Tiras
Chápal jsem Thomasův dotaz.
Jedna moje část ho chápala. Ta druhá…
„Neudělal by to," procedil jsem skrz zuby a na Thomase se zamračil. „Peter by nikdy nic takového neudělal. Už kvůli jeho minulosti. A i kdyby netušil, o co se jedná, je dost chytrý na to, aby věděl, že to určitě něčím smrdí. A jak on, tak Efraim žijí. A budou žít, dokud je nenajdeme."
Nechtěl jsem poslouchat kecy jako: 'Musíš se připravit na nejhorší,' a podobně.
Jen ta myšlenka na to, že to bude dobré mě držela nad vodou.
Nechtěl jsem myslet na to, že by to mohlo dopadnout jinak.
„Ehm…" přerušil ticho Jaden, který se tvářil, jako že nám oběma flákne, pokud se zase do sebe pustíme.
„Nechci vám kazit zábavu, hoši, ale napadlo to jenom mě, nebo ještě i někoho jiného tady, že vaše kluky mohli sebrat úplně kvůli něčemu jinému?"
Škubnul jsem s sebou, a i Caleb se na Jadena poplašeně zadíval, než zase sklopil pohled k obrazovkám.
„Nechci o tom mluvit," odsekl jsem a přešel ke svému noťasu, který jsem měl odložený na stolku.
„Kurva, Tirasi! Když se tomu budete vyhýbat, když se tomu oba budete vyhýbat, tak se nikam neposuneme!" vyjel po mě Jaden.
„Nevyhýbám se tomu, jen o tom nechci teď mluvit!" vrátil jsem mu stejným tónem.
Jestli nepřestane, tak mu jednu fláknu. Nechtěl jsem o tom mluvit. Nechtěl jsem si připustit to, že jsem Gideona a ostatní podcenil a Efa dostihla minulost. A nejen jeho ale i Peta.
Představa, co s nimi asi teď dělají mi smrskávala žaludek do malé kuličky.
„Tirasi! Neser mě nebo-"
„Něco jsem našel!" přerušil Jadena Caleb, a i když jsme se na sebe ještě mračili, spolu s ostatními jsme přešli ke Calebovi.
Napřed jsem nechápal, co nám ukazuje. Teda jako, civěl jsem na fotku chlapa, kterého jsem v životě neviděl a nechápal souvislost.
Ale když jsem se začal pomalu uklidňovat a víc si ho prohlížet, můj mozek začal postupně zpracovávat informace, dokud…
„Kurva! To je on!" zařval jsem do ticha a popadl Xi-Wanga za zápěstí, který stál vedle mě, "to je ten hajzl! To tetování na ruce a ty rysy! To je určitě on! Ten, co mě zmlátil!"
Jo, byl to on!
„Podívejte se na tohle," zašeptal Caleb a spustil sérii fotek s tím mužem.
Nebylo na nich vcelku nic zajímavého. Až na dvě.
Na jedné byl s Morganem na druhé zachycen na jednom velmi známém místě.
„Tohle je kavárna nedaleko odsud," ukázal jsem na fotku, kde byl s Morganem, "a tohle je soukromé parkoviště u White Rose," ukázal jsem na druhou.
„Ta první je asi měsíc stará a ta druhá, podle dat ze satelitu, asi rok. Bohužel na té druhé stojí v tak slepém úhlu, že to vypadá jako jakékoliv jiné parkoviště kdekoliv jinde."
Thomas
No, odpověď máme.
Nemyslel jsem to sice tak, že by s nimi Pete něco pekl, spíš jsem mlaďochovi chtěl dát naději, že je jeho kluk naživu. No, asi to neumím podat, jako by to třeba udělal Mark.
A taky jsem se znovu málem rafl s Tirasem.
Ale utnul nám to Caleb. Okamžitě jsme všichni vyskočili na nohy a postavili se kolem něj.
Málem jsem poskočil, když Tiras zařval. Chtěl jsem ho seřvat, že mám jen jedny uši a ty bych chtěl ještě nějakou dobu používat, ale raději jsem to spolknul a zadíval se na monitor, na který Tiras ukazoval.
„Přepošli nám ty fotky všem, abychom je měli při ruce. A pošli to hned i Arii, když je v terénu, aby měla info,“ položil jsem Calebovi ruku na rameno a jemně ho stiskl. „Určitě nás to zase někam posune. Kdo si vezme na starosti identifikaci toho tetování?“
Nechtěl jsem rozdávat příkazy, na to jsem neměl právo. Tady nebyl šéf a nebyl podřízený. Všichni jsme jeli stejně a všechno stálo na vzájemné spolupráci.
Ta zmínka o tom, že Peteho a Efraima unesli kvůli něčemu jinému, byla na místě, i když se to Tirovi nelíbilo a určitě ne ani Calebovi.
„Pokud je to parkoviště ve Whitte Rose…“ zamyslel jsem se nahlas, znovu jsem Calebovi stiskl rameno. „Je možné, že je opravdu minulost dostihla. Pokud si dobře vybavuji, podle toho, co jste říkali, tak Gideon říkal něco o tom, že Efraima prodal, ne? Hele, vím, že se ti to nelíbí, Tirasi, ale bohužel o tom mluvit musíme. Musíme uvážit každou maličkost, a tohle, řekl bych, maličkost není. Vzpomeneš si něco o tom, komu měl Gideon Tirase prodat? Zmínil někoho konkrétního?“
Pustil jsem Calebovo rameno, narovnal jsem se a otočil se k Tirovi. Tahle otázka byla dost palčivá záležitost, a netušil jsem, jak to vezme, už jen kvůli tomu, jak zareagoval na předchozí Jadenovu zmínku. A tak jsem chtěl být připravený, kdyby náhodou kvůli tomu vystartoval…
Tiras
Nadechl jsem se a otočil na Thomase, když vyrukoval se svou otázkou.
Jediné, co nás dělilo byl Caleb, který seděl mezi námi.
Nechtěl jsem vzpomínat na minulost. Oběma nám trvalo, než jsme se s tím dokázali vyrovnat.
Navíc… Trpělo tím i moje svědomí.
Svědomí, že jsem se nechal ukonejšit klidem a nemyslel na to, že bych měl být ostražitý.
Prostě mě ukolébal klid a namlouval jsem si, že už se nic nestane.
„Neměl jsem čas si s nimi popovídat u piva!" vyštěkl jsem na Thomase a zaťal ruce v pěst.
Musel jsem se několikrát zhluboka nadechnout, abych se aspoň trochu uklidnil.
Jasně, že mě to už napadlo, že by to mohlo mít něco společného s Efovou minulostí, ale nechtěl jsem si to prostě přiznat.
„Prostě nevím. Moc jsme toho z nich nedostali," řekl jsem po chvilce o něco klidněji. „Jen, že je to nějaký Brazilský boss nebo co. A že za Efa vyplázl fakt majlant. Ale to je všechno."
„Brazilský boss?" promnul si Jaden bradu. „Nebyl náhodou Morgan z Brazílie?"
Zatmělo se mi před očima a žaludek se mi stáhl ještě víc.
„Ne, nebyl, kurva!" zařval jsem na Jadena. „Nebyl! Prostě nebyl!"
Odstrčil jsem Thomase a rázně odkráčel do kuchyně.
„Kurva! Kurva! Kurva! Kurva!" řval jsem a mlátil pěstí do stěny, až se drolila omítka.
Ne! Nemohl jsem být takový idiot! Musí to být náhoda! Nepustil jsem si do baráku drogového bosse a nenaservíroval mu Efa na platinovém podnose! Nezavinil jsem smrt minimálně dvou lidí! Nezpůsobil jsem Liamovi nejspíš celoživotní poúrazové následky! Nezpůsobil jsem únos Petera!
Kurva! Ne! Takhle to být nemohlo!
Ještě několikrát jsem si praštil a zanadával, než mě opustily síly a já zůstal opřený dlaněmi o linku.
Jen matně jsem vnímal, že mě štípou rány na sedřených kloubech.
Myslel jsem jen na to, že jsem nemohl být takový idiot a nezpůsobil tohle všechno.
Nabídl jsem cizímu chlapovi střechu nad hlavou a ten…
Zatřepal jsem hlavou, vytáhl z lednice flašku, přihnul si, vrátil ji zpátky, a pak přešel do pracovny.
„Vezmu si na starost to tetování," zahučel jsem, popadl noťas a kecnul si na gauč.
Mark
V pracovně nastalo tíživé ticho. Všichni jsme se podívali na Tira, jak vyletěl. Nejspíš si uvědomil, že právě před tímhle nemůže utíkat.
V tu chvíli jsem si uvědomil, jaké jsme měli s Thomasem štěstí, že jsme naše zálety drželi v mezích normy a nikdy jsme si nikoho nebrali domů. Až na Joshe…
Stáhl se mi při té vzpomínce žaludek a na moment se zadíval na Thomase. Nejspíš si to uvědomil i on, podle toho, jak se na mě podíval.
Nedokázal jsem si představit, co asi Tir teď prožívá. Cuknul jsem sebou, když jsem ho uslyšel zařvat z kuchyně. Calebovy prsty na klávesnici se zastavily, a on se ještě víc skrčil. Vypadalo to, že nemá daleko k tomu, aby se rozbrečel, protože mu taky nejspíš došlo, že tohle nejspíš může být pravda.
Ať už je nebo není, máme něco, od čeho se můžeme odrazit.
„Nejspíš se vám to nebude líbit, Cale,“ dřepl jsem si k němu, chytl ho za bradu a otočil ho tváří k sobě. „Ale musíme pracovat i s touhle variantou. A pokud by to bylo ono, pořád nemáme ale souvislost s tím, proč unesli i Peteho. Pokud to teda byli stejní lidé a nebyla to třeba jen náhoda. Zvládneme to, určitě.“
Calebovy oči nesly stopy slz, i když se je snažil zatlačit zpět. Jen přikývl, já ho pustil, aby se dál mohl věnovat své práci, a pak jsem vstal. Přitáhl jsem doprostřed velkou tabuli na kolečkách, smazal větší část, co tam byla, fotky jsem přesunul na kraj, a začal jsem psát. Všechny varianty, které mohly nastat a s kterými bychom měli pracovat. Brzy se ke mně přidal Xi-Wang, a já si na chvíli připadal, jako bych se vrátil zpátky na policejní oddělení, kde jsme pracovali podobným stylem.
Jen po očku jsem se mrknul na Thomase, který na moment odešel, ale vzápětí se vrátil s lékárničkou a usadil se vedle Tirase.
„Nedržkuj,“ popadl ho za sedřenou ruku a začal mu ji ošetřovat. „Přece tu nebudeš svinit všechno od krve. Hele… Vím, že to není jednoduché, taky jsem udělal spoustu chyb, a jednou jsem si myslel, že Marka už nikdy neuvidím, že ho nenajdu. Ale je zbytečné si teď něco vyčítat. To můžeš udělat potom, až kluky najdeme. A my je najdeme, tomu věř.“
Vážně se Thomas s Joshovým odchodem změnil. Jindy by na Tirase vyletěl, seřval ho a dal by mu pěstí za to, že tak hystericky vyvádí, ale teď…
Xiho drcnutí mě vrátilo zpátky do reality. Otočil jsem se zpátky k tabuli a společně jsme dávali dohromady všechno, na co jsme si vzpomněli.
Tiras
Chvilku jsem mlčel a nechal Thomase, ať mě ošetří.
Překvapil mě. Spíš jsem čekal, že mě seřve, že se chovám jako hysterka.
„Slíbil jsem mu, že ho ochráním," povzdechl jsem si. „Když jsem ho poprvé potkal, nebyl pro mě nic jiného než děvka, které jsem nenáviděl. Místo sebe jsem jim dával za vinu smrt mého brášky. Využíval jsem je na sex, a pak je odkopl, pokud mi nebyli užiteční. Jenže Ef… Změnil můj názor a zase ze mě udělal člověka. Pomohl mi. Dalo by se říct, že mě zachránil, a já mu slíbil, že nedopustím, aby mu někdo ublížil. Slíbil jsem mu, že ho ochráním. Že nedovolím, aby se mu něco stalo. A pak… zachovám se naprosto lehkomyslně, neuváženě, nechám se uchlácholit klidem a… Nejhorší na tom je, že si nedokážu představit, že je do toho Morgan nějak zapletený. Ano, už od začátku byl Efem skoro posedlý, ale Ef to s lidmi uměl a nijak mě to nepřekvapilo. Kromě toho, měl jsem práci a do toho vražda Efova kolegy… ne, neomlouvám se a neomlouvám ani Morgana, ale za celou svou kariéru lovce lidí, jsem nenarazil na nikoho, kdo by byl… pokud je to skutečně Morgan, kdo by byl tak precizní, trpělivý a měl do sebemenšího detailu všechno naplánované. To už by se rovnalo dokonalému zločinu a dokonalému zločinci a ti snad existují jen v knihách."
Ukončil jsem svůj monolog a zadíval se na ovázanou ruku.
„Nikdo není dokonalý," zabručel Jaden. „A to platí jak pro ně, tak pro nás. Já se k Chrisovi taky nezachoval nejlíp, a taky jsem o něj málem přišel, i když jsem mu slíbil, že se o něj postarám. Tohle ale nikdo nemohl tušit. A co vím, tak Caleb i Frank si Morgana proklepávali. A pokud to měl skutečně připravené několik let dopředu, tak nebyla ani možnost, jak bys na něj přišel."
Zadíval se na tabuli, kde Mark s Xim právě dokončili svůj soupis a já ho taky přeletěl očima.
„Takže… Máme tu možností několik. Buď je v tom Morgan naprosto nevinně a jeho unesli taky, nebo případně zabili. Buď Efraimův únos souvisí s jeho minulostí, nebo to byla náhoda. Je taky možné, že Morgana nějak vydíral právě ten, co chtěl Efraima a unesl ho na jeho popud. Nebo je Morgan tím nejvyšším a pro Efraima si osobně dojel. Peter se k tomu připletl buď náhodou, nebo byl taky cílem. Nebo s tím nemá nic společného a je někde úplně jinde. Co identifikace podle Morganovy fotky?" otočil se Jaden na Caleba, kterému se tohle všechno nejspíš poslouchalo hůř než mě.
„Nic. Ani podle fotky jsem nikoho nenašel. Nikde prostě není uvedený a žádný program jeho podobu nedokázal k někomu přiřadit," zavrtěl hlavou.
„Maska?" zamračil jsem se.
„Ne, nemyslím si," odpověděl jsem si vzápětí. „Dobře… když vezmeme v potaz to, že jsem si pustil do baráku drogového bosse. Proč mě nechal na živu? Další věc… Ten chlap s tím tetováním… Podle té jedné fotky… Jsou spojeni? Pokud ano, tehdy měl možnost mě zabít a já bych nestihl ani mrknout. Proč to neudělal? Další věc… Proč neunesl Efa hned? Měl několik příležitostí, kdy jsem nebyl doma. Proč téměř až po čtyřech týdnech? Proč všechny ty sračky kolem toho, jakože si shání barák, postaví si vinotéku a podobné kecy, proč prostě nepřišel z něčím mnohem jednodušším? Další věc, podle všeho, ten chlap, co mě zmlátil, měl na svědomí i smrt Efova kolegy, a Johna, kluka, kterému jsme pomohli. Proč by je nechával zabít?"
Xi-Wang
Společně s Markem jsme dali dohromady všechny varianty, které připadaly v úvahu. Byl jsem rád, že se do toho pustil. Bylo vidět, že mu tahle činnost sedla, a aspoň na chvíli se necítil nepotřebný.
Snažil se pracovat jako ostatní, ale poznal jsem, že je tak trochu nesvůj, když nemůže při tolika lidech pracovat tak, jak byl zvyklý u policie. Kolikrát jsem viděl, že má tendenci to řídit, ale pak si vzápětí nejspíš uvědomil, že není šéf a nemůže rozkazovat.
Když jsme se spolu dívali na tu tabuli, a ostatní se podívali taky, už nám bylo jasné, která z těch variant bude mít prioritu.
A já si taky uvědomil, že tahle tabule je malá.
Rozhlédl jsem se po pracovně. Byla veliká. Hodně velká. I proto, že to byly vlastně dvě propojené pracovny. Nejspíš měli Tir a Efraim každý svoji, a když potřebovali klid, tak prostě zatáhli stěnu.
A tak jsme se sem v pohodě vešli a pořád zbývalo dost místa. Bylo to jiné než tenkrát u Joshe, ale i tehdy jsme to zvládli…
„Musím ještě jednou do města a potřeboval bych někoho k ruce, moc se tu nevyznám, tak by se mi někdo hodil,“ mírně jsem se zamračil, když jsem se znovu podíval na tu tabuli.
Už jsem viděl, jak se Mark nadechuje, ale předběhl ho Thomas.
„Půjdu s tebou,“ zavřel lékárničku a vstal. „Pojedeme mým autem.“
„Jo, to se hodí,“ přikývl jsem.
„Půjdu udělat oběd,“ otočil se Mark a beze dalších slov odešel z pracovny.
Vykročil jsem za ním, že se zeptám, co se děje. Přišel mi takový nějaký přešlý…
Ale jen co jsem se objevil v chodbě, popadl mě Thomas za loket a už mě táhl ven k autu.
„Za chvíli jsem zpátky!“ stihl jsem ještě křiknout, než se za námi zavřely dveře.
Thomas
Zaměřil jsem se na Tirasovu ruku. Měl ji vážně jako medvědí tlapu. No, a nejspíš bude potřeba opravit stěnu v kuchyni, podle toho, jak jsem Tirovi z ruky sundával kousky omítky. Ale aspoň upustil trochu páru a nepraštil místo stěny někoho z nás, co jsme tu byli.
Tím by asi naše spolupráce skončila a okamžitě bych s Markem odešel pátrat na vlastní pěst.
Mluvilo se hlavně o únosu kluků, ale pořád tu byla i varianta, že tohle všechno mohlo souviset s útokem na Liama, i když jsme zatím nepřišli na to, jak.
Když se Xi-Wang zmínil, že by potřeboval ještě do města, hned jsem se nabídl. Viděl jsem na Markovi, že by šel, ale já to nechtěl. Raději jsem byl, když byl tady.
„Neměl bys to tak přehánět,“ ozval se Xi-Wang, když jsme šli k mému autu. „Nechej Markovi trochu víc volnosti. Je mi jasné, že potom, co odešel Josh, co Marka unesli, tak se o něho bojíš. Ale… Takhle ho vyloženě dusíš. I teď. Viděl jsi, jak se tvářil? S jakým výrazem šel dělat oběd?“
Zastavil jsem se a pohlédl na Xiho.
Je možné, že bych to až tak přeháněl? Mark se nikdy nevyjádřil, že bych něco takového dělal.
Neřekl mi, že na něho moc tlačím, nebo ho omezuji.
Ale, když si to tak zpětně přehraji, když…
„Kurva!“ zařval jsem a dvěma skoky jsem byl u auta. „Kdo to byl! Kdo mi škrábnul auto! Já toho mlaďocha přerazím!“
„Přestaň tu řvát, kurva, a nasedni,“ žduchnul do mě Xi-Wang a já na něho zůstal hledět málem s otevřenou pusou.
Jo, vím ze spisů a z vyprávění, že taky byl tak trochu svérázný policista, že občas nešel pro sprosté slovo daleko a i Li-Weie, kterého miluje tak, že by za něho i dýchal, byl schopný seřvat. Ale to bylo v Hong Kongu, tady jsem ho takového nezažil. Tady většinou mluvil k věci, klidně, a když se nasral, tak raději odešel se někam uklidnit.
Ještě něco řekl, a já šokovaně nastoupil a ani jsem nepípnul. Až teprve v autě, když jsme vyjížděli, jsem na něho po očku mrknul.
„No, konečně ses taky projevil jinak než jen jako suchar,“ uchechtl jsem se. „Takový se mi líbíš. Proč vlastně jedeme do města? Jen ať vím, kam jet.“
„Potřebujeme minimálně ještě dvě tabule. Je na houby, když to budeme mít každý u sebe v noťasu a nebudeme vědět, kdo si, co zaznamenal. Takže jedeme pro tabule. Jen doufám, že Tirovi nebude vadit, když minimálně jedna bude na stěně, protože tři na kolečkách by už zabraly moc místa.“
Jo, musel jsem uznat, že v tomhle má pravdu. Jakmile rozpracujeme víc některou z variant, bude to potřebovat psát jinam než na tu jednu tabuli, abychom to pořád nemuseli přemazávat. A musíme to mít pořád na očích, protože kdykoliv se může stát, že někdo na něco přijde, když se na tabuli podívá.
„Jo,“ přikývl jsem. „To by se mi do auta mělo vlézt. Ale ještě zajedeme do jednoho obchodu. Možná… Možná jsi měl s Markem pravdu. Opravdu se o něho bojím, ale… měl bych asi trochu ubrat.“
Na další křižovatce jsem pak už odbočil k nákupnímu centru, kde byly věci, co jsme potřebovali, a kromě tabulí jsme koupili a hromadu magnetů, náhradních fixů a houbiček na čištění tabulí. A taky… když jsme se pak po hodině vraceli domů k Tirovi, na zadním sedadle byla velká dárková taška pro Marka a celé auto vonělo čokoládou…
Tiras
Nejspíš je čas postavit se pravdě čelem. Asi nemá smysl před tímhle zavírat oči.
Než jsem ale stihl něco říct, byl Xi-Wang a Thomas v prdeli.
Zavolal jsem Arii, která mi to naštěstí zvedla, a řekl jí, co jsme zatím zjistili.
Prý si to myslela, ale nechtěla ode mě dostat po hubě, tak čekala, až mi to do té mojí makovice nalezne samo. Někdy mám chuť tu ženskou fakt uškrtit.
Přeposlal jsem ji fotku toho, co mě napadl, a ona slíbila že se svých informátorů poptá, jestli ho někdo neviděl třeba u Liama nebo jinde, aby nás to víc nasměrovalo.
Když jsem dotelefonoval, Jaden akorát něco kutil s Calebem a Marka jsem viděl pobíhat po kuchyni.
Vzpomněl jsem si na jeho výraz, když Xi s Thomasem odjeli, a uvědomil jsem si, že bych se měl přestat chovat jako hysterka, protože se to tady všech nejspíš dotýká.
Vstal jsem, přešel do kuchyně a převzal od Marka míchání zeleniny v hrnci, aby mohl nakrájet maso.
„Nechtěl jsem tak vyletět," zabručel jsem po chvíli. „Nechtěl jsem se chovat jako hysterka. Vím, čím si tady každý z vás prošel. Když jsem přišel o Shaye myslel jsem, že nic horšího už nejde zažít. Nechci znovu stát nad hrobem někoho, koho miluju. Takže pokud chceš něco říct, tak to řekni. Pokud mi chceš vynadat, že se chovám jako kretén, tak to udělej, pokud chceš rozkazovat, tak to udělej.
Protože ty na to máš. Každý z nás tu máme svou hlavu, a každý si vedeme to svoje, a děláme si to po svém, ale to neznamená, že si tě nevyslechneme. Osobně by mě zajímalo, jaký jsi byl šéf. Sice jsem si něco málo o tobě přečetl, ale to o ničem nevypovídá."
Poplácal jsem ho po zádech a mírně se na něj pousmál.
Mark
Snad automaticky jsem vzal telefon a položil si ho na stůl, abych ho měl při ruce, kdyby náhodou Thomas volal. Podíval jsem se, co jsme vlastně nakoupili, a pak si řekl, že uvařím něco jednoduchého, abychom se mohli najíst co nejdříve vzhledem k tomu, že denní doba pokročila, a už jsme měli dávno obědvat.
Thomas a Xim říkali, že se vrátí tak do hodiny, tak jsem vybral jednoduché jídlo, maso na zeleninovém základě, a k tomu opečené brambory. Jeden by řekl, obyčejné jídlo, ale hodně záleželo na tom, jak se to připravilo a taky jak se opekly brambory, a na to jsem měl své koření, které jsem si smíchal z toho, co tu Tiras měl.
Stejně jsem nad jídlem ale přemýšlel jen chvilku. Myslel jsem si, že když budu vařit, že budu aspoň nějak užitečný, a nebudu myslet na jiné věci, ale opak byl pravdou.
Celý ten případ mi neustále běžel hlavou. Stále jsem si říkal všechna pro a proti, co k čemu máme, která varianta je asi nejpravděpodobnější, a jak by se dalo pracovat efektivněji. Zatím jsem měl pocit, že prostě stojíme na místě, i když jsme všichni dělali, co jsme mohli.
Právě jsem se pustil do míchání zeleniny a chtěl to odstavit, abych mohl dokrájet maso, když se objevil Tir a vzal si ode mne vařečku.
„V pohodě, chápu to. A rozhodně jsi na tom lépe, než jsem byl já, když málem zemřel Thomas. Ty jsi dostal od Jadena přes hubu a já od Thomase. Thomas dokonce zmlátil i Joshe, když chytl hysterii. Ale ve chvíli, kdy jsme se dozvěděli, že Josh zemřel, jako by se něco zlomilo. U nás obou. Odešel jsem od policie, to jsem chtěl i předtím, ale… Prostě… nevím, jak to říct…“ dokrájel jsem maso a hodil ho na pánev, abych ho zprudka orestoval.
„Kdyby tu byl Josh, nejspíš bys ho po prvních pěti minutách zabil. Ale často si říkám, jak moc by se nám tady teď hodil. Byl to ten nejlepší profilař na světě. A to nekecám,“ postavil jsem se vedle Tira, zapnul plotýnku a položil na ni pánev s masem. „Já… víš na tenhle způsob práce si stále zvykám. Neumím pracovat tak, jako vy. Někdy mám pocit, že je tu zmatek, že jeden neví, co dělá druhý, a… nevím, no. Děláte všichni maximum, ale chtělo by to trochu nějaký řád. Jestli teda nebude vadit, po obědě bych si s vámi všemi rád promluvil. Já… nechci vám rozkazovat, nebo tak. Na to nemám právo, ale rád bych byl užitečný, takhle ten pocit nemám.“
Když bylo maso orestované, přihodil jsem ho k zelenině, řekl jsem Tirovi ať to pořádně promíchá, přihodil jsem koření, trochu pak podlil a nechal dusit. Ještě k tomu budu dělat šťávu, ale to až nakonec.
Posadil jsem se ke stolu, abych mohl oloupat brambory a nakrájet a dát péct.
Tiras mi dokonce pomohl i s brambory, a já byl rád, protože pro tolik chlapů a jednu nenažranou ženskou jich bylo opravdu potřeba hodně.
Tiras
Zabručel jsem, když Mark řekl, že by naše práce chtěla řád.
Takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Prostě jsem si jel po svém, nejspíš stejně, jak všichni tady.
Měli jsme v tom svůj systém. Ale když jsem tak přemýšlel nad tím, co Markovi odpovědět, došlo mi, že když on měl pod sebou hromadu lidi a očekávalo se od něj, že ten pořádek a systém bude právě dodržovat, asi to pro něj teď bylo chaotické. Přece jen něco jiného bylo pracovat sám za sebe, a něco jiného v kolektivu soukromých detektivů z nichž každý měl svůj postup.
A možná se mezi námi citil trochu zbytečný?
„Asi to přežijem. Ale chápu, co tím myslíš. Víš, původně jsem chtěl být taky polda. Měl jsem i šanci, že to dopracuju vysoko. Ale bylo tam mnoho pravidel a svazujících podmínek. Možná jsem se taky občas zachoval jako hajzl, neříkám, že jsem svatoušek, ale nedokážu si představit, že bych dělal něco jiného. Mám svou hlavu a svůj systém, své postupy ale to neznamená, že si neposlechnu druhého. I když třeba napřed vyletím, jako v Thomasově případě, " zasmál jsem se a omyl brambory.
„Musím ale říct, že je fajn, že máte jeden druhého. Thomas vypadá, že je na něj spoleh a klidně by pro tebe i umřel. A o Joshuovi jsem hodně četl. Prý občas docela nesnesitelný, ale jinak jeden z nejlepších. Možná nám tu jeho poznatky chybí, ale poradíme si i tak. Věřím tomu. I když nejspíš ještě občas vyletím,“ pokrčil jsem rameny a vyndal dva plechy, aby se na ně brambory mohly dát a hodit péct.
Mark
Pousmál jsem se, když Tir zmínil, že občas vyletí, jako v Thomasově případě.
Ale…
„Thomasovi vděčím za hodně,“ začal jsem krájet brambory, když je Tir omyl. „Měl mě na starosti jako nováčka, když jsem nastoupil k policii, a jen díky němu jsem se jakž takž srovnal. Možná na to nevypadám, ale byl jsem pěkný spratek, který si myslel, že všechno ví nejlíp. To máš tak, školu jsem skončil s nejlepším výsledkem a myslel jsem, že si přede mnou všichni sednou na zadek. Šéfováním u policie jsem vlastně kompenzoval to, že jsem jinak celý život musel někoho poslouchat. Co chceš, když vyrosteš mezi samýma holkama, jsem jediný kluk v rodině, a kupodivu Thomasův brácha Dejv se zamiloval do jedné z nich a budou se brát.“
Musel jsem se dokonce zasmát, když jsem si uvědomil to, jak jsou cesty osudu zvláštní.
„No, takže to, že se tu Aria promenáduje občas nahatá, nebo jen ve spodním prádle, mě vůbec nerozhází, a je jedno, jestli je noc nebo den. Klidně bych ji i poradil, jaké jsou nejlepší vložky nebo tampony, jaké barvy k ní sedí. Ale to ona nejspíš ví dobře, protože cokoliv si obleče, tak ji nemám co vytknout. No, to jsem odbočil. Neříkám, že neděláte svou práci dobře, ale jsou věci, které se v téhle spolupráci dají zlepšit. Občas by to chtělo sed-“
„Jsme doma! Pojďte nám někdo pomoct!“ zaslechl jsem Thomasův hlas od hlavních dveří. „Stačí jeden silák!“
„No, zbytek si povíme potom,“ pokrčil jsem rameny. „Ale budu rád, když si pak večer, až tu bude i Aria, sedneme aspoň na chvilku, a vyslechnete si mě.“
Pustil jsem se do krájení brambor, abych to mohl hodit do trouby, a mohli jsme obědvat. Maso už bylo skoro hotové, a brambory taky nebudou dlouho trvat.
Nakrájené brambory jsem okořenil svou směsí, a právě strčil i druhý plech do trouby, když dovnitř vešel Thomas.
Hned se mi přilepil na záda, jednou rukou mě objal a políbil mě na krk.
„Marku, omlouvám se.“
Protočil jsem se v jeho objetí a udiveně na něho pohlédl.
„Za co?“
„No, víš, Xi-Wang mi promluvil do duše. Teda řekl asi dvě věty, ale… Musel jsem uznat, že nejspíš má pravdu. Moc na tebe tlačím, spíš… moc tě omezuji od té doby, co odešel Josh. Já… víš, bojím se, abych jednou nezůstal úplně sám, nechci, aby se ti něco stalo. Prostě… mám o tebe strach. Ale budu se snažit na tebe tak moc netlačit, ano? A kdyby ano, tak mi to prostě připomeň. Tady jsem ti něco donesl,“ ještě mě políbil, pak odstoupil a strčil mi do ruky dárkovou tašku, která tak nádherně voněla, že se mi hned začaly sbíhat sliny.
„Vše odpuštěno. A kdybys náhodou měl zase tendenci mě moc omezovat, řeknu Tirovi a on ti jednu natáhne,“ usmál jsem se a spiklenecky na Tirase mrknul.
A za další vteřinu už jsem seděl u stolu a ládoval se tou nejlepší čokoládou.
Jaden
I když jsem si myslel, že už se včera večer atmosféra vyčistila, vypadalo to, že jakákoliv zmínka o únosu Efraima, je ze strany Tirase, jako časovaná bomba.
Chápal jsem ho.
V podstatě, stejně mi bylo po Owenově smrti, kterou jsem zavinil. Neříkám, že Tir byl na tom stejně, víceméně za to nemohl, já osobně bych asi nejednal jinak, ale chápal jsem, jak se cítí.
Ten strach, vztek, bezmoc a frustrace.
Když odešel i Thomas s Xim a Tiras se přesunul do kuchyně za Markem, sedl jsem si ke Calebovi, který se dál prohrabával všemi možnými seznamy.
"Najdeme je?" zeptal se mě po chvilce tiše a podíval se směrem do kuchyně, ale Tiras byl zaměstnaný a ani nemohl Caleba slyšet.
„Samo-"
„NE! Chci slyšet pravdu. Chci vědět, co si myslíš ty," přerušil mě a prudce se na mě otočil.
Chvilku jsem se na něj díval, než jsem si povzdechl a zhoupl se v křesle.
„Trvá to moc dlouho. Při únosu obětí je důležitých prvních osmačtyřicet hodin. Efraim a Peter jsou pryč bezmála čtyři týdny a my pořád stojíme na místě. Dobrá věc na tom je ta, že nejspíš ještě žijí, a pokud je doposud nezabili, je to kvůli něčemu. Vím, že to Tiras nechce slyšet, ale osobně si myslím, že se únos těch dvou týkal právě jejich nevyřešené minulosti. Otázkou zůstává, jak je do toho zapletený ten Morgan. Ale pokud v podstatě neexistuje, začínám si myslet to nejhorší. Teda v Morganově případě. Ale zase na druhou stranu, pokud je to on, tak je jistota, že Efraim a Peter jsou živí a nejspíš ještě dlouho budou. Jen…"
Na moment jsem se odmlčel a stiskl rty
„Z Brazílie bude těžké je dostat, pokud tam jsou," dokončil za mě Caleb šeptem.
Jen jsem přikývl a stiskl mu rameno, protože v tu chvíli se vrátil Thomas s Xim, a já jen pozvedl obočí nad tím, co ti dva v kuchyni vyvádí, když jsem Ximu pomáhal s tabulemi, které koupili.
Mark
Když jsem viděl tu nálož čokolády, prostě jsem nemohl odolat. Thomas věděl, jak si mě udobřit i jiným způsobem než jen sexem.
A tak jsem nakonec nechal dodělání oběda na Tirovi, a jak jsem spořádal půl tabulky výborné čokolády, zvedl jsem se a šel se podívat do pracovny, co to vlastně Xi-Wang vymyslel.
A byl jsem rád za to, co jsem viděl. Byl jsem rád, že někdo myslel podobně jako já aspoň v tomhle.
Hned jsme si od Tira vyžádali vrtačku, společně jsme pošoupli skříň a pak jsme navrtali díry a jednu velkou tabuli hned zavěsili. A když jsme právě poskládali i druhou tabuli na kolečkách, už na nás hulákali z kuchyně, že je oběd hotový.
Aspoň na chvíli jsem si přišel užitečný, a taky jsem nezapomněl Xi.-Wangovi za Thomase poděkovat. Zaběhl jsem do kuchyně, pomohl prostřít, ale sám jsem si k obědu nesedl s tím, že jsem se nacpal čokoládou.
Nechal jsem je a vrátil jsem se do pracovny, kde jsem na tabuli na stěně přepsal všechno, co bylo na druhé tabuli, kterou jsem potom smazal. Obrázky a fotky jsem taky hodil na nástěnnou tabuli, a ty dvě na kolečkách jsem přisunul tak, aby byl dobrý přehled na všechny tři a člověk si přitom nemusel vykroutit hlavu. Jo, výhoda velké pracovny.
A až teprve potom, spokojený s výsledkem, jsem se vrátil za klukama, a konečně si nabral menší porci, abych nacpal do žaludku taky něco jiného než jen sladké.
Zatím jsem nic neříkal, ani při obědě, a ani po obědě. Viděl jsem Xi-Wangův úsměv, když viděl přepsané tabule, a od Thomase jsem dostal ještě velký hrnek horké čokolády. Uvařil potom ještě kávu pro všechny, a zase jsme se naskládali do pracovny, kde si každý dělal to svoje.
Blížilo se k osmé hodině, když se vrátila i Aria.
Prý sice byla na večeři, ale klidně si dá i tohle dobré jídlo, co zbylo od oběda. A když se s plným talířem nakvartýrovala i ona do pracovny, vyžádal jsem si od všech pozornost.
Bylo divné takhle před všema stát, u těch tabulí, a vědět, že to nejsou mí podřízení a můžou mě klidně poslat do háje. Ale povzbudivý úsměv od Thomase, a dokonce i od Tira, mě nakonec nakopnul.
„Nejprve chci, abyste věděli, že nepochybuji o vaší práci. Jste skvělí, a umíte věci, které bych třeba já nezvládl,“ podíval jsem se na Caleba, který se, kdo ví proč, začervenal.
„Hele, nechci vám nikomu nic přikazovat nebo tak, nicméně si tu občas připadám zbytečný. A doteď jsem přemýšlel, jak pomoct. A něco mě napadlo. Práce se může zefektivnit, když budeme každý dělat něco. Což teda děláte, ale někdy se stává, že dva se pustíte do stejné věci a ani o tom nevíte. Je fajn mít tohle na tabuli,“ ukázal jsem na nástěnnou. „Když na něco přijdete, přihodíte to na některou z těch dvou a hned dáte info ostatním přes mejl, nebo na telefon, kdyby byl v terénu. Každá vteřina je důležitá. A když to budete mít stále na očích, někdy může do hlavy naskočit něco, na co byste si jinak třeba nemuseli vzpomenout.“
„A já, pokud nebudete proti bych měl návrh. Každý, kdo bude mít něco konkrétního za úkol, to napíše sem,“ došel jsem k nástěnné tabuli, a hned tam napsal Calebovo jméno a k němu to, co právě dělal. Pod to jsem napsal své jméno a můj úkol.
„Přemýšlel jsem o tom delší dobu, a vzhledem k tomu, že jsem z vás nejdéle pracoval na policii a na nejvyšším postu, vzal bych si na starost komunikaci s policií, a požádal bych Jacka, abych se mohl připojit k vyšetřování Liamova napadení. My jim občas předáme nějaké informace, oni nám taky, ale rozhodně nevíme všechno. A právě proto, že to vyšetřují jako samostatný případ. Takhle bychom věděli víc, a možná přijdeme i na nějaké souvislosti, které nám můžou unikat. Tím pádem veškeré věci, které budete chtít řešit s policií, nebo s Jackem předáte mně a já to zařídím. Ale je to teď na vašem rozhodnutí, nechci vás nutit do něčeho, co vám nebude po chuti.“
Jo, nejednou jsem žehlil Joshuovy průsery, ať už z tiskovky, či čehokoliv jiného. A tohle by mě mohlo nakopnout k tomu, abych se konečně vzpamatoval, a fungoval znovu tak jak předtím, než Joshua zemřel.
Tiras
Jo, nejednou jsem pracoval s Frankem nebo více lovci a sešli jsme se na nějakém mítingu, ale když jsme si teď posedali do pracovny před Marka, na moment jsem si připadal, jako zpátky ve škole nebo na akademii. Už jsem i chápal, proč byl Mark tak oblíbený. Nemusel ještě ani nic říct a člověk na něj hned reagoval. Sjednal si pozornost bez toho, aniž by křičel nebo nadával.
Když domluvil, chvilku bylo ticho, jak si to každý nejspíš přebíral v hlavě, i když v podstatě nebylo, co řešit.
„Nemám nic proti," ozvala se jako první Aria. „Je pravda, že spolupracovat s tímhle mezkem je občas fakt zahul, a jsem spíš raději v terénu, než abych něco řešila nad počítačem, takže mě klidně nechte na starost tohle. Zaměřím se na vlivnější část tohoto města, jestli třeba někdo něco neslyšel, nebo neviděl. Navíc jsem z vás nejhezčí a umím to rozjet, takže pro tuhle práci jsem jako dělaná."
Zašklebila se na mě a drcla do mě loktem.
„Já s tím problém taky nemám. Sice mám své postupy, ale už jsme nejednou spolupracovali, takže víš, jak na tom jsem. Mohl bych rozhodit sítě mezi Nolanovyma známýma. Pár mi jich zůstalo a pár z nich mi pořád něco dluží," zabručel Jaden.
A zůstal jsem akorát já.
„Souhlasím, že si v tom musíme udělat pořádek. Je pravda, že jsem zvyklý si jet po svém. Jako lovec lidí jsem byl zvyklý na trochu jiné metody než soukromé očka. Ale dokážu se přizpůsobit. A i když někdy možná vyjedu, dokážu si přiznat chybu, pokud jsem ji udělal. Vím, že jsme i kvůli mně ztratili spoustu času. Ale pokusím se do toho dát všechno. Znovu se podívám na případ s Gideonem, a taky by nebylo špatné, kdybych si mohl promluvit s Tristanem ve vězení. Jen tak mě k němu ale nepustí, pokud se za mě někdo nezaručí, protože při poslední návštěvě jsem mu rozflákal no a zlomil všechny prsty na pravé ruce."
Při té vzpomínce jsem se zašklebil, a pak se podíval na Marka, co on na naše odpovědi.
Thomas
Byl jsem rád, že mi Mark odpustil. Bylo na jeho reakci vidět, že jsme se blížili k hranici, která se mohla prolomit a těžko bychom to potom spravovali. A to já nechtěl. Byl jsem rád za Xi-Wanga, že mi to svým způsobem řekl.
„Já půjdu do autopůjčovny a vypůjčím si to auto jako klient. Přivezu ho sem. Je to sice dlouhá doba, ale jeden nikdy neví. I když se auta pokaždé čistí, některé věci se mohly přehlédnout, a některé věci se vyčistit nedají nikdy, i když to tak na první pohled vypadá,“ přihlásil se o slovo právě Xi. „A taky se půjdu znovu poptat sousedů. Potřeboval bych nějaké fotografie, Calebe, můžeš mi je vytisknout?“
Caleb přikývl, a hned se do toho pustil. Xi si hned otevřel webovky dané autopůjčovny, aby zjistil, jestli to auto tam mají, a hned si ho zamluvil, aby nám ho nevyfouknul někdo další.
Mark se spokojeně na všechny díval, a hned na tabuli zapsal, co kdo bude dělat.
„No, pokud nám Mark vyběhá povolení, a na to on je nejlepší, tak půjdu Tire s tebou,“ ozval jsem se nakonec jako poslední. „A zkusil bych si znovu promluvit s tím realitním makléřem, o kterém jste mluvili, a taky s rodiči toho studenta. Bude to lepší, než kdybyste s nimi mluvil ty, Tirasi.“
Jo, v tomhle to vážně bylo lepší. U toho realiťáka by se Tir mohl nervnout a u rodičů toho studenta by zase mohli bouchnout oni. A to bych nerad. Už tak to pro ně musí být těžké, když před měsícem pohřbili syna.
„Tak jo,“ dopsal Mark poslední úkol. „To prozatím stačí. Jsem rád, že jste mě neukamenovali. Víte… Nechci, abyste měnili své metody, nebo tak. Vím, že jste naučení pracovat každý sám za sebe. Budu rád, když jen ke svým metodám přidáte tohle, co jsem vám teď navrhl. Nemusíme tu vysedávat každé ráno, stačí třeba jednou za dva tři dny, když se sejdeme všichni dohromady a řeknem si, co a jak.“
„No, mě se ale moc nelíbí, že chceš jít požádat o spolupráci k Jackovi. Nebudu o to-“
„Thomasi!“ zamračil se na mě Mark. „Něco jsi mi slíbil. Nebo mám říct Tirovi, aby ti jednu natáhl hned?“
Zhluboka jsem se nadechl, podíval se na Tira, který si už s úsměvem prokřupal prsty, a pak jsem na obranu zvedl ruce.
„Dobře, už nic neříkám. Jen budu rád, když se mi aspoň občas ozveš, ano?“
Mark po mých slovech přistoupil a přede všema mi vlepil polibek, za který by se nemusela stydět ani pornohvězda.
„Budu v pohodě, určitě,“ ještě mě pohladil po tváři, a pak už odstoupil.
Vrátil se k tabuli a na jednu začal psát, co všechno už jsme zjistili. I ostatní se pustili do práce, nebo se sebrali a šli se najíst, či osprchovat, aby mohli jít spát. Aria dojedla večeři, sebrala svůj noťas a zmizela v obýváku, že si v klidu musí sepsat, na co přišla, a pak nám dá vědět.
No, vypadá to, že naše spolupráce bude jen a jen lepší…
Tiras
Ti dva byli vážně skvělý pár. Za svůj život jsem poznal několik párů gayů a několik i manželů.
Na některé bych nejraději zapomněl. Ale bylo tu pár takových, na které si určitě rád vzpomenu.
A Mark s Thomasem patřili mezi ně. Možná mě i zamrzelo, že jsem nemohl poznat Joshuu, jejich třetího partnera, který je prý skvěle doplňoval.
Jak jsem říkal. Nejspíš se neudržím a několikrát ještě vyletím, zvláště pokud budeme stát na místě, ale jinak to prostě neumím.
Zdálo se mi, jako by se Caleb po Markových slovech víc uvolnil. Nevím, možná si myslí, že od něj očekávám, že to mávnutím proutku vyřeší.
Když pak Thomas navrhl, že za Tristanem do vězení půjde se mnou, stejně jako za Clarkem a za Johnovými rodiči, jen jsem se ušklíbl.
„Ano, tati," vstal jsem a na tabuli připsal, že ještě zjistím, co znamená to tetování na ruce toho, co na mě zaútočil a jehož jméno jsme ještě prověřovali.
Teda Caleb prověřoval.
Jeho práce byla jasná. Když bylo v tomhle jasno, popadl jsem noťas, že se s ním uklidím do ložnice, kde jsem měl relativně nejvíc klidu.
Sotva jsem ale vyšel schody, už jsem ze spodu slyšel Jadena, jak huláká na Ariu, která chtěla zůstat dole, což znamenalo, že Jaden bude zase spát s Xi-Wangem.
Myslím, že to mu ani tak nevadilo. Ale vím, že když přijel a hned si vybral na spaní obývák, mrmlal něco o tom, že na stará kolena nebude chodit po schodech.
Ani nevím, jak dlouho jsem vydržel. Ale nejspíš jsem vytuhnul s noťasem na klíně, protože jsem si vůbec nepamatoval, že bych ho uklízel.
Druhý den, byla Aria pryč, než jsme vůbec všichni vstali. O snídani se postaral zase Xi, a já mu to rezolutně zatrhl s tím, že se chci za měsíc ještě hýbat, a ne, abych byl jako koule.
A hned po snídani se každý pustil do své práce.
A musel jsem uznat, že to k něčemu bylo, protože jsme toho zjistili mnohem víc než snad za celý ten skoro měsíc.
Kolem poledne se Aria vrátila a večer zmizela na nějakou párty, oblečená do lehkých, průsvitných šatiček.
Xi-Wang
Možná to, že jsem promluvil s Thomasem, nebo to, že jsem koupil ty tabule navíc, konečně přimělo Marka se pohnout. Později jsem zjistil, že s ním mluvil i Tras. K něčemu to opravdu bylo.
Dobře jsem si ho pamatoval, jaký byl, když šéfoval policii, a bylo vidět, že ho teď ta práce tak trochu ubíjí, a nejspíš by brzy spadl do letargie a nebyl by k ničemu.
Ať už to bylo cokoliv z toho, konečně se tu trochu pročistil vzduch, a vypadá to, že si i Tir s Thomasem nebudou tolik vjíždět do vlasů tak, jak tomu bylo, než jsem přijel.
Jo, všichni jsou tu dobří, jinak by nedělali tuhle práci. A mají něco za sebou. Snad jediný Caleb tu je takový Benjamínek a bude nejspíš potřebovat naši podporu. Ale on to zvládne. Má před sebou jasný cíl…
Ještě ten večer jsem si zarezervoval auto, ale podle toho, co jsem zjistil, si ho budu moct vyzvednout až po poledni. Takže jsem si mohl klidně druhý den přispat.
Ale i tak jsem nakonec vstal brzy. A když už jsem byl vzhůru, raději jsem vylezl z postele, protože se Jaden rozhodl, že mě zase zalisuje do matrace. Nechápu, jak s ním může Chris vydržet v jedné posteli.
Udělal jsem snídani, takovou, jaká má být, aby měl člověk dost energie na celý den. Na Tirovu poznámku jsem se jen ušklíbl, když jsem viděl, jak se cpe.
Když odbilo poledne, oblékl jsem se, zavolal si taxi a vyjel jsem do půjčovny.
Nikdo se nepozastavoval nad tím, že si půjčuji auto, když vlastně bydlím v Sacramentu. Aspoň tohle bylo v klidu. Na otázku, proč zrovna tohle auto, jsem jen odpověděl s úsměvem, že mám rozvětvenou rodinu a do jiného bychom se jen tak nenaskládali.
A hned jsem si nechal zjistit, kolik lidí ho mělo půjčené za poslední měsíc, a jestli se auto dobře vyčistilo. Myslím, že jsem majitele skoro urazil tou otázkou, ale vymluvil jsem se na to, že můj přítel má fobii z bakterií a tak podobně. Nejspíš mi na to skočil, a ještě se mi nakonec i omluvil.
A tak jsem kolem druhé hodiny dojel zpátky před Tirasův dům.
Zaparkoval jsem auto tak, jak bych to udělal já, kdybych chtěl někoho unést a aby mě přitom pokud možno, nebylo vidět. Zkusil jsem z něho vystoupit, a vejít dovnitř. A pak z domu jít do auta k zadním dveřím, jako bych tam chtěl někoho strčit.
A přitom všem jsem si všiml, jak se v jednom z domů otevřely dveře a vyšel postarší pán a zvědavě se na mě zadíval.
Jo, takže je čas na sousedy…
Nechal jsem auto stát a zamířil rovnou k němu…
Dokonce jsem zapomněl i na oběd, a tak, když jsem se kolem čtvrté vracel zpátky, měl jsem už docela hlad.
Převlékl jsem se umyl, a šel jsem sníst to, co zůstalo od oběda. A pak už jsem se s čajem usadil v pracovně a začal sepisovat všechno, na co jsem přišel. A když nás Mark zavolal k večeři, požádal jsem ho, aby na druhý den zajistil kompletní prohlídku auta.
Jaden
Taky mi chvilku trvalo, než jsem si zvykl na to, že budu pracovat s Xi-Wangem. Ale u mě to bylo jiné tím, že jsem před tím pracoval u policie, takže jsem byl zvyklý. Tiras podle všeho vždy pracoval sám a měl ještě jiné metody než soukromí detektivové, takže pro něj to bylo o něco těžší. Ale věděl jsem, že to bude v pohodě. Sice si nejspíš ještě vjedeme do vlasů, hlavně on a Thomas, ale byl to dospělý chlap, kromě toho, v sázce bylo víc než dost, takže jsem věděl, že to budou spíš takové výkřiky do tmy.
Než přišel večer, každý už věděl, co má dělat a chaos se začal utvářet v pořádek. Poplácal jsem Marka po zádech, když jsem kolem něj procházel. I když by to nikdy neřekl, nikdy by to nahlas nepřiznal, po Joshuově smrti nejel na sto procent, jako před tím. Sice jsem je spolu zažil jen u toho jednoho případu, ale ten rozdíl tam byl vidět.
Večer jsem se nasral, protože Aria mi zase zabrala místo v obýváku, a já tak musel zase do ložnice ze které mi Xi pak ráno utekl. Chjo. Fakt jsem chudák.
Během dne, a i toho následujícího bylo vidět, jak se Markův nápad osvědčuje. Na tabulích přibývaly zápisky z toho, co každý zjistil nebo zrovna dělal. Xi vyzvedl auto, Mark zařizoval jeho prohlídku u Tirase na zahradě, Caleb zjišťoval víc o muži s tetováním, a taky nejspíš našel toho, co si auto půjčoval. Aria byla každou chvilku venku, Tiras tlačil na pilu a znovu si procházel spisy ohledně případu Whitte Rose. Byl i za Liamem v nemocnici spolu s Markem a Thomasem, ale dobré zprávy nepřinesli. I přes situaci se atmosféra poněkud uklidnila, i na Markovi bylo vidět, že je živější.
Stejně jako předchozí dny, ani v pátek ráno se Xi nenechal zalisovat do matrace, a protože mu Tiras zakázal vařit, snídaně byla tentokrát na mě. A protože jsem nebyl takový hračička jako Xi, udělal jsem lívance s borůvkovou omáčkou a vanilkovým přelivem, za což jsem od Tirase taky dostal vynadané, a až když jsem mu pohrozil, že nic nedostane a bude hlady, pokud bude dál držkovat, tak ztichnul.
Thomas
Markovi se povedl husarský kousek. Vybavil nám povolení k návštěvě Tristana v rekordním čase. Většinou tyhle věci trvají déle, ale on přišel s tím, že máme domluvenou návštěvu hned další pondělí.
Jo, tak bude potřeba se na to připravit.
A i když se to Tirovi moc nelíbilo, vnutil jsem se k němu a procházel s ním případ Whitte Rose, abych byl v obraze. Jen takové všeobecné informace, které jsme měli my nezúčastnění, mi prostě k tomu nestačily.
V pátek jsem měl domluvenou návštěvu u rodičů.
Nebral jsem si oblek, ale snažil jsem se být oblečený, jak nejslušněji to šlo. Oholil jsem se, nasnídal, a v klidu se připravil na tuhle těžkou návštěvu. Věděl jsem, že to nebude lehké, nikdy jsem tohle neměl rád, ale i to bylo bohužel součást naší práce a nevyhnuli jsme se tomu, pokud jsme chtěli vědět co nejvíc a případ uzavřít.
Seděl jsem u nich asi dvě hodiny. Vypil jsem kávu, snad litr vody, díval se, jak se vedle Johnovy mámy hromadí kapesníčky, a její táta se drží jen tak, tak. Nikam moc nás to zřejmě neposune, ale něco mě zaujalo.
A to jsem sdělil hned ostatním, jakmile jsme se k večeru všichni sešli.
„Možná se ti to nebude líbit Tire, ale Johnovi rodiče tě chtěli v první chvíli zabít. Mysleli si totiž, že za tím stojíš ty. Ono… John se jim svěřil, že se do Efraima zamiloval. A ten den, kdy se to všechno stalo, tu měl namířeno mimo svůj dohodnutý čas. Byl prý rozhodnutý se Efovi svěřit se svými city k němu. Jenže pak se dozvěděli, že se Ef ztratil, tak to nechali být. Bylo jim jasné, že v tom zřejmě prsty nemáš. Ale je tu souhra náhod. John se zamiloval do Efa, podle jeho rodičů, kterým řekl skoro všechno od chvíle, kdy ho Ef zachránil, prý taky řekl, že se svěřil i Morganovi. Oni a Morgan byli jediní, kdo o jeho lásce k Efovi věděli…“
Tiras
Moc se mi nelíbilo, co Thomas říkal o Johnovi.
To, že se do Efa zamiloval, mě nepřekvapilo. Popravdě jsem si to myslel, když jsem ho při posledních návštěvách pozoroval.
Samozřejmě, že mi to nevadilo. Efovi jsem věřil. Spíš mi Johna bylo líto. Když zemřel, ani mě to nenapadlo nijak spojovat dohromady. A i když jsem věděl, že to Johnovy rodiče vzalo, nikdy jsem si nemyslel, že by mě z toho mohli obviňovat.
„Až Efa najdeme, zajdeme za nimi. Dlužím jim omluvu. Vlastně… Je to jako bych Johna zabil," zamračil jsem se a stiskl rty.
Nebylo to poprvé, co jsem měl na rukou něčí krev.
Ale nikdy se mě to nedotýkalo tak osobně jako teď.
„Ef se mi jednou svěřil, že se mu Morgan vůči němu zdál trochu moc majetnický, na to že jsme se znali teprve pár dnů. Ale prý si o tom pak promluvili a bylo to v pohodě. Měl jsem tomu věnovat víc pozornosti. Kurva! Nechal jsem se uchlácholit jeho vzhledem, vystupováním a tím, že jsem na něj nic nenašel. Ani nemůžu říct, že by mě to fascinovalo, jak tohle všechno dokázal."
Ještě chvilku jsme tohle probírali, než Jaden začal hulákat do telefonu a vyhnal nás tak z pracovny.
Markovi jsem poděkoval za povolení k Tristanovi, a pak od všech vybral prádlo, abych ho mohl naházet do pračky, zatímco Thomas šel dělat večeři, a Mark s Xim uklízet.
Přece jen jsme tu byli samí chlapi, a kdyby se pokusil Arii říct, ať nám vypere a uklidí, nejspíš bych ještě volal sklenáře, protože by mě prohodila oknem.
Když jsem vyšel na zahradu, abych pověsil prádlo, slunce už zapadalo a já byl za to jen rád.
Nikdo totiž aspoň nemohl vidět mou slabost, slzy, které mi začali stékat po tvářích, když jsem procházel kolem bazénu za skleník a vzpomínal jsem na to, jakou radost z něj Ef měl.
Nepoužil jsem ho. Od doby, kdy se Ef ztratil, jsem se bazénu vyhýbal jako čert kříži.
Dokonce i ve skleníku to žilo svým vlastním životem, protože jsem na něj neměl náladu. Celkově jsem do zahrady chodil, jen když jsem musel.
A nejspíš jen díky tomu, že jsem měl barák plný lidí, jsem se ještě neutopil v depce.
Zatřepal jsem hlavou, popotáhl, dověsil prádlo, a pak se rychle vrátil zpátky do domu.
Sice mě ještě čekaly dvě pračky, ale do té doby se dám dohromady.