Hiromi
„Asi nemáš vše správně, co?“ usmál se strýc a ukázal na to, že podle všeho je vidět, že pod tím nemám to správné prádlo.
„Ne, omlouvám se, ale to jsem opravdu nedal, a oblékal jsem si kimono poprvé, asi se mi to moc nepovedlo, že? Každý na mě divně zírá,“ mluvil jsem dál, a on se z toho rozesmál.
Otočil si mě čelem k sobě a poupravil to, co se mu moc nelíbilo.
„Takhle je to lepší,“ usmál se a poplácal po hrudi, že je to už dobré.
„Přišel jsi,“ pohladila mě po ruce sestřenka a bylo vidět, jak moc je ráda, že tu jsem.
„Moc ti to sluší,“ stiskl jsem si dlaň a vřele se usmál.
Jen na poděkování přikývla a rozjařile si šla rozbalovat dárky, které spousta hostů donesla. Strýc mi ukazoval různé rodiny, a i Ryuovy rodiče, kteří se tu neustále rozhlíželi, nejspíš proto, že čekali, jestli Ryu dorazí. Svým způsobem jsem takhle přiblble po všech koukal také a hledal, jestli náhodu nejde Montaro, jako Ryův doprovod.
Montaro
„No, vidíš, že to šlo. Podívej se, jak ti to sluší,“ otočil mě táta k velkému zrcadlu, abych se na sebe konečně podíval.
Tak jo, řekl bych, že tohle je opravdu hezké. A hlavně se mi teda líbilo haori. Ne, že bych kimona často nosil, tolik příležitostí k tomu nemám, ale haori mám rád. To mám jedno jen pro chození na doma. Dokonce i Ryu a Kioshi si mě prohlíželi jako nějaký obrázek z katalogu.
„Naposled jsi to měl při ukončení mé školy,“ podal mi sandále.
Už jsem si j chtěl nazout, když jsem si uvědomil, že se v tom bude špatně řídit. Přezuji se až na místě.
„Pěkně si je obuj. Odvezu tě tam,“ strčil mi je táta zpátky do ruky, když jsem je odložil a natahoval se po teniskách. „Ani nepomysli na to, že by sis k tomu obul tohle.“
Nazul jsem si je a převzal do Ryu nádherně zabalený dárek a blahopřání. Opravdu to stihli. A dokonce za hodinu.
„Tak jedeme,“ postrčil mě táta ven z bytu.
Zatím co jsme jeli, on mě instruoval, jak se mám chovat, jak dlouho se mám zdržet a že mu mám zavolat, až budu z tama odcházet.
„Vysadím tě u brány. Vím, že je to neslušné, ale… Omlouvám se, ale dovnitř nepojedu.“
Nic jsem na to neřekl, ale tohle jen utvrdilo mou domněnku, že táta a boss něco mezi sebou mají nedořešené. A vůbec… Jak to, že se znají? Nikdy o něm táta nemluvil.
Když jsme dojeli k bráně, ukázal jsem pozvánku a hned se brána otevřela. Táta vystoupil, počkal až vylezu i já, a podal jednomu z bodyguardů dárek. Už chtěl nastoupit zpátky a odjet, když se zarazil. Bez jediného slova nehybně stál a díval se dovnitř do zahrady.
Otočil jsem se tam také…
Venku se pohybovalo několik hostů, vzhledem k tomu, že bylo pohoštění i na zahradě. A mezi nimi… Jo, tak toho jsem zaměřil hned, protože ty zlaté vlasy mezi těmi tmavými prostě nešly přehlédnout.
„Montaro,“ zastavil mě táta. „Víš, kdo to je?“ ukázal nenápadně na Hiromiho, aby nevzbudil pozornost ochranky.
„Hiromi Moon, synovec Bosse.“
„Hiromi Moon… synovec…“ zašeptal táta.
„Seznámím tě s ním,“ chtěl jsem už na Hiromiho mávnout, ale táta mě zarazil.
„Ne, jedu domů. Ty nezapomeň, co jsem ti říkal. Jen jedna změna. Zavolej si, prosím tě, taxi, jak budeš odjíždět.“
Šokovaně jsem hleděl na tátu, jak rychle nasedá do auta a odjíždí. Měl takový zvláštní pohled. Jako by viděl něco, co vidět neměl. Jako by potkal ducha…
Hiromi
Vyšel jsem i se strýcem do zahrady, kde jsem se bavil s ostatními. Bavil… Nebavilo mě to, ale musel jsem. Najednou mě přepadl zvláštní pocit, jak kdyby mi někdo dýchal na záda, a já slyšel z dálky hlas mé matky. Prudce jsem se otočil a viděl, jak právě od brány odjíždí nějaké auto. Jak kdyby v něm bylo něco pro mě důležité… Jenže… Když jsem spatřil muže, který se k nám přibližoval, usmál jsem se a skousl si spodní ret.
Urovnal jsem si oblečení a vyrazil mu naproti. Musel jsem se tvářit jako blbec, ale byl jsem rád, že přišel.
„Sluší ti to,“ ukázal jsem na jeho oblečení a jemně mu přejel po lemu haori.
„Co tě sem přivedlo? A kde máš doprovod?“ hledal jsem marně někde za ním schovaného Ryu.
Prvně jsem chtěl něco říct, ale zjihnul jsem, když jsem si ho tak prohlížel. Tolik mu to slušelo a mě se znovu rozbušilo srdce, jako šílené.
Montaro
Konečně jsem se vzpamatoval z toho mírného šoku. Je čas splnit svou povinnost.
Vykročil jsem do zahrady s bodyguardem v patách, který nesl dárek pro Bossovu dceru. Udržoval si předepsanou vzdálenost, a jakmile mě Hiromi zastavil, on zastavil také.
„Děkuji,“ usmál jsem se. „Ani nevíš, jak jsem s tím měl práce a hlavně fu…“ kousl jsem se do jazyka.
Nemusí vědět, že je můj táta blázen a donutil mě vzít si i tohle. Stačil ten boj s vázáním. Naposledy jsem si vázal fundoshi opravdu na Kiově promoci, a to už je sakra dlouho.
Prohlédl jsem si Hiromiho od hlavy až k patě. Tak nevím, komu to sluší víc. Ale já bych řekl, že rozhodně jemu.
„Jsem tady, protože Ryu nemůže. Přijel jsem se za něj omluvit a předat dar tvé sestřenici. Omlouvám se, ale měl bych jít prvně za ní. Je v hlavním sále, že?“
Měl jsem strašnou chuť se ho dotknout. Zasunout ruce pod ty vrstvy látek a pohladit ho po jeho jemné kůži, která byla pod tím schovaná.
Jenže bylo tu moc očí. Moc lidí, a hodně z nich sledovalo právě Bosse a Hiromiho. Nebylo se čemu divit. Neodvážil jsem se k němu ani víc přiblížit a dotknout se ho. Opravdu by to byl velký prohřešek.
„Můžeš mě k ní, prosím, doprovodit?“
Hiromi
„Aha… Tak to můžeš víc času strávit se mnou, že?“ usmál jsem se a mírně si skousl rty, když nic víc jsem nemohl, když na nás viselo tolik očí.
Trochu jsem se k němu naklonil a tiše mu zašeptal: „Chci se líbat.“
Oddálil jsem se a šel vedle něj.
„Následuj mě,“ řekl jsem už nahlas a vedl ho za oslavenkyní.
Už zdálky nás zbystřila a usmívala se na celé kolo, když viděla, jak jsem v rozpacích. Decentně se s Montarem přivítala a já je představil, aby nenastalo trapné ticho.
„Běžte se občerstvit,“ ukázala na krásně prostřené stoly a popostrčila nás oba, abychom ji nechali samotnou s Harunou, který k nám právě přicházel.
Na moment jsem se zarazil, když jsem uviděl, jak strýček cinká o skleničku, aby na sebe strhl všechnu pozornost, a potom přeje mé sestřenici k narozeninám. Jenže… Zároveň s tím, oficiálně oznámil jejich zásnuby a přivítal Harunu do rodiny. Nemohl jsem si nevšimnout těch pohledů, které ke mně stále směrovaly, a já se cítil čím dál tím víc v nebezpečí.
„Necítím se tu dobře. Je tu moc lidí, a ještě k tomu na mě divně čumí,“ povzdechl jsem si a nenápadně se k Montymu přitisknul.
Montaro
Když jsem měl splněnou svou povinnost, chtěl jsem se stáhnout někde do stínu. Ale v momentě, kdy si vyžádal Boss pozornost a ohlásil zásnuby své dcery s Harunou, nastalo na okamžik zvláštní ticho. Všichni byli překvapení, ale vzápětí, jako by se vzpamatovali, začali jim blahopřát. Jenže… Nemohl jsem si nevšimnout, jak se nálada rapidně změnila. Všichni se tvářili šťastně a přívětivě, avšak jsem měl pocit, jako by se tu najednou ochladilo o několik stupňů.
Stejně to cítil i Hiromi.
„Půjdeme ven. Někam, kde nikdo není. Taky se tu necítím zrovna nejlépe,“ nenápadně jsem se ho dotkl, ale hned zase ruku stáhl zpět, když jsem viděl, jak se po něm pár lidí otočilo.
„Ale měli bychom zmizet tak, aby si nikdo nevšiml, že jsme odešli spolu.“
Nejspíš by tohle ještě ztížilo celou tu atmosféru, která už tak těžká byla. Už mi teď bylo úplně jasné, proč jsem měl hlídat Ryu. A teď jsem měl pocit, jako by si Ryu a Hiromi vyměnili role.
Hiromi
Bylo tu tak divně, jak kdyby se na mě sunuly stěny. Nikdo jiný tu nebyl míšencem, jen já, a to celé umocňovalo tu děsivou atmosféru. Hrozný pocit.
„Půjdu k sobě. Nenápadně se propliž do kuchyně a tamtudy hned do mého pokoje, nemůžeš se ztratit. Hned, jak to půjde, ztratím se za tebou, ano?“ nenápadně jsem ho pohladil po ruce a šťouchnul do něj, aby už šel.
Mezitím jsem si dělal únikovou cestu, kudy se vydám já.
Montaro
Bylo mou povinností poblahopřát snoubencům. Ale nechtěl jsem to zbytečně zdržovat. Zhluboka jsem se nadechl a vydal se k místu, kde přijímali gratulace. Čekal jsem, že Haruna bude mít hloupé řeči, jako obvykle, ale naštěstí se tak nestalo. Jen po očku koukal po svém budoucím tchánovi, který stál mezi nimi. Poblahopřál jsem jim, a hned se i omluvil za svůj brzký odchod.
I to se obešlo bez problémů. Měli kolem sebe stále hodně lidí, a tak neměli čas mě zdržovat.
S ujištěním, že budu pozdravovat otce, jsem se vzdálil. De-facto bych teď klidně mohl odejít, a nikdo by nic nenamítal. Ale tak nějak jsem cítil, že musím zůstat. Nevím proč, ale pocit, že musím být u Hiromiho, byl čím dál tím silnější. Ohlédl jsem se za ním, a když jsem viděl, že se s někým právě baví, nenápadně jsem se nakonec odsunul bokem. Zamířil jsem rovnou do jeho pokoje. Jen kuchařka se na mě usmála, když mě viděla procházet, a stihla mi pošeptat, že mladému pánovi donese dost občerstvení, aby neměl v noci hlad.
Bylo opravdu všímavá. Usmál jsem se na ní, tiše ji poděkoval, a když ona zabavila ochranku, tak já zmizel za dveřmi, kterými jsem se dostal ven na zahradu za domem. Tady už jen stačilo ve stínu proběhnout ten malý kousek zahrady a odšoupnout dveře do Hiromiho království. Vyzul jsem se, ale zůstal jsem stát v chodbě. Potichu a potmě jsem čekal, až se Hiromi objeví.
Hiromi
Musel jsem samozřejmě absolvovat dlouhý proslov snoubenců, a jejich řeči o tom a tamtom. Gratulace všech, protože jsem rodina, i když dá se říct, že nevlastní, patřím v Bossovi, a to mě dělá nějak… Jiným. Když jsem viděl, kolik s toho strhlo kolem těch dvou, bych jsem rád, že nejsem jeho dítě. Musí to být těžké.
I já jsem jim šel popřát, i když sem jim to říkal nejméně tisíckrát, že jim to schvaluji, ale jako dobrý kamarád obou, jsem měl povinnost být v této situaci s nimi. Nenápadně jsem se sunul do chodby a během chvíle se dostal k bodyguardovi, který mi otevíral dveře, abych mohl projít. Bylo tak osvěžující, když jsem se dostal na zahradu a potom ke svým dveřím. Otevřel jsem a hned za sebou zavřel, abych už nic neslyšel.
Jenže… Byla tu tma. A já netušil, kde je Motaro.
„Monty?“ křikl jsem do ticha a snažil se nahmatat vypínač.
Jenže vše se ve mně sevřelo, když jsem získal pocit, že tu je někdo se mnou.
Montaro
Čekal jsem docela dlouho. Začínal jsem mít už pocit, že jsem ho neměl nechat samotného. Jako bych měl o něj strach…
Moje oči si už dávno dobře přivykly tmě, takže když se otevřely dveře, hned jsem viděl, kdo vchází. Byl jsem však ticho a jen čekal, jestli přišel opravdu sám.
„Monty?“ uslyšel jsem jeho zavolání.
Ani netušil, jak blízko u mě stál. Natáhl jsem ruku a v momentě jsem si ho přitáhl do náruče. Pevně jsem ho objal. No, možná i ze strachu, aby se mnou nepraštil hned o zem. A že to uměl, podle toho, co jsem viděl.
„Už jsem si myslel, že budu muset pro tebe jít,“ zašeptal jsem těsně u jeho rtů a políbil ho.
Hiromi
„Sakra…“ zaklel jsem, když jsem se ocitl v jeho náruči a uslyšel hlas, který ve mně vyvolává hrozné odezvy.
„Asi jsem dostal infarkt,“ zasmál jsem se, a ještě víc se na něj natiskl. „Musel jsem jim ještě popřát, a protože jsem součást rodiny, počkat až do konce. Hrozná otrava.“
Pohladil jsem ho po tváří a znovu si ho přitáhl pro polibek, který mi celý den tolik chyběl. Najednou moje pochyby byly zase někde v tahu a já mu propadal jako noc předtím. Můj jemný polibek se změnil v hladový, jak moc jsem se s ním chtěl líbat a ukázat, jak na tom jsem, když jsem s ním.
Montaro
„Hrozná otrava,“ zasmál jsem se. „Moje řeč.“
Polibek, kterým se na mě vrhnul mi napovídal, že po tom toužil snad celý den. A já mu ho rád oplácel. Nechutnal po jahodách. Chutnal tak nějak normálně, ale i tak se mi to líbilo. Nedokázal jsem se tomu polibku prostě vzepřít a bral jsem si to plnými doušky, až jsem cítil, že se mně začíná zmocňovat vzrušení.
„Po…počkej…“ musel jsem se od něj na sílu odtrhnout. „Měl bys rozsvítit, ať ti sem nevběhne ochranka, že se ti něco děje. A pořád jsme v předsíni, a táta by mě asi zabil, kdybych mu poničil kimono.“
Poodstoupil jsem od něj a sáhl po vypínači. To světlo mě na moment oslnilo, jak jsem tu byl, tak dlouho ve tmě. Ale nebránilo mi to v tom, abych si ho mohl znovu, a hlavně v klidu prohlédnout.
Přestože byl míšenec, tak mu to tradiční japonské oblečení opravdu slušelo. Byl jak z jiného světa… Jako by přišel odněkud z nebe. Vážně se mi tenhle kluk líbil čím dál víc.
Hiromi
„Něco je na mě špatně?“ zeptal jsem se, když se na mě už nějakou chvíli díval.
Trochu jsem se oddálil a upravil si oblečení.
„Máš pravdu. Nebylo by hezké, kdybychom oba ušpinili tahle krásná díla,“ usmál jsem se a pomalu zamířil do obýváku.
Chytil jsem ho za ruku a vedl za mnou, aby se mi ani o kousek nevzdálil, a třeba mě neopustil. Chtěl jsem být sním a nelíbilo by se mi, kdyby se najednou vypařil. Bylo mi s ním až moc dobře.
„Pomůžeš mi z toho? Je to asi jako rozbalovat dárek?“ zasmál jsem se nahlas, protože tak jsem si připadal, když jsem se do toho snažil dostat.
Montaro
„Noo, vypadáš v tom tak hezky, že se mi tě ani rozbalovat nechce,“ pousmál jsem se.
Sáhnul jsem do skryté kapsy a vytáhl mobil.
„Nevadí?“ namířil jsem na něj a vyfotil si ho, aniž bych si počkal na odpověď. „Tohle opravdu stojí za to, udělat si fotku.“
Položil jsem mobil na stolek a postavil se zpátky před Hiromiho.
„Tak jdem na to. Sedne ti to skvěle k očím,“ pomalu jsem mu stáhnul haori z ramen a odložil ho na křeslo.
Postupně jsem mu rozvazoval šňůrky a zbavoval ho jednotlivých kusů oblečení.
„Ještě že nejsi ženská, to by teprve bylo, jak rozbalovat dárek.“
Když přede mnou zůstal do poloviny těla svlečený, naklonil jsem se k němu a políbil ho na krku. Voněl tak nádherně, až se mi z toho málem zatočila hlava. Zanechal jsem mu na rameni malou značku a postupoval níže. Hladil jsem ho po té jemné kůži, líbal jsem ho a nezapomněl jsem si pohrát i s jeho hrbolky, které ztvrdly hned po prvním doteku jazyka. Pomalu jsem klesal níž, až jsem doklekl na kolena, s pohledem upřeným do místa, které skrýval poslední kus oblečení. Rozvázal jsem mu kalhoty, nechal je sklouznout na zem. Díval jsem se na jeho boxerky, kde se tvořil nepřehlédnutelný pahorek.
Jeho erekce pomalu narůstala a já neodolal a několikrát jsem se o to místo otřel dlaní. Políbil jsem ho na podbřišku a do zubů zachytil gumu a pomalu je stahoval níž, zatímco jsem hladil jeho stehna.
„Sedni si,“ ukázal jsem rukou přes rameno na sedačku.
Když dosedl, já se jen otočil na kolenou směrem k němu a stáhl mu trenky úplně dolů. Na tobi jsem kašlal. Teď mě zajímala jeho chlouba, která narůstala s každým okamžikem, a já ji bez váhání vzal do úst, jak moc jsem to chtěl udělat.
Hiromi
Chvěl jsem se, když mi stahoval oblečení a jeho doteky rtů na mé kůži, mi stahovaly žaludek a přenášely zvláštní brnění do celého těla. Byl jsem jím omámen a nehodlal jsem ho zastavovat v ničem, co mi dělal. Nebylo to jen touhou… něco ve mně začínalo dost jasně dávat najevo, že ho mám rád a možná i víc, ale to jsem si nechtěl a nemohl připustit. Pořád jsem si byl vědom faktu, že jednou odejde, a já to budu muset přijmout. Jenže nyní… Bylo mi to všechno jedno, užíval jsem si každou minutu s ním.
Prsty jsem mu zabořil do vlasů, když pojal mou chloubu do svých úst a znovu mi dával tu rozkoš, jako včera v noci. Chtěl jsem, aby to nikdy nepřestalo… Aby si mě neustále bral a nikdy neodešel. Pro tento okamžik, jsem byl celý jeho.
„Montaro…“ zasténal jsem jeho jméno a propnul se proti němu.
Moje ruce mě zradily, tak jsem se opřel o opěradlo za sebou, jak jsem už nemohl dál. Vše ve mně bouřilo a stahovalo se mi to do třísel, kde se mi ještě víc napínal penis. Nechápal jsem, proč jen s ním je to tak dobré, ale stálo to za to čekání, i kdyby to trvalo jen týden, nikdy bych nezapomněl. Jsem dost tvrdohlavý člověk, myslím, že jsem pro toho druhého schopen udělat cokoliv, abych si ho udržel, nebo s ním byl. Není takový problém vzdát se něčeho na čem mi nezáleží, abych měl to, co mám tolik rád. On se tím něčím nejspíš stal.
Nemohl jsem zvládat ty úžasné pocity, které se na mě takovou rychlostí hnaly, a zapřel se o sedačku, když mě přemohl orgasmus takovou rychlostí, že jsem si myslel, že umřu na infarkt.
„Já… Aaaaa… Nemůžu… už,“ vykřikl jsem, když mi to bralo i poslední špetku rozumu a nahrazovalo jí slastným horkem vpíjejícím se ho každé části mého těla.
Montaro
Netrvalo dlouho, co tomu Hiro úplně propadl. Už tak, když jsem ho svlékal, jsem cítil, jak se mírně třese a určitě byl rád, když si mohl sednout. Protože to, jak prožíval svůj orgasmus, by ho určitě poslalo k zemi.
Byl jsem šťastný, že mu můžu dát takové potěšení. Mazlil jsem se s jeho chloubou, dotýkal se jazykem snad každé žilky. Ochutnával každou kapku, kterou mi poskytl. Přidal jsem mírně na rychlosti, při zasouvání do svých úst, když jsem viděl, že tomu podléhá, a blíží se jeho chvíle. Přichytil jsem si ho u kořene, když se proti mně propnul, a už se jen soustředil na to, aby mi ani na okamžik nevyklouzl, dokud mi nedá vše, co může. Sevřel mé tělo mezi svými koleny, když prožíval svůj největší okamžik a já tak zůstal na moment uvězněn s možností ovládat jen ruce a pusu.
Ale přesto všechno jsem to pro něj moc rád udělal. Vážně se mi líbí a v porovnání s ostatními, je zatím v sexu jediný, který mi sedl od samého začátku, byť jen pouhým polibkem ten první večer.
Pomalinku jsem ho pouštěl, když se jeho tělo začalo uvolňovat. Olízl jsem ještě jednou celý penis, jako nějakou největší dobrotu, kterou neměli možnost servírovat ani na té oslavě. Zvedl jsem se v kolenou a naklonil se k němu.
„Jsi vážně úžasný. A sexy i v těch ponožkách,“ usmál jsem se a začal ho líbat, abych tím mohl ukončit celý tenhle akt.
Hiromi
Ty ponožky… To je vážně trapas…
Musel jsem celý zčervenat, jak se mi ve tváři odrazil můj orgasmus a to, že jsem se cítit trapně.
„Nechceš… Nechceš si to taky sundat? Aby… To nebylo… Špinavé?“ ještě rozklepaným hlasem, jsem mu naznačoval, že může klidně pokračovat.
Ruku jsem stáhl mezi naše těla a pohladil jeho rozkrok, pěkně jsem mu ho prohrábl, ale musel jsem se usmát, když jsem tam ucítil něco, co jasně naznačovalo, že má…
„Fundoshi? Já to… nedokázal zavázat sám,“ usmál jsem se a přitáhl si ho pro další polibky, které se mi tak moc líbí.
Chutná úplně jinak než všichni ostatní před ním. Možná je to tím, že to byly ženy, nebo tím, že jeho mám velmi rád. Druhou rukou jsem ho hladil po zádech a stahoval mu z ramen haori. Chtěl jsem ho… Možná to bylo divné, ale toužil jsem po tom, aby byl ve mně stejně jako včera, a já cítil to zvláštní mrazení, které vyvolal otíráním o moji prostatu. Jen on se mě mohl takhle dotýkat… Byl jediný, komu jsem dovolil zůstat až do rána a nevyhodil ho. Mazlil jsem se s ním, opravdu jsem se jím přímo opájel.
Montaro
„To… no, táta mě donutil,“ zašklebil jsem se. „Ale jestli chceš, naučím tě to vázat, Není to tak těžký.“
Zvedl jsem haori ze země a postavil jsem se. Přehodil jsem ho přes křeslo a pak se otočil zpátky k Hiromimu.
„Takže teď je…“
Nestihl jsem domluvit, protože mě přerušilo zaklepání na dveře.
„Omlouvám se, mladý pane, že vyrušuji,“ ozval se hlas kuchařky. „Přinesla jsem vám večeři. Všimla jsem si, že jste neměl čas se v klidu najíst. Nechám vám to tady. Přeji vám klidnou noc.“
Ještě chvilku jsem tiše čekal, a když jsem slyšel, že se její kroky vzdalují došel jsem ke dveřím. Trošku jsem je pošoupnul, abych zkontroloval, jestli za nimi nikdo není. Ale byl tam jen velký tác s jídlem a pitím.
Vzal jsem to, nohou jsem zavřel dveře a vrátil se za Hiromim.
„Říkala, že donese večeři. Zapomněl jsem ti to říct. No… asi by nebylo dobrý, kdyby ses tam objevil takhle,“ ukázal jsem na Hiromiho prstem, kterým jsem ve vzduchu okopíroval jeho postavu od hlavy až k… ponožkám.
Vážně mi to přišlo úsměvné…
Odložil jsem tác na stolek a popošel zpátky k sedačce. Zastavil jsem se před Hiro.
„Takže teď je řada na mně, co?“ dokončil jsem konečně předešlou větu a začal jsem si pomalu rozvazovat kimono.
Hiromi
Trochu jsem se naštval, když nás někdo vyrušil, ale následně… Když si začal rozvazovat kimono, začalo se mi nedostávat dechu. Skousl jsem si ret, abych zastavil to, co ve mně znovu během minuty vyvolal. To nádherné tělo, které se přede mnou ukazovalo… Byl jsem v transu a bylo naprosto jedno, že mě před chvílí udělal. Nejspíš mi stoupl tlak v tříslech, a to co nedávno lehlo, znovu vstávalo do pozoru.
„Sakra… jsi tak hezkej. Máš nádherný tělo,“ zvedl jsem se do sedu a přitáhl si ho blíž, abych se mohl dotknout jeho břicha a přejet po něm prsty.
Políbil jsem ho na pupík a potom jazyk táhl po jeho horké kůži nahoru k bradavce, kterou jsem mírně skousl a zase pustil. Musel jsem se trochu oddálit, jinak bych nejspíš pokračoval, ale já ho chtěl v sobě a na sobě. Měl ještě kalhoty a to něco, co neumím ani zavázat natož rozvázat. Stáhl jsem aspoň ty pitomé ponožky, které letěly někam do kouta, až příliš mě štvaly.
Zvedl jsem se ze sedačky a pomalu s vrtícím se zadkem zamířil do pokoje.
„Tady to není tak pohodlné a tam jsme to ještě nedělali,“ usmál jsem se na něj a zaplul do pokoje, abych se svalil na postel a čekal na něj.
Montaro
Jen jsem tiše stál a sledoval, co Hiromi dělá. Byl jsem překvapený, ale potěšilo mě to. A vlastně proč bych měl být překvapený? Nejsem jeho první… Teda jak se to vezme. Ale s ženami už měl co do činění, tak by mě nemělo překvapit, když na moment převzal iniciativu, a byla to příjemná změna. Stejně příjemná, jako ty pocity, které se mi rozlézaly tělem, když se mě dotýkal, ať už rukama, ústy či zuby. Čekal jsem, že bude pokračovat, ale zastavil se.
Ale když mrsknul s těmi ponožkami do kouta, musel jsem se zasmát. Bylo to tak roztomilé….
Jeho pozvánka do ložnice znamenala možnost zůstat tu do rána. Nic nemám proti, pokud mě teda po sexu nevykopne ven.
Popadl jsem telefon a napsal tátovi rychle zprávu, že přijedu ráno, a že se o kimono bát nemusí. Sundal jsem si zbytek oblečení i fundoshi, aby se nemusel s tím trápit on, ani já. Už jsem chtěl jít za ním, když jsem si uvědomil jednu věc. Včera bylo jeho poprvé a já neměl na sobě normální oblečení, kde v kapse nosím vždy aspoň malou lahvičku gelu. Ale… Rychle jsem se rozhlédl po sedačce. Jo… je tu. Zůstala tu ještě od včerejška. Vzal jsem ji a tak, jak jsem přišel na svět, jsem se konečně vydal do pokoje, který pro mne představoval ráj na zemi. Po cestě jsem všude pozhasínal a jako noční motýl jsem šel za tím světlem, které prosvítalo z ložnice.
„Neusnul jsi? Čekáš na mě?“ opřel jsem se o futra dveří a zadíval se na postel, kde ležel ten nejhezčí člověk, kterého jsem doposud mohl potkat.
Hiromi
Čekal jsem a díval se nedočkavě ke dveřím, až ho v nich uvidím stát. Když se zjevil, jen jsem se usmál a roztáhl provokativně nohy od sebe a přivřel oči.
„Co myslíš? Chci být prostě s tebou,“ zahákl jsem vyzývavě prst o zuby a olízl si ho, abych ho ještě víc nažhavil.
Možná jsem se měl trochu bát toho, že je to chlap a jeho reakce může být hrubější, ale jak jsem řekl, chtěl jsem prostě být s ním. Cítit ho v sobě a nepustit, dokud nebude muset jít do práce. Jen s ním být. Sice zbývalo spousta hodin do rána, ale… Doufal jsem, že potom se mnou zůstane.
Montaro
To byla přímo výzva. Doufal jsem, že si uvědomuje, co to znamená. Nevím, jestli se budu moct ovládnout, když dojde na věc. Ale pohled na něj, i to co bylo předtím, mě opravdu vzrušoval.
Došel jsem k posteli a chvilku se na něj díval. Cítil jsem, jak mi krev v těle proudí čím dál rychleji a tlačí se do toho správného místa, kde se to probouzelo k životu už tam v obýváku.
Klekl jsem si na postel vedle něj a jednou rukou se opřel o matraci vedle jeho těla. Naklonil jsem se až k jeho obličeji a políbil jsem ho.
„Otoč se na břicho,“ pohladil jsem ho po těle a promnul mu penis, který už rozhodně taky nebyl v klidu.
Myslím, že jsem našel někoho, kdo se mnou bude schopen držet krok…
Hiromi
Už jak se ke mně přibližoval, jak panter, který se lačně sápe po své kořisti, jsem cítil to vzrušení, které znovu ovládlo moje tělo jako šílený uragán. Nikdy jsem po nikom tolik netoužil, jako právě po něm. Možná, že jsem měl v životě vše, na co jsem ukázal, ale rozhodně to nestálo ani za jednu minutu s ním. On byl pro mě mnohem víc… Magnet, ke kterému jsem přitahován každým setkáním víc a víc, a nejde mě z toho zachránit. Přímo zvířecí chemie mezi námi, kdy stačí jen otření o pokožku toho druhého, a člověk by zešílel.
„Ano,“ odevzdaně jsem odpověděl a přetočil se na břicho, aby měl lepší přístup ke všemu, po čem touží.
Musel jsem si ale upravit penis, který znovu začal nabývat na velikosti, jak lačnil potom, aby mě zase dal orgasmus, po kterém nebudu chtít nikoho jiného než jeho.
Montaro
Hiromi se otočil na břicho a až teprve potom, jsem se přestal opírat. Líbilo se mi, jak se otáčel v tom malém prostoru mezi mým tělem a matrací. Jako by byl vězněm mého chtíče a já si užíval každé otření jeho těla o mé.
Klekl jsem si nad něj. Opřel jsem se rukama vedle jeho hlavy a sklonil se k němu.
„Zvládneš to, když jsi teprve včera přišel o panictví?“
Hloupá otázka, když jsem už stejně byl rozhodnutý to udělat. Políbil jsem ho na krk a pak se nadzvedl. Na polštáři vedle jeho hlavy zůstal ležet gel, který jsem celou dobu svíral v ruce. Ty jsem teď potřeboval mít volné. Položil jsem dlaně na jeho ramena a jemně je promasíroval. Postupně jsem hlazením přecházel na jeho záda, a místa, kterých jsem se dotkl rukama, jsem také políbil.
Líbilo se mi takhle si označit každý možný kousek jeho světlé pokožky. Zanechat na něm označení, že jsem to místo navštívil a nejsem tu naposled. Aspoň jsem v to doufal.
Postupně jsem se posunul až k jeho bedrům. Políbil jsem ho na křížovou kost a pak zasunul ruce mezi jeho stehna. Pohladil jsem jejich vnitřní stranu a donutil ho roztáhnout nohy, abych mohl zakleknout mezi nimi.
„Nadzvedni se,“ chytl jsem ho pod břichem a s jeho pomocí si ho nadzvedl.
Obě ruce jsem opět položil na jeho bedra a jemným tahem je přesunul na ten úžasný zadeček. Sklonil jsem se k němu a v momentě, kdy jsem jeho půlky roztáhl od sebe, jsem jazykem projel jeho rýhu a začal dráždit jeho vstup…
Hiromi
„Vážně se ptáš?“ zasmál jsem se, když mi dal tu otázku, jako kdybych mohl couvnout.
Chtěl jsem ho stejně jako on mě, neměli jsme si co vyčítat. Bylo mi jedno, jaké následky to má, to stejně odezní, a pokud to s ním nechci dělat naposledy, stejně si musím zvyknout.
Zapřel jsem se lokty a předloktím o postel, a pořádně na něj vystrčil zadeček přesně tak, jak chtěl. Pevněji jsem stiskl prostěradlo, když jsem ucítil to, co se tlačilo dovnitř a vlhčilo mě to. Už od včerejšího večera jsem si pamatoval to, jak se dotkne toho místečka hluboko ve mně a najednou je bolest pryč, proto jsem se nebál ani trošku.
„Monta… ro,“ vzdychal jsem a vnímal každé otření jeho jazyku o mou dírku.
Chtěl jsem ale víc… Něco jiného… Jemného… tvrdého… pružného… Hluboko v sobě.
Montaro
Možná by mi stačilo se o něj jen otírat, jak jsem byl nadržený. Protože vidět ho celý večer v tom kimonu, které mu tak moc slušelo, a nemoct se ho ani dotknout, bylo opravdové peklo, které jen umocňovalo tu touhu po něm. Zvlášť, když jsem na něj čekal tak dlouho.
Ale chtěl jsem víc. Dostat se dovnitř a užít si to příjemné svírání a to teplo…
Dorážel jsem na jeho dírku. Věděl jsem, že tohle rozdráždí víc než nějaké prsty, protože nejvíc vzrušivých bodů je právě u vstupu. Mačkal jsem jeho půlky, až je měl celé červené, ale nezapomněl jsem ho občas pohladit i po zádech a po stehnech.
„Už nemůžu,“ vydechl jsem, když jsem se otřel penisem o jeho nohu, když jsem se nadzvedl, abych se natáhl pro gel.
I když byl vlhký od mého dorážení, přesto jsem nechtěl riskovat jeho další zbytečnou bolest.
Nalil jsem trochu na zadeček, kde potom gel stékal rýhou níž, a já ji zachytil prsty a nanesl dovnitř. Párkrát jsem ho protáhl, ale už jsem to vážně nedokázal prodlužovat.
Klekl jsem si mezi Hiromiho nohy, pevně ho chytil za boky a zatlačil. Byl jsem tak tvrdý, že jsem si ho ani nemusel přidržovat. Hladce jsem do něj vklouznul do půlky. Jen na moment jsem se zastavil, než jsem pak nejdříve kratšími nájezdy a pak už celou délkou začal přirážet.
„Kurva…“ utekla mi nadávka, když mě polilo to správné horko, jak mi z toho všeho bylo dobře.
Hiromi
„Aaaach..." vykřikl jsem, když se do mě ponořil.
Trochu to bolelo, ale nebylo to jako včera, bylo to víc... příjemné. Užíval jsem si tu jeho tvrdost, která se tlačila hluboko do mě, a tak jemně se otírala o mé stěny. Mírně jsem se stáhl, jak moje tělo instinktivně reagovalo, ale záhy se povolilo, a jen co se dostal k prostatě, mě polil ten skvělý pocit. Propnul jsem se proti němu a pevně si stiskl penis, jak se to na mě hrnulo. Přejížděl jsem si po něm sem a tam. Rychlost se zvyšovala se silou jeho přírazů, která mě strhla do neznáma. Byl jsem naprosto mimo sebe a jen se přiváděl k dalšímu vrcholu. Sténal jsem ve slastné agónii, jak se mé sperma rozprsklo na prostěradlo pode mnou, a víc mu vystrčil zadek, jak jsem chtěl ještě chvíli prodlužovat tenhle spokojený pocit orgasmu.
Montaro
Vidět Hiromiho, jak to prožívá, znamenal konec i pro mne. Hlavně když jsem slyšel jeho sténání… Jako by i sluchové vjemy vlévaly do žil novou krev, a ta se rozproudila v těle neskutečnou rychlostí a brala s sebou ty úžasné pocity, aby ani kousek těla nezůstal ochuzen.
Už ani nevím, co se dělo, jestli jsem něco říkal já, nebo Hiromi. Vím, že se mi málem zatmělo před očima a donutilo mě to sklonit se. Zapřel jsem se jednou rukou o matraci a druhou jsem si ho přidržoval, se zatnutými nehty v jeho boku.
Byl jsem úplně v prdeli a to doslova…
Možná jsem chtěl něco říct, ale nejspíš mi ani nebylo rozumět. Asi jen nějaké neidentifikovatelné zvuky jsem vyrazil z hrdla, když jsem plnil jeho zadeček svým poděkováním za skvělý sex.
Tak úžasné uvolnění za poslední dva dny jsem ještě neměl. Opravdu stálo za to, si na to počkat.
Povolil jsem zapření o ruku a s těžkým dechem jsem na něj pomalu dolehl. Zatlačil jsem ho do matrace, a on mě na oplátku v sobě ještě víc sevřel, jak se mu stáhly všechny svaly a svěrače.
„Do prdele… to bylo… ani nevím… jak-se-jmenuji,“ snažil jsem se popadnout dech.
Ale nezmohl jsem se na víc než jen ležet, natáhnout ruce, a proplést jeho prsty s mými…
Hiromi
Cítil jsem, jak mě plní, a to mi ještě víc dodalo té rozkoše, které neustupovala ani nyní. Dolehl na mě plnou váhou, ale nevadilo mi to, bylo to příjemné. Nebyl zas tak těžký, abych se rozpadl, tak jsem si ještě přitáhl jeho ruku blíž k sobě a políbil mu ji.
Bylo mi tak dobře… Tak moc, že jsem jen ležel a nechával se jím zahřívat.
„Je mi tak dobře,“ zašeptal jsem a jemně se tváří otřel o tu jeho.
Víc jsem sevřel jeho prsty, abych věděl, že tu je opravdu, a tohle není jen sen.
Montaro
Bylo to fajn, takhle zakončit večer, který by jinak zřejmě za moc nestál.
„Jo, taky je mi dobře,“ vydechl jsem.
Konečně jsem se pohnul. Nechal jsem z Hiromiho zadečku vyklouznout můj již ochablý penis a sesunul jsem se z něj na postel. Přitáhl jsem si ho za krk, abych ho mohl políbit. Opravdu… líbat se s ním, to bylo něco. Snad používá nějakou magii, či co, ale prostě jsem tomu nedokázal odolat a ani polibek ukončit. Jeho chuť a jemnost jeho jazyka, když se otíral o ten můj, byla zatím nikým nepřekonatelná. Nevím, jestli se mi bude chtít s ním jednou rozloučit. Začínám mít pocit, jako by byl Hiromi stvořen právě pro mne. Zatím ho nepřekonal žádný jiný muž, a ani žena.
„Jsem rád, že jsem tady. Oslavy mi nevadí, ale nějak jsem se mezi těmi lidmi necítil dobře. A neměl jsem ani chuť něco sníst, i když to vypadalo lákavě. Ale stejně,“ znovu jsem ho políbil. „Ten nejchutnější dezert mám tady před sebou.“
Pohladil jsem ho po zádech a po zadečku. Byl opravdu úžasný, a moc rád jsem dlaní kopíroval jeho křivky a přejížděl po jeho páteři.
„Donesu sem jídlo,“ stiskl jsem jeho zadeček a pak jsem vstal. „Nevím, jestli jsem tě náhodou neporouchal, tak raději zůstaň ležet.“
Zašel jsem do koupelny, namočil malý ručník a přehodil si ho přes ruku, abych ještě z obýváku mohl donést tác s jídlem.
Položil jsem tác na postel a podal Hiromimu ručník, aby se mohl utřít.
„Děláte často takové velké setkání, nebo to je jen, když je něco extra tak jak dneska?“ sáhnul jsem na tác a začal jsem si vychutnávat to luxusní sushi.
Hiromi
„Zůstaneš tu i dnes?" zeptal jsem se, když jsem se otíral.
„Přál bych si to, pokud teda nemáš jiné plány."
Protože jsem se stále cítil slabý, natáhl jsem se zpět na postel, ale směrem k jídlu.
„No... Někdy, ale nechodím tam. Dnes to ale bylo jiné, a... divné. Strýček mě každému představoval a ukazoval, takhle se zatím nechoval. Občas mám pocit, že jsou v něm dva lidi. Děsil mě, když jsem se přistěhoval, ale už jsem si zvykl. Je na mě hodný, což je taky divné," povzdechl jsem si a vybral pěkně vypadající sousto.
Montaro
„Miluji kaviár,“ vzal jsem si sushi s kaviárem a pomalu si ho vychutnával. „Nevím, na to, že jsem Japonec, tak zázvor vážně nemusím. Asi je se mnou něco špatně,“ zasmál jsem se.
„No, mohl bych tu dneska zůstat. Není problém, ale zase mě čeká brzké vstávání.“
Posunul jsem tác mezi nás a lehl si. Jednou rukou jsem si podpíral hlavu a druhou jsem krmil střídavě sebe a Hiromiho. Byl to takový příjemný večer, a dokonce i klidný. Ač bylo v domě ještě živo, tady to nebylo skoro vůbec slyšet. Jen sem tam kroky, to, jak zřejmě ochranka obcházela zahradu.
„Takže se u vás bude chystat svatba. No, počítám, že to nebude tak malá oslava, jako bylo tohle, co? U nás, když máme něco takového, tak se k nám sjede snad polovina vesnice. Takže jsem opravdu na velkou společnost zvyklý a nedělá mi problémy. A je docela sranda, kdybys tam byl, určitě by ses nenudil, a nebylo by ti to nepříjemné. Lidi jsou u nás fajn.“
Zřejmě si však tahle cizí společnost, to napětí, které tu panovalo, a u dost lidí i faleš, která z nich sálala na míle daleko, vybrala svou daň. Začínal jsem pociťovat únavu. Spolkl jsem sousto, zapil ho a pak jsem položil hlavu na polštář.
Bylo to opravdu příjemné jen tak ležet, nikam nespěchat, cítit se dobře po dobrém sexu a… pozorovat tu krásu, co jsem měl před sebou, i když se mi pomalu začínaly zavírat oči.
Hiromi
Proč mi to všechno říká? Proč mi dává naděje? Jsem z něj zmatený.
Nechal jsem se krmit a bylo mi to velmi příjemné, jen tak odpočívat a mít jeho pozornost. Prsty jsem mu projel vlasy a políbil ho.
„Jen odpočívej, v kolik tě mám vzbudit? Odvezu tě, takže budu vstávat s tebou," usmál jsem se a přehodil přes nás peřinu.
Natáhl jsem se pro ovladač a zapnul si televizi, kterou jsem měl naproti postele. Pohodlně jsem se uvelebil, abych lépe viděl, a mohl prázdný tác dát na stolek vedle sebe. Díval jsem se na něj, jak pomalu usíná, a snad poprvé zatoužil potom, aby to takhle bylo každý den.
Bylo to už víc než jasný, moje srdce i tělo si vybraly jeho.
Montaro
Vzpomínám si už jen na to, že jsem stihl říct, že bych měl být doma tak do šesti. Ani nevím, jestli jsem stihl doříct, že budu muset vstávat kolem pěti, abych se v klidu probral a navlékl na sebe to kimono. Vnímal jsem zvuk televize a její namodralé blikající světlo. Ale všechno se postupně utišovalo a tmavlo.
Někdy uprostřed noci mě probudil pocit, který mě donutil vstát a jít na toaletu. Televize už byla vypnutá a Hiromi tvrdě spal, přitulený ke mně. Opatrně jsem se vysoukal zpod peřiny a potmě zamířil na záchod. Když jsem vyprázdnil močový měchýř, zašel jsem se ještě opláchnout do koupelny. Zhasl jsem a chtěl se vrátit zpátky do ložnice, když jsem se zarazil. Měl jsem pocit, jako by někdo obcházel kolem Hiromiho pokojů. Dřevěná prkna na verandě tiše zavrzala, jak se někdo snažil opatrně našlapovat. Popošel jsem k hlavním dveřím a kousek je pošoupnul. Vyhlédl jsem škvírou ven, ale nic jsem neviděl. Otevřel jsem je víc a už jsem vystrčil ven celou hlavu, protože mi to nedalo.
Všude bylo naprosté ticho, až na jedno tiché zavrzání dřevěné podlahy. Rychle jsem otočil hlavu, ale jsem zahlédl už jen stín, který zmizel za rohem. Vyběhl jsem ven, abych se podíval, kdo to byl, ale už jsem nikoho neviděl.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že jsem nahý a raději jsem zalezl zpátky do pokoje. Ještě, než jsem zavřel, zaposlouchal jsem se, zda něco neuslyším, ale bylo už naprosté ticho.
Zavřel jsem dveře úplně, a pro jistotu je zamkl. Podíval jsem se ještě přes okna v každé místnosti, jestli něco neuvidím v zahradě, ale nic. Jen prázdnou zahradu osvětlenou zářivým měsícem v úplňku.
Necítil jsem se nějak ohrožený, ale měl jsem z toho nepříjemný pocit už kvůli Hirovi.
Lehl jsem si zpátky k němu. Přitiskl jsem se na jeho tělo a položil mu ruku kolem pasu, jako bych ho chtěl před tím stínem chránit. Snažil jsem se ještě zabrat, trochu se prospat, ale už mi to ten zvláštní pocit nedovolil. Vždy jsem na moment zavřel oči, ale spánek to byl krátký a lehký. Neustále jsem se budil, a až do svítání kontroloval, jestli je všechno v pořádku.