10.
Jeff
Nakonec jsem na tu schůzku šel. Stanley, když jsem se neozýval, pro mě dojel osobně a málem vyrazil dveře a následně i mě zuby, jak mi chtěl jednu praštit. Jen těsně jsem uhnul. Nadal mi do všeho možného, donutil mě převlíct si košili, abych nešel s urvaným knoflíkem a dotáhl mě do auta.
Celou schůzku jsem mlčel jako zařezaný a jen jsem sledoval protistranu. Nakonec jsem s uzavřením smlouvy nesouhlasil.
„Ještě si to promyslím, ale vaše podmínky se mi vůbec nelíbí,“ rozloučil jsem se a šel pryč.
Zase podmínky… Už jich mám plné zuby…
Stanley mě odvezl domů a i když jsem chtěl, aby odjel, nehnul se ani na krok. Nadával mi celou dobu a ptal se, jestli to s Anglií myslím vážně. Jen jsem přikyvoval nebo kroutil hlavou, podle toho, co se ptal. Nakonec jsem byl ze všeho tak unavený, že jsem usnul v jeho klíně. Poslední, co jsem vnímal, jak jeho ruce probírají mé vlasy. Bylo to moc uklidňující, i když jsem si přál, aby to byly ruce někoho jiného.
Ráno jsem se vzbudil celkem brzy. Na stole jsem měl lístek.
DNESKA PŘIJEĎ NA FIRMU, MUSÍME DODĚLAT SPOUSTU VĚCÍ. AUTO OD Puraibashī JSEM TI NECHAL PŘÍVÉZT. Stanley.
Oblékl jsem se jen tak neformálně a vyrazil jsem do sídla firmy. Dneska musím udělat všechno, co je potřeba, abych mohl zítra odletět. Ještě nevím, na jak dlouho, ale potřebuji klid, abych si to všechno mohl v hlavě srovnat. Nemůžu být tady, kde mám Eikichiho stále na očích.
„Našli jsme toho hackera,“ ozval se najednou Stanley u dveří mé kanceláře. „A nebudeš věřit tomu, kdo v tom má prsty…“
Samuru
No do prdele… To byla kurevská noc. Vůbec jsem se nevyspal a bál se o Eikichiho. Našel jsem ho ležet ve vaně a v ledové lázni. Asi toužil po dlouhém spánku. Kretén.
Celou noc jsem se o něj staral a ráno mu připravil snídani s teplým čajem. Stejně vstane nejdřív kolem dopoledního. Šel jsem místo něho do kanceláře a udělal za něj nějaké objednávky.
Častokrát jsem mu pomáhal. V tu chvíli mi cinknula na notebooku zpráva.
Mám ho!
Usmál jsem se a nadšeně došel k počítači. Můj dobře propracovaný systém různých virů a programů, ho brzy našel.
Můj hacker byl jeden z nejlepších a ještě k tomu, můj skvělý kamarád. Vyšel jsem z kanceláře a houknul u dveří na Stana.
„Mám ho a je to můj kamarád, dojdu s telefonem, jo a asi v tom má prsty Madoka,” otočil jsem se a zašel pro telefon.
Ihned jsem vytočil jeho číslo a chtěl jít ke Stanovi do kanceláře, jenže jsem uslyšel hlasy z Jeffovy kanceláře. Šel jsem tedy tam. V tu chvíli jsem se pohledem střetl i s Jeffem.
Naštvaně jsem kolem něj prošel a položil telefon na stůl. Začal jsem mluvit anglicky, protože Píp je Angličan tělem i duší.
„Čau Pípe. Mám na tebe otázku, dělám pro firmu Torres a nějak mi tu zavazí jeden hacker. Nevíš o tom něco? Jak by se ti líbilo, kdybych ti zas ztrhl celou síť a nechal ti po obrazovce chodit nahýho chlapa, co ti ukazuje zadek?”
Byl to čistej heterák, asi by radši chcípnul.
“Co? Sakra, jakto, že jsi zpátky? Hele, jo, je to má práce. Kdybych věděl, že jsi to ty, vysral bych se na to. Ale dostal jsem zaplaceno od nějakýho Madoky. Byl pěkně vlezlej. Sprav si to, ty to dáš. Tak čus.”
Zaklapl telefon. Super, jedna věc z krku, ale moje napětí v páteři, s kterou jsem si teď pěkně zakřupal, nepolevilo.
„Jeff, že? Nebo Hide? No, to je jedno. Jsem mladší než Ei, ale mám mozek. Ještě jednou dostaneš bráchu do tohodle stavu, tak ti rozmlátím ciferník. Nikdy jsem ho neviděl takhle v prdeli.
Jestli nebude mít zápal plic teď, tak snad už nikdy. Našel jsem ho ležet ve vaně a on se sprchoval studenou vodou, asi tak tři hodiny a to nemluvím o flašce vína, kterou stáhnul.
On nikdy nepije anebo jen skleničku. Takhle zničený nikdy nebyl, ani když ho rodiče nakopali do zadku. Ani když ho ten hňup opustil. Oba jste idioti. Ale tobě to může být ukradené, že?
A třeba i to, že celou noc křičel ze spaní tvé jméno a Hide to nebylo.”
Prošel jsem kolem něj a ještě do něj drcnul. Odešel jsem zpět do kanclu a naštvaně mrskl se sluchátky do kouta.
Jeff
Tak Madoka. Jen jsme si se Stanleym vyměnili pohledy a hned nám bylo jasné, co s ním uděláme.
Tuhle veš jednou pro vždy pěkně rozmáznu nehtem po papíře, že se už nikdy nevzpamatuje.
Stál jsem vedle stolu a chtěl si jít sednout, když Samuru spustil nanovo. Ten dlouhý monolog tentokrát věnoval mně.
Jen jsem na něj zíral a přemýšlel, jestli se vůbec stihl nadechnout. Ale pěkně se ve mně začala vařit krev. Tenhle spratek mi nebude říkat, že mi rozbije ciferník. Ale vědět, v jakém stavu je Eikichi, mě nenechalo chladným.
Téměř okamžitě, co on zmizel, jsem se vztekle rozešel za ním. Stanley mě ani nestihl zastavit, jen mě doběhl v momentě, kdy jsem držel Samuru pod krkem.
„Tvoje jediné štěstí je, že jseš dobrej a ještě ti dáme práci. Ale ty po mně nebudeš řvát. To si zapamatuj dobře, jinak ti zarazím zuby do krku!“ držel jsem ho a nemínil ho jen tak pustit.
„A teď mi dej klíče od bytu. Okamžitě! Nebo se neznám!“
„Jeffe! Pusť ho! Zabiju ho sám, ale nejdříve pro nás udělá tu práci!" chytl mě Stanley za zápěstí. „A ty mu dej ty klíče!" otočil se na Samuru
Samuru
No páni, to hovado mělo ale sílu. Konečně mě pustil a já si promnul krk. Odkašlal jsem si, abych se mohl nadechnout.
„Hej… Nemysli si, že když na mě vyjedeš, že si sednu na prdel. To asi těžko. Jako myslíš, že tuhle práci potřebuji? Jsem tu jen kvůli Ei a ne kvůli vám. Vy jste mi u zadku.”
Oddálil jsem se a ukázal na oba fakáče.
„Nevím, proč bych ti měl dávat klíče. Ale protože je to jediná možnost, jak dát Ei do kupy, na…”
Hodil jsem mu je k nohám, aby se musel sehnout a já se posadil na gauč.
„Jestli mu ještě ublížíš, tak je mi jedno, co mi uděláš, ale já ti toho udělám podstatně víc. Ani nevíš, co sis sem pustil.”
Jeff
Pustil jsem ho a hned si vyslechl další příval nadávek.
Dobře, tohle jsem byl schopen spolknout. Ale ne to co udělal potom. Zhluboka jsem se nadechl, abych se uklidnil.
Jsem Angličan… Jsem Brit… opakoval jsem si několikrát, když sem se shýbal pro klíče. Ale neopakoval jsem si to, když jsem se narovnával a cestou jsem Samurovi jednu vypálil pěstí. Svezl se po sedačce a já se nad něj hrozivě postavil a znovu ho chytl pod krkem.
„Ty mi nebudeš vyhrožovat,“ přiblížil jsem se až k němu a vrčel mu do obličeje. „Neberu si klíče proto, abych dával někoho do kupy. A teď se postarej o to, aby si zrušil Madoku. To je jeden z hlavních důvodů, co se s tvým bráchou stalo.“
Pustil jsem ho a narovnal se.
„Je tvůj, Stane, dělej si s ním, co chceš,“ otočil jsem se a zamířil rovnou do auta. A bylo mi jedno, že Stanley měl na tváři ten svůj nebezpečný úsměv. Ať Samurovi třeba natrhne prdel.
Rozjel jsem se rovnou k Eikichimu. S ničím jsem se nezdržoval a šel rovnou do bytu. Odemkl jsem a potichu vešel. Nahlédl jsem do obýváku a do kuchyně. Všude bylo ticho. Pokud neodešel, tak poslední možnost je koupelna nebo ložnice. Vzhledem k tomu, že jsem neslyšel téct vodu, zamířil jsem najisto.
Eikichi ležel na posteli a přesto, že měl na sobě dvě deky, celý se třásl. Opatrně jsem si k němu přisedl. Ani se neprobral, jen něco zamumlal. Sáhl jsem mu na čelo. Bylo horké. Byl rozpálený jako kamna. Sáhl jsem mu za krk a ruku mírně zasunul pod peřinu. Byl úplně propocený.
„Ty jseš teda idiot,“ zamračil jsem se. „Sedět tři hodiny ve studené vodě…“
Vstal jsem a prolezl mu skříň. Vytáhl jsem čisté triko a trenky. Stáhl jsem z něj peřinu a začal z něho svlékat propocené hadry.
Kruci se Samurou. Nechal ho tu jen tak a mě bude poučovat.
Eikichi byl úplně mimo. Jen pootevřel oči, když jsem mu oblíkal suché triko a chytl mě za ruku, když jsem se mu snažil obléct trenky. Klidně ho nechám nahýho, je mi to jedno. Ale nakonec se mi to podařilo. Vzal jsem suchou deku a přikryl ho. Zpocené věci jsem přehodil přes gauč v obýváku.
Namočil jsem ručník ve studené vodě a přiložil mu ho na čelo.
Posadil jsem se vedle něho a zatím co jsem ho prsty jedno ruky hladil po tváři, druhou rukou jsem vytáhl telefon.
„Ayano, potřeboval bych, kdybys přijel, tam jak posledně. Ne, žádný úraz. Ale vysoká horečka a je mimo sebe. Potřebuji… jo, to je on… dobře… přijeď rovnou nahoru, třetí patro, pan Tua.“
Vrátil jsem telefon do kapsy a natočil se Eikichimu.
„Chceš vědět, proč jsem to všechno dělal…“ pohladil jsem ho po tváři a zastrčil mu zpocené vlasy za ucho. Sledoval jsem, jak trhaně oddychuje a oči se mu pohybuji za víčky.
„Miluji tě, Ei. To je má odpověď.“
Eikichi
Asi po hodině, jsem pocítil silné závratě a každý sval se mi zapaloval horečkou. Nemohl jsem se ani pohnout a moje tělo se chvělo, jak kdyby bylo celé z rosolu.
Fakt jsem to včera přehnal, ale byl jsem opravdu zničený. Nedokázal jsem ani dosáhnout na telefon, který byl na stolku vedle postele.
Jen jsem ležel a cítil, jak moc mi vysychá v ústech, tolik jsem potřeboval alespoň vodu. Ale i ta byla snad stovky kilometrů daleko. Únavou jsem znovu usnul.
Probudil jsem se, až jsem ucítil, že mě někdo převlíká. Srdce mi vynechalo pár úderů, když jsem uslyšel jeho hluboký hlas. On tu byl. Tak blízko.
Stále jsem nechápal, proč to všechno dělal. Když se dotkl mého nahého těla, které během chvíle svléknul, chytil jsem mu ruku.
Proč? Proč mi pomáhá? Proč tu je?
Slyšel jsem, jak mluví s doktorem. Zase se o mě staral, to mi pokaždé dává naději, že mě má opravdu rád. Nebyl jsem schopen déle bojovat, jen odevzdaně jsem ho nechal, aby mi jeho prsty projížděly po tváři.
Ale jeho poslední slova mě dokonale probudila. Vytřeštil jsem na něj oči a nechápavě se díval do jeho tváře. Z očí se mi svezly slzy, ani nevím proč. Prostě se tak ukázaly.
Rozlepil jsem zaschlá ústa a jen velmi tiše zašeptal:
„Tak proč tohle všechno? Já... Asi mi... praskne... srdce... Copak jsem... už neřekl, že tě... miluji i já?"
Přitulil jsem se k němu a bylo mi pro tuto chvíli všechno jedno. Chtěl jsem být jen s ním a v jeho náruči.
Byla mi taková zima, znovu jsem se zachumlal do teplé peřiny a ještě víc se na něj natiskl.
Jeff
Myslím, že jsem měl být zticha. Po mých posledních slovech se Eikichi probral a hleděl na mě. Nevím kolik toho vnímal. Ale pak něco šeptal a nejsem si jist, zda jsem mu dobře rozuměl.
Musel jsem se naklonit až k němu, abych pochytil aspoň poslední dvě slova. Jeho dech, rozpálený horečkou se mi otřel o ucho.
Ano, vím… Už jsi mi to říkal a já si jen přeji, aby to byla pravda.
Přitiskl se ke mně ještě víc. Peřinu jsem mu přitáhl až ke krku a položil na něj ruku. Během, chvilky byl zase v pánu, ale přesto se ke mně tiskl.
Vytáhl jsem telefon a hned volal asistentce, aby mi zrušila let do Anglie. Budu ji muset koupit nějakou kytku, za to, že ji pořád tak honím z kouta do kouta.
Hazuki Ayano přijel do patnácti minut. Prohlédl Eikichiho a hned mu chtěl už preventivně napíchnout kapačku, aby zas úplně neodpadl. Navíc byl mírně dehydrovaný a dostat do něj v tomhle stavu pití, by byl asi problém.
Bylo rozhodnuto.
Společnými silami jsme ho zabalili do deky a naložili do auta. Odjeli jsme ke mně domů, kde jsme Eiho uložili do mé postele. Ayano ho znovu prohlédl a pak ho přeci jen napíchl na kapačku.
Rozloučil jsem se s ním a konečně si šel udělat kávu. Vzal jsem si náhradní notebook a sedl si do ložnice vedle postele, abych měl Eiho na očích, dokud mu nedokape roztok. Nohy jsem si opřel o postel, na klín si položil přenosný stolek s notebookem a kávou a pustil jsem se do práce. Jen jsem ještě zavolal Stanleymu, aby vyřídil Samurovi, že je idiot a že jsem Ekichiho vzal k sobě. Pracovat budu teď z domu.
Občas jsem se protáhl, sem tam pohlédl na Eiho a snažil se všemožně zahnat chuť na cigaretu.
Eikichi
Stále jsem spal. Vnímal jsem jen střípky všeho, co se se mnou dělo. Cítil jsem studené ruce, jak se mě dotýkají a kontrolují můj zdravotní stav. Potom to, jak mě někdo někam přenáší.
Dokonce se mi do mysli vkradl ten zvuk, jak projíždí jehla kůží.
Nevěděl jsem, jak dlouho jsem spal, ale když jsem konečně otevřel oči a rozhlédl se kolem sebe, byl jsem někde jinde, než ve svém bytě.
Můj pohled zůstal viset na Jeffovi, který seděl na židli vedle postele a byl zabraný do práce. Ani si nevšiml, že jsem vzhůru.
Jen velmi pomalu jsem promluvil.
„Kde to jsem? A co se stalo? Už mi je lépe. Sedíš tu dlouho?”
Prostě mě nenapadlo nic jiného, než další otázky. Můj mozek se nejspíš zavařil z horečky.
Ale pohled na něj, jak sedí vedle postele, mě neobyčejně těšil.
Jeff
Když Eimu dokapal roztok, odpojil jsem ho od kapačky podle Ayanových instrukcí a ruku mu zalepil. Ei byl ještě zpocený, ale nechtěl jsem ho budit, tak jsem ho pořádně zabalil do peřiny a znovu se usadil k práci.
Byl jsem do ní tak zabraný, že jsem přestal vnímat čas. Až teprve tichá slova mě probrala a já se zadíval na Eikichiho. Ani to, že chraptěl, mu nezabránilo na mě vychrlit hned pár otázek. Jako by neměl nic jiného na práci, než se pořád jen ptát.
„Jsi u mě doma,“ odložil jsem práci bokem a vstal jsem. Přisedl jsem si k němu na postel a položil mu ruku na čelo. Sice už tolik nehořel, ale jeho oči byly zastřené teplotou. „O tom, jestli je ti lépe bychom tu mohli diskutovat,“ zamračil jsem se a zakroutil hlavou.
Vstal jsem a zašel do šatny. Vytáhl jsem čisté triko a tepláky a vrátil se k Eimu.
„Pojď, půjdeš se rychle osprchovat a pak zalezeš zpátky do postele,“ přikázal jsem mu a stáhl z něj peřinu. Okamžitě se roztřásl a bylo vidět, jak se mu zpocené věci lepí na tělo. Položil jsem mu čisté věci na břicho, podebral jsem ho a zvedl do náruče. „Takhle to bude rychlejší,“ řekl jsem mu na vysvětlenou a přitiskl k sobě jeho třesoucí se tělo. „Stejně to tu neznáš a do koupelny bys netrefil,“ odnášel jsem ho jako nějakou vzácnost.
Eikichi
„U tebe doma? Proč?" zase další otázky.
Vzal mě do náruče a odnesl do koupelny. Byla obrovská. Modré kachličky, se míchaly s tmavě modrými a tvořily vlny. Vypadalo to jako u moře.
Na zemi byly kachličky v pískové barvě a obrovská rohová vana, která byla zapuštěna do země. Vše dolazovaly pískové skříňky. Postavil mě na zem a já mírně zavrávoral.
Chtěl jsem se svléknout sám, ale když jsem zvedl ruku, tak ta jen bezvládně znova spadla k mému boku. Prosebně jsem se na něj podíval.
„Pomohl bys mi prosím?"
Klidně mě svleč, hlavně když se mě budeš dotýkat. Cokoliv, jen chci cítit tvoji blízkost.
Byl jsem tolik unavený, ale i přesto jsem chtěl být s ním. Jak kdybych potřeboval ujistit, že mi nikam neuteče, že tohle není sen a já ho opravdu mám nadosah. Čert vem to, že jsem se na něj zlobil, nebo že jsem byl naštvaný. Všechno bylo jedno.
Jeff
Mohl by se konečně přestat ptát? Prostě je u mě doma a hotovo.
Postavil jsem ho v koupelně na zem a musel ho rychle přichytit, jak zavrávoral. Když jsem viděl jeho snahu se svléct, která vyšla na prázdno, nečekal jsem ani na jeho prosbu, abych mu pomohl.
„Na vanu zapomeň,“ zamítl jsem možný nápad jít do vany, když jsem viděl, jak se na ní dívá. „Řekl jsem rychle osprchovat.“
Otočil jsem ho na druhou stranu koupelny a dostrkal ho do sprchového koutu. Přitáhl jsem mu stoličku, usadil ho na ní a pustil jsem vodu. Když jsem viděl, jak tam sedí a nic se neděje, povzdechl jsem si. Tak přesně tomuhle jsem se chtěl vyhnout, ale nejspíš není zbytí.
Svlékl jsem se a vešel za ním. Aby mu nebylo chladno, zavřel jsem dvířka, která se hned zamlžila. Téměř okamžitě jsem byl mokrý stejně jako on. Voda příjemně hřála a dvě růžice umístěné naproti sobě na nás pouštěly vodu, jako když vstoupíte do jemné mlhy.
Klekl jsem si za něj a opřel si ho o sebe. Nalil jsem si mýdlo na ruce a pomalu a jemně ho začal omývat. Opatrně jsem se ho dotýkal, od krku, ramena a jeho hruď a jen jsem sledoval, jestli se mu neudělá špatně.
Eikichi
Svlékl mě a odstrkal ke sprše. Proč? Chtěl jsem si užít tu příjemně velikou vanu. Neměl jsem však možnost, protože mě hned posadil na stoličku ve sprše.
Chtěl jsem uchopit sprchový gel, ale má motorika byla stále na prd. Zapřel jsem se o stoličku a pokusil se vstát, ale když jsem viděl Jeffa přes mléčné sklo, jak se svléká, posadil jsem se zpět.
Dobře, asi bych dokázal vstát, ale tomuhle jsem nedokázal odolat.
Došel ke mně a opřel o svou hruď. Vše se ve mě sevřelo. Cítil jsem mravenčení v celém těle, i to jak nebezpečně se usazuje v tříslech a společně s horečkou staví můj penis do pozoru.
Ztvrdnul. Jen stěží jsem se to snažil maskovat a sevřel jsem jej mezi nohama. Jeho doteky byly tak jemné, že jen klouzaly po pokožce a zanechávaly na ní pěnu, která se sprchou omývala.
Chvěl jsem se, ale netušil jsem, co je toho pravou příčinou. Jestli je to Jeff, nebo nemoc.
Zajel rukama dopředu na mé bradavky, které s každým otřením, pod jeho rukama tvrdly a pevnily se. Škubl jsem sebou, když mi sjížděl po těle k podbřišku.
Jeff
Cítil jsem, jak se třese, ale přičítal jsem to horečce. Budeme to mytí zkrátit co nejvíc. Když však sebou škubnul a srazil nohy k sobě, bylo mi vše jasné.
Dal jsem ruce z jeho břicha pryč a znovu si nalil na ruce mýdlo. Mírně jsem ho od sebe odstrčil a položil mu opět ruce na ramena. Krouživými pohyby jsem z nich sjížděl dolů. Namydlil mu lopatky, celá záda a jemně otíral páteř, obratel po obratli. Mé ruce skončily na jeho bedrech. Na moment jsem se zastavil, a přemýšlel, zda mám pokračovat. Ale nakonec se mé ruce znovu daly do pohybu. Z jeho beder jsem se přesunul na jeho boky. Mírně jsem namydlil i jeho zadeček, aspoň místa, která byla dostupná.
„Musím tě umýt celého, Ei, ať můžeš do postele,“ řekl jsem tiše u jeho ucha a znovu si ho o sebe opřel. Promnul jsem jeho boky a ruce pomalu přemístil na jeho stehna. Omýval jsem je, pomalu se přesouval na jejich horní stranu a postupně zajížděl mezi ně. Zasunul jsem ruce mezi ty pevně semknuté nohy a tlakem ho donutil dát je od sebe.
„Řekl jsem celého, Ei,“ poslal jsem těch pár slov do jeho mokrých vlasů na krku a pomalu jsem posouval ruce po vnitřní straně nahoru k jeho rozkroku.
Eikichi
Tak tohle nebylo fér. Rozhodně se nedržel zpět a řekl bych, že si to moje dráždění užíval. Nechtěl jsem mu povolit, aby mi roztáhl víc nohy. Ne teď... Ne v téhle situaci a hlavně když mi stojí.
Ale moje vlastní chtivost po jeho dotecích mi povolila svaly. Kolena jsem dal od sebe a víc se o něj zapřel.
„Víš, že tohle není fér? Že ty o mně všechno víš a já o tobě nic? Jsi vlastně můj osobní stalker, víš to?" říkal jsem už víc nahlas a snažil se, aby mi hlas nepřeskakoval.
Prsty jsem ještě víc zaryl do kovu na stoličce, když jeho ruka neomylně zajela mezi mé nohy a jen letmo se otřela o naběhlý penis. Slabě jsem zasténal a přivřel oči. Bylo to, jak kdyby mě polil horkou vodou a hned zchladil. Moje tělo reagovalo okamžitě a já jen vnímal touhu, která si se mnou dělala, co chtěla. Skousl jsem ret a nechal ho projíždět mezi zuby. Slastný pocit rozkoše, který mi projížděl tělem, byl až nesnesitelný.
Každé dotknutí a otření se o mé slabiny, mě zasáhlo další vlnou opojného pocitu vášně, kterou jsem chtěl mít. Hned... Ihned ho nechat, aby si mě vzal. Ale...
Chytil jsem jeho ruku za zápěstí a otevřel oči.
„Jsem nemocný, chytneš to ode mě."
Nejradši bych si za tyhle slova dal pár přes pusu, ale i v tomhle stavu jsem myslel i na něj.
Jeff
Zapřel jsem na moment o něj čelo a nahlas vydechnul. Už tak s tím mám problém a on mě teď ještě dráždí svými řečmi.
Jednu ruku jsem natáhl před sebe a nechal pod vodou smýt mýdlo. Chytl jsem ho za pusu a hlavu mu zvrátil dozadu a přitlačil na mé rameno.
„Buď aspoň na chvíli zticha, jinak to mytí nedokončíme,“ zavrčel jsem mu do ucha a skousl ho.
Druhou rukou jsem zatím neomylně pokračoval až na jeho naběhlý penis. Takhle by nejspíš ani nedošel do postele. Pevně jsem si ho přidržoval na sobě, jen jsem rukou z jeho pusy sjel na krk.
Nejdříve jemně, pak však s narůstající intenzitou, jsem začal třít jeho erekci. Obemknul jsem ji prsty a zvyšoval jsem tlak a rychlost. Stáhnutá kůžička odhalila jeho krásně zbarvený žalud a každou kapku, kterou propouštěl, smývala voda a jen velmi málo mi ulpělo na prstech.
„Musíš být dokonale čistý,“ vydechl jsem ztěžka do jeho ucha a zrychlil pohyb ruky, když jsem ucítil, jak se celý napíná.
Eikichi
Sakra... Jak moc rád ho v tomhle poslechnu. Dával mi najevo, kdo je tu dominantní. A to asi celou dobu, jen jsem si to nedával do souvislostí. Nebo mi to nepřišlo reálné.
Kéž by šlo, abych mlčel, ale zdá se mi, že je to můj obranný systém. Prostě mluvím a mluvím, ale v tuhle chvíli se to nehodí. Poslechl jsem. Snad mi dá šanci, abych s ním mohl mluvit.
Silné pnutí, které se schovávalo v jeho mužné ruce, se stupňovalo a zasahovalo každou část mého těla. Doslovně jsem hořel vším, i horečkou, která pro mě nyní nebyla podstatná.
Jeho ruce na mém krku se pomalu sunuly níž a hladily rozpálenou pokožku. Cítil jsem jak pod jeho tlakem, který se zrychloval, vlhnu. Vše se ve mně příjemně chvělo, a jak v transu jsem se jen prohnul proti jeho ruce.
Moje pánev reagovala sama a zadek se mi přemístil na okraj stoličky tak, že se odkryla má dírka.
„Pokud mám být čistý, potřebuji projet každý kousek mého těla."
Kdy jsem se stal tak oplzlým?
Jeff
Tak přesně tohle jsem nechtěl. Vyhonit ho je jedna věc. Ale tohle… Když má horečku a je slabý…
Ale na druhou stranu už tak mám se sebou co dělat.
Ale Ei má horečku, idiote…
Ale když on je tak… Nedá se tomu odolat…
Neblbni!
Krucinál!
Moje ruka automaticky z jeho krku sjela dolů. Zatím co se Ei o mne zapíral, já hned zamířil k jeho zadečku. Když všechno tak všechno. Po cestě po jeho těle jsem nabral trochu mýdla na prsty a hned s jedním opatrně vklouzl dovnitř.
Dneska byl uvnitř horký ještě víc než normálně a i přesto, že zpočátku mě svíral a pohyb prstu dělal menší problémy, nakonec vtáhl do sebe dva a nechal si dráždit své místečko, které pro něj znamenalo konec mluvení.
Snažil jsem se to všechno nevnímat. Jen Eikichiho a jeho uspokojení, aby se konečně uvolnil. Zbavil se všeho napětí. Ale čím víc jsem se o něj staral, tím víc to doléhalo i na mne. Jeho horké tělo, jeho projevy, kdykoliv jím zacloumala vlna vzrušení…
Vytáhl jsem z něj prsty, chytl ho za paže a mírně nadzvedl.
Eikichi
V záplavě endorfinu, pohlcující celé mě tělo, jsem jen přijímal jeho pozornosti. Ten tolik očekávaný pocit se dostavil v zápětí.
Jeho prsty hezky po jednom pronikaly do mého otvoru a hladily každou nerovnost mých stěn. Nutily mě povolovat svěrače, aby se dostával hlouběji a hlouběji.
Dráždil můj bod G a vpouštěl do mého těla vzrušivé vlny vášně, bombardující nejcitlivější místa.
Chtěl jsem jen jedno… Jeho.
Jak kdyby i on vnímal řeč mého těla, které i tak bylo na pokraji zhroucení… Ale jen z nedočkavosti a chtíče.
Jeho prsty mě opustily a já náhle pocítil prázdnotu…
Jeff
„Zvedni se,“ potáhl jsem ho nahoru a sám se přemístil na sedátko. Opřel jsem se o stěnu, nohy zapřel o druhou před sebou. Chytl jsem Eiho za boky a pomalu ho tlačil směrem dolů.
Díval jsem se, jak v něm mizím a musel jsem zhluboka dýchat, abych se neudělal hned při jeho prvním dosedu. Opřel jsem se čelem mezi jeho lopatky a chytl jsem ho na moment pevně kolem břicha. Potřeboval jsem chvilku na vydýchání toho prvního pocitu, který se převalil přes mé tělo.
„Zapři se,“ řekl jsem a jednu ruku mu položil na madlo a druhou zapřel o mé koleno.
Chytl jsem ho za boky a donutil se mírně nadzvednout, abych ho vzápětí vrátil zpět. Nejel jsem celou délkou, protože to pro něj muselo být namáhavé, ale pomalu jsem zrychloval tempo s krátkými dosedy. Už jsem sotva stíhal s dechem a potřeboval čerstvý vzduch. Ale nemohl jsem Eikiho pustit a to, co se hnalo mým tělem, mi zcela zabránilo konat cokoli jiného. Jen jsem propínal prsty na nohou, zapíral se o stěnu a s hlasitými vzdechy a občasným zasténáním jsem vnímal blížící se orgasmus.
Zvládl jsem ještě povolit stisk a jednou rukou Eimu zajel dopředu mezi nohy. Chytl jsem jeho problém do dlaně a rychlými pohyby se ho snažil dotáhnout do jeho vlastního konce.
Eikichi
Jen na chvíli jsem pocítil to prázdno. Krátký okamžik, než se jeho mužství probojovalo zcela do mého nitra.
Už jsem jen cítil, jak se horečka usazuje i v mé hlavě a má mysl přestala fungovat. Ani své jméno bych už neznal.
Vtahoval jsem ho ještě víc a obepínal jeho penis, který mi dopřával tolika rozkoše. Tření, které se zrychlovalo, mě dostávalo na hranici snesitelnosti.
Nadzvedávání mého těla bylo velmi namáhavé, hlavně v mém stavu, ale adrenalin, který mi nyní vířil v žilách, si dělat vše po svém. Dál jsem se zapíral o chodidla, a jen v mírných pohybech nahoru a dolů jsem dosedával do jeho klína.
Moje vzrušení už nedokázalo dále vzdorovat uvolnění a v kapkách se na zem snášela první vlna uspokojení. Když mi jeho ruka znova vjela do rozkroku a začala přejíždět po celé délce, jen stěží jsem popadal dech.
Cítil jsem jeho horké rty, jak se častokrát zabořily do mé kůže na krku a jemně přejížděly po celé linii. V cukavé slastné křeči, se z mého těla uvolňovalo vše do jeho ruky a přetékalo na kachličky.
Se zakloněnou hlavou, opírajíc se o jeho hruď, jsem jen nechával procházet orgasmus mým tělem.
Jeff
Vrátil jsem obě ruce na jeho boky, pevně sevřel a ještě několikrát si ho proti sobě přirazil. Začal jsem se ztrácet ve svém vlastním světě. Zavřel jsem oči a jen s křečovitě zatnutými prsty do jeho kůže prožíval své vlastní blažené pocity, v kterých jsem se naprosto ztrácel.
Voda dopadala na můj obličej a plnila má pootevřená ústa. Několikrát jsem polknul, abych se vzpamatoval. I když jsem držel Eiho pevně na svém klíně, jeho bezděčné pohyby mě donutily ho znovu vnímat. Jeho tělo se třáslo a nohy povolily. Naplno dosedl do mého klína, až jsem bolestivě syknul. Pevně jsem ho chytil kolem pasu, aby mi nesklouzl. Líbal jsem jeho záda, stíral jazykem každou kapku vody, kterých však neubývalo.
„Okamžitě do postele, mytí skončilo!“ vzpamatoval jsem se po chvíli, ale přesto ještě na moment přitiskl Eikichiho na své tělo a čekal, až se aspoň trošku uklidní, aby mohl aspoň vstát.
Eikichi
Cítil jsem, jak mě příjemně plní jeho sperma a dává do mého těla ještě větší prožitek z dokonalého uspokojení.
V tu chvíli, co promluvil a pokusil se mě postavit, něco málo ze mě vyteklo, jak vyklouzl jeho penis. Cítil jsem se o něco ochuzen, ale jeho objetí, mě hned potěšilo a konejšilo.
Moje nohy se podlomily a nebýt jeho podpěry, svalil bych se k zemi. Asi jsem to v tomhle stavu přehnal, ale já opravdu na nic jiného nedokázal myslet.
Jak kdyby mi mozek zastřela touha po spojení našich těl. Zvířecí instinkt, který byl pro tuto chvíli mou prosbou.
Sáhl jsem si rukou na zadek a prsty mírně roztáhl otvor, aby mohlo vytéct vše, co mě plnilo. Voda dořešila zbytek a já se mu zahákl kolem krku.
„Prosím, odneseš mě ještě do postele?" pousmál jsem se.
Jeff
Nakonec jsem donutil Eiho stoupnout. Díval jsem se na něj, co dělá, a nechápal jsem. Co jsem to s ním udělal? Jeho zabořené prsty v jeho vlastním těle, aby se zbavil nečistoty… Jeho zaháknutí kolem mého krku a pak jeho prosba….
Vážně teď nevím, jestli to z něj dělá horečka…
Políbil jsem ho na rty, rozpojil jeho ruce a donutil ho sednout si znovu na stoličku. Zastavil jsem vodu a vyšel ze sprchy ven. Velkou osušku jsem mu přehodil přes ramena a začal ho otírat.
„Mokrý do postele nepůjdeš,“ doplnil jsem to slovy, aby pochopil, proč to dělám.
Mozek mi začaly zaplavovat výčitky, že jsem se neovládl a stejně si ho vzal. Seděl a třásl se a teplota mu evidentně začala znovu stoupat. Jen rychle jsem se utřel a hodil na sebe župan. Ekichiho jsem zabalil do nové osušky a pak ho vzal do náruče. Kašlal jsem na to, že jsem mu připravil čisté oblečení.
Odnesl jsem ho do postele a pořádně ho zabalil i s osuškou do peřiny.
Zaběhl jsem do kuchyně pro vodu a léky, které mi tam nachystal Ayano.
„Tohle spolkneš a nevylezeš z postele, dokud nebudeš v pořádku,“ donutil jsem ho vzít si prášek. „A žádné otázky. Teď budeš spát,“ dodal jsem ještě rychle.
Posadil jsem se vedle něj, prsty mu přejížděl po tváři a jen na něho tiše hleděl