Tiras
Další týden uběhl jako voda. A my se nijak výrazně dál neposunuli. Jeli jsme víc než na sto procent, někteří z nás toho ani moc nenaspali, ale pořád mi to nestačilo. Pořád jsme neměli nic, o co bysme se mohli opřít. Teda, ne, že bysme byli úplně marní.
Od Tristana, kterému jsem málem zlomil hnáty a Thomas mě jen tak, tak udržel, abych toho zkurveného hajzla nezabil, jsem se dozvěděl, že Efraima prodali největšímu Brazilskému drogovému bossovi, který co chce, to taky dostane, a prý už podnikl příslušné kroky. Z jeho řeči jsem snad pochopil, že by nám měl být na stopě, ale buď mlžil, nebo se snažil dělat důležitého.
Každopádně, neřekl v podstatě nic, co bych si nedomyslel sám.
S autem měli kluci větší štěstí. I když, jak se to vezme. Našli na zadním sedadle stopy krve od dvou různých lidí, staré zhruba měsíc, což by odpovídalo času únosu. Naštěstí ji nebylo moc, abychom se já nebo Caleb mohli bát o to, že by naši kluci byli mrtví, a bohužel, po tak dlouhé době se nedalo ani určit DNA, takže jsme se mohli jen domnívat, komu patřila.
Povedlo se nám ale taky zjistit, kdo si ono auto v inkriminovaný den vypůjčil, a ten dotyčný nás zavedl k muži, který mě napadl. Teda ne fyzicky.
Ernest Colbin a Blaine Keller. Blaine byl ten, co mě napadl, a podle všeho, i významu tetování na ruce, které se mi konečně podařilo zjistit, byl pravá ruka brazilského bosse. Proč mě tehdy nezabil, zůstávalo otázkou. Každopádně, on měl na svědomí smrt Efraimova kolegy a taky Jacka. Ernest byl podle všeho něco jako jeho učedník a on měl na svědomí smrt drogového překupníka, kterého jsem naháněl, a taky útok na Liama.
Aspoň podle informací, co se podařilo sehnat i Arii a ze záznamů z kamer, které si vzal na starost Caleb. Ten v podstatě projížděl hodiny a hodiny záznamů ze všech koutů města i okolí, a já se divil, že mu z toho ještě nehráblo.
Markovy tabule se vyplatily, i to jeho vedení, které mu nakonec tak nějak zůstalo a nikdo neprotestoval. Škoda, že když jsem se hlásil k policii nebyl můj nadřízený on. Nejspíš bych tam i zůstal. Řekl bych, že jsme se za ten týden se všemi ještě víc sblížili, hlavně, když měl každý svoji práci, já přestal tolik vyjíždět po Thomasovi, flašku jsem nebral do ruky skoro vůbec a svoje depresivní nálady jsem si schovával za dveře ložnice.
I Caleb se trochu uklidnil. I když na něm bylo víc vidět, že se drží zuby nehty. Ale práce, i to, že jsme se posouvali o malé krůčky dopředu mu dávalo naději, které se chytal.
Co se týče práce pro Remyho, nechal jsem to výhradně na klucích, a jen sem tam něco zaslechl.
Nechtěl jsem jim do toho zasahovat, pokud sami chtěli pomoc, řekli si.
Taky mě překvapilo, kolik v Santa Rosa žije mafiánů. Tajně. Z Gianniho rodiny. Za ten týden, kdy jsem vylezl několikrát z baráku, se ke mně přimluvili hned tři. A i když jsem byl zpočátku napjatý, nakonec jsem uznal, že jejich informace by se mohly hodit.
„Tak jo. Seru na to. Potřebuju vypnout. Už mi to fakt nemyslí," přerušil tok mých myšlenek Jaden, který se hrbil nad noťasem a civěl do něj.
„Řekl bych, zavolejme na víkend zase kluky, ale vím, že Chris s Lim něco mají, a Remy se mi svěřil, že něco důležitého prověřuje, takže je nechci rušit. Nezajdeme do baru? Potřebujeme trochu oddech. Všichni toho máme plné brýle. Každopádně, rozhodujte se, já tak za dvě hodinky vyrazím."
Chvilku jsem nad tím přemýšlel a díval se na Jadena, jestli nemá nějaké postranní úmysly, ale bylo na něm opravu vidět, že toho má fakt plné zuby. Stejně jako ostatní, i když třeba Xi nebo Mark to dost dobře maskovali.
„Já bych asi šel," ozval se tiše od stolu Caleb.
Ten z nás vypadal nejhůř a nejspíš toho bylo na něj celkově moc, protože za celý týden nevytáhl paty z baráku.
„Fajn. Tak já jdu taky. Zachlastáme a utopíme svou depresi v alkoholu," mrkl jsem na Caleba a pousmál se.
Ten mi úsměv oplatil a já se podíval na ostatní, jestli se taky přidají.
Thomas
Nakonec ta návštěva kluků nebyla úplně k zahození. I když to bylo zpočátku napjaté, přesto se to uklidnilo, a já věděl, podle toho, jak jsem už Gianniho a Remyho znal, že máme další pomoc.
I když nejprve přišli s žádostí oni, přesto se sami nakonec pustili do pátrání, které by nám mohlo pomoci najít kluky, a toho, kdo mohl za skoro zabití Liama.
A i když to nebyli přímo oni, přesto Tirovi pár indicií dali, a my jsme se zas posunuli o malý kousek dopředu.
Co se týká Marka, ten výrazně pomohl svým velitelským přístupem. Vážně to pomohlo, a taky to, že v rámci vyšetřování napadení Liama, nám usnadnil, urychlil zjištění některých věcí, jako například pitevní zprávy, které dostal do ruky Xi-Wang. Taky nechal lidmi z laborky prověřit to auto, a i když jsme s jistotou nemohli potvrdit, že se jednalo o krev Peteho nebo Efraima, měli jsme i tak nějakou stopu. A ta nás zavedla dál, ke dvěma jménům… A taky přišel s tím, že jeden den určené auto projelo ulicí k Liamovu domu. Pak se zastavilo, po pár vteřinách se otočilo a jelo zpátky. Vypadalo to spíš, jako by někdo zabloudil než cokoliv jiného.
Ale my věděli svoje. Teď už se začíná i Liamův případ spojovat se zmizením kluků, a já začal přemýšlet i nad tím, jestli třeba Liam nevěděl něco konkrétního, a než stačil kluky informovat nebo varovat, tak se někdo rozhodl ho umlčet.
V ten samý čas byl hotový s prací na pitevních zprávách i Xi-Wang. Nebyl doktor, nebo patolog, ale při podrobném zkoumání dokázal nakonec podle fotografií určit, co bylo příčinou úmrtí, a následně si to potvrdil podle pitevní zprávy. A na to byl během dalšího dne schopen dát jakž tak ucházející odpověď.
Ale ta se nelíbilo nikomu z nás.
Byli zabiti technikou bojového umění, která však není konkrétní. Podle rozsahu zranění to je několik bojových technik spojené v jednu. A o to víc ten člověk bude při střetnutí nebezpečný…
Právě jsem přemýšlel nad tím, jak silný ten člověk musí být, když dokázal složit někoho, jako je Tiras. A to se podle všeho držel zpátky, jako by měl příkaz ho nezabít…
Stál jsem u okna a díval se ven na zahradu, kde právě Xi-Wang cvičil, jako by i jeho tahle zpráva popohnala k tomu, aby se dal dohromady a oživil si své vlastní techniky, a byl připravený, kdyby se s tím dotyčným dostal do střetu.
„Jo, to není špatný nápad,“ zabručel jsem, aniž bych se přestal dívat na Xiho. „Taky bych šel.“
Jo, chtělo to zase na chvíli vypnout. Liamův stav, kromě toho, že se mu zranění hojí, se ale jinak nelepšil. Stále nenabyl vědomí…
I na Markovi bylo vidět, že by potřeboval vypnout, i ostatní… O tom nebylo pochyb. Jeli jsme už několik dní na plný plyn, a bylo potřeba někde na chvilku zaparkovat.
Jaden
Bylo rozhodnuto. Vážně jsme potřebovali trochu vypnout. Celý týden jsme jeli bez přestávky, dávali dohromady nesložitelné puzzle. Nebo spíš, ono by se dalo složit, ale chybělo nám pár dílků. Těch nejzákladnějších. Ve svém životě, ať už jako polda nebo soukromý detektiv, jsem pár případů, kdy jsem šlapal vodu na místě a nepohnul se dál, měl. Ale tenhle byl…
Byl jako sopka před vybuchnutím. I když se Tiras držel, bál jsem se toho, že mu jednou rupne v kouli a udělá něco nepřiměřeného. Vyčítal bych mu to?
Nejspíš ne. Často jsem přemýšlel nad tím, jak bych reagoval já, kdyby se něco podobného stalo Chrisovi. Možná bych jednal ještě hůř. Taky byl zázrak, že se ještě Caleb držel.
Ten nebyl jako my, a bylo na něm vidět, že to i nejhůř nese.
Nejraději bych opravdu zavolal kluky, ale měli svou práci, navíc Tir řekl, že se můžou zase někdy zastavit, ale ne, že budou jezdit každý víkend.
Liamův stav se nelepšil. A stejně jako Mark a Xi, kteří s tím přišli, i já začínal mít podezření, že s tím měl něco společného. Možná zjistil, o co tu jde, zjistil, kdo je Morgan, nebo kdo zabil Efraimova kolegu a chtěl to říct klukům. Někdo byl ale rychlejší.
Ovšem svou práci neodvedl dobře. Otázkou zůstávalo, jaký to bude mít dopad nejen na Liama, ale i na to, až se jeho vrah dozví, že pořád ještě žije.
Navrhl jsem Markovi, aby se domluvil s Johnem, aby někdo stál průběžně u Liamových dveří. Jistota je jistota. Sice nenabyl vědomí a nemůže tudíž mluvit, ale jeden nikdy neví.
Nakonec s barem souhlasili všichni. Což bylo s podivem. Ale byl jsem rád. Vypadneme, trochu se pročistí vzduch, ožerem se a načerpáme novou sílu. A kdo ví, třeba potkáme i toho sexy tanečníka.
Ale dvakrát štěstí zkoušet nebudu, i když by se mi zase líbilo video, jak to Chris Limu dělá.
Při té vzpomínce, i přitom, co pak proběhlo v obyváku na gauči jsem uslintl, ale pak se šel rychle obléknout, stejně jako ostatní, abysme mohli vyrazit.
Bar byl v podvečerní hodinu ještě poloprázdný a my si tak mohli vybrat stejný box jako posledně.
Znovu jsme na sebe strhli pozornost, někteří stálí si možná ještě pamatovali naše divadlo z minule, stejně jako jeden z číšníků, který tu byl i dneska a zrudl okamžitě, jakmile nás uviděl.
Objednali jsme si, rozkecali se, a prostě si užívali jako přátelé, což bylo asi potřeba.
Netrvalo dlouho a bar se zaplnil, já s Tirasem vedl v počtu vypitých skleniček, ale Caleb tentokrát nezůstával pozadu, jako by chtěl opravdu zachlastat depku.
Tiras
Byl to dobrý nápad. Opravdu byl. I když v jednu chvíli, jsem si to nemyslel.
Znovu jsme při příchodu strhli veškerou pozornost na sebe a znovu dostali od číšníka nějakou pozornost podniku. Začínal jsem to do sebe klopit a Jaden nezůstával pozadu.
Xi s Markem pili střídměji, ještě Thomas se docela rozvášnil, ale zůstal jsem hledět na Caleba, který si nejspíš mé slova vzal k srdci.
Ale nechal jsem ho. Ať se klidně ožere, zítra se třeba poblije, a pak se pojede dál.
Zábava byla už v plném proudu, cítil jsem, jak se mé tělo začíná dost zahřívat po alkoholu a na moment mě napadlo, kdo mě a Jadena odtáhne, pokud se tu zrušíme, když se objevil ten mlaďoch.
Prostě si to jen tak nakráčel tanečním krokem k nám, a hned se usadil Jadenovi na klíně, který seděl tentokrát na kraji.
„Nazdar krasavci. Co takhle si zase užít?" zavrněl, zavrtěl zadkem a jednou rukou prohrábl Thomasovi nádobíčko, který seděl hned vedle Jadena.
„Neprovokuj. Máš ještě u mého starého vroubek," zastavil jeho vrtění Jaden, ale nevypadalo to na to, že by ho chtěl ze sebe shodit.
„No tak, cukrouši. Nic se nemusí dozvědět. Bude to naše tajemství," pootočil hlavu, aby na Jadena zamrkal a hned se mu cpal do kalhot.
Zamračil jsem se a stiskl rty.
Fajn. Na poprvé, to bylo fakt vzrušující a nevydržel jsem ani já. Ale teď jsem tohle vyrušení bral trochu nelibě. Navíc…
Nechápal jsem, jak tohle může Jaden dopustit. Proč ho prostě neshodí na zem. Minulý týden tu měl Chrise. Jasně, slyšel jsem o jeho sexuálním apetitu, ale dělá tohle snad pokaždé, když jede za prací mimo domov?
„Nechtěj, abych se naštval. Opravdu to nechceš, věř mi," přerušil tok mých myšlenek Jaden, který na mladého zavrčel, sevřel mu vlasy a docela tvrdě ho kousnul do krku.
„Pitomče!" zafuněl mladý, ale nezabránilo mu to v tom, aby Jadena dál neohrabával.
„A co ty? Viděl jsem, jak si na mě posledně reagoval. Jsi docela fešák. No tak… nebudeš litovat. Věř mi. Klidně můžeme i tady nebo jít jinam. Nevadí mi to. Vypadáš, že se potřebuješ uvolnit, co ty na to?" začal mě provokovat, a to už byla pro mě poslední kapka.
Vyskočil jsem na nohy, sevřel mladého pod krkem, až zachroptěl a přitáhl si ho blíž k sobě.
„Ty jedna zasraná děvko! Myslíš si, že jen roztáhnout nohy stačí?! Jsi stejný jako všichni ostatní! Stejný! Víš úplné hovno, co já potřebuju a co chci! A ty to rozhodně nejsi! Chci jen svého přítele, kterého mi unesl nějaký brazilský drogový hajzl, co jsem si ho nejspíš jen tak pozval k sobě domů!" vypadlo ze mě dřív, než jsem nad tím stačil zapřemýšlet.
A vzápětí jsem skončil s ksichtem na stole, ani jsem nestačil mrknout a jen vyhekl, když mi ten mlaďoch slušným chvatem zkroutil ruku za zády.
„No konečně. Konečně vím, o co tu jde. A že to trvalo. A můžu tě ujistit, Tirasi Graysone Killiane, že nejsem žádná děvka, a už vůbec mě tohle nebaví. Teda, jak se to vezme. A už vůbec nejsi můj typ, stejně jako tady Jaden Chase. Od toho tu jsou jiní."
Jeho hlas i postoj se výrazně změnil, takže jsem nebyl jediného slova nebo odporu, když mě pustil, sedl si mezi Thomase a Jadena, hodil nohu přes nohu a zkřížil ruce na hrudi.
„Nezvedneš to?" štěkl na Thomase, kterému začal vyzvánět mobil.
Thomas
Všechno by bylo fajn, kdyby se kluci nerozhodli zrušit. Vážně pili ligu a Caleb jim zdatně sekundoval.
Nejspíš budeme muset požádat vyhazovače, aby nám s nimi pomohli pak do auta.
I když… Já nejspíš taky moc nepomůžu.
Cítil jsem, jak mě alkohol začíná zmáhat a už jsem i pokukoval po Markovi se svými tajnými choutkami v očích.
Nenápadně jsem se sunul k němu blíž, a už jsem se chtěl nacpat mezi Caleba a Marka, když si to k nám přitančil zase ten týpek, co minule.
A i když jsem měl už mírně naváto, tentokrát jsem nechtěl dovolit, aby si tu dělal, co chtěl. A k mé radosti to nechtěl dovolit ani Jaden. Dokonce i Xi-Wang, vlastně i ostatní se na něho dívali docela nevraživě. Prostě tenhle týpek zřejmě nechápe, kdy má nahodit brzdu.
Ale možná to pochopí brzy…
Jenže…
Nestačil jsem ani mrknout, a Tiras byl skoro KO. A mladej se jako nic posadí vedle mě a Jadena.
V té samé chvíli mi začal zvonit mobil. A než jsem ho stihl vytáhnout, tak ten mladej…
„Vážně?“ vztekle jsem zavrčel a otočil hlavu k mladýmu.
„Nemyslím si, že jsi někdo, kdo mi bude říkat, co mám dělat!“ můj hlas začínal znít naštvaně.
Hodně naštvaně.
Jaden se zvedl a ustoupil, stejně jako Xi-Wang. Dokonce i Mark se zvedl a s obavami se na mě díval.
Jo, Jaden a Tir jsem velcí, ale já, když se naseru, tak se taky neznám.
A teď jsem se neznal…
A i když mi telefon zvonil, já se pomalu zvedl na nohy a sklonil se nad tím mlaďochem. Bylo mi jedno, že složil Tirase. Já teď zadupal do země veškerý pud sebezáchovy, teď jsem neměl žádné hranice, které by mě brzdily…
Mladej se na mě jen ušklíbl, ale taky se začal zvedat.
Ten jeho rychlý pohyb ruky jsem skoro nestihl ani postřehnout. Jen těsně minula můj obličej, zatímco druhá odrazila mou ruku. Ale než stihl cokoliv dalšího…
Nejspíš přestanu chlastat.
Nestihl jsem sledovat ani Xi-Wanga, který najednou přiskočil, až Jaden letěl na druhou stranu. Vytáhl mladýho z boxu a během vteřiny ležel na zemi, a Xi mu klečel v zádech.
„Okamžitě odejdeš a necháš nás být na pokoji, kurva! Rozuměl jsi?! Nemysli si, že si tu budeš dělat co chceš!“ zavrčel na něho.
Ještě ho trochu přimáčkl k zemi, ale pak ho pustil a postavil se tak, aby byl připravený na jeho případný útok.
„To je v pořádku!“ ozval se pro změnu Mark, který už taky vyběhl z boxu a mávnul na vyhazovače, který se k nám už blížil. „Tome, ten telefon…“ otočil se ještě na mě.
Se vzteklým funěním jsem vytáhl telefon z kapsy a hned přijal hovor.
Nestihl jsem ani štěknout pozdrav, když na mě začal mluvit Remy.
Myslím, že v tu chvíli jsem byl střízlivý.
„Jdeme ven a ty jdeš s námi!“ zavrčel jsem na mladýho. „Máš co vysvětlovat!“
Mateus
Kdyby to nebylo tak důležité, už dávno se na to vykašlu. Ne, že by to pro mě bylo tak těžké. U nás jsem musel hrát i horší role než nějaké barové děvky, abych se dostal k informacím.
Mé pátrání mě právě zavedlo do tohoto města a tohoto baru, o kterém jsem věděl, že je nejoblíbenější pro Killiana.
Popravdě, zpočátku to bylo hodně zmatené. Když už jsem měl nějaký základ hotový, narazil jsem na pár jmen, u kterých jsem si nebyl jistý. Hlavně u dvou.
Jaden Chase a Tiras Grayson Killian. Jednomu bylo čtyřicet tři let, ten druhý byl o dva roky mladší.
Téměř stejně vysocí a velcí, oba s násilnickou minulostí. Jak do celého případu s Julianem Tyrellem, zapadali? To jsem musel zjistit. A proto jsem tohle všechno podnikal.
U těch ostatních…
Xi-Wang Luo. Z Číny, kde byl policejním detektivem, s několika vyznamenáními. Při jednom případu se seznámil s Li-Wei Garsonem. Slepým klukem, kterému bylo něco málo přes dvacet a Luo byl o deset let starší. U něj jsem neměl strach, že by se zapletl do něčeho nezákonného. Na to byl až moc… velký suchar, jak jsem si zjistil. A taky jsem ho považoval za největší hrozbu a věděl, že si musím na něj dávat pozor. Co do síly jsme možná byli vyrovnaní, ale on mě zkušenosti. I když jsem pocházel z jednoho z nejrušnějších měst Brazílie, kde násilí bylo na denním pořádku. Ale on pocházel z Číny.
Přímo z Hong Kongu.
Se svým přítelem se pak odstěhovali do Ameriky, kde je dostihla minulost, při které zemřel jeden z nejlepších analytiků za poslední dobu, jak jsem měl možnost slyšet. A to mě přivádí k Markusi Rodriguezovi a Thomasi Wardovi. Ti dva byli…
Těžko se v nich člověk vyznal. A byli oba přesně můj typ. I když jsem se zaměřil na Chaseho, neměl jsem moc v oblibě velké chlapy. Líbili se mi menší, divocí od pohledu, kdy si člověk do poslední chvíle nebyl ničím jistý. Co na tom, že Wardovi bylo čtyřicet let a Rodriguez byl o dva roky mladší. Starší chlap rovná se víc zkušeností.
Ani u jednoho z nich jsem ale nepředpokládal, že by se zapletli do něčeho nelegálního. Přesto mě ale zajímalo, co dělají všichni takhle pohromadě. Slyšel jsem o vraždách i o únosu. Dozvěděl se, že Tyrell měl něco společného s Killianem a jeho přítelem.
Ale pořád mi scházelo to hlavní.
Nepřipadalo v úvahu k nim přijít a zaklepat na dveře.
Říct, čau, já jsem polda z Brazílie a vyšetřuju Tyrella. Kdyby v tom jeli všichni spolu, už teď čichám ke kytičkám. A tak jsem se rozhodl, že zkusím variantu Což bylo, svést je.
Na poprvé jsem slavil úspěch. A už si myslel, že to půjde, ale na tom parkovišti mě docela slušně odpálkovali. Byli opatrní. A to jen umocnilo moji zvědavost. A pak v tom parku. Docela jsem se bavil reakcí Christophe Chase, když po mě vyjel. Ale nic jsem se nedozvěděl.
Už jsem začínal přemýšlet, co dál, když se znovu ukázali v baru. Ale vypadalo to, že dnes mi pšenka nepokvete.
Jenže pak Killian vystartoval a já byl rázem doma. Takže takhle to bylo…
Když mě pak Luo povalil na zem, nechal jsem se. Nechtěl jsem se přímo rvát a zbytečně na sebe upozorňovat. Navíc jsem s nimi potřeboval mluvit. A doufal jsem, že toho nevychlastali tolik, aby si to nedokázali přebrat v hlavě.
Převrátil jsem oči, když na mě Ward zavrčel, zahulákal na Erwina, číšníka za barem, aby mi podal batoh, který jsem tam vždy odkládal, a pak poslušně za Wardem cupital ven. Byl vážně sexy, když se nasral. Ale teď nebyl čas myslet na to, co má v kalhotách.
„Ha!" vzpomněl jsem si, když jsme byli venku, schovaní kousek stranou a všichni se tvářili jako bubáci. „Zapomněl jsem barmanovi říct, že už nepřijdu. No co…"
Pokrčil jsem rameny, a pak si ze sebe sundal to hrozné oblečení, co jsem na sobě měl, a začal z batohu vyndávat klasické oblečení. Setřel jsem si vlhkým ubrouskem mejkap, který dělal můj obličej jemnější a rozcuchal si vlasy.
„Netvařte se jak bubáci," zabručel jsem na ně, když jsem před nimi stál nahý.
„Musel jsem zjistit, jakou roli v tomhle všem hrajete. Asi těžko jsem mohl zaklepat na dveře tady Killianova baráku a říct – čau, jsem nějaký polda z Brazílie a chci vědět, co máte společného s Morganem Sullivenem,“ ušklíbl jsem se a natáhl si na sebe triko.
„O vás ostatní ani tak nešlo. Hlavně o Chase a Killiana, kteří mají v minulosti nějaký ten vroubek. Mimochodem, pokud by vás to zajímalo. Vím, kdo je Morgan Sulliven. Kvůli němu tady jsem."
Natáhl jsem si kalhoty na holý zadek, obul ponožky a boty, nacpal hadry do batohu a ten si hodil na záda.
Thomas
Počítal jsem s tím, že mladej bude dělat krky a nikam s námi nepůjde. Proto mě překvapilo, když jsme zaplatili, šli ven, a on beze slova vzal svůj batoh a šel za námi. Ale tím mi jen potvrdil slova Remyho, že nás nejspíš sleduje nějaký brazilský policajt, Mateus Brayan. Prý se s ním už jednou kdysi setkal, ale nebyl si hned jistý, protože to bylo jen na chvíli, a on tenkrát ani nevěděl, že je to policajt. A tak, když se vrátili hned rozjel pátrání a slavil úspěch. Ale co dělá tady, v Santa Rosa, je prý pro něho záhadou.
Zalezli jsme hned do prvního parku, který byl nejblíže.
Posadil jsem se na lavičku, stáhl k sobě Marka, a jen jsme sledovali, jak se mladej před námi převléká.
No, tak k zahození rozhodně není…
„Utři si pusu, slintáš,“ zašeptal Mark a kousnul mě do ucha, když se ke mně po chvilce naklonil.
„Neslintám,“ zabručel jsem, ale dál jsem mladýho sledoval.
Už jen proto, kdyby ho napadla nějaká kravina.
„Tak prvně… bylo by fajn se představit. My jaksi ani nemusíme, když už jsi zjistil, kdo jsme, Tak co pane brazilský poldo, Mateusi Bryane? Co máš společného s Morganem Sullivenem? A bylo by fajn vysypat, co je ten chlap vlastně zač. Protože… i když jsi evidentně dobrý, a na rozdíl do nás střízlivý, nezaručuji, že odejdeš se zdravou kůží,“ ukázal jsem na kluky, kteří, až na Caleba a Xiho, vypadali jako rozzuření rotvajleři. „Tak to hezky vyklop.“
Mateus
Jestli bude takhle vrčet dál, tak se fakt neudržím. K čertu s ostatními. Klidně bych si to s ním z fleku tady na místě rozdal. I s Rodriguezem.
Vím, že tady to měli trochu jiné než u nás. U nás to nebylo všechno tak svázané pravidly. A proto to tam taky tak vypadalo. A, i když jsem se choval možná jako děvka, byl to právě můj smysl pro čest, který mě dovedl až sem. A nikde není napsané, že u práce se člověk nemůže bavit.
Nevšímal jsem si ostatních, přistoupil k těm dvěma, kteří seděli na lavičce, naklonil jsem se k nim a každého pohladil po stehně až k rozkroku.
„V soukromí bych vám klidně pověděl všechno," zašeptal jsem a olízl si rty. „Už dlouho jsem neměl pořádného chlapa, natož dva."
Chase by neměl podceňovat situaci. A rozhodně by neměl chlastat. Jeho pohyb jsem viděl ještě dřív, než jsem domluvil. I když byl obrovský, já byl rychlejší a mrštnější.
Jasně, proti všem najednou bych neupěl, ale sundat jednoho navaleného chlapa, mi problém fakt nedělalo.
„Nechci se rvát!" pustil jsem Chase, zvedl ruce a odstoupil od všech, když to vypadalo, že to skončí rychleji, než to začalo.
„Tak začni, kurva, mluvit a přestaň si hrát!" zavrčel po mě Killian a Chase se s nadávkami přidal.
Počkal jsem, až se trochu uklidní, podíval se na každého z nich, pak ještě chvilku rozmýšlel, než jsem se rozhlédl kolem sebe, povzdechl jsem si, zvážněl, přešel k lavičce a posadil se Thomasovi na klín.
No, ještě štěstí, že byli Chase a Killian tak velcí, protože nás dokonale zaštítili.
„Morgan Sullivan…" mlaskl jsem a založil si ruce na hrudi. „Nejspíš jste toho o něm moc nezjistili a není se čemu divit. Jeho pravé jméno je Julian Tyrell a je to největší brazilský drogový boss. Bojí se ho i tamní kartely, má pod palcem téměř celé město, a za všechno, co udělá je mu snad ještě poděkováno. Zabil tolik nevinných lidí, že byste jim mohli postavit vlastní hřbitov. Je to vrah a násilník a já ho chci dostat."
Vztek se mi začal odrážet i v hlase, jak mě znovu pohlcovala nenávist, a tak, když mě Killian znovu popadl pod krkem a zvedl mě z Warda, jen jsem sevřel jeho zápěstí a podíval se na něj.
„Pusť mě, Killiane," zavrčel jsem na něj, než stačil otevřít pusu. „Ať mě okamžitě pro jeho vlastní dobro pustí. Jsem tady, abych dostál slibu, který jsem dal. Jsem vaše jediná naděje, ať se vám to líbí nebo ne. Jak dlouho už pátráte a nic jste nezjistili? I když teď znáte jméno, myslíte si, že vám to pomůže? Já sám proti Tyrellovi nic nezmůžu. Ne, s lidmi z naší země. Vy sami v naší zemi taky nic nezmůžete. Ale společně… Nikdo z vás není oficiálně polda. Můžu vás propašovat do země a obstarat vám určité papíry. Jedině tak Tyrella dostanete. Jen na jeho vlastním hřišti, kde se cítí neporazitelný, ho můžete zničit. Mimochodem, očividně se už představovat nemusím. Jsem si říkal, že ten jeden mafián je mi povědomý."
Mark
Zamračil jsem se, když se mladej usadil Thomasovi na klíně. Nejraději bych ho skopnul dolů, ale Thomasovi se to očividně líbilo. Ale mě se nelíbilo, když se nás tu dožadoval někdo, koho jsme znali jen hodinu, a předtím taky hodinu.
Díval jsem se na Xi-Wanga, který zatím nezasahoval, ale bylo vidět, že dost přemýšlí nad nastalou situací a dává se dvě a dvě dohromady.
Stejně jako já.
„Nem-“
„Bylo by fajn, kdybys řekl, co všechno o něm víš,“ promluvil Xi-Wang současně se mnou. „Nemůžeš si jen tak přijít a říct, hele, hodila by se mi vaše pomoc. Ať už si myslíš, co chceš, přišli bychom na to, kdo Morgan Sulliven je. Je špatné nás zas tak podceňovat. Máš pocit, že všechno víš nejlépe, že všechno zvládneš nejlépe, a my jen přešlapujeme na místě. To, že se jedná o drogového bosse z Brazílie už dávno víme. Tys nám to jen uspíšil tím, že jsi nám řekl jméno.“
Xi-Wang popošel a postavil se těsně před mladého. Mírně odstrčil Jadena i Tirase, aby měl prostor.
„Nemám zájem se rvát, ale věř mi, že nemám problém ti jednu natáhnout. To, že ses v baru podvolil, bylo jen tvé dobré rozhodnutí, jinak bych ti zlomil ruku.“
„Xi-Wang!“ konečně jsem se ozval já a vstal jsem. „Nepotřebujeme tu žádný rozruch.“
Taky jsem k nim popošel a dobře se na Xi-Wanga zadíval. Byl klidný to jo, ale zahlédl jsem u něj záblesk v očích, jako kdyby si chtěl s tímhle poldou poměřit síly. A podle všeho ho nejspíš taky naštvalo tohle jeho jednání.
Ale měl pravdu.
Je mladej, chová se jako by byl pán světa… Sám jsem takový byl.
No, možná by nebylo na škodu, kdyby mu Thomas ukázal, kde je jeho místo, aby se trochu schladil.
„Hele,“ promnul jsem si kořen nosu. „Bylo by fajn si promluvit někde v klidu. Někde za zavřenými dveřmi. Ale jsou tu dvě věci, které v tom brání. Všichni, možná až na tebe, máme něco vypito. Tudíž jsou emoce tak trochu na štíru s klidným chováním a uvažováním skoro u každého z nás. Dokonce jsi rozzlobil i X-Wanga, a to už je co říct.“
No, sice Xi vypadal, že je v klidu, ale už jsem ho nějakou dobu znal, takže jsem věděl, že není.
„A ta druhá věc… Kde si promluvit. Na policejní stanici to nepůjde. Do hotelu na jeden pokoj nás všechny neubytují. Takže, jak? Záleží taky na klucích, a hlavně na Tirasovi a Calebovi, jde o jejich kluky. Je to v jejich režii. Tak pokud budeš tyhle dva pořád nasírat, tak se nikam nedostaneme, a nejspíš ti někdo z nich rozbije hubu. Tak jak tohle chceš rozlousknout?“
Xi-Wang
Opravdu jsem měl chuť po něm skočit. Mark mě odhadl dobře. Držel jsem se jen tak, tak. Ale co jsem neudělal já, to potom zvládl Tiras.
Nakonec mladej aspoň trochu ustoupil. Konečně jsme se někam dostali, k něčemu konkrétnímu.
„Mark má pravdu,“ přerušil jsem ticho, které tu na chvíli zavládlo.
„Ne že bychom způsobili, ale my už způsobujeme rozruch,“ ukázal jsem k ulici, kde postávalo pár lidí a zvědavě pokukovali, a o kousek dál pomalu projíždělo policejní auto.
S tím bychom neměli problém, ale bylo by to zbytečné vysvětlování.
„A taky mám pár otázek, a budu rád, když mi na ně odpovíš. A jako první mě zajímá to, proč ty jsi tady, když máš být v Brazílii. Ale to počká. Vypadá to, že tohle bude na dlouho. Bylo by fajn se pořádně vyspat, a pak s čistou hlavou si promluvit. Ale, a to sorry, pokud se ti to nebude líbit, tak je mi to jedno, ale zatím ti moc nevěřím. A taky… Teď se rozejdeme, a pak už tě nenajdeme… Taky se může stát a z různých důvodů. Takže bychom měli vymy-“
„Musím okamžitě domů!“ vykřikl najednou Caleb. „Hned! Spěchá to!“
S nosem zabořeným do mobilu hned vykročil k cestě, aniž by na nás počkal.
„Hej! Počkej!“ zahulákal na něho Thomas a hned se za ním rozběhl. „Pohněte! Zavolám taxi!“
„Tirasi, je to na tobě. Dovolíš mladýho vzít k tobě?“ otočil se na Tirase Mark.
Tir chvíli přemýšlel, ale ať už měl vypito, pořád myslel na jediné. Najít Efraima.
S upozorněním, že ho klidně na místě zastřelí, pokud ucítí podraz, nebo ho bude srát, nakonec souhlasil. A když jsme doběhli Thomase a Caleba, nastoupili jsme do dvou taxíků a rozjeli se k TIrasovi domů.
Pro jistotu jsem s mladým jel já, aby ho kluci nepřizabili, a Mark, který uměl dobře španělsky a obstojně portugalsky. Tím jsme se jistili, kdyby měl mladej náhodou tendenci někomu volat…
Tiras
Ten smrad měl jediné štěstí. Že byl s náma Mark, že jsem nebyl ještě tak navalený, kdy bych ho opravdu klidně zabil, a že řekl, co řekl. A, i když se mi od první chvíle nelíbil, tohle jsem mu věřil. O tomhle se totiž jen tak nežertuje. A jeho oči mluvily pravdu. I když…
Dokázal mě podvést Sullivan, alias Tyrell, alias, co já vím, kdo to vlastně je, tak proč ne, nějaký polda.
Zase na druhou stranu, měli jsme hlášení od Remyho. A ten si to určitě prověřil ze všech stran, než Thomasovi zavolal. Ale než jsem stačil cokoliv říct, Caleb najednou vystartoval, a jako by snad vystřízlivěl.
Nebyl čas nad tím moc dlouho přemýšlet. Kdo ví, jestli bysme mladého pak našli. A i když jsme měli jméno, pravdu měl v tom, že jsme se zatím nikam nepohnuli a moc by nám nepomohlo ani tohle.
Potřebovali jsme vědět všechno, co ví. A podle toho se pak rozhodnu.
Placení taxíku jsem nechal na Jadenovi, protože Caleb byl k nezastavení, a jaksi pozapomněl, že jsem zamknul dveře a klíče mám já, takže si dal pěknou dělovku do čela.
„Zpomal, kruci!" zaprskal jsem na něj, když mi jedna jeho bota skončila na hlavě, jak se chvatně vyzouval a já se snažil rozvázat si tkaničky od tenisek.
„Nemůžu… Musím… Program něco našel…"
Takhle jsem Caleba ještě neviděl. Následoval jsem ho do pracovny, kde už bušil do klávesnice, zatímco já si stoupl vedle něj.
„Och, bože! Tirasi!" vydechl najednou a málem prošel monitorem.
Dívali jsme se na záznam z jedné příjezdové cesty na letiště. Už nás samozřejmě napadlo prověřit lety, protože i ty soukromé se musely hlásit, jenže u soukromých letů se nemusely uvádět počty cestujících a jejich jména. Stačilo jen nahlásit trasu, typ letadla a pilota. A to nám jaksi k ničemu nebylo. Vedlo to do slepé uličky, a nikdo z nás nebyl tak dobrý, abysme požádali vedené letecké dopravy o všechny záznamy, které měli. A Caleb taky nedokázal nemožné.
„Je to jedna z kamer, která doteď nefungovala. Měla nějaký elektrický výpadek a nemohl jsem se na ni dřív napojit, ale… ale…"
Stiskl jsem Calebovi rameno a nedokázal z monitoru spustit oči.
I když to byl nezřetelný obraz, poznal jsem je. Petera, kterého mezi sebou táhli dva muži, Efa, kterého v náruči nesl Blaine, i toho chcípáka Sullivena, který stál ke kameře bokem, částečně schovaný ve stínu stromů.
„Jsou spolu. Jsou spolu a žijí," zachraptěl jsem konečně.
„Jo, žijí. Tyrell by se s mrtvolama nezahazoval. A mimochodem, to je on," ozvalo se vedle mě, až jsem skoro nadskočil a zaprskal na toho smrada, který stál najednou vedle mě a ze sklenice brčkem ucucával džus.
Můj džus. Z mojí lednice.
Hodil jsem pohledem po Xi-Wangovi a Markovi, jako by to byla jejich vina, a pak jim udělal místo, aby se taky všichni podívali.
„Tak jo. Chcete si promluvit hned, nebo až se vyspíte? Mimochodem, kde máte vy dva ložnici? V noci mi bývá dost zima, a vy dva vypadáte, že umíte rozehřát krev v těle," zamrkal na Marka a Thomase, a pak přešel ke křeslu na které se rozvalil, jako by mu to tady patřilo.
Asi ho zabiju.
Jo.
Zabiju.
A budu mít klid.
Zabiju ho, a pak z něj vymlátím všechno, co potřebuju.
Mark
Xi-Wang seděl s mladým vzadu a já vepředu u řidiče. A celou cestu, i když jsem se neotočil a ani nepodíval do zpětného zrcátka, jsem na sobě cítil ten upřený pohled. Kdybychom jeli někam daleko, nejspíš bych měl propálený krk…
I řidič byl rád, když jsme nakonec zaplatili a vystoupili, protože v autě po celou dobu vládlo takové zvláštní napětí.
Ale pak už jsem neměl čas nad tím přemýšlet. Caleb vystřelil z auta do baráku tak rychle, že málem hodil záda, když narazil do zamknutých dveří. Tir tak, tak uskočil, když odemykal a Caleb se hned hrnul dovnitř.
Nechal jsem mladýho pod dohledem Xi-Wanga a zamířil za klukama do pracovny.
A když jsem se pak podíval na monitor…
Položil jsem Calebovi ruku na rameno. Celý se třásl, a bylo vidět, že nemá daleko k tomu, aby se rozbrečel. Tohle byla první hmatatelná stopa. A byla tu šance, že kluci opravdu budou na živu.
A Caleb vypadal, že by nejraději vrátil čas, aby mohl běžet na to místo a vzít si Peteho zpátky.
Vím, jaké to je. Sám jsem to prožíval, když jsme hledali Joshe. A rozhodně nedovolím, aby kluci zažívali to, co my s Thomasem, když Josh zemřel.
„Myslím, že teď nikdo spát nebude, takže můžeš začít mluvit. Chci v první řadě vědět, proč jsi vlastně tady, proč nejsi v Brazílii. Něco málo si umím vydedukovat, ale chci to slyšet od tebe. A těch otázek bude ještě spousta. Ale nejprve si udělám kávu, chcete ještě někdo?“
Počkal jsem, kdo všechno bude chtít kafe, a pak jsem se odebral do kuchyně.
„Jsi vážně kus,“ zaslechl jsem ještě Thomase. „Ale být tebou, tak neprovokuji. Je jedno, kdo má kde ložnici, ty budeš spát ve sklepě, připoutaný k trubkám, jasný?“
Raději jsem začal dělat kávu. Vlezl jsem ještě do lednice, odkud jsem vytáhl zbytek koláče, co tu po obědě. Měl jsem na něco chuť a počítal jsem, že i ostatní si dají.
A zatímco jsem to všechno chystal na tác, přemýšlel jsem.
Opravdu jsem měl hlavu plnou myšlenek a nevěděl jsem, kterou dříve zpracovat.
Jedno jsem ale věděl jistě…
Máme záchytný bod… Něco, co by nás mohlo přivést ke klukům. Už jen kvůli Tirasovi a Calebovi.
To, co zažívali, bylo hodně těžké. Ale kdo ví, v jakých podmínkách žijí teď ti dva… Daleko od domova…
Mateus
Chjo. Spát se prý nejde. A to mě napřed nechtěli ani vidět.
„Oho? Klidně se nechám svázat," zamrkal jsem na Thomase. „V posteli, samozřejmě…"
Ještě chvilku jsem provokoval a popichoval, než Mark přinesl kafe a nějaký koláč nebo dort.
Já si nedal ani jedno a dál ucucával džus, který jsem ukořistil při příchodu.
„Tak mluv. A věř mi, že až ti vlepím já, hlavu na krku už mít nebudeš," zavrčel na mě Chase, když si všichni konečně posedali, a jen Caleb vypadal, že se každou chvilku zhroutí a možná ani nevnímal, co se děje. Sice jsem je neznal, ale nechtěl jsem, aby zažili to, co já.
Na Chaseho poznámku jsem nic neřekl, jen je dál chvilku pozoroval a přemýšlel, jestli dělám dobře.
Jestli jsou oni ti praví. Ale nic jiného jsem neměl.
Nakonec jsem odložil prázdnou sklenici na stůl, lokty si opřel o kolena a upřel pohled na Wardovy ruce, jako na nějaký záchytný bod.
„Jak už víte, jmenuju se Mateus Brayan. Už od malička se ode mě očekávalo, že budu polda. A já nechtěl nic jiného. I když na to možná nevypadám, čest a spravedlnost jsou pro mě nade vše. Proto jsem šel na oddělení vražd. Stal jsem se jedním z nejmladších detektivů vůbec a fakt si připadal jako král světa. Jenže z vrcholu mě brzo dostalo zjištění, že čest a spravedlnost vůbec nefunguje. Korupce, drogy, obchod s bílým masem, prostituce, podplácení. Snad celé město je prohnilé od vrchu až dolů, a ti, co se začnou vrtat v maličkostech, brzo skončí s nohama ve škarpě. Nezvládl jsem to a začal chlastat. Chtěl jsem… Vlastně ani nevím co. Jenže pak se v mém životě objevil Alfredo. Bože, jak já ho miloval. Vážně byl úžasný, víte?" zvedl jsem pohled, podíval se na ostatní a pousmál se. "Děcka ho fakt žraly. Uměl to s nima. A se mnou taky. Netrvalo dlouho a nastěhovali jsme se k sobě. Dokonce jsme přemýšleli, že některé z děcek adoptujeme. Bohužel, Alfi byl Tyrellův typ. Přesně takový, jaké on chce. A Tyrellovi se neříká ne."
Na moment jsem se odmlčel a vrátil se zpátky do dne, kdy…
Prudce jsem zavrtěl hlavou a narovnal se, abych se mohl opřít.
„Měl jsem tehdy složitý případ a přespával v kanceláři. Doma jsem nebyl tři dny a věděl jsem, že Alfi odjel s děckama někam na výlet. Mělo mi být divné, že se neozývá, když každý den mi napsal aspoň zprávu," zatnul jsem zuby a sevřel opěrky křesla.
Tohle si nikdy neodpustím.
„No, abych to zkrátil. Svého Alfiho jsem našel. A spolu s ním i nahrávku. Málem mě to zlomilo. Dokonce jsem uvažoval nad tím, že si prostřelím hlavu. Ale… To by mi Alfiho zpátky nepřivedlo, a jak ho znám, nejspíš by mě pěkně seřval, až bysme se někde potkali. Ale rozhodně jsem to taky nechtěl nechat jen tak. Vzdal jsem se kariéry a začal pracovat jako podřadný polda. Měl jsem tak víc času a volnosti, abych mohl pátrat po všem, co souvisí s Tyrellem. Před pár lety jsem se dozvěděl, že za velmi vysokou částku si koupil nějakou děvku z Ameriky, ale nikdy ji nedostal. Bez urážky Killiane. Chvíli potom začal podnikat kroky, které jsem zprvu nechápal. A pak, on a ten jeho čokl Blaine zmizeli z Brazílie. Trvalo mi dlouho zjistit, co připravují, a věřte mi, že zadarmo to rozhodně nebylo. A ne, nemluvím o platbě penězi. Ale na mě už nezáleží. Stejně půjdu do Pekla, za to, že jsem neochránil svého Alfiho. Já jen chci, aby jeho duše došla pokoje. Ale to jsem odbočil. Trvalo mi, než jsem zjistil, o co Tyrellovi jde. Ale to už bylo pozdě, jak jsem zjistil. Když jsem konečně před měsícem dorazil sem, Tyrell už byl fuč i s tím, pro co si přišel."
Thomas
Tak on s těmi narážkami nepřestane? Už jsem měl nakročeno, že vstanu a jednu mu vážně natáhnu, ale přerušil to Mark tím, že se vrátil. Znovu jsem se pohodlně usadil, a pak si Marka přitáhl k sobě.
A mladej začal mluvit…
Pozorně jsme poslouchali všichni. Dokonce i Caleb. Přestal klapat do klávesnice a jen se na své židli otočil k nám. A když Mateus zmínil, že si Tyrell koupil děvku, nejen Tiras, ale i on se napjal a vypadalo to, že po Mateusovi skočí.
Pro oba to bylo… I když oni děvkami skutečně byli, tak to bylo z donucení. A navíc, teď už žili normální životy, jsou oba vystudovaní, mají titul, Peter patří mezi nejchytřejší mozky Spojených států…
Byla to opravdu urážka, a já bych se nedivil, kdyby mu vážně někdo rozbil hubu.
„Radil bych ti, abys příště lépe volil slova. I přesto, že se nám tvoje informace můžou hodit, pořád ti to nedává právo takhle mluvit, zvlášť když už víš, o koho jde. Taky by se ti nelíbilo, kdyby někdo takhle nazval tvého Alfreda. No, to bylo jen takové přátelské upozornění,“ mrknul jsem, jak na tom je Tiras, a pak na Jadena, jestli by byl schopný zasáhnout dřív, než by se něco semlelo.
„No, pokračuj. Rád bych věděl, a nejen já, proč jsi nepřišel dříve, když jsi věděl, že si Tyrell někoho koupil. Proč jsi čekal až do dneška, než jsi řekl, kdo jsi. Nebo to mám brát tak, že nejsi až tak dokonalý a nezjistil jsi, koho si vlastně Tyrell koupil? Proč teda potom to tvoje – Bez urážky, Killiane? To, že Tir řekl, že mu někdo unesl kluka, neznamená, že to musí být nutně on. Mám pocit, že mlžíš. Nebo jinak… řekni všechno, co víš. Podle toho, jak se mi jevíš, tak rozhodně bys neměl problém zaklepat u něčích dveří a říct, že jsi to, a to, a poptat se na pár věcí. Jo, Tir i Jaden mají z minulosti nějaké vroubky. Ale my ostatní ne. Tak, kde je ten problém?“
Mateus
Hmmm… Možná jsem to asi přehnal.
„Fajn. Beru zpět. Nechtěl jsem nikoho urazit, dobře?" zadíval jsem se na Warda, Killiana i Caleba.
„Prostě jen říkám, jak to tehdy bylo. A co se týče tvé otázky. Odpověď je jednoduchá. Věděl jsem, že si někoho koupil, ale nevěděl jsem koho. Kromě toho, teď se zeptám já vás. Přijedete do cizí země, na vlastní pěst a zjistíte, že šmejd, po kterém jdete, se u někoho ubytuje. Stanou se z nich dokonce přátelé? A pak jeden ze dvojice zmizí. Dozvíte se o mrtvolách a o útoku na zdejšího policistu. O tom, že se do baráku nastěhovali další, a taky, že zmizel i nejlepší přítel toho zmizelého. Nikoho v té zemi neznáte, nikomu nemůžete věřit. A spisům se taky věřit nedá. To jste mohli sami zjistit. Nejsem sebevrah, abych klepal na dveře někomu, o kom nevím, jakou hru hraje. A není to nic proti vám, ale tohle mě naučil život a Julian Tyrell. Navíc jsem si taky musel být jistý, že to tak skutečně bylo. Zaklepat a říct – čau, já jsem nějaký polda z Brazílie a asi vím, kdo ti unesl kluka, by taky nepomohlo. Prostě jsem v tomhle ohledu opatrný. Proto jsem se snažil s vámi nějak navázat kontakt, abych zjistil, jakou roli v tom všem hrajete. Do toho se mi ještě dostala informace, že pár Tyrellových lidí dělá po okolních městech rozruch. Snaží se vetřít na území, které jim nepatří. A do toho všeho se tu objevili ti dva mafiáni. Tak čemu jsem měl věřit? Nebo komu? Vím, že čas je pro vás drahý, ale… Můžu vás ujistit, že vaši přátelé jsou naživu. Jak to vím? V tomhle ohledu Tyrella znám. Minimálně Morgan je pro něj velmi důležitý a ceněný. Dost o něm mluvil v době, kdy ho měl odkoupit. Nevzdává se jen tak něčeho, co považuje za svůj majetek a kvůli čemu podnikal takovou cestu. A navíc… Rozhodně by ses dozvěděl, kdyby tvému příteli chtěl něco udělat. To mi taky můžeš věřit,“ obrátil jsem se na Killiana.
Možná jsem váhal až příliš dlouho a měl jsem za nimi opravdu hned jít, možná jsem až moc opatrný a ztratilo se tím dost času, ale jinak to nešlo. Chápal jsem, že spěchají, ale oni taky museli pochopit, jak je Tyrell nebezpečný, a že musím být opatrný.
Xi-Wang
Bylo hodně o čem přemýšlet. Je pravda, že to objasnilo plno věcí, v kterých jsme zatím tápali.
Ale jisté bylo, že tohle nebyl malý, ale obrovský posun.
Potvrdil to nejen záznam z kamery, ale i Mateusova slova.
Zadíval jsem se na Tira, jak na tom je, a potom na Caleba.
A z Caleba můj pohled sklouznul znovu na monitor. Pozorně jsem se na to podíval, a pak po chvilce jsem k němu přešel, abych se ujistil, jestli vidím správně.
„Myslím, Marku, že bys měl Jacka informovat o tom, kdo to auto měl půjčené. To, že se objevilo u Liama v ulici, už nechám na tobě, jestli jim řekneš, Ale nebylo by to vůči nim fér, kdybys je o tom neinformoval,“ píchnul jsem prstem do monitoru, kde byl vidět předek auta, které jsme prověřovali a teď stálo u Tira v garáži, aby nebylo na očích.
„A taky,“ přesunul jsem prst na toho, co měl být Julian Tyrell. „Co to má v ruce? Vypadá to jako přenoska, nebo tak něco…“
Odstoupil jsem, aby se i ostatní mohli podívat. A jako první se k monitoru otočil Caleb a hned po něm se tu nahrnul Tiras.
„Myslím, že bychom měli pouvažovat, jak budeme pokračovat dál. A na to bychom se měli prospat. Ještě tu není Aria,“ přešel jsem k tabuli a ke jménu Morgan Sulliven jsem připsal jméno Julian Tyrell a pod něho jméno Blaine.
Teď už bylo jasné, že tihle dva spolupracují.
Tiras
Během večera jsem měl chuť tomu smradovi zakroutit krkem ještě několikrát. Ale pravda byla, že jeho informace byly víc než užitečné. Na tom jsme se shodli všichni. I když jsem byl nasraný, že nepřišel dřív. Ale nějak jsem už neměl chuť se hádat.
„Nechápu, proč s sebou bral i Kinga," zopakoval jsem svoji otázku ráno, když jsme se po snídani zase sešli v pracovně, abysme poinformovali Ariu.
Mateus samozřejmě zůstal na noc a ustlal si v obýváku na gauči, zatímco Jaden zase lisoval Xiho v pokoji pro hosty. Aria přišla až ráno, takže gauč byl volný. I když jsem měl trochu obavu z toho, aby mladý nesplnil hrozbu a nešel k Thomasovi a Markusovi do ložnice.
Nejspíš bych totiž teď asi našel jeho mrtvolu.
Mark hned volal Remymu, aby mu přetlumočil Mateusova slova, který nám dal další informace a všechno začalo postupně zapadat do sebe.
Tohle bylo to, co nám chybělo.
Tohle byly ty dílky puzzle, které jsme potřebovali do skládačky.
I když jich ještě pár chybělo, začal se utvářet celek.
„
Hele, vím, že jsme nezačali zrovna nejlíp," promluvil Mateus po obědě. „Možná mě nemáte moc v lásce, ale odsud už nic nevyřešíte. Chci vám pomoct a já zas potřebuju vaši pomoc. Vraťte se se mnou do Brazílie a spolupracujme. Zařídím vše potřebné, a i vím, kde vás ubytovat. I když to nebude zrovna hotel Hilton. Ale je tam čisto, vyspíte se a nikdo se na nic nebude ptát. Nepodceňuju vás, vím, že byste si poradili i beze mě, ale já to město znám a můžu určité věci urychlit."
V tomhle měl pravdu.
Popravdě, přemýšlel jsem o tom celou noc. A nebyl jsem jediný, kdo nespal. Caleb snad nespustil oči z noťasu, který měl v ložnici, jak tam pořád něco hledal.
Já myslel na Efa. Na to, jak se asi teď má. Myslel jsem na to, jak jsem mohl dopustit, aby se tohle stalo. Myslel jsem na Mateusova slova, že až bude chtít Tyrell klukům ublížit, dozvíme se to. A přemýšlel jsem i nad jeho nabídkou. Nevím, jak se rozhodnou ostatní, ale i kdyby byli proti, já poletím. Stejně jako Caleb, který už byl evidentně rozhodnutý.
S Mateusem, nebo bez něj. S jeho pomocí, nebo bez ní.
Teď, když už vím, kde můj Ef je, nic mě nezastaví. Poletím si pro něj a odvezu si ho zpátky domů. Jeho i Peta.
A udělám proto cokoliv…