něj...
Po chvilce odmlky jsem odříkal slib i v angličtině, i když jsem v tom rozrušení ani nevěděl, jestli jsem něco nepopletl. Když jsem skončil, nastala chvíle ticha, při které jsem se musel několikrát nadechnout, jak moc nervózní jsem byl.
Opravdu mi na Hiromim záleželo víc než na kom jiném.
Hiromi
Měl jsem co dělat, abycho ovládl své emoce, hlavně když jsem dvakrát uslyšel ten nejhezčí slib z úst muže, kterého miluji. Jsem sice chlap, ale tohle… Bylo to pro mě vážně nádherné.
Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se Montymu do očí, jako kdybych v nich hledal slova.
„Já, Hiromi Masahi, slibuji tady a teď, že tě budu milovat do konce svých dní, a i poté někde, kde se znova potkáme. Jsi pro mě vším a vždy budeš. Jsi moje opora, láska, dáváš mi každý den novou chuť do života. Jsem moc rád, že jsem tě v Tokyu potkal, a že jsi mi dal možnost, abych s tebou mohl být. Děkuji tvým rodičům, že jsi na světě pro mě, a své mámě, protože, jak ji znám, tohle ukula ona,“ zasmál jsem se, a ještě pevněji Montymu sevřel ruce.
„Budu tě milovat a ochraňovat, dokud nás smrt nerozdělí, to ti slibuji.“
Otočil jsem se a převzal si od Lili prsten, abych ho mohl nandat Montymu na ruku a už jen čekal na to, až mi dá první polibek jako svému manželovi.
Montaro
Když mi Hiromi nasadil prsten, krátce jsem pohlédl k Lili, která držela fotku Hiromiho mámy. Byla moc krásná, stejně jako Hiro, a určitě se na nás z vrchu dívá a má radost, jak se ji to, podle Hirových slov povedlo. V duchu jsem ji ještě jednou poděkoval za to, že porodila tak úžasného syna a vrátil jsem se pohledem k Hirovi.
„Miluji tě, manželi,“ oběma dlaněmi jsem ho chytil za tvář a sklonil jsem se k němu, abych mu mohl dát první manželský polibek.
„Jsi už jen můj,“ zašeptal jsem, když jsme se od sebe po chvilce odpojili, a skoro jsem ani nevnímal potlesk hostů, kteří snad byli nadšení víc než my.
Sevřel jsem ho v náruči, jak moc jsem byl šťastný, a já mu to chtěl aspoň tím objetím předat. Měl jsem naplánovanou svatební oslavu i doma v Japonsku, což má být pro Hira překvapení, ale věděl jsem, že tahle chvíle je pro mne, pro nás, ta nejdůležitější. Tady jsme si slíbili, že půjdeme životem bok po boku, a já si snad nemohl vybrat nikoho lepšího. A taky...
„Víš, že už vlastně máme i dceru?“ pousmál jsem se, když k nám přiběhla Kazu a tahala nás oba za nohavice, že chce taky pusu, a ani Hisako ji nestihla zastavit.
Hiromi
Vzal jsem malou do náruče a políbil ji otcovským způsobem.
„To ano, tu nejhezčí na celém světě, taky ji jen tak někomu nedáme, a hlavně ne yakuze,“ zamračil jsem se, a ještě jednu letmou pusu dal Kazumi na tvář.
Líbilo se mi, že všichni okolo nadšeně tleskali a házeli po nás rýži, jako znak dlouhého vztahu a štěstí. Pustil jsem malou a šel od všech přijmout blahopřání a obejmutí. Bylo to úžasné. Nádherná hostina, hudba, co všechny roztancovala, a úžasná zábava, co tu všude byla. Ale… těšil jsem se na to nejdůležitější, a to…
„Půjdeme si lehnout?“ přitiskl jsme se k Montymu, který tu už skoro polonahý tančil se svým bratrem na stole, a na moment za mnou seskočil dolů.
Montaro
Všechno to napětí a nervozita konečně opadla. Byl jsem ženatý, a můj muž byl ten nejkrásnější tady mezi všemi. Nejraději bych ho objímal a líbal, dokud bychom se nevrátili zpátky do Japonska.
Opravdu ho mám uschovaného ve svém srdci. Ten nejbezpečnější trezor, do kterého se nikdo, kromě něj nedostane.
Srovnal jsem si košili a poohlédl se po svých věcech. Vestičku a sako jsem měl pověšené na své židli v čele stolu. Klidně bych to tu mohl nechat, někdo by se o to postaral, ale nemohl jsem.
„Půjdeme. Máme připravené samostatné podkrovní apartmá,“ políbil jsem Hira.
Stáhl jsem ze stolu Shintara, a řekl mu, že s Hiromim se tajně odplížíme, aby nás už nikdo nezdržoval. Nechal jsem to na něm. Hned popadl mikrofon a začal všechny bavit. Tenhle člověk, je jako moje druhé já, a přesně ví, co má dělat.
„Pojď, půjdeme,“ popadl jsem své věci, a Hira za ruku, a když všichni koukali na Shintara, nenápadně jsem zamířil do hotelu.
Vyběhli jsme schody nahoru do podkroví, a otevřel jsem ty jediné dveře, které tady byly. Před námi se ukázala naprostá nádhera. Pokoj vyzdobený právě pro čerstvé novomanžele. Vůbec mi nevadilo, že ani jeden z nás není ženská, že jsou všude okvětní lístky růží a srdíčka. Nevadilo mi ani, že z krásného lustru visely balonky různě pomalované. Na stole tác se zákusky a vedle v chladící nádobě šampaňské a dvě, krásně nazdobené skleničky, s datem naší svatby a našimi jmény.
Přitáhl jsem Hira k sobě, zavřel jsem dveře, a pro jistotu zamknul.
„Je to krása,“ ještě jednou jsem se rozhlédl, ale pak jsem Hira od sebe kousek odstrčil.
Zahrabal jsem v kapse saka a pak ho i s vestičkou odhodil na židli.
„Přiznám se, že všechno to hledání tebe, kterým mě dneska mučili, mě vážně štvalo. Ale nakonec... no využil jsem toho, abych mohl ještě vybrat dárek, který bych ti chtěl dát jako první manželský.“
Zvedl jsem ruku a podal Hirovi podlouhlou krabičku, ve které se ukrýval poklad od zlatníka.
Hiromi
Byl jsem rád, že už konečně míříme do pokoje, a nikdo si toho nevšiml. Dokonce i Keny s Jamesem odešli někam do pokojů, a mě bylo jasné proč. Aki s Kurem se ještě bavili, a Lili byla hlavní středobod večera.
Když jsme vešli do pokoje, a já viděl, jak ho krásně vyzdobili, byl jsem jako v transu, jak dokonalé to bylo. Detaily jako skleničky a plátky růží… Mohl jsem na všem oči nechat, jak jsem byl dojatý. Ale…
Celý jsem zčervenal, když přede mnou Monty ukázal tu krabičku, a já viděl, co je v ní. Hned jsem to vzal do rukou a prohlížel si nápis, který byl tak krásně vyrytý. Skočil jsem Montymu kolem krku a objal ho. Políbil jsem ho a láskyplně se na něj podíval tak, jak kdybych mu říkal, aby si mě hned tady a takhle vzal.
„Nasadíš mi ho prosím, je… je nádherný, děkuji… Moc… a… chci se milovat,“ usmál jsem se a ještě jednou ho políbil.
Montaro
Byl jsem napjatý, když Hiro rozbaloval kazetu s náramkem. Ale když jsem viděl jeho reakci, oddychl jsem si.
„Víš,“ promluvil jsem, když jsem mu zapínal náramek na ruku. „Slyšel jsem, že se prý tady nevěsta má přenést přes práh. Ale už máme zavřené dveře a já nemám odvahu je otevřít. Tak mi aspoň dovol, abych si tě odnesl do postele.“
Pousmál jsem se na něj, a aniž bych čekal na jeho reakci, začal jsem ho svlékat. Chtěl jsem to udělat od začátku do konce. Tohle byl můj manžel, a já ho hodlal rozmazlovat, hýčkat, jen aby byl šťastný a nikdy nelitoval, že si mě vzal.
Dal jsem si záležet, a každou odhalenou část jeho těla jsem políbil. Včetně jeho pokladů a nohou, dokud jsem neskončil u kotníků.
Vstal jsem a přitáhl si nahého Hiromiho do objetí.
„Miluji tě moc a chci se s tebou taky milovat,“ zašeptal jsem mu vzrušeně do ucha, když i můj problém začínal být větší problém, jak jsem se jeho svlékáním vzrušil.
Hiromi
Užíval jsem si každý dotek jeho prstů na mé pokožce, a trochu se proti nim prohýbal. Moje tělo se chvělo tak neskutečnou touhou, že možná i tohle by mě bylo schopno udělat. Ale teď...
Bylo to jiné, my dva už byli jinde. Stali se z nás manželé, kteří jsou si zaslíbeni a jsou jen jeden pro druhého.
Touha ve mně rostla a já se nedokázal udržet v klidu. Můj penis se tyčil, jak moc mě tohle všechno rozpalovalo. Srdce bilo v šíleném tempu, a snad dělalo kotrmelce z přílišného štěstí. Stál jsem před Montym nahý a vůbec se nestyděl, že tu máme světlo, a on mě vidí, jak jsem.
Chytil jsem Montyho kolem krku a toužebně mu zašeptal.
„Tak mě do ní odnes a vezmi si to, co je jen tvoje,“ políbil jsem ho, a jen čekal, jak zareaguje.
Montaro
„Odnesu, to každopádně,“ vydechl jsem, když mě políbil.
Odsunul jsem Hira, abych se mohl svléct. Byl jsem už nedočkavý, protože jeho nahé tělo, které jsem svíral v objetí, jeho hrdě vztyčené mužství a jeho mírně chraplavý hlas, který takhle zní vždy, když je
vzrušený, mě rozhodně nenechal chladným.
Rychle jsem ze sebe strhal oblečení, přičemž jsem se málem přerazil, když jsem stahoval nohavice a ponožky. Ale bylo mi jedno, že to vůbec nevypadá sexy. Neměl jsem čas na nějaký striptýz.
Hned jak jsem byl celý svlečený, popadl jsem Hira do náruče.
„Tak jdeme vyzkoušet náš první manželský sex, jestli bude jiný než ty nemanželské, co?“ pousmál jsem se na něj, a zatímco jsem ho líbal, opatrně jsem s ním šel k té obrovské posteli.
Ten, kdo ji chystal, myslel na všechno. Byly tu dokonce na nočním stolku dva druhy gelu a kondomy. Ale ty jsem zavrhnul hned. Nepoužívali jsem je předtím, a nebudeme je používat ani teď, když jsme manželé. Ale gel se hodí...
Opatrně jsem uložil Hira na postel a hned se vyhoupnul nad něj.
„Ani nevíš, jaké mám štěstí, že jsem si našel právě tebe. Můj život do té doby nestál za moc. Když nepočítám malou Kazumi. Ale s tebou... Hned vidím všechno v jasnějších barvách.“
Přitiskl jsem své rty na jeho. Věnoval jsem mu ten nejjemnější polibek, kterého jsem byl schopen. Moje ruce se hned rozběhly po jeho těle...
Chtěl jsem, aby si svatební noc opravdu užil.
Hiromi
Pozoroval jsem ho, jak se přede mnou svléká, a nemohl se vynadívat. Tohle je můj manžel, a bude, bylo to jako sen. Nechal jsem se uložit, a když mluvil, pohladil jsem ho po tváři a políbil. To, co říkal… Bylo to stejné pro nás oba.
„Kdybych tě nepotkal, nevím, jaký bych byl. Už tak jsem si myslel, že se nikdy neobjeví nikdo, kdo by se mnou vydržel, nebo mě miloval tolik, jako já jeho. Jsem moc šťastný, vážně. Tolik tě miluji,“ říkal jsem, a přitom jsem cítil, jak se mi pár slz svezlo po tváři na matraci.
Otřel jsem se rozkrokem o ten jeho, a cítil, jak moc je nadržený. Tolik jsem ho chtěl, a moje tiché sténání ho lákalo ke mně, aby si mě konečně vzal. Bylo to jiné… Opravdu… Věděl jsem, že je to můj manžel, a patřím mu zcela bez podmínek. Moje tělo bylo, jak zasaženo elektrickým proudem, a podle toho se nedokázalo přestat chvět.
Montaro
„Chci tě líbat... celého... jsi ta nejchutnější jahoda, kterou jsem si mohl utrhnout,“ zašeptal jsem, když jsem polibky mapoval jeho obličej, bradu a krk.
Stejně jako já, i on už byl vzrušený. Ale chtěl jsem mu dopřát to nejlepší, co jsem mohl.
Nevím, jestli zvládnu ještě něco vymyslet. Nebo být nějak originální. Mám pocit, jako by se naše milování opakovalo ve stejném scénáři. Ale ať už to bylo, jakkoliv, výsledek stál potom za to.
Posouval jsem se po jeho těle níž. Líbal jsem ho všude, kde se dalo. Pohrál jsem si s jeho bradavkami. Byly tak krásně tvrdé, stavěly se na odpor mému jazyku i mým zubům, když jsem je jemně zkousnul a zatahal za ně. Ale ať už jsem se tady zdržel, jak dlouho jsem chtěl, to nejchutnější mě čekalo níž.
Natáhl jsem se ještě po gelu a položil ho na postel, abych ho měl při ruce.
Sesunul jsem se po Hirově těle dolů...
Podebral jsem jeho poklady a jemně je promnul. Pohrával jsem si s jeho kuličkami, zatímco jsem líbal jeho podbřišek, stehna, a na nich zanechal vlhkou cestičku až k jeho tyčící se parádě.
Rty jsem stáhnul předkožku, jazykem obkroužil jeho špičku, ten hladký, sametový povrch... Celý zmizel v mých ústech, když jsem ho nasál a pravidelnými pohyby hlavou ho začal zpracovávat, zatímco má ruka neomylně otevřel popaměti lahvičku. Gel, který jsem nabral na prsty, jsem nanesl na jeho vstup, do kterého jsem opatrně zatlačil, abych je mohl vsunout postupně dovnitř.
Hiromi
Myslel jsem, že zešílím, podle toho, kolik pozornosti mi jeho rty dávaly. Rozpaloval postupně každou část mého těla a dělal ze mě poslušnou hračku. Byl jsem tak vláčný, že dát na mě šlehačku, tak mě může celého sníst. I když by bylo tohle milování stejné jako ty ostatní, i přesto bude jiné tím, co k němu v tuhle chvíli cítím.
„Monty…“ zasténal jsem, když jsem ucítil, jak se jeho prst otřel o moje stěny a dral se dovnitř.
Přivřel jsem oči a slastně vydechl, jak skvělé to bylo. Můj penis byl už na pokraji rozkoše, protože to bylo i na něj moc. Všechno bylo o tolik intenzivnější a dokonalé… Prostě jen naše chvíle.
„Já… Nemůžu… Chci s… Tebou…“ mluvil jsem přerušovaně, jak jsem byl z toho mimo a potřeboval jsem ho cítit v sobě.
Potřeboval jsem i jeho hrubost… To, když mi nájezdy zastaví srdce a já chci víc a víc.
Montaro
Taky jsem ho chtěl. Chtěl jsem ho tak moc, že jsem se opravdu musel držet, abych se neudělal jen z toho, jak vzrušující mi přišlo, když jsem se o něj staral, a on to oplácel svými vzrušenými vzdechy. I ty jeho bezděčné pohyby dávaly najevo, co opravdu chce...
„Taky... chci s tebou,“ posunul jsem se po jeho těle nahoru, a políbil ho na jeho horké rty.
Kolenem jsem mu naznačil, ať víc roztáhne nohy. Chytil jsem ho jednou rukou pod zadečkem, abych si ho mohl mírně nadzvednout a připravit pro svůj vstup.
Nastavil jsem se proti němu a zatlačil...
S pohledem upřeným do jeho nádherných modrých očí jsem pronikal hlouběji, dokud jsem v něm nebyl úplně celý. Musel jsem se zapřít oběma rukama o matraci, a hlubokými nádechy se aspoň trochu uklidnit, protože jsem neměl daleko k tomu, abych se po prvním zásunu udělal. Tak moc jsem se chvěl touhou po jeho těle, po orgasmu, který je nejlepší jen s ním.
A vím, proč to tak je... Protože ho miluji, a miluji se s ním z lásky...
A když jsem se opět sklonil a vychutnával tu jeho nádhernou příchuť jahod, která ani po takové době nezmizela, nebránilo už nic v tom, abych se nejprve opatrnými, ale postupně zesilujícími přírazy s ním začal milovat poprvé jako právoplatný manžel.
Hiromi
Sevřel jsem pevně prostěradlo, až zapraskalo, jakou sílu jsem do toho dal. Byl jsem naprosto mimo tenhle svět, jak kdybych se vznášel, jak úžasné to bylo. Cítit ho hluboko v sobě bylo něco… Nedalo se popsat, jak dobře mi bylo. Všechny pocity se ve mně točily jako tornádo, a dělaly se mnou psí kusy.
„Monty… Miluji… Moc…tě miluji…“ sténal jsem a propínal se proti jeho tělu.
Čím hlouběji ve mně byl, a čím tvrději si mě bral, tím víc jsem mu propadal. Objal jsem ho kolem krku a pevně se přitáhl. Už jsem se jen poddával tomu jedinému, co mě nyní zajímalo, polibkům a orgasmu, který se na mě hnal.
„Já… Aaaaaachchchchch…“ zasténal jsem hlasitě, když mě ta dokonale extrémní křeč pohltila, a já cítil, jak se všechno moje sperma dostává mezi naše těla.
Jen jsem to vše přijímal a užíval si to do posledního záchvěvu jeho těla.
Montaro
Dal jsem do toho vše... Dal jsem do toho vášeň, kterou jsem k Hirovi cítil, srdce, lásku... jemnost i mírnou hrubost, když na mě přišla ta chvíle, a já nedokázal ovládnout tvrdost mých přírazů...
Miluji ho, a to, co jsem teď s hlasitými, ale spokojenými, vzdechy věnoval jeho zadečku, byla jen malá ukázka toho, kolik bych mu toho ještě chtěl dát.
Líbal jsem se s ním, když i jeho tělo se poddalo svému nejhezčímu okamžiku, a důkaz toho se usazoval na jeho břiše.
Chtěl jsem se s ním líbat, přidat ještě těch pár pohybů navíc, které nám oběma dělají tak dobře, ale nedokázal jsem se pod tíhou toho skvělého pocitu udržet ani už na těch rukách, o které jsem se zapíral.
Dolehl jsem na Hira, a snad jediné, na co jsem se ještě vzmohl, byl úsměv a polibek. Hladil jsem ho po vlasech, protahoval jsem jednotlivé prameny mezi prsty a spokojeně oddechoval.
Jsme teď svoji a navždy budeme. Jsem ten nejšťastnější novomanžel na světě.
A tohle… Tohle je jen začátek...