Hiromi
„Carlosi,“ objal jsem tu drobnou postavu, co patřila mezi top pět modelů v celé Americe.
„Trvalo vám to. Kluci už začali trochu oslavovat bez vás a jsou vlezlí,“ povzdechl si, když uslyšel zevnitř hlasy, které na něj volali.
„Už jdeme,“ usmál jsem se a chytil Montyho za ruku, aby mi ho niko neukradl.
„Jsem Carlos, ahoj,“ mírně se uklonil tak, jak se to dělá v Japonsku.
„Studoval jsem v Japonsku dva roky, takže se mnou můžeš mluvit japonsky,“ usmál se a konečně jako jediný Montyho neobjal.
Vešli jsme do baru, kde už to celkem žilo muzikou a spoustou lidí. Díky bohu tu nebyl takový hluk a mohli jsme se hezky slyšet. Už když jsme mířili ke stolu, všichni zbystřili a začali se sunou z křesílek k nám.
„Hiro… Prdelko,“ objal mě celkem majetnicky Fredie a pevně mi stiskl zadek.
Samozřejmě si vysloužil pěkný kopanec do kolene, protože tohle není jeho.
„Jestli nechceš umřít, tak ti radím, abys to už nedělal,“ zašeptal jsem mu do ucha a objal se se Stephem, který stál za ním.
„Bože, jsi stejně krásnej, jako předtím,“ stiskl mě na chvíli Steph a přes rameno se podíval na Kenyho.
„Ahoj,“ usmál se na něj, ale ten jen v rychlosti odpověděl, a radši se přivítal s Jackem, který právě jako poslední přicházel.
„Jeeee… Prcek, čau,“ stiskl mě asi o dvě hlavy vyšší chlap a pohladil po vlasech.
„Jen podání ruky, že, asi bych ho mohl nasrat a to nechci,“ zeptal se mě na Montyho, a potom mu tu ruku podal.
Sedli jsme si ke stolu a začali si povídat. Bylo hezký, že se kluci snažili mluvit pomalu a Carlos japonsky, aby Monty stíhal.
Montaro
To, kam jsme vešli, vypadalo jako nějaký soukromý klub. Na stole bylo připraveno pohoštění, včetně pití, a že ho nebylo zrovna málo. Na kraji u jedné stěny stála pohodlná pohovka a u ní menší stolek.
Na druhé straně malý bar, za kterým stál mladý číšník, docela hezký, a celou dobu se usmíval. Podle toho, jak s ostatními mluvil, tak je všechny znal.
Když přišel zmíněný Jack, tak nějak jsem si oddychl. Byl hezký, to jo, ale tak nějak obyčejně. A taky konečně někdo, komu jsem mohl zpříma hledět do očí. Jako jediný se se mnou přivítal stiskem ruky a velkým úsměvem. Jo, tak s tímhle si nejspíš budu rozumět nejvíc. I když... Hiromiho objímat nemusel.
Povětšinou jsem jen ostatní pozoroval a poslouchal o čem se baví. Byl to jiný svět než ten můj. Ale musel jsem se usmát, když vytáhli Hiromiho fotky z přehlídek a mezi nimi ty, které jsem viděl jako první, když jsme se seznámili. Dodneška jsem si pamatoval tu jednu konkrétní, kterou jsem mu tenkrát na telefonu zvětšil v určitých partiích.
Byl jsem rád, že kromě Hiromiho, tu byl i další, kdo uměl docela obstojně Japonsky, i když malé mezery měl. Ale aspoň nemusel Hiro všechno překládat sám, když jsem nemohl najít ta správná anglická slova, a mohl se věnovat ostatním.
„Kdo z vás je nevěsta?“ postavil se náhle ten nejmenší a s úsměvem se na nás podíval.
„Zkuste hádat,“ popadl jsem Hira za ruku a přitáhl si ho, abychom stáli vedle sebe. „Proč se ptáš?“
„No, svatba je za čtrnáct dní, táákže... Rozlučka se svobodou to jistí. Příští středu. Už jsme si všichni naplánovali volno, takže budeš muset bez Hira celý den a noc vydržet.“
Jeho úsměv, který on i všichni ostatní potom nahodili, se mi moc nelíbil.
„Rozlučka se svobodou? Jak tomu mám rozumět?“ naklonil jsem se k Hirovi a pošeptal mu to do ucha.
Hiromi
„Nooo… Běžně je to chlast a nahý holky tančící na klíně, ale v modelingu… řekněme, že je to jiné. Ale nemusíš se bát, je to jen veliká párty, a já tam teda rozhodně nahatý nebudu a ani nikdo jiný. Pít se bude, ale budeme vzpomínat na starý časy a různě kravit. Ale pokud… Jestli se ti to nelíbí, nepůjdu, radši budu s tebou,“ políbil jsem Montyho a hned si vysloužil hlasitý projev všech okolo, jak obdivovali můj výběr.
„No ale… Pro tebe má něco strýc a kluci, je to v Americe tradice. Takže… Je to ten stejný den,“ políbil jsem ho znovu a neodolal se do toho víc opřít.
Miluji ho a nedokážu kontrolovat jak moc.
„Je to sympaťák a vážně se k tobě hodí,“ zašeptal mi do ucha Stephan, když se ke mně víc nahnul, a já konečně opustil Montyho sladké rty.
„Děkuji, ale… Proč ses rozešel s Kenym? Vím, že je to pitomý, ale miloval jsi ho a to moc, co se stalo?“ zeptal jsem se ho potichu, když jsem viděl, jak se dívá na Kenyho, který seděl naproti nám a vesele se baví s Jackem.
„Pořád ho miluji, ale neříkej mu to!“ napomenul mě, ale poté se hned napil.
„Je moc hodný a začal to brát vážně. Lekl jsem se a dost ho od sebe odstrčil. Ubližoval jsem mu tím, že jsem ho nejednou podvedl s Frediem, když jsem to ale chtěl spravit, nešlo to. On… Má někoho rád, ale neřekne koho. Zná ho dlouho na to, abych věděl, že s ním nemůže být, jak kdyby ta osoba byla nedotknutelná. Nejspíš, je to někdo, koho známe nebo někoho z nás rodina, jinak by se tak neostýchal, když jsem ho nechal jít.“
Podíval jsem se na Kenyho i já a radši nechal tenhle rozhovor být, když Fredie objal Stephana a hned mu násilně udělal cucflek na krku. Sám jsem se radši přitulil k Montymu a jen kluky poslouchal.
Montaro
Místy jsem měl pocit, jako bych byl zpátky na vysoké, s klukama, s kterýma jsme byli velcí kamarádi.
Byla tu později hodně uvolněná atmosféra. A měl jsem pocit, jako by se tu „znal“ každý s každým. Podezíravě jsem se na ně díval a přemýšlel, kdo z nich to někdy zkoušel na Hiromiho. Ne, že bych žárlil na minulost, ale...
„Něco s tvojí rodinou? Absolutně si neumím představit, co by měli mít pro mne připravené,“ napil jsem se, a jen co jsem postavil skleničku, měl jsem hned znovu nalito.
Ani nevím, kdo mě tu nalívá... Ale pravda je, že jsem to začínal docela pociťovat. A moje hladina, kdy se držím v klidu, se začínala povážlivě naplňovat. Moje výbušná povaha, kterou většinou mívám skrytou, se mohla každou chvíli projevit. Dokud to je v normě, mám jen dobrou náladu, ale jakmile se překročí určitá promilová hranice, může být potom zle.
„Zap..zapomněli jsme na prsteny,“ škytnul jsem Hiromimu do ucha. „A je skoro půl...půnoc... asi nám... už nic..nep..prodají“
Už mi bylo i jedno, že jsem v Americe, v tuhle chvíli jsem už zapomněl i na angličtinu.
Hiromi
To, že se mi Monty opil, jsem poznal už před chvílí, ale teď už to bylo až moc viditelné. Vlastně to bylo poprvé, co se takhle zřídil, ale… Byl roztomilý. Protože jsem řídil motorku, nepil jsem, takže aspoň jeden
„Dneska už ne, půjdeme zítra, ano? A asi…“ políbil jsem ho a na moment se mu zadíval do očí.
Ano… Je čas jít. Tohle bude vážně extra vášnivá noc, protože když je takhle, není na mě hodný, což jednou za čas opravdu beru jako krásné rozptýlení.
„Půjdeme domů. Mějte hezký zbytek večera,“ rozloučil jsem se s kluky a všechny objal.
Sice se trochu vzpouzeli, a Keny byl smutný, že už musíme, ale potom, co jsem ho pozval na druhý den k tetě, hned nadšeně přijal. Ostatní měli nějaké focení, takže nás pozvali na další sraz někdy v týdnu, ale to zas měli naplánované i to rozloučení se svobodou.
„Tak co, vstaneš, nebo tě mám podepřít?“ usmál jsem se na Montyho a políbil ho.
Montaro
„Posaďte mě na motorku a já už nějak dojedu,“ začal jsem se smát, když jsem se snažil postavit.
Nohy mě moc neposlouchaly, ale věděl jsem, že se mi na čerstvém vzduchu udělá lépe. Jen se dostat k motorce. Jak na ní budu sedět, bude to v pohodě.
„Tak pojď, pomůžu ti, Hiro,“ popadl mě ten velkej Jack z jedné strany, Hiro z druhé a už mě vedli ven z klubu za všeobecného veselí.
„Helmu, prosím,“ ukázal jsem na motorku a pak jsem se naklonil k Jackovi. „Co...co jsem to vla...stně pil?“
Hiromi
Šli jsme k motorce, ale byl to vážně výkon, jak se Monty motal. Tak takhle s ním na motorce nemůžu vyrazit.
„Tak nastupte,“ usmál se na mě James.
Lekl jsem se, tohle jsem nečekal a hlavně… Kde se tu jako najednou vzal? Překvapeně jsem se na něj díval, a on si jen ode mě v rychlosti převzal Montyho, který už jen stěží stál na nohách. Docela rád jsem mu ho předal a už se jen díval na to, jak ho ukládá na zadní sedačku a zavírá za ním dveře.
„Jak jsi..?“ zeptal jsem se, ale James se jen usmál a podíval se na Kenyho.
„Keny mi napsal, že mám pro vás přijet, že je Monty připitej,“ mávl na Kenyho, a ten si jen nervózně stáhl dredy dozadu.
Hmmmm… James… To mě nenapadlo… Někdo z rodiny… Je nedotknutelný…
Postupně mi něco málo docházelo, když se na Jamese Stephan naštvaně díval, jak kdyby ho chtěl sežrat. Asi i jemu docházelo, o co tu jde. Pomohl jsem naložit motorku na korbu jeho džípu a sedl si vedle něj. Rozjeli jsme se právě ve chvíli, kdy se vypotácel z baru Fredie a obtěžoval Carlose, který mu hned jednu ubalil.
Montaro
Chtěl jsem už nasednout na motorku, když mě popadly další silné ruce a táhly na druhou stranu. Než jsem stihl zaprotestovat, ležel jsem na zadní sedačce nějakého auta. Chvíli trvalo, než Hiro nastoupil. Nevím, co bylo potom, protože jen, co jsme vyjeli, tak jsem odpadl. Nejspíš tohle americké pití je na mě moc. I když... Jako vysokoškolák jsem toho vypil litry a v pohodě. Kdo ví, čím mě tady nalívali.
Probral jsem se až ve chvíli, kdy se mě snažili vytáhnout z auta.
„To je dobrý,“ odstrčil jsem je. „To zvládnu.“
Ale v momentě, kdy jsem se vysoukal z auta a postavil se na nohy, okamžitě jsem šel k zemi.
„Do prdele, jsem v hajzlu,“ začal jsem nadávat japonsky. „Hiro, miláčku, dones mi peřinu, zůstanu tady pod hvězdami.“
Hiromi
„Tak to teda ne, nastydl bys,“ zamručel jsem na Montyho, a společně s Jamesem jsme ho dostrkali do pokoje.
No… Spíš jsme ho do pokoje donesli, protože ho rozhodně ty nohy vůbec neposlouchaly.
„Na,“ podal mi vodu s aspirinem James, a potom taktně odešel z pokoje.
„Ty ses ale zřídil,“ usmál jsem se na Montyho a pomohl mu se vysvléct, když tak hezky bezvládně ležel na té posteli.
Když se mi ho konečně podařilo svléct, a i já ze sebe to oblečení stáhl, měl jsem chuť za ním vlézt do peřinky, ale nechtěl jsem jít hned do postele, když smrdím jako hospoda, a radši se šel vysprchovat. Pro jistotu jsem ještě Montyho přikryl, a už se šinul pod tu příjemně teplou vodu.
Montaro
Nenechali mě spát venku. Jako chápu, je docela zima, ale jsem na to zvyklej.
Přes mé protesty mě dotáhli do našeho pokoje. Myslím, že Hiromi se docela zapotil, než mě svléknul, a já mu to rozhodně neulehčoval.
Jen jsem se na něj přiblble usmíval. Možná jsem i něco říkal, ale vůbec nevím co. Díval jsem se za ním, jak se svléká a mizí v koupelně. No, to byla pozvánka, zvlášť, když jsem viděl, jak pěkně kroutil s tím svým nádherným pozadím.
Odhodil jsem velkým rozmachem peřinu a posadil se. Chvilku jsem čekal, než se mi trochu přestane motat hlava, a pak jsem se sunul ke kraji postele. Opatrně jsem vstal. Trvalo mi to dýl, než jsem čekal, ale nakonec jsem se postavil.
„Jo!“ zvedl jsem ruce ve vítězném gestu, že jsem to zvládl Ale v tu chvíli jsem se převážil dozadu a dopadl jsem zpátky na postel.
V tu chvíli, kdy se horní část mého těla opětovně dotklo matrace, jsem kompletně zazdil všechno, co se dělo kolem mne. Už jsem neslyšel ani tu vodu, která tekla v koupelně a omývala to nádherné Hiromiho tělo.
Hiromi
V rychlosti jsem se osprchoval a osušil. Když jsem ale došel k posteli… Musel jsem se začít smát, když jsem ho viděl.
„Ty ses snažil vstát?“ usmál jsem se na něj, když tak sladce chrupal.
Pootočil jsem ho, i když mi to dalo notnou práci a přikryl ho peřinou.
„Takhle se až do rána neprobudíš,“ pohladil jsem ho po tváři a políbil.
Lehl jsem si vedle té mojí malé bestie, abych se i já zachumlal pod peřinu. Byl jsem opravdu unavený a chtělo se mi už z toho dlouhého dne spát. Už toho všeho pro dnešek bylo dost. Když mě to všechno přemohlo, oči se mi samy zavřely a já prostě vytuhnul. Byl to příjemný večer, a Monty se aspoň odreagoval od té vší práce na statku. Byl uvolněný… Svůj a ani mu nevadilo, že byl vlastně s cizími lidmi… Bylo to skvělé.
Montaro
Spal jsem opravdu tvrdě. Neprobudilo mě ani, když se Hiromi vrátil z koupelny. Když jsem se po nějaké době probral, bylo to spíš tím, že se mi hodně, opravdu hodně chtělo na záchod. Opatrně jsem se odsunul od spícího Hiromiho, a ještě trochu nejistým krokem jsem se vydal do koupelny.
Když už jsem si konečně ulevil, zalezl jsem rovnou i do sprchy. A že jsme to potřeboval. Usnul jsem večer ani nevím jak. Vlastně ani nevím, jak jsem se dostal do postele. Pamatoval jsem si jen, jak mě někdo ukládal do auta, a to bylo všechno. Jen jsem mohl doufat, že jsem neudělal nějakou ostudu. Poprvé v cizím domě, u Hiromiho rodiny... No, nebyla by to nejlepší vizitka.
Pořádně jsem si vydrhnul zuby, a ještě, než jsem zalezl do postele, pořádně se i napil. Žízeň jsem měl vážně velkou...
Myslel jsem si, že hned usnu, když jsem si vlezl do tepla za Hiromim. Ale ta sprcha mě zcela probudila. A on byl tak roztomilý, když spal.
Opatrně jsem se nad ním nahnul a stáhnul jsem mu vlasy z čela. Díval jsem se na něj, jak krčí nos, když jsem se ho dotkl a musel jsem se usmát.
Zasunul jsem ruku pod peřinu a jemně, opravdu hodně opatrně, abych ho nevzbudil, jsem ho pohladil po břiše a jemně se dotkl jeho penisu. Ranní erekce byla mírná, ale i tak to bylo příjemné na dotek. A tak pěkně hřál...
Hiromi
Spalo se mi dobře, hlavně když mi záda zahřívalo tak příjemné teplo. Trochu jsem se oklepal, když jsem cítil, jak mě někdo šimrá na tváři. Ale… To, že se někdo dotkl mého břicha… To už jsem vážně nepřehlédl. Natáhl jsem před sebe ruku a pohladil toho krásně vonícího muže před sebou. Přetočil jsem se na záda a jednu nohu zahákl o jeho bok tak, aby na své erekci ještě víc cítil můj zadek. Takhle po ránu jsem to měl nejraději, hlavně, když byl tak navoněný a příjemně rozehřátý ze sprchy. Snad okamžitě se ve mně probudilo vzrušení a já cítil, jak se mi to v tříslech napínalo.
„Dobré ráno,“ zívl jsem si a celý se protáhl.
„Vyspal ses dobře?“ usmál jsem se na Montyho a políbil ho.
Tolik jsem se s ním chtěl večer milovat, ale jeho stav nebyl rozhodně pro to dělaný.
Montaro
Když otevřel ty své krásné oči, usmál jsem se. Byl ještě rozespalý, ale nádherný.
„Chtěl jsem tě znásilnit ve spánku,“ chytl jsem si ho pod zadkem a víc ho na sebe přitiskl. „Ale máš lehké spaní, takže mám smůlu.“
Přesto jsem se však přetočil nad něj. Zapřel jsem se rukama vedle jeho hlavy a sklonil se k němu pro polibek.
„Dobré ráno, neudělal jsem včera nějakou ostudu? Ani nevím, jak jsem se dostal do postele,“ začal jsem ho líbat na krku a postupoval níž, abych si pohrál s jeho bradavkami, které se už pěkně vyzývavě tyčily.
Nechtěl jsem ho nechat vychladnout. Dobře jsem cítil, jak mu chlouba narůstá a zpevňuje se. Posunoval jsem se níž a jeho tvrdost jsem dobře cítil na svém břiše, až do chvíle, kdy skončila v mých ústech.
Chytl jsem ho za stehna a pořádně mu nohy roztáhl. Držel jsem ho za ně pevně, zatímco jsem si hrál s jeho penisem, olizoval a nasával jsem tu jeho dobrotu. Jazykem jsem stíral první kapky vzrušení a neodolal jsem, abych nezabrousil přes pytlík i níže, tam kde ho to vždycky nejvíc vzruší, když jazykem pomalu kopíruji jeho hráz, dokud neskončím u jeho dírky, která doslova na mě řve, abych si ho vzal.
Hiromi
„Tak já budu dělat, že spím,“ usmál jsem se na něj a zavřel oči.
Ale to, co mi začal dělat… Byl jsem mimo. Naprosto mě tím získal… Mít zavřené oči a cítit jeho dech ve svém rozkroku, to bylo něco, co mě dostalo hned do varu.
„Monty,“ vyjelo tiše z mých úst jako odezva tomu, jak moc po něm toužím.
Sám jsem se proti němu začal nastavovat a různě bezděčně vycházet jeho puse vstříc. Celý jsem se touhou klepal, jak kdybych měl zimnici a moje srdce chtělo vyskočit z hrudníku, jak rychle bilo na poplach. Olízl jsem si rty, když se otřel o mou dírku, a já zatoužil po něčem jiném.
„Monty… Prosím… Pořádně mě… ojeď,“ řekl jsem a sám jsem se za ty slova zastyděl.
Nemluvil jsem sprostě, ale tahle chvíle… Chtěl jsem, aby na mě byl hrubší… už večer jsem to tak chtěl.
Montaro
„Hmmm,“ zamrčel jsem do jeho rozkroku. „Takže si s tebou vlastně můžu dělat, co chci.“
Natáhl jsem se pro gel a hned ho pěkně promazal. Vůbec jsem nebral ohledy a rovnou jsem do něj strčil dva prsty. Chvíli jsem ho protahoval a hrál si s jeho prostatou...
Ale potom jsem opustil jeho penis a začal ho hladit a líbat na stehnech. Pěkně tak, aby ani jedno nezůstalo ochuzené. Když jsem skončil někde u kolen, chytl jsem ho za obě nohy a přirazil mu je k sobě. Zvedl jsem je a zapřel si je o sebe. Jednou rukou jsem je objal a pevně držel, druhou jsem se nastavil proti jeho dírce.
„Miluji tě, Hiro,“ hlesl jsem v momentě, kdy jsem do něj najel a hned začal přirážet.
V téhle poloze, kdy měl nohy u sebe a já je pevně držel, byl opravdu těsnější než normálně. Bylo to dokonalé blaho se do něj takto probíjet a užívat si tu horkost a těsnost jeho nitra.
Hiromi
Dělal mi tak skvělé věci, že jsem byl jak ve snu. Nemohl jsem ani mluvit, jak mě už jen jeho slova dostaly do stavu, že nevím o světě kolem sebe.
„Monty,“ zařval jsem, když do mě zajel bez dalších připrav.
Trochu to zabolelo, ale… Bylo to přesně takové, jak jsem chtěl. Hezky drsně a tak, jak to mám od něj někdy rád, když mi dával, co proto.
„Ano… Monty… Jooo…“ sténal jsem a pevně ho chytil za lokty, jak jsem hledal oporu, když jsem se začal pohybovat po posteli.
Cítil jsem každé jeho otření penisu ve mně a vše se ve mně slastně stahovalo, jak mi to dělalo dobře. Tohle mi mohl dát jen on… jen on mě dělal takhle šťastným. Milovat jsem ho víc snad už ani nemohl, už takhle měl celé mé srdce i tělo.
Začal jsem hlasitěji vzdychat a víc se přikrčil, aby šel Monty ještě hlouběji a já si užíval silnější přírazy do svého těla. Přicházelo to… Tak silná lavina, že mi vzala všechno vědomí. Horko mi zaplavilo mozek a vše se mi dostalo do té nejpříjemnější křeče, kterou tolik zbožňuji. Orgasmus si se mnou pohrával jako s loutkou, a já jen toužebně odměňoval Montyho svým spermatem, jak jsem byl spokojený. Kousal jsem se do ruky, aby mě nebylo tolik slyšet, ale i tak… Byl jsem prostě hlasitý.
Montaro
Když jsem se zapřel jednou rukou o postel a víc se nahnul k Hirovi, bylo to, jako se dostat ještě hloub. Probádat nedotčené území. Zvlášť, když se proti mně ještě víc nastavil.
Cítil jsem jeho nehty na svých loktech, když se v jeden moment vzepjal a se silným třesem prožíval svůj okamžik.
Ale ani já nezahálel. Nevadilo mi, že se udělal dříve než já. Málokdy se to stávalo, a proto jsem si to užíval o to víc. Vidět, jak to prožívá, a vědět, že jsem ho uspokojil, bylo k nezaplacení. Jako by mi to dodávalo novou energii. Slyšet ho, jak se nedokáže ani udržet potichu, mi přivádělo nové a nové dávky vzrušení a já už se dokonale přestal kontrolovat. Nemohl jsem... Natolik mě to pohltilo, že jsem už ani nezvládal usměrnit razanci a frekvenci svých nájezdů.
Doslova mě to tření rozpalovalo. Už ani já nedokázal zabránit hlasitějším vzdechům. Nedokázal jsem už ani nechat otevřené oči. Jediné, co jsem zvládl, abych Hiromiho neporouchal, bylo, že jsem stáhl jeho nohy dolů, na jednu stranu, abych se nad ním mohl sklonit víc, zapřít se o obě ruce, a s posledními přírazy, kdy jsem plnil jeho zadeček, vyhledat jeho ústa.
Hiromi
Byl jsem v jiném světě a nevnímal nic, co se kolem mě dělo. Jen jsem si užíval ten prodlužující se omamný pocit. Jen jsem se choulil do klubíčka, když mě přetočil na bok, aby i on mohl dojít svého konce. Ale když jsem viděl, jak se jeho rty blíží ke mně, a on mi dává všechno svoje teplo, neváhal jsem a šel mu naproti.
„Monty… miluji tě… Moc,“ líbal jsem ho a mazlil se s ním, jak kdyby to neměl být konec.
Trochu jsem se pod ním protočil, abych ho mohl obejmout, i když to bylo docela těžké. Musel jsem ale cítit jeho tělo na svém. Hlasitě jsem oddechoval a nechával svoje tělo vzpamatovat, ale líbilo se mi to. Nic mi nevadilo… On bude můj muž, a může si dělat co chce, pokud se mu to líbí.
Montaro
Musel jsem se mírně nadzvednout, aby se Hiro mohl pootočit, a já ho přitom nepokrčil. I přesto, že jsem byl už na suchu, zůstával jsem v něm. Líbal jsem se s ním, a ještě párkrát se bezděčně přirazil, i když jsem mu už opravdu neměl co dát. Ale bylo to tak příjemné, že jsem si prostě nemohl pomoci.
„Snad jsme nikoho nevzbudili,“ řekl jsem tiše, jako by to mělo ještě něco zachránit.
Pokud nás někdo slyše, nic s tím už nenaděláme.
Ještě jednou jsem Hira políbil, pohladil po vlasech a po jeho červené tváři, a pak jsem opustil jeho teplo. Lehl jsem si vedle něj a přitáhl si ho do náruče.
„Omlouvám se za večer,“ políbil jsem ho za ucho, přesně tam, kde to má rád. „Trochu jsem to přehnal s pitím. Ale jsem rád, že jsme odešli včas, protože moc nechybělo a já mohl něco provést. A nejspíš by mě pak deportovali zpátky do Japonska ještě dnes. Máš dneska něco v plánu? Mohli bychom po snídani jít do města a podívat se na ty prsteny. A taky bych rád pomohl s přípravou svatby.“
Hiromi
„Je to v pořádku, nic se nestalo,“ pohladil jsem ho po tváři a políbil.
„Sice jsi tady před dveřmi nechtěl jít domů, že budeš spát venku, ale James mi pomohl, abych tě dostal do postele. Mě nevadí, když občas piješ, a myslím si, že se o tebe dokážu postarat. Popravdě je to poprvé, co jsem tě takhle viděl,“ usmál jsem se na něj a nedokázal se na něj přestat dívat.
Bylo hrozný, jak moc jsem se do tohohle člověka zamiloval, i když jsem mu zezačátku dělal peklo. Je tak jiný než ostatní… Jen můj… Hlavně je to krásný chlap.
„Jo… Po snídani bychom mohli vyrazit. Na dnešek nic nemám, jen Keny by měl nějak odpoledne přijít. A taky… To on zavolal Jamesovi, bylo to trochu divný,“ pousmál jsem se a v duchu ty dva pároval.
„No a se svatbou… Myslím, že tě teta k ničemu nepustí, je tím jak posedlá, ale… Mohl bys mi pomoci s květinovou výzdobou, to by bylo fajn,“ propletl jsem své prsty s jeho a díval se na naše ruce, kde se brzo budou lesknout prstýnky.
Naše malá pouta.
Montaro
Usmíval jsem se, když mi Hiro říkal, jak jsme se dostali domů. Spíš, jak mě dovlekli domů. A že jsem chtěl přespat venku? Žádný div. Na čerstvém vzduchu se člověk probere nejrychleji.
„Keny?“ v duchu jsem se snažil vybavit, jak kdo vypadal, a jak se jmenoval. Na obličeje a jména mám docela dobrou paměť, ale je fakt, že jsem toho včera dost vypil a docela rychle, a navíc jsem se víc než na lidi, soustředil na angličtinu. No, uvidím, kdo dneska dorazí.
„Pokud by nám vyšel čas, rád bych se podíval k moři. Nevím, jestli se teď dá koupat, ale chci se podívat. Možná je moře jiné než v Japonsku, možná je žluté, nebo zelené,“ zasmál jsem se. „Ale takový výlet by byl fajn, ať už něco z toho výletu něco mám. Teda, krom svatby. Ta je na prvním místě. A vlastně mě teď napadlo... Vždyť musíme ještě zařídit obleky, ne? Vždyť teta neví mé rozměry a stejně si ho musím vyzkoušet.“
Dal jsem Hiromimu rychlou pusu na tvář, plácl jsem ho po zadku a pak se přesunul na kraj postele a vstal jsem. Vím, že je ještě dost času na snídani, ale nějak mě vážně to spaní přešlo úplně. Po ranní rozcvičce, kterou jsme teď měli, jsem měl plno energie a já ji potřeboval nějak využít.
„Co kdybychom se šli projít? Počítám, že teď nebude venku tolik lidí, a já se můžu aspoň v klidu porozhlédnout po okolí. Co ty na to?“
Hiromi
„Dobře, to je dobrý nápad,“ usmál jsem se na toho lumpa, co mi právě dal pořádnou přes zadek.
I když… Lhal bych, kdybych řekl, že se mi to jeho gesto nelíbilo. On ví, jak na mě a já zase jak na něj.
„Jenže…“ vyplázl jsem na něj jazyk a rychle vběhl do koupelny, abych se osprchoval.
Takhle jsem teda ven jít nemohl. Jeho i sebe jsem měl všude, a to se moc nehodí. Omyl jsem se a nechal se zahřívat to příjemně teplou vodou, co na mě stékala. Jo… To bylo ráno. Klidně bych takové měl každé i když… Já takové každé ráno měl.
Montaro
Došel jsem za Hirem do koupelny, ale raději k němu pod sprchu nevešel. Nejspíš bychom zase skončili, kdo ví u čeho. Rychle jsem se opláchl v umyvadle a vrátil se zpátky do pokoje. Než Hiro vylezl z koupelny, už jsem seděl v křesle oblečený a čekal na něj.
Vytáhl jsem si telefon a zabrousil jsem na net, abych se podíval, co v okolí je, kam bych se chtěl jít podívat. K moři jet, to je výlet tak na dva dny, aby to mělo smysl, a nejeli bychom jen na otočku, protože cesta do Palm Beach autem trvá něco kolem šesti hodin. To bychom mohli potom po svatbě, jako součást svatební cesty, pokud Hiromiho rodina nemá už naplánováno něco jiného. Ale i tak jsem nakonec našel pár míst, které bych tady v Tallahassee chtěl vidět. Dneska to ale bude spíš prohlídka města, spojená s nákupy. A taky bych mohl přivézt něco domů.
„Už jsi hotový?“ zavolal jsem na dveře koupelny, abychom mohli vyrazit co nejdříve.
Tak nějak mě chytlo nadšení jít ven a prohlídnout si všechno, co půjde, dokud mám trochu času.
Hiromi
Trochu jsem doufal, že si mě ještě v té sprše dá, ale nakonec to neudělal. Rychle jsem se omyl a osušil. Zcela nahý jsem ale přišel do pokoje, abych provokoval. Naschvál jsem se různě předkláněl, když jsem chtěl trenýrky a tričko, které najednou bylo až na dně tašky.
„Jsem zvědavý, co za výlet jsi vybral,“ usmál jsem se a oblékl si tričko, co mi sahalo těsně pod zadek.
Vzal jsem si i trenky, ale tak pomalu jsem si je navlékal, až jsem se do nich na chvíli i zamotal. Tak tohohle si všimnout musel, ale zase… Chtěl jít ven a měl pravdu, na tohle budeme mít svatební cestu.
Hodil jsem na sebe ještě pěkné lehké kalhoty, co rýsovaly dokonale moji postavu, a navoněl se, přesně tak, jak má Monty rád.
„Tak jak, vyrazíme?“ usmál jsem se na něj, když jsem se zastavil u dveří a opřel se o futra.
Montaro
Musel jsem se usmívat, když jsem viděl Hiromiho, jak se přede mnou ukazuje. Odložil jsem telefon a jen se na něj díval s rukama založenýma na prsou. Jinak to ani nešlo, protože jsem měl stále nutkání si ho stáhnout na klín, hlavně když si oblékl jen to triko, zpod kterého mu kousek vykukoval jeho krásný zadek.
„Striptýz u tyče...“ poznamenal jsem, když se snažil obléknout boxerky.
Když byl hotový, konečně jsem se uvolnil. Vstal jsem, hodil jsem na sebe teplou mikinu a vyrazil za Hiromim.
„Tak jo, jdeme. Vystrčil jsem ho na chodbu a zavřel za námi dveře. Potichu jsme prošli domem, abychom nikoho nevzbudili, protože bylo ještě opravdu brzy.
Venku jsem se zhluboka nadechl čerstvého vzduchu a rozhlédl se kolem sebe.
„Tak, kterým směrem vyrazíme? Dneska to nechám na tobě,“ přitáhl jsem si Hira k sobě a políbil ho na tvář. „Jsem moc zvědavý na všechno. Kde jsi studoval, kde jsi pracoval... Kde ses chodil bavit, a kde jsi chodil na zálety...“
Hiromi
„Striptýz, ale nezabral,“ usmál jsem se, když mě vystrčil ze dveří.
Vyšli jsme nenápadně ven a došli až za bránu. Rozhlídl jsem se kolem, abych si vzpomněl na cestu, po které jsem chodil, a chytil Montyho za ruku. Tady se nikdo za nic stydět nemusel, tady bylo gayů a nikdo to nebral jako něco zvláštního.
„Prvně tě vezmu do školy, kde jsem si doplňoval kurzy zahradničení,“ vedl jsem ho dlouhými zahradami, které lemovaly tři obrovské skleníky.
„Je pravda, že jsem fotil, ale vydělával jsem si i ve skleníkách, kde jsem se staral o kytky,“ zahnul jsem do jednoho z nich a už z dálky zdravil postarší pár, který s úsměvem od ucha k uchu mířil k nám.
„Co tady děláš?“ usmála se paní Schutter a její manžel už nadšeně podával ruku Montymu.
„Teta nám už vše řekla, je hezké, že bude svatba tady a taky… počítáme s tím, že si květiny vezmeš odsud,“ souhlasně jsem přikývl a představil Montyho, aby se tu necítil nesvůj.
Chvíli jsme pokecali, ale potom jsme se vydali dál. Protáhl jsem ho kolem malého obchodu se zmrzlinou a hned do něj zašel.
„To byl první krámek, který byl vždy po ránu otevřený, a tady jsem si dával zmrzlinu, a sem tam sbalil nějakou tu holku, ale… Já jich zase tolik neměl, pokud si to myslíš, tak ti to hned vyvrátím,“ přitiskl jsem se k němu a políbil ho, než k nám přišla příjemná mladá dívka a nabízela zmrzlinu.
„Tak jakou?“ ukázal jsem na sortiment a sám si naporoučel asi čtyři kopečky do velikýho kornoutu, tak, jak jsem to měl nejraději.
Montaro
Byl to Hiromi, kterého jsem tak dobře znal. Jakmile jsme se ocitli v zahradách, hned byl ve svém světě. Dokonce i ti starší manželé si ho dobře pamatovali a byli rádi, že ho vidí. Nechal jsem je si popovídat a jen jsem poslouchal a rozhlížel se kolem. Vzpomněl jsem si na to, jak jsem byl poprvé u bosse a viděl jsem Hiromiho s velkou kyticí. Už tenkrát jsem si říkal, že to k němu prostě tak nějak patří.
Když jsme se později zastavili u jednoho z krámků, kde se prodávala zmrzlina, odmítl jsem s tím, že ještě nejsem po snídani, a můj žaludek by to nejspíš nezvládl.
Takže holky... přece jen byl na holky. A že jich moc neměl? Nějak se mi tomu nechtělo věřit už jen proto, jak se po něm kdejaká otočila ať už u nás v Japonsku, nebo tady v Americe, kde by měl spíš zapadnout. A kdyby jen holky... No, já mám co říkat. Pro mne holky byly lákavé stejně jako kluci, a to ještě celkem nedávno. Byla pravda, že tady se mi i některé líbily...
„Nevadilo by, kdybychom se nasnídali venku? Nebude se tvoje teta zlobit? Oni ani vlastně neví, že jsme odešli,“ přitáhl jsem si Hiromiho a políbil ho na jeho sladké rty.
Tak nějak se mi chtělo být ještě venku. Měli jsme naplánované nějaké zařizování ohledně svatby, které se nemohlo obejít bez nás. Návštěva u oddávajícího, přezkoušení obleků, výběr prstenů...
Hiromi
Opětoval jsem mu jeho polibek a víc se na něj natiskl, až mi málem zmrzlina vypadla z rukou. Vytáhl jsem telefon a napsal zprávu, abych to měl už z krku a mohl být jen s Montym.
„Najíme se venku, chci být jen s tebou, a myslím si, že si to opravdu užívám,“ políbil jsem ho znovu a dál se věnoval své zmrzlině.
„Dokonce vím kde… je tu nedaleko park a v tom každé ráno stojí starý stánek s těmi nejlepšími hot dogy co znám,“ chytil jsem ho znovu za ruku, když jsem do sebe konečně nasunul tu haldu zmrzliny.
„Ale na oběd musíme být doma, čeká nás zařizování ohledně oddávajícího, co za námi přijde. Bude to venku na tetině zahradě, je obrovská a k tomuhle se ideálně hodí. Jen mě mrzí, že u toho nemohou být tvoji rodiče, tak… James to bude natáčet a rovnou jim živě přenášet domů na počítač. Musel jsem poprosit tvého bratra, aby jim to pustil, ale myslím si, že i on se na tohle moc rád podívá, ne?“ usmál jsem se na toho krásného chlapa vedle mě a víc se k němu natiskl.
„Tady v tom parku jsem chodil běhat a taky… Vznikaly tady moje první fotky pro mezinárodní časopisy. Je to moje oblíbené místo. Nikdy jsem sem nepřivedl nikoho jiného než tebe. Vždy jsem tu byl sám, protože to byla jen moje oáza klidu, ale nyní, je i tvoje,“ ukázal jsem na dva nádherně vysoké stromy a pod nimi malou opuštěnou lavičku, která směrovala k rybníčku, kde se čachtaly kačeny.
„Tak hot dog? Nebo hamburger? Ten mají taky super,“ ukázal jsem na stánek a postaršího muže, který čekal, až si vybereme.
Montaro
„Tak fajn, máme dost času,“ spokojeně jsem přikývl.
Šli jsme do nedalekého parku, kde bylo opravdu hezky. Bylo vidět, že se tu o to město opravdu stará.
Došli jsme ke stánku, a když jsem to cítil, okamžitě jsem dostal hlad.
„Dám si dva hamburgery,“ požádal jsem hned, co jsme se u něj zastavili. „No co, jsem velkej chlap.“
A taky mi docela vytrávilo po tom nočním flámu a ranní procházce. Rodiče možná věděli, proč si zřídili farmu. Živit takové tři kluky a z toho dva, co sní jak četa vojáků, je docela umění.
Usadili jsme se na lavičce a já se konečně pustil do jídla. Nejspíš za tu dobu, co tu budeme, přiberu. Přeci jen je tu jídlo jiné než u nás doma.
„Mluvil jsem s rodiči, než jsme odjeli. Říkali, že by byli rádi na naší svatbě, ale jednak nemůžou nechat farmu tak dlouho na cizích lidech a taky, máma strašně špatně snáší létání. Takže až se vrátíme, budou mít nachystanou takovou menší oslavu pro ostatní, co tu nemůžou být. Je mi trochu líto, že jsem nemohl vzít s sebou i Kazumi, té by se tu strašně moc líbilo a hlavně, byla by na svatbě. Víš, jak malé holčičky tohle prožívají. Udělal bych z ní princeznu. Ale neumí ani slovo anglicky a je ještě moc malá na takové dlouhé lety. A hlavně moc živá. Nevím, po kom to má,“ zasmál jsem se, když jsem si uvědomil, jaké je to šídlo.
Dojedl jsem, vyhodil papíry do koše a postavil jsem se, abych se mohl protáhnout. Vážně tu bylo hezky. Nedivil jsem se, že tu Hiromi chodil relaxovat. Je fajn v tak velkém městě vidět takový klidný kout.
„Půjdeme se podívat na ty prsteny? Asi budeme muset autem, co? Do centra je to trochu dál.“
Hiromi
To, co řekl o malé, mě pobavilo, ale nechtěl jsem to dát najevo. Bylo to naplánované tak, že malá přiletí den před svatbou, ale zůstane jen tři dny, než poletí s mámou zpátky. Ano… holky mi vyšly vstříc, a já byl moc rád, proto jsem jim tam a zpátky zaplatil první třídu. No já… Spíš táta, který nesnáší létání ještě víc než Montyho máma, a taky… Nejspíš by ho ani jako Bosse nepustili ven ze států.
„Ano… Půjdeme pro prsteny, ale auto vážně potřebujeme, je to celkem daleko a… Chci tě vzít teda i do práce, abys ses podíval, kde jsem fotil. Jenže… Jestli tam budeš slintat nad modelkama, tak dostaneš,“ přimhouřil jsem oči a trochu mě píchla žárlivost, když jsem si vzpomněl na dvojčata, s kterými si to rozdával najednou.
Jo… Žárlil jsem na něj a docela dost. Pořád jsem se bál, že mi ho někdo vezme a svatby se ani nedočkám.
Dojedli jsme a vydali se k autu, které bylo zaparkované v garáži. James se jen pousmál, když mi donesl klíče a nezapomněl mi připomenout Kenyho návštěvu a oběd. Převzal jsem si klíče a nastartoval pěkný závoďák, co James vlastnil. Měl víc aut, ale nikdy nebyl nafoukaný, na to byla jeho hlava až moc chytrá.
Montaro
Vrátili jsme se k domu, kde už na nás čekal James. Moc toho zatím nenamluvil, ale byl mi tak nějak sympatický. Nasedli jsme do auta a rovnou se rozjeli do centra města. Chvilku to trvalo, než jsme to projeli a zaparkovali. Ale tak nějak jsem tušil, že kdybychom jeli třeba autobusem, bylo by to na dýl.
Vystoupili jsme a já se raději držel hodně blízko Hira, protože se ulice pomalu začínaly plnit lidmi.
Bylo to jako mraveniště, ale ne tak moc jiné od Tokia. Jen tu byla jiná sorta lidí než u nás doma.
„Hlavně se mi neztrať,“ chytl jsem Hiromiho za ruku. „Nevím, kde bych tě tu potom hledal.“
Rozhlížel jsem se kolem sebe a četl jednotlivé nápisy v angličtině. Absolutně jsem netušil, do jakého obchodu vlastně zamíříme. Ale rozhodně jsem se už těšil na to, až si budeme vybírat prsteny.
Měl jsem radost z toho, že naše svatba bude v přímém přenosu do Japonska. Ale než k tomu dojde, chci jim všechno natočit a nafotit. Chci, aby viděli, jaké budeme mít obleky, jaké prsteny... Svým souhlasem a tím, že neměli nic proti tomu, abych sem jel tak narychlo, mi vlastně řekli, že nemají nic proti tomu, abych se znovu oženil. Věřili, stejně jako já, že tentokrát manželství neskončí po třech letech, jak tomu bylo v prvním případě.
Hiromi
Pevně jsem sevřel Montymu ruku a za nic ji nehodlal pustit. Hned, co jsme se prodrali těmi davy lidí, kteří převážně cestovali do práce. Různí úředníci, jen velmi málo běžně oblečených lidí. Zahnul jsem do úzké uličky, kde byl vchod do jednoho krámku. Znal jsem ho, protože jsem tu mámě kupoval medailonek, jako dárek, než jsem odjel.
„Tady,“ otevřel jsem dveře a společně s Montym vešel.
„Dobrý den, volal jsem a objednával poukázku na dva snubní prsteny. Chtěl jsem limitované edice, aby je neměl nikdo jiný,“ usmál jsem se na mladou dívku, která si nás hned oba prohlédla a zčervenala jak rak.
„Ano… Hned… Hned je donesu,“ zmateně zašla za roh, kde se chvíli přehrabovala, než donesla krabičku, kde bylo šest různých druhů prstenů, které všechny byly v párech.
Usmál jsem se na ni, a převzal si krabičku, kterou jsem položil na stůl.
„Tak který, zlato,“ otočil jsem se na Montyho a musel se ušklíbnout, když jsem tím té holce asi zlomil srdce.
Všechny byly krásné, ale jeden pár vyčníval. Byly jednoduché, jen na jednom byly vlnky broušeného a nebroušeného bílého zlata nahoru a u druhého dolu. Byly u sebe tak, že bylo jasné, že se dají zaklesnout do sebe a stane se z nich jeden. Krásné prsteny, ale… Chtěl jsem, aby si vybral Monty, na jeho názoru mi záleželo nejvíc.
Montaro
Myslel jsem si, že půjdeme do nějakého většího obchodu, kterých tady bylo požehnaně. Ale Hiro mě vedl úplně mimo, do jakési uličky, kde prošlo sotva pár lidí. Byl jsem překvapený, když jsme vešli do jednoho krámku, za jehož dveřmi se skrýval doslova královský poklad.
Překvapeně jsem se díval na ty prsteny, které před nás ta slečna položila.
„Všechny u nás vyrobené prsteny jsou originály. Nejsou ani okopírované podle jiných výrobců. Zakládáme si na originalitě a na jméně, i když není tak známé, jako třeba Tiffany. Ale tyhle ty páry jsou výjimečné. Dělal je sám majitel a opravdu nenajdete nikde jim podobné.“
Díval jsem se na ty prsteny. Doslova přitahovaly moje oči a nedokázal jsem se přestat dívat. Byly prostě nádherné. Všechny...
„Majitel vyrobil těchto šest párů podle velikostí, které jste zadal, takže si je můžete hned i vyzkoušet.“
Postupně jsem je bral do ruky, abych si je mohl lépe prohlédnout. Vážně jsem nevěděl, pro který se mám rozhodnout. Ale nechtěl jsem rozhodovat sám.
„Líbí se mi tyhle, tyhle a tyhle,“ ukázal jsem nakonec na tři páry. „Chci, abys k tomu taky něco řekl, Hiro. Budeš ho nosit stejně jako já, a chci, aby se ti líbilo to, na čem bude vyryto mé jméno.“
Hiromi
Podíval jsem se na ty tři dvojice prstenů a vůbec mi jeho výběr nepomohl. Pořád jsem byl zcela bezradný. Prohlížel jsem si je dál, ale i tak jsem neviděl nic, co by na jednom bylo víc než na druhém.
„Mě se líbí tyhle dva z tvých třech, ale… Jsem v koncích. Tyhle do sebe ideálně zapadají a tvoří harmonickou dvojici. Naopak tyhle… Ty kapky, co jsou jak ranní rosa, co na nich ulpěla… Je to taky krása… Jsem nešťastný…“ smutně jsem se podíval na Montyho a natiskl se na něj, abych cítil jeho teplo a oporu, co mi v těchto chvílích dává.
„Tak jinak,“ vzal jsem první pár a dal jeden sobě a druhý Montymu na ruku.
Chvíli jsme se na ně dívali a potom jsme to udělal i s druhým párem, na kterém byly ty kapky.
„A teď co?“ Pousmál jsem se na něj a doufal, že si vybral, protože takhle nerozhodný, jsem ve svém životě ještě nebyl.
Montaro
Díval jsem se, jak je Hiromi nerozhodný stejně jako já. Ale aspoň zúžil výběr na dva páry.
Když jsme měli prsteny na rukách, byl to zvláštní pocit. Už jednou jsem prsteny vybíral, ale bylo to jiné. Já i Hisako jsme to brali jen jako součást našeho svazku. Možná už tenkrát tam byly náznaky, že nám to spolu prostě nevyjde. Ale tentokrát to bylo jiné. Opravdu mi hodně záleželo na tom, abychom vybrali dobře. Aby byl Hiromi spokojený... Pozoroval jsem ho, když bral jednotlivé prsteny do ruky a po chvíli jsme měl jasno. Taky se mi líbily, takže bylo rozhodnuto.
„Hiromi,“ otočil jsem se na něj a chytl jeho hlavu do svých dlaní. „Už mám vybráno. Bude to jeden z těch dvou párů, co nám tu zůstaly. Ale chtěl bych, aby to pro tebe bylo překvapení až do poslední chvíle, který jsem nakonec vybral. Tak prosím, odejdi na chvíli ven, a já to tu dořeším, ano?“
Ještě jsem ho políbil, a čekal, jestli bude souhlasit nebo ne.
Hiromi
Díval jsem se do jeho očí a líbil se mi jejich odlesk, který tolik značí lásku ke mně. Nemusel to ani říkat, ale překvapil mě. Naprosto mě to dostalo… Miluji ho… Chci, aby rozhodoval nějaké věci, které se nás týkají. Jsem jen jeho, chci, aby o tom ani na minutu nepochyboval.
Políbil jsem ho a nosem se otřel o jeho tvář.
„Dobře, nechám to na tobě,“ usmál jsem se na něj a ještě zkontroloval, jestli je na stole ta poukázka.
„Počkám na tebe venku. Na shledanou a děkuji za vaši ochotu při výrobě prstenů,“ poděkoval jsem a odešel ven, kde jsem se opřel o stěnu krámku a díval se na lidi, co chodili okolo.
Bylo to něco… nádherného. Vědět, že mu na mě tolik záleží, že chce, aby to vše bylo dokonalé tak, jako to chci já. Moc mi pro něj bije srdce.
Montaro
Hiromi i dal svolení. Počkal jsem, až vyjde ven a pak jsem ukázal na jeden pár prstenů, který byl v mém výběru a evidentně se líbil i Hirovi.
Počkal jsem, až mi je prodavačka zabalí a uklidí plato s ostatními prsteny.
Už jsem měl v ruce peněženku a vytahoval kartu, abych to zaplatil, jak jsem plánoval od začátku, ale prodavačka mě zastavila.
„Tohle byla objednávka a je zaplacena předem,“ ukázala na poukaz, který tu Hiromi nechal.
Podíval jsem se na něj a mírně se zamračil. Myslel jsem si, že se taky budu podílet na přípravě svatby i po finanční stránce. Zatím jsem neměl možnost a tohle jsem opravdu chtěl...
Nakonec jsem s povzdechem peněženku schoval, převzal si prsteny, poděkoval prodavačce a vyšel jsem ven.
„No, myslím, že nějaké procházení po městě teď budeme muset oželit. Nechci se s tímhle pokladem tady promenádovat,“ zvedl jsem ruku, v které jsem měl taštičku s logem obchodu a v ní krabičku s prsteny. „Nerad bych o ně přišel. Takže zajedeme zpátky k vám, necháme je tam, a pak můžeme zase do města, co?“
Objal jsem s úsměvem Hira kolem ramen a potlačil ho, aby se neopíral a my už mohli vyrazit uschovat ten cenný nákup.