Hlavu jsem měl plnou myšlenek a tak jsem jen podvědomě vstoupil do sprchy mezi dveřmi a pohlédl na bazén, kde bylo sotva pět lidí. Nečekal jsem už na nic, rozběhl se a skočil šipku, aby voda utěšila můj zmatek.
Zůstal jsem pod hladinou tak dlouho, jak to jen šlo. Ale jakmile jsem se vynořil a otočil se po Patrikovi, který stál zrovna pod sprchou, zhoupl se mi žaludek. Co se to sakra děje?
Voda mu stékala po těle. Nutno dodat: po dokonale vyrýsovaném těle. Cožpak se mi někdy líbilo mužské tělo? NIKDY! Měl jsem rád ženské křivky, tu hladkou kůži bez zbytečných chloupků.
Ale on na hrudi taky žádné neměl. Namočil si vlasy a ty si uhladil dozadu. Hrozně mu to slušelo. A to tetování draka v ohnivém kruhu bylo vidět na dálku. Zuby jako by chtěl sníst jeho bradavku, která se pnula do prostoru. Došel až k okraji bazénu, sedl si a nohama zkoušel teplotu vody. „Tak co? Jaká je voda?“
Byl jsem hypnotizovaný kapkou vody, která mu ulpěla na těch plných rtech, olízl si ji a já musel prudce otočit hlavou. Tohle už je moc! Jsem vzrušený, ano, musím si přiznat, že jsem vzrušený z muže a ještě ke všemu, ze svého kamaráda z dětství. Horší už to být nemůže.
Párkrát jsem se zhluboka nadechl a pomalu vydechl. Trochu to pomohlo, ale ne moc. V tu chvíli na mě dopadl šplouchanec vody. Překvapeně jsem se otočil a přímo do obličeje mě uhodil další.
Patrik se smál a v očích mu šibalsky hrálo. Tak tohle si nenechám líbit! Uchopil jsem jeho lýtko oběma rukama a stáhl ho nekompromisně do vody. Jen nevěřícně vyhekl.
Byl jsem spokojený a smál se na plné kolo.
„No počkej!“ nechal se slyšet Patrik a už se mi vrhl na hlavu a potopil mě. Než jsem se vzpamatoval, snažil se uplavat, ale byl jsem rychlejší. Na přemýšlení nebyl čas. Jeho plavky, které měl po kolena, byly ještě v dosahu a tak jsem po nich nekompromisně sáhl.
Patrikův vyděšený výraz mě ještě víc povzbudil a za jeho vehementního boje jsem se snažil vybojovat jeho plavky. Po pár mrštných pohybech se mi to podařilo. Vypískl jsem vítězně.: „Mám je!“
Všichni přítomní se na nás otočili, asi se divili, že dospělý chlap, se tu chová jako malé dítě, ale já si nemohl pomoci. Úplně mě ta hra pohltila. Vzrušení mnou cloumalo, a když jsem si uvědomil, že Patrik chudák teď na sobě vůbec nic nemá. Mé vzrušení se ještě více zviditelnilo, nedbal jsem toho a rychle vyskočil z bazénu.
Mé činy doprovázely jen Patrikova varovná slova. „Okamžitě mi je vrat!“
Jen jsem se zasmál a utíkal zpět do šaten. Doběhl jsem před obrovské zrcadlo, dal si ruce na kolena a vydýchával rychlý sprint. Smál jsem se dobrých pár sekund, když mi začalo docházet mé dětinské chování. Pane bože!
V ruce jsem stále svíral zelené kraťasové plavky. Co teď? Má otočka na místě byla blesková, právě v okamžiku, kdy Patrik vcházel rázným krokem do místnosti a mířil naprosto vytočený za mnou. Kdyby to bylo v jiné chvíli, zasmál bych se tomu, jak si před a za sebou na svých intimních partiich drží molitanové pomůcky na plavání.
Bohužel nyní mi do smíchu nebylo. Rozzuřeně ty věci odhodil do rohu a stál nade mnou, jak ho pán bůh stvořil. Asi milionkrát za tu kraťoulinkou sekundu mi v hlavě proběhlo varovné: Nedívej se tam! Hlavně se tam nedívej!
Ale odříkaného chleba největší krajíc a tak mé oči zabloudily právě tam, kam neměly. Němě jsem na něj musel zírat. Jeho chlouba se pohybovala podle jeho kroků a i v klidném stavu by se dalo říct, že je veliký a krásný. Záviděl bych mu, kdyby mě to tak nesebralo a v té chvíli jsem myslel na úplně jiné věci než na závist.
Jazykem jsem si navlhčil zcela suché rty a další má myšlenka byla: Vždyť by se mi snad ani nevešel do pusy... Došel až těsně ke mně a můj pohled musel zavadit o jiná místa. Vybral si jeho rty.
Za dvě vteřiny jsem si uvědomil, že na mě mluvil a to né zcela nadšeně. Vytrhl mi z rukou své plavky, nasadil si je a znovu ke mně přistoupil.
„Ano, je pravda, že jsem řekl, že tě chci rozptýlit, ale promenádovat se nahý na koupališti mi moc vtipné nepřipadá. Máš jediné štěstí, že tu dnes žádné děti nejsou!“
Vnímal jsem jeho slova tak napůl, nevím proč, ale ta jeho rozzuřená ústa mě hypnotizovala a mě napadla bizardní věc. Co kdybych mu skočil do řeči tím, že bych ho vášnivě políbil a řekl promiň.
„Vnímáš mě vůbec?“ Zeptal se už znatelně klidnější Patrik a zahleděl se na mě zkoumavým pohledem. Stále se žádné reakce nedočkal a tak mi zamával rukou před očima. „Halo! Země volá Davida!“
Tato slova a gesto už mě probrali. CO TO SAKRA BYLO? Já přemýšlel nad tím, že se mi nevleze do pusy a že ho chci políbit? Něco je tu sakra špatně! Jenže jak ted z toho ven? Omluvit se, to by mohlo pomoct!
„Omlouvám se, fakt hodně jsem se nechal unést, já se takhle vůbec nechovám, je to fakt divný. Je jasné, že jsem tě dostal do hodně trapné situace. Slibuju, že už se to nestane! Můžeme se jít ještě koupat? Hrozně dlouho jsem nebyl v bazénu.“ Moje žena tvrdila, že znečištěnou vodu můžeme pít i doma a tak jsme tam nikdy nešli.
Chvíli váhal, ale souhlasně nakonec přikývl. Spíš pro sebe si zamumlal. „Asi jsem se upsal ďáblu.“
Šel za mnou a po mém vzoru rovnou do bazénu skočil.
Musel jsem nějak rozproudit tu špatnou atmosféru a tak jsem navrhl soutěž: „Co takhle si zazávodit, kdo dá dřív pět bazénů?“
Přistoupil na moji hru a mně se znatelně ulevilo. „Beru. O co?“ Podle jeho otázky jsem získal dojem, že se snaží o stejnou věc jako já, bohužel si asi neuvědomoval, že mě v té chvíli napadaly jen samé odměny tělesného rázu a to konkrétně jen s jeho osobou v hlavní roli.
„Já si to rozmyslím, a pokud vyhraju, řeknu ti to večer. A co ty?“
Zajímalo mě, co si na mě vymyslí.
„Necháš mě, ať tě rozptýlím, ale po svém, něco takového bych do toho zahrnovat nechtěl a za veškeré rozptýlení budu platit já, abychom se stále nehádali.“
„Moc se mi ta druhá část nelíbí a s tou první samozřejmě souhlasím, ale co, stejně nevyhraješ,“ hecoval jsem ho.
„No já myslím, že mám dost dobrou šanci, když chodím plavat třikrát v týdnu,“ odbyl mě a já už předem věděl, že nemůžu tenhle zápas vyhrát, ale položím se do toho, jako by mi šlo o život.
„To asi máš,“ přitakal jsem mu.
Doplavali jsme pomalu na jednu stranu bazénu, tam kde nebyl nikdo jiný než my. Odpočítal jsem start. A vyrazili jsme. Bojoval jsem jako lev. A když jsem se blížil k cíli, viděl jsem, že to bude těsné. Třeba mám šanci to vyhrát. Zabral jsem z posledních sil a v cíli se vynořil.
V té samé chvíli se objevila i hlava Patrika a ten mi zahlásil: „Nerozhodně! Vyhráli jsme oba.“