Eikichi
Nejí těžká jídla? Má pravdu, na noc by se moc jíst nemělo, ale já se ještě nestihl pořádně najíst. Pořád mě něco ruší a v břiše mi kručí, jak kdybych týden nejedl.
Došel jsem do kuchyně a pootvíral všechny zásuvky, skříňky a i ledničku, abych zjistil, z čeho můžu vařit.
„Takže salát,“ zopakoval jsem si nahlas.
Vytáhl jsem zeleninu, která voněla čerstvostí a zahrádkou. Nakrájel jsem jí na jemno do mísy. Potom jsem postupně vytahoval další ingredience z kastlíků. Kuřecí maso, koření, olej, mléko a úhledně to naskládal kolem sporáku. Olej nalil do pánvičky a vložil nakrájené nudličky masa. Osolil, okořenil a trošku zalil kokosovým mlékem, které tomu dodá vláčnost. Směs jsem nalil na salát a ještě dochutil, aby souhra zeleniny a masa byla dokonalá.
Postavil jsem mísu na stůl a prostřel k jídlu. Jen jsem nahlédl do chodby a zakřičel na celý dům.
„Jídlo je hotové. Pojď jíst!“
Mám rád, když s někým jím, že se nepracuje a všichni si vychutnávají jídlo. Sedl jsem si za stůl a čekal, až dojde.
Převaloval jsem čínské zelí na vidličce a spojoval ho s červenou paprikou, která se obalila masovou šťávou.
Jeff
Uklidil jsem notebook a telefon nechal ležet na stolku. V noci už mi Stanley nevolá. To je naše nepsané pravidlo. Když se něco děje, musíme to umět vyřešit sami. Leda že by opravdu hořelo. Noc pro nás znamená soukromí bez narušitelů. To že se vidíme přes den, nám bohatě stačí.
Shodil jsem ze sebe džíny a oblékl si jen volné plátěné kalhoty. Je už večer a chci mít pohodlí. Stejně jako jsem to chtěl po Eikichim, ani já si nebral spodní prádlo. Zbytečně svazuje a… zdržuje.
Už jsem chytal za kliku dveří, když se zespoda ozvalo:
„Jídlo je hotové. Pojď jíst!“
Usmál jsem se. Už dlouho mě takhle k jídlu nikdo nevolal. Naposledy máma, než jsem odletěl z Evropy. Ale to už je nějakých pár let zpátky.
Sešel jsem dolů a usadil se ke stolu naproti Eikimu. Musel jsem uznat, že připravené jídlo vypadalo lákavě. I když jsem neměl moc hlad, přesto jsem si nabral.
„Dobrou chuť,“ popřál jsem mu anglicky a pustil se do jídla.
Nabíral jsem malá sousta a labužnicky je vkládal do úst. Každý kousek jsem si vychutnával, jako bych jedl něco, co připravil ten nejlepší šéfkuchař na světě.
A já toho svého šéfkuchaře měl přímo před sebou. Celou dobu jsem se na něj díval a záviděl jsem každému soustu, které mizelo v jeho ústech. Pozoroval jsem ho a zapomínal jíst.
Začalo mně polévat horko. Tohle se nedá vydržet. Stále jsem měl v hlavě to, jak spal a já si mohl beztrestně prohlédnout jeho obličej zblízka. Dotýkat se ho, políbit ho…
Odložil jsem pomalu vidličku a vstal jsem. Přešel jsem k němu.
„Nenech se rušit,“ položil jsem mu ruce na ramena a sklonil se k jeho krku. Moje večeře nebyla na stole. Moje večeře byla teď přímo přede mnou.
Odhrnul jsem mu vlasy z krku a políbil jsem ho.
„Pokračuj, určitě máš hlad,“ zašeptal jsem mu do ucha. Přesunul jsem ruku na jeho a nasměroval ji k jeho ústům, aby pokračoval v jídle.
Prsty jsem přejel po jeho bradě na krk. Neposedný pramen vlasů jsem mu zasunul za ucho a otřel se o něj jazykem.
„Udělal jsi moc dobrou večeři,“ zašeptal jsem znovu a olízl mu ucho po celém obvodu. Promnul jsem mu obě ramena a pak přesunul ruce dopředu na jeho hruď. Jen nepatrně jsem se otřel o jeho bradavky, když jsem je sunul dolů, abych mohl zajet pod jeho triko a pohladit ho po kůži na břiše.
„Nenech se rušit,“ zašeptal jsem mu do druhého ucha a políbil ho.
Eikichi
Sedl si naproti mně. Popřál mi anglicky dobrou chuť, což mě překvapilo a začal jíst. Pozorně jsem pozoroval, jestli mu chutná a když si nabral i druhé sousto, byl jsem spokojený. Začal jsem také jíst a spíš to do sebe házel, měl jsem opravdu veliký hlad. Byl jsem zabraný do jídla a ani jsem si nevšiml, že se zvedl a došel ke mně.
Z jídelního obžerství mě dostal až jeho hlas, který se rozezněl mou hlavou. Byl tak blízko a já sebou cuknul, jak jsem se lekl. Jeho ruce se usadily na mých ramenou a mnou projelo mrazení, jak moc jsem ho vnímal.
Jeho prsty opatrně odhrnuly mé vlasy z krku a jeho polibek poslal do mého těla elektrické výboje, které v proudech ovládaly mé tělo. Přivřel jsem oči a skousl si rty.
„Pokračuj, určitě máš hlad,“ zašeptal do mého ucha.
Jak si může myslet, že se takhle může člověk najíst? Začal jsem se chvět a udržet vidličku pro mě byl nadlidský výkon. Ale i já cítil, jak moc se mi stahuje žaludek. Kručelo mi v něm a já se potřeboval najíst.
Nedokázal jsem se soustředit na to, abych dal sousto do úst, když mi jeho horký jazyk olízl ucho. Vše ve mně se bouřilo a vřelo. I jeho jemné doteky se mnou dokážou udělat věci, o kterých jsem do dnešního dne nevěděl.
Netušil jsem, že můj krk a uši jsou tolik citlivé a stačí jen jeho hlas, aby mi srdce zběsile tlouklo. Bylo tak příjemné, když mi promnul ztuhlá ramena, která každou masáž vítala s nadšením. Práce u počítače má své proti a ničení páteře je jedním z nich.
Jeho prsty se potulovaly po mém těle a já byl štěstím bez sebe, když pochválil mou večeři. Jen slabě se můj hrudník nadzvedával a já mělce dýchal, když se jeho horké polštářky dotkly mé kůže na břiše a jezdily po ní. Ale já měl hlad. Pokud se nenajím, nebudu mít dost síly. Opravdu jsem celý den pořádně nic nesnědl.
S roztřesenými prsty jsem si konečně dal další sousto do úst a další. Pomalu s jeho neskutečně svůdným drážděním, jsem dojídal večeři a jen zuby nehty se držel, abych si tu nelehl na stůl místo toho jídla.
Jeff
Sledoval jsem jeho nervozitu jen matně. Víc mě zajímalo teď jeho tělo samotné. Ať už byla večeře jakkoli dobrá, tohle bylo daleko lepší.
„Je čas na zákusek,“ chytl jsem jeho triko a hrnul ho nahoru. Vidlička jen cinkla o talíř, jak ji pustil, ale když jsem mu táhl triko přes hlavu, jen zvedl ruce a ten přebytečný kus látky skončil na zemi.
Chytl jsem ho za zápěstí a položil mu ruce na stůl.
„A já mám sladké rád,“ sklonil jsem se znovu k jeho krku. Zatím co jsem zahrnoval polibky jeho napjatou kůži na krku i ramenou, jednou rukou jsem ho hladil po břiše a na prsou. Volnou rukou jsem sebral z talíře kousek salátu a vložil mu mezi rty.
„Večeře se ti opravdu povedla, byla by škoda ji nedojíst,“ další polibek jsem mu věnoval na jeho tvář, která sálala horkem.
Mé ruce stále bloudily po jeho těle a mírný dotek v jeho rozkroku napovídal, že má stejný problém jako já. V mých volných kalhotách to už bylo víc než evidentní a kdyby mezi námi nebylo opěradlo židle, už bych mu svou erekcí tlačil do zad.
Ač jsem se snažil zůstat klidný, můj dech o něco zrychlil. Horko zalívalo celé mé tělo…
Zapíral jsem se o jeho záda a má touha po něm vzrůstala s každou vteřinou.
Tak strašně moc ho chci… Chci ho celého… Jenže… Ta maska… Nevidím mu celou tvář. Tak rád bych se na ni díval, když ho ovládá vzrušení… Tak rád bych se jí dotýkal… Doteky… Nemůžu mít oboje, ale můžu mít aspoň jedno.
Najednou jsem ho chytil a donutil ho stoupnout. Nehleděl jsem na to, jestli má v ruce příbor, nebo ještě dojídá sousto. Táhl jsem ho za ruku dolů do sklepa. Nedočkavě jsem otevřel jedny dveře a zamířil rovnou k těm nejvzdálenějším, těžkým vyztuženým dveřím, skrz které neprojde ani paprsek světla.
Vtáhl jsem ho dovnitř a jen co jsem za námi dveře zabouchl, vrhl jsem se na něj. Zasypával jsem polibky jeho horkou kůži. Ruce běhaly po jeho těle jak zmatené, ale přesto šly jedním směrem.
Tlačil jsem ho před sebou a v momentě, kdy jsme narazili na postel a dopadli na ní, strhl jsem mu z obličeje masku.
Když ho nemůžu vidět, můžu se ho aspoň dotýkat.
Eikichi
Vyhrnoval mi tričko a s každým odhaleným kouskem mého těla, mé napětí rostlo. Upustil jsem vidličku, kterou jsem nebyl schopen dál držet a instinktivně zvedl ruce, aby mě mohl svléct. Za zápěstí mi položil ruce zpět na stůl a já s nedočkavostí čekal na další doteky.
Moje tělo se dostávalo do mírné křeče, která vypínala každý můj sval a kousek na mé kůži. Jeho horké polibky se vpíjely do mé pokožky na krku. Vyvolávaly mi svírání žaludku a brnění do rozkroku, který potřeboval povolit zip, aby mé mužství mohlo na vzduch. Pevně jsem sevřel rty, abych nezačal sténat. Jen tlumený vzdech, prošel skrz mé zuby, když zavadil prsty o mé bradavky.
Najednou se mi o rty otřel ledový salát a já je otevřel, abych ho mohl ochutnat i s jeho slanými prsty. Jen je olízat a člověk by měl hotovou zálivku.
Vtáhl jsem jazykem salát do úst a přejel po jeho polštářcích, které mi poskytly tu slanou chuť jeho těla.
Cítil jsem jeho horký dech na krku a i jeho zrychleně bušící srdce, které závodilo s tím mým.
No tak… Na co čekáš, Hide? Jsem jak na stříbrném podnosu. Mám se mu dát i s mašlí?
Byl jsem v šoku, když mě vytáhl na nohy a táhl mě do sklepa.
Něco jsem udělal špatně? Proč tam.
Cítil jsem, jak mě znovu pohltil strach, ale i něco jiného. Veliký příval adrenalinu ze vzrušení, které mým tělem projíždělo.
Už z dálky jsem viděl ty masivní dveře a hrdlo se mi stáhlo, když je otevřel. Zahalil nás oba do roušky tmy, když nás tam zavřel. S bouchnutím dveří, se z něj stalo zvíře, které si bralo to, co tolik skrývalo, že chce. Pohltil mě a zahrnoval polibky, které zapalovaly mé tělo. Každé místo mého těla vibrovalo touhou.
Líbal mě tak divoce, že i nádech se zdál nedosažitelný. Jeho prsty, jak kdyby se dotýkaly obnažených nervů, které v elektrických výbojích cukaly touhou. Dopadli jsme na postel a já cítil, jak mě strhl masku. Proč ne? Je tu tma a i já toužil potom, abych mohl alespoň osahat jeho tvář. Natáhl jsem ruku a strhl mu masku. Polštářky prstů jsem jezdil po linii jeho brady a ve víru polibků, kterými mě zahrnoval, jsem si představoval jeho tvář. Každou nerovnost kůže, rysy, oči, nos, rty… Vše, jak obraz se mi malovalo v hlavě.
Jeff
Nechtěl jsem promeškat ani vteřinu, kdy se ho můžu dotýkat. Líbal jsem ho všude, kam jsem se ve své zbrklosti dostal. Dlaní jsem ho hladil po tváři a prsty kopíroval tvar jeho očí, nosu a rtů. V hlavě se mi vybavoval každý detail jeho tváře a já byl v tuhle chvíli šťastný, že ho mám tak blízko. Jen pro sebe. Aspoň pro teď. I když na něj nevidím, každý dotek na jeho těle mi všechno vynahradil.
Když mi strhl masku a dotkl se mého obličeje, málem jsem přestal dýchat.
Pocit, který jsem v tuhle chvíli měl, se nedal srovnat s ničím. Byl to pocit štěstí. Myslel jsem, že se mi tím rozskočí srdce.
Rychle jsem začal dýchat a bezděčně zavřel oči, abych si zapamatoval každý jeho dotek na mé tváři.
Musím se uklidnit. Musím… Nebo tohle skončí moc brzy…
Chytl jsem ho za ruce a zastavil. Nohou jsem nahmatal kde je kraj postele, opatrně se postavil a vytáhl na nohy i Eikichiho. Navedl jsem jeho ruce k mým kalhotám a naznačil, aby mi je svlékl. Také já už rozepínal jeho poklopec a táhl kalhoty dolů.
„Tma je tvůj přítel,“ připomněl jsem mu. „Poslouchej řeč těla. I ty umíš dávat, aby se ten druhý cítil dobře. Pak je všechno daleko intenzívnější,“ zajel jsem mu prsty do vlasů a po paměti našel jeho ústa, kterým jsem věnoval krátký polibek. „Pamatuješ si, co se mi líbilo? Těch míst, která dokážou člověka vzrušit je víc, najdi je.“
Kalhoty se mi svezly k zemi a já si ještě rychle přetáhl triko a odhodil ho někam do tmy.
Byl jsem strašně vzrušený. Sotva jsem stíhal počítat údery mého srdce. Ale chtěl jsem, aby i on se mě dotýkal. Aby cítil to samé, co cítím já.
Eikichi
Chytil mé ruce a vytáhl mě na nohy. V té tmě nebylo vidět vůbec nic, ale fantazie mi jela naplno. I kdyby mi nedal ruce na jeho rozkrok, dal bych mu je tam sám. Stáhl jsem mu kalhoty ke kolenům a dál jen spadly bez sebemenší pomoci. Slyšel jsem, jak jeho tričko šustí a padá na zem. Moje srdce se chtělo napětím rozletět, jak jsem si vzpomněl na jeho nahé tělo ve vířivce.
Dech se mi zkrátil, když se jeho prsty propletly mými vlasy a pročísly je.
Ano, tma je můj přítel, ale já nejspíš chtěl světlo, abych na něj spatřil vše, co je skryto. Vidět jeho tvář, když zjišťuji, co má rád a co se mu líbí. Řídit se podle jeho výrazů. Ale tady byla tma spíš nepřítel. Jen doteky a vnímání toho druhého. Každý záškub jeho těla. Zachvění…
Tělo se mi bouřilo a já přestával reálně uvažovat. Položil jsem ruce na jeho krk a přejížděl po každém kousku kůže. Zastavil jsem se na bradavkách a mezi dvěma prsty je zmáčkl. Promnul jsem ty tvrdé výstupky, jejich špičku, která se pod mým jazykem zachvěla. Konečně jsem se přiblížil i jím a podráždil své chuťové pohárky o tu jemnost jeho kůže. Pohrával jsem si s nimi a mírně ho do nich kousl, abych uslyšel i jeho hlas. Vzrušilo mě to ještě víc a já rukou přejel po jeho břiše a nahmatal vzrušení, které ještě víc v mém sevření ztvrdlo. Prsty jsem přejížděl po každé naběhlé žilce. Když jsem nahmatal rozpálený žalud, stáhl jsem pomalu kůžičku až pod vystouplý okraj a sjel po celé délce ke kulkám. Prohmátl jsem se a pohrával si s těmi váčky, jak s meditačními kuličkami.
Druhou rukou jsem sjel na jeho záda a přejížděl nehty po jeho páteři nahoru a dolů. Srdce se mi mohlo zbláznit tou touhou po něm.
Znát ho… Chtít ho… Mít ho…
Jeff
I přesto že byla tma, zavřel jsem oči, když se mne začal Eikichi dotýkat. Jako bych té tmě nevěřil.
Vnímal jsem každý jeho dotek a s každým dalším jsem cítil jeho naléhavost. Já se sotva držel, abych ho nestrhl na postel a nevzal si ho hned, jak mi právě velela má živočišná touha.
Jen jsem oddechoval, a když se dotkl mých bradavek a začal si s nimi hrát, neudržel jsem hlasitější zasténání. Svaly na břiše se mi napjaly a já jen sevřel ruce v pěst, když mnou projela vlna vzrušení, která mě málem poslala do kolen.
Jako bych cítil z něj tu nedočkavost. Jeho ruce přejížděly po mém břiše, dotýkal se každého kousku mé kůže, jako slepec, který si chce zapamatovat každý detail.
Touha sevřela mé tělo stejně jako jeho ruka mé mužství.
Proč je to tak… Intenzívní? Vždyť už se mne dotýkal. Ale… teď je to jiné. Takové, jako jsem chtěl. Bez přetvářek, bez masky. Jediná překážka k dokonalosti, byla ta neproniknutelná tma.
Pod tíhou těch pocitů jsem ani já nezůstal nečinně stát. Zvedl jsem ruce a položil mu je na ramena. Jemně jsem je promnul, stejně jako jeho krk a naklonil jsem se tam, odkud jsem cítil jeho teplý dech.
Otřel jsem se o jeho rty, a když pootevřel ústa a vydechl, vnutil jsem mu svůj jazyk, který hned začal v jeho ústech pátrat a hledat ten jeho.
Líbal jsem ho a i když jsem se snažil udržet a zpomalit, nešlo to. Mé tělo a má touha si dělaly, co chtěly. Naprosto tohle všechno ovládlo můj mozek. Chytl jsem ho za ruku, když jsem ucítil cukání v penisu.
Moc brzy… Moc brzy… Sevřel jsem ji a zastavil ten příval vzrušení. Uklidni se…
Rychle a nahlas jsem oddechoval. Ale i přesto se mi to nedařilo. Celý den jsem napjatý a každý dotek na jeho těle pro mne znamenal malý orgasmus.
Končím s touhle hrou.
Eikichi jen prudce vydechl, když jsem ho strhl zpět na postel. Nečekal jsem, nepátral jsem, nehledal jsem jeho erotogenní zóny. Jen krátký polibek jsem věnoval jeho rtům a hned se přemístil níž. Nedočkavě jsem vsunul své dva prsty do jeho úst, zatím co jsem už líbal jeho podbřišek a neomylně zamířil k jeho penisu. Tohle chci. A chci to všechno.
Přesto, že měl Ei v ústech mé prsty, neubránil se hlasitým vzdechům. Jeho jazyk se činil, objížděl mé prsty tak dokonale, že jsem se málem z toho udělal.
Krucinál…
Stáhl jsem ruku dolů a bez dalších okolků zamířil k jeho otvoru. I v té tmě jsem do něj zajel hned na poprvé. Na co čekat. Na co opatrně jeden a pak druhý prst. Není čas.
Eikichi
Cítil jsem, jak jeho mužství v mých rukách nabývá na velikosti a každá žilka se vpíjí do mé kůže na dlani. Jak jeho penis pulzuje a prohýbá se proti mému sevření. Chtěl jsem víc, ale on mi chytil ruku a strhl mé tělo na postel.
Postel se prohnula, když má záda dopadla na její povrch a záhy na mně i Hidovo tělo. Tak horké… Chvějící se nedočkavostí stejně jako to mé. Slyšel jsem, jak mé rty vydaly slabé zasténání, jak napjatý jsem byl. Vše ve mně se vařilo, byl jsem zapálený touhou po něj. Neuhasitelnou. Chtíčem.
Jeho prsty se vsunuly do mých úst a já s nimi dělal to, co bych teď nejraději dělal s jeho vzrušením. Olizoval jsem jeho polštářky a přejížděl zuby po kloubech. Vsával jsem je hlouběji a jazykem je hladil po celé délce až do žlábku mezi nimi.
S polibky se dostával k mému penisu a já roztáhl nedočkavě nohy. Jak kdybych ho vybízel, lákal.
Opustil má ústa a já během chvíle ucítil to, co jsem tolik chtěl. Jeho prsty ve mně. Žádné čekání… Obrovská touha zaplavila mé nitro a adrenalin zalil můj mozek. Tělem mi probíhalo snad tisíc mravenců a v mírné křeči jsem se prohnul proti jeho puse. Vtáhl jsem mu prsty ještě víc do svého těla a ucítil, jak se otřel o místečko, ze kterého jsem málem zešílel. Tak dlouho… Tohle je zcela jiné, než jsem doposud zažil. Tak živé… I když se už nedotýkal mé tváře, přivřel jsem oči a v představách měl snad deset rukou, které teď hladily každý kousek mého šílejícího těla.
Jeff
Jen chvíli jsem dráždil a roztahoval jeho vstup. Několikrát jsem pohladil jeho prostatu, abych ho vybičoval k ještě větší touze. Prohýbal se, vycházel vstříc mým prstům, vtahoval je dovnitř. Jeho penis pulsoval v mých ústech a snad už ani nebyl schopen nabrat větší tvrdost a délku, jak moc byl napnutý.
Moje vzrušení se otíralo o jeho nohu. Cítil jsem to vlhko, které na ní zůstávalo a roztahovalo se podle mých pohybů.
Tohle… Tohle všechno mi sebralo veškerou mou soudnost.
Vytáhl jsem z něj prsty a propustil jeho penis. Posunul jsem se výš, chytl jeho nohy pod koleny, aby je pokrčil a o něco víc roztáhl. Sjížděl jsem z kolen po nitřní straně jeho stehen, abych neztratil směr, kterým jsem chtěl jít. Jednou rukou jsem se zapřel o matraci a druhou se nasměroval tam, kde sálalo jeho teplo.
Zatlačil jsem. Opatrně, se zatnutými zuby. Tak moc mě to uchvátilo, že jsem se musel na moment zastavit a ten první úžasný pocit aspoň trochu vydýchat.
Jsem tak netrpělivý…
Pomalu jsem zatlačil hlouběji. Dával jsem mu možnost svým pomalým pronikáním, aby si zvykl. Sotva jsem dýchal, když jsem dorazil ke konci. Celý jsem byl do něj vnořený a cítil každé bezděčné stáhnutí jeho svěračů. Jeho ruce se mi pátravým pohybem po těle zahákly kolem krku. Sklonil jsem se k němu. K jeho tváři. Políbil jsem ho. Cítil jsem pod svými rty jeho nos, jeho oči, jeho tváře, jeho rty. Mírně pootevřené a rychlým horkým dechem vybízely k dalšímu a dalšímu polibku.
„Te amo, Ei,“ zašeptal jsem skoro neslyšně. Zatím co jsem se v něm začal pohybovat, najíždět zpočátku pomalu, celou délkou avšak s postupně zrychlujícím se tempem, vzal jsem si jeho ústa a nedovolil žádnému povzdechu či zasténání uniknout. Bral jsem si vše, co mi v tuhle chvíli mohl nabídnout.
Te amo… miluji tě… miluji tě… Lítala mi hlavou jediná myšlenka, kterou byl můj mozek v tuhle chvíli zpracovat, zatímco se přese mne valila jedna vlna vzrušení za druhou a přebírala veškerou moc nad mým tělem.
Eikichi
Můj penis pulzoval v jeho ústech a jeho velikost byla obemknuta těmi horkými rty natolik, že ještě chviličku a vypustil bych své uspokojení. Jak kdyby tušil, že jsem na své hranici. Vytáhl své vlhké prsty a propustil moje mužství z toho spalujícího horka. Srdce se mi zastavilo a já napjatě očekával, co se bude dít.
Nadzvedl mi nohy a ohnul je v kolenech. Když se otřel svým údem o můj vstup, vlna elektrizující mé tělo, projela každou částí mého nitra. Když se do mě nořil, vnímal jsem každičké otření o stěny, vyplňování každé nerovnosti jeho vzrušením. Vlhnutí mého vstupu, aby mohl pokračovat. Dával mi čas, abych si zvyknul na jeho pevnou velikost. Opravdu mu záleží na tom, aby to nebolelo. Ale v tuhle chvíli mě nic nebolelo, jen příjemný pocit zaléval mé tělo.
Křečovitě jsem objal jeho krk a pevně se držel. Moje tvář se instinktivně třela o jeho, jak kdybych chtěl přes svou kůži vidět jeho výraz. Malé polibky jsem mu věnoval na oči, nos, tváře, každou zvláštnost na jeho tváři, jsem si vrýval do paměti.
Došel špičkou penisu na místo, které dostalo mé tělo do euforické křeče. Prohnul jsem se a natiskl víc na jeho tělo. Stávali jsme se jedním. Začal se pohybovat a já to doplňoval přiškrceným sténáním z vyschlých rtů od touhy, která mě pohlcovala. Pootevřená ústa mi dávala jasně najevo, že ještě dýchám a tohle není sen.
Vnímal jsem každý jeho pohyb, náraz do mého těla. Nedokázal jsem se udržet a stáhl jsem ruku na svůj penis, abych si pár tahy pomohl k uvolnění, které jsem potřeboval. Přejel jsem si po celé délce a v tu chvíli i on zajel hluboko do mého těla. Vše mě ovládalo a v hlavě jsem měl jen představu jeho obličeje.
Zaklonil jsem hlavu a s jeho vniknutím, kdy se otřel o mou prostatu, jsem vypustil své sperma mezi naše těla. Vůně jeho těla se vpíjela do mého… Vzduchem se vznášela smyslná esence mého vyvrcholení a ta tma mě příjemně uklidňovala. I kdyby tohle byla lež, nic lepšího jsem nikdy nezažil. Být jeho. Pro teď…
Jeho i moje srdce divoce bušily do rytmu a jak kdyby se přes hrudní koš chtěly dotknout jedno druhého. Nechci odsud odejít. Nechci, aby tohle někdy skončilo. Nechápal jsem to, ale ten dozvuk orgasmu v mém těle mě dokonale ukolébal.
Oči se mi zavíraly a já si jen přál, aby ze mě nikdy nevyšel ven.
Jeff
I přesto, že byla tma, já prožíval svoje vlastní zatmění. Pocit, který náhle sevřel mé tělo, zastavil můj dech i srdce. Orgasmus se vyřítil rychle a náhle. Jen stěží jsem se udržoval na slábnoucích rukách a sotva vnímal Eikichiho, který s hlasitými vzdechy a sténáním prožíval své vlastní vyvrcholení.
Cítil jsem, jak mě v pravidelných stazích svírá a jen to urychlilo můj konec. Zapřel jsem se pevněji o ruce a svěsil hlavu mezi ramena. Mé svaly se dostaly do mírné křeče, a jen z posledních sil, jsem udělal pár kopulačních pohybů a začal vyplňovat Eikichiho nitro.
Celé tělo se mi třáslo. Penis svými škubavými pohyby vydal vše, co ven poslaly mé varlata stáhnuté do ztracena. Poslední příraz do Eikichiho zadečku. Povolil jsem ruce a dolehl na něj.
Rychle jsem oddechoval stejně jako on a snažil se posbírat zbytky zdravého rozumu.
Tak moc jsem po tomhle toužil. Tak moc, že tenhle akt mě převálcoval s neskutečnou sílou.
Ještě stále probíhaly mým tělem impulsy odeznívajícího orgasmu. Vnímal jsem to stále intenzivně a přál jsem si, aby tohle nikdy neskončilo.
Eikchiho ruce povolily. Sjely mi z krku na záda, kde na chvíli spočinuly, a já cítil, jak se mu třesou.
Zvedl jsem hlavu v touze se na něj podívat. Ale jediné co jsem mohl, bylo vnímat jeho dech.
Sevřelo se mi srdce.
Tohle jsem chtěl? Co se stane, až tohle skončí? Už teď na to myslím a je mi z toho všelijak. Co teprve zítra, až opravdu odjede? Proč jsem to nechal zajít tak daleko? Proč jsem za ním prostě nešel a nepozval ho třeba na kafe? Bál jsem se? Bál jsem se, že mě odmítne?
Mé uši zaregistrovaly, že Eikichiho oddechování se uklidnilo a bylo pravidelnější a tiché. Opatrně jsem ho pohladil po tváři. „Ei?“ zašeptal jsem jeho jméno.
Bez odezvy. Usnul.
Prohnul jsem se v zádech a vyklouzl z něj. Ei to doprovodil jen tichým povzdechnutím. Zavrtěl se, ale spal dál. Opatrně jsem se z něj sesunul na bok. Měl jsem nutkání vstát a rozsvítit lampičku. Dívat se na něj třeba celou noc. Na jeho spokojenou a krásnou tvář. Ale přemohl jsem se. S povzdechem jsem nahmatal přikrývku a oba nás zakryl. Objal jsem ho a přitiskl ho k sobě.
Šťastný, že ho můžu mít aspoň pro tuhle chvíli, jsem vnímal jeho teplo a poslouchal jeho oddechování, které mě pomalu, ale jistě začalo uspávat.
Usínal jsem s pocitem, že aspoň teď, v tuhle chvíli můžu mít to, po čem jsem tolik toužil. S pocitem malinkého štěstí. Štěstí, které vyprchá v momentě, kdy si řekneme na shledanou.
Eikichi
Spalo se mi dobře. Po tom jednom dni, kdy mi ukázal vše, co má člověk nejspíš zažít za celý život, jsem byl opravdu unavený. I ve snech se mi objevovala jeho tvář, kterou jsem si vysnil.
Probudila mě hrozná potřeba na záchod a pocit, že už spím opravdu dlouho. Otevřel jsem oči do tmy a zjistil, že jsem stále v té místnosti. Jeho horké tělo se tisklo na má záda a oba jsme byli zachumláni v peřině. Silné ruce mě objímaly kolem pasu a já je jen velmi opatrně sundával ze svého těla, abych ho neprobudil. Pomalu jsem se vykrádal z postele. Naprosto neslyšně. Tak, že ani postel nevrzla, jsem zvedl své tělo a krátkými kroky s rukama před sebou hledal dveře.
Podél zdi jsem došel až k rohu pokoje, od kterého to byl k nim už jen kousek. Nahmatal jsem kliku a zatáhl za ní. Do pokoje vniklo světlo z chodby a já se jen rychle dostal na druhou stranu, abych ho neprobudil. Zavřel jsem a zamířil do svého pokoje.
Ihned po záchodě jsem si vlezl pod sprchu a omyl ze sebe všechny zaschlé zbytky našeho spojení.
Došel jsem k nočnímu stolku a podivil se, že telefon ležel na zemi. Otevřel jsem ho a s úžasem zjistil, že mám dvacet prošlých hovorů a asi třicet zpráv. Ihned jsem vytočil číslo Luci.
„Eikichi, je to… Je to hrozné… Okamžitě přijeď zpět… Vše je zničené… Ono… Ono… Někdo vypálil kancelář.“
Zarazil jsem se a jen vyděšeně se díval před sebe. U dveří se právě objevil Hide a já se rychle otočil, aby mi neviděl do tváře, protože on měl nasazenou škrabošku.
„Jsi v pořádku, Luci? Neboj, hned přijedu.“
Položil jsem telefon a mé tělo bylo jak zmrazené. Chtěl bych tu být s ním. Ještě těch pár hodin si užít jeho blízkost, ale tohle… Musel jsem to vyřešit.
„Budu muset odjet. Já… Někdo mi zapálil kancelář a ta vyhořela. Musím to zařídit. Hide… Já… Mohl bych tě ještě někdy vidět?“ říkal jsem se strachem v hlase.
Cítil jsem se, jak kdyby mi někdo zabořil ruce do hrudníku a sevřel prudce mé srdce.
Jeff
Ani nevím, jak jsem usnul. Celou dobu jsem se podvědomě tiskl k Eikichiho teplému tělu.
Ale tohle nemohlo trvat věčně. Probudilo mě náhlé prázdno. Otevřel jsem oči a chvíli zíral do tmy, než jsem si uvědomil, kde jsem. Zašmátral jsem rukou vedle sebe, ale postel byla prázdná. Jen trochu ještě bylo cítit Eikichiho teplo.
„Ei?“ posadil jsem se a čekal na odpověď. Třeba šel jen na toaletu. „Ei?!“ zavolal jsem znovu, ale bez odezvy. Opatrně jsem vstal a poslepu jsem došmátral ke dveřím. Nahmatal jsem kliku a jen trochu je pootevřel. Proužek světla pronikl dovnitř pokoje a já se otočil, abych se přesvědčil, že jsem opravdu sám. Pokoj byl prázdný. Neseděl ani v křesle. Otevřel jsem tedy dveře dokořán a pořádně se rozhlédl. Došel jsem až ke koupelně a opatrně nahlédl dovnitř. Ale i tam byla tma a ticho, stejně jako v pokoji. Jen na zemi ležely dvě odhozené škrabošky.
Zvedl jsem je a zadíval se na ně.
Kdy odešel? Prohlédl si mně, nebo dodržel jedinou podmínku, kterou vyžadoval?
Kašlal jsem na to, že jsem nahý. Náhlý pocit, že přicházím o něco cenného mě, vyhnal ze sklepa nahoru do domu. Proběhl jsem kuchyň a obývací pokoj. Nedbal jsem na to, že nemám masku na obličeji. Je možné, že si mě už stejně prohlédl, a když zjistil kdo jsem, tak prostě odešel.
Vyběhl jsem nahoru a u jeho pokoje mě zastavil jeho hlas.
Je tady… Srdce mi tlouklo rychle, jak jsem v tuhle chvíli cítil úlevu, že neodešel. Vstoupil jsem do dveří. A zahlédl ho, jak se otáčí k oknu, abych neviděl jeho tvář. Dodržel svou podmínku. Já ji dodržím také. Nasadil jsem si masku a čekal, až dotelefonuje. Svěsil ruku s telefonem a sklonil hlavu, jako by přemýšlel, co mi má říct. Čekal jsem cokoli, ale tohle… Zůstal jsem stát jako opařený a v první chvíli nevěděl, co dál. Vždyť tohle měl být náš víkend. Proč se to muselo pokazit… Žaludek se mi sevřel. Věděl jsem, že to musí přijít. Že se rozloučíme. Ale tak náhle? Jenže… S tímhle se nedalo nic dělat.
Přešel jsem k němu a opřel se o jeho záda. Mé ruce se samy zvedly a pomalu mu nasadily masku. Prohrábl jsem mu vlasy a pak pevně objal kolem pasu. Přitiskl jsem rty na jeho krk.
Tak moc bych mu chtěl říct, jak ho miluji. Tak rád bych jel s ním a podpořil ho…
„Chápu,“ narovnal jsem se, ale přesto ho dál držel. „Je potřeba, abys tam byl. Jestli tě tohle všechno nezklamalo, můžeme se znovu vidět.“
Rád tě zase uvidím. Chci se s tebou zase sejít.
„Nejspíš toho budeš mít teď hodně na zařizování.“
Pomůžu ti. Nenechám tě v tom.
„Měl bys jet. Napiš mi, když se budeš chtít sejít.“
Chci, abys zůstal. Čert vem kancelář. Zařídím ti novou. Zůstaň ještě chvíli, prosím. Chci tě znovu vidět. Chci být s tebou. Ozvi se mi, co nejdříve prosím. Nechci se na tebe dívat jen do okna přes ulici.
„Můžeš se ještě nasnídat, pokud teda vůbec něco sníš. Já…“
Co chci vlastně ještě říct?
„Nashledanou, Ei.“
Miluji tě.
Políbil jsem ho ještě jednou na krk, pustil jsem ho a spěšně odcházel do svého pokoje. Zavřel jsem a zamkl. Nemůžu se dívat na to, jak odjíždí. Nemůžu. Strhl jsem si masku z obličeje a dosedl na postel. Díval jsem se na ni a prsty po ní přejížděl.
Tak strašně moc bych chtěl být s ním. Tak strašně moc. Proč jsem se zamotal do těchhle lží…
Eikichi
Jeho horká hruď, která i nyní byla oporou, se tiskla na má záda. Silné mužné ruce mi nasadily masku a horké rty mi jezdily po krku. Jeho objetí pro mě bylo nyní to jediné, co jsem potřeboval. Jak kdybych v něm našel oporu, kterou už tak dlouho hledám. Někoho, kdo mě má rád.
Nezklamalo? Spíš jsem nikdy nic lepšího nezažil. Kdyby mi dal šanci i v normálním životě, připoutám ho k sobě a už nikdy nepustím. Je mi jedno, jak vypadá, to mezi námi nehrálo od začátku žádnou roli. To co cítím, když slyším jeho hlas a jeho mužné objetí, je mi tohle ukradené.
Ještě chvíli takhle zůstat. Zamrznout v čase.
Snídat? Nedokážu jíst.
Chtěl jsem stisknout jeho ruce a políbit jej. Naposledy. Ale on odešel. Zmizel.
Viděl jsem jen jeho záda, jak se vzdalují. A každým krokem, kterým se oddaloval, mé srdce praskalo bolestí. Co vlastně chci?
Oblékl jsem se a uklidil věci do tašky. Když jsem procházel chodbou, zastavil jsem se u jeho dveří a položil ruku na kliku. Zatoužil jsem je otevřít, ale co bych dělal? Rozloučil se?
To přece nejde. Nemám na to sílu. Nechci se s ním loučit.
Promluvil jsem k chladnému dřevu ve dveřích. Dívat se mu nyní do očí, by mě položilo.
„Ozvu se. A za vše ti děkuji… Hide,“ stáhl jsem ruku a zamířil k autu.
V garáži jsem otevřel bránu a nasedl do svého auta. Otočil jsem klíčkem a cítil, jak se ve mně vše sevřelo. Nemohl jsem odjet a ani zůstat. Mám práci v realitě, která ne mě čeká a je to můj život. Nevím, kolik materiálu je zničeno. Kolik vzpomínek v podobě fotografií, které mi nikdo nevrátí. Je to můj život. Ale tenhle jeden den, byl pro mě najednou to samé.
Pevně jsem stiskl volant a zmáčkl spojku, abych dal zpátečku. Couval jsem ven z garáže a nedokázal otočit auto. Stále jsem se díval na ten dům a hledal okno, v kterém bych ho zahlédl. Bylo mi zle a chtělo se mi brečet, jak malé holce. Nechápal jsem… Proč?
Věděl jsem jen, že jsem chtěl mnohem víc času, abych mohl být s ním. Další hodiny, minuty, vteřiny. Cokoliv co mi udělal, se mi zapsalo hluboko do paměti. Napíšu mu ihned, co se tohle uklidní. Co už budu mít svůj život vyřešený a pokud bude souhlasit… Udělám vše, aby byl šťastný, tak jako jsem byl já s ním.
Vyjel jsem na cestu a otočil auto. Zamířil jsem domů.
Jeff
Seděl jsem na posteli s maskou v ruce a jen na ní hleděl. Spousta věcí se mi honila hlavou, ale žádná z nich nebyla veselá.
Proč? Vždyť jsem dostal, co jsem chtěl. Nebo ne? Toužil jsem po něm, ale neuvědomil si ve své bláhovosti, jako moc ho miluji. Jak se můžu vůbec zamilovat do někoho, koho skoro vůbec neznám? Koho jsem jen pozoroval přes okno přes ulici? Koho jsem se poprvé dotkl až teprve pře pár hodinami?
Jsem bláhový… Tohle skončí, aniž bych mu měl možnost říct cokoli o své lásce …
Slyšel jsem ho, jak odchází. Jak startuje auto a odjíždí. Nevstal jsem. Nepodíval jsem se ani oknem. Nemůžu…
Škubnul jsem sebou, když náhle zazvonil telefon.
„Co je?“ ozval jsem se, když jsem zaslechl Stanleyho hlas.
„Volám ti už od rána. Sakra, proč nezvedáš telefon? To máš s ním tolik práce?“
„Co se stalo?“ nereagoval jsem na zmínku o Eikichim.
„Eikichiho kancelář shořela. Podle prvního ohledání, to byl nejspíš úmyslně založený požár.“
„Vím. Ei už dostal zprávu a odjel,“ řekl jsem mírně sklesle.
Stanley se odmlčel. Cítil z mého hlasu, že nejsem v pohodě. „Asi to nedopadlo, jak sis představoval, co? Bylo vůbec něco?“
„Bylo… Jen… Víš co, neřeš to,“ začal jsem se probírat ze své letargie.
„Poznal tě?“
„Ne…“
„Aha,“ krátká odpověď, která mluvila za vše. „Pojedu teď k Eikichiho kanceláři, přece jen v tom máme prachy. Ty by ses měl sebrat a jet k sobě do kanclu a nachystat mu nějaké prozatímní pracoviště. Jestli přestane dělat, hodně na tom ztratíme. Slyšíš mě?!“ křikl Stanley do telefonu, když jsem mlčel.
„Jo, kurva! Slyším, Stene. Nemusíš na mě řvát! Pojedu rovnou tam. Přijeď pak za mnou,“ zavěsil jsem hovor.
Jako by mi někdo vlil do žil nový život. Eikichi bude potřebovat pomoc. A já to chci pro něj udělat. Rychle jsem se sbalil, pozamykal a vyrazil.
Aspoň přes to okno se na něj můžu dívat. To zvládnu. Jen tak něco mě na kolena nesrazí.