Rag
Byli jsme asi v polovině cesty, kdy jsem to ucítil. Otřelo se to o můj žaludek, jako červík, co se dostane pod kůži. A nejspíš si toho všiml i Samantha.
Ne nejspíš, ale určitě. Ani jsem se nestačil nadechnout nebo nějak zareagovat a najednou jsme se ocitli před mým domem. Nejspíš bysme skončili až na zahradě, ale jemné brnění a menší otřes nedovolilo se Samantě přesunout dál.
No, aspoň něco funguje, když už nic.
Zadíval jsem se na Samanthu, když se omlouval a stiskl rty.
Nic jsem mu na to neřekl a s mračením přešel do domu, kde jsem v kuchyni poskládal tašky na stůl a převzal i ty co nesl Samantha.
Bez jediného slova jsem začal uklízet nákup, abych se nějak zaměstnal a zároveň odkládal věci stranou na oběd. Když bylo hotovo, přešel jsem do ložnice, abych se převlékl a možná na chvíli i zapomněl na to, že nejsem v domě sám, když jsem si sedl v ložnici do křesla, na moment zavřel oči a povzdechl si.
Svět se hodně mění. A pro staré čaroděje tu nejspíš už není místo.
Do reality mě vrátilo až zašustění látky, a když jsem otevřel oči, zíral jsem na Samanthu, jako bych ho viděl poprvé v životě.
„Musíme si promluvit," řekl jsem konečně a vstal z křesla.
Přešli jsme do knihovny a já se zády opřel o stůl. Zadíval jsem se Samantě do očí a mírně stáhl obočí.
„Známe se teprve dva dny. Nechci tě poučovat nebo ti něco přikazovat, ale to, co jsi udělal… Bylo nebezpečné, nezodpovědné a riskantní! Máš vůbec tušení, co se mohlo stát? Přenášet se jen tak s někým není žádná sranda! Kromě toho, zanecháváš za sebou magickou stopu, a pokud lovci využívají nějaké médium, což je pravděpodobné, najdou tě," nekřičel jsem, ale Samantha musel pochopit, že to myslím vážně. „No, našli by tě, pokud bys tu byl sám. Stopu zametu a svedu je jinam. Ale příště, když budeš chtít něco takového udělat, aspoň mě varuj, abych nás ochránil. Jsi silný, Samantho, o tom není pochyb. Ale velká síla může být ke škodě, pokud se ji nenaučíš ovládat. Děkuji ti za záchranu, ale příště opatrněji, ano?"
Říkal jsem to, jako by nějaké příště ještě mělo být. Možná už nebude po tom, co jsem mu teď vynadal.
Možná se urazí a odejde. Pak… pak už nebude na mě, abych hlídal jeho kroky.
Samantha
Ragnar se zlobil. Viděl jsem to na něm, i když dost dlouho nepromluvil ani slovo.
Ale stačil mi pohled a to, co jsem z něj cítil.
Ani já nepromluvil, dokud se neozval on sám.
Stál jsem v knihovně naproti němu a na moment zapřemýšlel, proč mi to už neřekl dříve. Třeba v kuchyni, nebo v ložnici, když se šel převléct. Proč až teď, tady v knihovně.
Rozhlédl jsem se kolem sebe, jako bych na tu svou myšlenku chtěl najít odpověď. Ale nenašel jsem ji. Ta odpověď bude zřejmě v ložnici. Sice jsem tu jen chvilku, ale pocítil jsem, že v ložnici je něco jinak, než když jsem se tu ocitnul poprvé. Ale nevím, co, a nehodlal jsem po tom pátrat. Je to Ragnarova věc.
„Promiň,“ zadíval jsem se zpátky na něho a pokrčil jsem rameny. „Udělal jsem to tak nějak automaticky. Nemám s lovci zkušenosti. Nebo aspoň nevím, že bych někdy měl. Ale pokud je to takový problém, nebudu to dělat. Nebo… Aspoň se o to budu snažit. Slíbit na sto procent ti to nemůžu. A pokud by se někdy něco takového stalo, slíbím ti aspoň to, že se už nepřenesu sem, k tvému domu. Stejně jsem se dovnitř nedostal, máš tady kolem opravdu silnou bariéru.“
Po svých slovech jsem se pousmál a rozmáchl se rukou kolem sebe, jako bych chtěl na tu bariéru ukázat.
Ale když jsem viděl Ragnarovu vážnou a snad i unavenou tvář, zvážněl jsem i já.
„Pokud ti má přítomnost dělá problémy, pokud tě unavuji, odejdu. Nechci být někomu přítěží. Pochopil jsem, že pro tebe není problém si mě najít během chvilky. A navíc… Zítra musím do práce…“
S povzdechem a lítostí jsem se rozhlédl po knihovně, po všech těch knihách, které jsem měl v plánu si přečíst, a pak jsem se otočil a šel pryč.
Opravdu jsem nechtěl být zátěží… Nikomu… A nejspíš je nejvyšší čas se z tohoto města odstěhovat pryč. Přesunout se někam dál, jak jsem to už tolikrát udělal.
V tu chvíli, s touhle myšlenkou, jsem se na moment zarazil, proč mě napadlo zrovna tohle. Ale pak jsem jen zavrtěl hlavou, a pokračoval dál, ke vchodovým dveřím.
Rag
Nejspíš jsem asi moc vážný, nebo jsem suchar a zapomněl jsem jaké to je, bavit se.
Promnul jsem si kořen nosu a povzdechl si, když Samantha odešel.
Nakonec jsem zavrtěl hlavou, vyšel z knihovny a přešel ke vchodovým dveřím, ze kterých Samantha už vyšel a namířil si to k brance.
„Neměl bys hned všechno vzdávat," zašeptal jsem, když jsem Samanthu konečně dostihl, chytl ho za loket, otočil k sobě a strhl do náruče.
„Říkal jsem, že máš odejít, pokud ti vadí, že tě poučuju," zadíval jsem se do jeho očí a v prstech protáhl jeho vlasy. „Neříkal jsem nic o tom, že mě unavuješ, nebo že mi tvoje přítomnost dělá problémy. Nebo snad ano? Věř mi, že kdyby tomu tak bylo, neležel bys u mě v posteli, neudělal bych ti to, nevzal tě na nákup, neukázal ti knihovnu, a ani ti neuvařil. Jen jsem dlouho nebyl v ničí společnosti… příjemné společnosti, takže jsem možná zapomněl, jak se chovat. Máme dohodu, ne? A tu chci dodržet. Jen mě překvapilo… Zatraceně, Samantho…"
Povzdechl jsem si, zakroutil hlavou a konečně povolil své zamračené obočí.
„Máš tušení, jak velká síla v tobě musí dřímat, pokud jsi dokázal něco takového? Děláš to naprosto přirozeně, jako dýcháš a to je… řekněme fascinují a děsivé zároveň. A pokud bys tohle někdy ukázal před lovci, nepomohlo by ti se odstěhovat ani do Pekla, to mi věř. Víš, nebudu ti lhát. Jak jsem řekl, jsem badatel a ty jsi pro mě jako zlatá žíla. Chci o tobě zjistit, co nejvíc. Ale zároveň… Jsi až příliš laskavý, a já nechci, aby to přišlo vniveč. Nechci, abys padl do špatných rukou. Věř mi, že s tímhle mám dost zkušeností a nechci to zažívat u nikoho znovu. Prostě chci, abys našel sebe samého. Aby ses našel a ukázal, co všechno umíš. Ale musíme na to jít pomalu a opatrně. Nepřátel je víc, než si myslíš. Takže… Vrátíš se se mnou a uděláme oběd, nebo se rozhodneš opravdu odejít?"
Zatraceně. Měl bych se vzpamatovat. Měl bych ho nechat odpovědět. Možná bych ho měl nechat opravdu jít. Je až příliš nebezpečný.
Tak proč se místo toho skláním k jeho rtům a s hlubokým polibkem ho tisknu víc na sebe?
Proč mě to k němu tak přitahuje? Proč když jsem u něj, cítím tu silnou touhu po něm? Touhu, která mě skoro spaluje zevnitř, až z toho šílím?
Samantha
Nejspíš jsem… jako by to řekli lidé? Asociál? Nebo tvor bez emocí?
Každopádně, když mě Ragnar dohonil a začal na mě mluvit, pozorně jsem ho poslouchal, a jakmile mi po tom polibku dovolil se nadechnout, pozorně jsem se na něho zadíval.
„Nevzdávám to. Jen jsem to přijal tak, jak to je,“ pokrčil jsem rameny. „Cítím z tebe, že jsi unavený, a měl jsem dojem, že příčinou jsem já. A proto jsem ti nechtěl přidělávat starosti, i když jsi určitě silný čaroděj a umíš se postarat o spoustu věcí lépe než já.“
Pohladil jsem ho po tváři. Ani nevím proč. Ale po jeho polibku jsem se cítil tak nějak lépe.
Netuším, co za kouzla používá, budu se ho muset zeptat.
„Víš, už pár minut přemýšlím nad tím, co souvisí s tím, co jsi řekl. Pokud ve mně dřímá nějaká velká síla, pokud nevím nic o sobě a své minulosti, nastává otázka, proč. Začínám si myslet, že to nějaký důvod má. Možná to ve mně někdo zapečetil, protože jsem nebezpečný? Možná ti lovci něco ví, a právě proto se mě snaží zrušit? Kdo ví, čím to je. Ale pokud jsem nebezpečný, nechci, aby se někomu kvůli mně něco stalo. Ale pokud chceš to riziko podstoupit, tak zůstanu.“
„Je pravda, že z lidského hlediska bych měl mít něco kolem čtyřiceti let. Teda přibližně. Ale kdo ví, jak je tomu doopravdy. A ať už mi je čtyřicet, nebo sto padesát, mám v tuhle chvíli pocit, že jsem nemluvně, batole, co se učí teprve chodit, brát věci do rukou, co se učí mluvit. Umím toho hodně, a přitom neumím nic. Nevím nic o světě nebo o sobě, kromě toho, co mi řekla Jia-Li,“ povzdechl jsem si, když jsem si tu skutečnost konečně přiznal nahlas. „A já mám prostě pocit, že jsi ten, kdo mi může pomoci. Cítím z tebe hodně velkou sílu. Opravdu hodně velikou. A nevím, proč to tak cítím, když tě znám teprve pár dní, ale mám v tebe důvěru. Jen jsem prostě nechtěl být nikomu na obtíž.“
Nakonec, aniž bych to plánoval, políbil jsem ho. Udělal jsem to prostě přirozeně, jako by to byla normální věc. A pak, po tom polibku, jsem s příjemným pocitem po těle a s úsměvem na tváři, zamířil do domu.
A po cestě jsem přemýšlel nad tím, že tohle je vlastně jeden z prvních pocitů, které se u mě projevily teprve s Ragnarovým příchodem.
Rag
Poslouchal jsem Samanthu, a pak překvapeně povytáhl obočí, když se odvážil mě políbit. Vlastně, odvahu nejspíš nepotřeboval. Jen asi do teď nebyl nikdo, koho by mohl líbat.
Vydal jsem se pomalu za ním, když se vracel zpátky do domu, a dal vařit oběd, zatímco jsem Samanthu zatáhl do obýváku.
„Víš, nemyslím si, že jsi nebezpečný. Nechci se chlubit, ale za těch několik desítek let docela dokážu odhadnout druhé. Samozřejmě je otázka, proč je tvá síla zapečetěná. Ale mohlo se to stát normální přirozenou cestou. Pokud bys mi byl na obtíž, rozhodně bych ti to řekl, takže nad tímhle ani neuvažuj. A, ano, jsem unavený, ale s tebou to nesouvisí a za chvíli to přejde."
Dokončil jsem svůj sáhodlouhý monolog a zhluboka vydechl.
Už dlouho jsem nikomu nic takhle nevysvětloval, jako Samantě za tyhle dva dny.
Ale očividně to bylo potřeba. Nejspíš byl opravdu jako batole, co teprve poznává svět. Otázkou bylo, proč tomu tak je. Bylo to opravdu zvláštní, i když jsem si nemyslel, že by byl nebezpečný. O tom bych snad věděl.
„Jestli chceš, můžeš si jít číst, než se udělá oběd, nebo ti můžu ukázat pár drobných kouzel, co by se ti mohly hodit," vstal jsem z křesla a zadíval se Samantě do očí.
Samantha
Oddychl jsem si, když mi Ragnar řekl, že není unavený kvůli mně. Ale přesto mi neunikl jeho povzdech.
Kdo ví, co za tím je. Tvrdil sice, že mu nejsem na obtíž, ale proč ten povzdech?
Budu se ho snažit co nejméně zatěžovat.
„Rád bych se naučil pár kouzel, ale netuším, jaké by to měly být. Možná něco, co by se mi hodilo na ochranu a nebylo to přitom tak okaté, jako Přízračná mlha? Vidíš, ani jsem nevěděl, že se to tak jmenuje, prostě jsem ji vytvořil, aniž bych nad tím přemýšlel. Prostě mě to tak napadlo,“ posadil jsem se do křesla a zadíval se na Ragnara.
Znovu jsem zapřemýšlel, jaké kouzla by se mi hodily.
Možná…
Na moment jsem chytil do ruky přívěsek, a pak po pár okamžicích přemýšlení, si řetízek sundal a natáhl ruku k Ragnarovi.
„Říkal jsi, že bys mohl posílit ochranné kouzlo. Můžu se dívat, jak to děláš, nebo je to něco, co bys raději nikomu neukazoval? Nechci ti brát tvé kouzla, ani nevím, jestli bych to dokázal. Ale vážně cítím, že jsi silnější čaroděj, než se na první pohled zdá. Už jsem v tomhle městě potkal spoustu lidí, protože se rád procházím. A věř mi, že i spousta z nich vypadala divně. Jak bych to řekl… No, tvářili se tak, jako by je nic okolo nich nezajímalo, a přitom, jako by nejraději všechny lidi zašlapali do země a vládli celému světu sami. Ale nikdy jsem u nich neměl ten zvláštní pocit, jako když jsem potkal tebe. A to už na tom hřbitově. I tenkrát byli duchové aktivnější. Nemůžu je vidět. Neumím to, jen cítím jejich přítomnost. Ale s tím, jak ses tam objevil, jsem pocítil, že jsou aktivnější, a dokonce jsem zahlédl i jejich stíny. Teda některých. A i proto si myslím, že jsi hodně silný. Ale to se už znovu opakuji, ani už nevím pokolikáté,“ spustil jsem ruku s řetízkem na klín a zadíval se na něho.
Čím víc o tom všem přemýšlím, čím víc se zajímám o svou minulost a přání něco víc o sobě zjistit, tím víc nabývám pocitu, že bych to neměl. Nevím proč, netuším to… Ale snad mi tenhle mocný čaroděj pomůže najít vysvětlení…
Rag
Převzal jsem od Samanthy amulet a chvilku ho převracel v ruce.
„Nejsem tak silný, jak si myslíš," řekl jsem po chvilce a na moment stáhl obočí.
Nejsem tak silný. Kdyby jo, tak by…
Stiskl jsem rty k sobě, ale pak si uvědomil, že na mě Samantha pořád hledí a já nechtěl, aby si myslel, že je to kvůli němu.
„Můžeme obrané kouzlo amuletu posílit. Ale nezaručuju ti, že to půjde. Má magie je jiná než většiny čarodějů. Pochází z temnoty, strachu, zoufalství a beznaděje. A to se dost dobře neztotožňuje se štěstím a ochranou. Když jsem říkal, že ti posílím ochranu, myslel jsem tím, že bych ti vytvořil nový amulet. A klidně se dívat můžeš. Není to žádným tajemstvím. To jen ve filmu to vždycky moc zveličují. Každý čaroděj, každé kouzlo má svou vlastní unikátní stopu. Jak to říkají lidé? Sto lidí, sto chutí? Tady je to stejné. I když formule můžou být totožné, pokud jedno kouzlo vysloví sto čarodějů, výsledek bude pokaždé jiný. Taky je spousta čarodějů, co si vytváří své vlastní kouzla. Na většinu těch snadných, jako je třeba úklid nebo vaření, ti s trochou cviku stačí myšlenka. Pak jsou složitější, kde se neobejdeš bez většího soustředění a zaříkávací formule. No, a pak jsou ty hodně složité, kde se bez formule, soustředění a katalyzátorů neobejdeš. Katalyzátorem jsou symboly, byliny, krev, nějaké části těl, kosti, kůže, popel. Mám jednu vzácnou knihu, která popisuje právě tyhle přísady, na co jsou potřeba, které nekombinovat a co můžou způsobit za vedlejší účinky. Magie je trochu alchymie a trochu věda. Kdo říká, že se věda a magie navzájem vylučují, tak kecá. No, ale už dost o tomhle. Pojďme se najíst, a pak ti něco málo ukážu a zkusíme si poradit s tím amuletem, souhlasíš?"
Od kdy jsem vlastně takhle ukecaný?
Nebo je to tím, že se cítím… skutečně potřebný?
Že mám pocit, že zase něco dělám?
Nebo prostě je to jenom o tom, že je to příjemné rozptýlení?
Abych zahnal nudu? Nebo abych se dostal k Samantě blíž a zjistil tak o něm víc?
No, nejspíš se to postupem času dozvím.
Vrátil jsem Samantě amulet a přešli jsme do kuchyně, kde už se na stůl servíroval oběd.
Samantha
Měl jsem zase o čem přemýšlet.
I při obědě jsem si přehrával Ragnarova slova. Vlastně všechno, co mi doposud řekl, a dělal jsem si z toho své závěry. Jestli byli správné, to jsem netušil.
Ale potom, když jsme se znovu přesunuli do knihovny, jsem to byl tentokrát já, kdo se hlavně ptal. Měl jsem opravdu hodně otázek, a nejspíš ani do večera neřeknu všechny, protože s každou jeho odpovědí vyvstanuly další a další otázky.
Jednu věc jsem ale věděl jistě a k večeru jsem se k ní vrátil.
„Víš, tohle mi dala Jia-Li,“ znovu jsem chytil přívěsek mezi prsty a zadíval se na strom života v černobílém provedení jin a jang.
„Říkala, že ho nemám sundávat. Že ho mám opatrovat, neztratit ho a neměnit za žádný jiný šperk. Proto jsem chtěl požádat… zeptat se… Mluvil si, že bys vytvořil něco jiného. Nebude to rušit tohle? Nebude se to rušit navzájem s tím, co bys vytvořil ty? A pokud by to měla být nějaká věc… mohl bys udělat něco jiného? Třeba náramek, sponu do vlasů, nebo tak něco, něco, co bych si nedával na krk…“ promnul jsem přívěsek mezi prsty a pak ho pustil.
Když jsem sklonil hlavu, ke knize, abych ji zavřel a uklidil, přepadly mi vlasy dopředu, a já si v té chvíli uvědomil, že jsem si je za ty dva dny vlastně ani jednou nespletl do copu, nebo nestáhl do drdolu.
Došlo mi, jak volně jsem se tady cítil, když jsem nemusel nic skrývat, dokonce ani své oči za slunečními brýlemi. Takhle volný se cítím jen ve chvílích, kdy jsem doma, zavřený ve svém domku, a je hluboká noc. Ale i v té chvíli, kdy se cítím volněji, jsem svázán, omezen těmi zdmi, mezi kterými musím pobývat, abych zůstal skrytý před zvědavýma očima.
„Chtěl bych být volný,“ povzdechl jsem si, a pak, aniž bych nad tím přemýšlel, jsem jen prstem ukázal na jednu z horních polic v knihovně, a kniha, kterou jsem právě zavřel, se vznesla do vzduchu a uložila se přesně na místo, odkud jsem ji vytáhl.
Rag
Po obědě jsme se přesunuli zpátky do knihovny a tentokrát to byl Samantha, co se ptal. Ze své pracovny jsem vzal pár knih a Samantě jsem nakecal, že ty nejlepší kousky mám schované v ložnici, což nebyla zase až tak úplně lež.
Snažil jsem se mu objasnit tajemství kouzel, ale samozřejmě byl problém v tom, že já, jakožto nekromant nerozuměl všemu, co dělali jiní čarodějové, přesto, že jsem se o mnohém učil.
Když se den nachýlil k večeru a Samantha se znovu vrátil k přívěsku, zamyslel jsem se.
„No, pokud ti řekla tohle, pak už vůbec nemá smysl do něj vkládat jiné kouzlo. Ale nemusí to být zrovna řetízek, co tě chrání," stáhl jsem si triko, a pak prsty přejel po kůži na prsou v místě.
Odhalilo se tak tetování ve tvaru lebky, kterou držela smrtka s kosou, vedle níž seděl vlk, který měl packu položenou na přesýpacích hodinách.
„Ukrývám ho, protože pro většinu lidí něco takového znamená snad to nejhorší možné ztělesnění zla," zašklebil jsem se a ukázal na lebku. „V tomhle případě není lebka brána jako symbol smrti, ale znovuzrození, nádoby duše, moudrosti, věčného života. Smrtka, obecně považována za přínos smrti, má pro mě význam silné ochrany před jakýmkoliv nebezpečím. Vlk je symbol válečníka. Odhodlání, vytrvalosti, nepoddajnosti. A přesýpací hodiny znázorňují trpělivost. Ale není to tak, že bys teď šel k nějakému tatérovi a řekl – vytetujte mi vlka, ať jsem silnější – takhle to nefunguje. Pro tohle tetování se nikam nechodí. Ochranné tetování, které tě zároveň symbolizují, se vytváří samo podle tvé osobnosti. Samozřejmě za pomocí kouzelné formule. Je to náročné a zdlouhavé, musíš si sáhnout až na dno své duše, ale pak máš jistotu, že tě o ochranu nikdo neokrade, je dobře schovaná a vydrží na věky."
Dodnes si pamatuju, co mě tohle tetování stálo.
Zadíval jsem se na Samanthu, jak mu přepadly vlasy dopředu a měl touhu mu je stáhnout za ucho, ale v tu chvíli si povzdechl, a pak pomocí drobného kouzla, které jsem ho ani neučil, vrátil knihu zpátky do knihovny.
Ani nevím, co mě dostalo víc. Jestli tohle, nebo ta slova, která už jsem jednou slyšel.
O tom, že je Samantha silný není pochyb. Časem bude možná silnější než já a nějakou ochranu vůbec potřebovat nebude. Ale…
Bylo kolem něj spousta otázek a já prostě na ně musel přijít.
Samantha
Měl jsem opravdu o čem přemýšlet. Ale poslední dva dny jsem nedělal nic jiného. Jako bych zapomněl na všechno ostatní, a jen se ptal, případně odpovídal, a přerovnával si myšlenky v hlavě.
Dokonce i ve sprše, když jsem se šel umýt. Dokonce i v posteli, když jsem v pokoji pro hosty už nějakou chvíli hleděl do stropu, aniž bych se pohnul.
Začínám zjišťovat, že hledění do stropu se u mě začíná projevovat jako častá aktivita, a možná si ji nakonec i oblíbím.
Když se však blížilo k půlnoci, a já stále nezamhouřil oka, posadil jsem se a zapřemýšlel, že bych se šel projít na zahradu.
Ale to jsem nakonec zamítl už jen proto, že jsem nechtěl rozzlobit Ragnara. Už vím, že má kolem pozemku ochrannou bariéru, musel dokonce smazat mou magickou stopu, která se po mém neuváženém přenesení objevila.
Přesto jsem vylezl z postele a vyšel z pokoje. Zastavil jsem se na moment na chodbě, rozhlédl se na obě strany, a pak už s jistotou vykročil k Ragnarově ložnici.
„Omlouvám se, ale nemůžu usnout,“ řekl jsem tiše, když jsem se ukládal vedle něho, aniž bych se zeptal, zda můžu.
Ragnar sice ležel, ale dobře jsem viděl jeho otevřené oči, když také upíral pohled do tmy a také nejspíš nad něčím přemýšlel.
„Jak dlouho to trvá, než se takové tetování vytvoří? Přemýšlel jsem o tom, a uvažuji, že bych to podstoupil. A taky jsem přemýšlel nad tím, co by se objevilo. Jaký znak či zvíře nebo symbol… Co může vyjadřovat mou podstatu,“ otočil jsem se na bok a pohlédl do Ragnarovy tváře.
„Ten vlk… hodí se k tobě… a já mám vlky rád. Jsou to zvláštní zvířata. Disciplinovaná, znající své místo, chránící své, starající se i o nejslabšího jedince smečky, i kdyby byli na smrt nemocní. A přitom jsou tak zvláštně tajemní. Možná jsou to čarodějové ve zvířecí podobě?“ pousmál jsem se nad poslední myšlenkou.
Rag
Tentokrát jsme šli spát každý do svého pokoje.
Oba jsme nejspíš měli nad čím přemýšlet.
A nejspíš i proto jsem v noci nemohl usnout. Na chvilku jsem se zahrabal v pracovně, ale když jsem se ani na práci nedokázal soustředit, vrátil jsem se do ložnice a zase si lehl.
Netrvalo moc dlouho, a k mému překvapení ke mně přišel Samantha, a aniž by se na něco ptal, prostě mi vlezl do postele. Nahatý.
Nenápadně jsem si povzdechl a stáhl obočí. Ten kluk mě zničí.
Myšlenkou jsem rozsvítil lampičku, abych na Samanthu viděl líp a zapřemýšlel nad jeho slovy.
„No… typoval bych lva, který symbolizuje velkorysost, spravedlnost, odvahu, nebo orla, který je symbolem volnosti a slunce, tygr, který je symbolem kuráže a síly, dub, který charakterizuje sílu ducha a těla. Mohl bych pokračovat dál, ale to bysme tu byli až do rána. A já rozhodně nechci strávit čas povídáním, když mi někdo tak krásný vlezl sám od sebe do postele, a ještě nahý,“ ušklíbl jsem se na Samanthu a v momentě ležel na zádech.
„Záleží na tom, jak moc jsi soustředěný a silný," otřel jsem se nosem o jeho krk, abych mu ještě odpověděl na další otázku. „U tebe by to mohlo trvat dva, možná tři dny."
Ožužlal jsem mu ucho, přesunul se k jeho rtům a mé ruce se automaticky rozeběhly po jeho těle.
„Chceš ukázat další spojení dvou těl? Od chvíle, co jsem tě posledně ochutnal, přemýšlím jen nad tím, jak se mi uděláš do pusy, abych tě mohl celého sníst," zachraptěl jsem Samantě do rtů a přesunul se na jeho bradavky, které jsem potrápil, zatímco má ruka neomylně zamířila k jeho zadečku.
Samantha
Ragnar mi vyjmenoval několik symbolů, které by mě mohly vystihovat. A já si sebe hned představil v podobě těch zvířat. A ta představa se mi líbila…
Už jsem měl na jazyku otázku, jestli bychom to teda mohli zkusit, ale v tu chvíli mě Ragnar převrátil na záda a dolehl na mě.
Břichem mi prolétl hned znovu ten příjemný pocit, jako tehdy, a já si uvědomil, že se mi to líbí a vůbec jsem se tomu nebránil.
A stejně jako poprvé jsem tomu dal volný průchod. Nechal jsem své tělo mluvit za mě.
„Spojení dvou těl?“ přesto jsem se na moment nadzvedl v loktech.
Nejsem zaostalý, vím, že spolu spí i muži, nebo dvě ženy, ale nějak jsem si to neuměl představit.
Vím, co je to sex, co je to penetrace, ale nikdy jsem to nezažil a ani sám jsem to nezkoušel. Zatím jsem nějak neměl potřebu, a ani Jia-Li mě na tuhle možnost nepřipravila.
Spíš mi říkala, když jednou na to přišla řeč, že ten čas přijde. Že podle toho, jak mě zná, a jaký jsem, tak tohle spojení dovolím někomu opravdu pro mne důležitému.
No, Ragnar pro mě důležitý je. Učí mě, chce mě ochránit… A zřejmě on je ten pravý, kdo mě naučí i tohle. Je chytrý, moudrý, a ví spoustu věcí.
Možná to Jia-Li myslela takhle?
No, ať už to bylo, jak chtělo, myšlenky se mi za chvíli vykouřily z hlavy, když ty Ragnarovy podněty, doteky a polibky, zahřívaly mé tělo, a ten příjemný pocit se stával ještě lepším, až jsem cítil, jak se mé tělo začínalo i mírně chvět a z úst mi vyklouzlo pár tichých vzdechů.
„Chci to… poznat… ale nevím… jak bys mě… chtěl sníst…“ pohlédl jsem mu do očí.
„Já… spojení… chci to vědět… vědět jaké to je…“ dodal jsem s nastupujícím teplem ve svých tvářích.
Rag
U všech čertů! Samantha reagoval tak nádherně, jako žádný jiný milenec, kterého jsem měl. Teda…
Až na toho jednoho. Na nic si nehrál, nechal to přirozeně plout, jako to bylo, a o to víc byl krásnější.
Když se však zeptal, že neví, jak bych ho chtěl sníst, neodolal jsem a musel se zasmát.
„Jsi velmi zvláštní kluk, Samantho," pošeptal jsem mu do rtů a myšlenkou ze šuplíku vytáhl gel.
Zvedl jsem se do sedu, prohlížel si Samanthu, pohrával si s jeho bradavkami, hladil ho po bříšku, stehnech i penisu, než jsem mu pořádně roztáhl nohy a zadíval se na jeho dírku.
„Pokud ti to bude nepříjemné, tak řekni," zachraptěl jsem, a pak se sklonil, abych jeho dírku mohl poctít návštěvou svého jazyka.
Podráždil jsem kůžičku, lehce navlhčil vstup, nageloval si prsty, a když jsem se přesunul k jeho kuličkám, jeden prst jsem vyměnil za jazyk a opatrně zatlačil.
Dával jsem si pozor, abych mu neublížil, vnímal stahování jeho dírky, a jakmile to šlo, posunul jsem se o kousek dál, zatímco jsem si pohrával s jeho penisem.
A když už mi nic nebránilo, a já zajel do dírky s celým prstem, v té chvíli jsem pohltil i Samanthin penis a srovnal pohyby hlavy s pohybem prstu.
Škádlil jsem ho, zrychloval nebo zpomaloval, sledoval jeho tvář, volnou rukou občas brnknul o jeho bradavky nebo pohladil jeho stehna, a když byl dost vydrážděný, přidal jsem i druhý prst a zaútočil na jeho prostatu.
„Oho? Tady je to místečko? To je ono?" zachraptěl jsem a znovu drcnul do jeho prostaty, když jsem se nad ním sklonil, abych si mohl vzít jeho rty.
Začínal jsem přidávat na razanci a tempu, roztahoval prsty mírně od sebe, a sám měl se sebou co dělat.
„Líbí se ti to? Řekni Samantho… Líbí se ti to?" zachraptěl jsem znovu a zastavil své pohyby, ale prsty v zadečku jsem nechal.
Samantha
Možná jsem se i zastyděl, když Ragnar řekl, že jsem velmi zvláštní kluk. Hlavou mi problesklo, jestli to mám brát jako kompliment nebo urážku. Ale vzhledem k tomu, že se Ragnar předtím pousmál, nejspíš to bylo to první.
Nebo jen suché konstatování…
Ale vzápětí jsem i na tohle přestal myslet, když se mi Ragnar začal znovu věnovat.
Poslušně jsem roztáhl nohy, a sevřel v rukách prostěradlo v očekávání, co bude.
Další povzdech, který mi vyšel z úst, už nebyl tak tichý. Ale nedokázal jsem ho zadržet, když jsem jeho jazyk ucítil tam dole, stejně jako poprvé. A věděl jsem, že je to něco, co se mi líbilo, tak jsem vůbec neprotestoval. Ale přesto mi nohy cukly, když jazyk vyměnil za své prsty, a můj penis začal ochutnávat jako nějakou laskominu.
A mé tělo se rozechvělo ještě víc.
Netušil jsem, že jsou další podněty, které působí ještě silněji než to, co mi Ragnar ukázal poprvé.
Začínal jsem cítit, jak tomu propadám, jak se mi to líbí čím dál víc. Dokonce jsem zapřel paty do matrace a nadzvedl zadeček ve chvíli, kdy se mi zdálo, že už Ragnar skončil, a já chtěl pokračovat.
A v momentě, kdy jeho prsty ve mně zavadily o jedno místo, skoro jsem vykřikl, a jen na poslední chvíli si dal ruku přes pusu.
Styděl jsem se?
Možná… Ale moje tělo opět převzalo vládu, a když jsem cítil, jak přichází ten nejlepší moment, ten, který jsem si pamatoval i z minule, chtěl jsem, aby Ragnar pokračoval. Chtěl jsem to zažít znovu.
„Líbí…“ zachraptěl jsem a olízl si rty. „Moc se… mi to… líbí… Chci… ukaž mi… spojení… sněz mě…“ vydechl jsem, a znovu se pohnul proti Ragnarovým prstům, aby se dotkly toho místa, které mi málem přivodilo protočení očí nazad.
Rag
Spokojeně jsem mlaskl, když Samantha zareagoval víc než krásně, a dokonce proti mně pohnul svým zadečkem. Vůbec nebyl jako normální panicové.
Byl tak zvídavý, tak hříšný, tak provokativní, tak…
„Sexy…" vyslovil jsem poslední myšlenku nahlas. „Jsi tak sexy…"
Ještě jeden polibek jsem Samantě věnoval, a pak už se přesunul zase dolů, abych mu dopřál to krásné potěšení, lepší než posledně.
Do konce jsem zajít nechtěl. Bylo to už moc intimní, moc velké spojení, a netušil jsem, jak by to Samantha bral. Nechtěl jsem, aby měl pocit, že je se mnou nějak svázaný.
Ale na druhou stranu, chtěl jsem mu dopřát víc než to, co jsem mu ukázal na poprvé.
Znovu jsem zamířil jazykem k jeho dírce, i když jsem své prsty stále měl uvnitř, trochu ho poškádlil, a pak s pohledem do jeho očí, pohltil celý jeho penis až po kořen.
A ve chvíli, když jsem ho začal kouřit, začal jsem pohybovat i prsty.
Napřed pomalu, skoro mučivě, ale dlouho jsem to nevydržel.
Byl tak nádherný a jeho tělo tak úžasně reagovalo, že jsem nemohl jinak. Bral jsem jeho zadeček útokem, jeho penis si zasouval co nejhlouběji, sál, dráždil, laskal, a ve chvíli, kdy jsem cítil, jak to na něj jde, jsem ještě víc začal dráždit jeho prostatu.
A pak to přišlo.
Bylo to jako exploze a jeho chuť mi doslova vybouchla v puse.
Tlumeně jsem zasténal, a přes svírání jeho dírky se snažil pořád pohybovat prsty, abych prodloužil jeho orgasmus, stejně, jako jsem nasával jeho penis a pokoušel se ho vyždímat do poslední kapičky.
Trápil jsem ho, dokud jeho tělo neochablo, a pak jsem opatrně vyndal prsty z dírky, abych mu neublížil, pustil penis, který jsem ještě očistil jazykem, věnoval Samantě pusu na dírku, a pak se vysunul nahoru.
„Jsi ten nejlepší dezert na celém světě," zachraptěl jsem a olízl si rty, než jsem se sklonil pro polibek a doufal, že to Samantě nebude nepříjemné.
Samantha
Ležel jsem na posteli rozpláclý jak žába na horkém asfaltu a nepřítomně hleděl do Ragnarových očí.
Nechápal jsem to. Opravdu jsem nechápal, jak něco, co jsem prožil před dvěma dny, a myslel si, že je to dokonalé, může být vlastně ještě lepší.
Z posledních pár minut si pamatuji jen to, jak jsem se vzepjal proti Ragnarovým ústům a podvědomě se snažil nasunout na jeho prsty ještě víc. Pamatoval jsem si, jak jsem jednou rukou doslova rval prostěradlo, zatímco v druhé jsem pevně sevřel jeho prsty a povolil až ve chvíli, kdy se i mé tělo uvolnilo…
Pamatoval jsem si ten nádherný pocit, který zaplavil nejen mé tělo, ale i můj mozek, a v tu chvíli jsem nebyl schopen v něm udržet jakoukoliv myšlenku.
Ještě jsem rychle oddechoval, cítil, jak silně mi tluče srdce, které se ale postupně uklidňovalo, a vnímal ty nádherné odeznívající pocity po těle.
Opětoval jsem Ragnarovi polibek, a snad až v té chvíli, kdy promluvil, spíš, když mi došlo, že na mě mluví, se má ústa roztáhla do úsměvu.
„Bylo to… naprosto… úžasné!“ vykřikl jsem nadšeně. „Vážně! Líbilo se mi to!“
A zatímco se moje nohy bezvládně doslova rozjely na matraci, zvedl jsem konečně roztřesené ruce a zahrábnul je do Ragnarových vlasů. Protáhl jsem mezi prsty jejich prameny, a pak jsem ruce zaháknul kolem jeho krku, abych si ho přitáhl znovu pro polibek.
Cítil jsem tu zvláštní chuť, a nepřišlo mi, že by to byl ten nejlepší dezert. Ale možná on chutná lépe?
„Chci tě… taky ochutnat…“ vydechl jsem do jeho rtů.
„Jen nevím, jak na to…“ přiznal jsem se stále červenými tvářemi.
Rag
Já se z toho kluka zblázním.
Takové nadšení do sexu jsem snad u nikoho nezažil.
Ale musel jsem se pousmát, když vykřikl, že se mu to moc líbilo a mé ego se zatetelilo potěšením.
Byl vážně moc krásný. S těmi svými červenými tvářemi, oteklými rty, mírně chvějícím se tělem.
Jeho vůně mě skoro rozpalovala do běla a jeho chuť jsem stále cítil na patře.
Bylo to zvláštní. Měl jsem za svůj život několik milenců. Jak už jsem řekl, sex jsem měl rád a bral jsem ho jako přirozenou věc, stejně jako dýchání.
Sice jsem poslední dobou na něj trochu zanevřel, ale nebylo to snad proto, že by se mi po těch letech omrzel, ale spíš proto, že bylo těžké najít nějaký vhodný protějšek.
A jediné, co jsem odmítal, bylo brát si děvky z ulice. To si ho raději budu honit sám.
Sice jsem netoužil ani po vztahu, ale mít takové čtyři milence a pravidelně je střídat, to se mi naposledy poštěstilo asi před sedmdesáti lety. A rozhodně to stálo za to.
Teď jsem si musel většinou vystačit jen s tím, co jsem potkal většinou v Zionu anebo někde v baru, kdy jsem někoho sbalil a doufal, že vydrží aspoň měsíc.
Ale Samantha… Byl jako čerstvý vánek. Byl tak… nenacházel jsem pro něj slov.
Jako by se pro tohle narodil.
Převrátil jsem se na záda a Samanthu si položil na sebe.
„Je to, jako bys lízal lízátko nebo zmrzlinu. Opatrně na zuby a velmi příjemné je, když nasaješ, jako když piješ brčkem," zabručel jsem a pomačkal mu zadeček ke kterému jsem teď měl mnohem lepší přístup.
Samantha
Opřel jsem se o ruce, když si mě převrátil na sebe. Nadzvedl jsem se a zadíval se mu do jeho šedých očí, když mi vysvětloval, jak to mám udělat.
Jo, tak to bych snad mohl zvládnout, i když je jeho penis větší než lízátko. A tvrdší než zmrzlina. A tlustší než brčko…
Sklonil jsem se, abych ho políbil, a pak už s tím, jak jsem vzpomínal, co všechno mi dělal on, jsem se sunul po jeho těle dolů.
Bylo to jako objevovat nové území. Jako objevovat nové věci, o kterých jsem nic nevěděl a chtěl zjistit co nejvíc.
Jeho bradavky, které jsem chvilku požmoulal v puse a cítil, jak tvrdnou a šimrají mě na jazyku…
Jeho pevné břicho, které jsem okopíroval svými dlaněmi i prsty. I pupík, kolem kterého jsem obkroužil jazykem, než jsem se dostal níže na jeho podbřišek. Pohladil jsem ho po něm, věnoval mu pár polibků, a přitom jsem už jednu ruku posunul dolů, abych se chopil jeho penisu, který byl tak tvrdý, a přitom příjemný do ruky…
Pohrál jsem si s ním, a když jsem mu stáhl předkožku, neodolal jsem a olízl celý jeho sametově hladký žalud.
Když jsem se uvelebil mezi jeho nohama, na moment jsem se na něho zadíval, usmál se, a pak se už bez rozpaků sklonil, abych dělal to, co mi radil.
Druhou rukou jsem ho hladil po stehnech, nebo si pohrával s jeho pytlíkem. A ve chvíli, kdy se mi jeho penis povedlo dostat do pusy skoro celý, jsem překvapeně vydechl, jak zvláštně příjemné to bylo, i když to nedělal on mě ale já jemu.
Na vteřinu jsem zauvažoval, že bych mu strčil prst do dírky, jako on mě, aby si to taky tak užil, ale když jsem přejel po hrázi a cukly mu nohy, raději jsem ruku přesunul zase na jeho pytlík.
„Hmm… dobré… je to… dobré…“ zamumlal jsem s plnou pusou a s uspokojením se zaposlouchal do jeho vzdechů.
Na chvilku k němu zvedl pohled, než jsem se zase vrátil k tomu, abych se věnoval té nejlepší zmrzlině. Lepší než ta, která teď byla v mrazáku…
Ragnar
Nechal jsem to všechno na Samantě. Sledoval jsem jeho počínání a občas přivřel oči, když se mu povedlo zasáhnout nějaké citlivé místo.
Nutno podotknout, že se opravdu snažil, a kdybych ho za ty dva dny už nepoznal, nevěřil bych, že je ještě panic.
Šlo mu to vážně dobře, a když se dostal až k mému penisu, vzdychl jsem nahlas, jak byl jeho dotek příjemný.
Teda, do doby, než jeho prstíky zamířily k mé dírce.
Ale kluk šikovná, to pochopil rychle a věnoval se jen tomu nejdůležitějšímu.
„A bude to ještě lepší," zachrčel jsem a zahrábl mu prsty do vlasů.
Nedokázal jsem se už držet zpátky. Jeho počínání, když objevoval dosud nepoznané, mělo tak erotický náboj, že mě to dokonale smetlo.
Zavzdychal jsem nahlas a na moment přidržel Samantě hlavu, abych mohl sám do jeho pusinky několikrát přirazit, než jsem si ho na pár vteřin přidržel v klíně.
„Děláš to moc dobře," zachrčel jsem, když jsem povolil sevření a nechal ho se nadechnout.
Znovu jsem si ho přidržel, ale proto, abych z jeho pusy vyjel a žaludem se otřel o jeho plné rty.
„Jsi tak hříšný… Tak sexy… Vzrušující… Vyplázni jazýček…"
Když to udělal, penisem jsem ho několikrát popleskal, než jsem znovu najel do jeho pusinky a tentokrát už nechal Samanthu, ať pokračuje v tom, v čem začal.
A jakmile to na mě šlo, jakmile jsem pocítil ten správný pocit, znovu jsem sevřel jeho vlasy a tentokrát už nenechal být.
S hlasitým vzdycháním, očima protočenými na zad, patami zabořenými do matrace a křečovitě staženým tělem jsem plnil jeho pusinku, tak jak si to přál.
Teprve, až křeč ustoupila a mě přestalo hučet v hlavě, pustil jsem Samanthiny vlasy, počkal, až mě očistí, a pak si ho vytáhl na sebe.
„Doufám, že chutnalo," zachrčel jsem, usmál se, a pak Samanthu políbil.
Samantha
Cítil jsem vnitřní uspokojení, že jsem mohl Ragnarovi dopřát taky něco hezkého. A evidentně si to užíval. A i proto jsem neuhnul, když jsem pocítil tu chuť v ústech.
Překvapilo mě to, to jo. Ale ten pocit, a taky Ragnarovy prsty v mých vlasech, mi nedovolovaly prostě uhnout. A nelitoval jsem, protože jeho chuť byla opravdu dobrá. A při vzpomínce na to, jak jsem si olíznul předtím prsty, mi už bylo jasné, že je v našich chutích rozdíl. Sice malý, ale je…
A chtěl jsem si vzít každou kapku, a tak jsem se do toho vžil, že jsem překvapeně zamrkal, když mi to Ragnar utnul a vytáhl mě nahoru.
Přesto jsem se mírně nadzvedl a vsunul ruku mezi nás. Pohladil jsem po penise, jako bych chtěl zkontrolovat, že tam opravdu nezůstalo nic.
„Bylo to chutné,“ zakýval jsem hlavou, až mi vlasy přepadly dopředu. „A líbilo se mi to. Všechno. Určitě si to někdy zopakujeme.“
Sklonil jsem se, abych mu mohl poděkovat polibkem, za to, že mě naučil něco nového.
Když už jsem nemohl skoro dýchat, přerušil jsem polibek a zadíval jsem se do Ragnarovy tváře. I on je měl mírně červené, zřejmě z toho, co proběhlo, ale víc se mi líbil jeho spokojený výraz.
Tak nějak jsem vnímal, že to já můžu za to, jak se teď cítí.
A možná i tohle bych mohl přidat na seznam toho, jak pomáhat lidem?
Né, asi ne. Tohle je moc intimní na to, abych to dělal i s dalšími lidmi. A navíc… Se spoustou z nich si ani neumím představit, že bych něco takového dělal. Vážně ne. Vlastně ani netuším, proč jsem to dovolil u Ragnara.
Třeba proto, že je tak hezký?
Přejel jsem konečky prstů po jeho bradě a dokonale upravené bradce, po jeho hezky tvarovaném nose, a pak kolem očí, které taky měly krásný tvar a barvu.
„Měl bych si odpočinout, zítra jdu do práce,“ povzdechl jsem si, dal mu pusu na rty, a pak jsem se z něho svezl na postel. „Nebude ti vadit, když tady zůstanu?“
Myslím, že jsem ani nečekal na odpověď. Prostě jsem přes nás přehodil peřinu, mírně se k němu natiskl, abych cítil jeho teplo, a zavřel jsem oči.
Byl jsem příjemně unavený, a už teď jsem věděl, že po tomhle se mi rozhodně bude dobře spát.