Mateus
Jak jsem si naplánoval, tak jsem udělal.
V noci, když už všichni odešli do ložnic a dům ztichnul, jsem se opatrně vyhrabal z postele, abych nevzbudil hlavně Marka s Thomasem, a z pod postele vytáhl batoh, který jsem už měl nachystaný.
Nebral jsem si nic velkého. Vodu, lano, baterku, mobil, náhradní triko, kdyby náhodou, a malou flašku chlastu. Ne, snad proto, že bych snad chtěl pít, ale kdybych se náhodou někde zranil, abych si to mohl rychle vyčistit.
Zdejší flóra a fauna nebyla zrovna bezpečná a nerad bych přišel k hnusnému zanícení jen proto, že jsem byl nedbalý.
Víc jsem toho nepotřeboval.
Na papírek, který jsem položil na noční stolek na Markově straně, jsem napsal krátký vzkaz, že jsem musel pro něco odjet k sobě domů, ale nejpozději odpoledne budu doma. A že tak krásně a moc sexy spinkali, že se mi je nechtělo budit.
Bylo to lepší, než kdybych nenapsal nic. Takhle je aspoň trochu uklidním a když to půjde dobře, za pár hodin budu zpátky a nikdo nic nepozná.
A pak vyrukuju s tím, jak jsem úžasný, a dokonalý v případě úspěchu a nebudou mi moct nic říct.
Na moment jsem pocítil nutkání Marka políbit, ale nakonec jsem to zavrhl.
Mohl bych ho vzbudit, a pak už bych těžko okecával, proč mizím v noci, a ještě s takovou výbavou v batohu.
Když jsem se ujistil, že mám všechno, opatrně jsem vyšel z pokoje, seběhl do přízemí, tam zaběhl do koupelny se aspoň opláchnout, a na záchod, hodil na sebe tmavou mikinu, obul boty, a pak už jsem vypadl konečně ven, abych si o kousek dál zavolal taxi.
Nathan
Ten den, spíš pak už večer, jsme toho ohledně Julianova sídla probrali ještě hodně. Snažil jsem se povzpomínat na všechno, co by jim mohlo být k užitku. Tak nějak jsem to nedělal jen pro ně, ale i pro sebe. Někde v hloubi duše jsem cítil, že s nimi by se můj letitý problém s Julianem mohl dořešit jednou pro vždy.
Když se blížilo k půlnoci, nakonec jsem se rozloučil i já se zbytkem, který ještě zůstal vzhůru, a zapadl jsem do ložnice, abych se mohl osprchovat a jít spát. Dokonce jsem neměl ani chuť na sex. Jen jsem se přitulil do Ruanovy náruče, zavřel oči, vdechoval jeho vůni a vykládal mu, jak se obávám toho zítřejšího dne.
Pořád jsem měl v sobě nějakou naději, že by to mohlo dobře dopadnout, ale bylo to tak pade na pade. Ten strach, že by to mohl být Julian, kdo získá druhou polovinu hotelu, tam pořád byl.
Nakonec jsem únavou usnul někde uprostřed slova.
A když mě ráno probudil budík, první, co bylo, stáhl se mi žaludek z nejistoty.
Byla to první věc, na kterou jsem pomyslel.
Doslova jsem se musel dokopat k tomu, abych se osprchoval, oblékl a šel se nasnídat. Ale snědl jsem jen kousek pečiva a kousek sýra, vypil silné kafe, aby mě to postavilo na nohy, a pak už se balil k odjezdu.
Museli jsme vyrazit dříve, protože jsem potřeboval jet do restaurace, a pak na hotel na domluvenou schůzku s Arnaldem.
I přes všechny ty nervy jsem se snažil tvářit normálně, usmívat se, ale netuším, jestli se mi to povedlo.
„Tak my jedeme,“ rozloučil jsem se všemi, posbíral si věci, sako hodil přes ruku a zamířili jsme s Ruanem do auta.
„Nejspíš budu dneska potřebovat pořádného panáka,“ povzdechl jsem si, když jsme vyjeli k mé restauraci.
Jaden
Přemýšlel jsem nad tím celou noc.
Vím, jak moc chtěl Chris Nathanovi pomoct, ale taky vím, jak moc to bylo nebezpečné. Popravdě, kdybych to věděl před tím, než s tím začal, zatrhl bych mu to.
Tyrell byl velice nebezpečný protivník, a otázkou bude, jestli se nám ho podaří zabít. Protože jedině tak mohly skončit všechny ty problémy. Jedině s jeho smrtí.
A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc mi docházela jedna věc.
A tak první, co jsem ráno udělal potom, že jsem pomuchloval Chrise, umyl se a oblékl, svolal jsem všechny do pracovny i se snídaní.
„…věc se má ovšem tak, že já s Chrisem jít nahoru nemůžu. Tyrell není idiot. Určitě si zjistil, kdo je, a taky ví, že má za manžela bodyguarda. Asi těžko bych vysvětloval, proč jsem nepřiletěl s ním a najednou se objevím na jeho jednání. Co ale předpokládám je, že neví, jak vypadají Chrisovi právníci, protože to v podstatě ani vědět nepotřeboval. A tak mě napadlo, když budete souhlasit, spíš je to taková moje prosba, aby se někdo z vás vydával za Chrisova právníka, šel s ním na to jednání a zároveň ho hlídal. Já budu samozřejmě v autě, kdyby něco. Ale jde o to, že kdybych se tam objevil, mohlo by to pokazit celou akci. No, a přemýšlel jsem. Tirase zná, ten jít nemůže. Caleba zná taky. Thomas moc na právníka nevypadá, Xi a Aria jsou až moc nápadní, tak mě napadl jedině Mark."
Uzavřel jsem svůj sáhodlouhý monolog, kdy jsem jim vysvětlil, jak se věci mají, a proč byl Chris poslední dobou takový tajnůstkář, a proč to chce udělat.
„Otázka je, jak tohle vezmou Nathan s Ruanem," zabručel Tiras. „A co Arnaldo? Ten přece Chrisovy právníky zná."
„To samozřejmě Chris zařídí. A co se týče těch dvou… No, věřím, že je v nejhorším případě dokáže Mark schladit, pokud teda bude souhlasit s tím, že pojede. No, a jak říkám, budu přinejhorším v autě," pokrčil jsem rameny a zadíval se na Marka.
Chris
Moc dobře se mi nespalo. Zřejmě to mělo na svědomí to, k čemu jsem se chystal. V noci jsem se probudil, a dokonce jsem i začal přemýšlet o tom, že bych to stopnul.
Ale pak jsem si vzpomněl na Arnalda, jak je z téhle situace kolem hotelu nešťastný. I na hovor s jeho paní, která si přála, aby se její muž už konečně zbavil toho břemene, a oni si mohli společně užívat zaslouženého odpočinku.
A tak jsem nakonec usnul s přesvědčováním sebe sama, že dělám dobrou věc.
I přesto jsem se ráno probudil docela nervózní, protože to zase byla první věc, na kterou jsem si vzpomněl. Snídani jsem jen tak trochu pozobal, dokonce jsem nemluvil pomalu ani s Li-Wei. A jen jsem se zamračil, že se ostatní sbalili do pracovny.
Li-Wei mi znovu něco říkal, ale já ho opět neposlouchal.
„Promiň, Li,“ přestal jsem se nakonec dívat na dveře pracovny a zvedl jsem se od stolu. „Čeká mě dneska hodně důležitá schůzka. Bylo to narychlo, a proto jsem taky byl často zavřený vedle a pracoval. Ale dnes to dokončím, a pak už budu s tebou, ano?“
Došel jsem k němu, na moment jsem ho objal a políbil na tvář.
„Chci tě o něco poprosit. Řekni, že dělám dobrou věc, a že to bude v pořádku. Řekni mi to, prosím…“
Mark
Když jsme se druhý den na Jadenovu žádost i se snídaní zavřeli v pracovně. Na otázku, kdy přijde Mateus, jestli se už dost vychrápal, jsem jim sdělil, že musel odejít. Zanechal jen vzkaz, že si musel jet pro něco domů.
A pak jsem čekal, proč nás takhle Jaden vlastně svolal.
Ale že to bude tohle, tak to nás dostalo všechny.
„Počítám, že Nathan a ani Julian o tom neví. No, můžeme počítat s tím, že Julian bude pěkně vytočený a Nathan nejspíš taky. Ale u Nathana je jen dobře, že to neví. Takhle nebude hrát překvapeného, a bude to přirozené. Je možné, že Chrise i pěkně seřve. Je to pro Nathana dobré v tom, že na něho Julian nezaútočí, že to byl jeho nápad. Jen budeme doufat, že to Arnaldo zvládne a nějakým způsobem ukočíruje, pokud by jeden nebo druhý vyletěli. Jinak…“ zamyslel jsem se ještě nad Jadenovou reakcí. „No, můžu s vámi jet. Jen nemám s sebou pořádný oblek. V kolik hodin tam máte být?“
Když mi Jaden odpověděl, podíval jsem se na hodinky a měl jsem rozhodnuto.
„Zajedu s Thomasem do obchodu si koupit oblek. Nemůžu vedle Chrise být v těchto hadrech, a Nathan je pryč, a já si nedovolím vlézt k němu do skříně a něco si bez dovolení půjčit. Máme čas asi tři hodiny, to zvládneme i s předstihem. Do hodiny a půl nejpozději budu zpátky. Akorát…“ ještě jsem se zarazil. „Nevím, jestli by bylo fajn, to zatím zatajit před Lim, ale to už je na vás. Už tak se chudák cítí odstrčený.“
Po svých slovech jsem kývnul na Thomase, abychom mohli hned jet do centra a koupit si pořádný oblek.
Li-Wei
Po Xiho slovech v ložnici jsem se cítil už o něco lépe.
Jednak mě potěšilo to, když řekl, že beze mě by byli ztracení, i když si myslím, že to přeháněl, ale taky to, že tu nejsem zbytečný, a že by změnil jedině to, aby mě mohl potkat dřív.
Nejspíš už to asi nešlo, ale zamiloval jsem se do něj ještě víc, až jsem si říkal, že si takového chlapa fakt nezasloužím. Byl tak úžasný…
A to jsem měl možnost to srovnat třeba s Jadenem nebo ostatníma.
Nikdo se Ximu nevyrovnal. Opravdu ne. I když jsem měl všechny rád, Xi byl prostě jen jeden.
Večeře pak už proběhla v poklidu, vzhledem k tomu, co se stalo u bazénu, ale na jednu stranu jsem byl rád. Byla to známka toho, že Efraim a Peter jsou v pořádku a spolu.
Začínal jsem ale mít obavu z toho, že teď kluci půjdou do opravdové akce, že už asi dlouho čekat nebudou. A to bylo to, co mě trápilo.
Zažil jsem to se Zhuangem, a pak Mingem. A už nikdy jsem nechtěl nic podobného zažít. A navíc…
Tady jsme nebyli doma.
Jiná země, jiná kultura, jiní lidé, jiné prostředí.
Prostě… Měl jsem strach.
A moc mi nepřidalo ani to, když ráno nepřišel na snídani Mateus, a se všichni zavřeli do pracovny.
Všichni, kromě Chrise, který mě vzápětí překvapil tolik, že jsem v první chvíli nebyl schopen slova.
Když mi došlo, že i on potřebuje občas oporu, nejen se pořád starat o mě, objal jsem ho tak pevně, až jsme oba skončili na zemi a zasypal jeho tvář drobnými polibky.
„Nepochybuj o sobě," zašeptal jsem a zadíval se do jeho očí.
„Jsi ten nejsilnější a nejhodnější kluk, jakého z nám. Nevím, o co se jedná, ale já o tobě rozhodně nepochybuju. A ať je to cokoliv, vím, že děláš dobrou věc, protože jinak to ani neumíš. Jsem hrozně rád… strašně moc rád, že jsi můj přítel. A ať se stane cokoliv, budu stát za tebou, i když teda moc velká opora zrovna nejsem a většinou se musíš starat ty o mě,“ přiznal jsem s rudnoucími tvářemi, a pak ještě jednou Chrise pevně objal.
Chris
Pocítil jsem úlevu, když Li opětoval objetí, a pak mi řekl ta povzbuzující slova.
„Víš, jsem opravdu moc rád, že jsi do mě tenkrát vrazil, u toho obchoďáku. Mám tě vážně moc rád a moc děkuji, že mě považuješ za svého přítele. Hodně to pro mne znamená,“ pohladil jsem ho po červených tvářích, a pak už jsem ho pustil.
„Kdybyste viděli, jak jste rozkošní,“ ozvalo se za mnou a já skoro nadskočil, jak jsem se lekl.
A než jsem se stihl otočit, Aria mě stačila ještě plesknout po zadku.
„Li-Wei, obleč si něco pohodlného, jdeme trénovat,“ pleskla po zadku i Liho a odtáhla ho ode mě kousek dál. Kriticky si ho prohlédla, a pak spokojeně mlaskla a pokývala hlavou.
„Jo, to půjde. Tak se šupej převlíct, prdelko, počkám venku, a pak ti pomůžu s obědem,“ popostrčila Liho do chodby.
„Jedu s Thomasem vyřídit něco do města,“ došel ke mně Mark se svou peněženkou v ruce.
Ohlédl se a když viděl, že Li už tu není, přistoupil o něco blíž.
„Jaden chce, abych jel s vámi. Tak si jedu pro oblek, abych ti nedělal ostudu. No, když tak si promluv s ním, ať jsi v obraze. My jedem, za chvíli jsme zpátky.“
Za další vteřinu ho nebylo.
A já absolutně nestíhal. Netušil jsem, co se děje, proč tohle všechno, ale tak nějak jsem s tímhle zapomněl i na své obavy.
Jaden
Byl jsem rád, že to Mark přijal. A když jsme dořešili ještě ostatní věci, kluci se zvedli, že pojedou koupit nějaký oblek. Já se rozešel do kuchyně, kde jsem čekal, že Chris bude, abych mu řekl, proč jsme šli do pracovny, a cestou jsme se s Ariou domluvili, že vezme Liho ven.
Sice bylo hloupé takhle to před ním všechno schovávat, ale byl to citlivý kluk a všechno si strašně bral. Kdyby byli všichni takový, jako je Li, tak by opravdu byl nejspíš i ráj na zemi.
Co už se mi však méně zamlouvalo, byl styl, s jakým přišla Aria do kuchyně.
Jestli mi furt bude ohrabávat moji prdelku, asi ji ukousnu hlavu.
Povzdechl jsem si, a když zmizel i Mark s Thomasem, přešel jsem k vyjevenému Chrisovi, a hned si ho stáhl do náruče, abych ho mohl pomačkat a ocumlat.
„Myslím, že jsem ti dlouho neřekl, jak moc tě miluju, a jak jsi úžasný," okusoval jsem jeho ouško a snažil se narvat ruku do jeho kalhot.
„Jsi skvělý kluk, a ještě lepší manžel, a v sexu nepřekonatelný, a za Arnaldem s tebou půjde Mark, protože já se před Tyrellem ukázat nemůžu. Ale budu v autě, kdyby něco. Mark si teď jel koupit oblek, takže asi zavolej Arnaldovi, aby věděl, že se objeví s tebou i tvůj bodyguard, co se bude vydávat za právníka, kdyby ti chtěl náhodou Ruan, Nathan nebo Tyrell natrhnout tu tvoji úžasnou prdelku. A neboj, budu blízko, kdyby něco,“ dodal jsem jedním dechem, a stále ho muchloval a nepouštěl z objetí, abych mu aspoň nějak dodal pocit jistoty a bezpečí.
I když jsem se možná trochu zlobil za to, že to neprobral se mnou, přece jen jsem na něj byl pyšný.
Je to opravdu skvělý kluk, co se snaží pomáhat, kde může a těžko by mi někdo uvěřil, kdybych mu vyprávěl o našich začátcích, kdy jsme se my dva potkali a sotva si přišli na jméno.
Chris
Než jsem stihl Marka zastavit, byl pryč. Ale vzápětí jsem byl v Jadenově objetí, a ten mi to všechno vysvětlil. Místo, abych se zlobil, že jim to vykecal, nakonec jsem si oddechl, že z toho vynechali Liho. Ten by to nejspíš nerozchodil, a asi by mi zakázal ten obchod dokončit. Anebo by jel se mnou, aby mě případně zachránil před naštvaným Nathanem nebo Julianem.
Pevně jsem Jadena objal rukama, jak jen to při jeho velikosti šlo, a natiskl jsem se na něho.
„Budu rád, když to všechno skončí. Původně jsme sem jeli, že si odpočineme, překvapíme vás a zase pojedeme domů. No, a jak to dopadlo. Vím, nedomyslel jsem to, ale netušil jsem, že to tady bude až tak nebezpečné. Teda, že ten jeden člověk je tak nebezpečný. Ani netušíš, jak rád bych tady měl Jaspera s Ponga. I Li-Wei by se cítil lépe, kdyby ho tu měl. Ale bohužel jsme je s sebou vzít nemohli. No, když už jsme zpackali, vlastně já jsem zpackal tenhle náš výlet, tak snad aspoň tohle jsem udělal dobře. Bože, Li-Wei má na mě hrozný vliv. Stává se ze mě měkota,“ povzdechl jsem si.
Ještě jsem si stoupnul na špičky, abych mohl Jadena políbit, a pak už jsem se od něj raději trhnul, abych se mohl připravit na schůzku. Potřeboval jsem se hodit do klidu, pořádně se osprchovat, upravit, obléct, abych nevypadal, že je to něco, co je mi volné. Jsem přeci jen podnikatel, byznysmen, a podle toho musím vystupovat. A taky, v tom, co si obleču, se budu cítit jistěji, a jen tak mě něco nerozhodí…
Nakonec mě Jaden doprovodil do ložnice a hned do koupelny, kde mi i pomohl od toho stresu svým vlastním způsobem. Nešli jsme do konce, ale i tak jsem byl za tohle odbourání stresu rád, a ještě mi vyšel čas, abych se pořádně připravil na schůzku.
Když jsem byl už komplet oblečený, posbíral jsem si své věci, hodil sako přes ruku a zamířil dolů, kde jsem pak čekal na Marka.
To, že si Jaden bral zbraň, jsem přešel mlčením. Byla to jeho pracovní výbava. A navíc… On ví moc dobře, co dělá, a já doufal, že tu zbraň nebude muset vytáhnout.
A když potom došel i Mark, vyoblíkaný tak, že jsem na něm oči mohl nechat, taky jsem si všiml, že má zbraň, když si zapínal sako. Je to vážně hezký muž, a nedivil jsem se, že nad ním Thomas doslova slintal.
„Kdyby něco, hned se ozvěte a přijedu,“ ještě Thomas políbil Marka, a pak už nás propustil, abychom mohli vyjet.
Nathan
Už ráno, když jsme jeli do restaurace, jsem byl nervózní. Ale můj žaludek se ozval, že nedostal ranní přísun potravy, tak jsem si nakonec nechal udělat snídani, ale jedl jsem při práci.
Myšlenky mi pořád utíkaly k blížící se schůzce. Místo, abych se uklidnil, byl jsem nervóznější čím dál víc, že jsem v jednu chvíli už vyletěl na manažera restaurace, protože jsem měl pocit, že je tupý a nechápe, co mu po něm chci.
„Omlouvám se,“ zarazil jsem se, když jsem viděl Ruanův pohled. „Promiň, nechtěl jsem. Jen… mám nervy na pochodu. Čeká mě důležitá schůzka. Všechno máš tady, tak to prosím tě, projdi. A kdyby něco, tak mi zavolej. Ale od jedné do tří určitě ne. To nebudu mít čas, ano?“
Manažer se uklidnil, když jsem se mu omluvil, a pak s příslibem, že všechno zařídí tak, aby mi nemusel volat, se rozloučil.
„Krucinál,“ povzdechl jsem si, když za sebou zavřel dveře. „Toho panáka bych si dal nejraději už teď.“
Vstal jsem a přešel jsem k zrcadlu, abych se upravil, učesal a hodil na sebe sako. Byl pomalu čas vyrazit do hotelu. Chtěl jsem tam být s předstihem, uklidnit se ve své kanceláři, a pak teprve jít za Arnaldem.
„Buď se mnou, ať to dopadne, jak to dopadne, ano?“ došel jsem k Ruanovi a zvedl k němu pohled.
Na moment jsem se na něho natiskl, věnoval jsem mu polibek a slíbil, že se budu snažit držet v klidu.
Jo, budu se snažit. Ale nevím, jestli to dokážu…
Mrknul jsem na hodinky. Byl nejvyšší čas vyrazit do hotelu.
Ruan
Věděl jsem, jak moc to Nathana trápí.
Bylo to na něm vidět celou dobu, i když se možná snažil tvářit, že je všechno v pohodě.
Ale já to na něm poznal.
A když pak seřval manažera, jen mi to mou myšlenku potvrdilo.
Když pak ke mně přišel, objal mě a požádal, ať jsem s ním, jen jsem zakroutil hlavou.
„Hlupáčku," cvrnkl jsem ho do čela, a pak si ho přitáhl znovu k sobě. „Vždycky stojím při tobě a nehodlám na tom nic měnit. I když mám chuť ti někdy dát na prdel, nic bych neměnil. Bude to v pohodě. Uvidíš. Určitě to bude, jak Jaden říkal. Arnaldo prostě nejspíš už došel k tomu, že je moc starý na to, aby se mezi tebou a Julianem furt handrkoval, tak se ti tu půlku konečně rozhodl prodat. Vždycky dal víc na tebe než na Juliana. Myslím, že tuší, že to není žádný svatoušek, a určitě se k němu musely dostat i nějaké řeči. Jen z úcty k jeho otci se nejspíš s Julianem pořád baví."
Snažil jsem se Nathana aspoň nějak uklidnit, aby nebyl tak nervózní, a jen doufal, že to, co mu říkám je pravda.
Nejspíš… Nejspíš, kdyby z nějakého důvodu Arnaldo půlku hotelu prodal Julianovi, asi bych Nathana sebral a už nikdy se tady neukázal.
Možná ani v tomhle městě. A Arnaldovi bych to nikdy neodpustil.
„Bude to dobré, uvidíš," odtáhl jsem kousek Nathana od sebe, políbil ho, a pak mu do ouška pošeptal všechny prasárničky, co s ním budu dělat, až se večer konečně dostaneme domů, protože poslední dobou na pořádný sex nebyl čas, a vlastně po Julianově útoku ani chuť.
„Tak jdeme," spokojeně jsem mlaskl, když jsem Nathanovi vylíčil aspoň slovy, jak ho udělám, a pak už ho pustil, plácl přes zadeček a vyšoupl ze dveří na chodbu, abysme to konečně měli za sebou.
Chris
Dojeli jsme do hotelu, a podle Arnaldových instrukcí jsme zaparkovali v podzemní garáži na vyhrazeném místě pro nás. Chvilku mi trvalo, než jsem se vyhrabal z auta. Zase jsem měl ty pochybnosti a bylo to na mě určitě poznat, protože si mě Jaden přitáhl k sobě, políbil mě, a pak mi dal najevo, co mě čeká večer, až se vrátím domů.
Markovi jsem po cestě přiblížil, co nás čeká, aby byl víc v obraze, a pak jsem ho nechal, ať si pročte smlouvu, kterou budu podepisovat, kdyby náhodou. Chtěl jsem být připravený na všechno.
Když jsme konečně vystoupili, ještě nám Jaden řekl, že kdyby něco, máme volat, a bude okamžitě nahoře.
U výtahu do hotelu na nás už čekal jeden z Arnaldových právníků, kterého jsem poznal z našich videohovorů. Představil jsem mu Marka, jako svého bodyguarda, a pak jsme už vyjeli nahoru, kde měl Arnaldo své pokoje. Celou cestu jsem se rozhlížel, jestli někde nenarazím na Nathana nebo Ruana. Ale naštěstí jsme ani jednoho nepotkali.
Oddychl jsem si, když se za námi zavřely dveře pokoje, a tam na nás čekala Arnaldova manželka. Hned nás s úsměvem přivítala, a říkala, že je ráda, že mě zase vidí. Byla to velice příjemná paní, a já taky byl rád, že tu s námi byla. Měla zvláštní dar člověka uklidnit, takže jsem po chvíli už nebyl tak nervózní.
Arnaldův právník pak odešel, a my dostali čaj, studené pití a něco malého k zakousnutí, a povídali jsme si o normálních věcech. Mark se taky přidal do hovoru, a já byl nakonec rád, že se mnou je.
Teď už jen zbývalo čekat, až nám zavolají, že máme přijít…
Nathan
Když jsme dorazili do hotelu, ještě jsme se zastavili v recepci. Ptal jsem se, jestli tu dneska byl Arnaldo, a jestli někoho nečeká, ale nikdo nic nevěděl. Tak jsme šli nahoru do mé kanceláře. Měl jsem tendenci jít rovnou k němu, ale nakonec jsem sám sebe přesvědčil, že dodržím čas, na který mě pozval.
Měli jsem ještě asi půl hodiny, tak jsem si na chvíli sundal sako a boty, rozepl košili a začal chodit po kanceláři tam a zpátky, abych nějak zabil ten čas, a hlavně se uklidnil. Kupodivu, jak jsem výřečný, tentokrát jsem za celou dobu neřekl ani slovo. Jen jsem chodil tam a zpátky.
A když mi zapípaly hodinky, obul jsem se, zapnul košili, hodil na sebe sako, upravil se, vypil sklenici vychlazené vody, dal Ruanovi polibek a pak jsme už konečně zamířili k Arnaldovi, na druhý konec chodby, kde měl svou kancelář.
Sotva jsem zaklepal, otevřely se dveře.
Nevěděl jsem, jestli se mám radovat, nebo čekat něco jiného, když nám otevřel jeden z Arnaldových právníků. Sám Arnaldo seděl za stolem, a právě zavíral nějaké složky a nechal je ležet na stole.
Vstal, přešel k nám, aby se přivítal, a pak nám pokynul, abychom se usadili na sedačce nebo v křesle.
„Zvládl jsi to skvěle, Nathane,“ přešel k jedné ze svých skříní, chvilku se v ní hrabal, a pak se vrátil zpátky ke mně a podal mi dárkovou tašku a druhou Ruanovi.
„Něco jsem vám z Ria přivezl. No, ale odbočil jsem. Zvládl jsi to skvěle, na to, že má být festival. Ani jeden problém a ani jeden telefonát, že by něco nešlo. Děkuji, že jsem se nemusel předčasně vracet,“ poklepal mě po rameni.
Obešel sedačku a usadil se naproti mně. Chvíli se na mě jen mlčky díval, než se znovu otevřely dveře a dovnitř vešla hosteska, která nám hned naservírovala pití a něco malého na zakousnutí.
„Není toho nějak moc?“ ukázal jsem na servírovací stolek, kde ještě bylo plno dalších věcí.
„Ale ne,“ usmál se Arnaldo a pokynul právníkům, aby se taky posadili. „Ještě někoho čekáme. Měl by přijít každou chvíli…“
Byl jsem nervóznější čím dál víc. Tak moc, že jsem měl chuť vyletět a seřvat i Arnalda, aby na mě nehrál divadlo a řekl, proč si mě zavolal. Ale musel jsem trpělivě čekat.
Julian
Vstávalo se mi líp než kdy před tím.
Nejen, že jsem se pomiloval s Honeym, který byl krásně povolný, Blaine mě potěšil, když vyřešil jeden problém, co mě delší dobu trápil, ale dnes nastal ten den, kdy mi měla připadnout půlka hotelu.
Oblékl jsem si svůj nejlepší oblek, hodil se do pucu, i když lepší už to být nemohlo, a v přesně určený čas vystupoval u hotelu, s Blainem v patách.
„Kdyby něco, počítám s tebou," přitáhl jsem si ve výtahu Blaina k sobě a neodpustil jsem si dravý polibek.
Kdybych mohl, tak si nejspíš i hvízdám, jak skvělou náladu jsem měl.
Nic mi ji teď nemohlo pokazit.
A tak, když jsem vešel do Arnaldovy pracovny, hned jsem ho zvesela vítal a nějak se nezajímal o okolí.
To, že je něco jinak, mi došlo až ve chvíli, kdy jsem uslyšel Blainovo zavrčení.
„Co to má znamenat? Co tady dělá tenhle?" zaslechl jsem hlas Nathanova čokla, a kdybych mohl na místě mu provrtám hlavu kulkou.
„Ahoj, miláčku," obešel jsem sedačku, abych se přivítal i s Nathanem.
„To je mi ale překvapení. Arnaldo, ty starý lišáku,“ zasmál jsem se a pohrozil mu prstem.
"Co tady, ti dva dělají?" otočil se Ruan na Arnalda a snažil se vytrhnout Blainemu, který ho chytil, když jsem se přiblížil k Nathanovi.
„Dávej si pozor na hubu, smrade," okřikl jsem ho a posadil se do křesla vedle Nathana. „Vůbec nechápu, jak tě tu Arnaldo může trpět."
Zamračil jsem se, ale pak se zase s úsměvem otočil na Arnalda.
„Tak co? Můžeme přejít k podepsání smlouvy? Opravdu jsem moc rád, že ses rozhodl tu druhou půlku přepsat na mě. Můj otec by byl moc rád. Takhle by to mělo být. Půlku já a půlku Nathan."
Nathan
Jen, co Arnaldo domluvil, otevřely se dveře, a já v šoku hleděl na příchozího.
Nešokovalo mě ani tak to, že si tu vešel bez zaklepání, jako by mu to tu patřilo, ale spíš to, že to byl zrovna on.
Byl jsem z toho tak mimo, že se mi v momentě zauzloval žaludek, až mi bylo na zvracení. Ztuhnul jsem a nebyl schopen ani nějak zareagovat, když Julian došel ke mně a přivítal se, jako bychom byli nejlepší přátelé.
Dokonce jsem nebyl schopen ani zareagovat na Blaina, který se sápal po Ruanovi, když chtěl ke mně přiskočit a odervat ode mne Juliana.
Až teprve po chvíli mi došla jeho slova.
„Posaď se,“ ukázal Arnaldo na sedačku.
„Sedněte si oba,“ řekl o něco přísněji, když jsem konečně vyskočil na nohy a chtěl se ptát.
Arnaldo počkal, až se usadíme, za mých neustálých vražedných pohledů k Julianovi a Blainovi. Počkal, až se usadí i Ruan a taky jeho právníci, přičemž jeden z nich právě končil nějaký hovor a odložil svůj mobil na stolek.
V místnosti byla atmosféra přímo vražedná. Aspoň z mé a Ruanovy strany.
„Pozval jsem si vás oba, abych za vším konečně udělal pořádnou tlustou čáru a celé to ukončil. Mám už nějaký věk, a začíná mě to dost unavovat. Chceme s Barbarou konečně odejít na zasloužený odpočinek. Chceme projezdit svět a prostě si užívat. A takhle, s tímto závazkem,“ rozhodil Arnaldo kolem sebe rukama, „s tím to prostě nejde. Nelíbí se mi ani to, jak se vy dva neustále přete. Vaši otcové, Samuel a ani Benito, by z toho opravdu neměli radost, i když z vás vyrostli pěkní a ambiciozní muži. Už jen z úcty k nim jsem prodej stále odkládal, protože jsem mezi vámi dvěma nechtěl dělat peklo.“
Arnaldo vstal a za nastalého ticha přešel ke svému pracovnímu stolu, kde vzal do ruky složky, které si předtím pročítal.
„Tady je smlouva. Prodám svoji polovinu hotelu někomu, kdo se o ni dobře postará. Ty, Juliane, jsi opravdu velmi ambiciózní. Vím, že dokážeš zařídit spoustu věcí, nemáš s ničím problém, jsi velmi úspěšný v byznyse a uznávají tě i hlavy tohoto města. Ty, Nathane, jsi taky skvělý byznysmen. Tenhle hotel nezaznamenal ani jednou žádný velký problém od chvíle, kdy ses o něj začal starat. A přitom sis otevřel další tři restaurace, které skvěle prosperují. Nepromrhal jsi ani jediný centavos, který jsi po svých rodičích zdědil.“
Arnaldo odložil složky zpátky na stůl, a pak přešel k nám, ale neposadil se.
„Jak už jsem říkal,“ zastavil se před námi a pozorně se na nás oba podíval. „Hotel prodám tomu, u koho vím, že se o něj dobře postará. Někomu, kdo nemá vedlejší špatné úmysly. Někomu, komu můžu naprosto věřit, že ochrání to, co jsem tady s Benitem vybudoval a s čím nám pomáhal i Samuel. A právě z úcty k vaším otcům a jejich práci, jsem chtěl, abyste u toho byli oba dva. Abyste věděli, jak jsem se rozhodl a nevyčítali jste jeden druhému, že mě někdo z vás ovlivnil. Rozhodl jsem se sám z vlastní vůle, a tak to budete i brát, rozumíte?“
V tu chvíli, kdy tohle Arnaldo dořekl a odmlčel se, měl jsem pocit, že se rozprsknu na všechny strany, jak jsem byl napjatý až na rozervání. Žaludek mi dělal kotrmelce, ruce se mi třásly, až jsem raději pevně chytil Ruanovu ruku, abych někam ten třes přenesl. Už jsem si v duchu říkal, že by to snad mohl prodat mě, ale pořád tu byl Julian…
Napjatě jsem čekal na to rozhodnutí. Na jeho konečné slovo.
Ale on, místo toho, aby něco řekl dál, jen pokynul jednomu ze svých právníků. Ten vstal, přešel ke dveřím a otevřel je…
„Tohle je člověk, kterému jsem se rozhodl prodat svoji polovinu hotelu. Rád vás představím, pan Christophere Florese Chase. Jeho právní zástupci, pan…“
Víc jsem neposlouchal. Bylo mi, kurva u prdele, jak se jmenují jeho právníci. Bylo mi kurva jedno, kolik jich tu přišlo, a ani jsem se nepozastavil nad tím, že Markuse označil jako Chrisova bodyguarda.
Ale tohle… Tohle jsem bral jako velký podraz. Největší podraz.
Nedokázal jsem se ani pořádně nadechnout, a myslím, že snad poprvé mi došla řeč…
Ruan
Tak tohle jsem bral jako velký podraz.
Myslel jsem, že Arnalda na místě zabiju. A Juliana s Blainem taky. Zvlášť, když se Julian začal sápat na Nathana a choval se, jako by mu snad už tu půlku Arnaldo prodal.
Jen jsem doufal, že tomu tak opravdu není, protože by to Nathana strašně sebralo.
A když pak začal Arnaldo mluvit, v duchu jsem ho popoháněl, aby to neprotahoval dlouho, protože být v jedné místnosti s těma dvěma mi otvíralo kudlu v kapse.
Ale to, co nastalo potom…
Hleděl jsem s otevřenou hubou, a to doslova, jak do pokoje kráčí Chris s Markem v patách, který vystupoval jako jeho bodyguard.
A jen pomalu mi docházela ta Arnaldova slova.
Myslím, že v pokoji nemohlo být větší ticho. Dokonce i Julianovi došla řeč, a to už bylo co říct.
Když jsem se konečně vzpamatoval, měl jsem co dělat, abych se nerozesmál nahlas.
Arnaldo to vyřešil skutečně šalamounsky a tomu zatracenému Julianovi aspoň na chvilku konečně došla řeč.
Jen to, že se Nathan tvářil, jako by chtěl Chrise na místě zabít, mě zabrzdilo v tom, abych celou situaci ještě nezhoršil.
„Co to má znamenat? Co je tohle za šaškárnu?" promluvil konečně Julian a jeho krysí škleb mu konečně zmizel z držky.
Vstal a přešel k jednomu právníkovi, který měl v ruce složky.
„Tohle je platná smlouva s platností od dnešního rána. Je nenapadnutelná a musíte-"
„Neříkej mi, kurva, co musím!" zařval na něj Julian, když mu vyrval složky z ruky, a pak ho udeřil do tváře.
„A ty… ty malá, zasraná, děvko!" zasyčel a přešel ke Chrisovi, kterého by nejspíš holýma rukama uškrtil, kdybych nezasáhl já a Mark.
„Sere tě, Julianku, že něco nejde podle tebe?" zeptal jsem se ho výsměšně, popadl ho za paži a škubnul s ním od Chrise.
V tu chvíli jsem měl ale za krkem Blaina, který se mě pokusil odervat od Juliana.
Chris
Povídání s Arnaldovou ženou mě úplně uklidnilo. A tak, když zavolal Arnaldův právník, že na nás už čekají, usmál jsem se na ni, poděkoval ji, a vydal jsem se s Markem a mými právníky nahoru do Arnaldovy kanceláře.
Věděli jsme, že máme počkat za dveřmi, až nás Arnaldo pozve dál. Myslel jsem si, že budu znovu nervózní, ale nic takového se nestalo. Kupodivu jsem byl klidnější, než když jsem si vyřizoval svůj vlastní obchod a svou vlastní značku. A tak, když se otevřely dveře, zhluboka jsem se nadechl a vešel dovnitř.
Byl jsem ale docela v šoku, když jsem viděl vevnitř kromě Nathana ještě další dva muže, kteří rozhodně nebyli Arnaldovi právníci, ale měl jsem jistotu, že jsem je už někde viděl.
Tvářil jsem se neutrálně. Snažil jsem se nedívat ani na Nathana, když nás Arnaldo představoval, ale neunikl mi ten jeho výraz. Ale rozhodl jsem se zachovat klid. Nevěděl o tom, a takhle to bylo lepší. Takhle mu Julian nemůže vyčítat, že jsme se mezi sebou dohodli.
Ale než jsem stačil, byť jen promluvit, vzal si slovo ten druhý muž.
A jakmile ho Ruan oslovil, vzpomněl jsem si, kde jsem ty dva viděl.
„Tak dost!“ ozval se Arnaldo dost hlasitě, aby ho všichni začali vnímat.
Jen jsem mrknul, jak je na tom je, ale nikdo ho pořádně neposlouchal, jen ho právníci potáhli dál od nás.
„Okamžitě toho nechte!“ tentokrát jsem zařval já na Juliana a jeho poskoka, což byl nejspíš ten Blaine, o kterém tak hodně kluci mluvili.
Mark mě odsunul kousek bokem a vzápětí měl vytaženou zbraň a mířil na Blainovu hlavu.
„Okamžitě toho nechte, a odejděte!“ pokračoval jsem. „Nepřeji si, aby tu někdo jako vy ještě někdy strčil nos. Nevkročíte nohou ani na recepci. Někomu, jako jste vy, někomu, kdo na mě poslal své lidi a chtěl unést mého přítele, někomu, kdo tady v hotelu před třemi dny zaútočil na pana Cardosu, někomu takovému nedovolím, aby tady pobýval. Už ne! Od teď tu máte zákaz vstupu, oba dva! A teď odejděte! Okamžitě! Možná Arnaldo má úctu k vašim otcům, ale já je neznal. Pro mě nic takového neplatí! Rozumíme si?!“
Moje staré já se vrátilo a hodlal jsem ho využít naplno. Tomuhle člověku neukážu, že se ho bojím.
Když jsem domluvil, Nathan prudce vstal a přešel ke mně. Mark se jen otočil, jak na tom jsem, ale já jsem mávnul rukou, že nemá zasahovat.
Nathan se přede mnou zastavil, zamračeně, řekl bych skoro nenávistně se na mě zadíval.
„Tohle jsem od tebe nečekal,“ zasyčel na mě a pak se otočil na Arnalda. „Tenhle podraz jsem nečekal ani od jednoho z vás!“
A přesto, jak výřečný bývá, jak nejde daleko pro nějakou nadávku, tentokrát toho víc neřekl.
Otočil se ke dveřím a chtěl odejít. Ale mezi dveřma se nakonec ještě zastavil a otočil se zpátky na nás.
„Tohle nikdy nepřijmu. Raději ten hotel prodám. Chceš ho celý, Florese? Klidně. Připravím ti smlouvu a můžeš ji zítra přijít podepsat!“ zavrčel na mě ještě, a pak se otočil a zmizel na chodbě.
Ruan
Už jsem chtěl vytáhnout zbraň, ale Mark mě předběhl.
A pak začal Chris. Jako, docela mě překvapil, i když nevím, jestli udělal dobře, že si otevřel hubu zrovna na tyhle dva.
Už jsem chtěl Juliana poslat do hajzlu, ale pak jsem jen překvapeně zíral na Nathana.
„Ještě jsme neskončili. Tohle… táta by se obracel v hrobě," vyškubl se mi Julian a vražedně se podíval na Arnalda.
„A ty, chlapečku, jestli si myslíš, že si v tomhle městě, v mém městě, můžeš otvírat držku, tak na to zapomeň. Měl jsem se o tebe na letišti postarat sám a tu druhou malou děvku si vzít. Ale neboj se. Nakonec bude stejně můj a ty budeš čichat ze spodu ke kytkám," zavrčel ještě na Chrise, a pak se otočil, a i s Blainem v patách vyšel z pokoje.
Já si povzdech, zadíval se na Chrise a povzbudivě mu stiskl rameno, než jsem se omluvil, a taky vyběhl na chodbu, abych našel toho svého zuřivce.
Dostihl jsem ho až v našem pokoji a nevypadal o nic klidnější.
„Nathane Cardoso!" ozval jsem se přísně a popadl ho za paži, aby mě vnímal. „Hezky se vrátíš, Chrisovi se omluvíš a přijmeš Arnaldovo rozhodnutí! A to myslím vážně! Uvědomuješ si, kolik do toho museli vrazit úsilí a co je to stálo? Chápu, že to asi pro tebe není jednoduché, ale nedívej se na to jako na podraz. Byl bys raději, kdyby tu druhou půlku dostal Julian? Chrise známe, je to fajn kluk, a z obchodního hlediska mu můžeme věřit. Nemyslím si, že by tě chtěl vyštípat. Spíš naopak. Ví, jak tohle město máš rád, a nejspíš to bral jako možnost tě tu udržet, protože určitě ví, že kdyby Julian dostal druhou půlku, asi bys do tohoto hotelu už nepáchl. Tak, kruci, přestaň trucovat. Ten kluk se fakt snaží, a očividně má aspoň koule. Seřvat ho pak můžeme doma, že to před námi tajil. Jeho i Jadena, protože ten šmejd o tom nejspíš taky věděl. Ale… Teď se, prosím, vrať zpátky, ano? Arnaldo chce mít klid. Ty chceš mít klid. Chris nejspíš taky. A jsi rozumný chlap. Tak co?"
Usmál jsem se na Nathana, a na moment ho objal, abych ho aspoň trochu uklidnil.
Chris
Jo, tak v tomhle případě, v téhle situaci, jsem se Tyrella opravdu nebál. Nebylo to proto, že tu bylo několik dalších lidí, nebo že tu byl Mark s vytaženou zbraní, nebo Ruan, který taky měl nakročeno k tomu, že nejspíš zbraň vytáhne.
Nebál jsem se proto, že mě tenhle člověk namíchl. Tenhle člověk mi připomněl mě samotného, než jsem potkal Jadena. Ne, úplně ve stejném slova smyslu, ale přesto…
Necouvnul jsem ani ve chvíli, kdy mi vyhrožoval. Jen jsem se na něho povýšenecky podíval, založil si ruce na hrudi a čekal, až se vypovídá. Neukázal jsem mu ani špetku strachu. Ukázal jsem mu, že se ho prostě nebojím…
Možná toho budu později litovat, ale on se na mě zaměřil už dávno, a já bral jako zadostiučinění, že jsem mu mohl takhle podrazit nohy, a ukázat mu, že nemá ve všem navrch. Jo, tuhle bitvu jsem vyhrál.
Co mě však zamrzelo, a to hodně, byla Nathanova reakce.
Jo, měl jsem s tímhle počítat. Upozornil mě na to i Arnaldo, ale i tak jsme se domluvili, že Nathanovi nedáme vědět dopředu. Nejen proto, že to takhle bylo autentičtější, ale i pro jeho ochranu před Julianem.
Nějak se s tím budu muset vypořádat, a snad to Nathan rozchodí. Pokud ne, nastěhuji se sem do hotelu, než si to tu všechno přeberu a seznámím se s celým hotelem pořádně, jak se na nového majitele sluší.
„Jadene, ano… je to v pohodě. Sice Tyrell vystartoval, ale už odešel, můžeš přijít nahoru. Jo, dej si bacha, abys na Juliana a Blaina někde nenarazil po cestě… Jo… v kanceláři… vyjeď do…“
Markův hlas se o něco ztišil, když volal Jadenovi a vysvětloval mu, kam má přijít.
A já se otočil a přešel k Arnaldovi, abych ho uklidnil, že jsem v pohodě, ale absolutně jsem netušil, jak mu mám odpovědět na otázku, co se tu mělo před třemi dny stát. Co měla znamenat ta zmínka o napadení…
Nathan
Čekal jsem cokoliv, ale že Arnaldo udělá tohle… A Chris taky… Tohle byla mega podpásovka od obou.
Já mu pomůžu, starám se o ně, nabídnu mu přístřeší, a on udělá tohle?
Byl jsem z toho tak mimo, byl jsem tak vzteky bez sebe, že jsem tentokrát ze sebe nedostal pořádně kloudné slovo. Ani si pořádně nepamatuji, co jsem jemu a Arnaldovi řekl.
Tenhle můj zuřivý stav jsem už strašně dlouho neměl. Už máma mi kdysi říkala, že jsem jak pes.
Pes, který štěká nekouše, ale jakmile ztichne a jen vycení zuby, pak je zle. To je hrozba, že zaútočí…
A já zrovna v takovém stavu byl…
Jednou to zažil i Ruan, kdysi v začátcích, kdy jsem s ním ještě nic neměl. Ale bylo mi jedno, že to vidí zas. Bylo mi teď všechno u prdele.
„Jak se mám, kurva, uklidnit!“ prudce jsem Ruana od sebe odstrčil, kdy za mnou došel a začal na mě mluvit. „Jak?! Můžeš mi říct? Byl jsem připravený i na to, že to prodá Julianovi, ale tohle… tohle fakt ne! Nemám tu už co dělat! Odejdu pryč!“
Začal jsem znovu vztekle chodit po pokoji, celou dobu jsem nadával a rozhazoval rukama.
Občas jsem se zastavil, prsknul po Ruanovi nějakou rádoby myšlenku se spoustou dalších nadávek, a pokračoval jsem zas v chůzi.
Snad teprve po půlhodině jsem se natolik vyvztekal, že jsem se konečně zastavil a ztěžka dosedl do křesla.
„Dobře, půjdu tam, teda, pokud už neodešli. Ale nechtěj po mně, abych Arnaldovi líbal ruce, nebo skákal Chrisovi kolem krku. To fakt ne. A jak se vrátíme domů, nechci, aby na mě kdokoliv mluvil. Chci zalézt do ložnice, vypít flašku tequily, a nechat se od tebe zpráskat, jako prašivý čokl. Nechci nic jiného! Chci se prostě na všechno vysrat!“
Několikrát jsem se zhluboka nadechl, a pak jsem teprve vstal.
„Jsi až moc klidný,“ zadíval jsem se ještě na Ruana. „Až moc… No, ještě že tě mám. Jedině ty mě dokážeš uklidnit.“
Nakonec jsem však k němu přikročil, dal mu krátký polibek, a pak už jsme vyšli na chodbu a zamířili zpátky k Arnaldovi.
Ale jen co jsme vešli, aniž bych stihl cokoliv říct, Arnaldo stál u mě. Chytl mě pevně za bradu a pozorně se na mě zadíval.
„Tohle ti udělal Julian? Co se tu stalo? Řekni mi to a žádné lži nebo vytáčky!“
V tuhle chvíli jsem zapomněl i na svůj původní důvod mého vzteku.
Arnaldo se zachoval jako správný otec, i když nejsem jeho krve.
Chtěl jsem se mu vytrhnout a něco odseknout, ale on sis tál za svým. A pak pochopil.
Požádal své i Chrisovy právníky, aby odešli, a pak, když jsme osaměli, znovu zaútočil otázkou.
Trvalo asi minutu, než jsem se odhodlal promluvit. Ale on jen trpělivě stál, čekal, a pak si mě vyslechl…
„Tušil jsem to,“ výraz v jeho tváři ztvrdnul. „Věděl jsem, proč nechci hotel prodat právě Julianovi…“
Ruan
Musel jsem se obrnit hodně velkou trpělivostí, když Nathan vystartoval i proti mně.
No, ještě štěstí, že jsem si na tohle u něj zvykl. I když se stávalo, že jsem ani já občas ty jeho výbuchy nezvládal. Ale teď…
Věděl jsem, že potřebuje moji podporu. Stál o tenhle hotel, stál o tohle město, a nemělo smysl po něm řvát nebo mu něco vyčítat. A jak jsem si myslel, nakonec se aspoň trochu uklidnil.
„Nemusíš nikomu skákat kolem krku. To po tobě nechci. Ale až se vrátíme domů, promluv si s Chrisem, a pak tě zpráskám jako prašivého psa, tomu věř," zasmál jsem se a přijal polibek, když ke mně Nathan přistoupil.
Nakonec jsme se vrátili k Arnaldovi, který hned zaútočil na Nathana, ať mu řekne, co se stalo.
Nevím, co všechno mu řekl Chris, ale když Arnaldo všechny vyhnal, a v pokoji jsem tak zůstal jen já, Nathan, Chris, Mark a Jaden, který se tu vyloupl odnikud, Nathan vypověděl s mou pomocí všechno, co se tu ten den odehrálo.
Včetně toho, jak jsme se seznámili s Chrisem a Li-Weiem. Jediné, co jsme si nechali pro sebe, bylo to, co Julian udělal Efraimovi a Peterovi.
Už tak bylo vidět, že je toho na Arnalda moc, a tohle by nemusel jen tak přejít.
„Vím, že to asi není jednoduché, a s Julianovým otcem jste byli přátelé. Prý to byl čestný chlap, ale Julian takový rozhodně není," sevřel jsem Nathanovu ruku ve své a zadíval se na Arnalda.
„Samuel… Julian je tak jiný než on. I když jsem to nechtěl vidět. Tohle nemůžu ani Barbaře říct. Strašně by ji to vzalo. Asi odjedeme na pár dní někam mimo zemi. Nechci, aby to znělo zbaběle, ale cokoliv, co mezi vámi je, si musíte vyřídit mezi sebou. Prodejem hotelu je pro mě takhle věc uzavřená, a já věřím, že jsem udělal dobře. Chris je velmi milý a šikovný mladík, takže se už Nathane, přestaň mračit," pohlédl na něj přísně Arnaldo.
Ještě chvíli jsme seděli, spíš se probírali záležitosti smlouvy, i když už Chris s Markem odešli, a o něco později jsme se s Arnaldem rozloučili a sjeli do garáží, abysme mohli odjet domů.
Mark
Bylo to opravdu napjaté. Nečekal jsem, že se to až takhle semele. Kdyby tu byl Jaden, nejspíš by už Julianovi urval hlavu. A i když ten si nakonec řekl svoje, Chrisovi, až na nějaké výhružky, neublížil. Nevím, jestli ho zastavilo to, že jsem vytáhl zbraň, nebo to, že tu bylo víc lidí, nebo to bylo tím, že viděl, jak nasraně odešel Nathan. Možná nikomu neublížil právě kvůli Arnalda. I když po tomto je jasné, že tím Arnaldo získal nepřítele číslo jedna, aniž by to chtěl, nebo plánoval.
Nejspíš Arnaldo ani pořádně nevěděl, jaký vlastně Julian je. Nebo to tušil, ale nechtěl to vidět už právě kvůli přátelství s jeho otcem.
Ale teď, když mu Nathan s Ruanem něco málo řekli, byl z toho v šoku, a možná si v duchu říkal, že udělal dobře, když hotel prodal Chrisovi. Teda svoji část hotelu.
Když se tu objevil Jaden, Chris ho rychle Arnaldovi představil, a když mu došlo, že je to Chrisův manžel, uklidnil se. Jaden okamžitě kontroloval Chrise, jestli je v pořádku, a kdyby nás Arnaldo nevyzval, abychom si sedli, nejspíš by ho pořád ochmatával a kontroloval.
Trvalo ještě nějakou chvíli, než prošli s Chrisem a Nathanem aspoň základní věci, které potřebovali. Právníci se potom sebrali a společně šli oslavit uzavřený obchod dolů do restaurace. Jo, taky na tom mají profit, tak se nebylo čemu divit.
A s Arnaldovým nabádáním, abychom na sebe dávali pozor, jsme se nakonec rozloučili.
Byly skoro čtyři hodiny, když jsme konečně nasedli do auta a mohli jet k Nathanovi domů. Možná je to naposled, co tam budeme. Kdo ví… Třeba se Nathan naštve a všechny nás vyhodí. I teď raději ještě zůstal v hotelu s tím, že přijede později, jen aby nemusel jet současně s námi.
Když jsme se vrátili, teprve jsem si oddechl. Bylo to docela napjaté, ale měl jsem zase obrázek o tom, jaký Julian je. Kdyby s námi byl Josh, řekl by nám, co od něho máme čekat…
Ale místo, abych si šel odpočinout, svolal jsem všechny do pracovny, abych jim řekl, jak to celé probíhalo.
Myslím, že všichni měli šok, když se dozvěděli, že tam opravdu byl i Julian. Tirase jsem musel dvakrát ujistit, že s ním Efraim a ani Peter nebyli. Kdyby ano, určitě bych jim nedovolil s ním odjet pryč.
Když jsem jim ještě vysvětlil, jak Nathan zareagoval, a že je možné, že nás vypakuje z baráku, konečně jsem vstal, sundal si sako a chtěl se jít převléct.
Ale pak mi něco došlo, když jsem se znovu po všech rozhlédl.
„Kde je Mateus?“
„Ještě se nevrátil,“ odpověděl Thomas s mírně podmračeným výrazem.
Odpověď se mi rozhodně nelíbila. Ale rozhodl jsem se mu dát ještě chvíli čas, než mu zavolám. Nechtěl jsem startovat hned, tak jak nám to předvedl Nathan s Julianem v hotelu.
Ale přesto se mi nepříjemný pocit otřel snad o všechny mé vnitřnosti.