Pravidla lží – Kapitola 11

11.

Eikichi
Jak dítě mě hned sprdnul, ale dostal jsem to, co jsem chtěl. Odnesl mě do postele a ještě mi narval prášky. Poslušně jsem je spolknul a lehl si. Přisedl vedle mě.
Okamžitě jsem využil příležitosti a přitulil se k němu a tiše šeptnul: „Stejně mým otázkám neunikneš a budeš mi je muset zodpovědět. Už žádné lži, jasné?” ale poslední slovo mi jen bezděčně vyklouzlo ze rtů.
Bylo mi tak dobře. Nějak mi nepřišlo, že bych byl nemocný. Pokud byl vedle mě a já věděl, že neuteče, snesl bych vše.
Zachumlal jsem se víc do peřiny a ruku mu položil alespoň na stehno, abych cítil jeho horkou pokožku a věděl, že nikam nejde.
Skoro okamžitě jsem usnul.

Jeff
Nechápal jsem, kde se to v Eikichim bere. Prostě mě překvapuje, jak si s jistotou řekne, co bude. Je pravda, že na té chatě jsme takhle spolu byli vůbec poprvé a neznal mě. Proto mi možná přišel nesmělý a opatrný.
No, uvidíme, až se vzbudí.
Chtěl jsem vstát, když mi vsunul ruku pod župan a nechal ji ležet na mé noze. Bezděčně jsem s ní cuknul, ale nechal jsem to tak a čekal, až tvrdě usne. Podle Ayana  jsou léky dost silné a nejspíš se jen tak nevzbudí.
Eiki začal pravidelně oddechovat, ale ruku, jako by měl na mé noze přilepenou. Opatrně jsem ho chytil a zasunul ji pod peřinu. Otřel jsem se prsty o jeho nahé tělo a v tu chvíli jsem měl chuť si za ním vlézt.
Neodolal jsem.
Mírně jsem nadzvedl peřinu a podíval se na jeho nahé tělo. Je opravdu krásný. Pohladil jsem ho po břiše. Sklonil jsem se a věnoval několik opatrných polibků jeho horké kůži na prsou, jemně olízl bradavky a…
Do prdele! Vzpamatuj se, Jeffe!
Zhluboka jsem se nadechl a raději ho přikryl. Stáhl jsem mu vlasy z čela, políbil ho na tvář a raději jsem vstal, protože jsem cítil, jak se ve mně všechno začíná napínat.
Přivřel jsem dveře a šel si do kuchyně uvařit kávu.
Seděl jsem u stolu a přemýšlel, jestli vůbec budu moct nějak rozumně odpovědět na všechny Eikichiho otázky. Je mi jasné, že se toho jen tak nevzdá.
Najednou mi začal zvonit firemní telefon. Zadíval jsem se na něj. Neznámé číslo.
Že by někdo z nových klientů? Nějaká nová nabídka?
„Prosím, Jefferson Hunt,“ představil jsem se. Ani jsem se nestačil nadechnout a už jsem telefon drtil v ruce a měl chuť někoho zabít.
„Tak poslouchej, ty zasranej Angličane!“ ozval se na druhé straně Madokův hlas. „Máš něco, co ti nepatří. Eikichi je můj. On ví, že patří ke mně a taky můj bude. Přestaň ojíždět jeho zadek, jinak tě zabiju, rozumíš?! Rychle se od něho pakuj, nebo se neznám. Ještě nevíš, s kým máš tu čest!“
Než jsem stihl cokoli říct, zavěsil. Zíral jsem na mobil a nechápal.
Jak se o mně dozvěděl? Jak ví, že já a Eiki…
Rychle jsem vytočil Stanleyho soukromé číslo.
„Stane, mám problém. Máme všichni problém. Přijeď ke mně domů a vem sebou Samuru. Kdyby se vzpíral, tak mu prostě jednu natáhni a dovleč ho sem za pačesy!“

Eikichi
Spal jsem jak zabitý. Rozpláclý přes celou postel a mé tělo, jako by se vznášelo nad matrací. Byla tak příjemná. Tvarovala se podle mého těla a dopřávala mi naprostý komfort. Opravdu jsem nebyl na své staré rozvrzané posteli, ale u něj.
Probudil jsem se až, když jsem slyšel Samurův naštvaný hlas a trhání za kliku do pokoje.
Posadil jsem se na posteli a ještě rozespale se díval na dveře.

Jeff
Stanley dojel se Samurou během chvilky, jako by hořelo. Sotva jsem si stihl vypít kafe. Už když zaparkovali, slyšel jsem Samurovy nadávky. Kdo ví, co si se Stanem udělali. Ale sem tam jsem zaslechl něco o panu tajemném. Tak nevím, měl jsem za to, že naštvaný by měl být na Madoku a ne na mě. I když já Stanleymu vlastně nic neřekl.
Vtrhl mi dovnitř jak velká voda.
„Ei!“ řval na celý barák. „Ei!“
„Kurva, drž hubu!“ okřikl jsem ho. „Uvědom si spratku, že nejsi doma, ale na návštěvě!“ Jen jsem ho viděl a už jsem ho měl plný zuby. „Jestli neztichneš, tak tě prostě umlčím!“ zamával jsem mu před obličejem pěstí.
„Bráchu máš v ložnici. A jestli spí, tak se ho opovaž vzbudit!“ mávl jsem rukou na druhé straně haly. „Tam je pracovna, takže buď tak laskav a dojdi tam. A jestli budeš jen chvilku kecat hovadiny, jako že prachy nepotřebuješ, tak si uvědom, že jde o Madoku. A ocenil bych, kdybys před Ekichim mlčel!“ otočil jsem se a šel do pracovny, aniž bych si uvědomil, že jsem stále jen v županu.
Stanley se tvářil, jako by ho chtěl zabít taky. Ale pak mě jen s lehkým úsměvem následoval.

Samuru
Oba ty šmejdy zabiju. Co si myslí, takhle se mnou jednat a to jsem ještě mluvil s respektem k nim. Hahahahha... Jak bych mohl mít k někomu takovému respekt? Ani mě nehne.
Naštvaně jsem vystoupil z auta, když mě Stan odvezl k Jeffovi a stále jsem měl v hlavě, co mi ten parchant před chvílí udělal. Dobytek, bez špetky jemnosti.
„Kdyby měl pan tajemný mozek, nemusel jsem teď poslouchat a jet sem s tebou," křičel jsem na Stana.
Došli jsme k jeffovi domů a já se okamžitě rozběhl hledat Ei. Už jsem byl málem v pokoji, když na mě Jeff nepříjemně promluvil.
Sakra... I já moc dobře vím, že to musím udělat a to hned. Pustil jsem kliku a zamířil do jeho pracovny. Pozoroval jsem záda těch dvou a přemýšlel, že bych cestou vzal nůž z kuchyně a zaryl jim ho hluboko do těch jejich aristokratických zadků.
Usedl jsem na pracovní židli a vytáhl malou přenosnou klávesnici. Nesnáším, když musím sahat na osahanou klávesnici… tolika bakterií... Začal jsem pracovat.
Ihned jsem si z kapsy vytáhl MP4 a nasadil si sluchátka na uši. Když jsem však viděl jejich pohledy, jen jsem mlasknul.
„Potřebuji to na soustředění, bez toho nejsem tak rychlý. Problém?"
I kdyby mi na to odpověděli, neslyšel bych je. Hudba se vpila do mých zvukovodů a já se zabral do své práce. Projížděl jsem všechny cesty, kterými by se mohl Madoka dostat do Jeffova počítače.
Ale nějakým zvláštním způsobem, si ten člověk dal na zahlazení důkazů velkou práci. Trvalo mi celkem dlouho, než jsem našel alespoň malý odkaz na jednu ze stránek, které podle všeho měly být zrušeny.
Tak odtud se dostal Madoka k Jeffovi. Povzdechl jsem si, když se mi na obrazovce ukázal celý můj pavouk, kterého jsem si za tu dobu stvořil, aby bylo vše přehlednější.
Jen jsem zařval na ty dva, aby za mnou došli.
„Našel tě podle té stránky:"Změň svůj život." Neměl si to moc chráněné a to nemluvím o tom, že se k tobě napíchl ze Stanova počítače. Takže si to, kluci, mezi sebou vyřiďte. Zamezil jsem mu přístup a kdykoliv se bude chtít dostat k tobě do počítače, tak ho to hodí na stránku strojové výroby."

Jeff
Samuru se zklidnil a šel do pracovny. Hned se usadil u počítače a začal pracovat. Jeho poznámky jsem se rozhodl ignorovat, ale všiml jsem si, že je nějaký podrážděný a hází zabijácké pohledy na Stanleyho. Pohlédl jsem na něj a pozvedl obočí v náznaku otázky: Co to má být? 
Ten se jen usmál a odkráčel do kuchyně. Došel jsem k němu a usadili jsme se u stolu.
„Raději se neptám,“ umlčel jsem ho, když už s úsměvem otvíral pusu a chtěl vysvětlovat. Myslím, že byl mírně zklamaný, že jsem si to nechtěl vyslechnout. Raději jsem navedl řeč na Madoku a vysvětlil mu, co se vlastně stalo.
„Tak firemní mobil se dá lehko zjistit. Na tvůj ti nevolal, takže se moc daleko nedostal,“ kroutil hlavou Stanley.
„Madoka má několik fit center, co? Myslím, že právě skončil. Vytáhneme na světlo firmu Tohun a zrušíme ho jednou pro vždy. A když to ani tak nepomůže, tak opráším staré kontakty,“ vysvětlil jsem Stanovi dvěma větami svůj plán. Hned pochopil. Dal jsem před něj můj notebook a on začal pracovat. Já jsem zavolal našemu tichému společníkovi a krátce mu sdělil, že bude potřeba, aby se u mě ukázal, protože máme pro něj práci.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam seděli. Ale vyrušil nás Samuru, který nám celkem slušně, vysvětlil, co zjistil. Takže je to jasné.
„Madoka si právě vykopal hrob. Nejen že ohrožuje naší, ale i Eikichiho firmu,“ vrátil jsem se do kuchyně a v závěsu za mnou Samuru. „Dej si něco k pití nebo jídlu,“ ukázal jsem mu na lednici. Sklidil jsem si své věci na stole a zaklapl notebook„Jdu se podívat na Eiho.“
Potichu jsem vešel do ložnice a zastavil se u postele. Díval jsem se, jak se Eiki rozvaluje a musel jsem se usmát. Nejspíš už horečka mírně povolila a on tu leží, skoro nepřikrytý s rukama i nohama rozhozenýma, jako by byl na pláži. Posadil jsem se na kraj postele a pohladil ho po odkryté noze.

Eikichi
Najednou se klika přestala hýbat a já si znovu lehl do postele. Jen jsem ležel a v náručí svíral jeho polštář. Snažil jsem se vdechnout jakýkoliv náznak jeho vůně  Jak moc jsem pociťoval potřebu, ho mít vedle sebe a tisknout se na jeho tělo. I když byl tady v bytě, byl pořád daleko, pokud neseděl u mě a nehladil mé tělo.
Najednou někdo otevřel dveře a vešel.  Já jen čekal. Spíš doufal…
Cítil jsem teplé prsty, jak mi jezdí po lýtku a prudce jsem se otočil. Málem jsem přitom spadl z postele. Jeff u mě seděl a jeho ruka byla na mé noze i potom, co jsem se tak zbrkle pohnul.
Posadil jsem se a promnul si oči, poté jsem se na něj zadíval.
„Spal jsem dlouho? Slyšel jsem Samuru, je v pořádku? Neprovokoval moc? On... Poslouchá jen mě, ostatní ignoruje, ale ve své práci je nejlepší. Zase otázky, že? Jsem hrozný."
Sám jsem pokládal otázky a ihned si na ně odpovídal.
„Nestalo se něco, že tu je?"

Jeff
Eikichi sebou trhnul a otočil se. Chvilku se na mě díval a pak se prudce posadil.
Krucinál. Zase otázky. Nejspíš někde najdu širokou pásku a zalepím mu pusu. Nebo ne...
Nahnul jsem se k němu a políbil ho. Zapřel jsem se rukama o matraci vedle jeho těla a tím polibkem jsem ho tlačil zpět do postele. Dolehl a já si nad něj klekl.
„Nevěděl jsem, že jsi tak ukecaný,“ zašeptal jsem a znovu zaútočil na jeho ústa. Líbal jsem jeho horká ústa a bylo mi jedno, kolik bacilů si od něj vezmu. Jednou rukou jsem začal shrnovat peřinu a dotýkal se jeho horké pokožky.
„Tvůj brácha je v dobrých rukou,“ usmál jsem se, když jsem si vzpomněl na Stanleyho. Sunul jsem dál ruku po jeho břiše a svýma nohama, odhalenýma pod rozevřeným županem jsem se otíral o jeho. Blížil jsem se k němu. Strhl jsem peřinu dolů a rozvázal si pásek, když se najednou rozletěly dveře.
„Anebo taky není,“ zavrčel jsem. Vztekle jsem mlaskl a zle se na příchozího podíval.

Eikichi
Tohle nebyla zrovna jedna ze situací, které by můj bratr musel vidět. Hlavně Jeffa klečícího nade mnou a mě skoro nahého.
Během chvíle se Samuru přiblížil až k nám a tahle scénka, jako by se ho netýkala. Usmál se a položil mi ruku na čelo. Potom ji stáhl a konečně promluvil, což nebylo zrovna dobré.
„Takže vidím, že jsi v dobrých rukou, které rády využívají situaci nemocných lidí, že? Chci ho vzít domů."
Zastavil jsem Jeffa, který se hodlal vyjádřit, a promluvil jsem jako první.
„Vypadni Samuru, jsem v dobrých rukách, v kterých chci zůstat. Přijdu, až mě tu Jeff nebude chtít."
Naštvaně jsem se díval na bráchu, který snad chtěl bouchnout od toho, jak se to v něm vařilo. Jenže jsem uviděl i Stana, jak se postavil přímo za Samurova záda.
Nějak jsem měl o něj strach, protože  si pořád nejsem jistý, jaký typ člověka Stan je. A jeho obří tělo za zády mého bratra, mi zrovna nepřipadalo, že na něj bude hodný. Jenže... Opravdu jsem byl v této chvíli sobecký, protože jsem chtěl být jen s Jeffem a nerušen.

Jeff
Je mi jedno, jestli je to jeho brácha. Klidně ho zabiju. Sevřel jsem ruce v pěst, až jsem si odřel klouby o prostěradlo a jen jsem k němu otočil hlavu. V mých očích se zablýsklo. Už jsem se chtěl zvednout a srovnat ho, když se za ním objevil Stanley a pevně ho chytil za loket.
„Pokud chceš společnost, rád ti ji poskytnu,“ řekl Stanley tónem, ze kterého šel mráz po zádech.
„Nesahej na mě!“ vřísknul Samuru a chtěl se mu vyškubnout. „Na tvoji společnost seru! Raději půjdu domů pěšky!“
„Drž hubu!“ okřikl ho Stan a ještě víc sevřel jeho ruku. „Pěkně navalíš svou prdel do mýho auta. A to že hned!“ násilím ho vyvlekl z ložnice a za chvíli jsme slyšeli bouchnutí dveří u garáže. Celou dobu, než Stanovo auto vyjelo, byly slyšet Samurovy nadávky.
Tak… No myslím, že s ním Stan pěkně zamává. Stačilo to, že se přizpůsobil jeho mluvě. A na to je expert. Rychle se přizpůsobit protistraně, aniž by si to ten druhý uvědomil.
Když všechno ztichlo, zaměřil jsem se znovu na Eiho. Stejně jako jeho brácha jsem mu sáhl na čelo. Bylo horké.
Slezl jsem z něj a přehodil přes něho peřinu. Zašel jsem do koupelny pro věci, které jsem mu chtěl po osprchování dát a položil je vedle něho.
„Měl by ses oblíct,“ přitáhl jsem si zpátky pásek županu kolem pasu a pevně ho uvázal. „Udělám něco na jídlo.“
Sebral jsem se a odešel do kuchyně. Opřel jsem se v předklonu o linku a snažil se rozehnat ten tlak ve slabinách. Samuru má pravdu. Eikichi je nemocný a já to nebral v úvahu.

Eikichi
V tu chvíli, když jsem zahlédl Stanův obličej a celkem děsivé jednání s mým bratrem, měl jsem o Samuru strach.
Ještě z garáže k nám doléhaly jeho nadávky, a když auto odjelo, začal jsem se opravdu bát. Pořád je to můj malý bráška, i když si za své jednání zaslouží dát přes pusu, tak přes zadek rozhodně ne.
Sebral jsem oblečení, které vedle mě nechal Jeff ležet a oblékl se. Byly mi velké a plandaly kolem mého těla, musel jsem stáhnout šňůrku u kalhot na maximum, jinak by mi spadly kalhoty na zem.
Došel jsem za Jeffem do kuchyně a sedl si ke stolu. Pozoroval jsem ho, jak vaří a obratně se pohybuje v kuchyni.
„Omlouvám se, ale mám o Samuru strach. Je to se Stanem v pořádku? Víš, já nemám jinou rodinu než jeho. Rodiče mě nějak po mém přiznání, že jsem gay nepřijali a vykopli z baráku. Často cestovali a tak se mnou mluvili jen tehdy, když mi vrazili Samuru na hlídání. Mám ho rád a asi jsem ho dost rozmazlil, ale nezaslouží si, aby mu někdo ublížil. Opravdu si myslíš, že mu Stan nic neudělá?"
Prostě není normální, aby můj bratr strnul z jiného člověka a tak nějak to vypadalo, že se Stanem už své dočinění měl. Mluvil jsem celkem pevně a zvedl se, abych dal ohřát vodu ve varné konvici na čaj, který jsem v tuto chvíli potřeboval ze všeho nejvíc.
„Mohl bych poprosit o hrnek a nějaký čaj?"
Věnoval jsem mu jeden dlouhý pohled zastřený city k němu a dal mu letmou pusu na tvář.

Jeff
Když jsem to trochu rozdýchal, začal jsem chystat jídlo. Nevěděl jsem co uvařit. Co snese Eikichiho žaludek. Tak jsem se nakonec rozhodl pro těstoviny. Vaření mě nikdy nebavilo, a doma v Anglii máme kuchařku. Ale co jsem se odstěhoval, musel jsem se naučit vařit.
Právě jsem pokličkou zakryl pánev s masem, když za mnou promluvil Eikichi.
„Nemusíš se bát. Stanley nikdy nikomu vědomě neublížil,“ snažil jsem se ho uklidnit. Natáhl jsem ruku do skříňky a podal mu čaj a hrnek, když jsem ucítil jeho letmý polibek. Na moment se mi zatajil dech. Tohle je, jako bychom spolu bydleli. Dva milenci. Dva, co se milují…
„Staral ses o něj? Tak to se nedivím, že kvůli tobě tak vyvádí. Máš se co ohánět, když studoval v Anglii,“ nasypal jsem těstoviny do hrnce, zamíchal je, a když jsem šel vyhodit sáček, musel jsem se o něj mírně otřít, abych se dostal ke koši.
Jeho blízkost mi nedělá dobře. Znovu jsem měl ten pocit, který mi sevřel všechny vnitřnosti v těle.
Rychle jsem od něj poodstoupil a začal chystat talíře na stůl.
„Posaď se, ať se ti neudělá zle,“ ukázal jsem rukou ke stolu.
Čím dál ode mne bude, tím líp. Aspoň pro teď.

Eikichi
Každé otření jeho těla o mé, ve mě vyvolávalo chvění a to rozhodně nebylo z horečky. Zase jsem pociťoval tu touhu ho obejmout, ale nevěděl jsem o něm vlastně nic. Nikdy mi nic neřekl.
Znám jen jeho tělo, které mě neustále přivádí k šílenství. Připadalo mi to, jako bychom byli spolu. Asi by se to dalo nazvat partneři, ale stále jsem nevěděl, co nám to přinese.
„Ano, peníze jsem vždy vydělal, aby se měl Samuru dobře a on si brzo začal vydělávat sám. Je opravdu hodně schopný, jeho genialita je mu dána do vínku. Vždy byl jiný než ostatní děti. Nehrál si s nimi. Četl už ve třech letech a počítal ve třech a půl. Mně nikdy neublížil, a když jsem byl na dně, nebo se o někoho potřeboval opřít, byl se mnou. Není to špatný kluk. Jo a Anglii? Tu si zaplatil sám a jako jeden ze třech nejlepších dostal na ty dva roky stipendium.”
Sedl jsem si na židli a dál ho pozoroval… Jeho lýtka, která vykukovala zpod županu. Ty smyslně široká záda. Ruce, které pro mě vaří. Jen jsem si vychutnával ten pocit, že se o mě někdo stará.
Že nejsem vzduch, jako vždy. Že se jedná i o moje pocity.
„Odpovíš mi někdy na mé otázky? Řekneš mi někdy něco ty o sobě?”

Jeff
Hm, tak Samuru je génius. A nedivím se, že Eikichi žije tak skromně, když mu financoval studia a ještě navíc na zahraničí. I když měl stipendium, přeci jen to nepokryje všechny náklady. Dobře vím, jak je život na škole a ještě u nás v Anglii náročný na peníze.
Slil jsem těstoviny a postavil je na stůl. Dochutil jsem omáčku a maso a také to nachystal na stůl.
„Nejsem nějak extra kuchař, ale to snad bude stačit,“ nabral jsem Eikichimu a podal mu talíř. Usadil jsem se a s přáním dobré chuti jsem se pustil do jídla.
„Otázky musí plynout. Říct přímo, jestli ti někdy odpovím na otázky a něco řeknu o sobě, vyvolává pocit, jako by byl člověk u výslechu. Psychologicky vzato: v ten moment se člověk cítí nepříjemně a nemá chuť odpovídat,“ řekl jsem po chvíli ticha, kdy bylo slyšet jen cinkání příborů o talíř.
Nejsem člověk, který by o sobě rád mluvil. Jsem, jaký jsem, a je na druhých, aby mě poznali i bez otázek. Ale když už se musí ptát, tak to prostě musí vyplynout tak nějak z rozhovoru. Nesmím mít pocit, že jsem do něčeho tlačen. A tohle nedokáže každý. Jsem na to hodně citlivý.
Ale zkusím Eimu odpovědět aspoň na něco. To dám…
„Firma Torres je moje. Založil jsem ji a Stanley je můj společník. Proto má jeho jméno. Pocházím z Anglie a Samurovu školu znám. Studoval jsem na ní. Musí být opravdu dobrý, když získal stipendium,“ zvedl jsem pohled k Ekichimu. Podle toho jak se tvářil, je vidět, že je na svého brášku opravdu pyšný. „Samuru od nás dostane dobře zaplaceno. Tvoje firma se taky rozjede… Můžete se odstěhovat z toho bytu do lepšího.“
Absolutně nevím, co to říkám. Chci tolik věcí a jsem, ač si to nerad přiznávám, z jeho přítomnosti u mě doma, celkem rozhozený. Ale to já si ho sem přivedl. Uzdraví se a vrátí se domů. Zamračil jsem se.
Cítím, jak jsem k němu čím dál víc svázán. To všechno, co se od víkendu stalo… ne… všechno co se stalo už dávno před tím… to všechno bylo špatně. A teď…
Odložil jsem příbor a vstal.
„Omluv mě, musím ještě něco udělat do práce. Tady máš léky,“ ukázal jsem na krabičku na stole. „Já to potom uklidím, ty si pak běž lehnout.“
Odešel jsem do pracovny. Sedl jsem si k počítači, na kterém pracoval Samuru. Dokonce si zapomněl i tu svoji klávesnici. Vytáhl jsem ze šuplíku cigarety a konečně po dlouhé době si zapálil.
Potřebuji se uklidnit. Potřebuji myslet a chladnou hlavou. A vedle Eikichiho to prostě nejde.

Eikichi
To jídlo nevypadalo až tak špatně a já se do něj pustil. Měl jsem hlad. Tolik mě to všechno vysílilo. Asi v polovině oběda začal Jeff mluvit.
„Stejnou školu jako Samuru? To je zajímavé. No, on vlastně vždy ležel jen v počítačích, nějak nelpěl na lidech. Ano, je jeden z nejlepších a jsem na něj pyšný za to, že se vždy snažil na to vydělat sám.
Častokrát se vztekal, že mu posílám peníze, ale já věděl, že by se šidil na jídle. Však se podívej, jak moc hubený je." 
Alespoň něco mi za tu dobu řekl a bylo příjemné o něm něco zjistit, jenže on ode mě zase utekl. Vždy se zvedne a odejde, jako kdyby prostě mluvit nechtěl. Ale...
Ano, ani jsme si neřekli, jestli spolu jsme nebo ne. Kdykoliv odsud můžu odejít a skončí to stejně jako začalo. Miluji ho a on mně nejspíš taky. Nebo jsem to aspoň slyšel, když jsem byl v horečkách. Jenže jak to tedy je?
Začal jsem se smát a cítil, jak mi po tváři tečou slzy až na krk. Dostal jsem přímo záchvat smíchu a netušil jsem proč. Co se to se mnou děje? A co se to děje s ním?
Asi to rozhodně nebude jednoduché, ale teď mám naději. Jsem s ním. Teď...
Zvedl jsem se od stolu a umyl nádobí. Nemám rád, když po mě něco zůstává, jsem v tomhle puntičkář. Vše jsem uklidil a ještě zašel k Jeffovi do kanceláře. Byl jsem rozhodnut.
„Nebudu tě nutit, abys mi na cokoliv odpovídal, pokud nebudeš chtít. Chápu to. Jsem rád, že si mi alespoň něco řekl. Jen mám ještě jednu otázku a nemusíš mi na ni odpovídat. Rozmysli se.
Jsme spolu, nebo ne? Jak to tedy mezi námi je?"
Nečekal jsem na odpověď a odešel do pokoje. Lehl jsem si do postele a přikryl se peřinou až po krk.
Nejspíš se té odpovědi bojím. Co když mi odpoví jinak, než já chci? Co když...

Jeff
Krucinál. Tak takhle to prostě nejde. Ani jsem si nedokouřil cigaretu a už byl v pracovně a znovu mi dal otázku. A ještě takhle. Nebudu tě nutit, ale prý rozmysli se… Jako by mi dával nějaké ultimátum. Já se nemám co rozmýšlet. Já to vím všechno už dávno.
Ale…
Když mu odpovím na všechno, co se ptal a zeptá, nebude se mu to líbit. Když mu neodpovím, taky se mu to nebude líbit.  Ani netuší, do jaké situace mě dostal. Do jaké situace jsem se dostal já sám, jen proto, že jsem se do něho už dávno zamiloval a jednal jsem bez rozmyslu. Pomalu mi docházelo, čeho všeho je člověk schopen, když je zamilovaný… I ten největší tvrďák se může dostat pěkně do sraček, když je bláznivě zamilovaný.
Vstal jsem a zašel si do koupelny umýt zuby. Celou dobu, co jsem tam byl, s každým tahem kartáčku po zubní sklovině, mi v hlavě vyvstávaly nové a nové otázky, odpovědi a já zjišťoval, že jsem úplně v prdeli.
Neměl jsem ho brát k sobě domů. Měl jsem mu jen zavolat doktora a jít zase pryč. Takhle jsem se do toho zamotal ještě víc. Takhle… Takhle jednám bez rozmyslu…
Opláchl jsem si obličej, otřel a ještě jednou se na sebe podíval do zrcadla.
Jseš prostě ubožák. Jeden člověk… jeden jediný člověk je schopen tě dostat na kolena…
Otočil jsem se a zamířil rovnou do ložnice. Strhl jsem z Eikichiho peřinu a klekl si nad něj.
„Neptej se na to, na co ti nemůžu odpovědět. Jen chci, abys věděl, že všechno, co jsem udělal a dělám je pro tebe. Kvůli tobě…“ sklonil jsem se a začal ho líbat, zatím co mé ruce mu nedočkavě vyhrnovaly triko.

Eikichi
Slyšel jsem, jak v koupelně teče voda do umyvadla a to celkem dlouho.
Asi bych se měl opravdu plácnout přes pusu, když něco říkám. Řeknu mu, že ho nebudu do ničeho nutit a dám mu oprátku na krk. Jo, tak to se mi povedlo.
Tolik jsem toužil po pravdě, že jsem zapomněl na to, co může cítit on. A jak to mám sakra vědět, když mi nic neřekne. Je to tu jak v tiché domácnosti.
Zavřel jsem oči a snažil se na to nemyslet, jinak by se mi asi rozskočila hlava.
Kdybych o něj tak nestál, asi bych ani nemluvil. Nechápu se, bývám tichý a klidný, ale v jeho blízkosti mi to nejde. Jak kdyby se ve mě všechno bouřilo a nějaká jiná osoba mluvila za mě.
Dveře se najednou otevřely a než jsem se stačil vzpamatovat, Jeff se tyčil nade mnou. Díval jsem se na něj a srdce se mi chtělo zastavit tou touhou, která najednou ovládla mé tělo.
Chtěl jsem mu odpovědět, ale neměl jsem jedinou šanci. Jeho jazyk okamžitě ovládl má ústa a já nezůstal pozadu. Moje ruce mu vjely do vlasů a já si ho na sebe víc natisknul.
Jazykama jsme se proplétali a já vnímal jeho chuť po mentolové pastě. Zavřel jsem oči a nechával se jen unášet přítomností mého Jeffa.
Prostě to co řekl, bylo, jak kdyby mi vyznal lásku. Asi se nikdy nedočkám toho, aby byl upřímný. Nejspíš bude patřit mezi ty drsné muže, co si své pocity nechávají pro sebe, ale tohle mi stačilo.

Jeff
Jeho ruce v mých vlasech, jeho přitisknutí… Měl jsem strach, že mě odmítne, ale tohle mi jasně řeklo, co chce.
Vyhrnul jsem mu triko až pod krk a hned se zaútočil na jeho horkou pokožku na hrudi. Nedočkavě jsem jazykem dráždil jeho bradavky, které se hned zpevnily a byly tvrdé jako dvě pecičky. Každé otření o ně jsem vnímal velmi intenzivně a celého mě pohlcovalo vzrušení, které se na mě hrnulo s každým dotekem na jeho těle. Polibky jsem mapoval jeho žebra, každý sval, posouval jsem se níž, až mi jeho ruce vyklouzly z mých vlasů a já se zastavil u lemu tepláků.
Chtěl jsem je rychle stáhnout, abych se dostal k tomu, co se zvětšovalo a tvořilo nepřehlédnutelný pahorek. Bojoval jsem s pevně uvázanou šňůrkou a ruce se mi přitom třásly nedočkavostí.
Sám jsem měl se sebou co dělat. Všechno prostě zavazelo. Chtěl jsem ho hned teď.
Nebyl jsem schopen se držet v klidu jako tenkrát na chatě. Teď mi velela má touha mít ho okamžitě. Mít ho bez nějakého zdržování. Už tak jsem se celou dobu držel… Ale teď… teď to prostě nejde…
Jen trochu jsem povolil šňůrku a hned mu jednou rukou stahoval tepláky dolů ke kolenům, zatím co jsem si druhou rukou rozvázal pásek. Na moment jsem se zvedl, stáhl jsem z něj tepláky úplně a shodil ze sebe ten zatracený župan.
Zatajil se mi dech, když jsem před sebou uviděl tu krásu. Tohle jsem si vždycky přál. Mít ho takhle celého… u sebe…. Ve své posteli… jen pro sebe…
Sklonil jsem se a jeho úd se celý schoval v mých ústech.

Eikichi
Jako kdyby to bylo poprvé, kdy se mě dotýká a dá se říct, že bylo. Poprvé, kdy se díváme do tváře a na nic si nehrajeme. Můžu pozorovat každý sval, který se mu stáhne, když mu přejíždím po těle.
Rysy jeho dokonalé tváře. Budu moc vidět i jeho obličej, když dojde vyvrcholení. Tak vzácné a jedinečné. Konečně. Bez lží.
Jeho horké polibky, které se usazovaly na mé kůži a vpálily se do každého centimetru, mě vzrušovaly tak moc, že můj penis chtěl roztrhnout látku kalhot.
Jeho prsty se klepaly a mě to dokazovalo, že i on je nervózní a nedočkavý.
Chtěl jsem ho hned. Bylo mi jedno, co to sebou přináší. Měl jsem možnost ho už mít v sobě a ne jednou. Znám to, co mě vyplní. Vše to chci.
Div mi nestrhl kalhoty a ihned si vzal do úst to, co se drželo jen tak tak. Jeho jazyk objížděl každou naběhlou žilku a pevné objetí jeho úst mi dopřávalo návaly rozkoše do třísel.
Pnutí v každém svalu na mém těle, mi ukazovalo, že jsem těsně před hranicí toho pocitu, po kterém toužím. Vtahoval mě do svých úst a já jen slastně vzdychal.
Kousal jsem se do rtů, abych se udržel při smyslech. Nadzvedl jsem se a chytil ho za ramena. Za ně jsem ho přitáhl k sobě. Cítil jsem, že se vše v mém nitru bouří a moje dírka zvlhla i bez jeho dráždění.
Zadíval jsem se do jeho temných očí a vzrušeně řekl:
„Prosím… Chci tě!”
Čekal jsem na jeho rozhodnutí a doufal, že si mě vezme. Tvrdě a vpálí mi to, že jsem jeho.

Jeff
Vychutnával jsem si ho. Každičkou část toho nádherného kousku. Každou nerovnost, každou kapku, kterou mi poskytl. Jeho řeč těla, jeho vzdychání jsem vnímal všemi smysly a zabodávalo se mi to do mozku a ještě víc podněcovalo touhu po něm. Penisem jsem se občas otřel o něj či o prostěradlo, až jsem místy hlasitě povzdechnul, byť jsem měl Ekichiho plná ústa.
Cítil jsem, jak se napíná a v té chvíli mě zastavil. Stiskl mi ramena a naznačil, abych se posunul nahoru.
Rychle oddechoval a jen stěží vydoloval ze sebe ty dvě slova.
„Nejsi připravený,“ vydechl jsem do jeho rtů a políbil ho. Rukou jsem sjel mezi jeho nohy, pohladil jeho váček a hned do něj zasunul dva prsty, abych se přesvědčil, že bude schopen mě přijmout bez dlouhých příprav.
„Roztáhni víc nohy,“ zašeptal jsem mu do ucha. Protočil jsem prsty a podráždil jeho stěny. Věnoval jsem mu několik polibků na ucho a na krk, zatím co jsem ještě několikrát protáhl jeho vstup. Vytáhl jsem prsty a nastavil se proti němu.
„Dýchej Ei, uvolni se,“ přikázal jsem mu, když jsem cítil, jak mě po prvním krátkém nasunutí svírá.
Malinko jsem povyjel a znovu zatlačil. Začal jsem mu okusovat bradu a zaměstnával ho svými polibky.  Pomalu jsem se do něj tlačil. Ztěžka jsem dýchal a stálo mě to hodně sebeovládání. Nejraději bych do něj najel najednou. Hned… Tak moc mě ovládala touha po tomhle spojení.

Eikichi
I přes má slova, se snažil být opět jemný a ohleduplný. Na tohle se těžko zvyká a ještě hůř odvyká. Potom to chce člověk mít navěky.
Jeho prsty se jen letmo dotkly mého nitra a podráždily bod, který dával jasně najevo, že má pokračovat. Prohnul jsem se v mírné křeči a opřel o jeho dokonalé tělo, kdy se jeho svaly otřely o mou pokožku.
Cítil jsem, jak z něj vychází ta omamná vůně, kdy se jeho pot míchá s tou nádhernou vůní vzrušení. Jedinečná esence každého člověka.
Když se do mě vnořil, cítil jsem, jak se mé svěrače stáhly a já ho uvěznil na půl cesty. Snažil jsem se uvolnit, ale nějak to nešlo. Až jeho hlas, rezonující v mé hlavě s horkými polibky na tváři, mě probudily a uklidnily můj splašený dech.
Moje stěny povolily a uvolnily se. Daly mu šanci, aby se otíral o jejich povrch až k tíženému místu. Dotkl se ho a já cítil, jak mnou projel silný elektrizující výboj.
Tělo se mi třáslo a chvělo pod jeho nájezdy, které se zdály jemné a drsné zároveň.
Moje prsty se usadily na jeho tváři a já nevím proč, ale hladil jsem se zavřenýma očima každý centimetr jeho pokožky. Znovu se mi vybavily ty detaily z noci, kdy jsme se poprvé milovali.
A když jsem otevřel oči a spatřil ho, jak se na mě dívá, srdce mi málem explodovalo.
Tolik jsem se zamiloval, do jeho já a nyní si musím zvykat k němu přiřazovat i tvář.
Můj penis se otíral o jeho tělo a stahoval mi kůžičku na doraz. Žalud se napínal do stavu naprosté rozkoše a propouštěl první náznaky uspokojení.
Jen do tichosti pokoje se linul můj tichý vzkaz.
„Miluji tě, Jeffe."

Jeff
Nebylo snad místo na tváři, které by zůstalo suché. Zůstával jsem v něm nehnutě a zaměstnával jsem ho svými polibky a jemným kousáním, dokud se neuvolnil. Pomalu jsem do něj pronikl celý. Chvilku jsem vyčkával, než jsem se začal pohybovat. Skoro celou délkou jsem vyjel ven a pomalu se zase vracel zpátky. Dráždil jsem okraje jeho vstupu. Svěrače se plně uvolnily a já se mohl krásně klouzavými pohyby dobývat dovnitř a ven ve zrychlujícím tempu. Přestal jsem Eiho líbat. Zapřel jsem se o jednu ruku a druhou jsem vsunul mezi naše těla. Chytl jsem jeho pevnou chloubu a sem tam ji promnul v ruce. Chtěl jsem… Ale jeho slova mě naplno zasáhla a mně se málem zastavilo srdce. Slyšet to, znamenalo úplně jiný pocit z našeho milování.
Ale vzrušení, které bombardovalo mé tělo všemi možnými vzruchy a probíhalo mým tělem, že se mi nedostávalo dechu, mě zcela ovládlo a já jen vnímal to přicházející blaho, doprovázející orgasmus.
Zaklekl jsem a chytl Eikichiho za boky. Přirážel jsem si ho proti svým výpadům. Horko mě polévalo a já jen křečovitě tiskl prsty do jeho kůže.
Málem se mi zatmělo před očima, když můj penis vypustil první várku spermatu. Jednotlivé dávky plnily Eikichiho zadeček a já ho musel pustit a zapřít se o ruce. Přivřel jsem oči a s hlasitým zasténáním a následným zatajeným dechem prožíval své vyvrcholení.

Eikichi
Cítit jeho mužství, jak se rozpíná ve mě, bylo tak intenzivní, že jsem sevřel matraci tak pevně, že mi klouby zapraskaly. V mém těle se rozlévala obrovská touha po všem, co mi dává.
Chvěl jsem se, a když se dotkl mého penisu, málem jsem se udělal. Snažil jsem se to rozdýchat. Ještě jsem nechtěl. Jen malou chvilku navíc, aby se mě dotýkal všude na mém těle.
Aby mi laskal kulky a hladil moje vzrušení.
Jenže jeho průniky do mého těla a silné výboje, když se jeho špička dotkla mé prostaty, mě přivedly na pokraj blaha.  
V záklonu hlavy jsem jen s hlasitým sténáním přijímal jeho sperma do mého těla a přitom vypouštěl to mé mezi naše břicha.
Brnění mi spoutalo tělo a vše ve mně explodovalo jak dělobuch. Pevně jsem mu stiskl zápěstí a vnitřně ho vtáhl ještě mnohem hlouběji, než byl.
Zadíval jsem se do jeho očí. Beze slov, pozorujíc jeho uspokojenou tvář. Jen abych si pamatoval, jak se mu čelo rosí potem a mírně cuká žilka na spánku.
Jeho oči zastřené touhou i horký dech.
Ano... To je ten, komu chci patřit.

Jeff
Dolehl jsem na Eikichiho, když první nápor povolil a já se uvolnil ze své křeče. Jeho horké tělo mě hřálo, jeho sperma na břiše nás pojilo k sobě. Ještě pár pohybů jsem udělal, abych si připomněl ten úžasný pocit být uvnitř něj, a pak jsem se opatrně vysunul.
Stále jsem se z toho nemohl vzpamatovat. Ležel jsem na něm a jen se zvednutou hlavou pozoroval jeho nádherný obličej. Zvedl jsem ruku, otřel jsem jeho mírně zpocené čelo a začal se probírat jeho vlasy. Díval jsem se, jak pod těmi doteky přivírá oči a jeho pootevřené rty lákaly k dalším polibkům.
Miluji tě, Ei.
Sklonil jsem se a jemně jsem se otřel o jeho rty, na chvilku jsem se zastavil a pak, když nic nenamítal, jsem ho políbil. Každý kousek jeho úst jsem kontroloval, a vzápětí jsem jazyk stáhl zpátky, abych ten jeho vylákal ven. K sobě. Líbal jsem se s ním a nemohl jsem přestat. Podebral jsem ho rukama pod zády, přitiskl ho k sobě a i s ním se zvedl do kleku.
Chtěl jsem ho hladit, laskat, ale jen jsem ho pevně držel na svém klíně, jako bych měl strach, že tohle je jen sen, který se brzy rozplyne.

Eikichi
Vytáhl mě do svého klína a držel tak pevně, že jsem místy měl co dělat, abych se nadechl. Bylo to tak intimní... Krásné.
Měl jsem možnost vše prožít do konce. Ne, jen si užít a odejít. Ale vše. Cukání jeho penisu v sobě. I to, jak se mu pomalu zmenšoval a vyklouzával ze mě.
Vytékání jeho spermatu z mého těla. Chvění našich těl. Zběsile bušící srdce. Otírání našich pokožek, které byly tak citlivé, že i nepatrný dotek, se propsal až do morku kostí.
Bez váhání jsem se k němu stulil. Hlavu jsem si opřel o jeho rameno a nechával se konejšit tímto krásným pocitem.

Jeff
Ještě chvíli jsem tak s ním seděl, když jsem ucítil jeho mírný třas po těle. Věnoval jsem mu ještě jedno pohlazení po zádech a krátký polibek a pak ho donutil lehnout.
„Promiň, pořád zapomínám, že jsi nemocný,“ omlouval jsem se, zatím co jsem mu natahoval aspoň tepláky. „Osprchuješ se později,“ přejel jsem mu rukou po umorousaném břiše. „Donesu ti léky.“
Políbil jsem ho na rty a vstal jsem. Pořád jsem cítil jeho vůni a jeho horké tělo. A nerad jsem se toho vzdával. Ale když už jsem se zase neudržel a vzal si ho, tak se teď postarám, aby se co nejdříve uzdravil. 
Donesl jsem mu léky, počkal, až je užije a pak mu přitáhl odhozenou peřinu.
„Promiň, pořád zapomínám, že jsi nemocný. Samuru by mě nejspíš zabil, kdyby to věděl,“ usmál jsem se a posadil se vedle něho. Jednou rukou jsem se natáhl pro odhozený župan a přehodil ho přes sebe, protože mě trochu otřepalo.
„Měl bys spát, ať jsi brzy fit. Já si půjdu uvařit kafe,“ ještě jednou jsem stiskl jeho ruku.

Eikichi
Haaa? Koho zajímá v tuhle chvíli má nemoc? Mě teda ne. Ohledy stranou, já chtěl být jen s ním.
Ale on mě uložil a natáhl kalhoty. Nebyl jsem s tím spokojený, já chtěl v jeho náruči klidně usnout. Jen ho cítit blízko sebe.
Nejspíš to s ním budu mít těžké, už ta jeho povaha je komplikovaná. Ale já nechci odejít ani z postele. Jak bych ho potom mohl chtít opustit? Stejně bude hezčí si na jeho vyřčené city počkat.
Jeho tělo mluví za vše a ano, pokaždé vše dělal pro mě. Ale co všechno? Kolik toho ještě nevím a on mi to nejspíš neřekne?
Ležel jsem a jen se natáhl pro tričko, kterým jsem setřel zbytky mého spermatu z břicha. Nemám rád, když se to lepí a zasychá.
Zahodil jsem jej na zem a zachumlal se do zahřáté peřiny. Skoro jsem usnul, ale jeho příchod mě probudil. Vzal jsem si prášky a poctivě je spolknul.
Zalehl jsem zpět a díval se na něj, než se mé oči zavřely k hlubokému spánku.

Jeff
Velmi rychle se mu zavřely oči a začal pravidelně oddechovat. Sáhl jsem mu na čelo. Ještě teplé, ale už ne tak moc. No, možná bych měl příště použít teploměr pro určení teploty.
Zvedl jsem ze země odhozené triko, které evidentně posloužilo k jeho očistě, a odnesl ho do špíny.
Zašel jsem do kuchyně a udělal si kávu.
Chvilku jsem přemýšlel, co budu dělat, protože venku se už pomalu stmívalo. Nakonec jsem se i s kávou usadil na prostorné sedačce v obývacím pokoji a pustil si televizi. I když jsem se díval, stejně jsem nevěděl na co. Hlavu mi pořád zaměstnával Eikichi a ještě jeden člověk navíc.
Co uděláme s Madokou, abychom se ho zbavili na dobro? Jeden plán už se rozbíhá. Doufám, že Stanley dobře vysvětlil Samurovi, co od něj očekáváme.
Ale pořád je tu jeho síť celkem slušně prosperujících fit center.
Pořád nechápu, proč se vlastně chce vrátit k Eikichimu. Možná proto, že ho Stanley vykopnul? Ale Eimu teď vyhořela kancelář. Na druhou stranu je teď pod našimi ochrannými křídly.
Spojení s firmou Torres dává jasně najevo, jakým směrem se budou Eikichiho obchody ubírat. Ještě žádný člověk, který s námi uzavřel smlouvu, nezbankrotoval.
Ale i přesto mi ještě nějaké věci nedávají smysl.
Musím na to přijít.
Ze samého přemýšlení se mi začaly klížit oči. Sesunul jsem se na sedačku a i přes to, že hrála televize, nakonec jsem usnul.

Eikichi
Probudil jsem se asi hodně pozdě v noci. V pokoji byla tma a já pro jistotu rukou přejel po místě vedle sebe, ale bylo prázdné.
Muselo být hodně hodin a já se roztahoval v jeho posteli. Pomalu jsem se zvedl a poslepu s docela bolestivým naražením do zdi, jsem nahmatal dveře. Sjel jsem do míst, kde bych očekával kliku a stiskl ji.
Otevřel jsem dveře a až ke mně dolehly z pokoje hlasy. Bylo slyšet, že má puštěnou televizi. Ta i malá lampička v rohu osvětlovaly celý pokoj a hlavně osobu ležící na pohovce.
Došel jsem k němu a s úsměvem pozoroval jeho zkroucené tělo, jak pevně svírá polštář pod hlavou.
Klekl jsem si na zem a pozoroval jeho spící tvář. Byl tak klidný a spokojeně oddechoval s pravidelným pochrupkáváním. Znovu jsem se usmál a jen jemně ho políbil na rty.
Od nich se mé rty přesunuly k uchu a já mu tiše zašeptal:
„Pojď se mnou do postele. Nechci, aby ses tu mačkal. Na ni se oba vejdeme. Hmm?"

Jeff
Televize mě nevzbudila. Mohla by vedle mne hrát třeba celou noc a já bych se neprobudil, dokud by ji někdo nevypnul.
Za to však slova zašeptaná do mého ucha mě okamžitě probrala. Trhnul jsem sebou, jak jsem se lekl. V první chvíli jsem si nebyl schopen uvědomit, co se děje, protože mi nedošlo, že nejsem doma sám.
Oči, které se upřeně dívaly do mých, mi ale připomněly, koho tu mám.
„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ natáhl jsem se po ovladači a vypnul televizi. Přitáhl jsem si župan víc k tělu, protože mi bylo chladno. Spal jsem tu, kdo ví jak dlouho, jen tak v županu a nepřikrytý.
„Jak je ti?“ sáhl jsem Eikichimu na čelo.
Matně si vzpomínám, že jsem si říkal něco o tom, že lepší na měření teploty by byl teploměr. Ale nezdálo se, že by měl ještě horečku.
Rozsvítil jsem v chodbě, aby Eikichi nemusel tápat ve tmě a když vešel do ložnice, všude jsem pozhasínal a šel za ním. Chvilku jsem stál vedle postele a přemýšlel co dál. Rád spím nahý, ale nějak si tím teď nejsem jistý. Možná bych si měl obléct aspoň domácí kalhoty. Otočil jsem se ke dveřím.
Ale když šatna je teď tak dalek a mě se tam nechce.
„Promiň, jestli ti to vadí, klidně řekni, půjdu se oblíct,“ shodil jsem ze sebe župan a vlezl do postele pod peřinu. Přitáhl jsem se k Eimu a jednou rukou ho objal.
Už tak dlouho jsem s nikým nesdílel lože. Byl to zvláštní a velmi příjemný pocit. Mít někoho vedle sebe. Usínat vedle toho, koho miluji.

Eikichi
Vidět jeho krásně hnědé oči, jak se v přítmí ještě víc zbarvily do černa, bylo přímo spalující. Jak kdyby viděl skrz mne a jeho tělo se stále vzpamatovávalo z rozespalosti.
Šel jsem do pokoje a vlezl do ještě vyhřáté postele. Lehl jsem si k oknu a uvolnil mu místo za sebou. Jeho silná paže, mě objala kolem pasu a vtáhla na horkou hruď.
„Nevadí mi to. Spíš... Krásně hřeješ," řekl jsem přiškrceným hlasem, který vydalo moje stáhnuté hrdlo.
Proč se s ním stále cítím tak, že mi srdce každou chvíli exploduje. Ani Madoka se mnou moc často takhle nespal. Spali jsme vedle sebe, ale každý na své polovině postele. Prý mu vadilo, když mu někdo v noci leze do bubliny.
Tohle byl zcela jiný pocit. Pocit, že jsem někým milován a bez náznaku falše. Co já vím, co mi tají? Ale nechci to nyní vědět. Stará se o mě, je se mnou a chce být v mé blízkosti.
Chytil jsem jeho ruku a políbil ho na klouby.
„Děkuji, že jsi tu se mnou."
Pevně jsem se k němu natiskl a spokojeně usnul v jeho objetí.

Jeff
Moc jsem toho nenaspal. I když jsem byl unavený, přesto jsem stále nad spoustou věcí přemýšlel.   Vzbudil jsem se celkem brzy na můj vkus. Venku právě svítalo, ale pocit, že člověk něco musí vyřešit, mi prostě nedal spát. 
Pohlédl jsem na klidně oddechujícího Eikichiho. Jemné typicky japonské rysy doplněné rozcuchanými vlasy mu dodávaly na roztomilosti. Opatrně jsem se dotkl konečky prstů jeho tváře. Vždycky mě fascinovalo, jak je jeho pleť hladká a jemná a krásná, i přesto, že mu na tváři raší dvoudenní strniště. Usmál jsem se, když se víc zachumlal do peřiny. Vypadal opravdu spokojeně.
Opatrně jsem vstal a šel jsem provést ranní hygienu. Když jsem byl hotov, zamířil jsem do šatny. Vytáhl jsem sportovní kabelu a do ní naskládal věci na cvičení.
Je čas navštívit posilovnu.
Kabelu jsem nechal ležet u dveří v chodbě a šel jsem nachystat snídani. Zabral jsem se do všeho tak, že jsem přestal vnímat čas. Na hodiny jsem pohlédl až teprve, když jsem uslyšel zarachocení klíče v zámku.
„Ohayo, Jei,“ ozval se za mnou příjemný ženský hlas, patřící mé hospodyni.
Pravda. Při tom všem, co všechno se dělo, jsem zapomněl, že je sobota a že dnes přijde.
„Ohayo, Fujita-san,“ přivítal jsem se s ní mírným úklonem hlavy. „Můžu vás poprosit, abyste mi dneska připravila oběd? Mám hosta,“ usmál jsem se na ní. „Já za chvíli půjdu pryč, vrátím se asi tak za dvě hodiny.“

Eikichi
Probudil jsem se, když jsem cítil, že mi ochladly záda a jak kdyby mě něco opustilo.
V celém bytě se rozléhal zvuk vysavače a někdo stále něco přesouval. Docela brzo mi došlo, že je to uklízečka, když si začala vyzpěvovat.
Ke mně do pokoje nevešla, a když opustila byt, konečně jsem vyšel z ven, abych si udělal kávu.
V kuchyni to krásně vonělo, čerstvě uvařeným jídlem a na stole jsem měl připravenou snídani. Tohle jsem asi ani nikdy nezažil.
Rodiče neměli čas na to, aby se o nás starali a Madoka měl rád, když jsem mu přinesl snídani do postele. Pro Samuru jsem snídani dělal já. Takže tohle je má premiéra.
Sedl jsem si k jídlu a všechno ho snědl. I kdybych měl prasknout, tohle bylo příjemné. Od včerejška se to zlepšilo a já se cítil silný.
Udělal jsem si kávu a sedl si na židli, abych vychutnal první horký doušek, který se mi vlil do hrdla. Pomalu, ale jistě jsem ji vypil a potom po sobě umyl nádobí. Začal jsem procházet byt a zvědavě si vše prohlížel. Ještě jsem tuhle možnost neměl a musel jsem uznat, že má Jeff dobrý vkus.
Sedl jsem si na gauč a pustil si televizi. Z opěradla jsem stáhl deku a celý se do ní zabalil. Relaxování jsem uvítal. Konečně odpočinek.
I telefon jsem si zapomněl doma a tak mě nikdo nerušil. Jenže já se cítil tak hrozně sám, když jsem zjistil, že tu Jeff nikde není.
Kam šel? Proč tu není? Chtěl jsem s ním prožít hezké ráno a nasnídat se jako jeden. Vidět mu do tváře a užívat si okamžiky, kdy si zvykáme jeden na druhého, jako zajeté rituály.

Jeff
Ve fitku skoro nikdo nebyl. Jen tři chlapi, kteří se evidentně dobře znali, se střídali na jednotlivých stanovištích. V recepci byla jen mladá slečna, která mi s úsměvem ukázala všechno potřebné a opustila mě před dveřmi šatny.
Převlékl jsem se, trochu se krátkým cvičením rozehřál a pak zamířil k prvnímu stroji. I přesto, že jsem se snažil dát si trochu do těla, jsem celou dobu sledoval okolí. Ti tři se spolu bavili celkem tiše, ale já si jich nevšímal. Jen jsem čekal, kdy se objeví Madoka. Podle Stanleyho jsem věděl, že každou sobotu objíždí své fitka.
Už jsem se chystal k odchodu, s vědomím, že na něho dnes nenarazím, když se otevřely dveře, po kterých jsem se právě natahoval.
Málem jsme do sebe vrazili.
Přeměřovali jsme jeden druhého pohledem a bylo vidět, že Madoka přemýšlí, odkud mě zná. Nakonec se posunul bokem, abych mohl projít.
„Děkuji,“ řekl jsem jen a udělal jsem krok k šatně. Ale v tu chvíli mě zastavila jeho ruka. Silně mi stiskl zápěstí a zvedl mou ruku výš.
„Ty… ty jsi ten…“
Vyškubl jsem se a otočil se k němu. Promnul jsem si předloktí, na kterém jsem měl šití po jeho útoku. Na nic jsem nečekal. Vystartoval jsem proti němu a přirazil ho ke zdi.
„Jo, poslíček, který ti udělá ze života peklo, Madoko!“ zavrčel jsem mu do tváře. „Šlapeš po moc tenkém ledě!“
Nevypadal, že by ho to nějak rozhodilo. Jen se ušklíbl.
„Ale ten tenký led je můj a první, pod kým se prolomí, jsi ty!“ zahleděl se mi přes rameno.
Zaslechl jsem za sebou šramot. Ale než jsem se stihl otočit, silná rána do zátylku mě poslala k zemi.