Přátelství nebo láska? - Kapitola 10 - David

Přátelství nebo láska? - Kapitola 10 - David

David

Tak a teď uteč, říkal mi mozek! Dostal si příležitost tak zdrhni. Ale jako by mě někdo k zemi přikoval. Nebyl jsem schopný jediného pohybu. Jen jsem se díval na Patrikovu smutnou a strápenou tvář.
Když po chvíli zjistil, že se nehýbu. Zvedl zrak a vpíjel se i s otázkou do mých očí, kde nejspíš hledal odpověď.
„Proč nejdeš?“
Jedinné, co jsem věděl, že neodejdu. Proč, to netuším.
„Nemůžu, prostě to nejde....“
Patrik mi položil ruce kolem krku a něžně mě políbil. Bylo to tak příjemné a v tu chvíli mi to přišlo, jako nejpřirozenější věc na světě. Trochu jsem  ho od sebe odsunul s rukama na jeho bocích.
Trochu zpozorněl a chystal se mě pustit, když se ptal: „Takže už jdeš?“ v jeho hlase zněla lítost.
Hned jsem mu odpověděl. „Ne, ale tohle chci sundat a pokochat se.“ Byl jsem nervozní, když jsem mu stahoval ručník z boků, prohlížel jsem si celé jeho tělo a doufal, že mě to znechutí, ale já cítil jen vzrůstající touhu. Jeho penis se ke mně pnul, tak jako ten můj v kalhotách a já ho mohl jen obdivovat.

Proč se mi líbí jen Patrikovo tělo? Proč mě vzrušuje tak, že z toho až šílím? To dokonalé tělo v tuto chvíli mohlo patřit jen mě a já se vzrušením a štěstím otřásl. Ano, chci to. Za plného vědomí. Toužím po něm, nevím, sice proč, ale musím to zjistit. Třeba když to zkusím, zjistím, že to není nic pro mě. Patrik jen poslušně stál a snášel můj zkoumavý pohled.
„Tak už ses dostatečně vynadíval?“ zeptal se mě s úsměvem na rtech a já přikývl s pohledem upřeným na jeho rty. Své jsem si navlhčil jazykem. Viděl jsem, jak sleduje ten pohyb a trhavě se nadechl. Zvláštní.

„Ty vůbec netušíš, co se mnou děláš!“ přitáhl si moji hlavu ke svým rtům a vášnivě mě líbal.
Když jsem lapal po dechu, kterého se nám v té chvíli moc nedostávalo, zašeptal jsem.
„A co s tebou dělám? Tak mi to ukaž.“
Kde se to ve mně vzalo? Provokovat a k tomu se vůbec nestydět? Ale neměl jsem čas nad tím moc dlouho přemýšlet.
„Mám ti ukázat, jak moc mě vzrušuješ? Jak z tebe šílím? Tvá nezkušenost tě do teď chránila, ale sám sis vybral. A já už nemám sílu odolávat.“

Po té zpovědi mi naběhla husí kůže a já začal hořet nedočkavostí.
„Nejprve tě celého svéknu. A pak se položíš zády ke mě.“
To co řekl to také udělal a já také. Lehl jsem si na břicho, ruce si složil pod hlavu a dal ji do strany, abych aspoň trochu viděl, co bude následovat. Jeho tělo se nade mě nahnulo a já ucítil jeho horký dech na svém krku. Husí kůži jsem měl ihned po celém těle. Jeho ústa se mi přitiskla ke krku na tepalící žilku prozrazující mou nedočkavost. Párkrát ji políbil a pak po ní přejel jazykem. Zprudka jsem se nadechl a zavřel oči.

Rukou mi přejížděl po boku a na hýždě které hnětl. Svými vlhkými polibky zasypával mé lopatky, žebra i důlky nad zadečkem. Ústy se přesunul na páteř končící nad zadečkem a jazykem přejel až k vlasům. V mém penise prudce škubalo a já tiše vzdychal. Polívaly mě vlny vzrušení. Nalehl na mě svým horkým tělem a svůj penis jen tak nasměroval na mé půlky, když se na mě natiskl, byl umístěn přesně mezi nimi a já mohl cítit tu velikost a tvrdost. Otřel se párkrát o mě a já automaticky zadeček ještě víc proti němu nastavil.

Půlky se mi od sebe trochu více oddálily a on se do nich ponořil trochu víc. Ach, jak sladké mučení. Bylo to tak neskutečně příjemné, cítit ho. Jeho špička  už se stačila navlhčit a tím lépe to klouzalo, když se znovu pohyboval. Nadzvedl se na rukách a já čekal se zatajeným dechem, že se začne dobývat do mého vstupu, ale nic takového se nestalo. Jeho ruka zamířila na můj už tak stažený váček a jemně ho mnul ve dlani.

Rty znovu útočil na můj krk a já byl tak vzrušený, že má tvrdost se až bolestivě zarývala do matrace. Párkrát mi promnul zadeček a s jazykem na mém uchu zašeptal.
„Otoč se.“
Nadzvedl se, abych tak mohl učinit a já to bez odkládání udělal. Sklopil pohled k mému stojícímu kamarádovi a jen se spokojeně usmál. „Tak je to správně, a to jsme jen na začátku.“ Vykulil jsem na něj oči, protože jsem si nedokázal představit, že bych byl ještě víc vzrušený.

Pomalinku na mě znovu nalehával. Prvně se pozdravili naši kamarádi, kteří se o sebe párkrát otřeli. Oba jsem se tomu druhému dívali upřeně do očí a on se přibližoval k mým nedočkavým ústům. Opět přes ně jen tak přejížděl a týral mě, ale tentokrát jsem se nedal. Ruce jsem měl volné a tak jsem si ho na sebe celého natiskl. Vášnivě jsem ho líbal, až nám docházel dech. Jazyky se nám proplétaly v divokém tanci vášně.

Přehodil si nohu vedle mého těla, aby si mohl kleknout k mému boku. Rty sjel na mou hruď a vyhledal jednu z mých bradavek. Chtěl jsem mu říct, že nikdy nebyly citlivé, ale jakmile je polaskal jazykem a stiskl mezi dvěma prsty a znovu na něj zaútočil jazykem, nestačil jsem se divit, jak moc mě to vzrušilo.  Hrál si s oběma na střídačku ústy a prsty je mnul. Prohýbal jsem se proti němu a teď už hlasitě sténal.

Doufal jsem, že už si mě vezme, ale jeho rty si razily cestičku k tříslům a stehnům. Rukou mě hladil na břiše, vnitřní straně stehen a varlatech. Zvládl jsem jen tak bezmocně ležet. Jeho doteky byly už pro mě neskutečné mučení. Myslel jsem si, že mi má chlouba už praskne, vypouštěl ze sebe prvotní várku a ta se leskla na špičce.

„Prosím..“ Žadonil jsem a skučel do polštáře, který jsem si musel dát na obličej.
„O co prosíš?“ Zeptal se mě Patrik nevině a já myslel, že zešílím. Co to vlastně chci? Jo, už vím.
„Dotkni se ho... prosím... už to nevydržím.“ Zahleděl se mi mlsně na něj.
„A neuděláš se?“ Co to bylo sakra za otázku. Jasně, že se udělám. Trpím, protože potřebuju snad už jen dva pohyby a bude po všem.
„Asi bohužel jo...“
Slova se mi někde ztratila, nebo jsem je zapomněl. Jeho bříška prstů mi jako pírka přejely od kořene po citlivou špičku. Asi se zblázním. Bylo to neskutečné a já sténal zklamáním.
„Musíš ještě chviličku vydržet. Jsi nádherně vzrušený.“
Ne já už to ani chviličku nevydržím! Potřebuju to hned!

Ani jsem nezaznamenal odkud, ale vedle mého zadku si položil nějakou lahvičku. Nebyl jsem schopný vnímat a tak jsem jí nevěnoval pozornost. Patrik se přesunul mezi mé pokrčené nohy,  mírně mi zatlačil v podkolenních jamkách, abych se k němu zakulatil a měl lepší přístup k mému pulzujícímu vstupu. Hlavu sklonil k němu a jazykem ho dráždil. Snažil se jím i proniknout kousek dovnitř. Vlhčil svými slinami to místo a já jen házel hlavou ze strany na stranu.

Narovnal se vzal tu lahvičku do ruky a nanesl si tekutinu na celý penis a trochu dal i na mou dírku. Zastudilo to a já jsem cítil, jak se do mě znovu noří jeden jeho prst. V duchu jsem prosil, ať najde to zázračné místečko a uspokojí pár pohyby mé trápení, on však nic takového neudělal. Pohyboval prstem uvnitř, otáčel jím, dokud jsem nebyl uvolněný a mohl přidat ještě jeden. To už způsobilo mírnou bolest, ale svými pohyby ji za chvíli rozehnal.

Nakonec se nade mě nahnul. Sevřel v ruce můj penis a dvakrát ho protáhl v dlani. Už jsem skoro byl, když mi ho pustil a já zaskučel. Jeho tělo se ke mně tisklo a stejně tak i jeho chlouba k mému vstupu.
Políbil mě a zašeptal. „Uvolni se, jinak tě to bude bolet a teď se zhluboka nadechni.“
Zkusil jsem udělat přesně to, co mi říkal, ale jakmile se do mě dostával, bolest se zvětšovala. Zatl jsem a nepustil ho už ani o milimetr.
„Promiň... Bolí to.“ Omlouval jsem se ze slzami v očích, natočil hlavu na stranu a zavřel poraženecky oči.
Patrik se snažil ten tlak rozdýchat a pak se na mě něžně usmál a hladil mě po tváři.

„Ty to zvládneš, jakmile budu uvnitř zlepší se to, slibuju.“
Zakroutil jsem jen negativně hlavou a zase ji nechal tak jak byla.
Vzal mi bradu mezi dva prsty a šeptal. „Podívej se na mě, prosím. Chci ti něco říct a chci, aby ses mi díval při tom do očí.“
Pomaličku jsem se uklidňoval a nakonec se na něj podíval.
„Miluju tě. Miluju tě tak moc, že bych ti nedokázal ublížit, ani ti lhát. Miluju tě už celá léta.  Miloval jsem tě jako brášku a později jako muže a teď už vím, že jsem tě nikdy milovat nepřestal a nejspíš nikdy nepřestanu. Jsem jenom tvůj, pokud mě budeš chtít.“ S těmi slovy se pomaličku tlačil opět dovnitř, ale já se tak soustředil na jeho slova, že jsem ho pustil.

Nemohl jsem tomu uvěřit a tak jsem ho jen objal a natiskl na sebe. Cítil jsem, jak mě vyplnuje až pookraj a dává mi chvíli na to zvyknout si. Po pár sekundách jsem ho mírně nadzvedl a promluvil nakřápnutým hlasem:
„Můžeš.... pokračuj...“
Snažil jsem se trochu usmát, abych sebe i jeho povzbudil. Z prvu jsem ještě párkrát sykl bolestí, ale jak sliboval zlepšovalo se to. Nakonec se ta bolest měnila na příjemý pocit. Rukou mi polaskal mou chloubu a ta se opět postavila. Mírně zakroutil boky a nadzvedl mě víc do vzduchu. Zvolil tím jiný směr a já při dalším přiražení cítil, že našel moje místečko. Při dalším vsunutí jsem už slastně zavzdychal a Patrik se spokojeně usmál. Zatím mě pomalu dráždil svými nájezdy a nejspíš čekal, až mu dovolím se uvolnit.

„Neboj... už můžeš...“ vyšlo ze mě a já cítil, jak se mu ulevilo. Jeho přírazy byly razantnější a zrychlovaly se. Přirážel na mé místečko slasti a já mohl jen vzdychat.  Mé tělo zachvátila neuvěřitelná slast. Na mé břicho dopadaly důkazy mého úžasného orgasmu. Pocit naplnění se mísil s mírnou bolestí, ale tu jsem v tuto chvíli nevnímal. Jako bych vybuchl a pomaličku mě někdo skládal dohromady. Patrik naposledy přirazil a já cítil, jak se mi dírka plní, ještě víc to zintenzivnilo tuhle chvíli.

V okamžiku, kdy Patrik došel uspokojení jsem ho musel pozorovat a vrývat si každý jeho výraz hluboko do paměti. Byl nádherný a sex s ním byl dokonalý. Opatrně se na mě sesunul a objal mě. Nevystoupil ze mě, nejspíše stejně jako já, chtěl prodloužit ten nezapomenutelný okamžik. Cítil jsem se v bezpečí, doma a milovaný. Něco tak parádního, že se mi dokonce pod zavřenými víčky nahrnuly slzy, které jsem rozmrkal. Oboum se nám zavíraly oči. Nezbývalo nic jiného, než aby si mi Patrik lehl za záda, objal mě a já nás zakryl.

Kapitola 10

:)

topka | 27.02.2016

* jen sedí, zírá a tiše oddechuje* Krásná kapitolka. Fakt že se mi líbí... Dneska ani nevím co bych k tomu dodala. Snad jen to, že jim klukům závidím?
Co ale bude v další kapitole? Jaké to bude, až se ráno vzbudí?

Re: :)

Klooky | 28.02.2016

No, upřímně, taky bych se takhle ráda nechala rozmazlovat. ;)
Co bude dál? Jaké bude ráno? Na to se mě neptej, protože to fakt neřeknu... Jen můžu říct, že to bude zlomové...
Děkuji moc za krásný komentík!

Přidat nový příspěvek