Hiromi
Napjatě jsem čekal, až malá i Hisako odejdou, protože jsem chtěl být s Montym sám. Když se mě však zeptal sám a předběhl mě, jen jsem souhlasně přikývl a zvedl se k odchodu.
„Pokud chceš, tak pro tebe ráno pošlu auto. Jsem už unavený a tobě se určitě pryč nechce, že? Uvidíme se ráno,“ usmál se táta a odešel dřív, než jsme s Montym mohli vyjít ho doprovodit.
„Nejspíš se o mě budeš muset postarat, protože vzal otec jen svoje auto. Nejspíš také jeho plán,“ usmál jsem se a chytil ho za ruku.
„Také půjdeme pomalu spát, tak dobrou noc,“ začala Montyho máma uklízet nádobí a otec se Shi jí pomáhali.
Byl to příjemný večer, ale stále jsme si spoustu věcí potřebovali říct o samotě, a hlavně i tělesně. Po celou dobu mezi námi bylo napětí, a to se nedalo popřít. Tak dlouho jsem ho necítil, že i jemné otření jeho ruky o mou ve mně probouzelo chvění.
„Tak mě veď,“ řekl jsem a cítil, jak jsem neskutečně šťastný.
Montaro
Nikdo nic nenamítal. Začali uklízet jídelnu a celkově se chovali, jako bychom tam ani nebyli. Zaběhl jsem do svého pokoje, vytáhl dvě hrubé deky a s nimi pod paží se vrátil k Hirovi, abychom se obuli a mohli jít.
„Nebude to daleko, jen tamhle.“
Vedl jsem ho přes pozemek ke stájím, které jsme obešli. Jen kousek za nimi jsme měli menší louku, kde se ani zvířata nepouštěly a lemovaly ji vysoké stromy.
Došel jsem doprostřed a rozložil na ni jednu deku.
„Odsud se dívám na nebe, když si potřebuji odpočinout a nechce se mi ležet v domě v posteli,“ sedl jsem si a stáhl jsem Hira k sobě.
„Podívej se,“ lehl jsem si a ukázal k nebi, kde se postupně rozsvěcovaly hvězdy jako malé či větší lampy.
Byla to opravdu krása, a zvlášť, když všechno opravdu utichlo, jen od stájí a chlívků se občas ozvalo nějaké zvíře. A teď to bylo ještě krásnější, když jsem měl vedle sebe někoho, do koho jsem se opravdu zamiloval.
Hiromi
Natáhl jsem se vedle Montyho a zadíval se na hvězdy, které tak krásně svítily. Přitulil jsem se k jeho hřejivému tělu a políbil ho.
„Je to krása. Popravdě... Už nechci ani chvíli, kterou budu mít volnou, být bez tebe. Já... Nechtěl bys žít se mnou na farmě? Je obrovská a já sám... Chci být prostě s tebou. Další chybu už nedělám, slibuji. A taky... Miluji tě," usmál jsem se a přičichl si k jeho tělu, které tak krásně vonělo.
„Víš... Jsem rád, že na nás tohle nachystali, asi bychom jim měli být vděčni, ale..." pohladil jsem ho po rozkroku a políbil.
„Moc si mi chyběl."
Montaro
Byla to opravdu krása a dnes víc než kdy jindy. Zvlášť, když se Hiromi ke mně přitulil. V tu chvíli mě už nějaké hvězdy nezajímaly. Přitáhl jsem si ho na sebe a chvíli se mu díval do očí.
Neviděl jsem v nich třpyt hvězd, nebo něco takového, o čem se vždycky píše v novelách. Viděl jsem v nich zvláštní lesk, který musel být vidět i v mých očích.
Miluji ho, a právě teď toužím po jeho těle víc než kdy jindy. Těch víc jak čtrnáct dní bylo neskutečně dlouhých, hlavně když jsem si myslel, že už ho nebudu moct nikdy obejmout.
„Taky jsi mi moc chyběl,“ zašeptal jsem a jednu ruku jsem mu zahákl za krk a přitáhl si ho pro polibek.
Tahle chuť… opravdu mi moc chyběla. Nikdo se tomu nevyrovná. Nikdo nechutná po jahodách. Jen jediný, Hiromi Moon…
Neodpověděl jsem mu na to, jestli s ním budu žít u něho na farmě. Vím, že chci s ním být, ale v tuhle chvíli je brzy o tom přemýšlet, zvlášť když mám hlavu plnou něčeho jiného.
Zatím, co jsem ho líbal, pustil jsem jeho krk a oběma rukama sjel po jeho zádech dolů, na jeho pevný zadeček. Pohladil jsem ho, a pak ruce na chvilku přesunul dolů, abych rozepnul jeho opasek a mohl ruce zasunout do toho tepla, kde se mé prsty dotýkaly jeho kůže. Hladil jsem jeho zadeček a pomalu mu stahoval kalhoty dolů.
„Opravdu mi to moc chybělo. Už jsem si myslel, že umřu jako poustevník,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsem na moment přerušil náš polibek.
Hiromi
„Jako poustevník? Tomu se ani nedá věřit. Stejně bych si tě našel…“ usmál jsem se a znovu se vrátil k líbání jeho úžasných rtů.
„Nooo… Strašně mi tohle chybělo. Když se mě dotýkáš a miluješ se se mnou… Jsem pořád v koncích,“ říkal jsem mezi polibky a třel se o jeho tělo.
To jiskření, které mi procházelo tělem bylo šílené. Vnímal jsem jeho prsty na mých hýždích a myšlenkově prosil, aby si mě vzal. Byl jsem naprosto ovládaný touhle situací, která nastala.
Nevěřil jsem, že se dokážu tolik zamilovat, a ještě k tomu do muže, ale děkoval jsem za to, že jsem ho poznal. Byl jsem jak posedlý a neustále ho hladil všude na těle. Líbilo se mi cítit jeho svaly pod svými prsty a jazykem chutnat jeho pokožku, když jsem mu ho táhl po krku a líbal. Tentokrát jsem si to naprosto užíval.
„Monty… Moc to chci,“ zašeptal jsem mu do ucha, než jsem mu ho mírně skousl, a ještě víc se otřel o jeho rozkrok.
Montaro
Kdyby někdo přišel a vyrušil nás, nejspíš bych ho ignoroval, pokud bych ho rovnou nepřizabil. Teď už ne… Teď už jsem nechtěl přestat. Měl jsem tu Hiromiho a toužil jsem po něm čím dál víc.
Hladil jsem ho po zádech a po zadečku, líbal jsem se s ním a vnímal každé jeho otření, které ve mně vyvolávalo čím dál větší vzrušení.
Tohle nejspíš bude rychlé, jak moc po něm toužím, jak moc ho chci… Tolik promarněných dní. Ale co, máme pro sebe celou noc. A ty další taky…
Když k mým uším došlo, co říkal, chytl jsem ho do objetí a přetočil se. Jen malou chvilku jsem na něm ležel a díval se mu do očí, než jsem se znovu pohnul, abych ho zbavil kalhot. Vlastně veškerého oblečení, co na sobě měl. I ty pitomé boty letěly někam do tmy, jen s ponožkami jsem se nezdržoval.
Stáhl jsem triko i kalhoty i sobě, a když jsem si lehal zpět na něj, hladil jsem ho po jeho rozpálené kůži na břiše.
„Nemám s sebou gel,“ zašeptal jsem mu do ucha. „Ale nemůžu pro něj jít. Nejde to…“ otřel jsem se o něj svým ztopořeným údem.
Svezl jsem se po jeho těle dolů. Chytl jsem ho pod zadkem a zdvihl si ho, abych se mohl jazykem dostat tam, kde to potřebovalo aspoň trochu zvlhčit.
Hiromi
„Haaa… Ach… Monty…“ sténal jsem, když mě svlékl a já cítil jeho horkou pokožku na své.
Celý jsem se chvěl, ale ne zimou. Vzrušení bylo tak silné, že jsem se bál brzkého konce. Nedělal jsem to s ním čtrnáct dní a moje tělo se stáhlo, jenže… Moc jsem to chtěl a přes to vlak nejede.
„To… Nevadí… Chci to…“ přerývavě jsem mluvit, ale přitom jsem se na něj nepřestal dívat.
Chtěl jsem na vlastní kůži zažít, že to není sen, ale už konečně realita. Přichytil jsem si nohy pod koleny, abych mu tím ještě víc odhalil to, co začal dráždit. Nedalo se to skoro vydržet, jak moc mě to dostávalo a já ztrácel pojem o světě kolem sebe.
„Dej… Chci… Udělej mi to… Pojď,“ kašlal jsem na to, jak to vypadá. Chtěl jsem ho v sobě.
Věděl jsem, že to bude trochu bolet, ale musel jsem, už tak jsem měl blízko ke konci.
Montaro
V penisu mi až škubalo, jak moc jsem se chtěl do Hiromiho ponořit. Ale copak můžu? Vždyť bych se tam asi ani nedostal… Ublížil bych mu.
Ale po tom, co říkal… Chtěl to moc, tak jako já. Pořádně jsem ho navlhčil a pak do něj zasunul nejprve jeden potom i druhý prst. Aspoň trochu ho roztáhnout. Cítil jsem, jak mi prsty svírá. Tohle bych nedal, kdybych do něj hned najel. Ale každý jeho stah kolem mých prstů mě přiváděl málem na pokraj šílenství, když jsem si představil, jak příjemně mi v něm bude. Párkrát jsem mu projel dírku a neodolal, abych mu ještě podráždil prostatu. Líbilo se mi ho slyšet, jak se tomu poddává a je mu jedno, kde zrovna je.
„Jdu dovnitř,“ upozornil jsem ho, aby na to byl připraven.
Vytáhl jsem z něj prsty a přitáhl si jeho zadeček až k sobě. Nasměroval jsem penis ke vstupu do ráje a pomalu, aspoň kousek jsem zatlačil. Myslel jsem si, že budu opatrný, ale věděl jsem, že nebude mít dlouhého trvání, a já se udělám skoro naprázdno. Jenže chtěl jsem být v něm celý. Užít si to svírání, to teplo… To je pocit k nezaplacení… Na víc jsem už nečekal. Párkrát jsem se posunul jen o kousek, ale když trochu povolil, začal jsem si jeho zadeček už bát tak, jak jsem potřeboval. Jak jsem chtěl…
Hiromi
Málem jsem to nevydržel a skoro se udělal jen tím, když do mě vjížděl prsty, ale... Když jsem cítil jeho horkou pulzující erekci hluboko v sobě, zatemnilo se mi před očima, a já se proti němu ještě víc propnul. Po té době, co jsme to spolu nedělali, to trochu bolelo, ale přebíjelo to ta slastná euforie, která se proháněla mým tělem.
„Monty… Mo… Já… Aaaaaaa…“ sténal jsem ve chvíli, kdy mě to všechno ovládlo.
Nedokázal jsem se dál udržet při zdravém rozumu a jen následoval svou touhu, která už naplno ovládla moje tělo.
„Mo…“ zašeptal jsem, když mě zradil hlas, a ještě víc se narazil na jeho klín.
Orgasmus mnou projel jako šíp a zanechával za sebou jen ty nejhezčí pocity, které jsem kdy zažil. Bílá tekutina se rozstříkla mezi naše těla a ukazovala, jak moc mi Monty chyběl, a že jsem rozhodně s nikým jiným spát nemohl.
„Miluji tě.“
Montaro
Ztratil jsem se… Všechno kolem mě se ztratilo a já vnímal jen Hiromiho a jeho sladké sténání.
Byl jsem úplně mimo sebe, když mě sevřelo to jeho teplo. S každým dalším nájezdem jsem mu dával najevo, jak moc jsem po něm toužil. Jak moc mi chyběl…
Byl jsem mimo sebe, když se přihlásil ten nejúžasnější pocit. Přivřel jsem oči a jen si to naplno užíval. Plnil jsem jeho zadeček tím, co se ve mne nastřádalo za posledních čtrnáct dní. Nechtěl jsem to dát nikomu jinému, než právě jemu…
Bylo to rychlé ale intenzívní. Musel jsem se zapřít o ruce, abych na něj nedopadl plnou váhou najednou, ale mohl na něj postupně doléhat. Svaly jsem měl napjaté, ale přesto jsem cítil ten vnitřní třes.
Mé hlasité vzdechy se postupně ztišovaly, a když jsem byl schopen vnímat, jen jsem zvedl hlavu, abych se mu podíval do očí, a mohl ho následně políbit.
„Taky tě miluji,“ zašeptal jsem do jeho rtů slova, která byla určený jen pro něj.
Nikdo jiný nemá právo tahle slova ode mne slyšet.
Hiromi
Byl jsem pohlcen v tomhle okamžiku, když jsem cítil, jak jsem jim plný, a ještě k tomu ve mně stále doznívá ten nejlepší orgasmus, co jsem měl. Už jen proto, že řekl, jak moc mě miluje, a dokázal to ještě úžasným milováním, které tentokrát bylo tak intimní.
„Snad to nikdo neslyšel,“ pousmál jsem se a přitáhl si ho prudce na sebe, až jsem cítil plnou váhu, kterou se do mě opřel.
Nebyl jsem ze skla a potřeboval jsem ho naplno cítit. Dokonalý… Perfektní chlap, který mě miluje stejně, jako já jeho.
Natáhl jsem se pro druhou deku, kterou sem Monty vzal, a přikryl nás. Přeci jen už byla tma, a my oba nazí. Stejně jsem se dál dotýkal jeho těla, jak mi moc za tu dobu chyběl. Potřeboval jsem cítil každý kousek jeho těla, abych věděl, že to není sen.
Montaro
„Určitě nás nikdo neslyšel,“ pousmál jsem se.
Ještě jednou jsem Hiromiho políbil, a pak se z něj pomalu sesunul dolů, abych ho přeci jen tolik nezatěžoval.
„Víš, jakou máš výhodu? Nebude ti zima na nohy,“ přejel jsem nártem po jeho nohách, které skrývaly ponožky. „Ale myslím, že nám i tak bude dost teplo. A… noc ještě nekončí,“ pohladil jsem ho po břiše až dolů k penisu.
Objal jsem ho a druhou ruku si podložil pod hlavou. Leželi jsme a dívali se na nebe, které je tady ještě krásnější než ve velkém městě.
„Pokud budeš někdy chtít, můžeme se na hvězdy dívat i přes dalekohled. Mám ho schovaný v pokoji. Už dlouho jsem ho neměl vytáhnutý.“
Líbilo se mi být s ním. Opravdu nám zima ani nemohla být. Hřály nás naše těla těsně přitisknutá k sobě a hřála nás naše láska. Vážně jsem zamilovaný až po uši. Kdo by to byl řekl, že takhle jednou dopadnu… A rozhodně už se mi hlavou honilo, jak to zařídíme, abychom mohli bydlet spolu. Protože s ním opravdu chci být. Žít s ním a už nikdy ho nepustit ze svého objetí.
Hiromi
„Promiň Monty, od chvíle, co jsem byl bez tebe, jsem se ani jednu noc nevyspal. Já…“ zívnul jsem a pohodlněji se uvelebil na jeho hrudi.
„Všechno ti vynahradím,“ zašeptal jsem, než jsem usnul jako dřevo.
Měl jsem jeho a bylo mi tak moc dobře, že jsem se cítil bezpečně, a jen jeho. Byl to skvělý muž, kterého jsem si prostě musel získat, aby se mnou zůstal. Nikdy jsem si ani v snu nemyslel, že budu s mužem, a ještě s takovým. Konečně jsem byl opravdově šťastný.
Probudilo mě až brzké ráno a vískání jeho malé dcerky, která už povykovala a lítala po stájích. Musel jsem se usmát, když jsem si uvědomil, že tu spíme celou noc a neumrzli jsme. Ale je pravdou, že láska zahřívá nejen srdce…
„Asi bychom měli jít, Monty,“ usmál jsem se a políbil ho, aby i on vstával.
Nebylo by vhodné, aby nás tu jeho malá takhle našla. Zvedl jsem se a v rychlosti na sebe hodil oblečení, abych zamaskoval to, co jsme večer dělali.
„Jo… Hodíš mě prosím domů pro věci, a taky… Nejel bys se mnou odpoledne do města? Musím něco nakoupit a vůbec to tu neznám. A popravdě… Nechci být bez tebe,“ políbil jsem ho a čekal, až i on se se mnou vydá k domu.
Byl sladký, když jeho tvář ještě vypadala pomačkaně, jak tvrdě spal.
Montaro
Chtěl jsem se s Hiromim ještě milovat. Měl jsem tu tendenci. Hladil jsem ho, dotýkal jsem se ho, ale on usnul, a tak tvrdě, že s ním nic nehlo. Nakonec jsem usnul taky s pohledem upřeným do nebe.
Nejspíš jsem ho potřeboval vedle sebe, abych se konečně pořádně vyspal. Neprobudil jsem se ani za svítání, jak se většinou budím.
Až teprve Hiromiho hlas mě probral.
Nechápavě jsem na něj hleděl a přemýšlel, co říká, a co vlastně chce. Až po chvíli, kdy jsem uslyšel i Kazumi, mi došlo, jak dlouho jsem spal a okamžitě jsem byl vzhůru.
Vyletěl jsem, jak střela a hned se díval, kde mám věci.
„Promiň,“ rychle jsem ho políbil. „Tak nějak jsem zaspal. Odvezu tě, pokud ti nebude vadit, když počkáš tak dvě tři hodiny. Musím pomoct se zvířaty…“
Rychle jsem se oblékal, aby mě nikdo neviděl nahého, a zvlášť ne Kazumi.
„Nebo tě odvezu, ale musím se hned vrátit zpátky. Ale odpoledne s tebou pojedu. Ukážu ti, kde se dá, co koupit. Vážně se omlouvám,“ poskládal jsem deky, a ještě si na moment přitáhl Hiromiho k sobě, abych ho mohl ještě jednou beze svědků políbit.
Hiromi
„I když se mi od tebe nechce, bude lepší, abys mě prvně hodil domů a já se osprchoval a převlékl. Dost pochybuji, že by mi nějaké tvé věci byly,“ zasmál jsem se a objal ho.
Pořád jsem měl tu potřebu se s ním mazlit… Byl jsem jak malé dítě, které konečně dostalo svou vysněnou hračku.
„Bože… Jestli hned nepůjdeme, tak… Nevím, co budu dělat,“ pohladil jsem ho po zádech a mírně se otřel o jeho nohu, aby věděl, co tím myslím a že to teď nejde.
Chytil jsem ho za ruku a společně s ním šel k domu, abych si vzal mikinu, co jsem si tam nechal a taky se slušně rozloučil. Musel jsem odmítnout snídani s tím, že otec hned dopoledne odjíždí, a já se s ním chci rozloučit tak, jak se má. Nasedl jsem k Montym do auta a nechal se odvést domů. I když se mi vážně nechtělo ho opustit, musel jsem se ještě s tátou na nějakých věcech dohodnout, a bylo jasné, že Monty má také svou práci, od které jsem ho rozhodně nechtěl zdržovat.
„Jsi úžasnej. Pořád se bojím, že se z toho snu probudím a nenajdu tě vedle sebe. Že je to všechno pravda?“ pousmál jsem se a políbil ho.
Opíral jsem se o jeho ruku a díval se mu do očí. Tak moc jsem se zamiloval… Ani vystupovat se mi nechtělo. Toužil jsem ho prostě líbat a nikdy neskončit.
Montaro
Naštěstí se náš pozdní příchod do domu obešel bez nějakých rádoby vtipných poznámek. Táta mě jen upozornil, že se nemám nikde zdržovat, Shintaro jen pokrčil nos, když jsem kolem něj prošel, a máma se zatvářila nešťastně, když Hiromi odmítl snídani.
„Zlatíčko,“ vzal jsem ještě Kazumi do náruče, než jsem nastoupil do auta. „Jak přijedu, postarám se o zvířátka, a pak tě povozím na koni, ano? Teď běž pomoc mamince, ať máme dobrý oběd.“
Jen přikývla, dala mi pusu, a už utíkala do domu za mámou a Hisako.
Hiromi mě musel navigovat, nevěděl jsem, na který pozemek mám jet. Ale nakonec jsem zjistil, že to autem není tak daleko. Deset patnáct minut. Takže kousek, což se mi moc zamlouvalo.
„Nevím, čeho se chceš bát. Jsem to nový já, a ten nový já patří jen tobě,“ vrátil jsem Hiromimu polibek. „Měl bych jet, tvůj otec se na nás dívá,“ kývl jsem hlavou k domu. „A taky musím ke zvířatům. Ale později si to vynahradíme. Odpoledne pro tebe přijedu. Je to cestou do vesnice, tak bude lepší jet mým autem, abys nemusel zajíždět k nám nahoru.“
Ještě jednou jsem ho políbil i přes to, že nás sledovaly bossovy oči, a když Hiro konečně vystoupil, rozjel jsem se domů, abych dohnal to, co jsem ráno zameškal.
Hiromi
Tak moc se mi nechtělo vystupovat z auta, ale vážně jsme oba měli dost práce. Ještě naposledy jsem ho políbil, než jsem vystoupil z auta a zamířil do domu. Otec na mě čekal se snídaní a představil hospodyni, kterou pro mě najal. Byla postarší, ale bylo vidět, že dům znala velice dobře, a vařit uměla také skvěle. Přeci jenom mě čekala spousta věcí na zařizování, a až se rozjede květinářství, tak i různé akce a rozvážky do krámů… Podle všeho to tu už nějakou chvíli fungovalo i beze mě, ale jak mi to otec vysvětlil, chtěl mi dát už trochu zaběhnutý obchod s tím, že si vybuduji lepší sortiment, a i návrhy zahrad a tak.
Líbilo se mi, že jsem na místě, kde žila moje máma, a pomalu se dozvídal i o další osobě, která byla pro nás všechny zahalena rouškou tajemství, a můj otec o něm nemluvil. Pár lidí ho tu znalo a mluvilo krásně o blonďatých andělech, kteří byli sourozenci. Moje maminka a její bratr. Dokonce jsem našel i staré fotky poté, co můj otec odjel, a já se ocitl sám. Mohl jsem prohledat celý dům.
Radši jsem se na nic neptal, nejspíš bych s otcem už nikdy nepromluvil, a to jsem nechtěl. Den uběhl tak rychle, že jsem se naobědval a už čekal na Montyho, až dojede, a spolu vyrazíme do města. Chtěl jsem najít nějaký dobrý obchod s oblečením, jídlem, a popravdě jsem si chtěl zařídit i nějakého velkého psa, který mi pozemek pomůže hlídat. Tak nějak jsem stále doufal, že se ke mně nastěhuje i Monty. Přeci jen to tu bylo vážně obrovské, a já nestál o to být bez něj ani chvíli.
Montaro
Jak jsem slíbil, tak jsem i udělal. Když jsem byl hotov se zvířaty a byli jsme už po obědě, vzal jsem Kazumi na projížďku na koni. Seděla přede mnou, držela se hřívy a moc si to užívala. Byla opravdu nadšená, na to, jak se jich nejprve bála. Začínal jsem uvažovat o tom, že ji nejspíš pořídím jezdeckého koně, pokud se ji to bude držet i nadále. A jeden kůň navíc se u nás uživí…
Později odpoledne se Hisako a Kazumi rozhodly pro dlouhou procházku, a já mohl v klidu jít za Hiromim s tím, že jsem ale slíbil, že se malé budu věnovat celý další den.
Když jsem byl konečně osprchovaný a vypadal jak člověk a nesmrděl hnojem, sedl jsem do auta a jel k Hirovi.
Jen co jsem k němu dojel, bylo mi jasné, že Boss už je pryč. Viděl jsem kolem domu se pohybovat nějaké lidi. Jen na mě koukli, ale dál se věnovali své práci. Zatroubil jsem, vystoupil z auta, a čekal, až se Hiro objeví.
Hiromi
Osprchoval jsem se, protože ze mě stále bylo cítit to vše, co jsme s Montym dělali a hodil na sebe džíny, tričko a mikinu. Možná pro malé město jsem to přehnal, protože jsem vypadal jak z časopisu, ale moc věcí jsem sebou neměl, když mě otec tak narychlo donutil odjed s ním. Proto jsem chtěl i vyrazit do města, abych si nakoupil věci na domácí užívání a na zahradu. Přeci jenom se budu hrabat v zemi. Je to moje práce a záliba.
„Pane Hiromi, někdo je venku a troubí,“ poklonila se pomocnice, a já se na ni mile pousmál.
„Dobře, děkuji. Až nachytáte večeři, tak můžete odejít, uvidíme se ráno,“ mírně jsem se poklonil a odešel z domu za Montym.
Trochu mi vadilo, že se o mě zase někdo stará, protože jsem věděl, že to zvládnu sám, ale zase… Bylo vidět, že jí na téhle práci záleží, a kdo ví, jaké tu lidi jejího věku mají možnosti. Taky… Nemohl jsem odmítnout otce, aby zase nevymýšlel blbosti, a třeba mě nenutil jít na jeho místo.
„Monty,“ usmál jsem se a políbil ho, když jsem k němu došel a objal ho.
„Hezky voníš,“ přičichl jsem si k němu.
„Co malá? Nechceš jí zítra dovést sem? Chtěl bych sehnat nějakého dobrého psa na hlídání. Poradíš mi? Asi se v tom vyznáš líp než já, že? Nikdy jsem zvíře neměl, a zase na tak velký pozemek to nějakého hlídače chce.“
Montaro
Usmál jsem se, když jsem viděl Hiromiho vyjít ven. Ne, že by tady o sebe lidi nepečovali, ale už to, že se pěkně oblékl, a navíc je míšenec, tu zřejmě vzbudí trochu rozruch.
„Taky pěkně voníš,“ pohladil jsem ho nenápadně po zádech a sjel jsem i na jeho zadeček. „Moc hezky…“
Rozhlédl jsem se kolem sebe. No, nějaký hlídač by nebyl k zahození. Věděl bych o jedné feně, která má štěňata a snad by mohli mít ještě nějaké volné.
Nasedli jsme do auta a vyjeli jsme. Během cesty jsem ukazoval Hiromimu jednotlivé pozemky s domy, a říkal, komu patří. Postupně však zástavba houstla a větší pozemky nahradily menší zahrádky.
„Je tady jeden obchod s potravinami, a druhý, kde koupíš kromě jídla i věci do domácnosti nebo na zahradu. Ale pokud bys chtěl větší výběr, bylo by potřeba zajet do města, asi tři čtvrtě hodiny cesty autem.“
Zajel jsem ke kraji u druhého zmíněného obchodu a vystoupili jsme.
„Tak tady je ten smíšený, a pokud chceš větší výběr z jídla, půjdeme potom do toho druhého. A co se týká psa, tak majitel tohoto obchodu chová Tosa Inu. Pokud ti nevadí pes velký skoro jako medvěd, můžeme se zeptat, jestli má ještě nějaké volné. Nedávno jejich jedna fena porodila šest štěňat.“
Hiromi
„To zní moc hezky. Myslím, že čím větší, tím lepší, ale… Asi mi s výchovou budeš muset pomoct, myslím, že bych ho rozmazlil, a potom by spal v domě s námi,“ zasmál jsem se a vystoupil z auta za Montym.
Bylo vidět, jak můj vzhled budit pozornost. Pohledy ale nesměrovaly jen na mě, ale i na Montyho. Určitě tu musel být dobře známý, přeci jen se tu narodil, ale… Když je místní s míšencem jako jsem já, asi to trochu rozvášní debatu lidí, kteří se při sezení pod sakurou běžně nudí.
„Asi moc vyčnívám, co?“ usmál jsem se, když se na mě Monty podíval.
Nejraději bych ho hned líbal, ale dával jsem si záležet, abych mu tady nezkazil reputaci.
„Tak… Asi prvně pro nějaké potraviny a potom hlavně pro oblečení na zahradu a domácí. Nic jsem si nevzal, jen jedny tepláky, a to je trochu málo na to, že tu chci zůstat. Otec mi věci pošle, ale do té doby… V tomhle rozhodně chodit nebudu,“ zatočil jsem se, aby si mě Monty mohl celého prohlédnout.
Montaro
„Neboj, zvyknou si, hlavně když budou vědět, že ses tu nastěhoval. Kdysi tu prý taky žila jedna rodina, která pocházela odkudsi ze zahraničí, a vycházeli spolu prý dobře. Ale neznal jsem je, když jsem se narodil, byli už pryč.“
Vešli jsme do obchodu, a ukázal jsem Hiromimu, kde najde nářadí, a kde nějaké věci, jako zástěry, gumáky a podobně.
„Náhradní oblečení, jako například tepláky, tu nekoupíš, ale zítra ti dovezu něco od Kioshiho. Je to prcek. Teda…“ změřil jsem si pohledem Hira. „Je jen o něco vyšší než ty, ale mělo by ti to padnout.“
„Vítejte,“ ozval se ženský hlas. „Co budete potřebovat? Pomůžu vám s výběrem. Nebo tady Monty se taky vyzná.“
Zezadu vešla do obchodu Sena. Usmála se na nás a zkoumavě pohlédla na Hiromiho.
„Chtěl bych mluvit ještě i s Aratou.“
„Jen mluvit?“ pozvedla Sena obočí a pousmála se.
„Hm, jo,“ přikývl jsem.
„Tak jo,“ povzdechla si. „Dneska nic…“
„Chci se zeptat, jestli má ještě volné štěně, nebo je už všechny prodal. Tady Hiromi,“ přitáhl jsem si ho k sobě, aby to bylo jasné, „by rád psa.“
„Já nevím, jestli je ještě nějaké volné. Arata je vzadu u psů, tak se ho můžeš jít zeptat. Rád tě uvidí. Já se zatím postarám o mladého pána…“
„Hned jsem zpátky,“ sklonil jsem se a políbil jsem Hira na tvář.
Prošel jsem obchodem dozadu, abych zadními dveřmi vyšel na prostornou zahradu, kde Arata choval své psy. Přímo ve vesnici měli jako jediní prostornější pozemek. Snad i proto měli dům na kraji vsi.
Hiromi
„Byla to má rodina. Ta farma patřila mé matce a strýci, když jejich rodiče umřeli, oni to zdědili, ale po strýcově smrti to maminka musela prodat. Než to koupil otec, tak to chátralo, ale předělal to pro mě, a ten pitomý den, co se střílelo, to na mě napsal,“ usmál jsem se a vešel s ním do krámu.
Trochu jsem se k Montymu přitiskl a přijal jeho polibek na tvář. Muselo být vidět, jak jsou mi jeho doteky příjemné, a hlavně se mi líbilo, jak se nebál přiznat to, že jsem jeho. Vůbec to před tou dívkou neskrýval. Díval jsem se, jak odchází.
„Asi nejste místní, co?“ promluvila na mě mile ta dívka a já se na ni podíval.
„Ne, ale moje rodina byla,“ odpověděl jsem příkře a začal si prohlížet nářadí.
„Jste velmi hezký, nedivím se, že se Montymu líbíte. On má rád jen příležitostný sex, moc bych se na něj nevázala, a popravdě…“ přiblížila se až ke mně a otřela se mi o záda svým pořádným poprsím.
„Byla bych ráda, kdybyste ho přenechal nám. Je spíš mého bratra, který je do něj už roky zamilovaný. Nebo… Můžete se přidat,“ zašeptala mi do ucha, a já se otřepal, jak mi to nebylo příjemné.
Mírně jsem ji od sebe odstrčil a pokládal na pult nářadí které chci.
„Myslíte si, že mu máte co nabídnout?“ znovu se na mě přitiskla a já už pomalu ztrácel klidnou hlavu.
„Myslím, že určitě víc než vy. Nehodlám ho nechat nikomu, a tím myslím… Ni… ko… ho… Rozumíte?“ opřel jsem se čelem o její a trochu zpozorněl, protože mi teprve došlo, že řekla něco o svém bratrovi.
Zamířil jsem směrem odkud Monty odcházel a ta dívka mi byla v patách jak nějaká stíhačka.
Montaro
Když jsem došel dozadu na zahradu, byl Arata právě se štěňaty venku. Měl návštěvu, zřejmě zájemce o jedno ze štěňat. Počkal jsem, až spolu domluví a rozloučí se, a když návštěva odešla, mohl jsem s ním konečně mluvit.
„Monty“ přišel ke mně se svým širokým úsměvem „Zůstaneš? Minule jsi neměl čas.“
„Promiň, ale ne. Mám tady Kazumi na týden a musím se ji věnovat. A navíc…“ pohlédl jsem zpátky k obchodu. „Jsem tu ještě s někým. Potřebuji se tě zeptat, jestli máš ještě nějaké štěně volné. Hiromi se sem nastěhoval a potřeboval by pořádného psa.“
Přistoupil jsem k hrazení, které bránilo se štěňatům rozběhnout po celé zahradě.
„Aspoň na chvíli, Monty,“ přitiskl se ke mně Arata. A objal mě rukama kolem pasu.
„Nezlob se, ale nejde to,“ rozdělal jsem mu ruce a poodstoupil. „Je mi líto, že ti to musím říct, ale mé výlety k vám jsou už u konce. Promiň, Arato.“
„Proč? Je to kvůli tomu, jak jsi přijel z Tokia?“
Měl jsem pocit, že Arata má na krajíčku. Bylo mi ho líto, ale jsem zamilovaný do Hiromiho, a žádný jiný vztah už pro mne nepřipadá v úvahu.
„Ano. Zamiloval jsem se, v Tokiu, a ten člověk bude žít se mnou.“
Hiromi
„Kam to jdete?“ křikla na mě, když jsem instinktivně mířil za Montym, kterého jsem už z dálky viděl, a klukem, který se na něj lepil.
Chytila mě za mikinu a prudce škubla, až jsem slyšel zapraskání, jak povolily švy.
„Tak za prvé slečno, nejsem někdo, kdo by se měl štvát. Za druhé, na mě nesahejte, to může jen jeden člověk, a to je můj přítel, na kterého se nejspíš lepí váš bratr. Doporučoval bych, aby ses mladý muži od něj vzdálil, než ti zlámu všechny kosti v těle,“ došel jsem až k nim a bylo mi jedno, že mi ta holka pořád dál trhá mikinu.
„Přítel?“ podíval se ten kluk na mě vyjeveně a já měl chuť ho praštit.
„Podívejte… Nejsem konfliktní člověk, ale co je moje, je moje, a já se dost snažil, aby to tak bylo. Takže…“ chytil jsem Montyho kolem pasu a přitiskl se k němu.
„Chápu, že jste jeho minulost, ale doufám, že jen to,“ pohlédl jsem na Montyho a musel se držet, abych nebouchnul.
Nechtěl jsem, aby se za mě musel stydět, ale tohle ve mně pěkně bublalo.
Montaro
Měl jsem pocit, jako by se na mě hrnula pohroma ze dvou stran. Byl jsem rád, že si mě Hiromi bránil. Líbilo se mi, jak hned dal najevo, že jsem jeho, a nikomu jinému nepatřím.
Na druhou stranu mi bylo Araty líto. Choval se tak nějak zvláštně. Sena byla vždycky průbojnější. A bránila Aratu. Mám je rád oba dva. Ale Arata se nikdy neprojevil ve smyslu, že by mě měl rád jinak, než jen po stránce sexu. Je to možná tím, že byl vždycky zdrženlivější a nějak moc neprojevoval své pocity. Většinou se stáhl a nechal za sebe jednat právě Senu. A možná právě to byla chyba.
Jenže v tuhle chvíli…
„Je to minulost,“ přitáhl jsem si Hiromiho k sobě a políbil jsem ho. „Od té doby. co jsem přijel, jsem nemyslel na nikoho jiného než jen na tebe. Jen mám teď strach, že i kdyby to šlo, tak pes asi nebude. Mám pocit, že…“ kradmo jsem pohlédl na Aratu.
Sena už stála u něj a něco mu říkala. On ji jen poslouchal se skloněnou hlavou.
„Promiň Hiromi, musím si s ním promluvit. Bude to jen chvilka, nemusíš se ničeho bát, opravdu,“ požádal jsem Hira o chvilku a doufal jsem, že za tu dobu nevybuchne sopka.
Hiromi
Trochu jsem od Montyho couvl, když mě požádal o to, aby si mohl s tím klukem promluvit.
Si dělá prdel? Vážně? Kolikrát s ním spal? Mám ho jako nechat úplně samotného s touhle nebezpečnou bestií? A s tou holkou, co mě pěkně štve, protože mi roztrhla mikinu i tričko?
„Dělej si, co chceš,“ zavrčel jsem na Montyho.
Jedním tahem jsem stáhl roztrhlou mikinu i s tričkem a mrsknul je po té holce.
„Čekám náhradu škody, je to limitovaná série, kterou jsem předváděl pro jednu velkou firmu v Americe. Nebo… Je mi to u prdele. Chci si zaplatit svoje věci, mohla byste prosím?“ naštvaně jsem odešel do krámu.
Nedokázal jsem se krotit, i tenhle „klidný“ výstup byl nad moje síly. Jinak by ten kluk jen tak nestál, ale brodil se ve vlastní krvi. Museli vidět kým jsem, když jsem odcházel s holými zády a tetováním Yakuzy.
Montaro
To nevypadá dobře. Hiromi je pořádně naštvaný, a dokonce si svlíkl i triko.
„Upozorňuji tě, abys na něj nic nezkoušela,“ řekl jsem ještě Seně, když šla za ním, ale ona se jen ušklíbla.
Postavil jsem se před Aratu a zadíval se na něj. Jeho pohled byl stále stočený k zemi a nervózně si mnul ruce.
„Arato,“ chytl jsem ho za bradu, aby se na mě konečně podíval. „Je mi to líto, že to takhle dopadlo. Ale nikdy jsi neprojevil vůči mně nic víc než jen zájem o sex. Nemohl jsem tušit, že…“
„Nech to být,“ otočil hlavu, abych ho dále nedržel. „Je už pozdě něco řešit. Sena měla pravdu, když mi říkala, že ti mám něco říct. Ale já jsem si myslel, že k tomu dojdeš prostě sám.“
„A jak jsem měl, když jste si mě předávali v posteli jako společný vibrátor? Chvilku já a potom ty. To ti nevadilo, že spím i se Senou?“
„No, trochu. Ale myslel jsem, že jednou tě nechá být, a pak…“
„Promiň Arato, že jsem si ničeho nevšiml. Ale něco nám ke společné lásce chybělo. Bylo by to stejně jen jednostranné. Mrzí mě, že jsi se mnou ztratil tolik času, ale jsem do Hiromiho vážně zamilovaný, a už si nedokážu představit na jeho místě někoho jiného. Ani netušíš, kolik jsme si toho oba prošli, než jsme se dostali do téhle fáze, a ani jeden to už nechceme měnit. Byl bych moc rád, kdybyste mu to neměli za zlé. Navíc, jeho rodina tu kdysi bydlela, tak by se dalo říct, že je domácí. Ale to je vedlejší… Můžeš mi to, prosím tě prominout?“
Hiromi
Kašlat na všechno a všechny…
Naštvaně jsem vešel do obchodu a stoupl si k jednomu stojanu, kde jsem si vzal jediné oblečení v tomhle obchodě, a to pracovní zelené tričko. Aspoň něco. Cítil jsem, jak mě ta dívka pozoruje a dost nebezpečně se ke mně přibližuje. Neměl jsem náladu na nějaké kraviny, a už vůbec ne na Montyho minulost. Chtěl jsem to prostě nechat plavat a dělat, že se nic nestalo. Jenže ten vztek…
Žárlím? Je to žárlivost? To je poprvé, co to cítím. Je to tak nepříjemné…
„Ty jsi z Yakuzy? To tetování je nádherné,“ její prsty se táhly po mém těle v místě, kde se značil drak a mě to neuvěřitelně štvalo.
Odstrčil jsem její ruku a podával jí peníze za vše, co jsem si vybral.
„Jasně jsem říkal, že se mě nemáte dotýkat. Je mi to nepříjemné. Chápu, že bráníte svého bratra, ale pro mě je to jen Montyho minulost, a tak vás beru. Nechci vás urážet, nebo cokoliv, ale nezajímám se o nikoho jiného než Montyho,“ řekl jsem už o poznání mileji, i když mě to stálo spoustu ovládání.
„Monty byl vždy náruživý, tak jsme se během noci na něm střídali s bratrem třeba čtyřikrát. Co takhle zkusit čtyřku? Jsi moc pěkný, a míšence jsem nikdy neměla,“ pousmála se natiskla na mě své čtyřky.
Montaro
„Arato, neplač,“ dřepl jsem si k němu, když se posadil na lavičku vedle ohrádky pro štěňata.
„Vážně je mi to líto. Mrzí mě to. Ale už to nezměním a nechci ti ani dávat žádné falešné naděje.“
Otřel jsem mu slzy a pak se podíval na jednoho pejska, který po nás zvědavě pokukoval.
„Podívej,“ ukázal jsem na něj. Vycítí, když se cítíš špatně, nechceš mít smutné pejsky, ne?“
Arata k němu pootočil hlavu, a nakonec se přeci jen pousmál. Utřel si uslzené oči, vstal a nahnul se přes ohrádku. Vzal pejska do ruky, pohladil ho po hlavě, a pak mi ho dal do náruče.
„Tenhle je poslední, který ještě zůstal. Jmenuje se Shiba. Dej ho svému příteli. Sbalím mu všechny věci, které pro něj potřebuje.“
„Budeš v pohodě?“
„Budu, neboj…“
„Arato, určitě se najde někdo, kdo tě bude milovat. Co třeba ten mladej, co sem jezdí za svojí tetou a strýcem? Stejně bych řekl, že sem jezdí kvůli tobě, co?“
„No, možné to je, ale já se spíš viděl v tobě.“
„Dej mu šanci…“
„Uvidím. Možná až se z toho dostanu…“
„Podívej, i teď sem pokukuje,“ ukázal jsem na druhé konec zahrady, kde přecházel právě zmíněný kluk, a nenápadně se po nás díval.
Teda, nejspíš si myslel, že je nenápadný…
„Tak běž, než si to rozmyslím, a ještě tě tvému příteli ukradnu,“ vystrčil mě Arata do obchodu a sám zamířil do domu, aby mi sbalil věci pro psa.
Takhle rozhodný měl být i předtím. Neměl vyčkávat. Ale na druhou stranu… nepotkal bych Hiromiho.
Hiromi
„Sena, tak se jmenuji, a ty jsi Hiromi, že? I jméno máš pěkné. Podle oblečení bych řekla, že jsi bohatý… To je velmi pěkná kombinace. Ještě nikdy jsem se nezamilovala, ale myslím… Možná bych se kvůli tobě překonala,“ usmála se a políbila mě na tvář, jak kdyby to nebylo vůbec nic.
Znovu jsem ji odstrčil, ale mnohem rázněji než předtím.
„Nikdy jsem ženu neuhodil, a ani nyní to neudělám. Zbytek peněz si nechej!“ prsknul jsem po ní a navlékl si to pracovní tričko.
Bylo mi jedno kolik to je, je to její věc, prostě jsem se jí jen chtěl zbavit. Vytáčela mě i její přítomnost.
Už jsem dál nechtěl být v její přítomnosti, a tak jsem se vydal ven z obchodu i s tím, co jsem nakoupil. Vzteky jsem nevěděl kam se mám dívat, jak jsem chtěl někoho zmlátit.
Montaro
Skoro jsem vešel, když jsem uslyšel Hiromiho hlas. I když se snažil být klidný, cítil jsem v něm tu naštvanost. Zůstal jsem stát za plentou, dokud neodešel, a pak jsem teprve vešel do obchodu.
„Říkal jsem ti, že ho máš nechat na pokoji. Čemu jsi nerozuměla?“ zamračil jsem se na Senu.
„Co jsi tu jako zkoušela?“
„Víš, Monty, nesnáším, když někdo ubližuje mému bráškovi. Takže…“
„To jako měla být odplata nebo co? Nebo sis myslela, že Hiromi po tobě hned skočí, a já přiklušu za Aratou?“
„A proč bys nemohl? Víš, že tě Arata miluje. Proč jsi ho prostě odkopl!“
„Seno! Tak za prvé, ani jednou nic nenaznačil. Za druhé, jsme si to už vyříkali, a ty bys mu měla konečně dát prostor, aby se začal starat sám o sebe. A za třetí, když jsi věděla, že mě miluje, proč jsi se mezi nás cpala, a pokaždý, když jsem kývnul tak jsi roztáhla nohy?!“
Za facku, kterou mi teď dala, by se nemusel stydět ani chlap. Pes jen zakňučel a víc se mi schoval do náruče.
„Nech toho, Seno! Monty má pravdu!“ křikl na nás náhle Arata, který se objevil v obchodě s věcmi pro psa. „Promiň, Monty,“ dotkl se mé tváře.
„Proč to necháš jen tak?!“ rozčílila se na něj Sena.
„Nech to být. Nedělej mi to ještě horší, Seno,“ řekl Arata rozhodným hlasem, ale v očích jsem stále viděl ten smutek. „Nech to už být, ano?“
„Na!“ odfrkla si Sena a pak mi cpala nějaké peníze. „To je výdavek pro toho…“
„Hiromi,“ doplnil jsem jeho jméno. „Hiromi Moon.“
„Tak tomu svýmu měsíčkovi dej ty prachy.“
„Nech si je. Ještě mi řekni, kolik mám dodat, abych zaplatil štěně,“ podíval jsem se na Aratu.
„Nic. Je to dárek. Doprovodím tě ven, pomůžu ti s věcmi a musím tvému příteli říct, co všechno Shiba potřebuje.“
Sena si naštvaně založila ruce na prsou a jen se zamračeně dívala, jak vycházíme ven a míříme k autu Ani vyprovodit nás nešla.
Hiromi
Shodil jsem věci vedle auta a naštvaně přecházel sem a tam. Byl jsem tak naštvaný. Nesupělo mě ani tak to co udělal Monty, ale ta holka… Dlouho jsem neviděl tak nafoukanou a protivnou ženskou, která by mě dokázala tak vytočit.
„Dylene? Jsi to ty? Jak je… Ach…“ vrhl se na mě nějaký muž a pevně mě stiskl v náruči.
Jeho síla mě na moment vyřadila z provozu a snad i vyrazila dech, jak jsem to nečekal. Byl vážně vysoký a nabušený, až mi proletěla hlavou myšlenka, že takový tu nemá co dělat. Ale zase… Farmáři takový byli.
„Poč… Počkejte… Co to sakra… kurva… Pusťte mě!“ křikl jsem na tu gorilu a on konečně povolil sevření a postavil mě na zem.
Tipl bych, že byl podobně starý jako můj otec a matka. Podle jeho překvapeného výrazu jsem nedokázal poznat, co ode mě vlastně chtěl. Nějak jsem zapomněl na svou zlobu, protože tohle mě naprosto šokovalo.
„Jak se jmenuješ chlapče?“ zeptal se a já viděl tu prosbu v jeho očích, na kterou jsem nedokázal neodpovědět.
„Hiromi… Hiromi Moon,“ řekl jsem a nespouštěl ho dohledu.
„Ach, odpusť. Syn Rose a… A toho šmejda, že? Omlouvám se, myslel jsem… Doufal jsem, že jsi Dylen,“ smutně svěsil ruce, a ještě mě naposledy pohladil po tváři, než se oddálil.
„Jsi celý tvůj strýc. Vím, že to není možné, je mrtvý, ale přesto... Bylo to jako vidět ducha,“ dodal a chtěl odejít, než jsem ho zastavil.
„Znal jste ho? Můžete mi o něm něco říct?“