Angelo
Usmál jsem se, když mě Valentino políbil na prsty a řekl, že by mi rád ukázal východ slunce.
Chtěl jsem to. Zajímalo mě, jestli ten skutečný východ slunce bude jiný než ten ve městě. Jak moc jiný by mohl být…
Na moment jsem se po jeho dalších slovech pootočil k východu z podzemí. Možná jsem měl strach, že někdo dostane stejný nápad jako Tino, a půjde sem, bude nás hledat tady venku. Ale netušil jsem, jak moc jsou lidé z podzemí odvážní a jak dobře ví o tom, jak to tady venku vypadá.
„A já ti děkuji, že jsi mě sem vzal,“ přivřel jsem na moment oči, když mě políbil na čelo.
A po jeho polibku jsem pocítil touhu se s ním milovat. Nebyla v tom ta živočišná nadrženost. Byla to prostě touha milovat se s ním tady venku.
Ale jsem umorousaný a zpocený, a nevím, jestli by mu to nevadilo.
Když se chtěl zvednout, rychle jsem ho popadl kolem krku a přitáhl si ho zpátky.
Zaútočil jsem na jeho rty a hned mu vecpal jazyk mezi zuby. Líbal jsem ho, jako by ty polibky venku pod tím pravým nebem měly novou příchuť. Ale… Zdálo se mi, jako by opravdu chutnaly jinak.
„Chtěl bych… chtěl bych se s tebou milovat,“ zašeptal jsem do jeho rtů, když jsme se přestali líbat. „Chtěl bych to tady a teď… Ale… nevím… jestli ti vadí, že jsem špinavý, jak jsem se válel po zemi, a zpocený… Nebudu se zlobit.“
Zadíval jsem se mu do očí a s napětím čekal na jeho odpověď.
Tino
Chtěl jsem se zvednout, a pak si lehnout vedle Angela, že se budeme spolu dívat na hvězdy, ale on mě najednou popadl kolem krku a stáhl mě dolů. Jen tak tak jsem se zapřel dlaní o deku, abych ho nezalehl, ale jeho polibek jsem přijal rád. Vážně tady venku chutnaly jinak. Nebo to bylo tím, že jsem si přiznal, co skutečně k Angelovi cítím?
Když mi do rtů zašeptal svou prosbu, srdce se mi rozbušilo jako šílené. Zadíval jsem se do jeho očí, které byly tak upřímné a krásné.
„Taky se chci s tebou milovat, můj anděli. A pro mě jsi pořád stejně krásný…" zašeptal jsem já do jeho rtů, a pak sjel na jeho krk a políbil ho na jeho místečko pod uchem. Zároveň se mé ruce rozeběhly po jeho těle a já sám se přesunul mezi jeho nohy.
Zvedl jsem se do kleku, začal rozepínat Angelovi knoflíčky od košile, a pak ji pomalu stáhl z jeho ramen dolů.
Pak jsem se znovu sklonil políbil ho na obě ramena, na bradu, věnoval mu letmý polibek na rty, a potom se sklonil k jeho bradavkám, které mě tolik lákaly.
Angelo
Měl jsem obavy, že vzhledem k tomu, jak jsme vypadali, tak Valentino odmítne.
Ale mě nevadí, že není čerstvě okoupaný, i když jsem celkem vybíravý.
A tak jsem překvapeně vydechl, a naprázdno polkl, když mi odpověděl, že chce taky.
Kolem žaludku jsem měl zvláštní pocit, takový třepotavý, mravenčení mi probíhalo tělem i po kůži, když mi začal svlékat košili a líbat mé tělo. A co teprve, když mě políbil pod uchem. To jsem se mohl doslova rozplynout blahem a slabě jsem zasténal.
Přesto, jak jsem se poddal jeho polibkům a dotekům, moje ruce také nezahálely. Pohladil jsem ho po tváři, po krku a ramenou. Dotýkal jsem se jeho hrudi i bradavek, které se hrdě tyčily a ukazovaly světu. A přes břicho jsem pak ruce posunul k jeho kalhotám, které jsem nedočkavě rozepl, a zasunul hned ruku dovnitř, abych mohl pohladit a otřít se o jeho krasavce.
Vydal jsem ze sebe táhlý povzdech a už o něco hlasitější zasténání, když mě Valentino dráždil a já se ho mohl přitom dotýkat.
Zatímco jsem se dlaní jedné ruky otíral o jeho penis a sem tam si pohrával s jeho pytlíkem, druhou ruku jsem pod tou látkou přesunul přes jeho bok na jeho pevný zadek.
Pohladil jsem ho tam, promnul a stiskl, a pak jsem už hrnul jeho kalhoty dolů, aby se na tom měsíčním světle ukázalo celé jeho tělo…
Bezděčně jsem i roztahoval nohy, i když tam se ještě Valentino nedostal. Ale v jedné chvíli, kdy ty vzrušivé vjemy byly silnější, když zkousnul moji bradavku až jsem nahlas zasténal, nohy jsem zvedl a omotal mu je kolem pasu. Nadzvedl jsem boky a svým rozkrokem se otřel o jeho odhalený klín.
Tino
Nevím, jak to Angelo dělal, ale sotva se mě dotknul, byl jsem jako v jiném světě.
S přivřenýma očima jsem přijímal jeho doteky, zatímco jsem si pohrával s jeho bradavkami a škádlil je. Chtěl jsem slyšet víc těch krásných zvuků, které ze sebe při našem milování vydával.
Ani já jsem se neudržel, když se na mě v jednu chvíli natiskl a svým klínem se otřel o ten můj.
Nalehl jsem na něj, aby můj rostoucí penis pocítil na svém bříšku, věnoval mu vášnivější polibek, a pak se přesunul na jeho krk.
„Ještě chvilku počkej… chci tě, ale musím si tě připravit…“ zachrčel jsem do jeho krku, na kterém jsem pak zanechal svou značku, než jsem se polibky sesunul dolů po jeho těle až ke kalhotám, které jsem hned rozepl, a pak i se spodkama a botama stáhl dolů a odhodil je bokem.
Znovu jsem se zvedl do kleku a chvilku si Angela ve svitu hvězd jen prohlížel a hladil ho dlaněmi po nohách nebo hrudi.
„Vážně jsi nádherný… jako anděl…“ zašeptal jsem a hned na to se klonil, abych si pohrál s jeho penisem, který na mé doteky velmi pozitivně reagoval.
Jazykem jsem obkroužil i jeho kuličky, než jsem jednu po druhé vtáhl do pusy a s mlasknutím vypustil, jazykem jsem přejel až k jeho dírce, kterou jsem napřed jen obkroužil, a pak si Angela podchytil pod zadečkem, trochu ho nadzvedl, abych měl lepší přístup, a už nic nebránilo tomu, abych se jako hladová šelma vrhl na jeho dírku a pořádně ho navlhčil.
Zároveň jsem do něj začal vnikat i prsty, abych podráždil jeho prostatu a roztáhl ho.
Ani moje druhá ruka nezahálela. Buď jsem prsty dráždil Angelovy bradavky, nebo masíroval jeho penis, či jen palcem přejížděl po žaludu a rozmazával prvotní kapky rozkoše.
Dával jsem si záležet. Nebylo to divoké jako naše první milovaní. Ale pomalé a smyslné dráždění.
Angelo
Nechci čekat, nechci, zaskučel jsem v duchu po Valentinových slovech. Ale přesto jsem ho nechal, aby pokračoval, a vzápětí jsem ležel na té dece zcela nahý, a se zkráceným vzrušeným dechem sledoval Valentina.
Sledoval jsem každý jeho pohyb, vnímal jsem každý jeho dotek a polibek, kterých jsem si užíval víc než dost.
Bylo to opravdu tentokrát jiné. Pomalé, dráždivé, svádivé… Vzrušující…
Nedokázal jsem se udržet v klidu a tichu, když se staral o mé tělo. Ani ve chvíli, kdy opečovával můj penis, váček i zadeček. Mohl jsem se projevit tak, jak jsem chtěl. Tak jak mě k tomu mé tělo pod Valentinovou péčí nutilo reagovat. Hlasitě, třesem, svými pohyby proti němu, kdy jsem jeho prsty chtěl pocítit v sobě hlouběji, a klidně bych to vykřičel na celý tenhle otevřený svět.
Tak dokonale mě rozpracoval a vydráždil, že jsem měl čím dál větší chuť mít v sobě něco jiného než prsty. Myslel jsem, že se zapojím, ale nedokázal jsem se chvíli ani pohnout, jen jsem se třásl a rukama svíral deku.
Ale přesto, když podráždil mou prostatu a vzápětí prsty skoro vysunul celé ven, posunul jsem jednu svou ruku dolů a zatlačil na jeho prsty, aby je strčil zpátky. Roztáhl jsem nohy do široka, zapřel se patami a nadzvedl zadeček. K jeho prstům jsem strčil i svůj, a pak i druhý…
Strašně moc jsem chtěl pocítit to plno, a ty pohyby, které mi dělaly tak dobře. Nutil jsem ho svými prsty pohybovat tak, jak jsem chtěl, roztahoval jsem je od sebe, a jen se proti nim ještě víc prohýbal a narážel na ně, jak moc dobře mi to dělalo…
„Valentino… prosím… chci tě… celého…“ zaskučel jsem, když v jednu chvíli projela mým tělem skoro palčivá touha po uvolnění.
Tino
Myslel jsem, že mě Angelo už nepřekvapí ničím, ale to jsem se spletl.
Tentokrát jsem to byl já, kdo hlasitě zasténal, když se proti mně propnul, zastrčil mé prsty víc do své dírky a přidal k nim ještě ty své.
Nechal jsem ho a jen ho přivřenýma očima sledoval. Ale po jeho slovech jsem to nevydržel ani já.
Vyndal jsem své i jeho prsty a ruce mu natáhl za jeho hlavu.
„Nechej je takhle… chci se dívat…“ zachraptěl jsem, a pak si stoupl, abych si sundal kalhoty i spodky a boty odkopl někam do tmy.
Byl vážně překrásný. Hruď se mu rychle zvedala, mírně se chvěl, jeho penis sebou občas cuknul a dírka se mu krásně stahovala, jako by nedočkavostí nad tím, co ji čeká.
Když jsem se dost vynadíval, znovu jsem si klekl, napasoval se mezi Angelovy nohy, které jsem si omotal kolem svého pasu, a pak se proti němu nastavil.
Dlaněmi jsem se zapřel vedle jeho hlavy a s pohledem upřeným do jeho očí jsem zatlačil.
Na jeden příraz jsem do něj vjel až po kořen, a už jen z toho nádherně těsného tepla, které mě obalilo, se mi zamotala hlava.
Dal jsem sobě a Angelovi ale jen pár vteřin, než jsem se narovnal, chytil ho za boky, mírně nadzvedl, abych mohl víc dráždit jeho hrbolek rozkoše, a pak začal přirážet.
Napřed pomalu, dlouhými tahy jsem z něj vyjížděl a zase do něj najížděl, než se mé tempo zrychlilo a přírazy se staly krátkými, ale o to důraznějšími.
Bral jsem si jeho zadeček, dorážel na něj, a když jsem dostal chuť, okusoval jsem jeho bradavky nebo krk, aby z toho měl ještě větší požitek.
Angelo
Svými prsty jsem naváděl Valentinovy, abych si ty nejlepší pocity užil ještě víc.
Byla to krása, a klidně bych je tam nechal.
Když mi pak Valentino chytl ruce a vytáhl mi je nad hlavou, zakňoural jsem, když jsem přišel o tu plnost. Dírka se mi nedočkavě stahovala, rychle jsem oddechoval, a dvakrát jsem se prohnul v zádech v náznaku, jak moc ho chci už v sobě.
Velmi rád jsem pak omotal nohy kolen Valentinova pasu. Sám jsem se nabízel, aby už do mě zasunul. A když to udělal, a já to čekal, přesto jsem se neubránil výkřiku, který se roznesl do ztracena.
Mám rád sex. Opravdu ho miluji. Ale začínám mít pocit, že to, co jsem zažil, než jsem potkal Valentina, ani sex vlastně nebyl.
Když do mě svou velikostí začal pomalu najíždět, cítil jsem každé otření tak intenzívně, a tak hluboko, že jsem z toho byl ještě víc vzrušený, než tomu bylo před chvilkou.
Stahoval jsem kolem jeho penisu, zarýval jsem nehty do jeho paží, když už jsem nedokázal držet ruce v klidu nad hlavou. Svýma nohama, omotanýma kolem jeho pasu, jsem se k němu přitahoval blíž, vycházel jsem mu vstříc, každému jeho přírazu.
Prožíval jsem to nejhezčí milování ve svém životě. Byl jsem z toho úplně pryč, mé tělo bylo plné těch nejkrásnějších pocitů a doprovázelo to mírným třesem. Na moment jsem si přitáhl Valentina pro polibek. A to bylo asi to poslední, co jsem vnímal se zdravým rozumem.
Ve chvíli, kdy jsem ucítil ten tlak, to, co předchází orgasmu, stáhl jsem jednu ruku dolů a chopil se svého penisu.
Přestal jsem vnímat všechno, kromě Valentina a toho, co jsem právě prožíval.
S hlasitými vzdechy a sténáním, jsem za neustálého tření své chlouby věnoval jednotlivé dávky svého sperma Valentinovu břichu i svému…
S třesem po celém těle, s přivřenýma očima ale za to ústy otevřenýma dokořán, jak jsem se snažil popadnout dech, jsem prožíval tu krásnou chvíli tohoto dne, který nezačal nejlépe, ale končí tím nejlepším možným způsobem.
Tino
Nechal jsem, ať mě Angelo škrábe, vycházel jsem mu při polibcích vstříc, stejně jako když se proti mně propínal a mé steny se za chvilku smísily s těmi jeho.
Znovu a znovu jsem nedokázal pochopit, že si tak nádherný kluk vybral zrovna mě.
Ještě víc jsem se na něj natiskl, když došel k vrcholu a já pocítil jeho vlhko na svém břiše.
Zapomněl jsem v ten moment i dýchat a nedokázal z něj spustit oči.
Políbil jsem Angela na bradu, zvedl se znovu do kleku, a s pohledem upřeným na jeho tvář jsem do posledních svých přírazů dal opravdu vše, až jsem se bál, že Angela odstěhuju do jeskyně.
Svůj pocit při uvolnění jsem zakřičel do ztichlé noci, na okamžik zvrátil hlavu, a mé nehty nejspíš zůstanou natrvalo zařízlé do Angelovy jemné pokožky, než jsem přepadl dolů a Angela zalehl.
Snažil jsem se svoji váhu trochu odlehčit, abych Angela nezarazil do písku, pořád mírně dorážel na jeho zadeček, okupoval jeho krk a v jednu chvíli strčil ruku mezi naše těla, abych mohl své prsty proplést s těmi Angelovými, a i já protáhnout jeho penis, i když ze sebe už vydal všechno.
Až po hodně dlouhé chvíli jsem konečně zvedl hlavu, vytáhl jsem naše ruce, slízal všechno, co na prstech ulpělo, a pak se Angelovi zadíval do očí.
„Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo… Nejspíš tebe jsem celou dobu hledal. Nemám nic, co bych ti dal, ale… půjdu s tebou klidně až na kraj světa. Nechci už bez tebe být ani vteřinu. Chci tě chránit, chci poslouchat tvůj smích, chci ti být ve všem oporou, chci s tebou promilovat celé noci. Nejspíš… nejspíš mi bude trvat, než si zvyknu na lidi kolem tebe, než začnu víc komunikovat, ale budu se snažit.“
Po svých slovech jsem se vpil do Angelových rtů a věnoval mu ten nejněžnější polibek, jakého jsem v tuhle chvíli byl schopen.
Angelo
I přesto, že jsem se stále nebyl schopen vzpamatovat z právě prožitého orgasmu, díval jsem se na Valentina, protože to byl úžasný pohled.
Jeho oči byly zastřené touhou a mírně potemněly, že skoro přecházely do modra. Jeho tvář vykazující známky vzrušení a následné spokojenosti byla tak krásná, že jsem zvedl ruku a pohladil ho po ní. Jeho výkřik jsem mu chtěl ukrást polibkem, ale nebyl jsem schopen se zvednout.
Jen jsem chytl jeho ruce a sevřel je, když mi zatnul nehty do kůže. Klidně je tam může nechat. Bylo mi to v tuhle chvíli úplně jedno.
„Vážně se mi to nezdá?“ usmál jsem se a znovu ho pohladil po tváři. „Vážně to není jen sen? Miluji tě, a klidně s tebou budu kdekoliv, když se mnou zůstaneš.“
Znovu a znovu jsme se líbali, tiskl jsem jeho tělo na své, a i když byl těžší a já se bořil do toho měkkého podkladu, nevadilo by mi to.
Zabořil jsem nos do jeho krku a nadechl se jeho vůně.
„Miluji tě, Valentino,“ zašeptal jsem. „Strašně moc, a chtěl bych opravdu s tebou zůstat.“
Ale přesto všechno mi už v hlavě běželo, co všechno budu muset udělat proto, abychom spolu opravdu zůstat mohli.
Tino
Až po chvilce jsem byl schopen se od Angela odtrhnout.
Ale odmítal jsem ho pustit, tak jsem si lehl na záda, jeho si posadil na sebe a znovu do něj ještě na chvilku najel.
Vzdychl jsem a přivřel oči, když mě obklopilo to úžasné teplo.
Pohladil jsem Angela po tváři a stáhl si ho dolů pro polibek.
„Vím, že to nebude jednoduché. A pokud to nepůjde, raději se tě vzdám, než abych ti způsobil potíže nebo problémy. Trochu se obávám toho, co přijde, ale teď na to nemysleme, ano? Teď jsme jen ty a já a tahle krásná noc,“ zašeptal jsem Angelovi do rtů a pro změnu se já nosem otřel o jeho krk, abych se nadechl té krásně smyslné vůně, které snad nikdy nebudu mít dost.
Nebyl jsem naivní hlupák, abych si myslel, že když vyjdeme ruku v ruce ven a řekneme, že se milujeme, všichni nám skočí kolem krku a natáhnou červený koberec.
Nejspíš skončím ve vězení za únos a zradu. Možná mi bude hrozit trest smrti, pokud Desmond vyzradil, že jsem Blue Fox. Začínal jsem mít pocit, že se na mě až příliš upnul.
Že se na mě stal závislým a jedná tak, jako někteří lidi v podzemí, co nikoho neměli.
Když tě nebudu mít já, nebude tě mít nikdo.
Přesto ve mně bylo pořád i to svědomí, co mi říkalo, že Desmond to prostě jen vidí jinak, měl bych mu odpustit, zůstat s ním, nebo mu dát aspoň šanci.
Mírně jsem si povzdechl a raději Angela znovu políbil, abych ty nepříjemné myšlenky vyhnal z hlavy.
Angelo
Nelíbilo se mi, co Valentino říkal. Já nechci, aby se mě vzdal. Chci s ním být a musí se to dát nějak zařídit. Nikde není psané, že když se v podzemí narodil, že tam taky musí nutně zůstat.
Začal jsem přemýšlet, jak to udělat. Opravdu to nějak musí jít.
To, že jsme každý odjinud a musí to tak zůstat, to jsou jen předsudky.
Ještě nedávno bych se tím vůbec nezabýval. Ohrnul bych nos nad kýmkoliv, kdo by přišel z podzemí a snažil se docílit života na povrchu.
Ale stačilo potkat Valentina a mé životní hodnoty se postupně mění. Valentino boří mé názory, jeden za druhým. A i když jeho bratra nenávidím, za to, co nám oběma provedl, přesto jsem myslel i na to, co říkal on.
Těžko by hromadně přivítali na povrchu ty z podzemí. A i kdyby s tím neměli problém po lidské stránce, tak potíže jsou jinde, což si zřejmě nikdo neuvědomuje. Anebo si to uvědomují, a proto se brání tomu, aby mohli žít nahoře.
Přemýšlel jsem nad tím vším, aniž bych Valentinovi odpověděl.
Jasně že se to nedá uspěchat, ale rozhodně nedopustím, abych o něho přišel, aby se mě musel vzdát.
„Je mi chladno,“ přikrčil jsem se víc do jeho náruče.
Tím, že jsme nebyli pod kopulí, teplota tady nebyla stejná jako uvnitř. A když jsem se podíval na nebe…
„Hvězdy se začínají ztrácet,“ sesunul jsem se vedle Valentina na deku a otočil se na záda, abych viděl na nebe. Přesto jsem se k Valentinovi tiskl bokem, abych cítil to jeho příjemné teplo.
„Jak se budeme vracet? Podzemím? Něco mě napadlo. Ale potřeboval bych k tomu tvůj komunikátor, o kterém jsi mluvil.“
Tino
Povzdechl jsem si, když se Angelo sesunul z mého klínu, lehl si vedle mě a zeptal se, jak se budeme vracet. Nevím proč, ale trochu mě to rozladilo.
Nechtěl jsem na to myslet. Do svítání zbývaly zhruba tři hodiny a já myslel, že aspoň ještě na ty tři hodiny hodíme všechno za hlavu.
Ano, ani já se neubránil občasným myšlenkám na to, co bude, ale…
Zvedl jsem se do sedu a natáhl se po batohu. Vyndal jsem láhev a podal ji Angelovi stejně jako jedno své čisté triko, které jsem stihl přibrat.
„Musím ho opravit,“ zabručel jsem a batoh odložil.
Nějak jsem najednou nevěděl, co říct nebo udělat. Bylo to všechno pro mě nové, a hlavně Angelo byl tak jiný než všichni ostatní.
Na chvilku jsem k němu otočil hlavu a zadíval se do jeho očí.
Nejspíš to nikdy nepochopím.
Čím jsem mohl Angela uchvátit.
Ze začátku to byl možná rozmar. I z mé strany šlo spíš o zvědavost a provokaci.
Ale…
Nikdy by mě nenapadlo, že se zamiluju do nejbohatšího kluka, kterého jsem vytáhl ze vznášedla.
A když jsem se tak na něj díval, uvědomil jsem si, že pro něj nejspíš nikdy nebudu mít dárek, kterého by byl hoden.
„Počkej tady,“ zabručel jsem po chvilce, strčil mu náramek do ruky, vstal a obul si boty.
Během další vteřiny jsem zmizel ve tmě.
Věděl jsem, že se Angelovi nemůže nic stát. Z podzemí nikdo nepřijde a v okolí nebylo nic nebezpečného.
Musel jsem kousek popoběhnout a doufal jsem, že se tu za těch pár let nic nezměnilo.
A naštěstí ne. Když jsem se prodral houštím k úpatí skály, uviděl jsem to, co jsem hledal.
S námahou jsem vyšplhal kousek nahoru a utrhl vzácný květ květiny, které se kdysi říkalo lilie.
Díky přírodním mutacím změnily květiny, které přežily, nejen svou velikost a barvu, ale i pěstování.
Pokud do čtyřiceti osmi hodin stonek lilie zasadí do půdy, vyroste Angelovi vzácná květina, stejně krásná jako on sám.
Rychle jsem sešplhal dolů a už poklusem se vracel zpátky.
„Nemám, co bych ti dal,“ začal jsem, sotva se mé kolena dotkly deky a já natáhl ruku s květinou směrem k Angelovi. „Ale… je krásná a vzácná jako jsi ty. Můžeš ji vyhodit, pokud se ti nelíbí, nebo si ji můžeš zasadit, aby ti připomínala tenhle den.“
Angelo
Udiveně jsem hleděl na to, jak Valentino mizí ve tmě. Mačkal jsem v ruce to triko a nevěděl jsem, co si mám myslet. Ve chvíli, kdy jsem promluvil o návratu, zdál se mi víc zasmušilý. Asi jsem něco pokazil.
Oblékl jsem si triko a znovu se usadil na dece. Skrčil jsem nohy, objal je rukama a opřel si o ně bradu. Díval jsem se do tmy a čekal, až se Valentino vrátí. Občas jsem se ohlédl k východu z podzemí se strachem, že někdo vyjde.
Vážně jsem se bál. V podzemí mi nebylo dobře, ale tady, kam jsem se těšil, jsem začínal pociťovat takový divný strach z neznáma. Zvlášť, když jsem tu zůstal sám.
Když jsem odněkud přede mnou zaslechl kroky, ještě víc jsem se skrčil ve strachu, kdo nebo co to bude. Oddychl jsem si, když se ze tmy vynořil Valentino.
V úžasu jsem hleděl na tu květinu, co mi podával. Byla opravdu krásná a já vážně netušil, že tady venku se může nacházet něco tak hezkého.
„Děkuji,“ vydechl jsem roztřeseně, jak velkou jsem měl z kytky radost. „Je nádherná, děkuji.“
Když jsem pohnul rukou, tak skrz závan se k mému nosu dostala u její vůně.
Přivoněl jsem si k ní a musel jsem přivřít oči, jak to byla nádherná vůně.
„Nemusíš si dělat starosti s tím, že nemáš, co bys mi dal. Nepotřebuji to. Ty sám jsi to nejlepší, co jsem za svůj život mohl mít,“ naklonil jsem se a políbil ho.
„Hele, nemusíš mi ten náramek dávat, můžeme s tím počkat,“ mírně jsem se oddálil a po očku jsem se na něho podíval. „Nebe bledne, bude za chvíli východ slunce?“
Tino
Jestli jsem to nejlepší, o tom jsem dost pochyboval, ale nahlas nic neřekl.
Přitáhl jsem si Angela do náruče, otočil ho, aby se zády opíral o mou hruď a své ruce jsem přesunul před něj dopředu.
Pohodlně jsem se usadil, vzal do ruky náramek, čelem se zapřel o jeho rameno a začal ho opravovat.
Doufal jsem, že to půjde. Napadlo mě, že by se Angelo mohl spojit s Rudym, který by mě možná jako jediný na místě nezabil.
Viděl jsem, jaký strach má Angelo ze stísněných prostor a nerad bych ho tahal zpátky přes podzemí, i kdybychom šli schůdnější cestou.
Zvedl jsem hlavu k nebi, když jsem si uvědomil, že jsem ještě neodpověděl na Angelovu otázku, a pak se sklonil a políbil ho na krk.
„Zhruba za tři hodiny by mělo vyjít slunce,“ povzdechl jsem si pod tíhou vědomí, že za tři hodiny bude po všem.
Angelo
Opřel jsem se o Valentina, v ruce přetáčel stonek květiny, a díval se, jak opravuje náramek.
Vážně se mi od něj nechtělo. Možná jsem už měl plné zuby toho všeho humbuku kolem mě, kdy se nemůžu nikam hnout, abych neměl za patami novináře. A přitom jsem vlastně doteď ani nevěděl, jestli je někdo můj opravdový přítel.
Možná bych se přikláněl k Richiemu a Nelsonovi, ale ti ostatní… Nikdo z nich.
Valentino byl opravdu zkušený. Měl by si nechat ty své prsty pozlatit. Nejen že s nimi umí úžasné věci, co se sexu týče, ale byl pečlivý i při opravě náramku. Neunikla mu jediná drobnost a byl schopen si pohrát i s maličkostmi.
Když byl hotový, vzal jsem ten náramek, a odložil ho bokem a vedle něj květinu. Natáhl jsem nohy, víc se o něj opřel, jeho ruce jsem omotal kolem svého těla, a zvedl jsem hlavu. Na chvíli jsem jen pozoroval jeho tvář, než jsem pohled stočil k nebi s očekáváním, kdy vyjde slunce.
Netušil jsem, kde bude vycházet, a jak to bude vypadat, ale už jsem se na to moc těšil.
Tino
Když se o mě Angelo pohodlně opřel chvilku jsem opětoval jeho pohled, jakmile se na mě zadíval, a pak jsem se stejně jako on zadíval na nebe.
Hladil jsem chvilku jeho ruce, kterými mě držel, než jsem jednu ruku posunul nahoru a prsty se začal probírat jeho vlasy. Měl je jemné, ale přesto husté a krásně voněly stejně jako on sám.
Znovu a znovu jsem si v duchu opakoval, jaké mám štěstí, že jsem ho vůbec potkal.
A že mě on už dávno neposlal někam hluboko pod zem.
Byl jsem zvědavý, jestli se nám někdy podaří spolu žít, aniž bysme se museli tajně scházet a ukrývat. A taky můj život jako Blue Fox skončí.
Když jsem na to pomyslel, pocítil jsem trochu lítost, že nebudu dál podporovat lidi z podzemí, ale kupodivu to nebylo nic, z čeho bych se musel hroutit.
Když jsem vedle sebe postavil Angela a všechny lidi z podzemí, nemusel jsem nad výběrem váhat ani vteřinu.
Když jsem si dost vyhrál, políbil jsem Angela na krk a svou ruku zase přesunul dolů.
„Než vyjde slunce,“ zašeptal jsem do jeho ucha a mírně zkousnul, „chtěl bych tě ještě ochutnat.“
Angelo
Jedna z výjimečných chvil, kdy jsem byl klidný a šťastný, i když situace nebyla moc příznivá.
Ale ten pocit klidu a štěstí mi pro teď opravdu nikdo nemůže vzít, tak moc dobře mi bylo ve Valentinově náruči.
Hladil jsem ho po ruce, a když mě políbil na krk, a hrál si s mými vlasy, přivřel jsem oči a spokojeně oddechoval.
Než vyjde slunce… Kdo ví kolik, času to ještě bude. Neumím to tady venku odhadnout.
Ale nabídka byla opravdu lákavá.
„Chceš mě ochutnat?“ zaklonil jsem znovu hlavu, abych na něho viděl.
Jednu ruku jsem mu zahákl kolem krku a přitáhl si ho pro polibek. Když jsem si dost vyhrál s jeho jazykem, když jsem ho přestal líbat, pustil jsem ho. Vymanil jsem se z jeho držení, postavil se a otočil k němu čelem.
Na moment jsem se znovu sklonil, opět mu věnoval malý polibek a pak jsem se narovnal.
„To byl jen dezert,“ usmál jsem se na něj.
Položil jsem ruce na svá stehna a pomalu je táhl nahoru, pod triko. Pohladil jsem se po břiše, a pak jsem začal triko vyhrnovat nahoru, až se ukázal můj klín a břicho. Po celou dobu jsem Valentina pozoroval, a několikrát si bezděčně olízl rty.
„Tady je hlavní dezert,“ přichytil jsem si triko, aby nesklouzlo dolů.
Tino
Ten polibek jsem přijal s velkou chutí a vůbec se mi ho nechtělo přerušovat.
Ale když se pak Angel vymanil z mého sevření a stoupl si naproti mně, jsem jen zabručel a sledoval pohyb jeho rukou, dokud mě nepřitáhly jeho oči.
Zapomněl jsem, jak provokativní dokáže být.
Stejně jako Angelo, i já si olízl rty, a pak položil své ruce na jeho stehna. Potáhl jsem je nahoru, a pak jednu ruku posunul na zadeček, který jsem pomačkal.
„Rozkroč se a pokrč trochu nohy,“ zachraptěl jsem s pohledem upřeným do jeho očí.
Když to udělal, nasměroval jsem své dva prsty proti jeho dírce, které neomylně vklouzly dovnitř a hned s nimi zahýbal, abych podráždil jeho hrbolek.
Zároveň s tím jsem pohltil jeho penis a já si užíval toho pocitu, když ve mně narostl.
Ke svým dvěma prstům jsem zanedlouho přidal i třetí, chvilku Angela trápil, chvilku zůstal bez pohybu a jen si užíval to těsné teplo, zatímco jsem penis protahoval v puse, občas ho podráždil zuby, nebo polaskal jen jeho žalud, než jsem ho vypustil a vrhl se na jeho kulky.
Užíval jsem si chvění jeho těla, steny, které se rozléhaly nočním tichem, a to mě nutilo dráždit Angela ještě víc.
Angelo
Nedočkavě jsem čekal, až se mě dotkne. Viděl jsem ten jeho chtivý pohled, i to, jak si olízl rty, jako by čekal opravdu nějakou laskominu.
Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jestli někomu moje sperma chutná. Ale tentokrát jsem si přál, aby ano.
Rozkročil jsem se a mírně pokrčil nohy, jak si přál. Sledoval jsem ho z pod přivřených víček, a v rukách svíral to triko čím dál víc. Možná v něm bude mít i díry, jak jsem do látky zatínal prsty.
Při jeho prvních prstech jsem začal rychle dýchat, a když mě začal dráždit a protahovat v puse, přidal jsem polohlasné steny. A když se pak do toho zabral víc, a do mého zadečku vklouznul i třetí prst, už jsem tichý rozhodně nebyl a měl jsem chuť ještě víc podřepnout a nasunout se na celou jeho ruku.
Věděl jsem, že tento postoj s přikrčenýma nohama dlouho nevydržím. Ale vůbec jsem si s tím nemusel dělat starosti.
Rychlostí blesku se blížil ten známý pocit, kdy se mi pytlík stáhnul skoro do ztracena, a ten příjemný tlak přesouvající se do penisu, který vzápětí ze sebe vytlačil první várky mého sperma.
Málem mi nohy povolily. Na poslední chvíli jsem si přidržel triko jednou rukou, druhou se zapřel o Valentinovo rameno, zvrátil jsem hlavu k nebi a vyslal do něj spoustu hlasitých vzdechů a stenů.
Třásl jsem se tím neskutečně skvělým pocitem vyvrcholení, a vážně měl co dělat, abych se udržel na nohách.
Jen tak, tak jsem se držel, abych mu nezahrábnul ruku do vlasů a nesevřel je v křeči, která jen velmi pomalu ustupovala.
„Val… Valenti… no…“ zavzdychal jsem ještě párkrát, než se moje napětí uvolnilo natolik, abych nepotřeboval jeho oporu.
Chytl jsem ho za vlasy, a potáhl ho, aby pustil můj penis, který už vydal důkaz mé spokojenosti.
Druhou rukou jsem zajel mezi nohy a trochu s nevolí ho donutil vytáhnout ze mě prsty.
Odstoupil jsem a otočil se k němu zády.
Doklekl jsem na roztřesené nohy, pevně se zapřel o ruce a nohy roztáhl od sebe co nejvíc.
„To je pro tebe…“
Věděl jsem, že se už neudělám za tak krátkou chvilku, ale strašně moc jsem chtěl mít jeho penis v sobě, chtěl jsem cítit jeho přírazy, protože i tohle samo o sobě mi dělalo moc dobře. Jen mu nastavit, a držet a čekat, až se on udělá… Do mě.
Tino
Spokojeně jsem zabručel, když jsem v puse ucítil Angelovu chuť.
Vážně byla vynikající a já se ji nemohl nabažit.
Tak jsem se do toho zažral, že jsem docela nevrle nesl, jakmile mě Angelo donutil zvednout hlavu, a dokonce ze sebe vyndal i mé prsty.
Chtěl jsem se zeptat, co je špatně, ale pak se jen díval na to, jak si přede mnou kleká, roztahuje nohy, vystrkuje na mě zadeček a vybízí mě dovnitř.
Jen jsem zasténal a okamžitě se na jeho zadeček vrhl, jako bych mu chtěl za tuhle nabídku poděkovat.
„Jsi...nádherný...“ zachrčel jsem, když jsem se vysunul nahoru podél páteře, kterou jsem zasypal polibky a na krku zanechal Angelovi značku.
A na nic jiného už nečekal. Po svých slovech jsem Angela nabral a že to šlo snadno, když byl pěkně roztažený, promazaný a já byl tvrdší než kámen.
Přichytil jsem si Angela za boky, aby se mi dobře přiráželo, a hned si začal brát jeho zadeček, až se pleskání rozléhalo široko daleko.
Ale i když se zrovna udělal, chtěl jsem, aby z toho taky ještě něco měl.
Sedl jsem si na paty a Angela si stáhl na svůj klín.
Nejen že díky dosedu jsem se dostal ještě hlouběji, ale mohl jsem tak snadněji okusovat jeho krk a zároveň jednou rukou začít zpracovávat jeho penis.
„Můj anděli…“ zachrčel jsem, když jsem přidal na důrazech přirážení a zrychlil tempo masírování.
Netrvalo dlouho a já ztuhnul v křeči, nehty druhé ruky zaryl Angelovi do boku a se zvrácenou hlavou dával najevo, jak úžasně mi je.
Angelo
Valentino využil moji nabídku bez váhání. Zaryl jsem prsty do deky, když do mě najel, a zpevnil jsem všechny svaly, abych zvládl jeho útok.
Bylo to tak živočišné, že jsem mu skoro nestíhal. Líbilo se mi to. Opravdu jsem si to užíval, každý jeho zásun, přivádělo mi to příjemné pocity, které se rozlévaly po těle, postupovaly od mého zadečku nahoru, do všech končetin s jemným mrazením v zádech.
Byla to krása…
Když si mě pak stáhl na klín, chytl jsem jeho ruku a zastavil ji.
„Ne… nechej to tak… líbí se mi to i bez toho…“ zvrátil jsem hlavu abych na něj viděl.
Bylo to právě ve chvíli, kdy to na Valentina přišlo. Nechal jsem ho, ať mi nehty vyryje do kůže třeba své jméno. Klidně bych si ho tam nechal napořád. A když ztuhnul, sám jsem se začal na něm pohybovat, aby byl jeho prožitek dokonalý.
Díval jsem se na něho, jak prožívá svou chvilku, a s těmi skvělými pocity, které mnou probíhaly, jsem si tuhle chvíli opravdu užíval naplno.
Tino
I přesto, že mě Angelo zastavil, nepustil jsem ho. Nemohl jsem.
Užíval jsem si jeho dosedů a pořád mírně pohyboval rukou.
Když ten největší nápor odezněl, otočil jsem Angela čelem k sobě a povalil ho na deku.
Zalehl jsem ho svým tělem, vyndal ruku a v okamžiku, kdy jsem se přisál na jeho rty jsem se začal mírně pohybovat, aby si to užil co nejdéle, když nechtěl, abych ho udělal.
Přesto mi to ale nedalo, po chvíli jsem se zvedl do kleku, vyjel jsem z něj a svým vlhkým penisem se otřel o ten jeho. Chytl jsem jednu Angelovu ruku, stáhl ji dolů a sevřel ve své.
„Spolu…“ zachraptěl jsem a začal se mírně pohybovat.
Možná už to pro Angela nebude tak intenzivní jako před chvilkou, ale chtěl jsem, aby byl plně uspokojený, a jak už jsem věděl z předchozích milování, tohle on dokáže.
Víc jsem naše penisy sevřel, aby Angelo pocítil každou žilku a na moment se sklonil, abych se vpil do jeho rtů a zadíval se mu do krásných očí.
Angelo
Nedal si říct. Nechtěl jsem to takhle, chtěl jsem si to užít bez dalšího orgasmu a jen se dívat na něj.
Ale přesto jsem mu to dovolil.
Valentino má nejspíš kouzelné ruce. Jakmile si mě chytil i s mou rukou, a já se zadíval do jeho očí, byl jsem v tom všem během pár vteřin docela ztracený.
A k tomu ten jeho sexy chraplavý hlas. Řekl jedno jediné slovo, a já se z toho málem roztekl jako nahřáté želé.
Zasténal jsem, můj dech se znovu zrychlil, a po každém dalším projetí našich penisů jsem tomu propadal čím dál víc.
Propnul jsem se, prohnul jsem se v zádech a doslova se zarazil do jeho i mé ruky, když to na mě přišlo. Pevně jsem ho druhou rukou chytil za předloktí a s hlasitými projevy už podruhé vydával ze sebe uspokojení.
Završil jsem to tím, že jsem omotal své nohy kolem jeho těla, a víc se přirazil na jeho klín, až jsem cítil jeho pytlík, jak se mi otíral o zadeček.
Trvalo chvíli, než jsem se uklidnil a povolil zatnuté svaly. Hrudník se mi stále nadzvedával pod rychlým oddechováním, a rty jsem si neustále vlhčil jazykem, dokud jsem nebyl schopný se přitáhnout do sedu, abych mohl Valentina políbit.
Tino
Opětoval jsem Angelovi polibek, dokud mi nedošel dech.
Víc jsem se na něj tiskl, když mě svíral mezi svýma nohama, několikrát ještě pohladil jeho penis, než jsem Angela znovu položil, a pak se sklonil, abych to všechno slízal.
„Promiň…“ promluvil jsem, když jsem se vytáhl zase nahoru, „Ale nemohl jsem si pomoct.“
Jakmile jsem byl Angela dost nabažený, když jsem ho ještě několikrát políbil a polaskal jeho tělo, zvedl jsem hlavu a usoudil, že je čas.
„Pojď, ukážu ti východ slunce,“ zvedl jsem Angela na nohy, a pak si ho vysadil na záda.
Ne, že by neuměl chodit, ale bude to rychlejší, a hlavně se nemusíme zdržovat s oblékáním.
Došel jsem k jeskyni, a pak se téměř neznatelnou cestičkou vydal nahoru.
Angelo byl lehký jako pírko, takže mi nedělalo problémy zdolat i menší překážky, a i když jsem se trochu zapotil, než jsem se dostal asi za dvacet minut až nahoru, rozhodně jsem nelitoval.
Ze skály byl větší rozhled a ovanul nás svěží větřík, i když Angelo nejspíš na tohle nebyl moc zvyklý.
Sedl jsem si proto na plochý kámen, otočil se směrem k východu a Angela si stáhl do náruče, zády k sobě, abych ho mohl zahřívat svým tělem.
„Tohle je můj druhý dárek pro tebe, můj anděli…“ zašeptal jsem do jeho ucha, políbil ho na rameno a za pár minut už jsme se dívali, jak noc pomalu mizí, rozhání ji světlo, v dálce se objevují červánky, a pak rudnoucí slunce, které vše prozářilo.
Angelo
Užíval jsem si Tinovy péče i potom, co jsem se udělal a hlavou mi problesklo, že všechno to trápení mi za tohle rozhodně stálo. Nikdy nebudu litovat, že jsem se tu s ním vydal. Nikdy. V tuhle chvíli jsem byl šťastný.
Ale ještě víc intenzivní pocit to byl, když jsem pak seděl v jeho náruči a díval se na nebe, jak se začíná barvit, jak pomalu vystupuje slunce na obzor. Musel jsem si i zaclonit oči, jak silné to bylo.
A ten pocit, který jsem při té kráse a s tím, že jsem to prožíval s Valentinem, měl, ten byl prostě dokonalý. K nezaplacení. Byl jsem v tuhle chvíli šťastnější než po ty dva dny na oslavách.
Cítil jsem se tady svobodně, a cítil jsem se i milován.
A já si uvědomil, že tohle jsem doposud ve svém životě nikdy neprožíval. Až teprve teď s Valentinem.
„Je to opravdu krása,“ vydechl jsem, když se slunce už ukázalo celé, nebe nabralo nádherně modrou barvu, kterou sem tam narušovaly bílé obláčky, které mizely do ztracena.
„Děkuji za krásný dárek. Miluji tě,“ přitiskl jsem se k němu a vyžádal si polibek.
Seděli jsme tak ještě dlouhou chvíli, než jsme se vydali nazpátek. Dole jsme se pak oblékli, Valentino mi předal náramek, a já se spojil s Rudym.
Jen co jsem se mu ozval jako Marshall, bylo mu jasné, odkud volám. Teda aspoň si to myslel.
„Víš, Rudy, ve svém životě jsem došel až na samotný konec. Viděl jsem pravý život a líbí se mi. Ale zastavil jsem se na poslední největší křižovatce mého života a nevím jak dál. Potřebuji pomoc. Potřebuji poradit…“
Věděl jsem, že Rudy pochopí, kde mě má hledat.
A než jsme se vydali zpátky do podzemí, já ještě objal Valentina a znovu mu polibkem poděkoval za krásné zážitky…
Tino
Zahřálo mě u srdce, když mi Angelo poděkoval a řekl, že mě miluje.
Pousmál jsem se, polibek mu opětoval, a i přesto, že se mi dole zase stáhl žaludek, když jsem balil a Angelo mluvil s Rudym, přesto jsem se rozhodl doufat, že náš vztah má nějakou budoucnost.
Chtěl jsem Angelovi ukázat ještě i jiné věci, chtěl jsem, aby mu ten úsměv zůstal, aby se usmívaly nejen jeho rty, ale i jeho oči.
Trochu mě zarazilo, a na moment jsem se i zastavil v balení věcí, když Angelo řekl, že stojí na křižovatce a neví jak dál, že potřebuje poradit.
Nejspíš to bylo obrazně myšleno, ale tušil jsem za tím i něco víc. Ale nezeptal jsem se. Až bude Angelo chtít, řekne mi o tom sám. Chytl jsem ho za ruku, ještě jednou políbil, a pak ho opatrně navedl zpátky do jeskyně.
Nešli jsme už tak rychle jako cestou sem, a ani bočními tunely, přesto jsem z Angela mírnou nervozitu cítil.
„Tady,“ zastavil jsem se asi po jednom kilometru chůze v obrovské jeskyni, kde by se pohodlně vlezly dvě dopravní vznášedla, a kterou ozařoval světélkující mech.
„Můj anděli, chci abys věděl-“ otočil jsem se k němu čelem, pohladil ho po tváři, ale uprostřed věty se napjal a rychle ho schoval za zády.
„Pořád ty skvělé instinkty,“ zaslechl jsem odněkud zepředu známý hlas.
„Desmonde?“
„O ano, můj malý bratříčku. Přišel jsem si pro tebe. Je čas jít domů.“
Když Desmond vystoupil ze stínu uviděl jsem za ním asi další tři siluety, ale to už se ke mně zleva i zprava hrnuli další.
Neměl jsem problém je odrazit a zároveň chránit Angela. Ale proti elektrošokům jsem nezmohl nic.
„Myslíš si, že bych se nepojistil? Ale no tak, Valentine. Nepodceňuješ mě trochu?“
Když ke mně Desmond došel a další dva jeho chlapi mě popadli za paži a vytáhli do kleku, můj první pohled patřil Angelovi.
„O něho se neboj. Necháme ho tady. Jeho pomoc je na cestě a nestojím o další problémy. Ale tebe si beru s sebou.“
„Proč?“ zachraptěl jsem.
„Proč?“ rozhodil rukama Desmond. „Protože tě miluju! A takový zasraný, rozmazlený spratek, jako je on si tě nezaslouží!“
Desmondův řev se rozlehl prostorem, stejně jako můj řev, když jsem se snažil po jeho slovech vytrhnout těm dvěma.
„Není to žádný rozmazlený spratek, Desmonde! Chovej se k němu s náležitou úctou! Já ho mi-“
Slova mi byla odebrána od úst, když jsem znovu dostal šok.
To poslední, co jsem viděl, než mě obestřela tma, bylo, jak jeden z těch Desmondových poskoků přivazuje Angela k jednomu krápníku, nejspíš proto, aby nás nemohl sledovat.
Angelo
Když jsme vešli dovnitř, pocítil jsem zase tu tíseň. Držel jsem se pevně Valentina, aby se mi nikde neztratil. Trochu jsem si oddechl, když jsme vešli do velkého prostoru jeskyně a já se už cítil o něco malinko lépe. Spíš se mi dařilo lépe dýchat.
Sem pro nás měl přijet Rudy.
Když se Valentino zastavil a promluvil na mě, chtěl jsem ho obejmout. Ale stačil jsem jen vyheknout, když mě prudce zastrčil za sebe a dělal mi štít.
Těch chlapů, co se tu objevilo, bylo několik. Stihl jsem uskočit, když se do nich Valentino pustil. Nechtěl jsem chytit ránu a taky jsem mu nechtěl zavazet.
Jenže to, co následovalo potom, bylo jako zlý sen. Mohl jsem se jen bezmocně dívat na to, jak mi Valentina odvádí pryč.
Kopal jsem kolem sebe, snažil jsem se vyškubnout, ale ten chlap mě nekompromisně utišil dobře mířenou ránou do obličeje. Visel jsem v jeho rukách jak hadrový panák, když mě dotáhl ke krápníku, mrsknul se mnou na zem a začal mě přivazovat.
Z očí mi tekly začaly téct slzy. Byl jsem z toho nešťastný, zoufalý, ale zároveň ve mně narůstal vztek s každou vteřinou. S každým jejich krokem, kterým se ode mne vzdalovali.
„Zabiju tě, Desmonde Kellene! Slyšíš!? Zabiju tě! Tady jsi skončil! Rozumíš, ty hajzle?! Skončil jsi!“
Mohl jsem řvát, jak jsem chtěl. Nikdo mi neodpovídal.
A když jsem osaměl, začal jsem křičet o pomoc až jsem z toho ochraptěl. Křičel jsem dlouho, panika ve mně narůstala čím dál víc. Třásl jsem se strachy, protože jsem tady zůstal úplně sám, v podzemí, nikdo o mně neví… A kdo ví, jestli Rudy správně pochopil, kde mě má hledat.