Tino
Seděl jsem na břehu a trpělivě čekal.
Sledoval jsem hladinu vody a čekal na sebemenší znamení.
Začínalo pomalu svítat a já už měl v přenosném vaku dva úlovky, ale rád bych ještě jeden.
Zadíval jsem se na nebe a pousmál se.
Dnes jsou to přesně tři roky, co jsme se přestěhovali do přímořského města Sea City, které bylo vzdušnou čarou vzdálené čtyři a půl tisíce mil od Shining City.
V poslední době, asi tak poslední rok, jsem na bývalé město už skoro nevzpomínal.
Občas k nám doléhaly kusé zprávy, hlavní zdroj informací jsme měli od Rudyho, hlavně ze začátku, kdy byla situace nejhorší, ale já čím dál víc cítil, že mě k tomu městu už nic netáhne.
V tomhle městě se mísila moderní novodobá technologie se staršími zvyky, takže každý si tu našel něco.
Angelo nám pořídil prostorný dům na pobřeží, dál od města a já brzo našel zálibu v rybaření.
Stejně jako jsem našel zálibu v opracovávání dřeva, takže se brzo na našem pozemku postavila dílna, kde jsem vyráběl nábytek ze dřeva nebo jen dekorační předměty, a brzo se stal poměrně oblíbeným a zakázek bylo víc než dost.
Ze začátku byl nový život poměrně těžký. Nejen, že jsme si museli zvykat na nové město, ale taky jeden na druhého.
Já byl zvyklý na samotu, Angel na přepych.
Ale naše láska nakonec překonala všechny tyhle překážky, a i když jsem pořád byl spíše nemluvný a samotářský typ, Angelo mi rozuměl i beze slov.
Michael, který s námi zůstal ještě s jednou služkou, si nakonec ve městě otevřel malou kavárničku, a když nepomáhal Angelovi, byl tam.
Z myšlenek mě vytrhlo šplouchnutí vody a za chvilku už jsem do vaku házel třetí úlovek. Dneska jsme si s Angelem udělali den pro sebe. Vždy jednou za měsíc jsme vybrali dva nebo tři dny, kdy jsme se skutečně věnovali jen sami sobě. Žádné hovory, žádná práce, žádné schůzky, žádní lidi. Jen my dva a příroda.
Těsně po půlnoci jsem proto vstal, abych nám nachytal na oběd čerstvé ryby, které si pak uděláme na venkovní terase, pomilujeme se v bazénu a užijeme si slunečného dne.
S těmihle myšlenkami jsem potichu vešel do domu, ryby uložil do velké lednice, svlékl se a přešel do ložnice, abych si mohl lehnout do postele k Angelovi, který když spal, vypadal jako ten nejkrásnější anděl.
Angelo
První dny, kdy jsme se přestěhovali do nového města, byly chaotické a celkem i těžké.
Čekalo nás hodně práce se zabydlováním, a tentokrát už jsem to nenechal všechno na Michaelovi a Barbaře, naší služebné. Bylo toho hodně na vybalování, a oni sami dva by to nezvládli, nebo by jim to trvalo strašně dlouho.
Dům už byl zařízený, ale přesto jsem si některé věci pořídil nové. Ty, co jsem nechtěl, si později vzal Michael, který si našel bydlení a postupem času si zařídil své vlastní podnikání. Za dobré služby, a taky proto, že stále dojížděl pomáhat s domem, kdykoliv to šlo, jsem mu koupil menší vznášedlo, aby se nemusel trmácet tu dlouhou cestu po zemi.
Pomalu jsem si zvykal na nový život. Nebylo to lehké. Byl jsem zvyklý, že nemusím nic dělat, ale tady to nešlo. Teda… Ono by to šlo, ale musel bych si pořídit nové služebnictvo.
Jednak se to moc nelíbilo Valentinovi, a také já nechtěl nové neprověřené lidi. Ze Shinning City jsem byl poučený víc než dost.
Co se týká mého majetku, z něho jsme žili asi první tři měsíce. Ale nešlo to věčně, i když jsem měl dost do konce života. Pořád jsem myslel na lidi v podzemí, ve starém městě, a chtěl jsem je dál podporovat. Podle zpráv, co jsem měl od Rudyho, se do toho zapojilo pár lidí, ale většina z nich od toho brzy dala ruce pryč, protože je to stálo nemálo peněz, a oni nevěděli, jak to udělat, aby nezkrachovali a sami neskončili v podzemí. A tak jsem se znovu zapojil do obchodování.
V Sea City jsem lidi neznal. Neznal jsem ani nikoho z vlády, ani z obchodníků. Ale díky Rudymu, který tu měl dobré kontakty, jsem se postupně seznamoval, a brzy jsem přišel na to, jak a s čím obchodovat, abych vydělal dost peněz a nepřišel na buben. A tak se rezerva určená pro lidi z podzemí, opět začínala rozrůstat. Ale zatím jen to. Čekal jsem na tu správnou chvíli, kdy jsem byl ochoten poslat jim první platby. Ale, ne přes vládu, nýbrž přes Rudyho. Soukromě.
Jediné, na co jsem zatím posílal Rudymu peníze, bylo dokončení výzkumu léku na krysí nemoc. A to se také povedlo. Nakonec se vytvořil lék, které nebyl náročný na výrobu jak materiálově, tak finančně, a tohle už si pak vzalo na starost město.
Co se týká mého života s Valentinem, nemohl jsem si stěžovat. Opravdu jsem se zamiloval do nejlepšího muže na světě. I když jsme měli, hlavně zpočátku, chvilky, kdy bychom nejraději jeden druhého zakopali pod zem, nakonec jsme se naučili spolu žít a rozuměli si, aniž bychom museli něco říkat. Chtělo to jen trpělivost, respekt k tomu druhému, a toleranci. A šlo to…
Jediné, co jsem se nenaučil, bylo pořádně si po sobě uklízet a vařit. Ale, co jsem nezvládl já, to dělala služebná, nebo to dokončil Valentino.
Vyhradit si dny jen pro sebe, byla po nějaké době nutnost.
Valentino měl hodně zakázek a byl věčně zavřený ve své dílně. Já zase ve své pracovně, a dělal jsem na svých obchodech, které se musely neustále sledovat. A začínalo nám to přerůstat přes hlavu.
A právě nás čekaly tři takové volné dny, kdy i Barbara dostala volno, a Michael byl ve městě a mohl se plně věnovat své kavárničce, která mimochodem, byla úžasná a často jsme tam s Valentinem chodili.
V noci, s vědomím toho, že ráno nemáme žádné povinnosti, jsme to trochu natáhli, a usnuli… vlastně ani nevím kdy. Prostě někdy uprostřed toho všeho. A tak nebylo divu, že jsem nebyl schopen vyhrabat se z postele.
U Valentina jsem s tím ani nepočítal, protože mluvil něco o rybách.
A tak, když se zhoupla postel, jen jsem se v polospánku pousmál a víc se k němu přitiskl.
„Smrdíš rybama,“ zamumlal jsem a zavrtal se do jeho náruče.
Tino
Nechal jsem Angela, aby se ke mně přitulil, ale nad jeho poznámkou jsem se pousmál.
Tak já prý smrdím. Pohladil jsem ho po zádech, sjel až na zadeček, trochu ho pomačkal, a pak převrátil na záda. Vlezl jsem si pod peřinu, a ještě rozespalého Angela podráždil, když jsem jeho penis párkrát protáhl v puse a po dírce přejel jazykem a prstem.
Vzápětí jsem se vytáhl nahoru, zakousl se do jeho místečka pod uchem a líbnul ho na čelo.
„Musím se umýt, když smrdím," zachraptěl jsem do jeho ouška a vstal.
Přešel jsem do obýváku, kde vedly francouzské dveře na terasu a zahradu, kde byl bazén. Počkal jsem, až se odsune plachta, a pak rovnou skočil do bazénu. Voda byla akorát, díky spodnímu vyhřívání a taky díky tomu, že bylo teplé počasí.
Tohle byla další moje neřest, které jsem se rád oddával. Jako by mi ta voda za celý ten život chyběla.
První rok jsem měl docela problémy. Neuměl jsem plavat, a ani nebylo, kde bych se to naučil. Ale nebylo to nic, co by mě odradilo a zkoušel jsem to, dokud jsem si nenašel svůj styl, který mi seděl nejvíc.
Udělal jsem pár rychlých temp na procvičení, a pak už se spíš jen protahoval a užíval si vodu.
Angelo
Chtělo se mi ještě spát, ale když se ke mně Valentino víc přitulil, políbil mě a pohladil, začal jsem se usmívat. A když políbil mé místečko pod uchem, jen jsem tiše vzdychl a čekal, že bude pokračovat.
Jenže on se zvedl, že prý se jde umýt, když smrdí.
No, nevadilo by mi to, ale… Vrátil mi to i s úroky.
Ještě chvilku jsem se válel v posteli, ale už nemohl usnout. I když bylo brzy ráno, přesto jsem byl úplně probuzený. A mohl za to Valentino.
Když jsem zaslechl šplouchnutí vody, zamračil jsem se. Myslel jsem si, že půjde do koupelny, ale on musel skočit do bazénu.
Zvedl jsem se, protože jsem chtěl být s ním. Chtěl jsem si s ním užít každou minutu dne, který máme vyhrazený jen pro sebe.
Vyšel jsem ven, zastavil jsem se u bazénu a díval se na něho, jak plave. Byla to krása vidět ho takhle. Při každém záběru mu každý sval pracoval, i jeho tělo se za ty tři roky tady mírně opálilo, a byl jemně snědý. Ve vodě se jeho pokožka nádherně leskla, a já na něm opravdu mohl oči nechat.
Opatrně jsem namočil prsty nohy, a když jsem zjistil, že není nějak studená, odvážil jsem se vlézt do bazénu celý.
Pomalu jsem se ponořil, a pak se odrazil ode dna, abych mohl doplavat k Valentinovi.
„Příště mi neutíkej z postele, lásko,“ zavěsil jsem se mu na krk, sotva jsem k němu doplaval. „Můj malý přítel se na tebe moc těšil. A co teprve můj zadeček…“ zachraptěl jsem do jeho ucha a hned jsme ho do něho kousnul.
Tino
Netrvalo dlouho a uslyšel jsem šplouchnutí. A než jsem se nadál, měl jsem Angela kolem krku.
„Říkal jsi, že smrdím," pousmál jsem se a chytl Angela kolem pasu, abych si ho mohl přitáhnout víc na sebe.
Byl vážně snad den ode dne krásnější.
Vlasy mu porostly, ještě se trochu víc opálil a prostě celý zkrásněl.
„Můj anděli. Jsi nádherný…" zašeptal jsem, a pak ho políbil.
Vyhodil jsem si ho do klína a poplaval k okraji, kde byly schůdky, na které jsem Angela posadil.
Přesunul jsem se na jeho krk podráždil bradavky, a pak jednou rukou sjel dolů, abych sevřel naše penisy a otřel je o sebe.
„A teď? Ještě pořád se na mě těší?" zašeptal jsem.
Angelo
Chytl jsem se Valentina ještě pevněji, protože se mi ruce smýkaly, jak jsme byli oba mokří.
Zapřel jsem nohy o schůdky a chtěl se více o Valentina zapřít, ale on mě začal obírat.
„Máš štěstí, že je ta voda teplá,“ vydal jsem ze sebe chraptivé vydechnutí, když v ruce stiskl naše penisy.
Ten pocit, když se svým otře o ten můj… Dobře jeho velikost znám. Ale vždycky jsem úplně hin z toho, když ho můžu vzít do ruky a celého si ho ohmatat. Znám každou jeho žilku, když mu naběhne do tvrdosti, a nejraději bych si ho někde vystavil, nebo nosil s sebou v kapse.
Ale to bych přišel o to, co s ním Valentino umí.
Zvedl jsem nohy a omotal mu je kolem pasu. Přisál jsem se na jeho rty a ranní polibek s tím, co dělal rukama, byla ta nejlepší snídaně, lepší jak káva na probuzení.
„Pořád se na tebe těším,“ přitáhl jsem se víc do jho klína a ucítil, jak se jeho ruka o naše penisy otřela.
„Chci tě… Chci tě v sobě… Valentino… udělej mi to tak, jak to umíš jen ty… prosím…“ byl jsem už tak vzrušený, že i můj roztřesený hlas slábl a jen jsem mohl doufat, že mě slyšel.
Tino
Ani po těch třech letech strávených spolu, se mi nikdy nestalo, že by mě Angelo nedokázal vzrušit, nebo, že bych na něj neměl chuť.
Byl pořád tak sexy a vzrušující.
Vpil jsem se do jeho rtů, a pak ho vytáhl ještě výš, abych ho mohl položit na vyhřáté kachličky, podél bazénu, jeho nohy si zapřít o ramena a vrhnout se na jeho dírku, abych si ho připravil a roztáhl.
Jeho tělo se rozechvívalo a já věděl, že dlouho nevydrží. Ostatně jako já.
Když jsem cítil, že už by to mohlo stačit, potáhl jsem Angela zpátky dolů a rovnou do něj najel až po kořen.
Okomentoval jsem to táhlým zastenáním, rty se přisál na jeho krk a začal se pohybovat.
Bral jsem si Angelův zadeček, jak to měl rád a zároveň ho na sebe víc natlačil, abych cítil, jak se mi jeho penis otírá o břicho.
Angelo
Valentina jsem nikdy nemusel pobízet dvakrát. V tomhle jsme si oba perfektně sedli.
Mám sex rád, a Valentino taky.
Dvakrát tolik miluji sex s Valentinem, a on umí věci, které jen tak někdo neumí. Prostě jsme si sedli ve všem.
Kachličky mě hřály do zad, Valentino mě svými doteky a polibky, i tím, jak jazykem dorážel na můj zadeček, doslova rozpaloval. Ale přesto mi po těle přebíhalo příjemné mrazení, které jsem cítil snad až v kostech. A když mě pak stáhl do vody, byl jsem už tak mimo, že jsem skoro ani nepostřehl, kdy do mě najel.
Překvapením i neskutečně skvělým pocitem, jsem vykřikl, celý jsem se stáhl, a hned popadl Valentina kolem krku a pevně ho sevřel, že jsem mu nejspíš ztížil jeho pohyby. Přesto jsem ho nezastavil. Jeho přírazy byly o to důraznější. Dorážel na mou prostatu, rozehříval, spíš rozpaloval mě čím dál víc.
Zapřel jsem se rukama, a s pomocí vody jsem mu i já začal vycházet vstříc.
Věděl jsem, že nebude trvat dlouho a přijde ta moje chvilka. Ale chtěl jsem, aby se Valentino udělal první. Dívat se na něj, jak to prožívá, tomu vždy dodá ten správný efekt a já tomu pak už tak propadnu, že nejsem schopen nic jiného, než je vnímat jeho a to, co spolu prožíváme.
Tino
Spokojeně jsem zabručel, když se o mě Angelo víc zapřel a začal mi vycházet vstříc. Myslím, že nikoho lepšího bych si ani nemohl vybrat. Sedl mi prostě ve všech ohledech, a ani jednou jsem nelitoval svého rozhodnutí s Angelem zůstat, a hlavně odstěhovat se s ním pryč.
Pořádně jsem se zapřel, nehty zaryl do jeho boků a začal ho víc nabírat, protože jsem cítil, že můj konec se rychle blíží, a naplnit Angelův zadeček ještě víc podporovalo mě vzrušení.
A taky jsem už věděl, že má rád, když se na mě dívá.
Mé steny se změnily v hlasitější chrapot několikrát jsem se zakousnul do jeho ladného krčku a nejspíš jeho zastenání byla pro mě ta poslední kapka.
„Můj anděli…" zachrčel jsem, a pod tím návalem musel přivřít oči a na moment zaklonit hlavu.
Narazil jsem si Angela na sebe až na doraz a začal ho plnit svou várkou.
Když ta největší křeč pominula, s posledním semenem jsem do něj začal znovu přirážet a zadíval se na něj, abych viděl i já jeho vzrušení, protože byl v ten okamžik nejkrásnější.
Angelo
Valentino mi splnil nevyslovené přání.
Jako kdyby věděl, že čekám snad jen na to, přidal větší důraz do svých přírazů. Jeho nehty jsem cítil snad skrz kůži. A společně s tím, když se mi zakousnul i do krku, byla to bolest, která jen znásobila mé vzrušení.
Vykřikl jsem, když si mě najednou přirazil na doraz, a na moment znehybnil. Rychle jsem dýchal, držel se ho kolem krku a čekal, až se pohne. Byl to nádherný pohled, a já se začínal třást, protože i když jsem byl na moment v nehybnosti, ta plnost a pohled na Valentina na mě měl neskutečný účinek.
Dýchal jsem rychle jak uhoněný pes. A když se konečně pohnul, mé zasténání se rozlehlo po celém našem pozemku.
„Tino!“ vykřikl jsem, když jsem se po jeho dalších přírazech prohnul, až mi podklouzly ruce a já se málem rozmáznul na schodkách.
Na poslední chvíli jsem se ho zachytil, ale mokré prsty mi prokluzovaly. Nejen tím mokrem, ale tím, jak jsem se celý roztřásl.
Tlačil jsem se na něho, ztěžoval jsem mu další přírazy, když to na mě přišlo. Ale přesto jsem chtěl víc.
„Chytni… Chytni mi… ho…“ doslova jsem se v křeči prohnul a čekal celý roztřesený, až můj penis promne v ruce.
A když se ho dotkl, když jsem ucítil to sevření, můj orgasmus vypuknul plnou silou.
To, co jsem potom zažíval, bylo tak nádherné… Krásnější než to slunce, které právě vycházelo.
„Mil… miluji… tě…“ vykřikl jsem do nebe svou lásku k Valentinovi, a doslova se na něj tentokrát já narazil, že mě musel pevně chytnout pod zadkem.
Moje sperma stékalo po jeho mokrém břiše a končilo ve vodě. A já jen s hlasitým sténáním nechal všechno to krásné probíhat mým tělem…
Tino
Angelo byl prostě překrásný.
Musel jsem ho pevně chytit, aby mi díky vodě nevyklouzl, ale když chtěl, abych ho sevřel neváhal jsem ani vteřinu. Jeho orgasmus prodloužil moje dozvuky, a když už jsem byl schopný popadnout dech, přitiskl jsem se na Angelovy rty, abych si jeho poslední steny mohl vzít přímo z úst a zakončit tuhle naší ranní rozcvičku.
Vážně ty dny, které jsme měli jen pro sebe, stály za to.
Teda ne, že bysme jinak drželi půst, ale rozdat si to takhle ráno v bazéně nebylo zrovna možné.
„Miluju tě," zachrčel jsem, když jsme se konečně odtrhli.
Uvolnil jsem své křečovité sevření, ale přesto ho pořád pevně držel, a za neustálého okusování a líbání opatrně vyšel z bazénu.
Přešel jsem k jednomu z křesel na terase a usadil se.
Zabručel jsem, když jsem tak víc cítil Angelovo sevření, a to krásné těsno, které mě obklopovalo.
„Dneska se od tebe nehnu ani na krok," zašeptal jsem do jeho ucha a políbil na jeho místečko.
Vážně mi teď za poslední dny, kdy jsem potřeboval dodělat své zakázky a Angelo toho teď taky měl hodně, moc chyběl.
Angelo
Bylo to prostě dokonalé.
Ale to já říkám pokaždé, když se s Valentinem miluji.
Prostě sex s ním se nedá přirovnat k žádnému z těch, co jsem měl, než jsem Valentina poznal.
Když jsem se trochu uvolnil, znovu jsem ho pořádně objal kolem krku a přisál se na jeho rty. Párkrát jsem se na něm ještě zhoupnul, abych cítil tření jeho penisu v sobě.
Všechno, od začátku až do tohoto konce jsem miloval. Nic, opravdu nic se tomu nemohlo vyrovnat.
„Když by ses ode mne nehnul ani na krok, musel bys se mnou chodit i na záchod,“ zasmál jsem se, když jsme po chvíli přerušili polibek.
„Ale… Mám hlad, udělal bys, prosím tě, snídani? Kdybych ji dělal já, nejspíš bych ji zkazil, a nechci si kazit den špatnou snídaní,“ povolil jsem nohy, které mi sklouzly po jeho mokrém těle.
Postavil jsem se, mírně jsem vzdychnul, když ze mě vyjel jeho penis, ale ještě jsem mu věnoval jeden polibek, než jsem ho úplně pustil.
„Jen skočím nahoru do ložnice otevřít okna a hodit na sebe aspoň triko, nebo něco,“ pohladil jsem ho prsty po tváři a po rtech, a pak jsem už spěchal do domu.
Nečekal jsem, až se zvedne i Tino, protože by mě nejspíš ještě zastavil a vytrestal za to, že jsem mu utekl. Vběhl jsem hned do domu a nahoru do ložnice. Šel jsem otevřít okna, a chtěl se trochu opláchnout ještě ve sprše. Ale když jsem procházel kolem postele, zahlédl jsem, že můj komunikační náramek bliká.
Upozorňoval na přicházející zprávu.
Hned jsem si ji zapnul. Hleděl jsem na Richieho a Nelsona, kteří mi poslali video vzkaz, abych se s nimi spojil co nejdříve, že mají pro mne důležitou zprávu.
Chvilku jsem na ten náramek hleděl, a bojoval s nutkáním jim zavolat hned nazpátek. Ale když jsem náramek v ruce převrátil už asi po čtvrté, nakonec jsem ho odložil.
Dneska mám den jen pro Valentina. Zavolám jim hned, jak zas budeme mít pracovní dny…
Neporuším naši tradici.
Rychle jsem se zaběhl sprchnout, hodil na sebe Valentinův nátělník, a pospíchal jsem dolů, do kuchyně, odkud jsem slyšel, že se Tino už pustil do přípravy snídaně.
Tino
Když Angelo řekl, že bych s ním musel chodit i na záchod, a pak se zasmál, ještě víc mi to rozjasnilo den.
Miloval jsem jeho úsměv a smích. Všechno na něm bylo prostě dokonalé.
Když mě pustil, chtěl jsem ho plesknout po zadečku, ale zmizel rychleji, než jsem stačil zareagoval, tak jsem jen zabručel a vzápětí se zvedl taky, abych udělal snídani, protože jsem taky dostával hlad, jak jsem byl už dlouho vzhůru.
Trochu jsem se utřel a natáhl na sebe aspoň spodky ze skříně v obýváku.
V podstatě jsem vařil jen já. A taky to byla další věc, kterou jsem se musel defacto učit od začátku, protože vybavení a suroviny v novém městě byly úplně jiné, než v Black Hole nebo Shinning City.
Chvilku jsem přemýšlel, co udělám, ale nakonec to vyhrály zapečené sendviče se šunkou a sýrem.
Byl jsem asi v polovině, když mi začal blikat komunikátor.
Nelson a Richie.
Před dvěma lety v podstatě přebrali Angelovu funkcí v Shinning City, stejně jako se přestěhovali do jeho domu.
Díky nim se město i podzemí začalo dávat trochu dohromady, jednou u nás byli i na návštěvě, a já si je docela i oblíbil. Byli to hodní kluci, kteří nemysleli jen na sebe a opravdu se snažili něco udělat.
Chvilku jsem bojoval s nutkáním jim to zvednout, ale tenhle den byl jen pro mě a Angela, a i když to byli oni, nechtěl jsem porušit naše pravidlo.
Nakonec jsem to nechal být a věnoval se snídani.
Akorát jsem dodělával kávu, když se objevil Angelo v mém nátělníku.
Miloval jsem, když nosil mě věci. Vypadal v nich… k nakousnuti.
„Snídaně je hotová, ty můj ďáble," přitáhl jsem si ho do náruče, políbil, pomačkal jeho zadeček, a pak si ho k sobě otočil, abych mu naplácal za to, že utekl.
Angelo
Když jsem přišel dolů, mohl jsem na Valentinovi oči nechat.
Líbí se mi, když je nahý. Ale když má oblečené třeba jen spodky… Krásně mu obepínají jeho pevný zadek a část stehen, a to je prostě ten nejlepší pohled pro potěchu oka.
Když si mě přitáhl, chtěl jsem si na ten jeho výstavní zadek sáhnout, ale místo toho jsem byl já, kdo ho musel nastavit.
Jen jsem se prohnul, když mi naplácal, a s každým jeho plesknutím jsem se prohnul, a slastně vzdychnul.
Věděl jsem, že tak Tina vydráždím natolik, že zapomene i na jídlo, a ze sendvičů zůstanou jen černé uhlíky.
Už nám tak jednou málem vyhořela kuchyň…
Když jsem si na to vzpomněl, rychle jsem se mu vytrhnul, a vzdálil se od něj na několik kroků.
Přimhouřil jsem oči, celého si ho prohlédl, a pak jsem na něj vypláznul jazyk. Celé jsem to ukončil smyslným olíznutím rtů, a rukou zastrčenou pod jeho nátělník, co jsem měl na sobě, s výmluvným gestem.
„Mám hlad,“ promnul jsem si penis ještě jednou, a pak se šel usadit ke stolu.
S úsměvem jsem se na Tina díval, a čekal, jak bude pokračovat. Přitáhl jsem si kávu a trochu jsem si usrknul. Ale ani na moment jsem nepřestal Tina pozorovat.
„Půjdeme po snídani k moři?“ Rád bych se-“ poslední slova mi zval z úst domovní zvonek.
Někdo byl u hlavních dveří. Někdo, kdo neměl dneska přijít. Nikdo neměl dneska přijít, všichni věděli, že máme své tři volné dny, a všichni se naučili nás v tu chvíli nerušit.
Udiveně jsem pohlédl na Valentina, ale ten měl právě ruce plné snídaně.
„Vyřídím to. Ať je to kdokoliv, vyhodím ho a hned se vrátím.“
Jo, někoho vyhodit to já umím. Tohle jsou věci, které se nezapomínají.
Došel jsem k hlavním dveřím, kde jsem přes hrubé mléčné sklo zahlédl dvě neurčité postavy. Zaujalo mě, že jedna z nich je dost vysoká, ale možná jsem měl tuhle myšlenku rozvést dřív, než jsem otevřel.
Šokovaně jsem hleděl na příchozí…
„Co chcete?!“ vyjel jsem na ně bez pozdravu, a to dost hlasitě. „Nikdo vás nezval. Ani jednoho z vás. Vypadněte, a to okamžitě!“
Tino
Ten malý provokatér!
Tohle mi dělá schválně!
Chtěl jsem po něm skočit a říct mu, že se nají něčeho jiného, pokud toho nenechá, ale přerušil nás domovní zvonek.
Nechal jsem to na Angelovi, nejspíš to byl jen nějaký zákazník, a já byl docela měkký je vyhodit, takže tohle většinou obstarával Angelo, který tohle zastával za mě.
Nachystal jsem mezitím na stůl a začal už plánovat svou pomstu, když jsem zaslechl jeho zvýšený hlas, který zněl dost rozčileně.
Okamžitě jsem všechno pustil na stůl, jak jsem to měl v ruce a vyběhl z kuchyně.
A sotva jsem zahlédl ty dvě postavy u dveří, okamžitě jsem Angela stáhl za svá záda a celý se napjal.
„Už je to dlouho, Valentino," promluvil po chvilce Desmond, který stál vedle Nigela.
Oba o něco zestárli, pohubli a bylo vidět, že si za ty tři roky prožili své, ale s údivem jsem zjistil, že nějak nemám potřebu je litovat.
To, že nakonec skončili spolu a jejich hrátky přerostly ve vážnější vztah, jsme s Angelem věděli, ale to, že se objeví tady…
Poslední dobou jsme o nich sice neměli zprávy, ale přičítali jsme to Nelsonovu a Richieho vedení, a taky tomu, že o nich nechtěli mluvit.
„Nechci problémy. Odejděte. Už tehdy jste nám dali jasně najevo vás postoj, a tři roky nestačí na to, abychom já nebo Angelo zapomněli," odpověděl jsem rázně a chtěl zavřít dveře.
„Chceme se omluvit," vyhrkl Nigel a já překvapením otevřel pusu.
Překvapení vzápětí nahradil vztek, až jsem málem vyrval dveře z pantů a zaskřípal hlasitě zuby.
„Omluvit?! Omluvit se?! Teď?! Po tom, co jste udělali?! Po tom, čím si Angelo prošel?! Uvědomujete si, co jste způsobili?!" zavrčel jsem rázně na Nigela s rozhodnutím třísknout dveřma, ale zastavila je Desmondova ruka.
„Chceme si promluvit, prosím."
Chvilku jsem se na ně díval, než jsem se otočil na Angela.
„Co myslíš?"
Angelo
Celý jsem se roztřásl, když jsem je uviděl. Ne, snad, že bych se bál. No, Desmonda možná trochu, ale věděl jsem, že za mnou někde v domě je Tino.
Roztřásl jsem se spíš vzteky. I za ty tři roky mě ten vztek na ně opravdu nepřešel, i když jsem po jisté chvíli ty dva už naprosto vytěsnil z hlavy.
Ale vidět je teď, připomnělo mi to všechno, co jsem tam dole zažil. A nejen dole. Ale stále jsem cítil tu zradu od Nigela, kterého jsem považoval za svého dobrého kamaráda. Od něho jsem tu zradu bral nejhůře.
Už jsem se nadechoval, že je vyprovodím rychlým krokem, nebo zavolám bezpečáky, ale zastavil mě Tino, který se tu přihnal a mě zastrčil za sebe.
Opřel jsem si čelo o jeho široká záda, položil ruce na jeho boky a několikrát se zhluboka nadechl, abych se aspoň trochu uklidnil.
Ale moc se mi nedařilo. A zvlášť potom, co řekli.
Mám je pustit dovnitř nebo ne?
„Jestli mají co říct, tak ať jdou dovnitř. Ale ať si nemyslí, že jim skočím kolem krku. A taky záleží na tom, co mají na srdci. Jdu se oblíct, donesu ti triko. Pohlídej je, prosím,“ líbnul jsem Valentina mezi lopatky a rychle jsem vyběhl nahoru do patra, kde jsme měli šatnu.
Byl jsem vážně rozčílený a neměl jsem moc chuť s nimi mluvit. Ale život s Valentinem mě naučil o něco větší trpělivosti, a hlavně umění naslouchat. Možná bych to mohl zvládnout.
Sundal jsem nátělník, oblékl jsem si svou oblíbenou košili a lehké plátěné kalhoty. Valentinovi jsem vytáhl triko, které má rád. Chtěl jsem, aby se při těch dvou cítil aspoň trochu pohodlněji.
Ještě jsem se učesal, upravil se a teprve potom jsem scházel dolů.
Nespěchal jsem. Oni nám nadělali spoustu problémů. Jim trvalo tři roky, než se vůbec ozvali, a to je Tino Desmondův bratr.
Oni teď budou čekat na milost, kterou jim možná udělí Queen. A ani netuším, jak se k tomu postaví Valentino, můj král…
Tino
Angelo nakonec povolil s tím, že je mám pohlídat.
Nebyl z toho nadšený a já taky ne, ale byl jsem taky trochu zvědavý, co nám vlastně chtějí.
Ustoupil jsem, aby mohli vejít a zavedl je do kuchyně.
Snídani jsem zase odložil na linku, stejně jako jsem odsunul kávu a vybídl je, ať se posadí, ale nic jim nenabídl.
„Valentino, my-"
„Ještě tu není Angelo," přerušil jsem Desmonda a zamračil se.
Postavil jsem se k lince, opřel se o ní zády a založil ruce na hrudi.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli než se vrátil oblečený Angelo a přinesl mi triko.
Oblékl jsem se a ochranitelsky si přisunul Angela k sobě.
„Takže?" vybídl jsem ty dva.
„Stala se spousta věcí a my dva…" začal Desmond a chytl Nigela za ruku, „uznali jsme, že to, co se stalo byla chyba. Hledali jsme vás, abysme se omluvili."
Angelo
Když jsem přišel do kuchyně, ti dva seděli u stolu. Podal jsem Valentinovi triko, které si hned oblékl, a přitiskl se k němu, když si mě k sobě přisunul.
„To je všechno?“ sevřel jsem ruce v pěst, když Desmond promluvil.
Ale, jak u mě bývalo kdysi zvykem, tak jsem ani tentokrát nečekal na jejich odpověď.
„Co si vlastně vy dva myslíte? Nejen, že jsi ty, Kellene, ublížil Valentinovi. Nejen, že mě kvůli tobě tam dole málem sežraly ty potvory, a na nohách mi po jejich zubech zůstaly jizvy. Myslel jsem, že tam umřu, ani si neumíš představit, co jsem prožíval, když jsi mě zavřel v té pitomé komoře, a pak jsi mě nechal přivázaného v té jeskyni, a ani ses nepřesvědčil, jestli pro mne někdo přijde. Možná jsi chtěl, abych tam chcípnul. Chtěl ses mě zbavit. A ty, Nigeli, kdyby nepřišel Valentino, skončil bych znovu v podzemí. Předtím, když jsi už věděl, že jsem byl s Valentinem, jsi mě chtěl znásilnit, a jen náhodou, díky tomu, že jsem si stihl přivolat pomoc, se ti to nepovedlo! Co si vlastně vy dva kurva myslíte?! Že si tady nakráčíte, řeknete, omlouvám se, a všechno bude v pohodě?!“
Musel jsem na chvíli přestat mluvit. Musel jsem se nadechnout, abych neodpadl. Začal jsem se třást, jak se mi znovu připomněla celá ta křivda nejen na mě ale i na Valentinovi.
Nejvíc jsem tu křivdu ale cítil od Desmonda.
„Já jsem ti pomohl k lepší práci, a co jsi udělal ty? Postavil ses proti mně! Namluvil jsi lidem dole spoustu lží, takových, že kdybych se tam ukázal, nejspíš by mě někdo z nich hned přetáhl po hlavě! Nikdo z nich neví, co všechno jsem pro ně udělal! Nikdo mě nechtěl poslouchat a nevěřili mi! A proč! Protože jsi nebetyčný kretén, který pokazil to dobré, co jsem pro ně dělal já a mí rodiče! Seru ti na tvoji omluvu, když mě několik dalších tisíc lidí kvůli tobě nenávidí! Jak tohle chceš odčinit?! Jak se jim všem vedlo potom, co jsem odmítl už cokoliv financovat?! Kdo z nich ví, že jsem financoval veškerý výzkum léku na krysí nemoc, což jsi ty označil za pokusy na lidech? Tohle je to nejhorší, co jsi mohl udělat! Ne, to že ses postavil proti našemu vztahu, ale to, že jsi tohle všechno, co mí rodiče budovali a já v tom pokračoval, pokazil! Nechtěl jsem za to nějaké velké díky, ale rozhodně jsem nechtěl, abys jim tohle všechno nakecal a oni mě začali nenávidět!“
Byl jsem tak frustrovaný z toho všeho, co Desmond tenkrát způsobil, že jsem mu to prostě musel říct. Vážně mě tohle mrzelo asi nejvíc. S tím, že mě chtěl od Valentina odtrhnout, s tím bych se časem srovnal. Ale tohle… Tohle jsou věci, které ve mně přetrvávaly. Nevděk a lži…
Tino
Po Desmondovych slovech jsem se už nadechovali, že mu něco řeknu, ale Angelo mě předešel.
Jeho slova znovu otevřely staré rány, které zabolely.
Když Angelo skončil, přitáhl jsem si ho k sobě a pevně objal. Pohladil jsem ho po vlasech a zádech, abych ho aspoň trochu uklidnil.
Cítil jsem, jak mu buší srdce, jak se mírně třese, a ještě pevněji ho objal.
Zadíval jsem se na Desmonda a Nigela, a ještě víc se zamračil.
„A to je všechno?! Přijdete, řekněte promiň, a myslíte si, že všechno bude v pořádku?! Angelo mi mluvil ze srdce. Řekl všechno podstatné, to, co nestihl říct, když jste se vy dva zachovali hůř než hovada. Ty, Desmonde, myslel jsem, že bys mohl mít aspoň víc rozumu. Chtěl jsi přece pro všechny jen to nejlepší a jak to dopadlo? Kdyby ses s Angelem spojil, bylo by to teď všechno úplně jiné. Proč to tak muselo skončit? Znamenal jsi pro mne skoro všechno. A ty, Nigeli. Angelo tě považoval za svého kamaráda. A ty ses mu odvděčil takhle?! Víte oba, čím si prošel?! Jak se cítil?! Mám chuť vás oba nakopat do prdele a vyhodit ven!" poslední slova jsem skoro křičel a Angela málem přidusil, jak jsem ho tlačil na sebe.
„Tehdy jsem myslel, že to, co dělám, je správné. Prostě jsem se snažil, aby i lidi z podzemí měli větší práva. Bohužel to dopadlo jinak. Snažili jsme se vás s Nigelem najít, ale bezúspěšně. Nevím, co jiného na to říct. Prostě nám je to líto," ozval se znovu Desmond a zadíval se mi do očí.
Angelo
Když mě Tino na sebe přitiskl, zabořil jsem tvář do jeho hrudi. Sevřel jsem jeho triko, a i když mě skoro dusil, jak mě sevřel v tom rozčílení, přesto si slzy našly cestu ven.
Nechápal jsem to. Nikdy jsem kvůli někomu takovému, jako je Nigel, nebo nějakým řečem nebrečel. Ale tenkrát toho nejspíš bylo tolik, a já neměl možnost to nikde ventilovat, že se to prostě teď nahromadilo a někudy to ven jít muselo.
Protočil jsem se v Tinově náručí, a zadíval se na ty dva.
„Nigeli, nevím, jestli tu omluvu taky myslíš vážně, když jsi doteď nepromluvil. A ty, Kellene, u tebe jen takové: Omlouvám se, mrzí mě to, nestačí. Jak chceš napravit ty škody, co jsi způsobil dole? Řekl jsem to už tenkrát. Ty jsi byl vedený jen osobními pohnutkami a povstání podzemí jsi měl jako záminku. Pokud bys chtěl lepší život pro ty lidi, jednal bys jinak. Takže s tím na mě nechoď,“ rozpojil jsem Tinovy ruce a vykročil na dva kroky blíže k nim. „Chtěli jsme s Tinem žít klidný život, a já přemýšlel, jak to udělat. A v tomhle jediném ti musím poděkovat. Uspíšil jsi naše rozhodnutí a odjezd. Ale jsem člověk, který nezapomíná. Přemýšlej nad tím, jak bys napravil ty škody, co jsi dole způsobil. A jak bys napravil to, aby na mě lidé neukazovali prstem a nekřičeli na mě, že já jsem mohl za jejich mizerný život, když to vlastně tak ani nebylo. Až přijdeš s nějakým dobrým nápadem, oba až přijdete s omluvou, které opravdu uvěřím, můžeme se pak o něčem bavit. A taky chci slyšet, proč jste tu vlastně vy dva spolu. Ty, Desmonde, by ses přece o někoho z povrchu ani neotřel, ne? A co ty, Nigeli? Zahazovat se s někým, kdo by měl přitápět pod kotlem? Víc toho nemám co říct…“
Domluvil jsem, a ukázal rukou ke dveřím.
„Angelo!“ vyskočil Nigel na nohy. „Vážně mě to mrzí. Já… Já jsem chtěl, aby ses vrátil k nám, za klukama, aby bylo všechno jako dřív. Netušil jsem, že… že jsi zamilovaný. Ano, byl jsem arogantní, ale změnil jsem se. Omlouvám se za všechno, co jsem ti udělal. Vážně mě to mrzí. A pokud mě už nebudeš chtít vidět, pochopím to. Ale jsem rád, že jsi mě aspoň vyslechl. A se Sidem jsem proto, že jsem se do něho zamiloval.“
Poslední slova dodal o něco víc v klidu a sevřel Kellenovu ruku.
Tušil jsem to, ale přesto jsem v údivu povytáhl obočí.
„Hmmm, nevím, jak jste doteď žili, ale buď rád, že sis kvůli tomu zaláskování do někoho z podzemí nemusel prožít to co já. A teď mě omluvte, musím na vzduch.“
Nečekal jsem, že se Desmond vyjádří nějak, abych byl spokojený. A já opravdu teď potřeboval aspoň na chvíli být od nich dál. Třeba jen venku na zahradě.
Tino
Ty slzy jsem cítil.
A já slíbil, že nikdy nedopustím, aby Angelo kvůli někomu nebo něčemu brečel.
Když se vymanil z mé náruče a odešel, sevřel jsem ruce v pěst a otočil se na ty dva.
„Překvapil jsi mě Desmonde. Myslel jsem, že lidi z povrchu nenávidíš. Přeji vám to. Ale teď už je na omluvy pozdě. Angelo si kvůli vám vytrpěl dost. Kdybych to byl jen já, tak je mi to jedno. Ale přísahal jsem, že nedopustím, aby Angela někdo rozplakal. A vám dvěma se to povedlo. Gratuluju. Jak Angelo řekl. Pokud zařídíte, aby ho lidé neukamenovali, jen co by se tam objevil, tak se můžeme začít o něčem bavit. Ale za těchto okolností, je mi líto. Nevím, čím jste si prošli vy, a ani mě to nezajímá. Běžte. Raději odejděte, dokud se ještě držím."
„Valentino… jsi můj bra-"
„Neříkej to!" zařval jsem a praštil pěsti do linky, až se to snad rozlehlo celým domem. „Před třemi lety jsem chtěl být tvůj bratr!"
Úplně jsem se roztřásl, jak mě jeho slova naštvala.
„Valentino, prosím… Omlouvám se. Udělali jsme chybu. Chtěl jsem to nejlepší pro všechny. Jenže nám to nevyšlo. Pochopil jsem, že takhle si srdce lidí nezískám. Hodně se toho pokazilo. Odešli jsme z města. Nevím, jestli dokážeme napravit všechny škody, ale můžeme-"
„Už nic neříkej! Jděte! Prostě jděte!"
Přešel jsem ke dveřím a dal jasně najevo, že mají odejít.
Desmond se mě ještě pokoušel přemluvit, ale nedal jsem mu šanci.
Zabouchl jsem jim před nosem, a pak doslova vyletěl ven. Zamířil jsem do své dílny a několikrát naštvaně praštil pěstí do dřeva a zařval.
Když jsem se po chvíli vyřval, vyšel jsem znovu ven a zamířil za Angelem.
Strhl jsem ho do náruče a pevně ho objal.
„Omlouvám se. Mrzí mě to. Už je to v pořádku," šeptal jsem Angelovi do ucha, hladil ho po vlasech a zádech a snažil se ho uklidnit.
Angelo
Vyšel jsem ven, a hned se usadil na malé zídce, která tu zůstala ještě ze staré doby a lemovala skoro celý pozemek.
Všechny ty vzpomínky se vrátily zpátky, a mě hlavou lítalo tolik věcí, že jsem nevěděl, co mám zpracovat dříve. Otřel jsem si oči, které ještě byla vlhké, a složil jsem ruce do klína. Zahleděl jsem se k moři a povzdechl si.
Zvláštní cesty osudu. Oni dva, kteří nám chtěli zabránit v našem vztahu, teď nejspíš sami nemají lehké období, podle toho, jak vypadali. Byli upravení, čistě oblečení, vypadalo to, že netrpí nouzí. Ale stres se na člověku podepíše nesmazatelnou stopou.
A oni dva ty stopy ve své tváři měli. Nejspíš je opravdu tížilo svědomí, a chtěli to ukončit. Potřebovali naše odpuštění, aby mohli konečně žít v klidu.
Ale já jsem člověk, který nezapomíná, a nenadělám s tím nic. Mám to v povaze a těžko se to odbourává.
I když dokážu spoustu věcí přejít, přesto tohle bylo něco, co se ve mně hluboce zakořenilo.
„Vážně nás to oba mrzí. Víme, že bylo od nás troufalé sem takhle nakráčet. Ale chtěli to udělat i za cenu, že nás vyhodíte. Moc děkujeme, že jste nás hned nevyhodili, a aspoň nás vyslechli.“
Byl jsem tam zamyšlený, že jsem ani neslyšel jejich kroky. Úplně jsem nadskočil, když Desmond promluvil.
„Netušil jsem, že máš úzkosti z uzavřených prostor, myslel jsem, že tě tam dole někdo brzy najde. Vím, že to všechno bylo špatně, ale já… tenkrát… viděl jsem tě jako někoho, kdo mi chtěl Valentina ukrást. Nehleděl jsem na city jeho ani tvoje. Vážně mě to mrzí. A co se týká toho ostatního…“
Zvedl jsem k Desmondovi hlavu, když došel do tohoto bodu. Chtěl jsem ho ignorovat, ale teď jsem byl zvědavý, co řekne.
„Co se týká toho ostatního, taky mě to mrzí. Věděl jsem, kam všude tvoje peníze jdou. Pokazil jsem to. Ale… Budu se snažit dát do pořádku. Valentino je jediná moje rodina a chtěl bych ho zpátky. Ne jako milence,“ přitáhl si k sobě Nigela, aby ho uklidnil, že na nic takového nemyslí. „Ale chtěl bych ho zpátky jako svého bratra. Nemusíš říkat nic. My půjdeme, a snad nám jednou odpustíte. Opatruj Valentina je to moc hodný člověk.“
Po těch slovech Desmond vzal Nigela za ruku a oba odcházeli směrem k městu. Ještě chvilku jsem se za nimi díval, než jsem za sebou zaslechl další kroky.
Postavil jsem se a natiskl se na Valentina.
„Neomlouvej se. Ty jsi nic neudělal. Ty se omlouvat nemusíš,“ zašeptal jsem do jeho trika. „Miluji tě. A ať už by tenkrát Desmond udělal cokoliv, aby nás zastavil, stejně bych se snažil dostat k tobě za každou cenu. Už tenkrát jsem byl rozhodnutý, že s tebou zůstanu. Měl jsem několik variant, jak to udělat, ale tahle… Byť za špatných okolností, které tomu předcházely, tohle byla asi ta nejlepší varianta. Vážně tě miluji a zpátky bych se už určitě nechtěl stěhovat. Zůstanu tady. Tady nám je dobře…“
Tino
Objal jsem Angela ještě víc a povzdechl si.
„Neměl jsem je vůbec pouštět. I když mě Desmond překvapil. Nečekal jsem, že by se přišel omluvit a už vůbec ne, že by se mohl zamilovat do někoho z povrchu. A zrovna do Nigela. Promiň, že to říkám, ale ten kluk se mi vůbec nelíbil. Nevím, jestli se nezměnil, možná jo, ale ty dva bych si vůbec nedokázal představit spolu. Řekl jsem jim svoje a vyhodil ven. Nevím, jestli jim, jestli Desmondovi dokážu vůbec někdy odpustit. Zničil všechno, co táta kdy chtěl udělat. Ale nechám to na tobě. Říkal, že se nechtějí vrátit do Shinning city. Možná nesmí. Netuším, co se stalo, Rudy s Richiem a Nelsonem nám nejspíš nechtěli nic říct, ale i tak nevím, jestli dokážu odpustit. Byl to můj bratr. Byl jediný, kdo mi zůstal. Věřil jsem mu. Udělal bych pro něj všechno. Ale to, co udělal, beru jako tu největší zradu proti mně."
Odtáhl jsem Angela od sebe, podíval jsem se do jeho očí a políbil ho na čelo.
Tak jak tenhle den dobře začal, tak se během chvilky změnil skoro v horor.
„Měli bysme se jít nasnídat. Aspoň něco sníst. Nechci, aby nám tohle zkazilo celý náš den," trochu jsem se pousmál pohladil ho po tváři a znovu na sebe přitiskl.
Angelo
Poslouchal jsem Valentina a naprosto jsem ho chápal. Já taky nebyl nakloněný k tomu jim odpustit. Mohli přijít už dávno, mohli přijít s konkrétním závěrem, třeba že to všechno napravili. Ale ani jedno z toho se nestalo.
Přivřel jsem oči, když mě políbil na čelo. Tohle gesto, byť pro někoho bezvýznamné, je pro mne vyjádření lásky a vždycky mě zahřeje u srdce.
Zvedl jsem ruce, zahákl je Tinovi kolem krku a donutil ho se trochu sklonit. Naznačil jsem polibek, ale současně jsem vyskočil a omotal jsem mu nohy kolem pasu.
Byl jsem na něm zavěšený, a ten polibek jsem si stejně vyžádal.
„Půjdeme se najíst. Opravdu mám hlad. Velký hlad. Nebudeme si něčím takovým kazit den. Najíme se a zajdeme k Michaelovi do města. Zavolám mu, ať nám připraví ten nejlepší zákusek.“
I když mi pořád bylo tak všelijak, opravdu jsem si chtěl ty naše volné dny užít. Proto je máme. A když budeme něco dělat, tak na to zapomeneme.
„Jen ještě zavolám Richiemu a Nelsonovi. Volali mi, ale já to nechtěl vzít. Nejspíš nás chtěli upozornit na ty dva. Tak ať se nestrachují, že je něco špatně, ano? Ale zavolám jim až po snídani. A teď mě musíš odnést zpátky, muži můj,“ usmál jsem se konečně, pohladil ho po tváři a věnoval mu ještě jeden polibek.
Tino
Když se mi Angelo zavěsil kolem krku a vyskočil na mě, neváhal jsem ani vteřinu.
Pevně jsem si ho podchytil, prohloubil polibek a trochu si oddechl po jeho slovech.
„Odnesu tě, kam budeš chtít," zašeptal jsem do jeho rtů a otočil se, abych mohl přejít zpátky do domu.
Během cesty jsem Angelovi zlíbal krk a bral si i jeho ústa, dokud nám nedošel dech.
Nechtělo se mi Angela pouštět, ale nakonec jsem ho usadil v kuchyni na židli, položil před něj odloženou snídani a uvařil čerstvou kávu.
Ta původní už byla studená a tu jsem mé lásce prostě odmítl dát.
Než jsem ji uvařil, tak Angelo mezitím zavolal Michaelovi, že se za ním odpoledne zastavíme.
„I mě kluci volali, ale nezvedl jsem jim to," zavrtěl jsem hlavou, když mi došlo, čeho jsme mohli být ušetřeni. „Jestli nevadí, rád bych byl u toho, až jim budeš volat."
Stáhl jsem si Angela znovu do náruče, když jsem uklidil po snídani a sklonil se, abych ho znovu políbil.
Chtěl jsem, aby zapomněl na to ranní trápení, i když to půjde z hlavy možná jen těžko.
Angelo
Když mě Tino nesl do domu, a líbali jsme se, trochu jsem se uklidnil.
Ale i na něm jsem cítil, jak byl napjatý z té nečekané návštěvy. A tak jsem byl rád, když souhlasil s návštěvou ve městě, a taky se pak už trochu uklidnil, když jsme konečně usedli ke snídani.
Ta káva bodla. Další věc, která mě trochu postavila na nohy. A tak, když jsme dojedli, už jsem o dost klidnější potom volal Richiemu a Nelsonovi.
Věděl jsem o tom, že se jejich vztah rozvinul do té míry, že zůstali spolu, a dokonce se k sobě nastěhovali. Měl jsem je rád, tak jsem nakonec upustil od prodeje obou pater svých bytů v Shinning City, a celé horní patro jsem jim přenechal. Jen jsem chtěl, aby se o to starali, a kdyby se náhodou někdy stalo, že bychom se tam ukázali, tak by nás ubytovali v jednom z bytů. A hlavně měli svůj soukromý heliport, což ocenili nejvíc.
Jen, co jsem se na ně napojil, Richie se ozval. Ve hlase jsem poznal, že je vystresovaný. On byl vždycky citlivější než my všichni ostatní, a tak i hůř nesl, když jsme odjížděli.
„Ne… Je to v pořádku,“ přerušil jsem ho. „Nemohl jsi vědět, že ti to nevezmu, a taky jsi nemohl ovlivnit, že se tady ukážou… Jo, už tu byli… No, vyslechli jsme si je, ale zatím ani jeden z nás není schopný jim odpustit… Problémy? Odešli a Desmondovi jsem jasně řekl, že se má ozvat, až to dá do pořádku natolik, abych se tam mohl ukázat… Jak pokračujete? Váznou obchody? Pošlete mi to, já se na to podívám… Ale nebude to hned, až za dva dny… Jo, dáme to do pořádku, a kdyby chyběly nějaké peníze, domluvíme se a přes Rudyho něco pošlu… Není to problém, tak buď v klidu… Jo, Rudymu vyřiď, že jsme v pohodě, ale tři dny máme teď jen pro sebe, takže se neozýváme, nic jiného v tom není… Pozdravuj Nelsona… Taky vás máme rádi… A nezapomeň mi to poslat… Jo, ahoj.“
Když jsme se konečně rozloučili, byl jsem už klidný skoro tak, jako ráno před tou nešťastnou návštěvou.
Oddychl jsem si, že ti dva, sice s menšími zádrhely, ale přesto celkem dobře zvládají to, co jsem dělal já a oni to potom přebrali, když to v podzemí začalo vypadat opravdu hodně špatně.
Poslal jsem za nimi Rudyho, požádal jsem, aby jim pomohl a dával na ně pozor.
A tak jsem celkem v klidu, protože to vypadá, že to do budoucna budou zvládat perfektně.
A proto své finance, které znásobuji, plánuji použít pro jeden projekt pro lidi v podzemí. Už jsme o tom s Valentinem mluvili, a také jemu se ten nápad docela líbil…
Jenže start mého plánu závisí na tom, kdy se budu moct vrátit do Shinning City aspoň na občasné návštěvy, a nemít přitom strach, že mě někdo bude chtít zabít.
Tino
Jak jsem si pak myslel.
Nelson s Richiem nás chtěli varovat před Desmondem a Nigelem.
Angel je ale uklidnil, už kvůli tomu, že hlavně Richie byl hodně citlivý kluk, a už tak si moc bral, když se Angelo stěhoval.
Potom, co spolu domluvili, naložil jsem ryby, aby byly připravené na oběd, a pak už jsme se mohli převléknout a vyrazit za Michaelem.
Ten byl jako vždy rád, že nás vidí a bylo na něm vidět, jak mu tenhle život sedí.
Vážně by mu nikdo nehádal jeho věk. Po jeho dezertu jsem se oblizoval až za ušima, a už několikrát mu řekl, že by si měl své ruce nechat pozlatit. Michael ale samozřejmě poznal, že se něco stalo, a nakonec to z nás i vytáhl. Bylo na něm vidět, že i jeho to zaskočilo a překvapilo.
Zdrželi jsme se u něj asi dvě hodiny, než jsme se rozhodli vrátit, protože Michael začínal být díky hostům poměrně vytížený, a my nechtěli rušit.
„Chceš už obědvat nebo napřed vytrávíme?" zeptal jsem se v ložnici, když jsme se převlékli do domácího což znamenalo mé kraťasy a Angelovo dlouhé triko, které teda bylo původně moje.
Pevně jsem Angela objal, přitiskl ho na sebe a sklonil se k jeho uchu.
„Vím o perfektním způsobu, jak vytrávit a jak se odreagovat," zašeptal jsem do jeho ucha a jazykem jsem sjel na to kouzelné místečko pod ním.
Angelo
Procházka k Michaelovi, návštěva jeho kavárničky a procházka zpátky, byla moc fajn. Už jsem se i docela těšil na oběd. Za ty tři roky jsem se naučil jíst zdánlivě levná a jednoduchá jídla. Zjistil jsem, že ne všechno, co je levné, je nechutné. Valentino byl prostě kouzelník, a od něj mi vždycky chutnalo, až na jednu věc. Nikdy jsem nepřišel na chuť houbám.
A tak je z našeho jídelníčku vynechával. A když měl na ně chuť, uvařil si je prostě jen pro sebe.
Ale i když jsem se na oběd těšil, protože mi vytrávilo, dělal jsem, že tomu tak není.
Že ještě potřebuji chvilku na trávení, abych oběd vůbec zvládl sníst.
„Víš o perfektním způsobu?“ zavrněl jsem, když olíznul moje citlivé místečko.
Tělem mi projelo to zvláštní zachvění, a já měl v hlavě hned jasno.
Ale chtěl jsem to od něj slyšet. On mě vždycky dokáže vzrušit, jako nikdo jiný před ním. A je to jedna z chvilek, kdy kupodivu nemá problém mluvit…
Tino
Pousmál jsem, když Angelo tak pěkně zavrněl, a už jsem věděl, že mám vyhráno.
„O tom nejlepším," zašeptal jsem do jeho ucha. „Pěkně tě okoušu, podráždím tvé krásné bradavky, a pak sjedu dolů, přes bříško až na tvůj klín, kde v puse protáhnu tvůj penis, než se vrhnu na tvoji dírku, abych ji pěkně navlhčil jazykem, roztáhl prsty a zároveň si pohrál s tvým hrbolkem rozkoše."
Během svých slov jsem sjel rukama po Angelovych zádech až na jeho prdelku, kterou jsem pěkně pomačkal, a nezapomněl ho samozřejmě i plesknout.
Hned po mých slovech jsem si ho vyhodil do klína a přenesl do postele, kde jsem ho hned uložil a svá slova začal měnit v činy.
Už v momentě, když jsem se dostal k jeho klínu, to začalo pohlcovat silně i mě a kraťasy mi začínaly být zatraceně malé.
A co teprve, když jsem jazykem vjel do toho těsného otvůrku. Zašlo to tak daleko, že jsem svůj penis už musel vyprostit ven, protože to začínalo být bolestivé.
Angelo
Valentino sice mluvil, ale jak to v jeho případě chodí, byl stručný.
Přesto jsem však pozorně poslouchal každé jeho slovo, a s tím, že to Valentino hned doprovázel činy, byl jsem během chvilky naprosto vzrušený.
Už jen poslouchat jeho hlas… Vždycky jsem byl z něho mimo, zvlášť, když Valentino mluvil málo.
A když už se náhodou rozmluvil, díval jsem se na něho jako jeho největší fanoušek, skoro s otevřenou pusou, a celou dobu jsem se u toho culil.
Ale teď jsem se culit nestihl. Můj dech se během chvilky zkrátil, chvěl jsem se v očekávání, vzrušení se začínalo stupňovat. Přemýšlel jsem, jestli to mám nechat jen na něm. Ale věděl jsem, že to nevydržím.
Valentíno!“ zaskučel jsem tak hlasitě, až jsem se sám lekl. „Jdi do mě!“
Podchytil jsem se pod zadkem, roztáhl jsem nohy a rukama si roztáhl půlky, jak nejvíc to šlo. Mírně jsem pohnul boky vstříc jeho jazyku, a zasténal, když zajel hlouběji.
„Chci tvůj… penis… cítit jak nejhlouběji to… jde…“ znovu jsem se pohnul, a mé prsty sjely k dírce, kterou dráždil. Zasunul jsem ukazováčky dovnitř a roztáhl si dírku, aby se i jazykem dostal co nejdál.
Tino
Angelo mě jednou zabije.
Opravdu.
Když zaskučel mé jméno, a pak vykřikl ta slova, tlumeně jsem zasténal a zaryl nehty do jeho kůže.
A co teprve, když se proti mně sám pohnul, a nakonec i roztáhl.
To mě odrovnalo úplně.
Ještě jednou jsem pořádně zarejdil jazykem v jeho dírce, než jsem se zvedl do kleku, chytl Angela za ruce, a prsty, kterými se roztahoval, jsem si vrazil do pusy.
Sál jsem je, kousal a líbal, jako by byly jeho penis a totéž udělal i s těmi ostatními.
Během toho jsem se proti němu nastavil, a když jsem si dost vyhrál, pustil jsem Angelovy ruce, chytl ho za boky a doslova ho na sebe narazil. Hodil jsem si jeho nohy na ramena a sklonil se, abych ho mohl políbit a zároveň mu zasténat do úst, jak moc mě to vzalo.
Na nic jsem nečekal. Nebylo proč. Začal jsem hned přirážet a dráždil ho tak, jak to měl nejraději.
Když už jsem se blížil ke konci a ani Angelo k němu neměl daleko, sundal jsem jeho nohy z mých ramen a zvedl ho do sedu.
„Takhle je to… lepší…" zachraptěl jsem táhle, když jsem se dostal ještě hlouběji a Angelo mě v sobě víc sevřel.
Zaryl jsem nehty do jeho zadečku a začal ho na sebe prudce nabodávat, a cítil přitom, jak se jeho penis otírá o mé břicho.
Angelo
Miluji, když je romantický a jemný… To je můj Valentino.
Miluji, když je prudší, tvrdý, důrazný… To je můj Tino.
Miluji obě tyhle jeho stránky, protože obě jsou dokonalé. A vždycky v obou případech je ten nejlepší milenec.
Dokáže to vždy odhadnout, jak to právě potřebuji, nebo chci. Stejně jako teď.
Byl jsem pryč z toho, co se mnou dělal. Nedokázal jsem nic říct, jen jsem rychle oddechoval, nebo sténal. Chtěl jsem se nějak projevit více, ale chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval z jeho nájezdu.
Bral můj zadek útokem, a já mu nestavěl žádnou obranu. Chtěl jsem to, a bral jsem si to plnými doušky. Zatnul jsem prsty do matrace, ale ani tak se mi nepodařilo přenést ten třes, který mě zachvátil s každým jeho přírazem.
Zapřel jsem se o lokty, a mírně se nadzvedl, abych na Tina lépe viděl. A v ten moment jsem ty přírazy cítil ještě intenzivněji a snad i hlouběji. Bylo to tak silné, že se mi dech skoro zastavil.
A s pohledem na mého milého, s tím, co se mnou prováděl, to přišlo tak náhle, až jsem se z toho celý rozklepal.
Byla to taková nádhera, že mi to podrazilo ruce, a já znovu skončil v leže. Vykřikoval jsem jeho jméno, sténal jsem nahlas, snažil se popadnout dech….
Třes mého těla neustával ani po tom, kdy jsem vydal všechno své sperma, a ty slastné pocity se stále přelévaly mým tělem tam a zpátky. A jen matně jsem vnímal, že jsem ve své orgasmové křeči pod sebou rozerval prostěradlo, jak moc jsem ho svíral…
Tino
Angelo byl prostě nádherný.
Jen ho sledovat při vyvrcholení, to bylo něco, co způsobilo, že jsem se roztřásl a přestal úplně kontrolovat.
„Angelo!" skoro jsem na něj zařval, když mě v jednu chvíli v sobě sevřel tak pevně, až mě to málem omráčilo.
Díval jsem se do jeho tváře a snažil se přirážet tak, abych co nejvíc masíroval jeho prostatu a co nejdéle tak prodloužil tohle krásné.
Rozmazal jsem dlaněmi sperma po jeho hrudi, s pak se sklonil, abych si pohrál s těmi růžovými korálky, které jsem okusoval, dokud nebyly citlivé jen na to, že jsem na ně dýchl.
Pak jsem se zvedl do kleku, podchytil jsem Angela pod koleny a přitáhl mu nohy j tělu.
Znovu jsem zařval jeho jméno, když byl v téhle poloze ještě těsnější, s pak nás oba během posledních pár přírazu málem odstěhoval až na konec města.
Když to na mě přišlo, musel jsem pustit jeho nohy a položit dlaně vedle Angelova těla, abych někam přenesl tu křeč. Nejspíš máme pro prostěradle, ale to mě teď pramálo zajímalo.
Svěsil jsem hlavu mezi ramena, a se sténáním a nepravidelným přirážením plnil Angelův dokonalý zadeček.
Až když jsem už neměl co dát, svalil jsem se na něj a hluboce ho políbil.
„Jsi ten nejkrásnější anděl. A jen můj. Miluju tě," zachraptěl jsem, když jsme se odtrhli od polibku, já se zadíval do jeho očí a mírně se v Angelovi pohnul.
Angelo
Tohle jsem potřeboval. Valentino je prostě dokonalý ve všech ohledech.
A navíc, vidět ho, jak prožívá svou chvilku, mi dělalo moc dobře. Hřálo mě vědomí, že jsem to já, kdo mu tohle může dopřát, a je jedno, jakým způsobem.
Objal jsem ho rukama, omotal jsem kolem něj nohy a pevně ho ve svém objetí sevřel. Nevadilo mi, že na mě leží a že je těžký. Klidně by mě mohl zalisovat i do matrace.
Miluji ho, a jemu dopřeju cokoliv.
I kdybych věděl, že se už nevzruším natolik, abych se udělal, i tak bych mu nastavil a držel, protože i tohle s ním bylo skvělé. Ten pocit, že je mu se mnou dobře, je prostě k nezaplacení.
„A ty jsi můj král, Valentino,“ vydechl jsem spokojeně, když se ve mně pohnul a znovu jsem ucítil ten příjemný pocit, že jsme spojení v jedno tělo.
„Říkali mi Queen, miloval jsem tuhle přezdívku. Ale tamta Queen byla jiná než současná. Tamta Queen byla sama, a měla jen poddané. Ale teď… Teď, nová Queen má svého krále Valentina, a nic jiného nepotřebuje.“
Povolil jsem ruce, abych mohl pohladit Valentina po vlasech a po tváři.
Je to nejhezčí muž, který vůbec po světě chodí. A je můj.
„Miluji tě, můj králi…“ usmál jsem se a hned na to mu věnoval polibek.
Opravdu ho miluji a nikdy ho neopustím. Je to můj král…
Tino
Před třemi lety, když jsem viděl z oblohy padat vznášedlo, by mě vůbec nenapadlo, že bych mohl dopadnout takhle.
To, co původně vypadalo jen jako náhodné setkání, náhodný sex, přerostlo v něco víc. To, že bych zrovna já, nula z podzemí mohl získat Queen, nejkrásnější královnu z povrchu.
I přesto všechno, co se stalo, i přesto, jak to dopadlo s Desmondem, bych nejspíš nic neměnil. Možná jednou, jednou v budoucnu dokážeme odpustit, ale teď to bylo ještě pořád čerstvé, a já nechtěl, aby se můj anděl s čímkoliv trápil.
Zadíval jsem se do jeho očí a pousmál se, když řekl, že jsem jeho král.
Mírně jsem se nadzvedl, aby mohl dýchat, políbil ho na čelo a špičku nosu, a jemně přejel svými rty po těch jeho.
„Miluju tě, a přísahám, že tě budu navždy chránit, můj anděli, a královno," zašeptal jsem do jeho rtů, a pak své slova stvrdil hlubokým něžným polibkem.