Tino
Prohlídku města jsem si moc neužil.
Bezcílně jsem chodil sem a tam, hlavu plnou toho kluka a vědomí, že to prostě nemá smysl.
I když v tom byla jen touha po tom druhém, nějak se mi nechtělo být jen další zápis v jeho deníčku.
Navíc, když jsem věděl, že toho má v sobě mnohem víc.
Nebyl to jen tupý napudrovaný panák, co roztáhl nohy každému, jako Laura.
Měl toho v sobě mnohem víc, jen to prostě schovával za maskou a mě to z nějakého důvodu vadilo.
Líbil se mi. To přiznávám. Zajímalo mě, jaké to je mít pod sebou jeho nahé tělo, líbat ho a hladit, cítit jeho prsty ve vlasech, cítit stahování jeho zadečku, když do něj pronikám, ale...
Stálo by mi to za to?
Za jednu noc?
Měl jsem taky zodpovědnost. Měl jsem Desmonda. Pokud by mě kluk potopil, mohl bych s sebou stáhnout i jeho.
A navíc…
Blue Fox.
Bylo to jako zahrávat si s ohněm.
A proto jsem se rozhodl. Vrátím se zpátky a odejdu domů.
Chvilku se na povrchu nebudu ukazovat, podvolím se Desmondovi, a na kluka brzo zapomenu, jako on na mě, protože si brzo najde nějakou náhradu.
Už se stmívalo, když jsem dorazil k domu. Stáhl jsem si kšiltovku, protože teď už tak na mě nebylo vidět, navíc mi bylo docela horko. V podzemí jsme byli zvyklí na větší chladno.
U branky jsem však zůstal stát jako zkoprnělý a jen hleděl na tu sedící postavu u dveří.
Zase mi zkazil všechny mé plány…
Zamračil jsem se a možná trochu naštvaně přešel ke dveřím, abych zpod jeho zadku vytáhl kartu a odemkl dům.
Vešel jsem dovnitř, ale dveře nechal otevřené. Okna byla zatažená už z rána, takže jsem tlesknutím rozsvítil a rovnou po cestě ze sebe stáhl triko a kalhoty.
Vlasy jsem si svázal do culíku a ohlédl se po tom klukovi.
Možná jsem to neměl dělat.
Stiskl jsem rty, ještě víc se zamračil, chytl ho za zdravou ruku, abych ho potáhl víc dovnitř a zabouchnul dveře.
Jeho vůně, jeho skutečná vůně a žádný parfém, mi zamotala hlavu.
Zadíval jsem se na něj a uvědomil si, že je na něm něco jinak.
Nebyl nalíčený a měl na sobě příšernou paruku. Tu jsem strhl, odhodil ji bokem a prsty pročechral jeho vlasy, než jsem pak palcem přejel po jeho tvářích.
Když jsem si uvědomil, co dělám, pustil jsem ho, prudce se otočil, sebral odhozené věci a zamířil si to do koupelny, abych ze sebe stáhl pot a prach.
Angelo
Byla už skoro tma. V okolí ani nesvítilo žádné pouliční světlo, a kdyby nevyšel zas ten měsíc, nejspíš bych si neviděl ani na nos.
Nevím, jak dlouho jsem tam seděl a pozoroval okolí. Ale najednou se přede mnou vynořil jako duch.
Když se ke mně sehnul, jen jsem se nahnul, když hrábnul pod můj zadek a z pod rohožky vytáhl kartu.
Jo, taky jsem si toho mohl všimnout a neseděl bych tady venku.
Ale aspoň jsem byl na čerstvém vzduchu.
Zvedl jsem se a udělal dva kroky dovnitř. Ale zůstal jsem stát mezi dveřma a čekal.
Neřekl nic. Nepozval mě dál… Chce vůbec, abych tady byl?
Ale když mě pak potáhl a dveře za mnou zavřel, pochopil jsem, že nejspíš ano.
Moc jsem ho nechápal. Byl tak zvláštní… Tichý, skoro nemluvil, ale když už, tak mě tón jeho hlasu doslova dostal do kolen. Kdybych byl ženská, nejspíš bych řekl, že jen z toho mi zvlhly kalhotky.
Vlastně, doteď jsem se nedozvěděl o něm nic. Nemluvil vůbec, natož o sobě.
Měl jsem pocit, že jsou mu všichni ukradení, ale svými občasnými, možná bezděčnými gesty byl na druhou stranu pozorný…
Přimhouřil jsem oči, když mi stáhl paruku a prohrábl mi vlasy. Ale vzápětí jsem vydechl zklamaně, jak lokomotiva z doby páry, když se otočil a šel pryč.
Díval jsem se na něho, jak mizí ve vedlejší místnosti a podle zvuků jsem pochopil, že se jde umýt.
No, já se sprchoval, než jsem odešel od Rudyho, takže… Proč na to vlastně myslím, jestli se mám osprchovat nebo ne?
Ale v duchu jsem se usmíval. Vážně tenhle chlap je něco. Měl jsem takovou chuť po něm skočit a celého si ho ohmatat. Každý sval, který se mu rýsoval, i tu část těla, která byla schovaná v trenkách…
Rozhlédl jsem se kolem sebe, a když jsem zahlédl stůl, došel jsem k němu a naskládal na něj všechno, co jsem přinesl. Na můj vkus toho moc nebylo, ale do rána se s tím dá vydržet.
Přemýšlel jsem, jestli mám jít za ním do koupelny, a nakonec jsem si sedl na postel. Opřel jsem se dlaněmi…
Jo, není to žádná kvalita, látka jen malinko drsnější než mé povlečení doma, a chladná… Ale… Podivil jsem se, jak to bylo příjemné na dotek. Lehl jsem si a otřel se o ní tváří.
Vážně je to příjemné…
Netrvalo dlouho a moje věci ležely na židli v rohu a já ležel na břiše na té posteli. Otíral jsem se o tu látku, a bylo mi vážně skvěle. Příjemně masírovala moji pokožku a přitom chladila…
Zavřel jsem oči a nechal se unášet představami, spíš úvahami nad tím, kde bych takovou látku sehnal.
Tino
Spokojeně jsem vydechl, když na mě začaly dopadat kapky vody.
Miloval jsem vodu, jenže dole nebyla možnost si jí tolik užít. Vana byla asi stejná vzácnost jako déšť nebo slunce, kolikrát se stalo, že i měsíc netekla teplá voda nebo byla špinavá, když se něco stalo s trubkama, a tak, kdykoliv jsem měl příležitost, užíval jsem si to naplno.
Stejně jako teď, kdy jsem pod sprchou strávil minimálně půl hodiny. Vlasy, i když jsem je namočil, jsem nechal v culíku, pořádně se namydlil a zároveň se trochu oholil.
Kdysi dávno to prý byla výhrada pouze žen. Ale v dnešní době to bylo skoro stejně běžné jako dýchání.
Nikde to neškrábalo a nesvědilo, a částečně to zabránilo pachu.
Spokojený sám ze sebou jsem vylezl ze sprchy, ani se neutřel, natož abych se oblékal, a přešel do ložnice s tím, že si lehnu. Na svou návštěvu jsem zcela zapomněl, ale ta se mi připomněla sama.
„Očividně si vystačíš sám…“ zabručel jsem, když jsem ho chvilku pozoroval, jak se otírá o peřinu a vystrkuje na mě svůj zadek, který byl mimochodem velice pěkný, a konečně jsem měl možnost si ho dobře prohlédnout.
Pokrčil jsem rameny a přešel do kuchyně.
Dům to byl jeden z těch menších, ale útulných. Kuchyň s jídelnou, větší předsíň, obývák, knihovna, a ložnice s koupelnou. Líbilo se mi tam. Po předchozích majitelích jsem vyházel, rozprodal či rozdal všechno nepotřebné a zařídil si to tam podle svého.
Což znamená, že kromě nábytku a pár věcí v něm, tam nic nebylo. Teda až na pár květin.
Ale mě to tak vyhovovalo.
Povytáhl jsem obočí a povzdechl si, když jsem uviděl tu hromadu jídla na stole.
Uživil bych tím minimálně dvě rodiny v podzemí.
Nakonec jsem ale jen zavrtěl hlavou a otočil se k lince, abych udělal aspoň něco na jídlo, i když pochybuju, že by ten kluk jedl i něco jiného než jen to nejkvalitnější masíčko.
Angel
Úplně jsem se v tom ztratil. Bylo to vážně příjemné a litoval jsem toho, že jsem nechal náramek u Rudyho. Už bych teď volal Michaelovi, aby mi sehnal stejnou látku na povlečení.
Cuknul jsem sebou, když jsem za sebou uslyšel ten hlas. Ale pak jsem zhluboka vydechl, když mnou projelo to zamrazení po jeho slovech.
Ne snad, že by se mi líbily, ale ten jeho hlas… Chci ho slyšet znovu.
S povzdechem jsem se zvedl z postele. Čekal jsem, že se přidá, ale on ne… On si klidně odkráčel, jako bych tu ani nebyl.
Vzal jsem deku, přehodil si ji přes ramena, a pak jsem podle zvuků šel za ním.
Byl v tom, čemu se zřejmě říkalo kuchyně. I když vypadala jinak než ta moje. Tady jsem měl pocit, že se v tom snad nedá ani vařit. Jako bych to někdy dělal.
„Vykašli se na vaření. Tady jsem něco donesl,“ otřel jsem židli cípem deky a pak se na ni opatrně usadil.
Chvíli jsem ho pozoroval, ale on se ani neobtěžoval se otočit. No, mrzelo mě to. Nebo… Vlastně ne. štvalo mě to.
„Víš, ani nevím tvé jméno… Jo jasně… Valentino. Ale jak dál?“
Když se ani potom neozval, povzdechl jsem si. Stále se věnoval tomu svému vaření a na mě se ani nepodíval.
„Ty toho asi moc nenamluvíš, co?“
Když se ani potom neozval, povzdechl jsem si.
Ještě chvilku jsem si prohlížel jeho dokonalé tělo, který bych tak rád viděl u sebe v posteli.
Opravdu dokonalé. A ta jeho vůně… Ta mě tak dráždila, přiváděla mi stavy, že bych nejspíš brzy začal dělat hlouposti.
Vstal jsem, a na moment se mu opřel o záda. Byl tak příjemně teplý, jemná kůže, která kontrastovala s drsnějšíma rukama, zřejmě od práce… Ale potěšilo mě, že si nechal ten řetízek…
Přejel jsem prstem po jeho krku těsně pod vlasama, ale pak jsem odstoupil.
Mám svoji hrdost.
„Nebudu obtěžovat. Evidentně o mě nemáš zájem, takže já půjdu,“ otočil jsem se a šel rovnou do ložnice.
Shodil jsem ze sebe deku a natáhl si kalhoty. Nic víc, kromě lehkých plátěných bot.
„Tak já jdu. Přišel jsem, viděl jsem… Ale vážně se nebudu prosit, to je pod mou úroveň, a ty zřejmě nebereš nic, co je podobné rozkazům. Tohle na stole si nechej.“
Sáhl jsem do kapsy a vytáhl tu věcičku, kterou jsem si myslel, že ji použiju, a hodil ji na stůl mezi jídlo.
Otočil jsem se, zamířil ke dveřím, a ještě po cestě zvedl ze země svoji paruku.
Jo, moje hrdost… Mohl bych po něm skočit, ale nejspíš by mě odstrčil, a to bych asi špatně nesl.
Raději odejdu sám, než bych měl být odmítnutý.
Tino
Za chvilku přišel dolů a něco povídal.
Věnoval jsem se vaření, protože jsem při práci měl rád klid, takže mi až ve chvíli, kdy jsem uslyšel cvaknutí dveří došla jeho slova. Chvilku jsem zmateně a bezradně zíral do prázdné kuchyně a nechápal, že odešel.
Jen jsem vařil, nic víc…
Vzápětí mi ale došlo, že není jako Desmond, který je prostě na mé mlčení zvyklý.
Povzdechl jsem si, podíval se na všechno to jídlo na stole, se zdviženým obočím sebral tu věc, která tam přibyla, vrátil ji zase zpátky, a pak se vydal ven.
Kluka jsem zastihl u branky, jak nasedá na skútr. Jen v kalhotách. Zase si koledoval o to, aby ho někdo přepadl.
Zavrtěl jsem hlavou, skútr vypl, když jsem mu zastoupil cestu, kluka prostě vzal do náruče, a pak se s ním vrátil zpátky do domu. Nohou jsem zakopl dveře, odnesl ho do kuchyně a posadil za stůl.
Uklidil jsem věci bokem na linku, nandal jídlo na dva talíře a jeden i s příborem strčil před něj.
Sám jsem si sedl naproti němu a hned se do jídla pustil, protože mi trochu vyhládlo.
„Když ti to nebude chutnat, nejez to. Omáčka s houbami, sýrem a těstovinami,“ promluvil jsem po chvilce, i když jsem pochyboval, že něco z toho bude vůbec znát.
Stále mě na krku pálil jeho dotek a během jídla jsem z něj nespustil oči.
„Jak se jmenuješ?“ zeptal jsem se, když jsem měl talíř už téměř prázdný.
Sice jsem to věděl, ale chtěl jsem to slyšet od něj.
„Za jídlo díky… a no, omlouvám se… nejsem zvyklý… moc mluvit…“ pokrčil jsem rameny a vstal, abych po sobě uklidil.
Přešel jsem k těm jeho věcem a vytáhl tu věc, kterou tam přihodil. Vrátil jsem se zpátky ke stolu, sedl si a položil to před něj na stůl. Natáhl jsem se a palcem přejel po jeho plných rtech.
Znovu jsem stáhl tu příšernou paruku, co měl na hlavě, a pak zase vstal.
Stoupl jsem si vedle něj a prsty mu prohrábl vlasy. Měl je jemné a barva se začala smývat, takže se ukázala ta pravá.
Nemohl jsem se ho přestat dotýkat. Jako by mě k tomu něco vybízelo. Jakoby mé ruce měly vlastní rozum.
Angelo
Už jsem chtěl vyjet, když se přede mnou objevil zase on.
Proč? Do háje, proč?
Nemluví se mnou, tváří se, jako bych tam nebyl, a stejně přijde a zastaví mě?
Ani jsem nepípl, když mě zvedl do náruče. Jen jsem se ho chytil kolem krku, jako bych měl strach, že spadnu. Ale přesto jsem se cítil v jeho rukách bezpečně.
Nechal jsem se usadit na židli, i když bych ji nejraději nejdříve utřel. Zadíval jsem se na ten talíř, který se přede mnou objevil, vzal vidličku do ruky a trochu nedůvěřivě jsem se v tom povrtal.
„Já… Angelo Whitte…“ zabořil jsem pohled do talíře.
Nějak jsem se obával toho, že když bude vědět, kdo jsem, že mě okamžitě pošle pryč.
Vrtal jsem se v těch… těstovinách… a nějak nevěděl co dál. Až po chvíli, kdy on měl jídlo skoro celé snězené jsem nabodl na vidličku to bílé i to hnědé a strčil do pusy.
A hned po prvním skousnutí jsem věděl, že to hnědé mi nechutná.
Trpělivě jsem to, co mělo být zřejmě houby, odsouval bokem, a teprve potom jsem začal jist ty těstoviny. Nebylo to vybrané jídlo, jako to, co jsem donesl, ale dalo se to jíst. Nebylo to zas až tak špatné.
Ale moje ruka se zastavila ve chvíli, kdy najednou stál Valentino vedle mě a začal si pohrávat s mými vlasy.
Okamžitě mi po celém těle naskočila husí kůže, a kdybych měl na sobě nějaké chloupky, zřejmě by už stály v pozoru. Přivřel jsem oči, polkl jsem sousto a pak odsunul talíř.
„Neděkuj mi za jídlo, když jsi sám uvařil ze svého,“ řekl jsem tiše.
A že není moc zvyklý mluvit? No, až tak mi to nevadilo, ale když jsem to nevěděl, tak jsem vážně měl pocit, že ho nezajímám.
Odložil jsem i vidličku a zvedl k němu pohled.
„Nevím proč… proč jsem za tebou přišel… proč mě tak… přitahuješ… Jsi jiný… zvláštní… já vážně nevím, co na tobě je, že na tebe pořád myslím…“
Pootočil jsem se k němu a položil ruce na jeho boky. Tak moc jsem se ho chtěl dotýkat, a tak moc jsem chtěl, aby se dotýkal on mě. Pohladil jsem ho dlaněmi, přesunul ruce na jeho pevné břicho a okopíroval jsem každý sval konečky prstů.
„Chci, aby ses mě dotýkal…“ nahnul jsem se a políbil ho na břicho. „Chci tě… Valentino…“
Tino
Jídlo mu očividně nechutnalo, ale nekomentoval jsem. Místo toho jsem tiše vydechl a přivřel oči, když se mě dotkl, a pak políbil na břicho.
„Angelo…" zachraptěl jsem a poválel jeho jméno na jazyku.
Chytl jsem jeho ruce, přidržel si je na svých bocích, a pak se k němu sklonil. Zadíval jsem se mu do očí a dýchl mu na rty.
„Hodí se k tobě… to jméno… a věděl jsem to… jen jsem ho chtěl slyšet… od tebe…"
Pak jsem se znovu narovnal, vytáhl ho na nohy, podchytil pod zadkem a vyhoupl si ho do klína.
Sebral jsem ze stolu tu věc, a i s Angelem odešel do ložnice, kde jsem ho položil na postel a hned si nad ním klekl.
Dlaněmi jsem přejel po jeho nahé hrudi, až k pasu, rozepl mu kalhoty a hned je stáhl dolů.
Byl vážně nádherný. Opravdu.
Jeho tělo bylo dokonalé.
Kůže jemná a hladká.
A příjemně voněla.
Ne, drahými parfémy nebo mýdly, ale jim samým.
Zvedl jsem jeho pravou nohu ke svým rtům, zatímco druhou ruku jsem táhl po jeho druhé noze, políbil ho na prsty, a pak pokračoval přes nárt, lýtko, koleno, stehno, bříško, hruď, u bradavek se chvilku zastavil, pohrál si s nimi, přešel až ke krku, našel to jeho místečko, a pak teprve zvedl hlavu.
„Tu věc… musíš mi říct, jak ji použít a… chci se s tebou milovat… celou noc…" zachraptěl jsem, a pak se vpil do jeho úst, zatímco jedna moje ruka vjela do jeho vlasů, abych je v prstech sevřel a druhá zajela mezi jeho nohy a začala zkoumat penis, kulky, i okolí dírky.
Angelo
Nikdy jsem neměl žádné přání. Možná to bylo proto, že o cokoliv jsem si řekl, dostal jsem to. Už jako dítě, nebo teď… Prostě jsem ukázal prstem a měl jsem to.
Ale, kdybych měl někdy nějaké přání, nejspíš by to bylo tohle.
Být s takovým mužem, jako je Valentino.
Je to něco, co jsem si musel sám vyhledat, vydobýt, abych to mohl mít aspoň na chvilku…
Když mě odnesl do ložnice, spokojeně jsem vydechl. Chvěl jsem se po těle, když se mě jeho ruce začaly dotýkat a dost ochotně jsem přijal i to, že mě zbavil kalhot.
On byl nahý… Já jsem byl nahý…
Mohl jsem na sobě cítit každý kousek jeho těla, jeho horké kůže…
Bylo to příjemnější, než ležet v těch nejdražších a nejjemnějších peřinách.
Intenzivně jsem vnímal každý jeho dotek, každý polibek… Byl jsem jak na obláčku, protože o tomhle jsem snil poslední den a půl a nepřestával na to myslet ani tam v podzemí.
„Tohle…“ snažil jsem se popadnout dech. „Jen zastrčíš dovnitř… protáhneš… několikrát… a pak to už bude v pohodě… nepotřebuješ… ani nic pro sebe… a nevylije se… to… je to praktické i pro nošení v kapse…“
Vzal jsem do ruky tyčinku, sundal její obal a strčil jsem mu ji do ruky, i když bych byl raději, aby jeho ruka zůstala tam dole a dál se dotýkala těch míst. Stiskl jsem malinké tlačítko na jejím konci a ona začala jemně vibrovat. Opravdu neznatelně, ale stačilo to na to, aby se gel postupně nahřál, uvolnil a promazal potřebnou část těla. A až to přestane vibrovat… Budu připraven…
„Chci to taky…“ vydechl jsem a navedl jeho ruku zpátky dolů.
Víc jsem roztáhl nohy a sám jsem se dotkl jeho penisu.
Byl tek velký, tak teplý a příjemný na dotek. Chtěl jsem ho… Chtěl jsem to. Už jen ten jeho hlas mě rozechvíval, jeho dech na mé kůži i polibky, dotek na mém citlivém místečku… TO všechno mě doslova svazovalo, uvěznilo, a já netoužil po ničem jiném, než to chtít ještě víc. Než se s ním milovat. Dotáhnout to do konce.
Už jen to, jak se mě dotýkal tam venku, udělal jsem se jen z toho, a co teprve teď…
Tohle nebyl obyčejný sex. Tohle bylo něco jiného, co jsem chtěl zažít…
Tino
Všechny pochybnosti i důvody, proč to nedělat jsem zatlačil do pozadí, když Angelo navedl mou ruku i s tou tyčinkou dolů, dotkl se mého penisu a řekl, že to chce.
Zadíval jsem se do jeho očí, tou tyčinkou přejel po jeho penisu a sledoval to jemné chvění jeho těla.
Pak jsem ale ruce oddělal a rty se jen lehce otřel o ty jeho.
„Chci tě ochutnat… a pak… tě naplnit…" dýchl jsem do jeho rtů.
Kousek jsem se odtáhl abych mohl oběma rukama pohladit jeho tělo, než jsem se zase sklonil a věnoval mu hluboký polibek, po kterém jsem se začal hned sunout dolů.
Pohrál jsem si z jeho bradavkami, lehce je zkousl a pokračoval níž, dokud jsem nenarazil na jeho penis, který jsem hned pohltil do úst a do jeho zadečku strčil tu tyčinku.
Po pár vteřinách přestala vibrovat, tak jsem ji vytáhl a vyměnil ji za jeden, a pak hned druhý prst.
Zvedl jsem oči, zadíval se na Angela a protahoval jsem ho tak, jak mě to Desmond naučil, a ten byl víc než dobrý učitel.
Podráždil jsem Angelovo citlivé místečko a zuby lehce poškrábal jeho žalud, než jsem ve štěrbině zarejdil jazykem.
„Angelo… krásný Angelo… chci tě ochutnat…" zachraptěl jsem se rty přitisknutými na jeho penis a nespouštěl z něj oči.
Angelo
Slyšel jsem dobře? Opravdu to řekl? Nejen ta slova ale opět i jeho hlas mě zcela rozechvěl očekáváním.
Tvrdý jsem byl už po jeho prvních dotecích, a teď to napětí bylo ještě větší.
Doslova jsem dychtil po tom, aby mi to tak udělal. Aby mi potom protáhl i zadeček a naplnil mě.
Chtěl jsem to, chtěl jsem všechno.
Chtěl jsem se ho dotýkat, polaskat ho, sahat na každou část jeho těla, ale nedokázal jsem ovládnout ani jednu končetinu. Doslova jsem se roztápěl pod jeho rukama. Byl tak vnímavý, brzy našel snad každé mou erotogenní zónu, a já mohl vypustit duši.
A když znovu promluvil, zasténal jsem tak nahlas, že mě muselo být slyšet až ven.
Prohnul jsem se proti jeho ústům a sevřel v sobě jeho prsty, které dorážely na mou prostatu.
Uměl to, sice jsem cítil jistou váhavost, jako by to nedělal nějak často, ale uměl to.
Jeho cit, jeho vnímavost byla to, co z něj dělalo tak dobého milence.
„Valentino…“ zahrábl jsem prsty do jeho vlasů. „Valentino, prosím… Vem si to…“
Nikdy neprosím, ale tentokrát to šlo samo.
Stejně jako to silné vzrušení, které každou vteřinou přecházelo v orgasmus.
Netušil jsem, že to přijde tak rychle. Opravdu rychle…
Ale přišlo… Možná proto, že na mě tak působí? Nejspíš.
Ale bylo mi to jedno, protože ve chvíli, kdy jsem se roztřásl, kdy můj penis začal cukat, ještě víc jsem se narazil na jeho prsty a sevřel je v sobě a já začal jeho ústa plnit tím, co tak moc chtěl ochutnat.
Tino
Bože, byl vážně nádherný.
Když zasténal, když se proti mně propínal, když mě sevřel v sobě a zahrábl prsty do vlasů.
Už jen to stačilo k tomu, abych hned ztvrdl a postavil se.
A co teprve, když zasténal mé jméno, a stačilo ho už jen jednou protáhnout a jeho chuť mi doslova explodovala v puse.
Tentokrát jsem tlumeně zasténal já, když jsem začal polykat tu lahodnou chuť, ale prsty z něj nevytáhl.
Protahoval jsem Angela ještě chvíli potom, co už jen oddechoval a zvláčněl.
Až když jsem se dost nabažil, pustil jsem ho, vytáhl se nahoru, přičemž jsem opět nezapomněl zmapovat celé jeho tělo a věnoval mu další polibek.
Na moment jsem ho zalehl, ale jen proto, abych se i s ním mohl přetočit, takže jsem teď ležel na zádech já a Angela si posadil na sebe.
Bylo příjemné cítit jeho váhu a jemnou kůži.
Pohladil jsem Angela po stehnech mezi prsty potahal bradavky, a pak si ho za vlasy stáhl níž.
„Angelo…" zachraptěl jsem znovu do jeho rtů, jako by mě jen to jméno dostávalo do varu.
Chtěl jsem ho. Strašně moc.
Jako nikoho. Chtěl jsem, aby se mě dotýkal. Aby rozechvěl mé tělo. Aby mě přivedl do stavu, kdy zapomenu na celý svět a budu dýchat jen pro něj.
Pevněji jsem sevřel jeho vlasy, mírně mu zaklonil hlavu, a pak se zakousl do jeho krku.
Vrátil jsem se k jeho rtům, věnoval mu tentokrát dravější polibek, a moje druhá ruka zajela na jeho zadeček do nějž jsem zaryl své nehty a pořádně ho zmáčkl.
Angelo
Proč jsem to nikdy tak neprožíval jako teď?
On… Valentino… byl pro mne opravdu jako droga.
Už jen z jeho blízkosti se mi točí hlava.
Cítil jsem se báječně, jak už dlouho ne, a to byl teprve začátek. Chtěl jsem víc. Chtěl jsem z něj všechno, co mi mohl dát.
Užíval jsem si jeho péči i potom, co jsem mu už neměl co dát. Líbilo se mi to, opravdu že jo…
Sklonil jsem se víc, když si vyžádal můj polibek, a tiše zasténal do jeho úst, když jeho ruce sevřely můj zadeček. Bezděčně jsem se o něj začal otírat a polibek jsem přerušil až ve chvíli, kdy jsem se posunul k jeho krku, pak k jeho hrudi…
I já chtěl jeho ochutnat, ale věděl jsem, že jedno chci víc.
Zastavil jsem se u jeho penisu, jehož délka mě celkem překvapila. Ale ani na okamžik jsem nezaváhal.
Začal jsem si pohrávat s jeho kuličkami, hladil jsem ho po stehnech, a můj jazyk okopíroval jeho délku, každou jeho žilku. Pochutnal jsem si i na sametovém povrchu jeho žaludu a měl jsem pocit, jako bych spolknul stříbrnou pilulku…
„Tenhle tanec,“ posunul jsem se po chvíli zpátky nahoru, a lehce ho kousnul do brady, „ten bude jen pro tebe.“
Přisál jsem se na jeho rty a znovu ho začal líbat. Otíral jsem se o něj, abych ho ještě víc vydráždil. Občas svým penisem zajel mezi mé půlky, a pokaždé, když se otřel o mou dírku, jsem tiše zasténal.
„Jen pro tebe… pro nikoho jiného…“ zašeptal jsem a pak na něj nasedl.
Nebylo ani potřeba si ho přidržovat, jak byl tvrdý. A tak, když jsem se na něj zcela nasunul na poprvé, jen jsem zatnul prsty do jeho ramen, hlasitě zasténal a musel jsem na moment zavřít oči, jak nádherný pocit se mi prohnal tělem.
A když jsem aspoň trochu začal vnímat, začal jsem pohybovat boky jako při tanci. Narovnal jsem se, aby mě viděl celého, zvedl jsem ruce a prohrábl si vlasy, aby mi nepadaly do obličeje.
„Jsi krásný… moc krásný…“ hlesl jsem mezi vzdechy a do svých následujících pohybů dal vše, abych se cítil dobře ne jen já, ale i on.
Tino
Nestačil jsem ani odpovědět na to, co mi řekl.
Myslím, že jsem to i hned zapomněl.
Stačilo, když přejel jazykem po mém penisu, a pak si mě osedlal.
Chraptivě jsem zasténal, zaryl nehty do jeho stehen a nedokázal se na něj přestat dívat, když se zvedl, ukázal se mi v celé své kráse a začal se pohybovat.
Jo, ten kluk to prostě uměl.
Dostával mě do varu s každým dalším pohybem, až jsem nedokázal ovládnout svůj dech a hlas, a začal dávat najevo, jak moc je mi to příjemné.
Ale chtěl jsem ještě víc.
Chtěl jsem Angela celého.
Chtěl jsem, aby tahle noc pro něj byla nezapomenutelná.
Zastavil jsem jeho pohyby a než se nadál shodil jsem ho na záda. V jedné ruce jsem mu sevřel obě jeho zápěstí nad hlavou, sáhl po jeho košili a ruce mu uvázal k posteli.
Pak jsem si klekl, zvedl jeho zadeček kousek nad postel s jeho nohy si omotal kolem svého pasu.
„Teď… jsi jen… můj…" zachrčel jsem a začal se pohybovat.
Napřed jsem z něj několikrát vyjel, abych se vzápětí vrátil do jeho tepla až nadoraz, a chvilku zůstal bez pohybu a jen se na něj díval.
„Naplním tě…" zachrčel jsem znovu, a pak se začal pohybovat.
Zaryl jsem nehty do jeho kůže a zrychloval tempo, jak jsem se postupně dostával do varu.
Bral jsem si jeho zadeček s razancí sobě vlastní, až hrozilo, že nás i s posteli vystěhuju na zahradu.
Ale nemohl jsem jinak.
Angelova vůně, jeho hlas, jeho tělo…
Chytil mě do své sítě a já se nedokázal, a v tuhle chvíli ani nechtěl, vyprostit.
„Ange-lo…" zasténal jsem táhle, když to na mě přišlo a já v první moment ztuhl, jak to bylo silné.
V tom dalším momentě jsem přepadl na jeho tělo, a zakousnutý do jeho krku ho lisoval pod sebou a tlačil do něj svou nadílku.
Angelo
Právě jsem se dostával do toho správného varu. Mé pohyby se o něco víc zrychlily, našel jsem si úhel, kdy jeho penis narážel na mou prostatu tak, že se mi z toho málem točila hlava.
A ta jeho velikost… Ještě nikdy jsem nebyl tak plný a bylo to prostě parádní.
Ale sotva jsem měl kousek k tomu, abych se udělal, najednou mě ze sebe shodil, až jsem se lekl, že jsem udělal něco špatně.
Jenže to, co udělal potom… Tohle byla nejspíš ta poslední kapka, po které bych mu zadek klidně nastavoval celou noc.
Jen jsem sevřel ruce v pěst a olízl si rty, které osychaly od mého rychlého dechu. Přimhouřil jsem mírně oči a jen sledoval jeho tvář.
Víc jsem stáhl nohy k sobě a sevřel jeho pas mezi nimi. Ale ani to mu nebránilo, aby do svých přírazů dal vše.
„Val… Valentino!“ vykřikl jsem, když to bylo tak silné, že jsem už nebyl schopen už ničeho jiného, než opravdu vnímat jen jeho a to, co mi dělal. A že to dělal zatraceně dobře.
Propnul jsem se proti němu a snažil se ho na sebe narazit, když jsem viděl, jak se vzepjal a začal mi plnit zadek svým spermatem.
Bylo to tak šílené, že jsem povolil pěsti a sevřel tyčky pelesti, abych se mohl ještě víc zapřít.
Sténal jsem s ním, dokonce jsem vypustil z pusy i pár nadávek ve chvíli, kdy to na mě znovu přišlo.
Snad jsem na moment ani nevěděl, co dělám.
Ale co jsem věděl určitě…
Bylo to nádherné.
I kdyby mi srdce teď explodovalo, i kdyby mé plíce nestíhaly, já si tenhle pocit chtěl udržet co nejvíc…
Třásl jsem se a vzápětí ztuhnul v křeči… Protočil jsem oči, a mé hlasité steny byly opravdu hlasité…
Ale… byl jsem nejvíc nejspokojenější člověk na světě…
Tino
Sténal jsem spolu s Angelem, díval se přivřenýma očima, jak to prožívá, cítil mezi našimi těly jeho vlhko a jeho stahující se zadeček mě doslova uvěznil.
Stalo mi to za to opravdu, že jo. On mi za to stál. I kdyby to měla být jen tahle jediná noc, kterou jsem si rozhodně hodlal užít naplno.
Když odezněl ten největší nápor, mě pohyby zvláčněly ale neustaly. Mírně jsem dorážel na jeho prostatu, zatímco jsem líbal jeho rty, tančil s jeho jazykem a hladil ho všude kam jsem dosáhl.
Pak jsem zvedl hlavu a jen se díval do Angelových zastřených očí, které zářily jako ten přívěsek na mém krku, a do jeho uvolněné tváře.
Mírně jsem se pousmál a palcem přejel po jeho rtech.
„Chci ještě…" zabručel jsem do ticha rušeného jen naším oddechováním, stáhl Angelovi z rukou košili, vyjel z něj a převrátil na břicho.
Jeho zadeček jsem vytáhl výš a okamžitě na jeho vstup zaútočil jazykem.
Dráždil jsem okolí dírky, kousal ho do půlek, v ruce protahoval jeho penis nebo si pohrával s jeho kulkami.
Když mi to nestačilo, pěkně jsem zajel jazykem do Angelovy dírky, pořádně ho vylízal, a pak jazyk vyměnil za prsty.
Nedokázal jsem se jeho zadečku nabažit. Ty krásné půlky přímo lákaly k tomu, abych je mírně propleskl, nebo se do nich zakousnul.
Když jsem už sotva stíhal s dechem, povalil jsem Angela na břicho, a mé útoky na jeho tělo se začaly stávat prudšími, když jsem nehty zarýval do jeho kůže, a zuby si razil cestu k jeho krku.
„Chci znovu… naplnit tě…" zachraptěl jsem mu do ucha, které jsem skousl a pak políbil, než jsem vzal útokem jeho rty, zatímco jsem svůj penis otíral o Angelovy půlky a tlačil se na ně.
Angelo
Když na začátku Valentino řekl, že se mnou chce promilovat celou noc, nemyslel jsem si, že to tak bude. Počítal jsem s tím, že to uděláme jednou, dvakrát, a pak bude konec.
Ale on…
Opravdu neměl dost.
Nevím, jestli jsem tak na něho působil já, nebo prostě takový je, ale rozhodně mi to zalichotilo.
Ještě jsem se nestačil vzpamatoval z druhého orgasmu a už jsem ležel na břiše a on na mě znovu dorážel. Otíral jsem se o tu příjemnou látku na posteli, a současně vnímal jeho, když se staral o zbývající část mého těla.
Byl jsem prostě v rauši, nedokázal jsem ani odporovat, a ani bych nechtěl. Tenhle člověk byl prostě to, co jsem doposud ještě nepotkal. Byl to neskutečně dobrý, vnímavý milenec. A já se brzy zase vzrušil, když jeho jazyk rejdil v mé dírce, když jsem ucítil to proplesknutí na mých půlkách, i jeho nehty a zuby na mé kůži.
Opravdu jsem nedělal nic jiného, než jen sténal a vzdychal, a v některých okamžicích doprovodil i slovně, jak moc dobře mi to dělalo.
„Tino!“ vykřikl jsem, když už jsem byl znovu rozdrážděný na samotnou hranici snesitelnosti. „Naplň mě! Znovu! Znovu!“
Myslím, že jsem křičel jak smyslu zbavený, propínal se proti němu, vystrkoval na něj zadeček. A když se malinko nadzvedl, aby mě mohl políbit, vystrčil jsem zadeček tak, že jsem se sám nabodl na jeho tvrdý úd.
Nevím, co jsem vydal za zvuk, ale rozhodně to nebylo odmítnutí…
Chtěl jsem to znovu a znovu a znovu…
Tino
Byl tak nenasytný. A tak sexy.
Litoval jsem jedné jediné věci.
Že tuhle noc už nikdy nezopakujeme.
A možná proto jsem si z toho chtěl vzít, co nejvíc. I když on zapomene, já budu vzpomínat ještě dlouho.
Nešetřil jsem ani sebe ani Angela.
Když se na mě sám nabodl, přikurtoval jsem ho k posteli, zatímco jeho zadeček trčel ve vzduchu, a dal mu co proto.
Naplnil jsem ho, že mu to stékalo i po stehnech, a po krátkém odpočinku vyplněném líbáním a mazlením, jsem si ho vzal znovu.
Kdyby se Angelo aspoň trochu zajímal o lidi z podzemí, věděl by, že jsou nejen slušně obdařeni, aspoň většina z nás, ale máme i větší výdrž.
No, a to jsem mu ukázal.
Myslím, že to páté číslo už ani nevnímal, tak jsem se místo do jeho zadečku, udělal na jeho hruď.
Svými prsty jsem ho pak rozmazal po celém jeho chvějícím se těle a nedokázal se na něj vynadívat.
Angelo Whitte. Bílý anděl.
Pro mě andělem byl. Aspoň na tuhle noc, na tenhle jediný den, jediný moment, nezapomenutelnou chvíli.
Odhrnul jsem mu vlasy že zpoceného čela, sledoval, jak se mu zdvihá hruď a zadíval se do jeho přivřených oči.
Sklonil jsem se k jeho napuchlým rtům a věnoval mu tentokrát něžný polibek.
„Můj anděli… nikdy na tuhle noc… nezapomenu…" zašeptal jsem do jeho rtů, zadíval se mu do očí, prsty přejel po jeho třesoucím se těle, políbil ho na hruď v místě, kde mu tlouklo srdce, a pak jsem vstal z postele.
Přikryl jsem Angela, políbil ho ještě na čelo, a přešel do koupelny, abych ze sebe stáhl jeho vůni, i když jsem nechtěl.
Čekal mě ale návrat domů a Desmond by to hned poznal.
Nechtěl jsem od Angela odcházet takhle, ale… musel jsem. Kvůli nám oběma.
Angelo
Ten člověk mi opravdu dal zabrat.
Ale bylo to moc příjemné. Moc se mi to líbilo, ale tak nějak jinak, než když jsem měl sex s někým z kluků. Bylo to opravdu jiné…
Nejraději bych si jeho vůni nabral do skleničky a nechal podle toho udělat parfém, abych se s ním mohl občas postříkat, a vzpomínat na to, jaké to bylo.
Co si budu nalhávat. Odejde, a já ho už zase neuvidím, a tohle bude opravdu jen vzpomínka.
Říkal, že ho mám najít. Našel jsem ho. Vlastně… Našli jsme se.
Ale neřekl, že ho můžu hledat znovu a přijít za ním i jindy. Nebo on za mnou. A podle toho, že nejspíš pochází od hranic, nebo z podzemí, tak on za mnou nejspíš nepřijde. Kdo ví, jestli je vůbec registrovaný.
Tohle město má milión osm set padesát čtyři obyvatel, registrovaných. A kdo ví kolik jich tu žije neregistrovaných…
Když odešel do koupelny, pochopil jsem, že je konec. Vstal jsem a přešel k oknu a odhrnul závěsy.
Byla pořád tma, ale podle toho, kam se posunul ten umělý měsíc, tak bude za chvíli svítat.
„Odcházíš?“ došel jsem do koupelny a opřel se o stěnu.
Díval jsem se na něho, jak se umývá a měl jsem chuť jít k němu, abych se s ním mohl ještě pomazlit.
Ale neudělal jsem to. Chtěl jsem si tuhle jeho vůni, tyhle pocity, uchovat na sobě co nejdéle.
„Předpokládám, že v tomhle domě… podle toho, jak vypadá, nebydlíš natrvalo. Můžu… můžu tě hledat dál?“
Tino
Nečekal jsem, že vstane. Spíš, že se otočí na bok a ani nebude vědět, že jsem odešel.
Stále mě překvapoval.
Když se mě zeptal, jestli odcházím, jen jsem přikývl a pokračoval v mytí.
Ale když se mě zeptal, jestli mě může hledat dál, zamračil jsem se, vyšel ze sprchy a stoupl si před něj.
Pár kapek z mých vlasů dopadlo na jeho tvář a v odrazu světla se zaleskly jako slzy. Hleděl jsem do jeho očí, čekal nějaký podraz, ale jeho oči byly tak upřímné a tak…
Neodolal jsem.
Během vteřiny jsem ho zatáhl do sprchy, a tam jsem ho pomiloval snad vášnivěji než za celou noc v posteli.
Když mi zůstal viset na rukou, vypnul jsem vodu, zvedl ho do náruče a zase přenesl do postele.
„Můžeš… můj anděli… a až mě najdeš, zodpovím ti každou otázku…" vypadlo ze mě dřív, než jsem si uvědomil význam slov, a proto se raději rychle stáhl.
Sebral jsem si věci, naposledy Angela políbil, a pak vyšel z ložnice, možná rychleji, než bylo potřeba.
Ale musel jsem.
Ten kluk…
Angelo…
Mohl by být mojí zkázou…
Angelo
Budu ho hledat. Budu…
Najdu ho.
Určitě.
Ještě dlouho jsem se díval na zavřené dveře, kterými odešel. Jeden by řekl, že přemýšlím, ale pravda byla, že já jsem v tuhle chvíli nemyslel. Jen jsem se prostě díval.
Až teprve ve chvíli, kdy skrz závěsy dovnitř zasvítily první paprsky slunce, jsem se probral.
Byl nejvyšší čas odjet k Rudymu.
Pomalu jsem vstal a oblékl se. Zadíval jsem se na postel, a ještě na moment si na ni sedl a pohladil ji dlaněmi a povzdechl si. Nejraději bych si odsud odnesl celou postel. Sice nebyla moc pohodlná, ale zažil jsem na ní ten nejlepší sex mého života.
Nejlepší milování v mém životě.
Potáhl jsem deku dolů, poskládal ji a konečně vyšel z ložnice ven. Nahlédl jsem do kuchyně, ani nevím proč. Ale všiml jsem si, že stůl byl prázdný. Valentino si vzal i to jídlo.
Nevím, jestli to bral jako platbu za to, že se mnou strávil noc… Ale možná ne. Nepřipadal mi takový. Možná má sám málo a tohle mu pomůže…
Ještě jednou jsem se u dveří otočil do prázdného domu, ale pak už jsem je s povzdechem otevřel a vyšel do denního světla.
Jako bych se objevil v úplně jiném světě. Nějak to na mě padlo, a já měl chuť se tam vrátit zpátky a lehnout si a čekat, až se Valentino vrátí.
„To je dost,“ ozvalo se a já se prudce otočil.
Na cestě před zahradou tohoto domu stálo auto, na jehož korbě stál připoutaný skútr, na kterém jsem přijel.
„Co tu děláš? Ještě není deset hodin,“ zamrčel jsem na Rudyho.
„Myslíš, že jsem blbej? Za prvé, žádnou zprávu jsi mi určitě nenechal,“ klepl mě prstem do čela, když jsem k němu došel.
Na to jsem se jen zašklebil, ale neříkal jsem nic. Opravdu mě znal až moc dobře.
„A za druhé, našel jsem tě podle skútru. V jaké době žiješ, že ti tohle nedošlo? Nastup, ať můžeme jet. Musíš se vrátit, nebo se po tobě začnou shánět a pošlou bezpečnostní. Michael už dal vědět, že se na tebe ptal jeden z těch tvých kámošů.“
Jen jsem pokývl hlavou a nastoupil si. A když jsme se rozjeli, něco mi došlo.
„Jak dlouho tu čekáš? Viděl jsi někoho odsud odcházet?“ zeptal jsem se, aniž bych na Rudyho otočil hlavu.
„Ne, jsem tu chvíli, jen jsem nakouknul dovnitř přes okno, viděl jsem tě, jak se tam převaluješ na posteli, naložil jsem skútr, a pak už jsi sám vyšel. Jaká byla noc?“
Neodpověděl jsem. Jen jsem se malinko pousmál, a to bylo vše…
Neměl jsem náladu o tom někomu vykládat. Vůbec nikomu jsem o tom nechtěl říct. Chtěl jsem si to uchovat jen pro sebe…
Tino
Když jsem se vrátil domů, Desmond už na mě samozřejmě čekal.
Byl jsem rád, že se na nic neptal, dokonce ani nechtěl vědět odkud je to jídlo.
Nerad jsem mu lhal a říct mu o Angelovi nepřipadalo v úvahu. Nejspíš by mě opravdu někde zamkl nebo k něčemu přivázal.
Ale i tak jsme si promluvili. A já mu jasně řekl, že i když je to můj bratr, nemusí mě hlídat na každém rohu. Nerad to přijímal, ale nakonec souhlasil.
Zbytek dne pak proběhl celkem v poklidu.
Desmond mě nespustil z očí, dokonce uvařil oběd, což on moc nedělal, a večer se mi náležitě věnoval.
Teda z jeho pohledu.
Když jsem pak ležel vedle něj na posteli a sledoval jeho uvolněnou tvář, došlo mi, že jsem si to neužil tak jako vždycky.
Angelo mi nešel z hlavy a já nevěděl, jestli mě to štve nebo mám být rád.
Povzdechl jsem si, opatrně se zvedl a přešel ke své skrýší s poklady.
Vytáhl jsem tu stříbrnou sponku a otáčel ji v prstech, jako by mi měla dát odpovědi na moje otázky.
Neměl bych si dělat naděje.
I když se ptal, jestli mě může dál hledat, co bude až se dozví, kdo skutečně jsem?
Co bude, až se vrátí mezi své kamarády?
Nejspíš bych měl zapomenout na to, že se ještě někdy uvidíme. Ale i tak to pro mě byla nezapomenutelná noc.
Vrátil jsem sponu zpátky a zalehl do postele k Desmondovi.