Montaro
Opravdu to Hiromi myslí se sexem vážně?
Celou dobu, když jsme jeli domů si držel odstup. Dokonce hned jak jsme vystoupili, zmizel v domě dřív, než jsem ho stihl chytit.
„Nejspíš potřebuje rychle na záchod,“ smál se James, když ho viděl.
„Nejspíš ano, než z tama vyleze, tak bude večeře. Asi nebude dobré ho teď rušit v rozjímání,“ poznamenal jsem a vydal se taky do našeho pokoje.
Jen, co jsem otevřel dveře, bylo mi jasné, proč tak spěchal.
Takže on si to schovával až sem, do soukromí? Proto se ke mně v autě ani nepřitulil?
Cestou k posteli jsem posbíral jeho věci a odložil je na křeslo. Začal jsem se svlékat a po celou dobu jsem nespustil z Hiromiho oči. Pohledem jsem kopíroval jeho zakuklené tělo a v duchu si představoval, co kde je.
„Chtěl ses se mnou milovat?“ klekl jsem si nad něj.
„Já s tebou taky, ale nevím, nevím, jestli to půjde s tímhle plyšákem,“ poplácal jsem peřinu.
Sklonil jsem se k němu a políbil ho na rty. Pak jsem se zvedl a posunul se trochu níž. Popadl jsem ho, a tak jak byl, i s peřinou jsem ho rychle převrátil na břicho. Byl dokonale uvězněný i s rukama. Mohl jen otáček hlavou, ale nevím, jestli mu to bylo, co platné.
„Pěkný dáreček. Asi si ho budu muset nejdříve rozbalit,“ posunul jsem se až dolů.
Kousek jsem odhrnul peřinu, až se mi ukázaly jeho nohy po kolena. Začal jsem po nich hladit a líbat. Postupoval jsem výš a výš a pomalinku, po kousíčkách jsem jeho nohy odhaloval víc a víc. Každou odhalenou část jsem pohladil a políbil.
„Tahle část vyžaduje zvláštní péči,“ zajel jsem rukama pod peřinu a pohladil ho po jeho půlkách, než jsem mu zadeček úplně odhalil. „Miluji každý kousek tvého těla, Hiro, ale tenhle asi nejvíc.“
Začal jsem hladit a masírovat jeho půlky. Sem tam jsem ho jemně kousnul nebo políbil. Jednu ruku jsem zasunul pod něj, abych mohl promnout i jeho penis.
„Roztáhni pořádně nohy,“ zavrčel jsem a znovu ho kousnul do jeho už červeného zadku.
Hiromi
Rajcovalo mě to, co se mnou udělal. Cítil jsem to pnutí v tříslech, a jak mi nabíhá penis s takovou razancí, že se mi celé tělo rozpálilo touhou. Vše ve mně, jak kdyby ovládla nějaká vlna neskutečné vášně, která byla spoutána jen jeho doteky a rozkazy. Bylo to tak zvláštní… Být někým ovládán a nemoci s tím nic dělat, jak jsem byl zapasovaný do té deky.
„Ano… Monty,“ zašeptal jsem a nadzvedl zadeček, abych dal víc od sebe nohy a vyšpulil na něj to, co chtěl nejspíš nejvíc.
Ani jsem už nedokázal ležet na břiše, tak mi to dělalo problémy. Moje erekce se otírala o matraci a já nebyl schopen, si ani trochu ulevit. Dělalo to se mnou hrozné kotrmelce… Srdce mi bilo jak splašené, a popadat dech, bylo jako probudit se ze snu, nemyslitelné. Jen jsem hlasitě sténal a doufal, že tohle mučení brzo skončí a on si mě vezme tak, že se nepostavím ani na nohy.
Montaro
Hiro roztáhl nohy od sebe, ale v klidu nezůstal. Snad bezděčně se začal prohýbat a jeho vzdychání a sténání bylo rajskou hudbou pro mé uši. Když se znovu prohnul a vypnul proti mně svůj zadeček, neudržel jsem se a plesknul jsem ho po něm.
„Pěkně si počkej,“ natáhl jsem se přes něj ke stolku a vzal si gel.
Ještě chvilku jsem ho dráždil jen rukama a jazykem, ale pak, když už i já to horkotěžko snášel a doslova jsem se třásl, abych mohl prznit ten krásný zadek, jsem mu do rýhy nalil trochu gelu a hned ho vtíral do jeho dírky.
Ze začátku jsem ho jen tak lehce podráždil na povrchu, několikrát naznačil vniknutí, ale nedokončil ho. A když se znovu prohnul a zavzdychal, já ho opět na oplátku pleskl po zadku a rovnou do něj vsunul dva prsty až na doraz.
Pustil mě opravdu lehce. Hned jsem s nimi začal hýbat, a s každým zásunem zpět se snažil podráždit jeho prostatu.
„Konec hraní,“ vytáhl jsem prsty.
Nanesl jsem gel i na svůj ztopořený penis, který se naplnil snad veškerou krví, co jsem v těle měl. Chytl jsem Hira pevně za boky a zvedl jsem si jeho zadeček nahoru, až se mu peřina o něco víc shrnula.
„Nevím, proč si tu s tebou tak hraju, když tě chci už od samého začátku focení,“ zavrčel jsem a hned na to jsem do něj najel a začal přirážet, abych uvolnil to napětí, které narostlo tak moc, že to bylo už nesnesitelné.
Hiromi
Bylo zvláštní, jak mě to pleskání po zadku ještě víc vzrušovalo. Jak kdyby to pokaždé do mě pustilo ještě další výboje elektrického napětí, které svazovalo moje tělo v euforii. Nemohl jsem se bránit… Nemohl jsem odporovat… Jen přijímat jeho rozhodnutí o tom, kdy si mě vezme.
Sevřel jsem cíp peřiny, když do mě najel, a já cítil jeho pevnou erekci, která se hrubě otřela o moje stěny. Zaklonil jsem hlavu a hlasitě zasténal, jak silně mě to ovládlo. Bylo mi skvěle… Tohle jsem si přál. Chtěl jsem, aby se ke mně takhle choval, jednou za čas to mám rád, a on jako kdyby mi četl myšlenky, mi splnil přání.
„Monty… Ach… Haaaaa…“ chtěl jsem mu něco říct, ale mozek mě neposlouchal a ústa nemluvila, byl jsem naprosto ovládnutý Montym.
Zapřel jsem se a víc vystavil zadek, aby jeho nárazy byly hrubší a tvrdší a mohl tak hluboko, až nebudu vědět o světě. Moje tělo se chvělo tak, že každý další nájezd mě posunul blíž k mému tíženému konci. Nemohl jsme se ovládat, jak narážel do mé prostaty a dělal mi neskutečně dobře. Moje nitro zaplavovalo takové horko, že jsem myslel, že se spálím. Tak moc jsem ho miloval… Tak moc, že jsem nedokázal svoji touhu nikdy krotit.
Propnul jsem se tak, až jsem se málem zlomil. Orgasmus mi vzal všechnu pevnou zem pod nohami a ponořil mě do světa naprosté rozkoše, když moje sperma kropilo prostěradlo pode mnou, a já si ani trochu nepomohl.
Montaro
Musel jsem se jednou rukou zapřít o matraci, když se přicházející orgasmus na mě valil snad ze všech stran. Sehnutý nad Hirem, jsem si aspoň druhou rukou přidržoval jeho tělo, aby mi nevyklouzl, jak moc jsem se do toho opřel. Všechno to napětí, které jsem zpočátku při focení zažíval, a potom to vydráždění při posledním focení, jsem teď ventiloval do tohoto aktu.
Bylo to neskutečné, jak Hiro reagoval. Byl jsem z něj úplně unešený, a o to víc byly mé pocity silnější.
I mě se nedařilo zadržet hlasité vzdechy. Rozechvělost procházela celým mým tělem. V jeden moment jsem však napjal všechny svaly. Hlasité zasténání jsem zadržel jen díky tomu, že jsem se kousal do rtů, když přišel ten správný okamžik.
Milování s Hirem je vždy něco úžasného, ale vždy mě překvapí to, jak moc to s ním prožívám. A nikdo jiný tohle se mnou nedokázal.
Ztěžka jsem dýchal, když jsem plnil jeho zadeček. Všechno se ve mně svíralo, a já už dokázal jen chytit jeho nohy a natáhnout je na matraci, abych na něj mohl dolehnout. Dopadl jsem na něj celou svou váhou. Musel jsem ho doslova vlisovat do matrace, ale na chvíli jsem se prostě nedokázal ani pohnout. Jen jsem líbal jeho krk a rameno, protože víc jsem toho teď nebyl schopen.
Hiromi
Jen jsem ležel a oddechoval, naprosto jsem byl ztracený ve svém doznívajícím orgasmu. Cítit dál Montyho tělo na svém, bylo tak příjemné, že mi to vůbec nevadilo. Sice byl větší, ale těžký nebyl, na to jsem si už dávno zvykl, spíš jsem vítal, když ve mně zůstal.
„Miluji tě… Monty,“ zašeptal jsem a pootočil hlavu abych mohl od něj dostat aspoň polibek.
Dnes jsem se cítil různě… Od šťastně, naštvaně, smutně, až po překvapeně a nakonec zamilovaně. Dal mi vždy vše, co jsem kdy chtěl, a nemusel jsem tolik prosit.
Jen on mě udělá šťastným a já jsem za to moc rád.
„Dneska… Jen bych ležel a podíval se na ty fotky, abychom si vybrali obleky, i když… Co kdybychom si nakonec půjčili ještě jednou ty kimona?“ usmál jsem se, ale zavrtěl se, jak mi bylo nepříjemně, že se Montyho nemůžu dotknout.
Montaro
Políbil jsem Hira, když pootočil hlavu. Moc se mi zvedat nechtělo. Měl jsem rád, když jsem ho takhle měl ve své moci. Ale nemohl jsem si udusit svého budoucího manžela.
Vysunul jsem se z něj a kleknul si. Chytl jsem peřinu a Hira z ní vymotal, aby se mohl položit tak, jak mu bylo příjemné. Lehl jsem si vedle něj a zahrábl mu prsty do vlasů.
„Jsem pro. Můžeme se na fotky klidně podívat. Doneseme si k tomu nějaké jídlo, zamkneme se tady na celý den až do večeře. Ono se to nezdá, ale to focení je docela náročné na fyzičku,“ usmál jsem se.
Ale práce na poli je daleko těžší, pomyslel jsem si ještě.
„Já zajdu pro něco do kuchyně, a ty zatím nachystej ty fotky, ano? Poprosím Jamese, jestli by nám půjčil notebook nebo tablet.“
Ještě jednou jsem Hira pohladil ve vlasech, políbil ho, a pak jsem vstal, abych na sebe hodil aspoň kalhoty a triko.
Hiromi
Jen jsem přijímal jeho doteky a slastně jsem přivíral oči. Líbilo se mi s ním takhle být…
Prostě jen relaxovat a mít čas jeden pro druhého.
Když se Monty strojil, jen jsem si ho spokojeně prohlížel a říkal si, že tenhle muž bude brzo opravdu jen můj.
Víc jsem se posadil a hrábl po kalhotách, abych z nich vytáhl flešku s fotkami. Když jsem však ucítil, že mě opouští něco teplého, radši jsem rychle vstal a šel do koupelny. Celý jsem se hned osprchoval a celý navoněný se uvelebil zpátky do postele.
„Snad tam nějaké fotky vybereme… Ramonovi se musela klepat ruka, šmejd…“ říkal jsem si tiše a přitom čekal, až se Monty vrátí.
Montaro
Vyšel jsem na chodbu a hned za sebou zavřel, aby nebyl Hiro na očích, pokud by někdo prošel.
Zamířil jsem dolů do kuchyně, kde kuchařka právě umývala nádobí.
„Vidím, že jsme promeškali oběd,“ zatvářil jsem se provinile. „Moc se omlouvám.“
„To vůbec nevadí. Ne vždycky se tu všichni přes týden sejdou během dne. Jsem na to zvyklá.“
„Mohl bych vás poprosit, jestli byste mi to ohřála? Vzal bych nám to do pokoje,“ poprosil jsem ji a v duchu se modlil, aby to nebyl problém.
„Jestli vám nevadí ohřívané...“
„Vůbec,“ hned jsem ji ujistil.
Kuchařka se jen usmála a hned nabrala jídlo na talíře, a ohřála v mikrovlnce.
Když mi to naservírovala na velký tác, poděkoval jsem a hned to odnesl do našeho pokoje.
„Skočím ještě pro ten notebook,“ položil jsem jídlo na stůl a zase zmizel na chodbě.
Už jsem chtěl zaklepat na Jamesův pokoj, když jsem zevnitř zaslechl dost výmluvné zvuky.
Zůstal jsem nerozhodně stát a přemýšlel, jestli je mám teď vůbec rušit.
„Chceš něco po Jamesovi?“ ozval se náhle vedle mne Miki.
„Chtěl jsem půjčit noťas nebo tablet, abychom si mohli s Hirem prohlédnout fotky. Ale nevím, jestli...“ ukázal jsem na dveře.
Miki se zaposlouchal a vzápětí zrudnul. Myslel jsem, že se stydí, ale on se naštval. A než jsem ho stihl zastavit, několikrát silně bouchnul do dveří.
„Vylez ven! Něco potřebuji!“
Hiromi
Musel jsem se usmát, když Monty jen vlétl do pokoje odložil jídlo a zase zmizel. Jen jsem se protáhl a pohodlněji se usadil, ale jen do chvíle, než jsem uslyšel, jak Miki křičí. Hned jsem si na sebe natáhl aspoň župan a spěchal na chodbu. Sice jsem se málem rozmázl u dveří, když se mi cíp látky zamotal do kliky a já se málem rozbalil jako vánočná dárek, ale dobře to dopadlo.
„Co se tu děje? Miki? Proč tu tak křičíš?“ došel jsem k Montymu a Mikimu.
Mikimu jsem stáhl ruku dolů, aby už tak nebušil do dveří, ale vyhnul se na poslední chvíli jeho dobře mířené ráně mě do obličeje. Jeho pěst mě jen tak tak minula, ale já mu stočil ruku dozadu a obličejem ho přimáčkl ke dveřím, aby si neublížil. Jenže v tu chvíli se otevřely dveře a James chytil Mikiho do náruče právě ve chvíli, kdy on ztratil rovnováhu.
„Co ti je?“ osočil se James na svého bratra a postavil ho na nohy.
Miki se jen naštvaně podíval za něj na osobu, která ležela v posteli a byla celá zabalená do peřiny.
Montaro
Teda, Miki je pěkně v ráži. To snad žárlí? A na koho vlastně? Odle jeho pohledu jsem to nedokázal odhadnout. Nebo mu prostě Keny vadí?
„Slíbil jsi mi, že půjdeš se mnou cvičit,“ řekl o něco tišeji Miki. „A Monty chce půjčit notebook.“
„Nevěděl jsem, že už jsi doma, hned se oblečeme, a půjdeme dolů, ano?“ James se otočil a zašel ke svému stolu. Vzal z něj notebook a donesl mi ho.
„Je bez hesla, tak stačí jen pustit.“
Převzal jsem si ho a vycouval jsem. Ukázal jsem Hirovi, že půjdeme do pokoje. Ještě, než jsme za sebou zavřeli dveře, zaslechl jsem Mikiho.
„S ním nechci jít. Slíbil jsi mi, že půjdeš se mnou ty,“ naštvaně vyhrknul, a pak už jsem slyšel jen dupot jeho nohou a prásknutí dveří jeho pokoje.
Hiromi
Radši jsem Montyho poslechl a šel s ní zpátky do pokoje, tohle podle všeho bylo jen mezi bratry.
„Řekl bych, že má bratrský komplex, i když já moc nevím, co to je, protože nemám bratra, a sestra je moc hodná. Jediné bratry, co jsem měl, byl Aki a Kuro, a ti už na tyhle blbosti byli staří. Co myslíš? Je to ono?“
Plácl jsem sebou na postel, až se župan rozvázal a rozprostřel všude kolem mě. Usmíval jsem se na Montyho a provokativně opřel chodidlo o matraci, aby bylo ze mě vidět úplně vše.
„Tak co? Fotky? Nebo… Já?“ zasmál jsem se a v prstech protáčel flešku. Jídlo ale krásně vonělo a čekalo na nás připravené na nočním stolku, tak jsem ho odložil.
Mohl bych klidně sloužit i jídelní stolek a on ze mě jíst… Nebo… Cokoliv.
Montaro
„Vypadá to tak, že takový problém má. Chvíli se tak choval i Shintaro, když jsem se začal víc bavit s ostatníma klukama. No... Myslím, že se nejdříve najíme,“ přejel jsem Hirovi konečky prstů přes břicho a ten pěkně vystavený penis. „Mám docela hlad a snědl bych i vola.“
Položil jsem notebook na stolek a vedle potom tác s jídlem. Hodil jsem na zem polštáře, a na jeden se usadil. I když tu byly křesla, byl jsem tak prostě zvyklý z domu.
„Můžeme jíst a u toho se dívat. Tak pojď,“ poplácal jsem rukou na druhý polštář a čekal, až se ke mně přidá.
Z chodby bylo slyšet tiché dohadování Jamese a Kenyho. Ale nebylo jim rozumět, tak jsem to hodil za hlavu. Je to jejich záležitost, a míchat se do toho opravdu nehodlám. Jen jsem doufal, že to nebude něco, co by mohlo pokazit naši svatbu.
Hiromi
„Jo…“ zasmál jsem se a sesunul se na zem za Motym.
Začal jsem jíst, a přitom pustil nějaký film, ani jsem nevěděl co, stejně to byla jen kulisa. Dal jsem před nás notebook a zasunul flešku, abych mohl pustit fotky jako prezentaci. Jedl jsem a díval se na ty obrázky co se nám ukazovaly. Měl jsem oblek pro Montyho vybraný už od první fotky, ale chtěl jsem, aby si vybral sám.
„Tenhle se mi líbí, chtěl bych ho, co ty na to? A jaký bys chtěl ty?“
Ukázal jsem na jeden oblek, co jsem měl, když jsem se fotil s Montym. Líbilo se mi, jak hezky kontrastovala světle šedá s modrou a vytvářelo to moderní plísňový styl. Nejvíc se ke mně barvou hodil a taky… Byl odlišný od všech jiných. Nedělal ho světoznámý návrhář, ale jen obyčejný začínající, a o to větší měl šťávu.
Montaro
Oblek, na který Hiro ukázal, byl jiný, než obvykle bývají. Ale čím dýl jsem se na něho díval a porovnával s ostatními, o to víc se mi zamlouval.
„Jsem pro. Máš na to dobré oko a opravdu se mi líbí,“ nakonec jsem přikývl na výběr.
Cpal jsem se obědem jak najatý. Měl jsem opravdu hlad už z focení, a k tomu ještě potom to s Hirem. Vážně mi vyhládlo.
„Víš, jsme tu třetí den, a já pořád nevím, jak bude vypadat naše svatba. Chci se do toho nějak zapojit. Vždyť ani nevím, co budeme mít na sobě, kdo tu všechno vlastně bude, kde to bude a...“ najednou jsem se zarazil. „Vždyť já ani nemám svědka.“
Proč mi to nedošlo? Ve všem tom shonu, kdy jsme odlétali narychlo.... Vždyť já chtěl Shintara za svědka. Ani jsem se ho na to nestihl zeptat.
„Musím si zavolat,“ najednou jsem vstal, protože má dobrá nálada byla ta tam.
Popadl jsem telefon a okamžitě jsem vytočil číslo na bráchu.
Hiromi
Trochu mě překvapilo, že tohle Monty říká, ale na druhou stranu to vše dávalo smysl. Možná jsem podcenil to, že by se opravdu chtěl zapojit a něco dělat. Možná… Byl jsem snad sobecký a chtěl vše vytvořit sám, aby to bylo dokonalé, a zapomněl, že by to tak bylo jen pro mě?
„Odpusť mi to… Nějak jsem nad tím takhle nepřemýšlel. Vážně mě to mrzí, že se tak cítíš. Uděláme to takhle… Odteď mi řekni, co chceš dělat, a já ti vyjdu vstříc,“ usmál jsem se, ale vážně mě to bylo líto.
Všechno jsem to mohl tímto chováním Montymu znechutit. Ta svatba měla být hezká pro oba a takhle…
Došel jsem k Montymu a zezadu ho objal, když s někým mluvil. Jenom jsem chtěl cítit jeho teplo, a aby on věděl, že ho vážně moc miluji.
Montaro
Čekal jsem dlouho, než se Shiro ozval. Ani jsem nějak nepřemýšlel nad tím, kolik je v Japonsku právě hodin. Prostě jsem mu zavolal.
„Hoří ti prdel, nebo co?“ ozval se chraplavě.
„Ne, promiň, jestli jsem tě vzbudil. Ale víš,“ chytl jsem Hiromiho ruce a rozpojil je.
Otočil jsem se k němu a políbil ho, aby věděl, že ho vnímám.
„No, Shiro,“ popošel jsem kousek dál, abych dokončil hovor. „Chtěl jsem tě o něco poprosit a víš... omluvit se, že jsem se tě nezeptal dříve. Půjdeš mi za svědka? Vím, že je to tak na honem. Ale náš odjezd byl celkem rychlý, a tohle mi úplně vypadlo z hlavy. Omlouvám se, že jsem se tě nezeptal dříve...“
V telefonu bylo chvíli ticho. Shintaro nejspíš přemýšlel a snažil se to pobrat.
„No, víš, musel bych se domluvit, přece jen jste trochu dál,“ řekl tiše.
„V pořádku, pokud to nepůjde, nevadí. Promiň, že jsem tě vzbudil...“ řekl jsem zklamaně.
I když na mě Shintaro ještě mluvil, zavěsil jsem. Nějak to na mě padlo a já byl ze všeho rozladěný, že jsem nepočkal ani na jeho odpověď.
Přešel jsem ke skříni, vytáhl si věci na ven a oblékl se. Strčil jsem telefon a peněženku do kapsy a zamířil ke dveřím.
„Půjdu se projít. Potřebuji na vzduch,“ oznámil jsem Hirovi a vyšel ven.
Hiromi
Slyšel jsem, co Monty říká Shimu, a najednou mi došlo, že sice malou a její mámu jsem zařídil, ale Montymu svědka ne. Mohlo mě napadnout, že bude chtít Shintara, taky aby ne, je to jeho polovina. A být tady bez něj, musí pro Montyho být vážně těžké, a já mu ještě vše dělám komplikovanější.
„Dobře… Budu tady,“ zašeptal jsem a posadil se zpátky na postel.
Vše nějak kolem mě ztmavlo. Před chvílí bylo vše v pořádku a najednou to bylo špatně. Jako spadnout z hory na zem.
Přitáhl jsem si kolena k hrudníku a na ně opřel hlavu. Potřeboval jsem i já utřídit myšlenky, jenže to nešlo. Nechápal jsem, co je tak špatně, ale bylo. Srdce se mi pod tíhou těch myšlenek svíralo a každý úder bolel, jako kdyby mi ho někdo chtěl vytrhnout z hrudníku.
Montaro
Nějak to na mě padlo.
Den začal skvěle, a až na malý zádrhel i dobře pokračoval. Ale v momentě, kdy jsem si znovu uvědomil, že do přípravy svatby nejsem prakticky zapojený, nálada klesla na bod mrazu. A hlavně... Strašně mě mrzelo, že jsem úplně zapomněl na svědka. Na bratra, kterému já sám byl na svatbě za svědka.
Hiromi sice říkal, že mám říct, co chci dělat, a vyjde mi vstříc.
Jenže, jde to vůbec, když už jsou přípravy v plném proudu a v tuhle dobu už se nejspíš jen dolaďují nějaké maličkosti? Co já vlastně můžu říct? Změnili by všechno, co bych chtěl? Nechali by na mě přípravu svatby prakticky od začátku? Vždyť by to ani nešlo. Není na to tolik času...
Myslel jsem na tolik věcí, že jsem si ani neuvědomil, jak daleko jsem došel. Zastavil jsem se někde uprostřed nějakého nákupního centra. Byla tu spousta obchodů a plno lidí.
Rozhlédl jsem se kolem sebe. Moc se mi tu nelíbilo. Nebylo to místo, kde bych se svou náladou mohl být sám. Zamířil jsem do míst, kde to vypadalo, že je to klidnější. Procházel jsem ulicemi, dokud jsem nenarazil na jednu, která na rozdíl od předchozí, byla zase plná restaurací a hospůdek a barů. Našel jsem jeden malý bar na konci ulice, kde jsem nakonec po chvilce přemýšlení vešel. Bylo tam jen malinko hostů. Takový tmavší, ale útulný. Přesně pro moji špatnou náladu.
Usadil jsem se v rohu u baru, a hned si svou pochybnou angličtinou objednal panáka whisky, abych ho do sebe hned kopnul a mohl si objednat další...
„Ale, koho jsem tu našel...“ ozval se vedle mne náhle hlas.
Nejdříve jsem to nevnímal, ale když mi položil ruku na rameno, otočil jsem se.
Hm, jeden z Hirových kamarádů, ale já si nemohl vzpomenout, jak se jmenoval.
„Je blbý tu sedět tak sám, budu ti dělat společnost...“ posadil se na stoličku vedle mě. a s úsměvem si objednal to samé, co já.
Hiromi
Najednou mi bylo ze všeho vážně hrozně. Asi jsem ublížil muži, kterého velmi miluji a chci s ním být ještě velmi dlouho.
Třeba bude chtít odvolat svatbu…
To by mě asi zabilo, ale měl by na to právo.
Strach mě natolik pohltil, že jsem došel ke skříni a oblékl se do motorkářského. Na věšáku u venkovních dveří, jsem si vzal klíče od motorky a šel přímo do garáže. S nikým jsem nemluvil, a i když na mě James s Kenym volali, bylo mi všechno jedno.
Třeba se ani Monty do rána nevrátí… Třeba bude spát s někým jiným, a já o tom nebudu vědět, protože je v cizím městě, nezná to tu, a ani se neobtěžoval mi napsat zprávu, abych o něj neměl strach.
Nasedl jsem, sklopil štít u helmy a vydal se do města. Bylo mi nějak jedno kam… Nebo jak jedu… Prostě jsem jel a chtěl si pročistit hlavu. Bolelo mě to, a zároveň jsem byl naštvaný, že mi Monty nic neřekl, jen odešel a mě tu takhle nechal s výčitkami.
Montaro
Nebyl jsem moc rád za nějakou společnost. Chtěl jsem prostě být sám a nějak se z té špatné nálady dostat svépomocí. Ale ten Hirův kamarád byl prostě neodbytný.
Po nějaké chvíli jsem si vzpomněl, že se jmenuje Stephan. Ale byl jsem tenkrát ten večer tak opilý, že jsem si opravdu pamatoval jen jeho jméno.
Ani jsem nevěděl jak, a za chvíli přede mnou stály prázdné skleničky, jako pěšáci připraveni jít do boje.
Jedním uchem jsem poslouchal Stephana, ale tak nějak jsem ho vlastně ani moc nevnímal. Ale přesto jsem po nějaké době zbystřil. Ani jsem nevěděl jak, Stephan nenápadně přešel k docela žhavému tématu. Kdyby neseděl na barové stoličce, pevně přidělané k zemi, nejspíš by se na mě už tlačil.
„Vážně jsi vyzkoušel všechno?“ natočil se, a víc se na mě naklonil. „Na párty jsi říkal, že máš rád oboje. Teda... Podle všeho jsi nadhazovač. Ale co tak zkusit druhou stranu?“
Podíval jsem se na něj zamlžený zrakem, jestli to myslí vážně.
„Jo, ženský jsou fajn, mají měkká těla, pěkné prsa i zadek,“ zasmál jsem se. „U mužských... jo, tam je to o něčem jiném To se nedá srovnávat. Ale máš pravdu, jsem, jak to říkáš, nadhazovač, a nemyslím si, že bych to chtěl změnit. Vyhovuje mi to takhle...“
„Možná by nebylo na škodu ochutnat, jaké to je na druhé straně. Můžu ti to ukázat, zatím si nikdo nestěžoval,“ Stephan se lehce dotkl mé nohy. „Hups, vibruje ti noha...“
Ukázal prstem na mou kapsu, kde jsem měl telefon.
„Monty, sakra, neštvi mě. Chceš znovu dostat po hubě?“ spustil hned Shintaro, jen co jsem přijal hovor. „Chtěl jsem s tebou mluvit, a už ti volám poněkolikáté... Proč je tam takový hluk?“
Rozhlédl jsem se kolem sebe, jako bych si teprve teď uvědomil, že jsem vlastně v baru, který už není tak tichý, a nějakou dobu tu už hraje hudba a víc se i zaplnil.
„Kde jsi?“ zařval mi Shi do telefonu.
„Nevím... zavolám později...“ zavěsil jsem a schoval si telefon do kapsy.
Hiromi
Byl jsem tak zničený a bolestí rozervaný, jak kdyby tohle všechno znamenalo rozchod.
Ani po tak dlouhé době, co jsme my dva spolu… Ani poté, co jsme spolu tolik zažili… Ani v tu chvíli, kdy mě požádal o ruku…
Pořád je tak daleko, že na něj nedokážu dosáhnout. Neřeší věci se mnou, radši uteče.
Kam? To nevím. S kým? To taky nevím. Proč? To je otázkou pro nás oba.
Jestli je tohle konec, měl by se tomu postavit a říct mi to. Kdyby mě podvedl… Nikdy bych mu to neodpustil, odešel bych tak daleko, že by neměl možnost mě ještě někdy vidět. Možná… Možná se opakuje historie, která znamenala odloučení mé maminky od otce. Třeba vážně nejsem ten pravý, co ho udělá šťastným.
Nesnáším jeho chování, kdy mě odstaví na druhou kolej a nemluví se mnou.
S kým jiným tohle má právo řešit? Kdo sakra pro něj jsem? Spíš asi co? Bolí to… Copak to nevidí? Asi je někde v baru a pije. Co jiného by dělal, když byl tak dlouho pryč?
Zastavil jsem daleko za městem u jednoho domu, který jsem velmi dobře znal, a zazvonil na dveře, u kterých jsem už tolikrát stál. Světlo mě na chvíli oslepilo, ale brzo jsem se rozkoukal.
„Pojď dál,“ promluvil na mě příjemný hluboký mužský hlas, a pootevřel dveře, abych mohl vejít.
Montaro
Nějak jsem začínal pociťovat, že mám dost. Začínal jsem dosahovat svého limitu. Nechtěl jsem tu hranici překročit, abych nebyl schopný dojít zpátky pěšky.
„Pomůžu ti,“ postavil se i Stephan, který zatáhl útratu i za mě.
Prý jsem jeho host, nebo co...
Nechal jsem ho být, aspoň jsem nemusel počítat drobné.
„Musím na hajzlík,“ řekl jsem spíš pro sebe a zamířil na záchod.
„Musím taky,“ zabručel Stephan a šel za mnou jako nějaká stíhačka.
Hlava se mi motala, ale až na jedno zavrávorání jsem byl celkem v pohodě. Vešel jsem na záchod a chtěl zamířit k mušli, když mě najednou Stephan natlačil do kabinky. Málem jsem naletěl na záchodovou mísu, ale včas jsem napřáhl ruce proti stěně, o kterou jsem se zabrzdil.
„Víš, že jsi fakt kus?“ natlačil se Stephan na mé záda, a jedna jeho ruka hned zabloudila na můj rozkrok. „V koženým oblečku bys byl ještě víc sexy,“ naklonil se ke mně a kousnul mě do ucha. „Myslíš?“ podíval jsem se dolů na jeho ruku, která se otírala o můj rozkrok.
„Si piš, že jo. Je to v tobě, poznám to...“ otřel se o můj zadek.