Tino
Překvapilo mě, jak dlouho trvalo, než ten úžasný pocit odezněl a já se aspoň částečně vrátil na zem.
Nešlo přehlédnout, že i Angelo je vzrušený na maximum a jeho pokožka doslova žhnula, když se na mě nalepil a nabídl mi své rty, které jsem si samozřejmě okamžitě vzal a částečně tak ochutnal zbytky sám sebe.
Byl jsem z něj úplně v háji, a tak jsem během polibku z něj doslova skoro strhal oblečení, jak moc jsem ho chtěl celého cítit.
Své rty jsem pak přesunul na jeho krk a hruď, potrápil jeho bradavky, dokud nebyly krásně tvrdé a netrčely do vzduchu, zároveň se o něj co nejvíce otíral svým penisem, aby věděl, že rozhodně hodlám pokračovat, a to před chvilkou mi nestačilo.
Když jsem rukama zabrousil na jeho kulatý dokonalý zadeček a prohnětl ho, matně jsem si vzpomněl na gelovou tyčinku. Nechtělo se mi však nikam odcházet, a tak jsem se zaměřil na polici nad vanou plnou nejrůznějších lahviček.
Stálo mě to sice skoro veškeré soustředění, ale nakonec jsem mezi nimi našel jednu, která by mohla dobře posloužit. Vzhledem k tomu, že byl Angelo, kým byl, nepochyboval jsem o kvalitě, a tak jsem po lahvičce sáhl a shodil přitom pár dalších, které se šplouchnutím spadly do vody.
Ale to už jsem si Angela vyhoupl na klín, jednou rukou si přidržel jeho zadeček, druhou otevřel lahvičku a skoro celý obsah vylil na svou ruku a na Angelovy půlky.
„Drž se mě… a věř mi…“ zašeptal jsem Angelovi do rtů, na které jsem se přilepil, a zároveň do jeho dírky, která byla touhle polohou krásně nastavená, zajel rovnou dvěma prsty.
Mimoděk mi došlo, že mám na sobě ještě pořád masku, ale to mě pramálo zajímalo.
To nejzajímavější jsem držel v ruce.
A když jsem dostatečně protáhl jeho dírku a okousal mu ladný krček, znovu jsem se vpil do jeho rtů, pevně ho oběma rukama chytl za boky, a pak ho na sebe na jeden příraz nasunul.
Angelo
Tak jsem se s tím natrápil, aby byl kostým dokonalý a já v něm vypadal dobře, a během pár vteřin ho Tino ze mě strhal.
Ale musel jsem uznat, že mě to vzrušilo ještě víc. Když se začal přehrabovat na poličce, v první chvíli mi to nedošlo. Ale pochopil jsem okamžitě, jakmile si mě zvedl nahoru.
Přitiskl jsem se na jeho rty, nejraději bych ho stále líbal. Zadíval jsem se do jeho očí, a na moment jsem ho jednou rukou pustil.
„Pan tajemný,“ usmál jsem se a stáhl jsem mu masku dolů a zahodil. „Takhle je to… lepší…“
Chytl jsem se ho znovu pevně kolem krku, hrudí se víc natiskl na jeho. Nahlas jsem zavzdychal, když se mé podrážděné bradavky otřely o ty jeho. Ještě víc jsem se k němu přitiskl, až ho můj penis musel tlačit do břicha, prohnul jsem se v zádech a víc vystrčil zadeček.
Nohy jsem měl omotané kolem jeho pasu, tak i moje půlky byly hezky od sebe roztažené. Zachvěl jsem se, když mi mezi ně stekl gel, a vzápětí vykřikl, když do mě strčil hned dva prsty.
Vklouzly dovnitř lehce, a já jeho krk sevřel ještě víc, když se dotkl mé prostaty, byť jen na malý moment. Nedočkavě jsem se třásl na to, až si mě vezme.
Věřil jsem mu. Znal jsem jeho neskutečnou sílu, a já byl i docela lehký. Nedělalo mi problém cítit se bezpečně, a přitom si užívat to, co mi teď dával.
Panenky se mi protočily nazad, když pak do mě najel. Na tohle jsem čekal. Na tu plnost, kterou jsem cítil snad všude. Můj vnitřek byl dokonale zaplněný, a já se několikrát trhaně nadechl a vydal jsem ze sebe chraplavé zasténání, když to mým tělem prohnalo ten nejskvělejší pocit.
„To… to… je… nádhera…“ zasténal jsem a vpil jsem se do jeho rtů.
Pevně jsem ho objal nejen rukama, ale i nohama, a tím, že jsem měl oporu, mohl jsem začít pohybovat zadečkem. Sice ne moc, ale to tření, když ze mě vyjel kousek, a vzápětí se ve mně schoval a narazil a otřel se o mou prostatu, kdy jsem se svým naběhlým penisem i bradavkami těsně otíral o jeho břicho a hruď, mě uvádělo do stavu naprosté blaženosti.
Tino
Ještě jsem se ani nestačil vzpamatovat z toho, když mě obalilo Angelovo těsné teplo, a on už začal vrtět zadečkem.
Zasténal jsem do jeho rtů a na moment zastavil jeho pohyby, abych se vzpamatoval.
„Je to… paráda… ale jen proto… že jsi to ty…“ zachraptěl jsem.
Po svých slovech jsem si ho pevně podržel za boky a začal přirážet.
Prvotní krátké a pomalé přírazy se stávaly tvrdšími a rychlejšími, svaly na pažích se mi napínaly námahou, ale nic z toho jsem nevnímal.
Sledoval jsem jen Angela a ani na moment z něj nespustil oči.
Když mi to situace dovolila, přitiskl jsem se mu na rty, ale moc dlouhý polibek z toho nebyl.
„Angie…“ zachrčel jsem, když to na mě zase začalo jít.
Kousek jsem popošel a tentokrát společně s hlubokým polibkem přirazil Angela na dveře a natlačil se do něj ještě víc, když jsem se předloktím opřel o dveře vedle jeho hlavy.
Pak jsem ho jednou rukou podchytil, když jsem cítil, jak mi vykluzuje a odtáhl se na délku jeho paží, když mě rukama pevně svíral kolem krku.
Horní polovinou zad byl stále opřený o dveře, takže jsme získali větší stabilitu a já mohl druhou rukou pevně sevřít jeho penis a začít ho protahovat.
„Udělej se… pro mě… můj anděli…“ zachrčel jsem začal rychleji přirážet a ve stejném tempu masírovat jeho chloubu.
Angelo
Vyhekl jsem, když jsem narazil zády na dveře. V první moment jsem se zalekl, a stáhl jsem se. Ale Tino mě tak chytil ještě pevněji a víc jsem se o ty dveře mohl zapřít.
Stejně jako u Rudyho, nebo na Rose Street, tohle byly staré domy a měly ještě klasické dveře, žádná technika. A tak jsem mohl zvednout ruce nad hlavu, zapátral jsem rukama a prsty jsem aspoň trochu zapřel o horní hranu dveří.
Mohl jsem se tak Tinovi ještě víc vystavit. Když do mě začal znovu najíždět, a jeho přírazy se stávaly prudší, tvrdší, už jsem nezvládal jen tak přijímat. Sám jsem mu vycházel aspoň menšími pohyby pánve vstříc.
A jestli jsem si myslel, že předtím to byla paráda, tak teď jsem doslova kňučel, kňoural, žadonil, jak skvělé to bylo a já se už chtěl tak strašně udělat. Opravdu mě to válcovalo, nedovolilo mi to pořádně se nadechnout. Cítil jsem to spalující horko, když na mě přicházel ten nejlepší pocit vyvrcholení.
Rád jsem splnil Tinovu prosbu, když mě začal protahovat v ruce, a přitom na mě zespodu dorážel.
Ale v tu chvíli, kdy to na mě přišlo, jsem myslel, že se neudržím. Mé hlasité steny musely být slyšet až do přízemí, i to pravidelné narážení o dveře. Třásl jsem se, prsty mi sjížděly po hraně dveří dolů, ale křečovitě jsem je zatnul, až jsem cítil, jak se nehty noří do toho měkkého dřeva.
„Pro… tebe… můj… Valen… tino…“ vyrážel jsem ze sebe, když se mé sperma vyvalilo a přes jeho ruku dopadalo na mé břicho.
Tino
Byl tak nádherný.
Vím, že mu to nejspíš říkal kde, kdo, a on to o sobě věděl, ale pro mě… pro mě byl nepřekonatelný.
Přivřenýma očima jsem ho sledoval, když se mi tak krásně vystavil, a i když jsem chtěl polaskat jeho hruď, nedokázal jsem od něj odtrhnout oči.
A co teprve, když to na něj přišlo.
„Ange-lo…“ zasténal jsem táhle, když jeho semeno dopadlo na mou ruku a vzápětí na jeho bříško.
Nehty mé druhé ruky měl nejspíš natrvalo vyryté ve svém boku a i přesto, že mě v sobě v záchvatu svého orgasmu pevně svíral, začal jsem přirážet ještě víc, protože mi chybělo opravdu už jen málo.
A když to přišlo i na mě, musel jsem zvrátit hlavu nazad a vyslat ke stropu pár hlasitých vzdechů, jak moc mě to smetlo.
Ani nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli, kdy jsem pořád mírně přirážel do Angelova zadečku, i když jsem ho už zcela naplnil a v ruce pořád protahoval jeho penis, i když mi už neměl co dát.
Až když jsem konečně mohl popadnout trochu dech, pustil jsem jeho penis a slízal z prstů jeho chuť. Přitiskl jsem si ho na sebe, a věnoval mu hluboký polibek, během kterého jsem nás odlepil ode dveří a pomalu přešel k té velké vaně.
Díky spodnímu vyhřívání byla voda pořád příjemně teplá, když jsem do ní vstoupil, a pak se i s Angelem na sobě posadil.
Přesunul jsem své rty na jeho krk, kde jsem mu zanechal další značku, než jsem se mu zadíval do očí a pousmál se.
Angelo
Moje orgasmická křeč nejspíš musela Tina ve mně úplně sevřít. Dírka se mi stahovala kolem jeho penisu a já měl z toho všeho ještě lepší pocit. Nedokázal jsem se už ani hnout, jen jsem kolem něj omotal pevněji nohy. Ale ani to mu nezabránilo, aby do mě dál přirážel, a začal mě plnit svou nadílkou.
Chtěl jsem ho pohladit, sáhnout si na něj, políbit jeho krk, když zaklonil hlavu. Ale jen jsem se držel, a prožíval to znovu s ním. Bylo mi tak skvěle, že bych tak nejspíš zůstal napořád. Ten pohled, a pohyby jeho ruky na mém penise, jen protahovaly ty příjemné pocity, které odeznívaly velmi pomalu, až jsem se divil.
Měl jsem strach se pustit dveří, abych nespadl, ale Valentino, když se trochu vzpamatoval, mě pevně chytil do náruče a já se na něho přitiskl, jak nejvíc jsem mohl.
Líbal jsem se s ním, dokud jsme se neusadili ve vaně. Voda příjemně hřála, a mé zmožené tělo to přivítalo s nadšením.
Trochu jsem se zavrtěl na Valentinově klíně, ale pak jsem ztuhnul uprostřed pohybu a fascinovaně jsem na něj zůstal hledět.
Jako bych tomu nevěřil, zvedl jsem ruku, pohladil jsem ho po tváři a pak prstem jeho plné rty, napuchlé od polibku.
„Jsi… tak krásný…“ vydechl jsem překvapeně. „Moc krásný úsměv…“
Vážně jsem se nemohl vynadívat. Nejraději bych před něj strčil zrcadlo, aby se viděl. Nedokázal jsem přestat prstem obkreslovat jeho rty, jak moc mě ten jeho nádherný úsměv uchvátil.
Ale nakonec jsem se stejně přiblížil a políbil ho.
Tino
Když se na mě Angelo zavrtěl, a pak najednou ztuhl, v první chvíli jsem se lekl, jestli jsem mu nějak neublížil.
Ale pak jsem jen nevěřícně zamrkal, když se dotkl mých rtů a řekl, že jsem krásný.
Kdybych to uměl, nejspíš se teď červenám rozpaky.
„Nejsem krásný…“ zabručel jsem místo toho, chytl jeho ruku a políbil ho na bříška prstů, „ale pro tebe se usměju rád.“
Vtiskl jsem mu drobný polibek na špičku nosu, a pak, i když s brbláním, jsem z něj vyjel a postavil ho před sebe.
Začal jsem pomalu omývat celé jeho tělo, samozřejmě jsem to doprovodil polibky, kam jsem dosáhl a nezapomněl ani v puse protáhnout jeho penis.
Když jsem se ve vodě postavil i já, přitiskl jsem si Angela prudce na sebe a sklonil k němu hlavu.
„Tvé oči… září jako pravé hvězdy…“ zašeptal jsem mu do rtů, ale místo polibku si ho vyhodil zase do klína a opatrně vylezl z vany.
Utíráním jsme se nezdržoval, stejně brzo uschneme a většina vody se vpije do povlečení.
Jako ten největší poklad jsem Angela položil na postel a na moment ho zalehl. Věnoval jsem jeden polibek hrudi, do místa, kde mu tlouklo srdce, a pak zvedl hlavu.
Jen jsem se na něj díval, prsty ho hladil po tvářích a trochu odlehčil váhu, abych ho nepřidusil.
Pořád jsem nedokázal pochopit, jak někdo jako Angelo mohl skončit zrovna se mnou.
Neměl jsem nic, co bych mu dal. Nic, co bych mu mohl nabídnout.
A přesto jsem už teď věděl, že až se zase budeme muset rozloučit, neuplyne den, kdy bych na něj nemyslel.
Angelo
Usmál jsem se, když řekl, že mé oči září jako pravé hvězdy.
„Slíbil jsi mi, že mi ukážeš pravé nebe,“ políbil jsem ho. „Není pro mne problém zajistit výjezd z města. Obchodníci cestují mezi městy, ale stává se občas, že se někdo z nich nevrátí. Ale oni cestují podzemím, tak nevím, co je za problém, že se někteří nevrátili. Ale s tebou bych se cítil bezpečně…“
Zasunul jsem ruku mezi nás a pohladil jeho klín. Jeho kůže v těch místech byla jemná a příjemná na dotek.
„Jsem moc rád, opravdu moc rád, že jsi přišel. Nikdy mi to nepřišlo, ale dneska, když jsi nešel… Víš, cítil jsem se tak nějak sám. Ještě nikdy se mi to nestalo. Nikdy jsem neměl problém se bavit, zabavit se. Ale dneska… Dneska to nějak nešlo.“
Znovu jsem ho políbil a pohladil po zádech. Díval jsem se mu do očí a jemně ho přitom škrábal. Určitě tam bude mít červené fleky…
Po chvilce jsem se oderval od polibku, otočil jsem hlavu a rozhlédl se po pokoji.
„Najíme se, ano? Mám docela hlad,“ přestal jsem ho škrábat a ukázal jsem ke stolu, který byl plný jídla a pití.
Valentino si mohl vybrat cokoliv, a já doufal, že aspoň něco mu bude chutnat.
Máme před sebou ještě půlku noci a skoro celý den, než budou oslavy pokračovat.
Když jsem si to uvědomil, došlo mi, že vlastně ani nevím, jestli se mnou Tino zůstane.
Jestli vůbec bude chtít se mnou jít na oslavu i druhý den. A taky jestli má něco kromě toho obleku, který teď je v koupelně celý zmačkaný. Teda, tohle by nebyl problém. Zaletěli bychom do města, něco bychom sehnali, ale…
Bude to chtít? Půjde se mnou?
Tino
Když Angelo přiznal, že je rád, že jsem přišel, protože beze mě se nudil, zahřálo mě to u srdce.
Políbil jsem ho na čelo a zvedl se, abych mohl přisunout stolek s jídlem blíž.
Polovinu věci jsem neznal, část jen od vidění, ale pravda byla, že jsem měl docela hlad, takže jsem tentokrát neodmítl, a abych se zbytečně dlouho nerozmýšlel, vzal jsem si to, co Angelo.
Vyzkoušel jsem toho několik, něco bylo dobré, u něčeho se mi zkřivily i palce u nohou, ale docela jsem se nakonec i najedl.
Když jsem oddělal stolek, bouchl jsem láhev vína, co tam stála a nalil sobě i Angelovi.
Znovu jsem si k němu přisedl na postel a přitáhl si ho blíž.
„Slíbil jsem ti to a hodlám to dodržet. Kdykoliv budeš chtít. I když možná bude lepší jít podzemím.
Cestu znám a chci tě vzít na jedno místo, které bych musel najít, pokud bysme jeli normální cestou."
Opravdu jsem to hodlal dodržet, protože Angelo si zasloužil vidět skutečné hvězdy i slunce.
Když jsem se na něj tak díval, nakonec jsem ho povalil na záda a trochu vína nalil na jeho hruď.
Sledoval jsem, jak stéká po jeho jemné kůži do pupíku. Sklonil jsem se, abych jazykem víno vylízal, a pak přejel po jeho hrudi a vzal si i zbytek, co na něm zůstal.
„Takhle chutná mnohem líp…" zašeptal jsem, a pak se sklonil a Angela políbil.
Když jsem se tak na něj díval, došlo mi, že v zápalu všeho toho vzrušení jsme se ani nedostali k tomu, co bude dál.
„Jestli chceš…" zvedl jsem se do sedu, odložil mou i Angelovu skleničku na stůl a vytáhl si ho na klín, „jestli chceš… rád bych s tebou strávil i zítřek… moc rád bych se tebou byl, Angelo…"
Angelo
Když jsme se pustili do jídla, mimoděk jsem si vzpomněl na mé první ochutnání těch hub, které mi pak nechutnaly. I Tino se u některých jídel zatvářil tak nějak divně, ale já se tomu jen usmál.
Když mi nalil víno na břicho, na moment jsem zatnul svaly, když to zastudilo. Ale když to slízával, trošku to lechtalo, ale bylo to vzrušivé… Mírně jsem se zachvěl, a zvedl jsem hlavu, abych na Tina dobře viděl. Pohladil jsem ho a prohrábl mu vlasy.
„Už se moc těším, až s tebou pojedu na výpravu,“ usmál jsem se při té představě.
Pohodlně jsem se pak usadil na jeho klíně a znovu si začal pohrávat s jeho vlasy. Líbilo se mi to. Měl jsem krásně černé, jemné a husté. Bylo příjemné je protahovat mezi prsty…
„Budu moc rád, když se mnou zítra půjdeš. Nemusíme tam být celou dobu. Ani tam nemusíme přijít na čas. Jen… mám strach, že ti možná nebude moc příjemný ten zájem, ten ruch okolo mě. Já jsem na to zvyklý, ale u tebe se toho bojím… Ale chtěl bych, abys mi splnil ještě jedno přání. Pokud tam zítra se mnou půjdeš, zaletíme ráno do města. Mám tam své lidi, kteří pro tebe vyberou nějaký kostým. A já bych ten svůj přizpůsobil tobě. Co říkáš? A o peníze se vůbec nestarej, zařídím to, a navíc mi někteří něco dluží, tak ti ho klidně udělají i zadarmo.“
Přitáhl jsem se k němu blíž a políbil ho. Zadíval jsem e do těch jeho krásných očí, přejel jsem prsty pod nimi, pak přes nos a zase po jeho rtech. Vážně byl moc krásný, když se usmíval.
„Opravdu bych byl moc rád, kdybys se mnou zůstal až do konce. Co nejdéle. Klidně tě pak i odvezu zpátky, abys neměl třeba problémy. Prostě s tebou chci být do poslední chvíle. Je mi s tebou moc dobře, víš?“
Tino
Přivřel jsem oči, když si Angelo začal hrát s mými vlasy.
Ani jsem netušil, že takhle obyčejné gesto může mít takový účinek.
Prsty jsem pohladil jeho rty, když se usmál a mě se na okamžik zatajil dech.
Ne já, ale on má krásný úsměv.
Po jeho slovech jsem si ale mírně povzdechl a stáhl jeho ruce dolů, abych se mohl soustředit.
Zadíval jsem se mu do očí a přemýšlel, jak mu odpovědět, aby to nedopadlo jako tehdy, když skoro odešel.
„Víš,“ promluvil jsem po chvíli, „nejsem zvyklý na to, něco od někoho dostávat. Vím, že pro tebe peníze nic neznamenají, ale… no, znám o lepších věcech, do kterých je investovat než do nějakých kostýmů…“
Aby se nezlobil, přitáhl jsem si ho do náruče a políbil na čelo.
„Promiň, nechci tě urazit, ale… na něco takového si musím zvyknout, ale...pokud je to tvé přání, tak ti ho splním. A půjdu s tebou… i když nezaručuju, že to zvládnu až do konce… chtěl bych být s tebou o samotě, co nejvíc. A pro dobro nás obou, bude lepší, když mě odvážet nebudeš. Zůstanu s tebou až do dalšího rána po oslavách, a pak půjdu. A už vím, proč moc nemluvím. Je to vyčerpávající…“
Odtáhl jsem od sebe Angela, a i přesto, že jsem měl trochu stažený žaludek, jestli mě po mé odpovědi nepošle do háje, zasmál jsem se, a pak se vrhl na jeho rty a povalil ho na postel, abych aspoň ještě na chvilku umlčel jeho případné námitky.
Angelo
Chtěl jsem namítnout, že mi vůbec nevadí, když ho odvezu. Že mi můžou být ostatní ukradení.
Ale umlčel mě… A tím nejlepším způsobem.
Do svítání už nebylo slyšet nic jiného než vzdychání, sténání a jen krátké věty pronesené v euforii z úžasného milování.
Opravdu jsem usnul těsně předtím, než vyšlo slunce. A možná bych spal až do odpoledne, ale vzbudil mě komunikátor, upozorňující na volání.
Otočil jsem hlavu a podíval se na Valentina. Pravidelně oddechoval, jeho tvář byla uvolněná a jednu ruku měl přehozenou přese mne. Byl krásný i teď, když spal. Tak krásný, že bych se na něj pořád jen díval, kdyby se znovu neozval komunikátor.
Opatrně jsem se vysunul z pod Tinovy ruky, a snažil se co nejrychleji vstát. Když se mi to na druhý pokus povedlo, odploužil jsem se bokem, abych přijal hovor.
„No, to je dost, kde jsi včera zmizel?“ ozval se hned Finny. „Co to bylo za chlapa? Nikdo ho nezná, odkud je? Kdo to je? Neříkej, že jsi s ním byl celou noc. Všichni se ptají, kdo to je…“
„Hele, to nemusí nikoho zajímat. Ale jestli chceš něco vědět, tak ano, byl jsem s ním celou noc, a ještě jsem. A vzbudil jsi mě. A to jako voláš jen kvůli tomu?“ odpověděl jsem naštvaně, protože bych opravdu rád ještě pospal.
„Ne, ale jdeme na snídani, tak jsme chtěli, jestli by ses k nám připojil. Jsme v domě na severní straně. Máme ho společně s Nigelem. Tak co ty na to? Přijď, posnídáme, pokecáme… To víš, jsme zvědaví, kdo nám unesl naši Queen.“
„Nepřijdu. Mám jiné plány. Takže se uvidíme až večer. Jo, a upozorňuji vás všechny. Ať už tam budu s kýmkoliv, vám do toho nic není a nechci slyšet nějaké narážky a kecy, jasný? Nejsem ničí majetek a já sám si rozhodnu, s kým budu.“
Připomněl jsem mu, že se mi nelíbilo, jak v noci Nigel zareagoval, a nechci, aby se to opakovalo. Začínají si na mě dělat až moc velký nárok, a to já prostě nesnesu. Nikdo mi nebude brát moji svobodu.
Když jsem domluvil, natáhl jsem na sebe župan, v koupelně jsem posbíral Valentinovy věci, a pak potichu vyšel z ložnice a zamířil do přízemí.
Michael i Brandon už byli vzhůru, tak jsem je požádal, aby nám nachystali snídani, a Michael ať ji pak donese nahoru. Ještě jsem mu podal Valentinovo oblečení, aby ho dal do pořádku, že pojedeme do města, tak ať to nemá tak zmačkané.
Vrátil jsem se nahoru do ložnice a rovnou jsem zatáhl zástěnu, aby nebylo vidět do postele, až Michael přinese snídani. Přitiskl jsem se k Tinovi a začal jsem ho líbat na krku, jemně ho okusovat, a po jeho nádherném těle jsem se pomalu sunul dolů, až jsem narazil na jeho krasavce, který byl víc vzhůru než jeho majitel. A netrvalo dlouho a já si od něj bral to nejlepší z celé snídaně…
Tino
Byla to nezapomenutelná noc.
I když jsem si to o těch předchozích myslel taky, téhle se nic nevyrovnalo.
V jednu chvíli mi na malý moment problesklo hlavou, jestli by Angelo se mnou byl, kdybychom neměli spolu tak úžasný sex, ale jakmile se na mě natiskl, hned jsem na všechny pochyby zapomněl.
Nejspíš díky tomu, že jsem toho za poslední dobu moc nenaspal, a i díky tomu koho jsem vedle sebe měl, se mi spalo opravdu dobře. Jen podvědomě jsem vnímal, když se Angelo zvedl z postele.
Co mě ale dokonale probudilo, byla jeho práce pusou, když se začal věnovat mému penisu.
Myslel jsem, že projdu tou matrací, jak úžasné to bylo, a já mu s chutí věnoval bohatou dávku své chuti.
A aby nezůstal o nic ochuzen, po chvíli jsem ho převrátil na záda a začal se tentokrát já věnovat jeho krasavci a krásné dírce.
Nepřestal jsem, ani když přišel sluha ze snídaní, stejně na nás nebylo vidět.
Přestal jsem až ve chvíli, kdy mi Angelo dal svou chuť a v uších mi znělo jeho krásné sténání.
„Dobré ráno,“ usmál jsem se a vytáhl se nahoru, abych ho mohl políbit.
Došlo mi, že za tu chvíli, co jsem s Angelem se usmívám víc než za celý svůj dosavadní život, ale jemu jsem svůj úsměv rád věnoval.
Po společné sprše, jsme si dali snídani, která byla opět bohatá a já zase vyzkoušel nejrůznější druhy jídla, i když vlastně podle hodin to byl spíš oběd než snídaně.
Během jídla i potom, co jsme popíjeli kávu a trávili, jsem nepromluvil ani slovo, jen si Angela prohlížel, myslel na něj a myslel na všechno, co nás doposud potkalo.
Angelo
Bylo to krásné ráno. Teda dopoledne… Myslím, že tak dobře mi ještě nebylo, jako dneska.
Na moment jsem ztuhnul, když jsem uslyšel zaklepání a pak Michaela, který přinesl snídani.
Ale on to jen připravil na stůl, a zase odešel, a Tino mi stejně ani nedovolil přemýšlet nad tím, že se za zástěnou něco děje.
Společná sprcha samozřejmě nesměla chybět. A náležitě jsem si ji užil. Mám vodu rád, ale po tomhle ji budu milovat ještě víc. Když jsme jedli pozdní snídani, myslel jsem, že se Tino víc rozpovídá. Ale vzpomněl jsem si na jeho slova, kdy říkal, že je pro něj mluvení docela vyčerpávající. A já ho do hovoru nechtěl nutit, i když jsem měl na jazyku spoustu otázek. A ty hlavní se týkaly jeho bratra a jejich vztahu. Ale možná jednou přijde čas, kdy mi o tom poví sám.
Měl jsem totiž pocit, že mezi nimi je něco víc než jen sourozenecký vztah.
Vadí mi to snad?
Ne, za předpokladu, že spolu něco mohli mít, ale byla to minulost.
Ano v případě, že to neskončilo, a Kellen si na něj stále bude dělat nárok a bude se ho snažit držet ode mne dál.
Žárlím snad?
Možná… Nejspíš… ano.
Proč vlastně žárlím?
Nevím…
A tak jsem při jídle raději mluvil o všem možném. Naznačil jsem, jak to bylo s mými rodiči, že Rudy a Michael jsou jediní muži, kterým bezmezně věřím a udělal bych pro ně cokoliv, stejně jako oni pro mne. Ale s tím, že to je asi tak vše. Nic mezi námi není…
Proč jsem chtěl, aby věděl, že ani jeden z nich není můj milenec?
Když se ozvalo znovu zaklepání, vešel Michael dovnitř a nesl Tinovi jeho věci, které byly, jako by je právě ušil krejčí. Jo, dneska už není problém dát něco takového do pořádku za pár minut…
„Pojedeme do města, ať Paolo připraví vznášedlo. A taky chci, abys zavolal mému nejlepšímu krejčímu, aby začal připravovat nějaké kostýmy tady pro pána.“
Michael přistoupil k Valentinovi, přeměřil si ho, a se slovy, že to zařídí, zase odešel.
„Snad ti to nevadí…“ kouknul jsem na Valentina.
Slíbil mi v noci, že se mnou půjde, ale najednou jsem dostal strach, že to odmítne a odejde.
Tino
Poslouchat Angela bylo jako poslouchat tu nejkrásnější hudbu.
A už jsem i konečně pochopil, kdo ten Rudy je. Tak proto s ním Angelo byl. Byl jsem rád, že někoho takového má. S Rudym jsem se viděl osobně jen jednou, ale zdál se mi jako férový chlap.
I když se Angelo rozpovídal, já nějak nenašel odvahu začít.
Spíše to bylo ve mně hluboko zakořeněné, nevykládat o sobě, ale kdyby se Angelo zeptal, asi bych mu odpověděl.
Navíc…
Můj život nebyl tak vzrušující a plný zážitků, jako ten Angelův.
Já mu toho vlastně ani moc nemohl říct. Teda kromě toho, že je Desmond můj milenec, ale...
Do toho se mi z nějakého důvodu nechtělo.
Bál jsem se snad, že už by mě Angelo nikdy nechtěl vidět a zhnusil bych se mu?
Překvapen svou vlastní myšlenkou jsem skoro nadskočil, když ke mně přistoupil starý sluha a začal mě měřit. Chtěl jsem se napřed ohradit, ale pak mi došlo, a vzápětí mi to Angelo i potvrdil svými slovy, že jsem mu slíbil návštěvu krejčího kvůli oslavě.
Na chvilku jsem zaváhal, teď když jsem měl víc jasnou hlavu, mi to nepřipadalo jako dobrý nápad, ale nakonec jsem zavrtěl hlavou.
„Samozřejmě, že půjdu… slíbil jsem ti to…“ přistoupil jsem k Angelovi a vtiskl mu jemný polibek na čelo.
Během další hodiny jsme oba oblečení, já opět s maskou na obličeji, zamířili ke vznášedlu.
Angelo
Oddychl jsem si, když mi Valentino potvrdil, že se mnou půjde. Nenutil bych ho, kdyby odmítl, ale byl bych zklamaný. Mrzelo by mě to…
Když si nasadil znovu masku, na moment jsem ho objal, a políbil.
„Jsi můj pan tajemný… Moc ti to sluší a já tak po tobě toužím ještě víc,“ zašeptal jsem mu do ucha, když jsem si ho k sobě stáhl níž, abych na něj vůbec dosáhl.
Trochu jsem měl obavy, když jsme vycházeli ven. Šel s námi Michael, už kvůli tomu, aby nám pomohl s věcmi, a taky aby hlídal, aby se k nám nedostal nikdo nepovolaný až moc blízko.
Vznášedlo bylo přistavené kousek před domem, a já se obával toho, že po včerejšku můžou být venku zvědavci a novináři. Ale Michael zase odvedl kus dobré práce. Donutil správce komplexu, aby ohraničil dost velký prostor kolem domu, aby se k nám nikdo nedostal. Bylo to zabezpečené hlídacími senzory, a jen já, Paolo, sluhové a maximálně ochranka, jsme měli přístup do tohoto prostoru.
Aby to nedělalo problémy Valentinovi, Michael naťukal do jeho náramku kód, opravňující ho ke vstupu do tohoto prostoru.
Ale i přesto jsem viděl, jak za hranicí vymezeného prostoru postávají senzace chtiví novináři, a ve snaze zachytit aspoň nějaký snímek. Jenže měli smůlu. Byli jsme dost daleko a Valentino měl masku. Ale i tak jsme rychle přešli ke vznášedlu a nastoupili.
Výhoda byla, že jakmile jsem se hnul z místa, nikdo z těch otravných novinářů mě nesměl sledovat.
To bylo ustanovené zákonem, a pokud by to někdo z nich porušil, okamžitě by přišel o licenci a šel by makat do podzemí. Chránilo se tím tak nejen mé, ale i ostatních soukromí.
Když jsme pak později přistávali na heliportu jedné z budov ve městě, ještě jsem Valentinovi stiskl ruku a políbil ho.
„Nechci tě do ničeho nutit. Pokud se ti nic nebude líbit, řekni mi. Nebudu se zlobit, ano?“
Pak už jsme mohli vystoupit, a výtahem jsme sjeli do patra, které celé obýval můj nejlepší krejčí.
Pono byl zvláštní postavička. Kolikrát jsem si říkal, jestli je to ženská nebo chlap. Někdy vypadal tak, a jindy zase jinak. Málokdy jsem ho viděl v něčem jiném než v jeho typicky barevném oblečení. Když se na něho člověk podíval, byla to neskutečně chaotická hra barev, až se z toho točila hlava. Ale i přesto, že vypadal, jako by na něho někdo vylil snad všechny barvy, které existují, byl ten nejlepší.
Hned nás přivítal u výtahu a už nás hned také vedl do svého prostorného ateliéru. A jakmile začal mluvit, nevěděl, kdy přestat.
Když jsme vešli dovnitř, hned nám nabídl občerstvení, skleničku dobrého vína, a sotva jsem se usadil na pohodlném sofa, on se hned vrhnul na Valentina, aby se ujistil, že ty míry, co mu Michael poslal, jsou správné, a to co stihl už zatím připravit, nebude pánovi velké…
Tino
Byl jsem rád, že se cesta ke krejčímu odešla bez problémů, i když jsem se za celou dobu nějak nedokázal uvolnit.
Ale i když Angelo řekl, že se nebude zlobit, když odmítnu, a, že jsem uvnitř sebe věděl, že na takové věci nejsem a nikdy nebudu a rozhodně nestojím o to se nikde ukazovat, přesto všechno jsem to chtěl pro Angela udělat.
Nechal jsem se znovu změřit tím človíčkem, který mi dosahoval sotva do půli hrudi a zářil tak, až jsem musel přivřít oči, jak se mi ze směsi barev zatočila hlava.
Někde uprostřed jeho žvanění jsem ho i přestal poslouchat, ale i tak jsem z něj cítil upřímnou radost a chuť dělat svou práci.
Nebyl to typický znuděný povrchňan, a možná i díky tomu jsem se od něj nechal ochmatat, i když nevím, co to mělo společného s kostýmem. Nejspíš se chtěl ujistit, jestli nemám někde vycpávky.
Masku jsem si samozřejmě nechal, i když jsem se později musel svléknout, abych si vyzkoušel připravený kostým a dostal přitom trochu strach, že se ten chlapík poslintá.
Ale ještě jsem si ani nestačil nasunout nohavici, když mě zarazil.
„Ne, ne, ne, nepřijatelné. Naprosto,“ stoupl si přede mně se založenýma rukama na hrudi a díval se střídavě na mě a na Angela, „Pono dostal nápad!“
Praštil se do čela dlaní, a pak odběhl, že jsem nestačil ani mrknout.
S povzdechem jsem odložil kalhoty a vedle Angela, kterého jsem si na moment přitáhl k sobě, jsem zůstal stát jen ve spodkách.
„Mám to! Pono je šťastný! Vy dva jste jako noc a den! Krása! Krása!“ vykřikoval vzrušeně až mu přeskakoval hlas a já jen s pozdviženým obočím sledoval, jak pobíhá kolem nás, nakukuje do velké krabice, kterou si přitáhl a vytahuje z ní nejrůznější věci.
Angelo
Jo, přesně takový Pono je, usmál jsem se v duchu, když jsem viděl, jak mu Valentino nestíhá.
Byl jsem na něho zvyklý, ale ten, kdo Pona nezná, musí z něj být pěkně utahaný.
A hlavně… Měl svou práci rád a byl v ní opravdu nejlepší. A taky jsem věděl, že cokoliv pro mne ušije, nikdy se nenajde žádná kopie. Nikdo si to nedovolil. Pono měl mezi návrháři a krejčími hlavní slovo, a kdyby se někdo jen pokusil ho zkopírovat, se zlou by se potázal a už by si ani neškrtnul.
Další výhoda byla jeho cena. Ne, každý si mohl dovolit si u něj nechat něco ušít.
A poslední důležitá věc… Nikdy, opravdu nikdy, nic nevyzradil. I kdybych měl nějaké zvláštní choutky, nebo sem přišel třeba s nějakou zrůdou, nikdy by se to nikdo od něho nedozvěděl.
Tak moc si vážil toho, že má takové privilegium šít pro ty nejbohatší a nejlepší lidi tohoto města.
Musel jsem se smát, když pobíhal kolem Valentina, přeměřoval ho, ohmatával a se svým brebentěním přemýšlel, co mu dát za kostým.
Tino si jeden už skoro oblékal, když ho najednou Pono zarazil a odběhl.
A potom, když se vrátil zpátky s krabicemi, s kterými mu musel pomoct Michael, byl jsem tak zvědavý, že jsem došel k němu a hned nahlížel pod jeho ruce.
Už jen to, co jsem viděl, mi málem vyrazilo dech. Byla to prostě nádhera a já si to hned uměl představit. S úsměvem jsem se podíval na Valentina.
„Jdeme si to zkusit…“ přikývl jsem.
„Pán si obleče tohle, Michael mu pomůže. Ty, Queen, zahoď všechno, co ti Pono na dnešek připravil, a vezmeš si tohle,“ chytl mě za ruku a dotáhl do vedlejší místnosti. „A nenakukovat, nebo se Pono bude zlobit!“
„Neboj, hned jsem zpátky,“ omluvně jsem se otočil na Valentina, ale to už se za mnou zavíraly dveře.
Během pár vteřin jsem byl nahý, a Pono mě oblíkal do toho nejhezčího kostýmu, který jsem kdy viděl.
Bílá róba, s dlouhou sukní až na zem, krásné doplňky, bílá maska…
„Žádná modrá, žádné safíry, Queen si obleče tohle…“ pobíhal kolem mne Pono a upravoval mi kostým, aby mi dobře seděl. „Skoro ženská, ale Queen je nádherná…“
Když jsem byl hotový, což zabralo trochu času, Pono trochu odstoupil a pořádně si mě prohlédl.
Divoce kýval hlavou, jak byl spokojený, až se mu jeho ozdoby ve vlasech skoro rozletěly a on si je pak s brbláním upravoval zpátky.
„Počkej tu,“ ukázal prstem na zem, abych se nehnul z místa.
Vyběhl zpátky do vedlejší místnosti, kde byl Valentino. Za další vteřinu jsem slyšel jeho obdivné vzdychání a nadšené výkřiky, jak moc je Pono spokojený a šťastný. A pak se otevřely dveře.
„Queen, tvůj ctitel tě čeká!“ ukázal se Pono a pokynul mi, abych šel za nimi.
Trochu jsem se obával, jak Tino zareaguje, ale když jsem vešel dovnitř, na své obavy jsem zcela zapomněl. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou a jen na Valentina hleděl neschopen dalšího slova.
Byl… Byl dokonalý. Byl nádherný…
Tino
Nestačil jsem ani zaprotestovat a krejčí už odtahoval Angela někde bokem a Angelův sluha se ke mně blížil s kopou oblečení, které dostal.
Bylo to pro mě trochu nepříjemné, protože jsem nebyl zvyklý, aby mi někdo pomáhal při oblékání, ale starý sluha to naštěstí nevzal jako urážku.
Trochu jsem se obával toho, co to bude za kostým, ale nakonec jsem byl příjemně překvapen, že to nebylo nic moc okázalého, ale docela v normě.
Černé kalhoty z látky příjemné na dotek, lehké a vzdušné, černý rolák ze stejného materiálu, vestička se stříbrnými knoflíky a lehký kabát po kotníky s vyšívanými stříbrnými ornamenty, trojitým límcem a nařasenými rukávy u zápěstí. Černá maska s ornamenty připomínající korunu, pak byla tím posledním doplňkem.
Zrovna jsem si ji uvazoval a tu starou položil ke svým věcem, když přiběhl krejčí, začal mě obíhat a vzdychat u toho, až jsem měl chuť ho něčím praštit.
Veškeré mé nekalé myšlenky ale přerušil příchod Angela a pro mě rázem zmizel celý svět.
Bílý vršek s mírným stojáčkem, dlouhým rukávem a zlatým vyšíváním a ozdoby, končící těsně nad pupíkem a odhalující tak dokonalé bříško, nařasená dlouhá sukně s rozparkem vepředu dosahující do půli stehen se zlatým vyšíváním a bílá maska s ptačími pery a síťkou podtrhovala celou tu krásu a já málem i zapomněl dýchat, jak nádherný byl.
„Nejsi královna…“ vydechl jsem a přešel až k Angelovi, „jsi můj nejkrásnější anděl.“
Po těch slovech, nehledě na přítomnost sluhy a krejčího, jsem Angela na sebe natiskl a dlouze políbil.
Angelo
Nemohl jsem se na Valentina vynadívat. Málem jsem odkopnul i Pona, který pobíhal kolem nás a pořád nadšeně vykřikoval, jak je to dokonalé.
A když pak řekl Valentino ta slova a přitáhl si mně pro polibek, tiše jsem vydechnul a víc se na něho přitiskl.
Právě jsem zažíval pocit, který jsem nedokázal pojmenovat.
Jako bych byl v jiném světě, a kdyby mě Tino nedržel, nejspíš bych skončil na zemi, jak se mi z toho zatočilo v hlavě a podlomily se mi kolena.
„Nemačkat! Nemačkat! Pono se bude zlobit!“ pobíhal kolem nás Pono a snažil se nás odtrhnout.
Povedlo se mu to až na několikátý pokus, a jakmile mě Tino pustil, hned nás oba chytil a dotáhl před veliké zrcadlo.
Stál jsem vedle Tina a díval se na náš odraz v zrcadle.
Pono měl pravdu. Byla to prostě nádhera a my k sobě perfektně pasovali. Byli jsme opravdu jako den a noc. Valentino byl jako král. Můj král…
Myslím, že jsem se do něho zamiloval…
V tu chvíli, kdy jsem na to pomyslel, mě polilo horko. Tváře mi zčervenaly, a na to, jak se nikdy s ničím nepárám, tak v ten moment jsem sklopil pohled k zemi a nervózně si promnul ruce.
„Nesvlíkat!“ okřikl mě Pono, když viděl, jak jsem zatahal za sukni.
Možná si myslel, že to chci sundat, ale já jen nevěděl, co s rukama.
„Nechat na sobě! Zůstanete tady, a pak pojedete rovnou na oslavu! Budete hvězdy večera!“
Pono vypadal, jako by dostal ten nejhezčí dárek ve svém životě.
„Jste opravdu nádherní,“ ozval se dokonce už i Michael.
Otočili jsme se k nim, a v tu chvíli nás oslnil blesk.
„Pono chce obrázek,“ vysvětlil, ale za moment k nám došel a každému z nás taky dal jeden.
Ten svůj si se vzdycháním založil do složky s mým jménem.
V dnešní době se fotografie dělaly výjimečně. Ale Pono byl v tomhle jiný. Když jsem dostal do ruky fotografii, hned jsem věděl, že to bude můj nejcennější poklad. Prohlédl jsem si ho, a pak jsem ho dal Michaelovi, aby ho uschoval.
„Nachystám něco k snědku, než půjdete na oslavu,“ podíval se Michael, kolik je hodin.
Blížilo se k čtvrté, a my měli ještě něco přes hodinu čas. A tak jsem nakonec přikývl, protože se mi už ani nechtělo znovu na tu chvilku převlékat.
Zůstali jsme u Pona, jen jsme se přesunuli do jeho jídelny, a Pono přes nás přehodil plášť, abychom si kostýmy nezašpinili. A když jsme pak pojedli, dotáhl složku s mými obrázky, otevřel ji, obracel stránky a nadšeně je Tinovi ukazoval.
Tino
I když nerad, nakonec jsem Angela pustil a hned vzápětí nás krejčí dotáhl před zrcadlo. Angelo byl vážně nádherný, ale o sobě jsem si to nemyslel.
Trochu jsem se lekl, když najednou zčervenal a začal se ošívat. Myslel jsem si, že se mu udělalo špatně, nebo ho někde něco tlačí, ale než jsem se stihl zeptat, krejčí už nás vyfotil a vzápětí jsme seděli v jídelně a přede mnou přistály fotky.
Čím dál víc jsem si začínal uvědomovat, že pro Angela nejsem ten, se kterým by měl být, že si zaslouží něco lepšího. Ozval se můj rozum, který mě nabádal ať neblbnu. Jít na snobský večírek, ukázat se před všema těma lidma, když jsem davy neměl zrovna v lásce, vědomí, že si nikdy nebudu moct sundat masku, a pokud bych chtěl Angela někdy potom vidět, stejně to budu muset udělat tajně.
Ale pokaždé, když jsem se podíval do Angelovych krásných očí, všechno mé rozumné uvažování vzalo za své. Navíc jsem mu to slíbil, a co slíbím, to taky splním.
Ani nevím jak, ale najednou byl čas odjezdu.
Ve vznášedle jsem si Angela přitáhl k sobě a políbil ho do vlasů.
„Jsem rád, že jsem tě poznal," zašeptal jsem a přitiskl se na jeho rty.
Ať už ty další chvíle přinesou cokoliv, opravdu jsem byl rád, že jsem Angela poznal. Ukázal mi zase jiný pohled, a taky jsem věděl, že i když je bohatý a ostatní si myslí, že i rozmazlený a nafoukaný, já věděl, že má laskavé srdce.