Montaro
Bylo příjemné spát takhle venku. Ani nevím, jestli jsem usnul dřív já nebo Hiromi. Ale když při rozbřesku vstal, a pak zase vlezl za mnou pod přikrývku, probudil jsem se. Podíval jsem se na hodinky… Byl čas se pomalu sbírat. Bylo něco po půl šesté a opravdu doba na to, abych se opláchl a oblékl.
„Hiromi,“ opatrně jsem se ho dotkl a políbil ho na tvář. „Promiň, že jsem otravný, ale potřebuji se vysprchovat, abych mohl jet ke Kioshimu. Jen… Nemohl by mi Haruna půjčit něco na oblečení? Kimono je v divném stavu a nechci si ho znovu oblíkat.“
Hiromi
Protáhl jsem se a nelibě otevřel oči, které jsem před chvílí zavřel. Podíval jsem se na Montyho a tak nějak instinktivně si ho přitáhl pro ranní polibek. Bylo mi jedno, co si o tom myslí, pokud si to mám poslední dny zapamatovat, chci všechno.
„Dobře… Tak běž do sprchy a já skočím za Harunou. Jen doufám, že ho nevzbudím, je dost protivný, když má to ranní vstávání,“ zasmál jsem se a mrknul na Montyho, jako že mám na mysli právě tohle buzení.
Pomalu jsem se zvedl a stáhl do ruky peřinu s polštářem, abych je odnesl do pokoje.
„Když si sem tu matraci donesl, tak si ji odnes zpátky,“ plácl jsem ho po zadku a rychle běžel do domu.
Měl jsem po ránu nějakou hravou, a že se to často nestávalo. Prostě jsem chtěl být s ním, a po zbytek času, co nám zbýval, jsem chtěl ukázat, jaký doopravdy jsem, když miluji. Bylo mi jedno, že to nejspíš nikdy nepochopí, ale já to chápal. Já svoje city znal, a že za těch pár dní byly hlubší než propast.
Montaro
Ranní vstávání Haruny bych fakt chtěl vidět, pomyslel jsem si s úsměvem.
Bohatě mi stačí to moje, a Haruna, takový nervák, když ho někdo v něčem vyruší, tak to musí být teprve paráda.
Popadl jsem matraci a zamířil do Hiromiho pokojů. Ještě před dveřmi jsem ji pořádně oprášil a pak ji šel uložit zpátky do ložnice. Hned na to jsem zamířil do koupelny, abych se opláchl. Nějak jsme to v noci nestihli, a tak ta ranní sprcha opravdu bodla. Hodil jsem na sebe čistou yukatu, která visela v koupelně.
Ještě, než jsem zašel do kuchyně, zastavil jsem se v obýváku, abych napsal tátovi zprávu, že jsem už vzhůru a v pořádku a že dorazím domů včas.
Podíval jsem se oknem ven, kde se i slunce začalo probírat a postupně osvětlovalo tu hezkou zahradu, o kterou se Hiromi tak dobře staral. Když někdo dělá takové věci, nemůže být zlý člověk. A to Hiromi určitě není. Možná i proto ho mám tolik rád.
Měl bych se probrat. Je to jen chvilková záležitost a jen co odjedu, zapomene na mě a nebude trvat dlouho a někoho si najde. Zvlášť teď, když se ví, že je syn Bosse, bude mít spoustu nabídek. Raději jsem na to přestal myslet a zamířil do kuchyně uvařit kávu a čaj, a připravit snídani.
Hiromi
Hodil jsem na sebe jen yukatu a vyrazil za Harunou. Už od schodů mi bylo jasné, že jejich ranní vstávání je víc, než bouřlivé, a že mé vyrušení přijme s jasným despektem. Zaťukal jsem a čekal, než se dveře po nějaké chvíli otevřely.
„Chceš chcípnout?“ zeptal se hned, co mě uviděl.
„Jen… Potřeboval bych nějaké oblečení pro Montyho, nejsem jeho velikost. Mohl bys mi něco půjčit?“ usmál jsem se.
„Zabiju tě…“ zavrčel a otočil se do pokoje.
Po chvíli se vrátil s nějakými kalhotami a tričkem i mikinou, které měl úhledně srovnané na kupce. Vrazil mi to do ruky a bez dalších slov přede mnou práskl dveřmi, aby se po chvíli zase z pokoje ozývaly ty spokojené hlasy. Tak trochu jsem jim tohle ranní vstávání záviděl, protože bych si klidně dal taky od Montyho říct. Jenže on si stále držel ten svůj chladný odstup a nehodlal z něj ustoupit. Bohužel…
Vracel jsem se zpět do pokoje, když jsem zahlédl Motyho v kuchyni, jak připravuje snídani. Odložil jsem věci na židli u stolu a došel k němu, abych ho zezadu objal. Přitiskl jsem se na jeho široká záda, která tolik hřála a prostě si jen užíval jeho přítomnost. Už nám moc času nezbývalo, tak jsem si to chtěl pamatoval do poslední minuty, než… Měl jsem už dávno promyšlené, jak uteču v poslední den, když bude spát… Nemohl jsem se s ním rozloučit… Nemohl jsem… Nemohl…
Tak moc jsem se do něj zamiloval a on to ani netušil. Dnes před odjezdem, jsem měl ještě plány, které jsem musel udělat. Nic jiného mi také nezbývalo.
„Monty…“ zašeptal jsem, a ještě víc se k němu přitiskl, aby neviděl moc tvář, v které se odrážela ta bolest, která se každým dnem zvětšovala.
Montaro
Byl jsem tak zabraný do dělání snídaně, že jsem ani neslyšel Hiromiho přijít. Zaregistroval jsem ho, až když se mi přitiskl na záda. Přivřel jsem oči a na moment se moje ruce zastavily, jak to bylo příjemné.
„Už to bude hotovo,“ pokračoval jsem v krájení zeleniny. „Co Haruna, byl moc naštvaný?“
Naskládal jsem zeleninu na tácek k ostatnímu jídlu. Chytl jsem Hiromiho za ruce a rozpojil jsem je, abych se mohl otočit.
Na moment se naše oči střetly, a já najednou měl chuť ho pevně obejmout a líbat se s ním.
Takový ten zvláštní pocit se mi roztahoval tělem. Ale... nebyla to to touha po sexu, po jeho těle. Bylo to něco jiného. Něco, na co jsem už dávno zapomněl, že vůbec existuje. Něco, co jsem si bál připomenout, kdykoliv jsem s někým byl, abych pak nemusel znovu utíkat před zklamáním.
Jsem velký chlap, nejdu pro ránu daleko, když je potřeba, ale v tomhle… V tomhle jsem prostě srab.
„Tak jdeme jíst,“ jemně jsem Hiromiho posunul, abych mohl vzít tácek s jídlem. „Vezmi kávu, ano?“
Zamířil jsem ke stolu. Čekal jsem, až se Hiromi také posadí, abychom mohli začít společně jíst.
Hiromi
Tiskl jsem se na něj, a když se na mě otočil, chtěl jsem víc. Aspoň něco, co by mi ukázalo, že mu nejsem lhostejný, ale... Opět mě odstrčil.
Ta bolest, co mi sevřela srdce byla šílená. Věděl jsem to... Nejednou mi to říkal... Ale... Ale...
Zamilovanému člověku prostě nefungují oči ani uši. Zblázním se z toho.
Nedal jsem to a na moment si tu horu svalů otočil k sobě i s tím jídlem. Políbil jsem ho, protože jsem to potřeboval, a to moc.
Spojil jsem naše rty a jen něžně se jich dotkl, než jsem se zase oddálil a vzal obě kávy, abych je dál na stůl.
Posadil jsem se a čekal, až dojde ke mně i on.
Montaro
Překvapil mě svým polibkem, ale měl jsem plné ruce na to, abych ho mohl třeba obejmout, či odstrčit. Snídaně pak proběhla v tichu. Ani jeden jsme nic neříkali. Najednou to bylo takové zvláštní. Nevím, co se vlastně stalo. Možná to bylo tím, co všechno se včera stalo a tohle jsou ještě dozvuky těch nervů?
Dojedl jsem a dopil svou kávu. Podíval jsem se na hodinky a pak jsem vstal.
„Budu už muset jít. Jen jsem tě chtěl poprosit o ty sazeničky. Mohl bys? Teda, jestli ti to nevadí…“
Najednou jsem měl pocit, jako bych Hiromiho i tímto obtěžoval. Jako by se mu ani nechtělo tohle udělat. A to ještě potřebuji odvézt. Vlastně… Není problém si zavolat taxi. Co se tu, sakra, děje?
Hiromi
Věděl jsem, že je něco se mnou špatně. Čím víc se všechno blížilo, tím víc jsem nemohl ovládat to, co šlo napovrch. Vší poslední silou, jsem to vtáhl do sebe. Podíval jsem se na něj a stáhl si vlasy z čela.
„Tak jdeme hned, zrovna budou nakvétat. Potom tě odvezu za autem."
Zvedl jsem se od stolu jako by nic a vzal oblečení, abych mu ho podal.
„Mělo by ti vše dobře být."
Vydal jsem se do pokoje, kde jsem na sebe hodil tepláky a mikinu. Vyšel jsem ven a porozhlédl se po tiché, právě se probouzející zahradě.
„Tak jaké se ti líbí? "
Montaro
Vyšel jsem ven za Hiromim a rozhlédl se po zahradě.
„Některé jsou tam a další za domem,“ ukázal jsem k rostlinám.
Vzali jsme z blízkého zahradnického domku menší bednu a nářadí a šli na věc. Ukazoval jsem Hirovi, které bych přesně chtěl, a on je vyrýpával a ukládal do bedny, kterou jsem za ním nosil.
Měl jsem na chvíli pocit, jako bych byl doma na farmě, až na to, že ty rostliny byly jiné, než normálně sadím.
„Máma bude mít určitě radost. Moc ti děkuji,“ políbil jsem Hiromiho, když ještě upravoval rostlinky v bedně, aby přežily dopravu. „Kdybys chtěl, můžeš někdy přijet k nám na farmu. Teda… Pokud budeš mít čas, když jsi teď syn Bosse a určitě jednou přebereš jeho post.“
Zamyslel jsem se nad tím, co Hiromiho vlastně čeká a v duchu jsem mu vysílal prosbu, aby na sebe dával pozor.
Nerad bych jednou dostal zprávu, že se mu něco stalo. Už jen to, že se nejspíš něco podobného událo mezi našimi táty…
Myslel jsem na to, co by se mohlo Hiromimu stát a co se mohlo stát právě mezi jeho a mým tátou, že to narušilo jejich dobré přátelství. Nejspíš to ale bylo něco hodně špatného. Podle náznaků… někdo umřel… A já bych nerad, kdyby se historie opakovala a obětí by byl právě Hiromi.
„Tak jo, musím už jet,“ mrknul jsem na hodinky a zjistil, že čas opravdu pokročil. „Ještě si musím sbalit kimono. A jo… jen se chci ujistit, že jsem to pochopil správně… Mám jet teda rovnou do těch koupelí?“ položil jsem bednu na verandě a zamířil dovnitř, abych si mohl sbalit špinavé věci.
Hiromi
Správně a důkladně jsem všechny rostlinky oddělil a vkládal do bedýnky. Musel jsem je i trochu zalít, aby cestou nezvadly, to by potom nebyly k použití.
„Určitě za tebou na farmu přijedu. Už jen proto, že chci vědět, jak to mezi tvými rodiči a mou mámou bylo. Ale… Taky… Tě budu chtít vidět. Nemůžu říct kdy to bude, přeci jen… Musím poznat toho člověka, co si říká můj táta,“ povzdechl jsem si a sebral ze země nářadí, abych ho šel uklidit do zahradního domku.
Zatajil jsem informaci, že na otcovo místo nenastoupím, ale to budu muset projednat i s ním. Prostě si myslím, a vím, že na tuhle pozici se Haruna hodí mnohem víc, už jen proto, že mu nedělá problémy zabít člověka. Mě rozhodně to vadí.
Uklidil jsem věci a umyl se. Cestou k domu jsem ještě natrhal pořádný puget těch nejhezčích květin a svázal je stužkou, aby se to hodilo do barvy. Došel jsem k domu a sebral ze země bednu se sazeničkami a puget vrazil právě přicházejícímu Montymu do rukou.
„To je pro tvoji maminku, že ji pozdravuji. Nejspíš to budou ty, které má ráda, podle toho, jak se o tenhle druh moje máma starala a říkala, že je měla její nejlepší kamarádka v oblibě. Nikdy jsem se moc neptal, dost ji tyhle věci bolely, ale určitě jí byla tvoje máma. Tak jdeme,“ ukázal jsem k autu a v kapse mi zacinkaly klíče.
Uložil jsem krabici dozadu do kufru a nasedl, abych Montyho odvezl. Ještě jsem s ním vystoupil, a když si bral sazeničky, políbil jsem ho. Ne, jen tak něžně, ale se vším, co k němu cítím.
„Ano, uvidíme se tam. Tady máš adresu,“ ještě jednou jsem ho políbil a papírek s adresou mu dal do kapsy.
Potom jsem se vydal na cestu domů a splnit plán, který jsem ještě před lázněmi měl.
Montaro
„Je pravda, že máma tyhle květiny ráda má,“ udiveně jsem se díval na ten pugét, který mi Hiromi strčil do ruky.
Když jsme dojeli před dům, vzal jsem své věci pod paži a bedýnku s kytkami. Málem mi to vypadlo, když si mě Hiromi přitáhl pro polibek. Začínal jsem pomalu přemýšlet, co on ke mně cítí. Tohle nejsou normální projevy člověka, s kterým je někdo jen kvůli sexu. Nebo ano? I když je pravda, že častokrát jsem se polibkem loučil po probdělé noci u někoho…
Vydal jsem se nahoru. Musel jsem si nechat od správce přivolat výtah a nahoře pak nohou jemně kopnul do dveří, aby mi někdo přišel otevřít.
„Ty nemáš klíče?“ ukázal se táta, ale hned na to udiveně hleděl na to, co držím v rukách.
„To je pro mámu. Vezmi ji to, prosím tě, aby to neuvadlo, ano? Tu kytici ji dej zatím do vázy, než pojedeš domů. Je to od Hiromiho.“
Zanesl jsem bedýnku se sazenicemi do nechladnějšího koutu v bytě, aby vydržely.
„Hlavně na to nezapomeň. Mělo by se to ještě pokud možno, dneska zasadit,“ dodal jsem ještě, když už jsem seděl v kuchyni a díval se na tátu, jak dává kytici do vázy.
„To jsou máminy oblíbené,“ pokýval hlavou.
„Vybíral je sám Hiromi. Podle všeho jeho máma něco takového zmínila, když ještě žila.“
„No počkej. Teď mi došlo… Proč to mám brát já? Ty jsi to zařídil, tak to můžeš odvézt, ne? Máš v autě dost místa.“
„Nejedu domů. Vrátím se až za dva dny. Dneska odjíždím k horkým pramenům,“ oznámil jsem to jako hotovu věc. Nechtěl jsem se ptát. Jsem dospělý a táta by to měl akceptovat.
„Na farmě to beze mne ještě ty dva dny vydrží.“
Táta se na mě otočil a mírně se zamračil. Moc se mu to nelíbilo, ale tak nějak tušil, že se mnou nehne. Prostě jsem byl tvrdohlavý po mámě. Ta, když si něco umane, tak s ní nepohne ani Buddha.
„Tak, kdy se chceš vrátit?“
„Nejspíš v neděli v noci. Záleží, kdy z tama budeme odjíždět.“
„A s kým jedeš?“
„S Hiromim…“
Hiromi
Pomalu a jistě jsem si uvědomoval, jak moc miluju toho chlapa, od kterého jsem právě odjížděl. Nemohl jsem si pomoct, ale moje srdce vždy tak šíleně tlouklo a chtělo jen jeho. Moje láska k němu každý den rostla, a já se bál dne, kdy budu už usínat zcela sám.
Dojel jsem domů a pobalil si věci do lázní. Převlékl jsem se do džín a trička. Hodil jsem na sebe bundu a helmu a vyrazil k motorce. Batoh jsem si upevnil na záda a vyrazil za klukama, s kterýma jsem si potřeboval něco zařídit.
Dojel jsem před bar a během chvíle se už bavil s Akim a Kurou. Byli jediní, kdo mi mohl pomoct.
Montaro
Těch pár hodin, kdy jsem byl sám, uteklo jako voda. Sbalil jsem si všechny věci, protože jsem z lázní chtěl jet už rovnou domů Podle adresy, kterou mi Hiromi dal, to bylo tak v polovině cesty k nám domů a byla by hloupost, abych se vracel sem a pak zas znovu zpátky.
Špinavé věci, které jsem si donesl, jsem pověsil a přidal k tomu lístek, aby to Kio nezapomněl odnést do čistírny. Myslel jsem, že mě táta za to zakrvácené haori zabije, ale nic neříkal, když to viděl. Bylo mu jasné, že se to nedalo ovlivnit a určitě byl rád, že to odneslo jen haori.
Než se Kioshi s tátou vrátili od doktora, stihl jsem uvařit i oběd. Dneska jsme si slíbili, že poobědváme všichni.
Ať už jsem ale dělal cokoliv, stejně jsem pořád myslel na jediné. Na Hiromiho. Na to, co právě dělá, na to, že jsou to poslední dvě noci, kdy budeme spolu. Na to, co bude, až se rozejdeme každý na svou stranu.
Nesmím dát najevo, že jsem z toho už teďka divnej. Prostě nesmím. Už tak to asi bude těžší, než jsem si myslel, a kdyby mě Hiro odmítl, bylo by to horší. Dal jsem si slib, že na to nebudu myslet po celou tu dobu, co budu s ním. Prostě si v klidu užít horké prameny, masáže a sex s ním, a pak odjet domů… Co bude potom, to bude. S tím se už nějak smířím.
Hiromi
Strávil jsem s nimi hezké odpoledne. Vše mi tak rychle uteklo, že jsem se brzo chystal na cestu. Chtěl jsem tam být dřív, už jen proto, že kousek od nás měl pokoj Haruna s mou sestrou. Ještě jsme neměli možnost spolu pořádně mluvit, takže to byla dobrá příležitost.
Domluvil jsem s klukama, že z lázní pojedu za nimi a aspoň tři dny se u nich vzpamatuji. Pak jsem se s nimi rozloučil a nacpaný skvělým Akiho jídlem se vydal na cestu.
Jelo se mi dobře, silnice skoro prázdné a pěkné počasí. Dorazil jsem právě ve chvíli, kdy se s taškami hnal ke dveřím Haruna, a přitom se pořád díval, kde je nějaká obsluha.
Montaro
Ryu byl nakonec v práci jen chvíli. A to jen proto, že si nedal říct, že má zůstat doma, protože je zraněný. Ale nakonec ho odvezl i přivezl jeho táta, protože měl o něj starost. Společně jsem se pak naobědvali a musel jsem uznat, že to byl příjemně strávený čas.
Táta se pak pomalu sbalil a vyrazil o něco dříve než já. Přeci jen má delší cestu. Já ještě musel počkat, až mi Bossova ochranka přiveze auto, které zůstalo u té restaurace. Naštěstí nemělo na sobě ani škrábanec.
Ryu a Kioshi byli navýsost spokojení. Kio měl konečně sundanou sádru a hned se ujal péče o svého zraněného přítele. I když byli milí, přesto jsem viděl, jak by mě nejraději vyprovodil hned s tátou, aby mohli mít pro sebe konečně to své soukromí.
Když se blížila čtvrtá hodina odpolední, konečně jsem vyrazil i já. Své obavy z toho, co bude pak, až se s Hiro rozloučíme, jsem schoval někde do koutku svého mozku. Teď jsem se těšil na to, jak si společně užijeme následující dva dny. Opravdu jsem se těšil jako puberťák, když jde na své první rande.
Něco málo před šestou jsem dorazil do cíle. Našel jsem si volné místo na parkování, vytáhl věci z auta, a pak si to už s bušícím srdcem namířil do recepce hotelu.
Hiromi
„Kurva, pohni a pomoz mi s jednou taškou," křikl na mě Haruna a už mi ji dával do ruky.
Jen jsem se usmál a pohledem zkontroloval kolik zavazadel na tři dny berou.
„Zůstaneme tu na týden, protože si chceme odpočinout, otec nám to zařídil. Budeš tu potom s námi?" usmála se na mě sestřička a políbila na tvář.
„Bohužel, musím se poznat s otcem," pousmál jsem se, ale muselo být vidět, jak se na to netěším.
„Chápu."
Vešli jsme dovnitř a přihlásili se na pokoje. Na recepci jsem nahlásil, že až dojde Montaro, že mi dají vědět na pokoj k Harunovi. Věci jsem si dal k sobě a sundal bundu. Potom jsem se vydal za sestrou si popovídat.
Překvapilo mě ale, že se telefon z recepce ozval už tak brzo, a já se staženým žaludkem šel vyzvednout Montyho. Bál jsem se, ale když jsem ho viděl, hned jsem se začal usmívat, a hned ho políbil. Bylo mi jedno, kdo se dívá, byl jsem rád, že je tu se mnou.
„Jaká byla cesta? A našel jsi to hned?"
Montaro
Řekl jsem si, že myšlenky na to, co bude, až odsud odjedeme, nechám být. Teď jsem s Hiromim a nechci ničím kazit naše poslední chvíle…
Když jsem ho uviděl, jak přichází na recepci, popadl jsem tašku a vyšel mu s úsměvem naproti.
„Našel jsem to v pohodě,“ sklonil jsem se k němu a políbil ho, jako bychom se viděli, kdo ví, po kolika dnech. „Nepřijel jsem pozdě?“
Narovnal jsem se a rozhlédl se kolem sebe. Bylo to tu opravdu hezké a bylo jasné, že tohle není obyčejný hotýlek u horských pramenů. Už podle toho, jací lidé se kolem pohybovali, a jak se chovala obsluha, bylo jasné, že tenhle patří mezi TOP, a hlavně pro TOP klientelu.
„Mám pocit, jako bych byl v pohádce,“ zasmál jsem se. „Je to tu opravdu krásné. Kde máme pokoj? Už ses ubytoval?“
Hiromi
Přitiskl jsem se k němu, jako kdybych byl zamilovaná poblázněná holka, a ještě jednou ho políbil, než jsem se otočil k dlouhé chodbě.
„Jo, byl jsem tu trochu dřív, víš… S někým jsem tu kecal,“ šibalsky jsem se usmál a chytil ho za volnou ruku, abych ho dovedl do pokoje.
„Je to tu vážně nádherné, a prý přímo koupele a lázně jsou neuvěřitelné. Horká voda stoupá přímo z pramenů a neustále se mění. Masáže solí pomáhají tělu a další procedury, které musíme určitě zkusit.“
Vedl jsem ho chodbou až před náš pokoj a kartou ho otevřel. Ukázala se široká chodba a zatím hned obyvák s dvěma pohovkami, které byly namířené přímo na televizi. Dál tu byla neskutečně veliká koupelna se zapuštěnou prostornou vanou tak pro čtyři lidi, kolem které byly nahřáté kameny, které působily jako topení. Dál jídelna a ložnice s pořádným letištěm. Když jsme se podívali z okna, koukal na nás již vyhřátý menší kamenný bazén, z kterého stoupala pára.
„No… Myslím, že to je opravdu pohádka,“ usmál jsem se a ukázal na skříňku, kde jsem měl už vyndané věci.
„Tak… Co zkusíme jako první? Jídlo?“
Montaro
Rozhlížel jsem se kolem sebe. Byla to opravdu krása. Už jen ta recepce se mi líbila, a když Hiromi otevřel pokoj, málem mi spadla brada.
„Je to paráda,“ vyhlédl jsem ven na terasu, kde z bazénku stoupala pára a já měl chuť do něho hned vlézt.
„Večeři bych nechal na později. Teda pokud nemáš hlad,“ vzal jsem tašku a do skříně si uložil pár věcí, které jsem si myslel, že bych mohl potřebovat. Nechtěl jsem vybalovat celou kabelu. Přeci jen jsem v ní měl věci na 14 dní, a tak dlouho tady určitě nebudeme.
„Nevadilo by ti, kdybychom se nejdříve vykoupali? Ale jestli máš hlad, tak klidně můžeme objednat jídlo hned.“
Přitáhl jsem si Hiromiho zády k sobě a objal ho. Pohladil jsem ho po břiše…
„Tak co nám odpoví tvůj žaludek?“ políbil jsem ho na rameni.
Hiromi
Zasmál jsem se a ruku stáhl dozadu na jeho stehno po kterém jsem ho pohladil.
„Můj žaludek je najedený, ale... Jiná část mého těla by něco chtěla," přitáhl jsem si jednu jeho ruku ke rtům a pomalu mu každý prst zvlášť olízl a vsál do pusy.
Potom jsem se od něj vzdálil a začal si cestou do koupele stahovat věci. Otevřel jsem balkónové dveře a rychle vklouzl do té teplé vody.
Montaro
Musel jsem se usmát nad Hiromiho odpovědí, ale když mi olizoval prsty, cítil jsem mrazení v zádech.
Takže jiná část těla… A koupel…
Svlékl jsem se a následoval Hiromiho. Ponořil jsem své tělo do té příjemně horké vody. Posadil jsem se vedle něj a pohodlně se opřel.
„Takže jiná část těla, ano?“ řekl jsem po chvíli koukání do přírody. Opravdu tu bylo hezké všechno, a dokonce i ten výhled.
„A kterápak to asi je? Tahle?“ dotkl jsem se jeho ramene a prsty pomalu táhl po ruce až pod vodu k zápěstí.
„Nebo tahle?“ přesunul jsem ruku na jeho stehno a pohladil ho po něm.
„A co tahle?“ promnul jsem jeho penis a varlata.
„Nebo že by to byla tahle část těla?“ zajel jsem prsty trochu níž a zatlačil jsem na jeho dírku.
„A téhle by to nebylo líto?“ zvedl jsem druhou ruku a prsty přejel po jeho rtech.
Hiromi
Zatajil se mi dech, když mi prsty jezdil po těle a dotýkal se už tak moc rozpálených míst. Okamžitě jsem cítil to vzrušení, které se mi roztahovalo tělem a dělalo si své. Vše se ve mně stahovalo, jak mezi námi lítaly ty jiskřičky vášně, které mezi námi jsou. Nejspíš nikdy nedokážeme jeden odmítnout přítomnost toho druhého, a to jsem ve svém životě cítil poprvé. To taky bylo to, čeho jsem se tolik nechtěl vzdát.
Nadzvedl jsem se a přesedl si na jeho klín. Trochu jsem mu zadečkem přejel po jeho penisu a ukázal mu tím, že myslím jen na to jedno. Mírně jsem pootočil hlavu, abych se s ním mohl líbat, a ještě předtím řekl: „Všechny části mého těla chtějí tebe.“
Ano… Naprosto a jen jeho.
Montaro
Užíval jsem si toho, jak jsem prsty kopíroval jeho svaly. Vnější i vnitřní stranu stehen, dotýkal se jeho pokladů a konečky prstů druhé ruky přejížděl po jeho rtech. Byl naprosto úžasný už jen takhle… Prostě dokonalý… Klidně bych ho tak hladil celý večer.
Když se však usadil na mém klíně, a ještě se zavrtěl, tak tahle představa, jako ho hladím po celém těle jen tak, byla rázem pryč.
Skoro okamžitě jsem se vzrušil. Ne, že by to se mnou nedělalo nic už předtím, ale tohle… Erekce nastoupila během okamžiku. Nevím, jak to Hiromi dělá, ale s ním to vždycky přijde náhle, nečekaně a snad kdykoliv, když se o mně, byť jen otře.
Jednou rukou jsem si ho přichytil pod bradou, aby se polibek ničím nepřerušil. Druhou rukou jsem ho hladil po břiše a postupoval jsem níž. Zajel jsem mu mezi stehna a víc je od sebe roztáhl.
„Tak všechny části, říkáš?“ přerušil jsem nakonec polibek. „Tak to musíme vylézt ven. Aspoň tady na břeh…“
Pustil jsem mu bradu a chytl ho do náruče. Zvedl jsem se i s ním a hned ho opatrně položil na okraj bazénku.
„Dlouho jsme v té vodě nebyli. Ale to nevadí, vynahradíme si to potom,“ zašeptal jsem u do ucha a jemně ho skousnul.
Na víc jsem nečekal. Přitáhl jsem si ho blíž, že mu nohy visely přes okraj a máčely se ve vodě. Nahnul jsem se znovu nad ním, a zatím, co jsem se s ním líbal, otíral jsem se svým nabuzeným rozkrokem o jeho zadeček.
Hiromi
Slastně jsem zasténal, když mě vytáhl na ten okraj bazénku a skousl mi ucho. Moje tělo už dávno šílelo, a nemohl jsem se zbavil toho chvění, které se do mě přímo vpíjelo. Šílel jsem po něm… Tak jako vždy, když je se mnou, a já vím, že to budeme dělat. Dávno to pro mě nebyl jen sex. Prostě jsem mu patřil. Sice to všechno mělo trvat jen pár dní, ale stálo to za to. Stálo to za to všechno.
Nohy jsem pokrčil a zapřel je o rantl bazénu, aby mohl ještě víc otírat tu nabuzenou erekci o moje půlky. Chtěl jsem ho už v sobě… Za tu dobu, co jsem byl s ním, jsem si už zvykl, jak moc velkého ho má, a cítil jsem se dost roztažený, aby si mě mohl kdykoliv vzít. Ale předehra… Bylo to vždy něco víc... krásného...
„Monty,“ zašeptal jsem a trochu vyšel jeho penisu vstříc, aby cítil, jak jsem nadržený já.
Montaro
Hiromi zvedl nohy a zapřel je o okraj bazénku. Pro mne to bylo, jako by mi řekl: Vezmi si mě hned.
Čím víc se o mně otíral, tím častěji jsem zavadil o jeho dírku. Byl mokrý už z vody a teď jeho vstup vlhnul od mých kapek rozkoše, které jsem propouštěl, připravujíc se na vstup.
Podebral jsem si ho pod rameny, abych zabránil tomu, že se mi odsune v tu nejnevhodnější chvíli.
Pevně jsem si Hiromiho zapřel, a při dalším otření jsem se na jeho dírce už zastavil. Nepotřeboval jsem ruce. Měl roztažené nohy a tím i pěkně zadeček. Nepotřeboval jsem pomoc, když jsem si probíjel pomalu cestu dovnitř. Pomalu, až skoro trýznivě jsem postupoval víc a víc dovnitř. Vnikal jsem snad po milimetrech, kdy jsem vždycky trošku povyjel ven a hned zase zpátky hlouběji s každým pohybem.
Přestal jsem ho líbat na ústa. Polibky jsem přenesl na jeho krk a hruď.
Olízl jsem postupně bradavky, podráždil je zubama, abych se do jedné vzápětí jemně zakousnul, když už se mé boky pohybovaly v pravidelném rytmu a atakoval jsem naplno jeho zadeček.
Hiromi
„Monty… Aaaaaaa…. Haaaaa…“ zasténal jsem nahlas, když do mě naplno vjel a já cítil tu tepající tvrdost hluboko uvnitř mě.
Rukama jsem ho objal, abych cítil jeho pokožku, ale tak pevně mě svíral, že jsem byl blahem bez sebe. Byl jsem v jeho moci. Vnímal jsem jeho pohyby stejně, jako otírání jeho břicha o můj úd. Sténal jsem rozkoší, která se na mě valila natolik, že mi brala dech. Tohle bylo tak skvělé… Každé otření o mé stěny a naražení do mé prostaty mě přivádělo na pokraj blaha. Byl jsem jak v transu.
Vše ve mně se stahovalo do jednoho místa a pomalu se to prodíralo na povrch. Prohnul jsem se víc proti němu a s posledními přírazy se ještě víc narazil na jeho klín, abych ho měl hlouběji v sobě. Moje sperma se rozstříklo mezi naše těla, ale já ho nepouštěl… Tolik jsem cítit i to jeho uspokojení a dívat se na jeho tvář, když to prožívá. Chtěl jsem si zapamatovat každý detail… Všechno.
Montaro
Proč mám pocit, že sex s Hiromim se mění každým dnem? Sedli jsme si od samého začátku, ale teď… Jako by se něco změnilo. Už to není jen o tom, užít si a jít… Jako by v tom bylo čím dál víc citů…
Je to zlé. Tohle není dobré. Tohle bude někoho bolet. A ten někdo budu já určitě…
Nesmím na to myslet. Ne teď…
Znovu jsem se sklonil a vrhl se na Hiromiho ústa. Chtěl jsem se s ním líbat. Užívat si tu jeho chuť jahod. Držel jsem si ho pevně, aby nikam neodcestoval pod mými nájezdy. Nemusel jsem ani vylézat z bazénku. Výška tak akorát a já měl všechno krásně nadosah. I to jeho teplé místo, které se zahřívalo s každým dalším mým průnikem.
„Hirom… Hiromi…“ zasténal jsem do jeho úst, když na mě přišla ta chvíle, kdy člověk zapomene úplně na všechno a jen prožívá to, co plně pohltilo jeho tělo. Každou kapku jsem mu věnoval. Jako bych ho chtěl vyplnit celého jen mnou, aby si mě dobře pamatoval. Aby na mě myslel neustále, jako já na něho.
Miluji ho. Miluji ho a už to nejde popřít…
Hiromi
Díval jsem se do jeho tváře a vnímal, jak se cukal uvnitř mě. To horko, co mi prostupovalo snad kostmi, mě dostávalo do jiného světa. Byl jsem tolik spokojený a šťastný, že jsem s ním. Každá minuta, která nám zbývala, musela být prožita až do samotného konce. Snažil jsem si uložit do paměti každý jeho výraz, který ukazoval ve tváři zalité orgasmem.
„Monty…“ zašeptal jsem a objal ho nohama tak, abych si ho ještě víc přitáhl k sobě.
Líbal jsem se s ním. Otíral jsem svůj jazyk o jeho a užíval si to. Tahle chvíle… moment… sekunda…
Miluji ho… Moc ho miluji a o tyhle chvíle se prostě nenechám připravit. Nikým…
Montaro
Dolehl jsem na něj celou svou váhou. Snad ho neudusím a bude moct fungovat ještě nějakej ten pátek. Raději jsem se po chvilce, kdy jsem se konečně vzpamatoval aspoň trochu, nadzvedl v loktech. Podíval jsem se na něj a usmál se.
„Tak nevím, co teď,“ sklonil jsem hlavu a podíval se mezi naše těla. „Hm, takhle zpátky do bazénku nemůžeš. Co teď?“
Než jsem ho zcela opustil, ještě jsem se v něm párkrát pohnul. A že to byl příjemný pocit, i když orgasmus už dávno odezněl a můj penis už ztrácel na své pevnosti. Nejraději bych takhle s ním i spal.
„Zvládneš to do sprchy sám, nebo tě mám odnést?“
Hiromi
Usmál jsem se, a ještě jednou ho políbil, než jsem mu konečně odpověděl.
„No… Určitě bych to došel, ale… Taková nabídka se neomítá, jen abys mě unesl,“ provokativně jsem si olízl rty a celého si ho prohlédnul.
„Ale jen rychlou sprchu, a potom bych se hned vrátil do tohohle božského tepla… s tebou,“ přitáhl jsem si pro další polibek.
Byl jsem jak omámený a pod vlivem kouzla. Tohle všechno jen utvrzovalo, jak moc ho mám rád.
Montaro
Když jsem viděl, jak si Hiromi olízl rty, neodolal jsem a udělal jsem to také, když si mě přitáhl pro polibek. Jeho rty… plné, měkké, jemné a dobře chutnající… Je něco naprosto úžasného se s ním líbat.
Chytl jsem ho a zvedl do sedu.
„Tak půjdeme? Chytni se mě kolem krku,“ podebral jsem ho a zvedl do náruče.
Přešel jsem s ním skrz bazének ke schůdkům, a hned ho jako princeznu nesl do té obrovské koupelny.
„Vana?“
Otočil jsem se ale ke sprchovému koutu.
„Tohle bude pro rychlé umytí lepší. Vanu máme na terase,“ pousmál jsem se a odnesl Hiromiho pod sprchu, kde jsem ho opatrně postavil na nohy, a hned na nás pustil příjemně teplou vodu.
„Tak jdem na to,“ vzal jsem do ruky houbu a mýdlo, abych ho mohl omýt a mohli jsme se vrátit na terasu, kde byl krásný výhled a nebe se pomalu začalo plnit hvězdami.
Hiromi
Celou dobu jsem se usmíval, jak sluníčko, když jsem byl v jeho náruči. Cítil jsem se jako princezna, o kterou se stará její princ. Bohužel, on můj nebyl, jen jsem si to mohl nalhávat.
„Je hezké, když se o mě staráš,“ zasmál jsem se a opřel se rukama o stěnu, abych vyšpulil zadek a tím se nastavil na umytí.
Moje srdce si spokojeně předlo, ale přesto… To, co se uvnitř mě dělo… Bylo to neskutečné. Víc a víc jsem se do tohohle člověka zamilovával. Ten strach z toho, že se se mnou jednou rozloučí, byl neskutečný.
Nechal jsem se umýt, a potom omyl já jeho. Bylo příjemné se ho dotýkat bez toho, aby k něčemu došlo, i když jsme to před chvílí dělali.
„Tak… hotovo,“ usmál jsem se a poplácal ho po jeho širokých zádech.
Chytil jsem ho za ruku a vedl zpátky do té krásné lázně. Sedl jsem si a opřel se o něj, abych viděl na ty krásné hvězdy, které se pomalu začaly na nebi objevovat. Ještě bylo trochu světlo, ale nějaké již prokukovaly skrz mraky.
„Občas mi venkov chybí… Nejsem asi městské dítě a ani pořádný yakuza. Nedokážu se smířit s tím, že bych někomu vědomě ublížil. Popravdě, ani nevím, jak se bavit se svým otcem,“ víc jsem se k Montymu přitiskl a znovu nasměroval ruku k nebi, abych se „dotkl hvězd.“
Montaro
„Samozřejmě, že se o vás starám, mladý pane,“ pousmál jsem se a mírně se poklonil, než jsem vstoupil do lázně a Hiromi se usadil vedle mne. „Vždy k vašim službám.“
Také jsem zaklonil hlavu a díval se na nebe.
„Venkov je opravdu něco jiného než žít ve městě. A pokud k tomu člověk nemá předpoklady, tak si na venkovský život nikdy nezvykne. Vždycky mu bude chybět ten ruch velkoměsta. Rád jezdím do města, ale rád žiju na venkově, takže já bych si těžko zvykal například na život v Tokiu.“
Nebe černalo čím dál víc a hvězdy svítily jasněji. Ani ten měsíc, kterému moc nechybělo k úplňku, je nezastínil svou září.
„Tamhle je souhvězdí Taurus. Na to jsem se díval, když jsi mě nechal sedět v autě, a já přemýšlel, jestli tě mám jít přizabít, nebo nechat žít,“ ukázal jsem rukou k nebi a pak jsem se zasmál. „Ale spíš jsem měl blízko k tomu prvnímu, jen to, že jsi tak hezký ti zachránilo život.“
Jo… Měl jsem nervy, byl jsem na Hiromiho nadrženej od první chvíle, a on mě tenkrát takhle nechal uschnout. Ale věděl jsem, že to není jen tak, když mě to k němu opravdu táhlo od první chvíle…
Hiromi
Zasmál jsem se a víc se na Montyho natiskl.
„Popravdě jsem ani já nebyl rozhodnutý, co v ten den udělám. Bavilo mě si s tebou hrát. Od začátku ses mi líbil, měl jsi to, co mě zajímalo a já toužil to poznat. Ale… Tak nějak jsem věděl, že se z toho dostaneš a doufal jsem, že se znovu ozveš,“ slyšel jsem ťukání od dveří a kopaní, jak se na nás nemohli dostat.
Zasmál jsem se ještě víc a Montyho políbil.
„Měl bych ti něco přiznat, ale bál jsem se, aby si sem chtěl přijet. Je tu i Haruna a moje sestra. Slíbil jsem jim společnou večeři, a potom nás už nechají úplně na pokoji, to slíbili. Zlobíš se moc?“
Zatvářil jsem se nešťastně jako malé roztomilé štěňátko, a doufal, že se nenaštve i když na to právo měl.