Montaro
„Dobře, tak to zítra dořešíme, mám volno, takže času budeme mít spoustu,“ přikývla nakonec Lily, vzala si svou kávu a odebrala se do jejich prostorného obýváku, kde už na ní čekal manžel.
Já se vrátil zpátky do pokoje za Hirem. Ten už byl zachumlaný pod peřinou a pohodlně usazený.
Položil jsem jídlo na stolek a dal mu ho na klín. Svlékl jsem se do trenek a vlezl si do postele za ním.
„Chceš nakrmit, nebo to zvládneš?“ podíval jsem se na něj, jestli ho něco nebolí.
Byl jsem rád, že jsem konečně v posteli. Alkohol už víceméně vyprchal, a já se cítil tak nějak v pohodě. Moc hlad jsem neměl, ale kávu jsem si nalil. To mi vážně bodlo.
„Tvoje teta říkala, že zítra doladíme nějaké věci ohledně svatby. Ale ve čtyři musím být na letišti. Přiletí Shintaro,“ přitáhl jsem se pod peřinou k Hirovi blíž.
Když jsem ucítil, že má sice triko, ale holé nohy, nedalo mi to a jednu ruku jsem zasunul pod peřinu a pohladil ho po stehně. Posunul jsem ji výš, dokud jsem se špičky prstů nedotkl jeho penisu.
Spokojeně jsem pokýval hlavou, ale ruku zas vytáhl.
„Tak jdeme jíst?“ usmál jsem se na něj.
Hiromi
Zachvěl jsem se, když jsem cítil jeho ruku v místech, které jsou určeny jen pro něj. Instinktivně jsem si olízl rty a vzal si do ruky kousek toustu se šunkou.
„Pročpak dáváš tu ruku pryč?“ usmál jsem se na Montyho, když jsem mu ji chytil a vrátil na moje stehno.
„Já si dám jen trochu, nemám hlad, ale…“ skousl jsem si ret a druhou rukou mu ukázal tričko, co mám na sobě.
„Podívej, dal jsi mi tvoje triko a víš kam sahá?“ naklonil jsem se až k jeho uchu, aby mě dobře slyšel.
„Přesně pod zadek a jinak jsem nahý,“ jemně jsem ho kousl do lalůčku a potom se vrátil jakoby nic k jídlu.
Neměl jsem hlad, ale jen tak trochu jsem od všeho ochutnal a opravdu si dával záležet, aby to působivě šlo do mých úst. Pokud něco, tak jsem měl chuť ho pořádně provokovat. Potřeboval jsem ze sebe setřást tenhle dnešení hnus, co se na mě nalepil, a nejlepší bylo, aby ho ze mě dostal Monty.
Montaro
Seděl jsem vedle Hiromiho a pozoroval ho, jak jí. Vážně mě provokoval... A hlavně s tím, co řekl.
Stiskl jsem jeho stehno a pak ruku posunul o něco výš. Tentokrát jsem ji tam nechal, jen konečky prstů jsem přejížděl po jeho penisu a sem tam si pohrál s jeho váčkem.
Bylo fajn pozorovat jeho reakce...
„Vím přesně, kam ti to triko sahá,“ naklonil jsem se k němu a políbil ho na krk.
Další polibek šel o něco výše. Přes bradu až ke rtům, kde jsem olízl jeho rty.
„Večeře je opravdu dobrá,“ olízl jsem i své rty, ale vzápětí se znovu přitiskl na jeho ústa.
Menší polibek jsem po chvilce přerušil a znovu ho políbil na krku.
„Jen pokračuj a mě si nevšímej. Měl jsi prášky, tak se pořádně najez a dávej pozor, ať nic nevyliješ do postele,“ šeptal jsem do jeho kůže, mezitím, co jsem potáhl triko, abych ho mohl políbit i níž na hrudi.
Hiromi
„Tak nevšímat? A to jde?“ usmál jsem se a trochu přivřel oči, když mi líbal krk.
Krk pro mě byl vždy strašně vzrušující místo, hlavně když mě líbal Monty. S ním bylo vše poprvé… Jako kdybych byl panic. Dělal se mnou věci, o kterých jsem předtím ani nesnil, ale byl dokonalý. On ano…
Nabral jsem šunkovou pěnu a „omylem“ mu ji otřel o ruku, o kterou se opíral.
„Jsem to ale nešika,“ řekl jsem mručivě a odložil stolek s jídlem na zem vedle postele.
„Potom to dojím, prvně tě musím očistit,“ chytil jsem mu ruku a donutil ho, aby se ke mně víc nahnul a přestal se o ni opírat.
Hezky pomalu jsem mu jazykem očistil zápěstí a potom vsál jeho prsty hluboko do svých úst, abych je mohl olízat a mírně okousat. Rajcoval mě tak moc, že jsem to nemohl zastavit.
Montaro
No, dlouho to nevydržel, když jsem se zabýval jeho krkem. Když mě chytl za ruku, málem jsem se na něj převalil. Jen jsem se o něj víc opřel a pozoroval s mrazením v zádech, jak olizuje mé prsty.
„Nevypadáš na nemocného,“ pousmál jsem se, když jeho jazyk důkladně omotával mé prsty.
Zaklonil jsem hlavu a jemně se mu zakousnul do brady. Druhou rukou jsem ho pohladil po rozkroku. Už ne, jen konečky prstů, ale celou dlaní. Mírně jsem přitlačil, aby to cítil víc a bavil se tím, jak pod ní jeho erekce narůstá a tvrdne.
„Rád si hraješ?“ zeptal jsem se, když znovu nasál moje prsty a pořádně je olízal.
Přestal jsem okupovat jeho rozkrok a odhodil peřinu, aby se mi pod ní neschovával. Vytáhl jsem mu triko až ke krku a těmi vlhkými prsty mu dělal cestičku od krku níž mezi bradavky.
„Taky si rád hraji...“ přisál jsem se na jeden hrbolek.
Pořádně jsem ho podráždil špičkou jazyka, až jsem cítil tu tvrdost. Vsál jsem ji a mírně ji stiskl mezi zuby. Střídavě jsem si hrál s jeho bradavkami, zatímco jsem ho jednou rukou hladil po stehnech a vždy, když jsem se prsty dotkl jeho penisu, nebo zavadil o jeho vstup, stáhl jsem ruku zase zpátky a jemným škrábáním ho znovu začal hladit po bocích a po stehnech.
Hiromi
Chvěl jsem se už, jako kdyby mi byla zima. Byl jsem celý rozpálený a jeho doteky byly jako žhavé uhlíky na holém těle. Tohle jsem na něm miloval… Dokázal mě tak moc vzrušit, že bych mu odpustil a dovolil vše, co by udělal.
„Monty…“ zasténal jsem, když jeho hbitý jazyk dráždil moje bradavky.
Srdce se mi rozbušilo jako šílené a já nemohl skoro ani dýchat. Chtěl jsem ho… Moc… Bylo mi jedno, jak moc zraněný jsem, prakticky mi stejně nic moc nebylo. Roztáhl jsem víc nohy od sebe a trochu se položil, aby měl možnost dotknout se i jiné části těla, která se už impulzivně stahovala.
„Asi… To se mnou nebude tak… špatný,“ usmál jsem se a sehnul se tak, abych ho mohl kousnout do krku.
Provokace… Jo… To bylo moje. Ještě víc tuhle bestii rozdráždit.
Montaro
„Tady je někdo nadržený, co?“ zakousl jsem se Hiromimu do kůže na břiše, a hned ho na tom místě i políbil.
Rád jsem si s ním hrál, i když mě to stálo spoustu sebeovládání.
Už nějakou chvíli jsem měl na něj chuť, ale tohle mi za to rozhodně stálo, když jsem ho dostal do stavu, kdy sám roztáhl nohy a nabízel se mi.
„Miluji tohle tělo,“ zavrněl jsem spokojeně, když mi odhalil svoji dírku a já se do ní nemusel už tolik dobývat. Přesto jsem však jazykem sjel po břiše až na jeho podbřišek. Jemnými polibky jsem ho tam podráždil, po celé délce jsem olízl jeho erekci a vsál do úst jeho pytlík. Pohrál jsem si s nimi, jako by to byla největší lahoda z celé večeře.
„Podrž si nohy,“ chytl jsem ho pod koleny a přitlačil mu nohy víc k tělu.
Už i má erekce byla ve stavu okamžitého použití, chvěl jsem se, jak moc jsem chtěl Hiromiho ojet, ale i přesto jsem zajel jazykem níž, abych ho ještě víc rozpálil tím, jak jsem dorážel na jeho dírku. Útočil jsem na ni, vlhčil ji a jedním prstem jen občas zajel dovnitř, abych ho hned zase nahradil jazykem a vydráždil ho na maximum.
Hiromi
Poslechl jsem Montyho a držel si nohy, co nejvíc jsem mohl. Jenže to, co se mnou dělal… Jak mě vzrušoval… Ten jeho ďábelský jazyk, co mě uvolňoval… Myslel jsem, že vážně zešílím. Tohle musel dělat naschvál, jinak to ani nevidím. To jeho mučení mého tělo a dráždění bylo k nevydržení. Nedokázal jsem nesténat, pokojem se rozléhalo mé roztoužené vzdychání, a já si jen spokojeně kousal ret, aby to nebylo horší.
„Monty… Prosím… Já… Nemůžu,“ šeptal jsem, protože můj hlas mě neposlouchal.
Ještě víc jsem podsadil pánev, až jsem byl jak zlomený luk. Žadonil jsem o tu jeho bestiální stránku a chtěl, aby si mě vzal. Tohle vážně uměl jen on, a já mu rád dovoloval, aby se ke mně takhle choval. Cítil jsem se jen jeho. Ovládaný… Milovaný… Chtěný… Takový, jakého mě on chce.
Montaro
Zdálo se mi, že jsem zaslechl své jméno. Zvedl jsem hlavu a podíval se na Hiromiho. Nejspíš ani nevěděl, v které zemi se právě nachází. Líbilo se mi, jak tomu podlehl, a vidět ho takhle, mě dostalo na samou hranici, kdy jsem věděl, že už já sám to moc dlouho nevydržím.
„Strašně mě to rajcuje, když tě takhle vidím,“ posunul jsem se nahoru a zapřel se rukama vedle jeho těla.
Ani jsem nepotřeboval nasměrovat. Můj penis si rovnou našel cestu a mě stačilo jen přitlačit, když jsem ucítil na jeho špičce Hirovu pulsující dírku. Skoro se mi zastavilo srdce, když jsem se do něj celý vnořil. Byl to hotový ráj, když mě přivítalo jeho teplo, a jeho svírání mi ještě víc přinášelo ty nádherné pocity, které člověka nutily dělat ty směšné pohyby.
Nedokázal bych se ovládnout, ani kdybych chtěl. Tak moc jsem to chtěl. Vyplnit jeho zadeček až po okraj, ukázat mu, že tohle místo je jen moje, a jen já můžu způsobovat rozkoš nejen sobě, ale i jemu.
„Jestli tě bude něco bolet, tak mi to řekni,“ zašeptal jsem těsně u jeho rtů těsně předtím, než jsem začal přirážet s chtíčem, který mě naprosto ovládl.
Hiromi
Říct mu to? Když to bude bolet? Teď? Nebyl způsob, jak bych mohl vůbec něco vyslovit, natož si stěžovat. Líbilo se mi to a ve chvíli, kdy nad zdravím rozumem převládly jiné pocity, bylo to už jedno. I kdyby to bolelo, cítil bych něco až po tomhle sexu.
„Monty… tvrději,“ zasténal jsem, než jsem se k němu natáhl pro polibek.
Jak moc jsem měl tohle rád… Ten pocit podřazenosti a toho, jakou má nade mnou převahu, tohle jsem mu rád dopřával právě v těchto chvílích. Úžasné…
„Miluji… Mi… Miluji tě…“ zasténal jsem, když jsem si stáhl ruku do svého rozkroku ve chvíli, kdy jeho přírazy byly nejintenzivnější.
Propnul jsem je jako luk a sténal už o něco hlasitěji. Nedokázal jsem se krotit, a ani nechtěl. Rukou jsem se přiváděl k něčemu úžasnému. Moje erekce přetékala touhou, takže jí stačilo jen málo, aby mě to uspokojilo maximálně. Orgasmus si pohrával s mým tělem jako bych byl loutka a ty nejhezčí pocity se mi rozlévaly každým orgánem, jako by byly žhavá lavina. Byl jsem zamilovaný… Naprosto, a tohle byla jen ta pověstná třešinka na dortu rozkoše.
Montaro
Poslední nájezdy už byly naprosto nekontrolovatelné. Vnímal jsem snad jen dvě věci. Svůj orgasmus, který mě naprosto odrovnal a Hiromiho slastné sténání. To je ono... to je to, co dělá náš sex ještě lepším, intenzívnějším. Snad pro každého chlapa je to jeden z nejlepších okamžiků, když slyší svůj protějšek sténat a vidět ho spokojeného, ať už se jedná o holku nebo o kluka. To je jedno...
Skoro jsem dolehl na jeho tělo, když ten největší nápor odezněl. Na poslední chvíli jsem se zapřel o ruce a snažil se popadnout dech.
Když i můj ochablý penis z něj vyklouznul, podebral jsem Hira a přetočil jsem se i s ním na postel. Ležel jsem na zádech a objímal to rozpálené tělo. Nechtěl jsem ležet vedle něj jen tak. Potřeboval jsem ho cítit každým kouskem mého já...
„Taky tě miluji,“ pohladil jsem ho po vlasech, za které jsem ho pak chytil a jemným tahem mu nadzvedl hlavu.
„Opravdu tě miluji a těším se na to, až si řeknem ano,“ také jsem zvedl hlavu z polštáře a přitiskl jsem své rty na jeho, abych polibkem stvrdil to, co jsem teď řekl.
Hiromi
Jen jsem na něm ležel a přijímal ty úžasné polibky, kterými doplnil tenhle skvělý sex. Takhle to bylo ono… To jsme byli my. Takhle to kdysi začalo a pořád to bylo to nejlepší milování, které jsem měl.
Moje srdce šíleně bilo, jak tohle všechno bylo intenzivní, a já byl tak moc spokojený, že jsem nenacházel ani slova, která by to popsala. I když mě trochu tělo bolelo, užíval jsem si tuhle chvíli.
„Taky se na to těším a taky… Nejlepší bude, až vše skončí a my dva budeme mít naše první milování jako manželů, ne?“ usmál jsem se a znovu Montyho políbil.
Nedokázal jsem ale zamezit tomu, že se na mě projevila únava po celém dni. Nakonec jsem se uložil na jeho hruď a zavřel oči. Během chvíle mě pohltila tma a já usnul jako mimino.
Montaro
„Myslíš, že bych dokázal vymyslet ještě něco výjimečného, aby náš první manželský sex byl lepší, než byly ty doposud? Nevím, jestli mám takovou fantazii,“ pohladil jsem Hira po zádech.
Má ruka se však zastavila, když jsem ucítil, že pravidelně oddechuje, a žádná odpověď od něj nepřichází.
Odhrnul jsem mu vlasy z čela, abych se na něj mohl lépe podívat. Usmíval se, ale měl zavřené oči.
Byl tak unavený, že si ani nepočkal na odpověď a prostě usnul. Přišlo mi to úsměvné. Málokdy se stává, že Hiro usne dříve než já. Ale nejspíš mu ten den a pak ta bouračka daly pořádně zabrat. Mrknul jsem na budík. Blížilo se k půlnoci, a podle ticha, které v domě panovalo, nejspíš už všichni spali.
Opatrně, abych Hira nevzbudil, jsem se natáhl pro telefon, abych se ještě jednou podíval na to, v kolik brácha přiletí. V duchu jsem si ještě vybavil, jak dlouho cesta na letiště trvá. Nemuseli jsme nějak brzy vstávat, tak jsem ani nenastavoval budík. Prostě, až se vzbudíme, tak se vzbudíme.
Zhasl jsem lampičku na stolku, a pak se už pohodlně uložil a dobře nás přikryl.
„Dobrou noc, Hiromi“ zašeptal jsem ještě, než jsem i já zavřel oči.
Hiromi
Spal jsem jako mimino. Nevnímal jsem nic kolem sebe, jen to příjemné teplo, které sálalo od Montyho a chránilo mě jako nejteplejší peřina. Probudilo mě až to, když se mnou někdo lomcoval, a přitom mě lechtaly jeho dredy do obličeje.
„Hiro… Dneska je ta pánská jízda. Pokud ti ale není dobře, tak to odložíme, co ty na to?“ zeptal se Keny, když jsem konečně na něj otevřel oči.
„Hmmmm… Asi ne…“ zamručel jsem a víc se natiskl na Montyho, až se mi odhalil zadek, když se mi shrnula peřina.
„Dobře… Jen… Máš dneska to letiště,“ zašeptal mi poslední větu do ucha, a já se tak prudce posadil, až jsem ho málem srazil na zem.
Jasně… Nejspíš tím letadlem, co letí Shintaro, letí i malá a její máma.
Probudilo mě to tak rychle, že to snad ani víc nešlo. Podíval jsem se na Kenyho a zakroutil hlavou tak, aby dál nemluvil. Vlastně, bylo od začátku jasné, že s kluky budu jen chvíli, a potom už vyzvednu malou na letišti, nebo předtím? Nějak jsem ztratil pojem o čase, jak jsem byl vykolejený.
„V kolik… V kolik má Shintaro přiletět?“ zeptal jsem se Montyho, když jsem ho přitom jemně líbal na tvář.
Montaro
Nakonec jsem usnul tak tvrdě, že jsem se celou noc ani nevzbudil. Až teprve, když jsem ucítil lehký dotek na tváři a vlhko, otevřel jsem oči. Stihl jsem zachytit, co Hiromi říkal.
„Shi má přiletět něco kolem čtvrté odpoledne,“ protáhl jsem se.
Pohledem jsem zavadil o další osobu, která tu byla jaksi navíc.
„Času dost,“ přetáhl jsem peřinu přes Hiromiho zadek, který Kenymu tak hezky ukazoval. „Lili říkala, že chce s námi dořešit i nějaké věci ohledně svatby. Mělo by to zabrat nějaký čas, a pak pojedu na to letiště. Počítám, že brácha bude z toho dlouhého letu hodně unavený, tak potom pojedem rovnou sem.“
Bylo mi v té posteli dobře, moc se mi z ní nechtělo vylézat, tak jsem si přitáhl Hira blíž k sobě.
„Uděláš mi prosím snídani do postele, nebo už musíme vstát?“ po očku jsem mrknul na Kenyho.
Ten netrpělivě čekal na odpověď.
„No, jo, tak nic. Vstáváme. Už je stejně dost hodin,“ políbil jsem ještě Hira, posadil se a čekal, až Keny vypadne, abychom mohli vstát.
Začal jsem si sundávat obvaz z ruky. A taky... Stejně jsem se potřeboval osprchovat a podívat se, jak vypadám, protože mě při otření o polštář tvář mírně zabolela. Nejspíš tam budu mít pořádnou modřinu. Jestli se mi ten zmetek dostane pod ruku, asi mu ještě znovu jednu trefím. Kvůli něho budu muset na svatbu asi použít mejkap.
Hiromi
„Tak to odložíme, stejně…“ chtěl doříct Keny, ale já ho zastavil.
„Ne… Půjdeme dnes večer, zítra už na to nemám čas, a potom se už chci soustředit jen na svatbu a na…“ zasekl jsem se, málem jsem to vyzvonil, a to je pro Montyho překvapení.
„Prostě to jde jen dnes večer,“ odsekl jsem se ukázal Kenymu na dveře, aby už odešel.
„Jsi zlý. Jako jen takovou chvíli? Chtěli jsme ti udělat celý hezký den a ty takhle? Kluci se už moc těší. No jo no… Tak to domluvím na večer. Jack říkal, že má domluvený jeden bar. A…“
„Pojď už, chtějí se převléct a ty je tu očumuješ,“ řekl přísně James a vytáhl si Kenyho k sobě, aby ho odvedl pryč z pokoje.
Ještě příkladně před dveřmi plácl Kenyho po zadku, a ten na něj jen podrážděně zamručel. Hned, co se zaklaply dveře, tak jsem začal pomáhat Montymu s obvazem.
„Bolí to hodně? A… Vadí ti, že půjdu večer s kluky? Shintaro tu už bude, a taky moje rodina chce udělat s tebou oslavu, to zase budou jen kluci. Takže? Monty…“ podíval jsem se na něj těma očima, co říkají, jaký mám ranní problém.
Montaro
Nechal jsem Hira, ať mi obvaz sundá. Zahýbal jsem prsty. Mírný otok, který jsem na nich včera měl, úplně zmizel, a odřeniny nekrvácely. Pěkně se to zatáhlo a nebylo to nic, co by se během pár dnů nespravilo. Ale podle toho, jak to vypadalo, musel jsem v tom rozčílení praštit nejspíš do země. Nebo měl tak tvrdou čelist?
„Ne, nebolí. A prsten bude na druhé ruce, takže to není žádný problém,“ usmál jsem se na Hira, když mi naznačil, co by rád.
Odhodil jsem peřinu a trochu víc se k němu přitáhl. Pohladil jsem po ztvrdlých bradavkách, a pak po břiše jsem táhl ruku dolů, až jsem narazil na jeho ranní erekci.
„Nevadí mi to. Však jste se domlouvali, a kluci se určitě snažili, aby ti udělali pěknou rozlučku. Byla by škoda nejít. Kdo ví, kdy se zase uvidíte, až se vrátíme do Japonska. Ale teď,“ hladil jsem ho celou dobu po jeho rozkroku a sem tam si pohrál i s jeho kuličkami. „Teď vyřešíme tvůj problém, aby na nás dlouho nečekali.“
Posunul jsem se níž a polibky na jeho kůži jsem se pomalu přemístil až dolů, kde jsem ho bez váhání přivítal v teplé mých úst. Dnes jsem nebyl nějak při chuti, což se mi sice občas stává, ale málokdy. Ale možná to bylo tím předešlým dnem.
Ale nechat takhle Hiromiho jsem určitě nechtěl. Rád jsem mu to dělal, líbilo se mi přivádět mu ty skvělé stavy, kdy zapomíná i na své jméno.
Hiromi
Jen jsem slastně přivíral oči, když mi začal dělat všechny tyhle věci. On to vážně uměl… Tohle bylo na něm jedna z věcí, co jsem měl moc rád. Jeho zkušenosti a ta vyváženost jemnosti i hrubosti, co do toho všeho dával, byla neskutečná.
„Monty… Já…“ nemohl jsem ani mluvit, když mě jeho ústa věznila, a tak dokonale obemkla můj penis.
Tohle ranní dostaveníčko bylo jako čerstvě vybuchlá sopka. Svíral jsem pevně rukama prostěradlo a hledal zbytky rozumu, jak kdybych ho někde všechen ztratil.
„Takhle… Takhle ne…“
Nakonec se mi podařilo sebrat poslední sílu a postrčit Montyho tak, aby si sedl a na chvíli mě nechal. Přetočil jsem ho jedním bojovým tahem na záda, až jemně dopadl na polštář a vyhoupl se nad něj. Sjel jsem dolů, kde jsem si sedl na jeho nohy, ale mohl jsem se sehnout do jeho rozkroku. Jednou rukou jsem chytil jeho penis, který zatím nebyl tolik naběhlý a druhou dráždil jeho kulky. Jazyk jsem táhl od vnitřní strany stehna k váčkům, kde jsem postupně oba vtáhl.
„Miluji tvůj penis… Jak je tvrdý, když do mě vnikneš a děláš mi to… Ta barva… Chuť…“ svůdně jsem mluvil a mezitím táhl jazyk výš.
Přes žilky, které se začaly probouzet k životu a nabíhaly, po špičku jeho erekce, kterou jsem mírně vsál do úst a jemně podráždil zuby.
„Miluji, když si mě bereš tvrdě a dáváš mi pocit, že jsem jen tvůj… Stejně jako to, když jsi jemný… Jsi… dokonalý,“ olízl jsem si rty a pojal celý jeho úd do svých úst.
Montaro
Líbilo se mi, jak to Hiro prožíval. Snažil jsem se, jak nejlépe jsem uměl, ale on mě nakonec odstrčil. Už jsem chtěl protestovat, proč takhle ne, ale vzápětí jsem se ocitl na zádech v Hirově zajetí.
Spíš, okupoval moji dolní část, než jsem stihl něco říct.
I když jsem zprvu nechtěl, neměl nějak chuť, přesto se práce jeho ruky, a hlavně jeho jazyka, ukázala jako to nejlepší pro probuzení mého povadlého penisu. Asi je kouzelník...
Během chvíle jsem cítil, jak vzrušení pomalu útočí, jak se postupně zesiluje, a i když to původně nebylo v plánu, nakonec jsem tomu plně podlehl.
„Znásilňuješ mě?“ vydechl jsem ve chvíli, kdy to bylo na hraně a já se už nedokázal udržet.
Chytl jsem ho za vlasy a zvedl u hlavu, aby se na mě podíval. Druhou rukou jsem si promnul vlhký penis...
Nepoužil jsem prsty, abych ho roztáhl, protože jsem s tím nepočítal. A taky... ani nevím, kam jsme zahodili gel.
„Ukaž, jak moc to chceš,“ naznačil jsem, aby se sám rozhodl, jestli nasedne nebo ne.
Hiromi
„Znásilňuji? Asi jo… Jsem zvrhlej…“ mírně jsem na Montyho vyplázl jazyk a potom se kousl do rtu, když jsem viděl tu výzvu, co mi právě nabídl.
„Moc to chci,“ zamručel jsem, když jsem si nad Montyho přidřepl a pomalu dosedal na jeho klín.
Tak hezky mi jeho penis vnikal do zadečku, že jsem začal zrychleně dýchat, jak mě to pohltilo. Dosedl jsem, a on se ve mně celý ztratil, už nebylo místo, které by nevyplňoval. Zapřel jsem se rukama o jeho hruď a začal se nadzvedávat tak, jak mi velelo moje vzrušení. Nemusel jsem si pomáhat rukou, protože mi tohle stačilo na to, abych věděl, že tohle dlouho trvat nebude.
„Úžasný,“ sehnul jsem se k Montymu a vynutil si polibky, když jsem zrychlil tempo nasedávání a vysedávání.
Cítil jsem to tření uvnitř mě a pulzování jeho erekce, což ještě víc podnítilo mou touhu. Vše se ve mně svíralo a horko zaplavovalo ta správná prokrvená místa. Moje tělo se chvělo slastí a orgasmická křeč si vybírala svou extázovou daň, když moje sperma třísnilo Montyho břicho. Cítil jsem se dokonale… Jak kdybych se vznášel.
Montaro
Kdybych byl malířem a měl namalovat orgasmus, nejspíš by to byly jen černé šmouhy. Tak, jako když i teď se mi všechno slilo dohromady, všechny barvy, kterými oplýval tenhle pokoj a já měl před očima černo, když se Hiromiho dosedávání zrychlilo a moje vyvrcholení už bylo jen otázkou setin vteřiny.
Pevně jsem ho chytil za boky a donutil ho ještě k několika dalším pohybům, i když on si už ten svůj okamžik blaha vychutnával plnými doušky.
Netrvalo opravdu dlouho, a já plnil ten jeho dokonalý zadeček, který se teď napínal při každém pohybu. Jeho svěrače se uvolňovaly a znovu stahovaly podle toho, jak jím probíhaly vlny orgasmu, a o to víc jsem i já vnímal ten svůj.
Takhle rozpálený jsem nebyl ani v létě u moře. Prostě to bylo dokonalé, i když jsem zprvu neměl chuť. Ale Hiromi moc dobře ví, jak na mě. Někdy stačí pohled na jeho tělo, někdy stačí slyšet co říká, a když i tohle je málo, jeho činy pak dokonají své...
Pevně jsem ho chytil a přitáhl si ho na hruď, když jsem už nepotřeboval žádných dalších podnětů k tomu, abych se dokončil, protože vše, co jsem mohl, jsem mu věnoval. Rychle jsem oddechoval a jen ho hladil po jeho rozechvělých zádech. a nehty mu na nich zanechával načervenalé škrábance.
„Takové znásilnění si nechám líbit. To se snad ani nedá zažalovat,“ promluvil jsem, když jsem konečně popadl dech.
Hiromi
„Tak jako spoluviník, který nekladl odpor, bys mě zažalovat nemohl. A hlavně… Proti svému muži nesmíš vypovídat, jak bys to udělal?“ usmál jsem se a mírně ho kousl do brady.
Ještě chvíli jsem na něm ležel, než jsem se zvedl a zamířil do koupelny.
„Jdeš za mnou? Takhle navonění dolů asi nepůjdeme, ne? Potřebuji umýt záda a taky jedno rameno, nemůžu tam zvednout tu ruku, aby se to nezhoršilo,“ vešel jsem do koupelny a hned zalezl pod sprchu.
I když to bylo tak dokonalé, neměli jsme tolik času, abychom se ještě váleli v posteli, už takhle jsme vstávali celkem dlouho.
Montaro
„Tak spoluviník, jo? Jsem spíš oběť hrubého násilí,“ zasmál jsem se, když mě kousl do brady.
Nabídku společné sprchy jsem přijal bez váhání. Bylo potřeba, abychom se dali co nejdříve do pořádku, a ostatní na nás nemuseli dlouho čekat.
„Mě by nevadilo jít takhle voňavý, ale nevím, jak by to brali druzí,“ vzal jsem houbu a mýdlo, a začal jsem Hiromiho umývat, aby nemusel namáhat tu svoji pochroumanou ruku.
Na jedné partii jsem si dal obzvlášť záležet. Ještě jsem si ho přitáhl k sobě. Jednou rukou jsem ho objal a druhou zajel na jeho zadek. Když se mírně prohnul v zádech, strčil jsem hned dva prsty dovnitř, abych ho zbavil přebytků a on byl dokonale čistý.
„Pomůžu ti potom utřít záda, tak nespěchej,“ pořádně jsem si ho ještě prohlédl, když jsem z něj spláchl mýdlo.
„Hned jsem venku,“ políbil jsem ho a vystrčil ven ze sprchy, abych se mohl umýt i já.
Hiromi
Opřel jsem se o stěnu a jen se díval na to, jak se Monty myje. Měl dokonalé tělo, to se mu muselo nechat, docela jsem chápal, že po něm tolik lidí jede, ale ano… Byl jen můj.
„Moc tě miluji,“ řekl jsem, když ke mně šel, aby mě utřel.
Ty svaly, které se pohybovaly v rytmu jeho kroků… Jeho vůně… Hlas… Miluji na něm všechno.
Podal jsem mu ručník, aby mě otřel a poctivě čekal, až mě osuší. Užíval jsem si i tyhle doteky, sice ne sexuálně, ale moje srdce si jen spokojeně ševelilo.
„Asi bychom vážně měli jít,“ povzdechl jsem si a šel se obléct.
Hodil jsem na sebe tričko, trenky a džíny, a vydal se i s Montym za tetou, která již čekala a nadšeně nás vítala.
Montaro
Rychle jsem se umyl a hned se omotal ručníkem, a šel utřít Hiromiho, aby dlouho nečekal a nestřepla ho zima. Bylo to docela příjemné ráno, nebýt těch modřin, které se udělaly nejen mně, ale i jemu. Ale nebylo to nic, co by do svatby nezmizelo. Aspoň jsem v to doufal.
Rychle jsem se taky dotíral a oblékl, abychom mohli společně na snídani. Lili na nás už čekala. Dva nejmladší už byli ve škole a Hiromiho strýc v práci. Prý se omlouvá, ale na zařizování moc není, a stejně to prý má jeho žena všechno pod palcem.
Takže to zbylo jen na nás. Podle toho, co ale měla Lili všechno vyložené na stole, tak rozhodně nezahálela, a bylo vidět, že opravdu ví, co má dělat. Až se jednou budou ženit její synové, určitě to bude skvělá svatba.
Zatímco jsme s Hiromim snídali, předkládala nám jednotlivé návrhy, ukázala nám, kde bude obřad a samotná svatba. Výhoda byla, že se všechno tohle mohlo uskutečnit v jednom místě.
„Volali ráno z tvojí agentury,“ otočila se na Hira, „že obleky budete mít nejpozději zítra. Nechají je vám dovézt sem. Je fajn, že vím, jako barvu budou mít, protože to bylo to poslední, co chybělo, abychom doladili celkově svatbu. Takže, jestli jste po snídani, pojedeme teď do cateringové společnosti, která zajišťuje jak jídelníček, tak i celkově výzdobu. Jen zákusky a dorty jsme nechali udělat někde jinde. Tam se taky zastavíme, abyste se podívali a případně mohli k tomu něco říct, pokud byste to chtěli jinak. No, a jestli vyjde čas, tak bychom zajeli ještě do hotelu, kde bude svatba. Je to menší rodinný hotel na kraji města. Je to sice trochu dál, ale je tam opravdu hezky...“
Lili se v celém zařizování svatby úplně vyžívala. Byla z toho tak nadšená, že mi až bylo líto ji zabrzdit.
„No, nevím, jestli ten hotel stihneme. Ve čtyři musím být na letišti. Přiletí můj bratr, který mi jde za svědka. Nebude vadit, když bude tady s námi?“
Pohled, který a něm Lili hodila, by s klidem zabil i vzteklého lva.
„Snad sis nemyslel, že bych ho nechala bydlet v hotelu?“ zamračila se na mě, ale hned na to se usmála. „Stejně nás tu bude víc, ale místa je tu tolik, že bychom klidně mohli ubytovat fotbalový tým.“
Hiromi
Trochu jsem po Lili bleskl pohledem, když řekla, že nás tu bude víc. Ona prostě dost často zapomněla, co říká, a já se bál, aby to celé Montymu nevyzvonila. To bych ji roztrhl. Nasnídali jsme se a připravili k odjezdu na všechny místa, která Lili vybrala, a že jich zrovna málo nebylo. Byl jsem nadšený stejně jako ona, ale místy mě ještě rameno zabolelo, protože to byla větší zátěž, než bych ještě mohl přijmout.
„Tak jedeme ještě do toho hotelu?“ podívala se na nás Lili, když jsme odcházeli z cukrárny, kterou vybrala.
Asi největší boj se strhl u svatebního dortu, kde jsem se prostě s Montym nemohl domluvit na chuti. Nakonec to stejně vyhrál čokoládový s čerstvými jahodami.
„Ne… To už nestíháme. Je půl čtvrté, a než se tam dostaneme, máme to tak, tak,“ usmál jsem se na ni.
„Dobře. Vše pro hosty nachystám, a i večeři, nejspíš budou hladoví,“ oplatila mi úsměv, a já myslel, že ji zabiju.
Normálně nechtěně bonzla, že jich přijede víc. Monty dobře věděl, že Aki a Kuro mají přiletět až na svatbu, a prakticky nikdo jiný neletí. Snad si toho nevšiml.
Nasedli jsme do auta a vyrazili k letišti.
Montaro
Musel jsem uznat, že Lili vybrala opravdu dobře. Cateringová společnost i cukráři byli skvělí. Měli pro nás už všechno připravené, a my si mohli v klidu znovu všechno prohlédnout a dořešit, co ještě bylo potřeba. U cukráře jsem si myslel, že brzy vyletím z kůže. Ale aspoň jsem si prosadil, že dort nebude obsahovat kokos. To bych ho nejspíš ani nenakrojil. Měl jsem strach, že to nemůžou stihnout. Kromě našeho svatebního, který byl opravdu velký a dvoupatrový, pekli ještě další čtyři a zákusky k tomu. Začínal jsem pochybovat o tom, že to bude malá svatba. Nejspíš se rozhodli pohostit třetinu Ameriky. Ale netušil jsem, kolik známých bude mít Hiro pozvaných, a kolik rodinných příslušníků. Ale je pravda, že na svatbu homosexuálů se asi moc lidí hrnout nebude.
No, aspoň poznám ty, co přijedou...
Už když jsme vyjížděli z domu, byl jsem překvapený, že Hiromi vybral jiné auto než to, kterým jsme jeli na hřbitov. Ale teď, když Lili říkala něco o hostech, napadlo mě, že se nejspíš ještě budeme po cestě pro někoho stavovat.
Na letiště jsme dojeli s předstihem, takže jsme v pohodě zaparkovali a zamířili k příletové hale.
Byl jsem nervózní. Věděl jsem, že jsem Shintara naštval, a nejspíš mě přivítá jednou do zubů místo objetí. Ale pravda byla, že jsem se nemohl dočkat, až ho uvidím. Nervózně jsem přecházel sem a tam a sledoval tabuli oznamující přílety.
Hiromi
Zaparkoval jsem před letištěm, a s Montym vyrazil do haly. Netrpělivě jsme stáli u tabule s příletem, když se konečně ukázal let, o který nám šlo nejvíc. Došli jsme k východu, kde už postávaly letušky a čekaly na cestující, kteří přicházeli, aby je pustily přes turnikety na letiště.
Bylo to tady… Moje nervozita stoupala, a já pevně tiskl Montymu ruku, jak kdybych mu ji chtěl rozdrtit.
„Monty… Támhle… Támhle jsou. Já… Mám pro tebe překvapení,“ usmál jsem se a zamával těm třem postavám, co se k nám blížily.
Teda… Shi nesl na ruce malou a nejroztomilejší bytost, kterou s Montym velmi milujeme, a vedle nich šla další, která je pro nás jako kamarádka.
Montaro
Měl jsem pocit, jako by Hiromi byl nervóznější víc než já. Tiskl mi ruku tak, že jsem měl pocit, že mi ji rozdrtí. Ani jsem netušil, že má až takovou sílu.
„Překvapení?“ udiveně jsem na něj pohlédl.
Ale když na někoho zamával, otočil jsem se tím směrem. Nevěřícně jsem hleděl na tu trojici, která se k nám blížila.
„Tatííí!“ zakřičela Kazumi, jen co mě zahlédla.
Hned se chtěla vysmeknout Shintarovi z náruče, že ji sotva na poslední chvíli zadržel, aby nespadla. Postavil ji na nohy, a ona se svým batůžkem, z kterého čouhala hlava jejího plyšáka, se rozběhla k nám.
Pustil jsem Hiromiho ruka a šel ji naproti. Jen co doběhla, zvedl jsem ji do náruče.
Jen co mi dala pusu na přivítanou, hned začala brebentit jaké to bylo v letadle, co všechno viděla, co měli na jídlo, a prostě nebyla k zastavení. Jen jsem ji poslouchal, tiskl v náručí a usmíval se
Vážně se jim to povedlo. Překvapení to bylo obrovské, a musel jsem si přiznat, že jsem měl na krajíčku.
Tohle jsem opravdu nečekal. Ale veškerá ta nervozita, která u mě předchozí dny panovala, rázem byla pryč. Jako by nikdy ani nebyla.
„Ušili jste na mě boudu, co?“ naklonil jsem se i s Kazumi k Hiromimu a políbil jsem ho na tvář.
Malá nelenila a hned Hirovi taky dala pusu, a už se ho chytala kolem krku.
„Jsem rád, že jste tady,“ nemohl jsem se přestat usmívat.
Předal jsem malou Hirovi, když se na něj hned zavěsila. Přivítal jsem se s Hisako a převzal od ní kufry, aby se s nimi nemusela tahat.
Když jsem se otočil na Shintara, cuknul jsem hlavou, když se mi před obličejem objevila jeho pěst.
„Vážně bys jednu zasloužil, víš to?“ nakonec se zasmál a objal mě. „Všichni tě pozdravují.“
Bylo to, jako by mě objímala celá rodina. Pustil jsem kufr, a taky ho chytil do objetí. Byl jsem opravdu šťastný, že je tu mám.
Hiromi
Byl jsem tak rád, že všichni přiletěli v pořádku. Když jsem držel malou v náručí, bylo to, jako kdyby přiletělo moje vlastní dítě, a tak jsem ji i bral. Měli jsme úplnou rodinu, sice měla tří táty a jednu mámu, ale přesto byla šťastná.
„Kazumi, co takhle se cestou zastavit na té nejlepší zmrzlině, kterou znáš?“ usmál jsem se na ni, když mi dala už asi desátou pusu.
„Jooooo… Jedemeeee…“ smála se na celé kolo, a už se hrnula dolů, aby šla po svých.
„Jo… Byla to past, ale není to hezké?“ políbil jsem Montyho, když se konečně doobjímal se Shintarem.
I já se objal s oběma a přivítal je v Americe, jak se sluší a patří.
„A za co by si Monty zasloužil? Co se vlastně mezi váma stalo?“ podíval jsem se na ty dva a snažil se přijít na to, o čem byla řeč.
Montaro
„Mezi námi?“ otočili jsme se oba dva najednou na Hiromiho.
„Já nejsem ten, kdo si nepočká na to, až druhý dopoví. A jak se, tak dívám, tak jste měli nejspíš divoký večer, co?“ zamračil se Shintaro, když se konečně pořádně podíval na mou tvář. „To se chceš ženit s tímhle? Hele, i kdybys mi nezavolal, stejně jsem měl v plánu přijet. Tak pro příště... Počkej si až ten druhý domluví, než začneš blbnout, jasný?“
Od kdy je tak rozumný? Poslední dobou se mi zdá, že je o hodně klidnější, než býval. Kdyby měl teď táta někoho vybrat, jako tenkrát, když jsem hlídal Ryu a Kioshiho, nejspíš by Shi byl první volba.
„Hele, předsvatební nervozita, co?“ usmála se Hisako a jemně se dotkla modřiny. „To se spraví, nebo zakryje. Vždyť jsi takhle nevyváděl ani tehdy, když jsme se brali my dva. Nejspíš ti na téhle svatbě záleží víc než na té naší, co? Asi začnu žárlit...“
Už jsem se nadechoval, že ji odpovím, ale přerušila nás Kazumi, pro kterou tohle stání na letišti bylo už moc. Přeci jen byla dlouho v letadle. Nechápal jsem, jak to mohli v pohodě zvládnout.
„Tak jo, jdeme na zmrzku a pak hned domů. Určitě jste unavení, ale malá procházka po tom sezení v letadle neuškodí.“
Vzali jsme s Hiromim Kazumi mezi sebe a zamířili jsme na parkoviště.
Hiromi
Trochu jsem se začervenal potom, co řekla Hisako. Líbilo se mi, že na naši svatbu Monty tolik myslí.
Šli jsme všichni na zmrzlinu a potom odjeli do sídla, kde nadšeně už čekala Lili, která hned všechny srdečně přivítala. Dokonce tu byli už všichni kluci, jen James vypadal nějak naštvaný, a byl bez Kenyho, to se v poslední době nestávalo.
„Keny tu za chvíli bude, takže by ses měl připravit. My se tu o všechny postaráme, neboj,“ usmála se na mě Lili a už mě cpala ke schodům, abych se šel převléct.
„Vážně to je v pořádku?“ přitiskl jsem se na Montyho a čekal na jeho svolení.
Vážně mi to bylo blbý, když teď všichni přiletěli.