Ren
Spokojeně jsem zavrněl, když jsem slyšel Mashirova slova. Byl jsem ten nejspokojenější lev na světě, a nejspíš by mě teď nerozhodily ani ty vzteklé kočky v zámku.
„Jak jen to půjde, budu pořád s tebou. I ve tvé ložnici, Shiro,“ olízl jsem mu tvář.
Na jazyku jsem ucítil slanost od jeho slz. Ale nijak jsem to nekomentoval. Muselo to být pro něj těžké se takhle vyjádřit, zvlášť, když jsem mu řekl, co k němu cítím.
Jo, přiznal jsem to. Uvědomil jsem si teď za ty poslední dva dny, že to není jen fyzická přitažlivost, ale že ho opravdu miluji.
„Pojďte dovnitř a běžte se obléct. Hiroki a Marice vás budou čekal s králem v jídelně,“ zavolal na nás Bako, který se konečně objevil venku.
Došel blíž k nám a zadíval se na nás.
„Jak dvě hrdličky,“ pousmál se nad tím. „Ti dva sice možná budou vrčet, ale nechají vás být. Tak zbytečně nezdržujte a běžte hned, než si to rozmyslí. A co se týká tvého dědy, Mashi, toho už nějak zpracuji. Tak na sebe vezmi zvířecí podobu, aby ses tu neprocházel nahatý po cizím zámku.“
Ještě jednou se usmál, a pak se otočil a zamířil zpátky do zámku.
„Tak jdeme?“ podíval jsem se na Shira a čekal, až na sebe vezme kočičí podobu, abych ho mohl pustit a taky se zvednout.
Mashiro
Vrněl jsem snad nejvíc na světě a užíval si tu Renovu blízkost. Tulil jsem se dokud…
„Hmmm,“ zavrčel jsem na Baka, když nás tak protivně vyrušil, ale měl pravdu. Bylo lepší už vyrazit a neprovokovat ty dva.
Změnil jsem se v kočku, a když mě Ren pustil, zvedl jsem se na nohy a přešel k Bakovi, do kterého jsem drcnul, aby už šel a nerušil nás. Celou dobu do sálu za otci, jsem se nepřestal otírat o Rena a párkrát zapředl, jak jsem byl poblázněný z toho všeho, a spokojený, že jsme si konečně řekli, jak to máme. Sice bude nejspíš velmi těžké s ním nesouložit, ale i to, co mi dělal předtím, by mi dokonale stačilo. Jen se mě dotknout… Jakýkoliv pocit jeho kůže na mé ze mě udělá spokojenou kočku.
Přestal jsem s tím hned, co se otevřely dveře, a my vstoupili společně dovnitř. Otcové snad málem vylítli z kůže, když nás konečně spatřili, a ještě jít tak blízko sebe. Děda jen zavrčel, ale nechal se Bakem ukonejšit. Díky bohu za jeho období páření, jinak by nejspíš nedal pokoj, a to by byl problém.
„Kočička… Kouzlená kočička,“ vrhla se mi kolem krku malá dívenka, a já se usmál, když jsem v ní poznal tu co jsem vyléčil.
„Je to moje sestra a její dcerka, které jsi zachránil a ony se vrátily s tvými otci. Velmi ti děkuji, a jsem rád, že jsi tu zůstal, aby ti mohl nějak tenhle zázrak oplatit,“ usmál se na mě docela milý vlk, který se k nám blížil.
„Jsem nový král, takže se už Yira bát nemusíš. Budu rád, když budete našimi spojenci a pomůžete nám s hyenami,“ mluvil dál, a já ho poslouchal.
Ren
Když jsme vešli do sálu, Mashiro byl hned v objetí nějaké malé slečny, která z něj byla úplně nadšená. S úsměvem jsem se díval, jak ho objímá a hladí po jeho jemné srsti.
Hiroki a Marice se na mě dívali jak na vraha, ale já je ignoroval. A rozhodl jsem se pro ignoraci, dokud neuznají mě, jako Mashirova partnera bez podmínek, a nebudou vytrvale žádat oficiální prohlášení. Na to taky můžeme čekat, kdo ví jak dlouho, jak to znám. Než se dostaneme domů, než se všechno připraví, než se sjedou hosté...
Taky by mi do té doby mohlo být sto dvacet, a Mashira by mi zatím mohl někdo ukrást.
Nechal jsem je s novým vlčím králem a zašel do pokoje, abych vzal Shirovi věci. V Mariceho ložnici jsem si vybral něco z jeho oblečení, které mi vždycky padlo, a já s od něj občas i něco půjčoval, i když se mu to nelíbilo.
Změnil jsem se v člověka, oblékl se, a pak s Mashirovými věcmi se vrátil do sálu, aby se i on mohl obléct.
„Hmm, sluší ti to,“ zamručel Marice, když mě viděl v jeho věcech.
„Že jo?“ otočil jsem se provokativně dokola a zasmál se, když zavrčel.
Přešel jsem k Mashirovi, vzal ho do náruče a přenesl za těžký závěs, který visel za trůnem. Tam jsem ho postavil na zem.
„Už se můžeš změnit a obléct se,“ ukázal jsem mu věci, které jsem mu přinesl.
Mashiro
Usmál jsem se, když mě konečně malá pustila a Ren provokativně ukazoval tátovo oblečení na sobě. Protáhl jsem se a napřímil, že se půjdu také převléct, ale v tom mě Ren vzal a jako nic nevážící kočku přenesl za mohutný a dlouhý závěs.
Během chvíle jsem se poměnil a konečně se postavil na svoje vlastní nohy, abych se oblékl. Docela rychle jsem na sebe hodil halenu a kalhoty, abych si mohl navléct i boty. Nechtěl jsem zdržovat a taky… Podle všeho se blížila noc a já… Chtěl jsem být s Renem sám… Bez nikoho, jen a pouze s ním.
„Rene,“ zamručel jsem mu u ucha, když jsem ho políbil na tvář, a radši hned lstivě vyběhl za otci, aby mě nenapadly další blbosti.
Posadil jsem se hned vedle táty Hira a sezobnul ze stolu pěkně vypadající kousek masa, byl jsem hladový, když se mi obnovovaly síly a taky… Snažil jsem se nějak zamaskovat tu nervozitu, která ve mně každou minutou rostla.
Ren
Ani jsem si Mashira nestihl pořádně prohlédnout, jak rychle byl oblečený. A když jsem ho po jeho sladkém polibku chtěl stáhnout zpátky, moje ruka jen hrábla na prázdno a on už byl pryč.
S povzdechem jsem se i já vrátil k ostatním. Usadil jsem se a pustil se do večeře.
Bylo mi už o poznání lépe, i když některé, ty největší, rány, ještě mírně bolely a pálily. Ale věděl jsem, že do rána budu v pohodě a budeme moct společně vyrazit za hyenami.
Raději jsem si sedl dál od Mashira, aby mě nedráždil svou vůní, která se už o hodně víc mísila s tou mou. Ale o to dráždivější to bylo...
Marice i Hiroki byli spokojení, že jsem si od jejich milovaného syna odsedl dál, a oba se tvářili nadmíru spokojeně. Jenže kdo ví, jak to bude, až půjdeme potom spát.
Po celou dobu, než jsme se najedli a přitom probrali, co je potřeba, jsem pokukoval po Mashirovi.
Občas jsem se v tom tak ztratil, že jsem ani nevěděl, o čem se mluví a raději jen souhlasně přikývl.
Ale v momentě, kdy vlčí král chtěl nalít už druhý pohár vína, odmítl jsem nabídku s tím, že jsem unavený a půjdu spát.
„Děkuji za dobrou večeři,“ vstal jsem od stolu. „Potřebuji se dobře vyspat, tak bych prosil, aby mě nerušilo ani služebnictvo. Nepotřebuji s ničím pomoct, a v krbu se topit nemusí. Vlastně... mohli by mi nachystat aspoň necky s teplou vodou? Ale vylévat se budou až ráno. Jak se umyju, půjdu hned spát, a nechci, aby mi tam někdo chodil... “
Když vlčí král hned poslal sluhy, aby mi připravili koupel, popošel jsem k Mashirovi a stiskl jsem mu rameno.
„Půjdeme?“
Mashiro
Najedli jsme se, a já se konečně cítil o trochu lépe, ale neustále jsem vnímal Renovy pohledy, a srdce se nezastavilo v jeho šíleném tempu. Byl jsem jak svázaný a přitom volný, krásný pocit, který ne, a ne ustoupit, si razil cestu celým mým tělem. Tohle nejspíš byla ta láska, co o ni moji tátové pořád mluvili a neustále si ji jeden druhému dokazovali. Vždy jsem jim záviděl, ale dnes jsem měl tu čest ji prožívat sám. Byl jsem šťastný, ale přitom nejvíc nervózní ve svém životě. Představa, co se stane za zavřenými dveřmi, až vejdeme do pokoje, mě pomalu a jistě vzrušovala.
Nadskočil jsem, když mi Ren sevřel rameno, ale jeho hlas… Ta dominance. Snad hned jsem roztál jak led na slunci. Byl jsem jim omámený. Odložil jsem ubrousek a stoupl si na rozklepané nohy tak, že jsem přestal věřit tomu, že se na nich udržím.
„Do… Dobrou noc. Prosím, nerušte nás,“ řekl jsem hlasem, který podmanivě lákal Rena, a přitom důkladně upozorňoval na to, že to myslím vážně.
Slyšel jsem Hira, jak vstává od stolu a chce po Renovi skočil, ale i Mariceho, který jen zavrčel, ale stáhl ho k sobě do náruče. Věděl, že i kdyby chtěl, nic nezmění na tom, že Rena miluji a nechci být bez něj. Moce pocity se nezmění jejich odporem. Mám je rád a oni mně, ale musím jít svým životem. I když je vedle sebe budu ještě dlouho potřebovat, Rena se nevzdám. Šel jsem k Renově pokoji, jenže mi bylo všelijak, tohle bylo poprvé, co jsem s ním byl jako něco jiného než jen princ.
Ren
Nevšímal jsem si toho divokého vrčení, které se za námi ozývalo. Prostě jsem si řekl svoje a na tom si budu stát. Vždycky jsem se staral o druhé a sám jsem svůj život pořádný ani neměl, když nepočítám občasné úlety v nevěstinci, abych si trochu užil. Ale to bylo vše.
Teď jsem na řadě já. Teď je čas, abych si i já mohl splnit své sny, touhy... Začít žít svůj život tak, jak chci já.
Šel jsem vedle Mashira na druhý konec chodby, která se mi zdála tentokrát nekonečná. Moje ložnice byla předposlední a jeho poslední, tak jak jsem chtěl. Už jen proto, abychom zabránili nějakým zvědavým uším se přilepit na stěnu a poslouchat. Chtěl jsem pro nás soukromí, a bylo mi jedno, jestli budeme něco dělat, povídat si, nebo prostě jen spát vedle sebe.
Když jsme vešli dovnitř, právě vycházel sluha, který doplnil necky horkou vodou, abychom se mohli opláchnout. I jemu jsem připomněl, že chci, aby nás nerušili minimálně do rána. Pokud sem někdo vejde zahryznu ho.
Jen se s mírným úsměvem poklonil a odešel.
„Můžeš se jít umýt první,“ ukázal jsem Mashirovi na necky, z kterých stoupala pára a příjemně to vonělo po celém pokoji bylinkami.
Sám jsem si sundal boty a shodil halenu. Zůstal jsem jen v kalhotách, a posadil se na pohovku, z které jsem krásně měl výhled na necky, a čekal jsem, co udělá Mashiro...
Mashiro
S každým další krokem, co jsem se přibližoval k neckám, se mi snad zastavovalo srdce, jaké šoky jsem prožíval. Měl jsem se svléknout… Před ním… Jen tak být nahý a vlézt do té teplé vody.
Proč mě to v tuhle chvíli tak moc trápilo? Vždyť jsem před ním byl nahý nespočetněkrát, ale nyní… Bylo to jiné, úplně rozdílné od všeho předtím. Nejhorší na tom bylo to, jak jsem na tohle reagoval. Moje tělo se chvělo, zatímco se mi dole probouzelo něco k životu a chtělo to pozornost. Popravdě jsem se takhle nahý nikdy necítil, a to jsem ještě nesundal ani jeden kousek oblečení.
„Hmmm…“ bylo to jediné, co mi vrnivě vyjelo z hrdla.
Jak kdybych najednou ztratil slova a nenacházel je. Byl jsem úplně ztracený. Nakonec jsem se otočený zády k Renovi svlékl a zalezl rychle do vody, abych se omyl. Ale i tak bylo vedle mě dost místa, vážně jsem nikdy nebyl nijak veliký, jak malá panenka do kapsy, hlavně pro lvi, jakými mí blízcí lidé byli. Celý jsem se ponořil, a za chvíli se vynořil s tím, že mi voda stékala i po vlasech a jemně je hladila.
Ren
Díval jsem se, jak Mashiro spěchá se svlékáním a hned se ponořil do vody. Byl celý červený, když se vynořil, a rozhodně to nebylo od té teplé vody. Ale byl vážně roztomilý...
Postavil jsem se a svlékl si kalhoty. Došel jsem k němu a přidřepl si k neckám.
Potáhl jsem ho, aby se přestal opírat a dlaněmi jsem mu jemně omýval záda a hruď.
Byl opravdu nádherný a já se ho prostě musel dotýkat. Jeho kůže byla tak jemná, až na ta zranění, která už skoro mizela, ale věřil jsem, že za pár dní po nich nebude ani stopy.
„Jsi opravdu krásný,“ sjel jsem rukama po zádech k zadečku a vepředu jsem skončil v jeho klíně, kde jsem ho pohladil dlaní.
Cítil jsem, jak ožívá, a opravdu rychle. I já jsem nezůstal klidným. Jeho blízkost, jeho tělo a jeho vůně, mě doslova omámila. Dostala mě už dávno, a teď to bylo ještě intenzívnější.
Stoupl jsem si a vlezl za ním do vody. Usadil jsem se za něho a přitáhl si ho na klín. Teď už oběma rukama jsem ho hladil po hrudi a po břiše a nezapomněl jsem ani na jeho penis.
Sázel jsem mu drobná kousnutí a polibky na jeho úžasný krk a nemohl jsem prostě přestat...
Mashiro
Snažil jsem se ovládat, když mě jen omýval, ale ve chvíli, kdy jsem ucítil jeho tělo na svém, nedokázal jsem krotit to, co k němu cítím. Někde ve skrytu mozku jsem měl uchované to, že s ním nemohu spát do konce, ale mazlit se a dělat si tamty věci… Přece nám nikdo nemohl zakázat aspoň to. Věděl jsem, že mě miluje, a já jeho, co víc jsem si mohl přát. Byl jsem šťastný.
„Re… Rene…“ propnul jsem se jako luk, když kousl do místa na mém krku, na kterém jsem velmi citlivý.
Nejspíš je to to místo, které mě dělá poslušným, když si mě bude chtít jednou vzít. Prvně jsem se propnul směrem ven, ale následně vystrčil zadeček tak, že jsem mu naprosto přesně seděl na klíně a cítil jeho erekci. I když jsem tohle zatím s nikým jiným nedělal než s Renem, zdálo se, že moje tělo instinktivně reaguje a já se podvoluji jeho vůli.
Tulil jsem se k němu a pootočil hlavu tak, aby mě mohl políbit. Toužil jsme po tom… Po něm… Aspoň doteky a polibky.
„Rene…“ vyšlo vrčivě z mého hrdla a jasně dokazovalo, jak moc vzrušený jsem.
Lákal jsem ho svým hlasem, mručením, celé tělo mi vibrovalo spokojeností, a já si to užíval strašně moc.
Ren
Měl jsem pocit, že projdu těma neckama skrz. Nebo že se stanu jejich součástí... To, jak se na mě Shiro tiskl, jak se o mně otíral a vrněl... V momentě, kdy se otřel svým zadečkem o můj klín, doslova jsem zaskučel a trochu víc ho do krku kousnul.
„Mashiro... Tohle nedělej,“ zavrčel jsem mu do ucha.
Popadl jsem ho a otočil si ho čelem k sobě. Donutil jsem ho sednout zpátky na můj klín a hned jsem laskal jeho poklady, které voda nadnášela. Protahoval jsem v ruce jeho penis, a když už jsem byl na samé hranici sebeovládaní, přichytil jsem k jeho penisu i svůj.
Sklonil jsem se, abych ho mohl znovu políbit na krku, na hrudi Musel jsem se víc skrčit, když jsem chtěl jazykem polaskat i jeho bradavky, ale rozhodně to za ten tělocvik stálo.
„Přidej se,“ potáhl jsem jeho ruku dolů, aby i on pocítil naši tvrdost a to, jak každým okamžikem víc a víc nabíhají, a už mnoho nechybí k tomu, abychom dosáhli vrcholu.
„Miluji tě,“ vrhnul jsem se se zasténáním na jeho ústa, když se ve mně všechno stáhlo.
Cítil jsem to cukání, přitlačil jsem rukou a zrychlil tempo, a s tichými vzdechy, vysílanými do jeho úst, jsem prožíval naše nedokončené spojení.
Ale i takhle jsem byl spokojený, zvlášť, když jsem viděl, jak to intenzivně prožívá i Mashiro.
Mashiro
„Já… Já nic… Nedělám,“ zatvářil jsem se nevině, ale měl pravdu, nejspíš moje tělo jednalo víc instinktivně, než bych si mohl přát.
To, co se mnou dělal, a jak jsem cítil jeho erekci, které jsem se mohl i dotknout… Byl jsem naprosto v transu, ze kterého jsem se jen stěží mohl dostat bez nějakých následků. Tulil jsem se k Renovi tolik, že bych do něj mohl vydřít díru, kdyby byl slabší postavy.
„Aaaachh… Re… Rene… Milu… Miluji tě…“ zasténal jsem, až se mi před očima na moment udělalo černo, jak to bylo skvělé.
Moje tělo se nezastavitelně chvělo a já slyšel, jak mi z hrdla vychází něco, co se nedalo identifikovat. Zvláštní hrdelní mručení se neslo místností a dělalo mě tak poddajným, že i hadrové panenky víc odporují. Objal jsem Rena kolem krku a zakousl se mu do ramene, jak velkou touhu jsem měl, abych si ho také označil. Orgasmus mi svíral celé tělo a příjemně mrazil až do morku kostí.
Ren
Zapřel jsem se patama o dno necek, zády o jejich stěnu, a jednou rukou si přitáhl Mashira těsně na své tělo. Druhá moje ruka zůstala uvězněná mezi našimi těly, a ještě chvíli jsem s ní pohyboval, jak jen to v tom úzkém prostoru šlo, abych nás dovedl k úplném konci, a všechno, co jsme pro sebe navzájem schovávali, vyšlo ven. Moje i Shirovo sperma se mísilo dohromady. Co nestihlo ulpět na ruce, zůstávalo ve vodě, jako připomínka toho, co právě proběhlo. Ale i to, co jsem měl na ruce, voda brzy smyla, když jsem naše penisy konečně pustil, a teď už oběma rukama Mashira pevně objal.
Napětí, které doslova našponovalo mé tělo, se postupně uvolňovalo. Začal jsem dýchat o něco klidněji, a po celou dobu jsem Shira hladil po zádech a zadečku, kde jsem prsty sjel po jeho rýze a naznačil zatlačení na jeho vstup. Ale dál jsem nešel. Věděl jsem, že na to ještě není připravený, ale chtěl jsem, aby věděl, co ho jednou čeká...
A až se tak stane, naše spojení bude dokonané, a už nikdo na něj nebude mít nárok. Do té doby, i když bude na sobě mít mou vůni, si ho ale budu hlídat, aby si jej nikdo nenárokoval...
Mashiro
Lekl jsem se a trochu sebou cukl, když jsem ucítil, jak se něco dotklo mého zadečku v místě, kde nikdy nikdo jiný nebyl. Musel jsem uznat, že tohohle jsem se vážně bál. Až se to jednou stane, stejně se tomu nevyhnu. Jak se Renovi dám, tak bude mít právo na celé mé tělo, a já mu nebudu moct odporovat. Nic mě potom nezastaví, aby začal svoje období páření, ale nyní… Bylo to jako něco zakázaného, na co jsem ale nebyl připravený. Kdybych mohl… Nejspíš by museli počkat otcové s odchodem asi dva měsíce, a to bychom ještě doma pokračovali.
Opřel jsem si čelo o Renovo a díval se mu do očí.
„Proč já Rene? Můžeš… Mít kohokoliv. Jsi nejsilnější… nejkrásnější lev, kterého uznám po mých otcích. Ale pro mě… Jsi číslo jedna. Proč sis vybral mě? Jsem jen takové malé pískle, které není ani připravené na to, aby tě udělalo šťastným,“ chtěl jsem z nějakého důvodu slyšet, jak moc mu na mě záleží.
Tiskl jsem se k němu a jemně předl. I kdyby mi nevěřil, že ho mám rád, tak moje tělo a vrnění nelhalo.
Ren
Jeho cuknutí nešlo přehlédnout. Ale chápal jsem ho. Ještě nikdy to nedělal a možná se toho bojí. Ale když na to přijde, na nějaký strach rozhodně myslet nebude. Bude ho vést jeho přirozená touha, které se neubrání nikdo, kdo do toho přijde.
Stáhl jsem ruku z jeho zadečku pryč a pohladil jsem ho po zádech.
„Proč ty?“ usmál jsem se na něj a krátce přitiskl své rty na jeho. „Právě proto, že jsi to ty. A nemusíš si dělat starosti s tím, že nejsi připravený mě udělat šťastným. Já jsem šťastný už jen za to, že tu jsi...“
Vážně to tak bylo. Od první chvíle, co přišel k nám, jsem se cítil jinak. Uvolněněji, a přitom jsem pociťoval jakýsi opatrovatelský instinkt, který mi nedovolil ho na chvíli spustit z očí. Až teprve když byl větší, jsem přijal úkol, který mě poslal na delší dobu pryč.
„Měli bychom vylézt z vody, než úplně zchladne a bude nám zima,“ ještě jednou jsem ho políbil a teprve potom uvolnil objetí, aby Shiro mohl vstát.
Mashiro
Byl jsem s jeho odpovědí spokojený nad míru, víc šťastný jsem být nemohl. Přijde čas, a to už velmi brzy, kdy mu budu patřit celý, a spojíme se v jedno, nyní na to prostě připravený nejsem. Jenže… Když se mě dotkl, a dělal mi všechny ty příjemné věci, nejspíš bych to udělal až do konce a nebránil se.
„Dobře,“ odpověděl jsem a snažil se postavil, ale nohy mě neposlouchaly a já se opět ocitl ve vodě.
„Co to?“ byl jsem sám zmatený a aspoň se trochu odsunul stranou, aby se mohl postavit Ren.
„Pomůžeš mi prosím? Nejde mi se postavit,“ řekl jsem smutně a díval se na Rena tím nejvíc štěněčím pohledem, který jsem mohl udělat.
Bylo mi to hrozně trapné, ale jak kdyby mi někdo vzal všechno sílu z nohou.
Ren
Když se Mashiro zřítil zpátky do vody, zachytil jsem ho a posunul kousek dál, abych se mohl zvednout a vylézt ven. Rychle jsem se otřel a pak jsem ho chytil do náruče. Odnesl jsem ho k posteli, kde jsem ho posadil, a hned přes něj přehodil plátno, aby se mohl osušit a nebyla mu zima.
Zašel jsem k oknu a přivřel okenice, aby nás nerušilo ani brzké ranní slunce, a vrátil jsem se k němu.
Pořád měl mokré vlasy, tak jsem mu je pořádně protřel a vlhké plátno odhodil na zem.
„Asi půjdeme spát, co? Máme toho oba docela dost, za poslední dny, a spánek nás určitě postaví na nohy.“
Vylezl jsem si na postel a potáhnul Mashira k sobě. Přehodil jsem přes nás přikrývku a jeho si ještě víc přitáhl do náruče.
Rozhodně bych klidně zůstal vzhůru dál. Hlavně, když ho mám vedle sebe a můžu cítit jeho horké tělo na svém. Cítit jeho vůni, když se otřu nosem o jeho krk. Poslouchat jeho jemné vrnění, které je tak uklidňující a zároveň mě tak láká.
S úsměvem jsem zavřel oči a jen ho hladil po zádech.
„Vážně jsem rád, že se ti nic nestalo, Shiro...“ zašeptal jsem, když jsem přitiskl své rty na jeho krk.
Mashiro
Byl jsem tak rád, jak se o mě Ren postaral. Nebyl jsem schopen žádného pohybu navíc, než jen ležet a přitáhnout si Renovu ruku víc k sobě. Vážně mě dnešní den a pár předtím zničily. Spokojeně jsem vrněl a byl nejšťastnější kočka v dohledu, i když ještě nebyla v období páření.
„Já taky, nemohl bych žít bez tebe. Málem se mi zastavilo srdce, když jsem slyšel, že tě chtějí popravit. Musel jsem pro tebe… Musel… I kdybych tam měl s tebou zůstat… Jak kdyby mi chtěli vzít to nejcennější, co mám,“ zavrtěl jsem se a víc se k Renovi přitulil.
Nechtěl jsem na to myslet, ale teprve nyní jsem si hodně věcí uvědomil.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych si chtěl vybrat tebe. Věděl jsem, že mě k tobě něco pojí už od první chvíle, kdy jsem tě viděl sedět vedle mé postele. Vždy jsem utíkal před všemi, jen před tebou ne. Opravdu jsem se zamiloval do lva, co mi ukradl srdce,“ otřel jsem se s mručením o Renovu ruku a trochu k němu vytrčil zadeček.
Nechtěl jsem to, ale toužil jsem potom, aby věděl, jak moc tohle budu chtít, až přijde ta správná chvíle. Zívl jsem a protáhl co nejvíc to šlo, jak na mě šla únava. Pomalu a jistě jsem se řítil do říše snů, kterou jsem si zasloužil.
Ren
Nakonec jsem usnul velmi brzy po Mashirovi. Sice jsem nebyl ve své posteli, jeho blízkost mě uklidňovala a ukonejšila ke spánku.
I když jsem zadělal okenice, stejně mě nakonec vzbudil zpěv ptáků, kteří nějak nechápali, že bychom mohli pospat ještě o něco déle. Jeden z nich se dokonce usadil na okenní římse, a tam si vyzpěvoval, jako by na to byl každý zvědavý.
Opatrně, aby se Shiro nevzbudil, jsem vstal z postele. Nemělo už cenu se nějak přemlouvat ke spánku. Tak jsem došel k oknu a otevřel okna i okenice, aby šel dovnitř čerstvý vzduch, který je po ránu ten nejlepší.
Zašel jsem ke stolku, nalil si vodu do mísy a trochu si opláchl obličej, abych se vzpamatoval a nebyl tak pokrčený. Z chodby už byly slyšet hlasy, jak se zámek postupně probouzel, a dokonce jsem zaslechl i něco o chystané snídani.
Vrátil jsem se k posteli a klekl si vedle ní. Naklonil jsem se na Mashirem, pohladil ho po tváři a políbil na rty.
„Shiro, měl bys vstávat, nebo nám nic ze snídaně nezbyde...“
Mashiro
Spalo se mi vážně krásně, tolik tepla a příjemného vrnění, které se ke mně neslo, to bylo jako ukolébavka. Neustále jsem se k tomu zdroji tiskl, a když mě ráno opustil, jen jsem nespokojeně zamručel, jak kdybych ho chtěl k sobě stáhnout zpátky.
„Mmmmm… Rene… Snídaně?“ pomalu jsem otevíral oči a celý se protáhl, až mi zakřupaly kosti.
Natáhl jsem se po Renovi a přitáhl si ho pro polibek, který jsem hned po ránu tolik potřeboval.
„Kdy budeme vyrážet?“ podíval jsem se do jeho nádherných očí a spokojeně zapředl.
Nemohl jsem ho přestat svádět, bylo to pro mě jako droga. Kdybych jen mohl… Kdyby to šlo a já si nemusel něco dokazovat, už bychom byli v období páření, a nikdo by to nezastavil.
„Je snídaně. Měli byste si pohnout a obléci se. Jsem říkal, že budou oba tady. Pokud vím, ještě vám nezačalo období páření, takže si udržujte vzdálenost, jinak,“ vrčel táta Hiroki na Rena, když stál ve své zvířecí podobě ve dveřích, které právě rozrazil, a táta Marice ho nestihl zastavit.
Ren
„Neměl bys to dělat, Mashi, nebo nebudu čekat na žádné období páření,“ zavrčel jsem tiše do jeho ucha.
Chtěl jsem mu ještě odpovědět, kdy vyrazíme, ale v tu chvíli se rozletěly dveře. Rychle jsem popadl deku a mrsknul s ní po Hirokim, který se do ní zamotal.
„Ještě jednou mi vlez do pokoje bez dovolení a zahryznu tě,“ výhružně jsem na tu zamotanou hromadu zavrčel.
Políbil jsem ještě jednou Mashira, ale pak jsem se už zvedl, abych se oblékl. Nejspíš se s Shirem budu muset odstěhovat někam na samotu, jinak ty dvě zvířata budu mít neustále za zadkem.
Vytáhl jsem věci i pro Mashira a donesl mu je, aby se mohl i on obléct.
Hodil jsem na sebe jen lehkou halenu a kalhoty. Nechtělo se mi zdržovat s nějakým složitým oblékáním, když jsem nevěděl, kdy se budu potřebovat rychle změnit do zvířecí podoby.
„Tak jdeme něco sníst,“ natáhl jsem ruku k Shirovi, abychom už mohli jít do jídelny.
Mashiro
Trochu jsem se zamyslel nad tím, co řekl, možná by to nebyl špatný nápad, kdyby prostě nepočkal a udělal mě svým, potom bychom nikam nešli.
Možná až nyní mi začalo docházet, že ten výlet za hyenami nebude zrovna procházka růžovým sadem. Co když se nám tam něco stane? Co když… Ne… Určitě si domluvíme bezpečné krytí a otcové nás jen tak z dozoru nespustí.
„Ano, jsem po večeru hladový. Asi se moje tělo moc vyčerpalo, když ses mě dotýkal,“ jemně jsem mručel, ale musel to slyšet i otec, který se konečně vyhrabal z té deky, co po něm Ren hodil.
Vypadal vážně komicky, a já se musel smát, jak mu to v tom slušelo. Marice mi ale hned ukázal, jak se k němu mám chovat, když na mě zavrčel a pomohl Hirovi z deky ven. On byl v lidské podobě, o to víc bylo znát, jak moc se mu nelíbí, že jsem tu spal. Sice byl tolerantní, co se mého výběru partnera jednalo, ale přeci jen jsem byl jeho syn a Rena bral jako bratra.
„Pojďte se nasnídat, a musíme si domluvit věci ohledně hyen, Hiro,“ zamručel na něj a vzal tu naštvanou pumu do náruče, aby si ji odnesl do pokoje, kde ji nejspíš uklidňoval.
Oblékl jsem se, a i s Renem došel na snídani, kde bohužel byla druhá naježená kočka, která když nás viděla a hlavně ucítila, už se chystala Rena sežrat. Nebýt Baka, který hned dědu stáhl k sobě a donutil ho, aby se mu díval do očí, nejspíš bych musel tentokrát zasáhnout já. Musíme potom začít co nejdřív s pářením, abych už byl Rena úplně celý a oni nám dali pokoj.
Ren
Vešli jsme do jídelny, kde už byl brácha se svým naštvaným lvem. Jen co jsme vešli, hned na nás vrčel. Spíš na mě.
A už toho mám vážně dost.
„Měli byste se konečně uklidnit!“ pustil jsem Mashira a vyjel jsem po něm. „Jste všichni stejní! Mashiro už není malé dítě a bude se rozhodovat sám za sebe. A nehledě na to, že já se vás rozhodně ptát, natož prosit, nebudu!“ vztekle jsem praštil pěstí do stolu.
Popadl jsem kus chleba a sýr, otočil se a zamířil ven.
Když jsem míjel udiveného vlčího krále, který nechápal, co se tu děje, protože právě přišel, jen jsem se mu omluvil a šel dál.
„Rozhodněte, co a jak, a dejte mi vědět. Budu venku!“
Naštvaně jsem vyšel ze zámku ven a usadil se pod nejbližším stromem. Myslel jsem si, že to už bude v klidu, ale je to čím dál horší. Budu rád, až odsud vypadneme, a nejspíš s Mashirem odejdu do země rysů a divokých koček, kde jsme ho našli a kde žije Hirokiho bratr.
A můžeme tam aspoň začít pátrat po jeho původu, protože Mashiro není jen tak obyčejná divoká kočka. On je prostě zvláštní, jiný...
Mashiro
Zmateně jsem se díval na to, jak Ren opouští místnost, a bylo mi všelijak. Je pravda, že mu moje rodina nedá pokoj, ale on je taky dost vznětlivý, i když... Možná lepší, když odejde, děda je z nich nejhorší.
Sedl jsem si ke stolu a během chvíle tu byli i otcové, kteří byli již o něco klidnější.
„Než začneme s hyenami... Prosím všechny, co tu jsou, aby přestali se strkáním čumáku do mého vztahu s Renem. Vybral jsem si ho už dávno, jen jsem čekal na dospělost, abych se mu nabídl," nadechl jsem se, že budu mluvit dál, ale Hiro mě předběhl.
„Co když není ten pravý? Nechceš se podívat i na jiné možnosti? Shiro... Nejsem proti němu, vím, jak je silný, a ano, je to krásný lev, ale... Chci, aby sis vybral srdcem..."
Přerušil jsem Hira silným kočičím zaprskáním, to aby věděl, že už dítě nejsem.
„Já si ho vybral, protože ho miluji. Ren je můj, a to nezměním. Je to nejsilnější a nejhezčí lev, co znám. Chci s ním být, konec diskuzí," vrčel jsem na otce, a vlčí král jen nechápal, co se děje.
„Hiroki... Shiro má pravdu, je to jeho volba, a lepšího partnera si vybrat nemohl," usmál se Marice a přitáhl si šokovaného Hira k sobě.
„Náš syn se chová jako dospělý, a to jsme chtěli. Má partnera, my mu do toho nechtěli nikdy mluvit," políbil Hira na rty a to stejné udělal děda Bakovi.
Bylo na čase, aby mi dali volnost, pokud budu chtít být jednou král.
„Tak hyeny... Vidím to tak, že půjdeš s Renem a vezmeš si nočního psa, aby nám donesl zprávu, kdybychom měli vyrazit a krýt vás, tak i tak, dáme vám tři dny náskok. Kdyby to bylo nebezpečné, vyšleš psa," ukázal na hnědou krysu, co se ukázala vlčímu králi na rameni.
„Dobře," souhlasil jsem a dál poslouchal, co plánují.
Ren
Vážně se mi nechtělo dovnitř, i když bych tam měl být. Ale věděl jsem, že se zvládnou domluvit i beze mne. A Mashiro nebo Bako mi pak řeknou přesně, co a jak.
Snídani jsem měl už snězenou, a už jsem vstával, že si zajdu pro něco k pití, když se venku objevila služebná se džbánem v ruce.
„Tady, nesu vodu. Všimla jsem si, že tu sedíš a jíš. Určitě ti přijde vhod,“ usmála se na mě a podala mi džbán.
„Děkuji, přišla jsi jak na zavolanou,“ usmál jsem se taky a džbán si od ní vzal.
Na jeden zátah jsem vypil polovinu vody, která byla podle všeho čerstvě nabraná, jak byla ještě studená. Ale opravdu mi to přišlo vhod...
Služebná ještě chvíli postávala, tak jsem se s ní dal do řeči. Vyptával jsem se jí, jak to tu chodí, jak se jim žilo za minulého krále a podobný hlouposti. Nezapomněl jsem zmínit i hyeny, ale moc jsem se toho od ní nedozvěděl, kromě toho, že dělají problémy na hranicích země.
Když jsem ji vrátil prázdný džbán, rozloučila se a vrátila se zpátky do zámku.
Znovu jsem se usadil a čekal, až někdo dojde, a my budeme moct vyrazit.
Mashiro
„Dobře, se vším souhlasím a myslím, že by to tak šlo. Ještě to celé proberu s Renem na cestě do hyeního království.
„Dávej na sebe pozor a kdyby se ti něco nezdálo, hned se stáhni, dobře?“ pohladil mě po hlavě Hiro, když se se mnou venku loučil, a bylo vidět, jak by chtěl jít se mnou, ale nemohl.
Nedovolil bych mu to, a ani Marimu, chci něco dokázat sám, a to zcela bez pomoci, jen… Chci mít po boku jedinou osobu, která mi za to stojí… Rena. On se mnou bude celý život, a já chci, aby mi nyní kryl záda.
„Ren tě ochrání a… Dávej mi pozor na bratra, je na tobě vážně závislý, i když to nedává najevo, jsi pro něj všechno. Musíš si chránit život, protože tu je spousta lidí, co by bez tebe zdivočeli, a moc by se jim stýskalo, stejně jako mě,“ stiskl mě v náruči Bako a předal mě dědovi.
Všichni se rozloučili a postupně i nabalili dary, které budu potřebovat. Naposledy jsem si vzal nočního psa, který se hned uvelebil v mé kapuci, a s těžkým srdcem, kdy jsem váhal, jestli dělám dobře, jsem odešel k Renovi.
„Jdeme?“ přitulil jsem se k němu a jemně zamručel, abych mu ukázal, že ho potřebuji.
Ren
Trvalo ještě chvíli, než se Mashiro objevil. Zatím mi i slehla snídaně, tak jsme mohli odejít třeba hned.
Když Mashiro vyšel ze zámku, hned jsem vyskočil na nohy a vyšel mu vstříc. Dokonce byl sám, bez doprovodu...
Objal jsem Mashira, když se ke mně přitulil. Políbil jsem ho na čelo a zadíval se do jeho kapuce.
„Co to tam máš?“ zpozorněl jsem, když jsem v ní zahlédl pohyb.
Pohledem jsem zhodnotil jeho vak, ve kterém měl nabalené nějaké věci a přemýšlel jsem, jestli ho to nebude v cestě zdržovat.
„Půjdeme teď až do setmění. To bychom se měli dostat na hranici s územím hyen. Tam si potom odpočineme a v noci se přesuneme dál. Možná by bylo dobře se ubytovat v jejich nejbližší vesnici, v nějakém hostinci, abychom měli místo na odpočinek. Pokud by nás našli, jak spíme venku, měli by podezření Takhle nás budou brát jako pocestné, hlavně, když máš tohle,“ drbnul jsem rukou do vaku.
Ještě jednou jsem se otočil k zámku.
Tušil jsem, že neodejdeme jen tak... Bako stál s Mariceho otcem u dveří, a Marice s Hirokim na nás hleděli z okna.
„Nebojte, přivedu zpátky Mashira celého,“ usmál jsem se na ně a zamával jim na rozloučenou.
Mashiro
„Ještě, aby mu něco chybělo, to by potom tobě chybělo..."nestihl už táta Hiro doříct, protože mu Mari zavřel pusu polibkem a zatáhl zpět do pokoje, aby toho nechal.
Děda na rozloučenou s Bakem nahlas po lvím zařvali, a odešli také zpět do zámku. Bylo rozhodnuto, nemohli s tím nic dělat, a tak se s tím smířili a šli čekat na zprávu ode mně. Ještě jsme se k Renovi přitulil a věnoval mu polibek. Jen tak letmý, ale za to plný toho, co k němu cítím.
„To je noční pes, jde s námi, aby potom doručil vzkaz. Ty jsi je asi ještě neviděl, že? Tenhle patří tomu vlčímu králi," usmál jsem se a jemně pískl.
Ta chlupatá koule se vyhrabala z kápě, a usadila se na chvíli na mém rameni.
„Jsou chlupatější než potkani a větší, ale hodný a dost dobře slídí, je na ně spoleh. Jednoho měl můj táta, když jsem byl hodně malý. Popravdě si ani nepamatuju, co dělal, nebo máma, ani moc jejich tváře, ale vím, že jsem je miloval a oni mě. Cítím veliké teplo, když si na ně vzpomenu. Poslední dny se mi objevují ve snech, proto o nich můžu mluvit," sevřel Renovi ruku a pomalu s ním vyšel na cestu.
Uvědomil jsem si, že jsem o svém životě, než jsem potkal otce, nikdy s nikým nemluvil, ono moc nebylo o čem, a hlavně to bolelo.
Ren
Jen jsem se ušklíbl, když jsem to za sebou slyšel. Ale na Bakovo zavolání jsem odpověděl.
Podíval jsem se Mashirovi na rameno, kde se to malé chlupaté zvíře usadilo. Byl docela roztomilý, a já neodolal, abych si ho nepohladil. Jeho jemná srst mě zašimrala do dlaně, a on jen tichounce spokojeně písknul a vzápětí se zahrabal zpátky.
Šli jsem docela svižným krokem, protože jsme nebyli na procházce, ale po celou dobu jsem Mashirovu ruku nepustil.
I když jsme měli nějaký úkol, konečně jsem mohl říct, že jsme sami. Jen já a on...
„Víš, nedávno jsem přemýšlel, odkud pocházíš. Napadlo mě, že až tohle dokončíme, že bychom mohli jít do země, kde jsme tě našli. Mohli bychom tam začít pátrat po tvých rodičích. Spíš po tom, odkud pocházíte. Co ty na to? Bydlí tam Hirokiho bratr, a měli bychom tam zázemí.“
I když jsem šli a povídali si, přesto jsem měl stále nastražené uši, a sledoval jsem okolí. Zvlášť ve chvíli, kdy jsme vstoupili do lesa. Měli jsme zprávy, že hyeny zaútočili i nedaleko hranic na vlčím území, kde vlastně ani neměli co dělat. Opatrnosti nikdy není nazbyt...
Mashiro
„Jo… Jsem pro. Dědu z království divokých koček mám moc rád. Vždy jsem si říkal… Všichni mi říkali divoká kočka, nebo jen kočka, ale já vůbec nevypadám jako oni. Rysové… Horské kočky… Levharti… Oceloti… Všichni jsou větší než já… Jinak zbarvení. Nemají tak zvláštní srst a jejich mručení či vrčení jsou ode mě naprosto odlišné. Nevím, čím vlastně jsem, možná proto mě potěšilo, že mi ta žena řekla posvátná kočko. Snad poprvé jsem se cítil potřebný,“ usmál jsem se a otřel se ramenem o Renovu ruku.
Jsem do něj vážně zamilovaný a tahle cesta… Možná jsem se na to měl vážně vykašlat a pustit se do páření, tohle není to, co bych v tuhle chvíli chtěl, i když jsem se k tomu rozhodl já.
„Mohli bychom to spolu zjistit, určitě budu rád. A… Až se vrátíme, já… Budeme muset najít místo, kde… Kde nás nechají… Víš co,“ nedokázal jsem to říct, styděl jsem se.
Mohl jsem si to tisíckrát představovat v hlavě, ale nešlo to vyslovit. Pořád to na mě bylo moc citlivé téma, i když jednou se to bude muset stát.
Znovu jsem se o Rena otřel, ale zachvěl jsem se tak, že mi ujelo malé svádivé zapředení. Už uběhlo dost času, co jsme vyrazili od zámku, a náš cíl cesty pro dnešní den se blížil. Nedokázal jsem si představit, jak vydržím s Renem v jednom pokoji bez toho, abych se mu dal. Tohle mi po celou dobu nedošlo, už předtím jsem měl veliký problém.