Tino
Když jsem se vrátil zpátky do ložnice se sklenicí vody i pro Angela, něco bylo špatně.
Poznal jsem to.
Nevím jak, ale tyhle věci jsem prostě dokázal poznat.
Odložil jsem skleničky na stolek, sedl si na postel a položil ruku na Angelovi záda.
„Já… omlouvám se, jestli jsem řekl něco špatně, ale… nechci ti nic zatajovat. Pravda je, že z počátku… z počátku to bylo matoucí a já nevěděl, co dělat. Ale… teď to vím jistě…“
Obrátil jsem Angela na záda, abych mu viděl do očí, vybalil ho z peřiny a jednu jeho ruku si položil na místo, kde mi tlouklo srdce.
„Nejsem zvyklý moc mluvit. Některé věci neumím vyjádřit, nebo si myslím, že to stačí říct jednou. Musím se toho ještě hodně naučit, ale… Jsi první, do koho jsem se skutečně zamiloval Angelo Whitte. Chci zůstat s tebou, dokud mě sám nevyhodíš. Chci tě chránit, chci tě milovat, chci vidět tvůj úsměv, chci tě vidět šťastného, protože si to zasloužíš. A chci udělat všechno, co půjde, aby ses po mém boku cítil, co nejlépe. Tohle srdce bije jen pro tebe. Odteď až navždy.“
Angelo
Nechtěl jsem se na Valentina otočit. Nechtěl jsem, aby viděl, že jsem brečel. Prostě se nechci ukázat jako slaboch.
Ale nedal mi možnost.
A když si přiložil mou ruku na svou hruď, a já pod dlaní cítil tlukot jeho srdce a slyšel ta slova, která říkal…
Vytrhl jsem se mu, rychle se posadil a doslova se mu vrhnul kolem krku. Omotal jsem se kolem něj a tiskl se na něho, aby tentokrát on cítil, jak moc mi tluče srdce.
Proč jsem vůbec pochyboval? Proč mi to musí každý doslova natlouct do hlavy, abych pochopil?
„Om-omlouvám se…“ rozbrečel jsem se ještě víc. „Já… já si špatně vyložil, co jsi říkal… Myslel jsem, že… Strašně moc tě miluji, víš? Omlouvám se za své pochyby… Promiň mi to, prosím…“
Seděl jsem na jeho klíně, a snažil jsem se uklidnit.
Ale bylo to těžké. Jako by ze mne najednou spadla veškerá tíha, která mě doteď tlačila a bránila mi dýchat. Jako by najednou někdo upustil ventil a veškerá ta natlačená pára syčela ven, aby se snížil tlak uvnitř.
Pomalu jsem povoloval své křečovité držení, dokud jsem se celý neuvolnil, a jen sem tam jsem ještě vzlykl.
Ale… Nejspíš jsem to potřeboval. Najednou jsem se cítil takový lehčí. Svobodnější, když jsem to ze sebe dostal ven. S tím se však taky dostavila únava, a já věděl, že nejspíš brzy usnu.
„Jsem strašně unavený,“ zašeptal jsem a políbil jsem Valentina na ubrečené rameno.
Tino
Překvapeně jsem vyhekl, když se mi najednou Angelo vrhnul kolem krku a začal brečet.
Lekl jsem se, jestli jsem zase neřekl něco špatně, ale když Angelo promluvil, jen jsem si povzdechl.
„Neomlouvej se. Nemáš za co…“ zašeptal jsem, políbil ho na víčka, vymotal ho z deky, a pak opatrně, jako tu největší vzácnost zastlal pod peřinu a sám si lehl vedle něj.
Přitiskl jsem si ho na bok, abych ho mohl co nejvíc hřát, probíral se jeho vlasy a hladil po zádech, dokud jsem neuslyšel jeho pravidelné oddechování.
Pootočil jsem hlavu a zadíval se na něj.
Opravdu vypadal jako anděl.
Sice jsem žádného nikdy neviděl, ale pokud mají nějak vypadat, tak určitě takhle.
Políbil jsem ho na čelo a zavřel oči. I já najednou pocítil únavu, i když ještě chvilku trvalo, než jsem zabral, i když jsem věděl, že to nebude tvrdý spánek, protože jsem podvědomě hlídal ten Angelův.
Angelo
Když mě Tino položil na postel a lehl si vedle mě, přitiskl jsem se k němu co nejvíc. Držel jsem jeho ruku, kterou mě objímal, a spokojeně přivíral oči, když si hrál s mými vlasy.
A jak jsem předpokládal, padla na mě tak velká únava za všechny ty dny, že jsem v jeho teplém objetí brzy usnul.
Spal jsem opravdu tvrdě, protože mě vzbudilo až teprve to, že se mi chtělo na záchod.
Ale přesto, než jsem se opatrně vymanil s Valentinova držení a tiše vstal z postele, ještě chvilku jsem se díval na jeho krásnou tvář.
Cítil jsem v jeho těle mírné napětí, možná jak se podvědomě snažil neusnout tvrdě. Ale i tak byl krásný. Za nikoho na světě bych ho už nevyměnil.
Když jsem se došoural do koupelny, a vykonal potřebu, rozhodl jsem se, že se osprchuji.
Byl jsem ještě z noci, kdy jsem se válel na trávě, celý umorousaný, a byl div, že jsem takhle vůbec usnul.
Když jsem na sebe pustil vodu, na poslední chvíli jsem si zacpal pusu, jak jsem vyheknul a vyskočil ze sprchového koutu ven. Rozhlížel jsem se, jestli tu je nějaká páčka, nebo tlačítko, kterým by se pouštěla teplá voda, ale nic jsem nenašel. Jen ten kohoutek byl jakýsi divný, a já s ním prostě neuměl zacházet.
Zhluboka jsem se nadechl a vešel zpátky pod sprchu. Namočil jsem se, a znovu vyběhl ven. Popadl jsem mýdlo, rychle jsem se namydlil, pořádně vydrbal, a pak jsem znovu vběhl pod tu studenou vodu.
Myslel jsem, že tam umrznu, ale potřeboval jsem to mýdlo spláchnout. Drkotaly mi zuby, skoro jsem byl v křeči a nemohl se pořádně nadechnout, ale vydržel jsem to.
Se zadostiučiněním jsem pak chmátl po té páčce a vodu konečně vypnul, když jsem byl čistý a opláchnutý od mýdla. Chvilku jsem se kolem rozhlížel, ale nenašel jsem nic do čeho bych se utřel. A když jsem se viděl v zrcadle… Rty jsem měl z té studené vody skoro modré, a při pohledu dolů jsem skoro nenašel ani svůj pytlík, jak se scvrknul.
„Je mi zima! Zima, zima, zima, zima!“ doběhl jsem do ložnice, hupsnul do postele a hned se pod peřinou přitiskl na Valentinovo rozehřáté tělo.
Bylo mi jedno, že jsem mokrý, potřeboval jsem se zahřát, aby se mi rozproudila krev a přestaly drkotat zuby.
Tino
Podvědomě jsem ucítil, jak se vedle mě Angelo pohnul, ale s vědomím, že je všechno v pořádku, jsem ještě nechal své tělo odpočívat.
Až teprve nějaký šramot z koupelny mě donutil nakrčit čelo, ale než jsem stihl otevřít oči ozval se Angelův křik a vzápětí jsem sykl, když se na mě nalepil.
Okamžitě jsem byl vzhůru, přitáhl si deku, posadil se, Angela si stáhl na klín a deku přes něj přehodil.
„Co blázníš…“ povzdechl jsem si. „Myslel jsem, že pojedeme pryč, ne, že chceš umrznout ve sprše.“
Pak mi došlo, že Angelo vlastně nejspíš asi nevěděl, jak se pouští teplá voda a z nějakého důvodu mě to rozesmálo.
„My jsme ale dvojka,“ pokrčil jsem rameny. „Myslím, že se oba máme co učit.“
Políbil jsem Angela na čelo, a pak na jeho studené rty. Přitiskl jsem si ho víc na sebe a polibek ještě víc prohloubil.
Začínal jsem být… vzrušený…
Nejspíš potom všem, co se včera stalo, potom, co jsme si s Angelem promluvili, po tomhle ránu, kdy jsem se mohl probudit po jeho boku, po tom, kdy jsem věděl, že nejspíš za pár hodin budeme svobodní, jsem se cítil… víc uvolněnější.
Sjel jsem rty na Angelův krk a zanechal mu na něm značku, protože ta předchozí už vybledla.
„Jestli je ti zima,“ zašeptal jsem do jeho kůže, „vím o způsobu, jak tě zahřát, pokud chceš.“
Angelo
Tiskl jsem se na Valentina, když se posadil a přitáhl si mě na klín. Vážně jsem potřeboval zahřát.
I já se usmál, když řekl že jsme dvojka… Jo, nejspíš dvojka k pohledání.
Ale polibek jsem rozhodně neodmítl.
A když se mi přisál na krk, jen jsem víc naklonil hlavu a tiše jsem vydechl.
Jo, tohle nejspíš zahřeje rychleji než horký čaj. A já to chtěl. Nebyl jsem s Valentinem tak dlouho…
A tady, v této posteli jsme se spolu milovali poprvé.
Znovu jsem se na něho přitiskl, políbil ho, a také jsem mu zanechal značku na krku, aby nebyl ochuzen.
Pak jsem se odtáhl, kousek poposedl a shodil ze sebe deku.
„Jo, potřebuji zahřát. Podívej, v té studené vodě jsem se úplně scvrknul,“ usmál jsem se a namířil ukazováček na můj penis.
„Zahřeješ mě?“ znovu jsem se přisunul blíž a zavrtěl se na jeho klíně, až jsem dost jasně pocítil, jak pod mým zadkem tvrdne a tlačí se mezi mé studené půlky.
Tino
Přivřel jsem oči, když se mi Angelo přisál na krk, a pak jen povytáhl obočí, když i za téhle situace začal provokovat.
Jo, to je prostě můj anděl.
Ale byl jsem rád, že neodmítl.
Tak dlouho jsem byl bez něj.
Povalil jsem ho na postel, naklonil se nad ním a jednu svou ruku táhl po jeho noze, stehně, přes břicho, otřel se o bradavku a stejnou cestou se vracel zpátky.
„Myslím, že za chvíli pěkně narosteš,“ zachraptěl jsem mu do ucha, jemně ho kousl do jeho místečka, a pak se pomalu začal sunout domů.
Jemnou péči o jeho kůži jsem střídal s drsnější, u bradavek si dal opravdu záležet, polaskal bříško, zlíbal jeho stehna, kolena, lýtka, a teprve pak se zvedl do kleku a mlsně se olízl.
„Ukaž se mi. Ukaž mi všechno, můj anděli,“ zachrčel jsem a přivřenýma očima jsem se díval na to, jak roztahuje nohy a ukazuje se mi v celé své kráse.
Pohladil jsem ho po vnitřní straně stehen, promnul jeho kuličky, prsty přejel po dírce a sledoval, jak pěkně se rozehřívá.
Chtěl jsem ale pro Angela něco víc, takže jsem si lehl na záda a jeho si vytáhl na sebe tak, že byl čelem k mým nohám.
Posunul jsem si ho nad obličej a potáhl dolů.
Můj jazyk neomylně vklouzl do jeho dírky, jednou rukou jsem mačkal jeho půlky a druhou ho objal kolem pasu, aby se mi nevysmekl a já ho tak víc tlačil proti sobě.
Na bradě jsem cítil jeho kulky i to, jak jeho penis roste a brzo jsem k jazyku přidal i prsty.
Angelo
Pořád jsem byl studený a bylo mi chladno. A když mě položil na záda, oklepal jsem se zimou.
Ale s tím, jak Valentino začal pečovat o mé tělo, jsem se s každým jeho dotykem začínal zahřívat.
Podepřel jsem si hlavu rukama, abych na něho viděl, jak postupuje, a každý další jeho dotek, ať už rukama či rty nebo jazykem.
Opravdu mi tělem začínalo procházet příjemné teplo, a už jsem i přestal drkotat zubama.
Čekal jsem, co bude, chtěl jsem, aby to pokračovalo, a víc jsem roztáhl nohy, abych Tinovi ukázal, jak po něm toužím.
Ale on si mě přetáhl na sebe, a já jen dlouze zasténal, když jeho jazyk začal rejdit v mé dírce.
Tak jo, má pravdu. Narostl jsem rychleji, než jsem předpokládal. Promnul jsem si penis v ruce, ale vzápětí se musel opřít o matraci, jak mnou začínaly prolétávat ty nádherné pocity vzrušení.
Na moment jsem zavřel oči, když to bylo zrovna silnější, a sklonil hlavu. Tváří jsem se otřel o jeho penis, a v tu chvíli už jsem oči nenechal oči zavřené.
Opřel jsem se jedním loktem o matraci, a volnou rukou jsem si začal pohrávat s jeho penisem a pytlíkem. Prstem jsem objel celou jeho délku, cinknul jemně do kuliček, přejel po hrázi k jeho zadečku a zase zpátky. A v momentě, kdy jsem vydal další zasténání, jak se o mě Valentino hezky staral, už jsem pusu nezavřel, a rovnou jsem do ní zasunul jeho penis, skoro až ke kořenu, a začal se i já starat o něj.
Tino
Zabručel jsem, když jsem na svém penisu ucítil dotek a víc si na sebe Angela nasunul, když mě vzal do úst.
Na moment jsem ho musel pustit, zaklonit hlavu a táhle zasténat, jak se ve mně všechno úplně sevřelo tím nádherným pocitem.
Ale dlouho jsem Angelovi odpočinek nedal. Zakousnul jsem se do jeho půlek, jazykem si pohrál z jeho kuličkami, povytáhl si ho trochu nahoru, a s tím, jak jsem do něj zanořil rovnou dva prsty, jsem i já jeho penis vzal do úst.
Nejraději bych si ho vychutnal takhle, a pak ještě naplnil jeho dírku, ale na to teď nebyl čas.
Rudy mohl každou chvilku přijít a já chtěl Angela opravdu rozehřát.
„Zadrž, můj anděli,“ zachrčel jsem a musel potáhnout jednu ruku dolů, abych mu zabránil v pokračování. „Děláš to… zatraceně dobře… ale já chci naplnit tvoji dírku… ne pusinku…“
Zvedl jsem ho do kleku, poposunul níž, a pak si jeho zadeček nasměroval na svůj penis.
Vidět, jak se Angelovy půlky otírají o mou chloubu, vidět, jak se jeho dírka stahuje…
Netrvalo dlouho a já táhle zasténal, když jsem si na sebe Angela posadil až po kořen.
Začal jsem se pohybovat, a když byl takhle krásně napnutý a já měl ten nejlepší výhled, zkusmo jsem ke svému penisu přidal ještě jeden prst.
Po chvilce jsem nevěděl, kdo z nás dvou hlasitěji sténá, a když jsem cítil, že nemám daleko k vrcholu, objal jsem Angela a stáhl ho na sebe.
Pokrčil jsem nohy v kolenou, abych v téhle poloze měl lepší stabilitu, nabíral jeho zadeček tak, jak to měl nejraději, jednou rukou ho objímal a tou druhou sevřel jeho penis, aby si to užil se vším všudy.
Angel
Úplně jsem se do toho zabral, že mi bylo jedno, kde právě jsem, a že může někdo přijít.
Klidně by se mohl postavit vedle postele a dívat se na nás a já bych pokračoval.
Tohle mi tak chybělo.
Miluji Valentina a miluji se s ním milovat.
Jeho chuť se mi usazovala na jazyku, a já o něco zrychlil, abych mohl pocítit i tu lahodnou příchuť jeho sperma, ale zastavil mně. Trochu rozmrzele jsem mlaskl, ale když řekl, že chce naplnit mou dírku…
Polohlasně jsem zasténal už jen při té představě, a pak znovu, když si mě posunul dolů a já ucítil jeho pevnost mezi svými půlkami. A když do mě najel, tak to už jsem vážně nedal v klidu.
Celý jsem se stáhl, vykřikl jeho jméno, několikrát se snažil zhluboka nadechnout, ale pokaždé ze mě vyšly jen nějaké pazvuky.
Byla to paráda, jízda, jak se patří, ale já takhle neměl možnost se do toho víc zapřít. Jako by mi tím, že jsem na něm ležel zády, vzal možnost se projevit a moje vzrušení tím začalo mírně opadat a jen jsem čekal, až bude po všem.
„Valen… tino… takhle… ne… prosím…“ zaskučel jsem.
Odstrčil jsem jeho ruku, kterou mě držel a zvedl jsem se do sedu. Vydal jsem ze sebe přidušené zasténání, když jsem změnil polohu a já ho v sobě ucítil ještě víc.
Mé vzrušení se okamžitě vrátilo zpátky, jakmile jsem se rukama zapřel o jeho nohy a začal dosedávat.
„Při…přidej prsty…“ vydoloval jsem ze sebe a málem se mi oči protáčely blahem, které se rozneslo po celém těle a dělalo mi to tak dobře, že jsem každou vteřinou očekával ten zlatý konec.
Tino
Nejspíš i v sexu se ještě mám co učit.
Aspoň už ale vím, která poloha není Angelovi příjemná.
Když se posunul zpátky do sedu a začal na mě rajtovat, i já z toho měl ještě větší požitek.
A pak ta jeho prosba…
Zasténal jsem, pohladil Angela po zádech, ještě víc roztáhl jeho půlky a sledoval, jak můj penis mizí v jeho dírce.
Docela jsem litoval toho, že o tenhle krásný pohled Angelo přichází, ale do příště určitě něco vymyslím.
Když povyjel, nasměroval jsem k jeho dírce rovnou dva prsty, a ty pak do něj zastrčil až nadoraz a pohrál si s jeho hrbolkem rozkoše.
To stahování, to těsno, teplo, nedokázal jsem už být v klidu.
Hlasitě jsem sténal, několikrát volnou rukou propleskl Angelovi půlky, až byly krásně červené, strkal do něj prsty, a když to na mě přicházelo, narazil jsem si ho na sebe až po kořen a začal si tempo udávat já.
Do našich zvuků se tak přidalo výrazněji i pleskání, když jsem jeho zadečku nedal nic zadarmo a pořádně ho protahoval nejen penisem, ale i prsty.
„An… dě… li!“ zachrčel jsem a vykřikl zároveň, když to na mě přišlo.
Celý jsem ztuhl, málem prošel postelí, jak silné to bylo, křečovitě jsem zaryl nehty do Angelovy kůže, a na moment musel zavřít i oči.
Začal jsem plnit jeho dírku, sperma skrz mé prsty začalo vytékat ven, zvláště, kde jsem se začal znovu pohybovat, jakmile jsem popadl dech, ale bylo to něco neuvěřitelného.
Angelo
Jo, to bylo ono… Velmi brzy jsem se dostal zpátky do toho správného vzrušení. Dosedával jsem, hýbal boky, vrtěl se na něm, a mimoděk si znovu vzpomněl na náš první smyslný tanec.
A když pak do mě strčil prsty, křečovitě jsem se chytil jeho nohou a musel to na moment vydýchat, než jsem byl schopný pokračovat dál.
Opravdu to bylo něco neskutečného. Tak silně jsem to prožíval, zvlášť, když jsem ucítil Valentinovo ztuhnutí a pak následně to vlhko, které stékalo mezi mými půlkami na něj.
Znovu jsem přidal do svých pohybů, a pootočil hlavu, abych se aspoň trochu přes rameno mohl podívat na Valentina.
Byl opravdu nádherný, a vůbec mi nevadilo, že se teď nehýbe. Já to zvládl za něj.
Chtěl jsem, aby se cítil co nejlépe, a všechno tohle, jeho prsty ve mně, které dráždily mou prostatu, a společně s penisem roztahovaly mou dírku, i to, jak krásně vypadal, když se do mě udělal, to mě dovedlo na samou hranici, kdy jsem už nezvládal to v sobě udržet.
Z posledních sil, jak mi nohy začaly slábnout, jsem na něj párkrát dosedl, že jsem ho cítil snad úplně všude.
I já jsem ztuhnul ve chvíli, kdy přišel ten můj okamžik a nebyl jsem schopen se už zvednout ani o milimetr. Jen jsem se na něm pohupoval dopředu a dozadu, svíral jeho penis i prsty v sobě, křečovitě se držel jeho nohou a moje steny připomínaly spíš fňukání, jak mě to doslova zkosilo…
Moje sperma dopadalo na jeho stehna, kde jsem je rozetřel, když jsem se o ty jeho pokrčené nohy opřel. Jediné, čeho bylo moje tělo schopno, byl třes, který jsem prostě nedokázal zastavit.
Rychle jsem oddechoval, nedokázal jsem zavřít ani pusu, a když jsem k němu otočil hlavu, zahlédl jsem známou postavu u dveří, jak se založenýma rukama na hrudi a opřený o futra, na nás hledí a nejspíš čeká, až skončíme…
Teď už mi bylo jedno, jestli tu polohu mám rád nebo ne. Povolil jsem tělo a dolehl na Valentina.
Stále jsem rychle oddechoval a uchechtával jsem se nad tím, jaké divadlo jsme teď Rudymu předvedli. Natočil jsem hlavu, zahrábnul prsty Tinovi do vlasů a hned si vyžádal polibek. Bez toho to prostě ukončit nehodlám…
Tino
Netrvalo dlouho a Angelo mě následoval.
Kdybych se neudělal před chvilkou, tak ve chvíli, kdy ho to zkosilo, začal mě v sobě nepravidelně svírat a cítil jsem, jak mi své sperma rozmazává po nohou, tak se nejspíš udělám teď.
Sténal jsem s ním, protože i mně to prodlužovalo ty příjemné okamžiky, a když se pak na mě svalil opětoval jsem mu polibek, jak nejvíc to šlo.
Vyndal jsem prsty z jeho zadečku a přesunul ruku na penis, abych ho mohl ještě protáhnout v puse, druhou rukou jsem ho hladil po hrudi, dráždil bradavky, okusoval mu krk a znovu a znovu si žádal jeho rty.
Přerušilo mě až zakašlání někde ode dveří, a když jsem pootočil hlavu a povedlo se mi zaostřit, spatřil jsem Rudyho, jak stojí mezi dveřma, s rukama založenýma na hrudi, opírá se o futra a usmívá se.
Chvilku jsem na něj nechápavě hleděl, než jsem zaprskal, přetočil se i s Angelem, takže jsem ho skoro slisoval pod sebou a celého ho zabalil do peřiny, že mu netrčel ani vlásek.
„Bavíš se dobře?“ zaprskal jsem na Rudyho, „jak dlouho už tu jsi?“
„Někdy od 'ukaž mi všechno, můj anděli',“ zachechtal se Rudy a já měl chuť po něm skočit. „Hele, klídek. Angela znám i poslepu, a na tvém holém zadku není nic, co bych už neviděl.“
Znovu jsem zabrblal, trochu se v Angelovi ještě pohnul, jako bych si to chtěl zapamatovat, a pak z něj vyjel a vyhrabal ho z peřiny, aby se mi tam ještě neudusil.
Angelo
Můj smích nad tím, co říkal Rudy, zadusila peřina, když mě do ní Valentino hned zamotal.
Ale jeho pár přírazů do mě jsem přivítal s lehkým povzdechnutím, protože mi to dělalo moc dobře.
A tak, když se potom Valentino zvedl a opustil mě, okomentoval jsem to nevrlým zavrčením.
„To jsi nemohl přijít o něco později?“ zašklebil jsem se na Rudyho. „Přinesl jsi mi nějaké oblečení?“
Vysoukal jsem se z pod peřiny, Valentina jsem převrátil na záda, a ještě na chvíli ho zalehl a políbil.
Klidně bych takhle zůstal na věky. Ale věděl jsem, že moc času nemáme.
„Tady to máš,“ přistála mi na hlavě hromádka oblečení a na zem dopadly moje boty. „Oblečte se, letíme k tobě. Nejlepší by bylo, kdybyste mohli zůstat tady. Ale musíš se ještě spojit s těma dvěma, ukončit nějaké věci, a pokud chceme, aby tenhle dům zůstal utajený, tak to nemůžeš udělat odsud. A taky si musíš nachystat věci, které si chceš vzít s sebou. A to nemluvím o oblečení, to už ti sbalil Michael. Aspoň teda část. Zbytek ti zařídím já a pošlu ti to, až se zabydlíš.“
Rudy vešel víc do ložnice, pleskl mě po zadku, abych se už konečně zvedl, a pak se sám usadil v křesle, a čekal.
„Venku mám hlídače, pro jistotu. A u tebe doma to teď opravdu bude nejjistější. Tam si na tebe nikdo netroufne. Vznášedlo má neprůhlednou kabinu, takže nikdo neuvidí ani Valentina ani tebe. A na tvém heliportu už mám taky své lidi, kteří všechno hlídají, aby se tam nikdo nedostal. Novináři dostali echo, že by ses měl nacházet v Dark Pearl, takže teď frčeli tam. A jak je známo, správce komplexu vás vždycky tajil, když jste chtěli, takže potrvá dost dlouho, než novináři pochopí, že je to falešná zpráva. Takže vypadněte už z té postele a oblíkejte se. Umyjete se a najíte u tebe doma.“
Povzdechl jsem si, zapřel se o ruce a nadzvedl se. Zadíval jsem se Valentinovi do očí, lehce jsem ho políbil na rty a na špičku nosu.
„Musíme se sbírat. Máš všechno, co sis chtěl odsud vzít?“
Ještě jednou jsem ho políbil, a pak už jsem se zvedl. Posbíral jsem své oblečení, usadil se na kraji postele a začal se oblékat, abychom mohli vyrazit co nejdříve.
Tino
Mrčel jsem ještě chvilku potom, co mě Angelo převrátil na záda a políbil.
Myslel jsem si, že Rudy aspoň odejde na to převlékání, ale on si sedl do křesla jako nějaký starosta a doslova nás pobízel očima ať si pohneme.
„No, já jsem hotov,“ pokrčil jsem rameny, když jsem si natáhl krátké kalhoty a trochu sykl, když rameno zabolelo. „Jo, za triko se omlouvám,“
Podal jsem mu to zničené, a pak se obrátil k Angelovi, abych mu pomohl s oblékáním.
Když jsem cítil jeho vůni, která po sexu ještě úplně neodezněla a cítil horkost jeho kůže pod prsty, během chvilky jsem na Rudyho zase zapomněl a věnoval se Angelovi.
Vrhl jsem se na jeho rty a krk, zároveň se mu u toho snažil natáhnout kalhoty, přičemž jsem se několikrát dotkl jeho klínu, a když si zapínal košili zlíbal jsem i jeho hruď.
Šeptal jsem mu do ucha, jak je krásný, jak je jen můj, jak je to můj anděl, a teprve až Rudyho zakašlání mě zase vrátilo na zem.
Povzdechl jsem si, naposledy Angela políbil, a pak se z něj zvedl, protože během všeho toho oblékání a muchlování jsem ho povalil zase na postel.
„Máte všechno?“ zeptal se Rudy a vstal z křesla.
Když jsme oba přikývli, ještě jsem ustlal postel a uklidil koupelnu, a pak už jsme vyšli na zahradu, kde měl Rudy maskované vznášedlo s tichým chodem, což vysvětlovalo, proč jsme ho neslyšeli ani přistávat, nasedli jsme, a ještě, než jsme vystoupali nahoru, zadíval jsem se na dům a Angela si přitáhl do náruče. Na tohle místo budu dlouho pamatovat. Tenhle dům byl svědkem mé největší lásky.
Angel
Tak to naše rychlé oblékání, zas tak rychlé nebylo. Divil jsem se, že po nás Rudy neskočil, ale i tak na sebe upozornil, když se zdálo, že se na to s Valentinem znovu vrhneme.
Rád jsem se nechal obírat, líbat, a já sám jsem ho na sebe přitáhl, jak nejpevněji jsem uměl. Prostě jsem se ho nemohl nabažit, byl jsem šťastný, že jsem s ním.
A všechny ty nervy, to napětí za poslední dny odezněly, a já se teď cítil o mnoho lépe. Nevím, jestli to bylo tím vydatným spánkem vedle Tina, nebo studenou sprchou, nebo ranním sexem. Ale opravdu mi teď bylo o hodně lépe, i když jsem věděl, že nějaké nervy budou, než odletíme. Ale měl jsem svou podporu, a tak jsem věděl, že to už zvládnu bez problémů.
Když jsme konečně vyrazili, ještě jsem se přes kabinu vznášedla podíval na ten dům. Kdo ví, jestli se tu ještě někdy ukážeme, ale ve vzpomínkách bude zaujímat první místo…
Netrvalo dlouho a my o něco později přistávali na mém soukromém heliportu. Už když jsme přilétali, jsem se podíval dolů, a opravdu tam nebyl ani jeden novinář. A tak jsem si oddychl, i když jsem věděl, že by si nedovolili narušit mé soukromí. Ale kdyby mě viděli přilétat, neodbytně by se dožadovali mé osoby a nějakých nových zpráv.
Na heliportu opravdu byli lidé, které jsem neznal. Ale podle jejich chování jsem pochopil, že patří k Rudymu. Ještě jsem ani pořádně nevystoupil, a už se k nám hnal Michael, aby se podíval, jestli jsem opravdu v pořádku.
Společně jsme potom sešli dolů, do mého bytu. Hned na první pohled bylo vidět, že je tu něco jinak. Nábytek a všechno ostatní, zůstalo tak, jak bylo. To jsem nechtěl stěhovat a bylo to zbytečné. Ale byly tu kufry a krabice, a věšáky s oblečením, které se nedalo poskládat. Na jednom z nich visely i pod průhledným obalem naše kostýmy.
„Zajdeme se umýt, a pak se najíme, co?“ otočil jsem se na Valentina.
Bylo kolem desáté, a já už dostával i hlad.
„Připravím snídani,“ zamířil Rudy rovnou do kuchyně.
Stáhl si své mírně šedivé vlasy do culíku, oblékl si zástěru a hned se pustil do vaření.
„Dovolil jsem si nachystat pro pána nějaké oblečení. Počítal jsem s tím, že nebude mít čas a možnost si tam dole něco sbalit. Tak jestli se neurazíte, pane Kellene,“ ozval se Michael a ukázal Valentinovi, aby šel za ním do mé ložnice spojené s šatnou, která v tuhle chvíli byla už poloprázdná.
Věděl jsem, že na Michaela je spoleh, a věděl jsem, že nebude Valentinovi kupovat nějaké extra hadry, spíš normálnější, aby se Tino necítil nepříjemně, protože nebyl zvyklý nosit takové věci, jako jsem měl já. Ale i já si na cestu nechal připravit co nejjednodušší oblečení, abych příliš nevzbuzoval pozornost.
Šel jsem za nimi do šatny, ale věděl jsem, že si budeme muset trochu pohnout. Věci ve své pracovně jsem si chtěl sbalit sám, a nebylo toho málo. Ale nic z toho, co jsem za tu dobu nashromáždil já nebo mí rodiče, jsem tady rozhodně nechtěl nechat. Vždycky je dobré mít něco v rukávu, i když tu už nebudu bydlet…
Tino
Jako, věděl jsem, že je Angelo bohatý. Že je to nejbohatší člověk, taky jsem bohaté okrádal, takže jsem věděl, v jakém žijí přepychu, ale když jsme vešli do Angelova bytu, i ti bohatí vedle něj vypadali jako chudáci.
Opět jsem viděl ten obrovský rozdíl mezi námi a opět se ptal sám sebe, čím jsem si Angela zasloužil.
Jeho šatna byla větší než celý dům na Rose Street, a když jsem viděl ty zabalené krabice a věšáky a všechno kolem, a to ještě nebylo sbaleno všechno, začínal jsem se obávat i toho, kam to všechno nacpeme.
Nebyl jsem zvyklý na luxus a přepych, a pochyboval jsem, že si někdy zvyknu, ale kvůli Angelovi se budu muset snažit. K němu to prostě patří, a pochybuji, že se přestěhujeme do nějaké chajdy uprostřed lesa.
Když mě Angelův sluha Michael dotáhl do šatny a vytáhl oblečení, které koupil pro mě, zamračil jsem se a chtěl zaprotestovat.
Podle nich bylo obyčejné, ale já bych si ho nemohl dovolit koupit ani ze dvou platů.
Chtěl jsem se ozvat, ale pohled na Angela mě zastavil.
Teď už nemůžu nosit jedno triko a jedny kalhoty. Chci, aby se za mě můj anděl nemusel stydět. A aspoň tohle pro to udělat můžu.
Nakonec jsem si oblékl tmavě modré džíny, černý rolák s krátkým rukávem z lehkého materiálu, dokonce mysleli i na boty a ty, co jsem měl na sobě letěly rovnou do koše. Minimálně pětkrát jsem poděkoval, až starý sluha kroutil hlavou.
Když jsme byli hotovi, Michael mě odvedl za Rudym, protože Angelo si balil věci ve své pracovně a já si nebyl jistý, jestli můžu vstoupit, a tak jsem šel raději pomoct s jídlem.
Angelo
Rychle jsem se osprchoval a oblékl do čistého, abychom se už nezdržovali. Čekalo mě hodně práce, a já po svém prohlášení vládě, chtěl okamžitě odletět, abych předešel nečekaným návštěvám a zdržování. A jeden nikdy neví…
Byl jsem nachystaný na to, že odletíme obchodní cestou. Ne podzemím. Tam jsem nechtěl ani náhodou, i když je to bokem od místa, kde teď vládne Desmond. Ale přesto nebudu riskovat.
Vrchem cestuje málokdo. A já měl zajištěno jedno velké nákladní vznášedlo, které přistane na baráku, hned se to naloží, a pak společně vyrazíme.
Teď jsem seděl v kanceláři, a rychle vyprazdňoval trezor, vybíral všechno z šuplíků, skříní, polic, abych tu nenechal jedinou zmínku o čemkoliv. Nezabralo to tolik místa, jako oblečení a šperky, ale přesto toho byly dvě velké krabice, zajištěné kódem, aby se do nich nikdo nedostal.
Jediné, co jsem nikdy neměl, byly zbraně.
Ale to mi nevadilo. Neměl jsem potřebu je používat.
Byl jsem už hotový a chtěl vyjít z pracovny, když se ozvalo zaklepání a Michaelův hlas.
„Omlouvám se, že ruším, pane Whitte,“ vešel dovnitř po mém vyzvání. „Ale rád bych se vás na něco zeptal. Promiňte, jestli vám to přijde drzé, ale… Co zamýšlíte se mnou?“
Mluvil nezvykle tiše, jako by se bál, a jeho hlas byl mírně roztřesený. Dokonce si mnul ruce, což normálně nedělá. Byl nervózní…
„Promiň, Michaeli. Úplně jsem zapomněl a beru všechno jako samozřejmost. Víš, rád bych, kdybys odešel s námi. Ale nemůžu tě do toho nutit. Pokud se rozhodneš zůstat, Rudy se o tebe postará, a tyhle byty stejně budou ještě potřebovat nějakou chvíli hlídat a udržovat, než se prodají. Ale ten prodej ještě nemám úplně rozhodnutý,“ během svých slov jsem k němu došel, a snad poprvé jsem ho chytil za jeho roztřesené ruce.
Udělal toho pro mne hodně. Zná mě tak dobře, jako mí rodiče nebo Rudy. Je součást mého života a vážně jsem ho začal brát jako samozřejmost.
„Nechám rozhodnutí na tobě, Michaeli,“ také jsem promluvil o něco tišeji. „Nechci tě do ničeho nutit, ale byl bych rád, kdyby ses rozhodl odjet se mnou.“
Chvíli bylo ticho, pak Michael moje ruce o něco víc stiskl, a k mému překvapení si mě přitáhl a objal.
„Bál jsem se, že mě už nebudete chtít. Rád, moc rád s vámi pojedu. Mám vás moc rád, pane Whitte a chyběl byste mi. Omluvte mou drzost, ale beru vás jako svého syna a vážně vás mám rád.“
Ještě jednou mě trochu víc stiskl, a pak mě pustil a rychle odstoupil.
„Omlouvám se za to,“ mírně sklonil hlavu.
„Překvapil jsi mě, ale… nezlobím se. Nemusíš se omlouvat. Jen… běž si sbalit věci, a co nepobereme dneska, to nám zajistí Rudy a pošle dodatečně. Stejně to bude ještě tak na dvakrát určitě.“
Snad jako na zavolanou se ozval domovní komunikátor se zprávou pro Michaela, že na velkém heliportu přistálo nákladní vznášedlo.
Rychle jsme vyšli z pracovny ven, a požádal Rudyho, aby své lidi přesunul tam, a Michael šel rychle svolat služebnictvo ze spodního patra, aby začali nosit věci na heliport.
„Kdyby bylo potřeba, budeme v kuchyni,“ ještě jsem oznámil Michaelovi, který přikývl a už organizoval vynášení věcí.
„Tak to nejnutnější mám sbaleno a mám hlad jako vlk,“ přitočil jsem se k Valentinovi, který něco právě kuchtil, a zvědavě jsem mu nahlédl přes ruku, co to tak hezky voní.
Tino
Nakonec to Rudy nechal na mě.
Pamatoval jsem si jeden recept, který mi dělávala máma, když sehnala potřebné suroviny. Rudy mi řekl kde, co je, a jak se co používá, a mohl jsem začít.
„Angelo tě miluje. Nikdy jsem ho neviděl tak šťastného. Je to hodný a chytrý kluk, ale má tendenci se do všeho vrhat po hlavě a občas jednat horkokrevně, což mu přináší problémy. Stejně jako u tebe. I když tady mu to vyšlo. Mám ho moc rád. Nikdy by mě nenapadlo, že zajde tak daleko, aby se odstěhoval, ale bude to pro něj možná lepší. Postarej se o něj. Takového jako on už nenajdeš. Přísahej, že nedovolíš, aby mu někdo ublížil. A slib, že mu neublížíš ani ty sám, protože jinak bych tě zabil,“ promluvil Rudy po chvíli, kdy jsem našel všechno potřebné.
Otočil jsem se k němu a zadíval se mu do očí.
„Angelo… nikdy by mě nenapadlo, že to takhle skončí. Nejspíš… nejspíš nás čeká ještě hodně práce, ale… nikdy mu neublížím. To raději sám zemřu. A nikdy nedovolím, aby mu někdo jen zkřivil vlásek. Nechci ho vidět plakat. Chci vidět jeho úsměv, protože andělé mají být šťastní.“
Rudy se na mě chvilku díval, než ke mně přišel a krátce, ale za to pevně mě objal.
Když odešel, vrátil jsem se k vaření, a už jsem měl skoro hotovo, když přišel Angelo.
„Říká se tomu lívance. Jí se to přelité čímkoliv a u tebe jsem našel ovoce. Aspoň tak to dělávala moje máma, když se jí podařilo sehnat suroviny. Doufám, že ti to bude chutnat, přišlo mi… že se tak aspoň s ní rozloučím,“ pokrčil jsem rameny a pousmál se.
Naložil jsem nám na talíře, stejně jako Michaelovi, Rudymu, a ještě zbylo i na ostatní, a než se naskládaly věci do vznášedla, už jsme měli snězeno.
Teď už jsme zbývali jen my. Starý sluha jel nakonec s námi, bylo vidět, že mu na Angelovi opravdu záleží, a já byl za to jen rád. Na život ve městě jsem nebyl zvyklý a budu se toho muset ještě hodně naučit. Když jsme se rozloučili s Rudym a Angelo se všemi, co chtěl, při nastupování do vznášedla jsem se na moment zarazil. Zadíval jsem se na město a pocítil, jak se mi rozbušilo srdce.
Tohle… tohle byl obrovský krok, a já jen doufal, že nedělám špatně. Ne, kvůli sobě, ale kvůli Angelovi.
Doufal jsem, že ho nezklamu, a že ho opravdu učiním šťastným, jak jsem slíbil.
Ani nevím, jak dlouho jsem tam tak stál, dokud na mě Angelo nezavolal.
Otočil jsem k němu hlavu a usmál se, než jsem se znovu vrátil pohledem na město.
„Sbohem… bratře…“ zamumlal jsem, a pak se vyhoupl nahoru do vznášedla, vstříc novému životu.
Angelo
Když jsme pojedli, a že mi to opravdu chutnalo, byl akorát tak čas, abychom se vydali na cestu.
Služebnictvo se sešlo na heliportu, kde jsem se s nimi rozloučil a řekl jim, že zatím zůstanou tady, dokud se byty neprodají, a pak jim Rudy pomůže najít novou práci, aby se nebáli.
Rudy, když mě objal, pronesl ještě něco o zamilovaných bláznech, ale šťastných, abych na sebe i na Valentina dával pozor, a hlavně i na Michaela, a taky že budeme v kontaktu. Nakonec mu zvlhly oči, a ještě víc mě sevřel v náruči.
„Máma by z tebe měla radost,“ políbil mě na čelo, a pak už mě pustil, abych mohl nastoupit.
Když nasedl i Valentino, už jsme skoro vzlétli, když najednou na heliport vyběhl Nelson a táhl za sebou Richieho.
„Angelo! Počkej! Angelo!“
Otevřel jsem kabinu, a ještě rychle vyběhl za nimi. Byli snad jediní z kamarádů, kteří mi budou chybět.
„Doslechli jsme se, že se chystáš odletět,“ špitnul Richie a úkosem pohlédl na Rudyho, který to nejspíš spískal.
„Proč? Máme tě rádi, nemůžeš zůstat? Prosím, Queen,“ zašeptal. „Budeš mi moc chybět.“
Dost jasně jsem slyšel, jak popotáhnul. Chytl jsem ho za bradu, aby se na mě podíval.
„Nemůžu tu zůstat. Stalo se hodně zlého, a já jsem z toho už unavený. A navíc…“ na moment jsem se otočil ke vznášedlu, odkud se na nás díval Valentino. „Nepřijali by ho. A já ho miluji, a chci s ním žít.“
„Nerozloučíš se s klukama?“ přistoupil Nelson blíž.
Pustil jsem RIchieho, otřel jsem mu slzy, a pak se otočil na Nelsona.
„Ne. Finny a Nigel mě chtěli znásilnit. Jasně, spal jsem s nimi, ale bylo jasné pravidlo, že vždy jen se souhlasem. A oni to porušili. A navíc… Nigel… On a jeho otec, i přesto, jak jsem je podporoval, postavili se proti mně. Včera mě chtěl Nigel unést a odvléct do podzemí povstalcům. Tohle mám od toho,“ ukázal jsem na své čelo. „Neměli byste jim věřit každé slovo.“
Ještě jsem jim odpověděl na pár otázek, ale pak už jsem se s nimi rozloučil, protože byl nejvyšší čas. Za chvíli se měla otevírat vzdušná obchodní cesta, a já to rozhodně nechtěl prošvihnout.
Nastoupil jsem do menšího vznášedla, které pilotoval Tino. Michael letěl s větším, ještě s jednou služebnou, která na svou žádost chtěla také odletět s námi a já souhlasil, protože se za ní Michael zaručil.
Zamával jsem všem na heliportu, ještě na kluky a Rudyho zavolal, že budeme v kontaktu, a za další dvě vteřiny jsme se vznesli k nebi.
Bylo to přesně načasované.
Ve chvíli, kdy jsme se blížili k otevřené bráně pro vzdušnou cestu, bylo něco malinko po třetí hodině.
Napojil jsem se přímo na zasedání vlády, a přesto, že něco projednávali, vstoupil jsem jim do toho.
„Nerad ruším vaše zasedání. I když jsem rád, že se snažíte vyřešit povstání podzemí. Ale musíte vědět, že já už vám s tím nepomůžu. Platby, které vám chybí už nikdy nedorazí. Od teď odmítám cokoliv přispívat tomuto městu. Postarejte se sami, a hlavně… Nevím, jaké informace máte od Frentmana, ale na vašem místě bych si dával pozor, aby lidé z podzemí jeden krásný den nevyběhli ven se zbraněmi. Bohužel, bezpečnostní složky, místo toho, aby vás chránily, a udělaly pořádek, jdou na ruku povstalcům v podzemí. Jak se tomu říká? Zrada? Velezrada? Netuším přesný výraz, ale bylo tu několik pokusů o můj únos a snaha mě předat povstalcům, i když já jsem byl ten, kdo jim zajišťoval živobytí, léky, výzkum léku na krysí nemoc. Pane předsedo, apeluji na vás, jako na schopného a poctivého politika, abyste opravdu dobře promyslel další kroky. Na svém soukromém kanále máte ode mne několik zpráv, podle který se můžete rozhodnout, co dál. Tohle město mě zklamalo, a proto jsem se rozhodl. Odcházím, a svůj majetek si beru s sebou. Přeji vám hodně štěstí při hledání nových rezerv a přispěvatelů.“
Jen co jsem domluvil, zaslechl jsem překvapený šum, a vykřikovat otázky. Ale já je už neposlouchal. Objal jsem Valentina jednou rukou, aby mohl pilotovat, a společně s ním jsem se zadíval před sebe.
Čekalo nás opravdové modré nebe. Čekalo nás přímořské město, Sea City, které je chráněno jen částečně zatahovací bariérou, a to jen kvůli náhlým změnám počasí, které by mohlo způsobit škody městu.
Těšil jsem se na náš nový život. Těšil jsem se, že už nebudu svázaný tím umělým městem plném pokrytců. Býval jsem jedním z nich. Ale teď jsem nový člověk.
Angelo Marshall…
A budu žít život po boku toho nejlepšího muže, Valentina Kellena.