Patříš jen mě... - Kapitola 23

Li-Wei
Od chvíle, co jsme poznali Nathana a Ruana se hodně věcí změnilo.
V podstatě, všichni se změnili, aniž by si to uvědomili. Tiras začínal být netrpělivý, Caleb do toho dával všechno, Chris se trochu stáhl do sebe, Jaden začínal být chvílemi malinko podrážděný, Mark s Thomasem a Mateusem byli kapitola sama o sobě, na Arii bylo vidět, že jí trochu chybí práce v terénu, a snad na jediném Xim jsem nepoznal, co si myslí.
Nejvíc mě mrzelo to s Chrisem. Bál jsem se, že jsem něco udělal já, nebo ho prostě už přestalo bavit mě hlídat, nebo nevím.
A do toho všeho ještě to s Nathanem a Ruanem, když se vrátili zpátky. Už jen to, jak vypadali, a pak ty hádky. Oběd pak proběhl v tichosti, jako by si snad každý chtěl urovnat své myšlenky, a já ani netušil, jestli jim chutnalo nebo ne.
A hned po obědě se Chris sebral, že musí jít pracovat.
A tak jsem v kuchyni zůstal zase sám. Teda… Nevadilo mi to, jen jsem si připadal trochu… méněcenný.
Jen uvařit a nic víc. Měl jsem dojem, že nic nedělám, zatímco ostatní se můžou sedřít.
Byl jsem skoro hotový s úklidem, když přišel Nathan.
Když mi pak řekl, že se můžu jít podívat na fotky, když byl malý, povzdechl jsem si a zavrtěl hlavou.
Musím dělat víc. Cokoliv.
Odložil jsem utěrku, odvázal si zástěru, zhluboka se nadechl, a pak s nabytou sebejistotou přešel do obýváku a objal Nathana tak prudce, až udělal dva kroky dozadu.
„Bude to v pořádku!" řekl jsem možná trochu hlasitěji, než jsem chtěl. „Každý může udělat chybu, každý se může splést, každý má právo vyletět. Je toho na tebe moc. A taky jsme na vině. Přijali jsme tvou pomoc a ani ti nepoděkovali. Omlouvám se… Opravdu mě to mrzí. Víš… kdysi jsem taky miloval špatného muže. Myslel jsem si, že on miluje mě. Byl pro mě vším, ale… Byl to vrah a násilník. Když mě… Když jsem si myslel, že je všechno ztraceno… když jsem si myslel, že už nemůžu dál… že by bylo lepší, kdybych umřel, našel jsem novou naději… tam, kde jsem ji vůbec nečekal… a díky té naději jsem tam, kde jsem teď, a věř mi, taky to se mnou nebylo jednoduché. Prostě chci říct, že sice nemůžu za nikoho tady mluvit, ale jak je znám, rozhodně udělají všechno proto, aby tohle město mohlo zase volně dýchat, stejně jako ty."
Usmál jsem se na Nathana a podíval se i na Xiho, protože o něm jsem mluvil jako o naději.
A v tu chvíli mi to došlo.
Odskočil jsem od Nathana a málem skončil na zemi, kdyby mě Ruan nezachytil.
Měl jsem dojem, že mi brzo bouchne hlava, jakou horkost jsem cítil ve tvářích.
„Já… to… no… to… nechtěl jsem vám do… toho mluvit…" začal jsem šermovat rukama a koktat, jak mě najednou opustila ta sebejistota, když jsem viděl, že se na mě všichni dívají.  
„Omlouvám se!" vypískl jsem, a pak to vzal tryskem do kuchyně i se všema věcma, co mi stály v cestě.

Mark
Čekal jsem cokoliv, ale tohle ne.
Když zavolal Ruan, že se něco stalo, přemýšleli jsme, co to mohlo být. Napadl nás Julian, ale měli jsme pochybnosti. Už jen proto, jak jsme se dozvěděli, že on se ve městě poblíž hotelu neukazuje. Spíš se drží dál od Nathana.
Jenže Ruan nás pak překvapil, s čím přišel.
A tím, jak to na nás vybalil, tak to v Tirasovi bouchlo, a následně potom v Nathanovi.
Nedivil jsem se. Oba měli nervy na pochodu, i když každý z jiného důvodu. Dokonce i Mateus, který mě a Thomasovi dával docela zabrat, došla v tu chvíli řeč. Jen záleží, z jakého důvodu. Jestli ho překvapilo to, co se dozvěděl o minulosti Nathana a Juliana, nebo to, jak Nathan vyletěl.
V tuhle chvíli byly i mé pokusy o nějaké vedení zbytečné. Teď to bylo všechno hnědým ke zdi, a jen zázrak by snad pomohl, aby se to spravilo.
No, a ten zázrak se stal.
S překvapením jsme hleděli na všechny ty fotky, které Nathan vytáhl, i když podle mě k tomu moc chutí neměl. Ale bral jsem to jako způsob jeho omluvy za to, že tak vyletěl. Je pravda, že při tom všem frmolu na ně mohl zapomenout. Nebo je prostě už nikdy nechtěl vidět.
Teď jsem se ale s úsměvem díval, jak se Xi-Wang zvedá a jde za Liem do kuchyně, aby ho zkontroloval, jestli je celý, potom, co se málem přerazil o všechno, co se mu připletlo do cesty.
Jo, možná jsme ho měli vzít do pracovny hned a celé to extempore se ani nemuselo stát.
Vzal jsem do ruky první hromádku fotek a začal je třídit. Takové, kde nebylo poznat, kde jsou, jsem dával do jedné z krabic, a ty druhé, kde byla vidět nějaká část domu, případně prostoru kolem domu, jsem dával do druhé. Postupně se to vytřídilo, a když to bylo hotové, vzali jsme zas tu krabici, která obsahovala fotky, co pro nás mohli být důležité, a třídili jsme je na dvě hromádky. Fotky z venku a fotky zevnitř.
„Byl jsi vážně hezký kluk,“ zastavil jsem se u jedné z fotek, kde byl Nathan vyfocený s nějakým psem. „Vážně hezký,“ ukázal jsem na další, kde podle odhadu mohl mít tak patnáct.
Sice o sobě říkal, že byl děsné ucho, ale já si to nemyslel. Už tenkrát se po něm určitě museli otáčet holky. Ale měly smůlu. Podle toho, jak se na fotkách tvářil, zřejmě se už tenkrát viděl v Julianovi.
„Jsi z toho, Calebe, schopný udělat trojrozměrný plán budovy? Aspoň přibližně, podle čeho bychom se pak mohli orientovat. Možná by bylo fajn se přesunout do pracovny, aby tě Nathan mohl nasměrovat, kde, co je. Vlastně…“ podíval jsem se na Nathana. „Omlouváme se, že tě zdržujeme, nejspíš jsi měl nějakou práci.“
Škubnul jsem sebou, když po mých slovech Nathan vyletěl s tím, že zapomněl volat své asistentce, a už se sháněl po svém telefonu.

Mateus
Myslel jsem si, že jsem toho ve svém životě, zažil hodně, i když mi bylo nějakých pětadvacet. Ale od chvíle, kdy jsem potkal kluky, jsem si občas připadal jako břídil. Ve všem.
Nebyla to dobrá zpráva, že se Tyrell ukázal u Nathana v hotelu. A už méně dobrá, když Nathan vyletěl. Vždycky jsem ho považoval za chladného čumáka.
O jeho minulosti s Julianem jsem něco málo věděl. Ostatně proto jsem ho neměl nikdy moc rád.
Myslel jsem si, že ti dva to jen hrají, aby si získali ještě větší pozornost.
Přátelé z dětství, co najednou bojují proti sobě?
Byl by to senzační tah. Jenže s tím, jak jsem Nathana teď vídal častěji, jsem si uvědomil, že to tak není. Naopak. Snaží se oprostit od té minulosti, snaží se oprostit od Tyrella.
Když vypěnil a odešel a vzápětí potom i Jaden, raději jsem se kousl do jazyku, abych něco neřekl. A to, že to neskončilo jen tady, ale pokračovalo i venku, nám potvrdil nejen tlumený řev, ale i Jaden, který vzápětí přišel, že si balí kufry a odchází.
A než to stihl někdo zpracovat, došel Ruan, vysvětlil nám, co bylo venku, vrátil se Jaden s tím, že se nestěhuje, pak Ruan odešel, zase se po nějaké chvíli vrátil, přinesl dvě krabice plné fotek a na závěr přiletěl Li, vyhrkl to ze sebe a zase zmizel.
A to už jsem fakt nedával.
I když jsem se snažil tvářit vážně, v momentě, kdy Mark domluvil a já mu vytrhl fotku, když říkal, že byl Nathan hezký, prostě jsem to neudržel a začal se smát.
„Omlouvám se," hýkal jsem smíchy a popadal se za břicho. „Ale tohle všechno… nestačím zírat… fakt… jako bysme… jako bysme byli všichni… manželé… prostě…"
Chvilku mi trvalo, než jsem se uklidnil a zatlačil slzičku, než jsem se zvedl a přešel k Nathanovi.
„Hele, co jsme si, to jsme si," mírně jsem ho ďobnul do ramene. „Vím, že k sobě neoplýváme zrovna láskou a do náruče ti jako Li skákat nebudu, ale… Jedno máme společného. Teď už vlastně dvě věci. Jednak oba milujeme tohle město. To už jsem pochopil. A taky… Julian nám oběma něco vzal. A myslím, že je načase mu to vrátit. Je čas mu ukázat, že i když má v rukou silné figurky, i pěšáci dokážou dát králi mat, jak tady prohlásil jistý mudrlant. Já souhlasím s tím, co Ruan říkal. Vletět tam a vyřešit to jednou pro vždy. Ty fotky hodně pomůžou. A můžeme to dát dohromady s tím, co jsem všechno zjistil já."
Po těch slovech jsem se zase vrátil k sedačce a zamrkal na Thomase s Markem.
„Jsem úžasný, že jo? Že jo? Že jo? No tááááák… Řekněte, že jsem úžasný," kecl jsem si mezi kluky a přilepil se napřed na Marka, a pak Thomase.

Mark
Nevím, jestli jednou nebudu litovat toho, že jsme vzali nakonec Mateuse mezi sebe. I když… Až to tu skončí, my odjedeme a zas se neuvidíme. Možná mi bude chybět.
Možná jo, možná ne…
Po očku jsem se na něho podíval, když házel své chytré řeči, a v duchu jsem se omlouval Joshovi.
Bylo mi po něm smutno, chyběl mi, to jo. Ale nejspíš je čas se pohnout dál. Josh se už nevrátí a my s Thomasem… Od Joshovy smrti jsme vlastně jen tak nějak přežívali, místo abychom ten život žili naplno. I Thomase to hodně vzalo a bylo to poznat.
A nechtěl Mateuse přijmout. Odháněl ho od sebe, odstrkoval, dokonce mu i jednu vrazil a završil to tím, že Mateuse v hotelu skoro znásilnil.
Ale nejspíš to byl jen poslední výkřik do tmy. Ten, kterým se bránil novému vztahu, aby neměl pocit, že zradil Joshe. Thomas se tváří a chová chladně, nepřístupně a jako tvrďák. Ale uvnitř něho… To, co má v sobě je úplně něco jiného, než dává najevo.
Znám ho, miluji ho takového, jaký je a nikdy bych neměnil.
Když se mezi nás Mateus nasáčkoval, měl jsem chuť mu jednu vlepit. Ale když jsem se podíval do jeho očí, když jsem si uvědomil, jak se smál, že to dokonce odbouralo i zbytek toho napětí, které tu ještě trochu vládlo, a dokonce i Nathan se nejprve zamračil, ale pak pousmál, no… nemohl jsem se na toho kluka zlobit.
„Jsi úžasný,“ zašeptal jsem mu do ucha, když se na mě nalepil. „A vím, kde můžeš být ještě úžasnější. No, ale nevím, nevím… Máme hodně práce a kdo ví, kdy skončíme.“
Pak jsem se narovnal, jako by se nic nestalo a díval se na Nathana, jak telefonuje se svou asistentkou.
„Taky jsi mi mohl říct, že už jsi Natalii volal,“ odložil nakonec Nathan telefon a přešel k Ruanovi.
Objal ho a hned mu vlepil pořádný polibek se slovy, že ho miluje a je ten nejlepší.
No, vypadá to, že se to konečně všechno uklidnilo.
Ještě jsem po očku mrknul na Tirase. Ten ale vypadal o dost klidněji než předtím, a prohlížel si každou fotku, jako by si je chtěl zapamatovat. 
Taky jsem si jednu vzal do ruky a zadíval se na ní. Nathan a podle všeho Julian. Už tenkrát před léty byli oba moc hezcí. A vážně bylo vidět, jak se k sobě mají. Kdo ví, co se stalo, že se z Juliana vyklubal takový parchant. No, nejspíš to už v sobě měl, a pak přišel čas, kdy se mohl projevit naplno.
„Kdy zemřeli Julianovi rodiče?“ otočil jsem se na Nathana a doufal, že nebude pro něho těžké mi na tohle odpovědět.
„Jeho máma byla nemocná. Proto nemá Julian další sourozence. Zemřela, když mu bylo patnáct. A jeho otec… no, zemřel, když mu bylo dvacet. Jen vím, že to bylo náhlé, ale co se stalo, to nevím,“ překvapil mě Nathan svou odpovědí, která snad mohla být současně i odpovědí na to, proč se z Juliana stalo, co se stalo.
Kdyby tu tak byl Josh…

Mateus
Nevím, co budu dělat, až kluci odjedou.
Vážně netuším. Nejraději bych odjel s nimi, ale...
Od toho incidentu v hotelu se Thomas projevoval už o něco líp, i když pořád se trochu držel stranou a snažil se tvářit neutrálně a chladně.
Chápal jsem to. Na jednu stranu opravdu jsem to chápal. Přijmout k sobě někoho jiného potom, co jste ztratili v podstatě životní lásku, není jednoduché.
Ale z toho, co mi vyprávěl Li, se Thomas i Mark po Joshuově smrti uzavřeli strašně do sebe, i když se snaží tvářit, že jsou nad věcí.  
Chtěl jsem, aby byli jako dřív. Tak jak mi to Li vyprávěl.
Je pravda, že Mark trochu povolil, ale kromě doteků a nějaké té pusy mezi námi nic jiného zatím neproběhlo. Ale věděl jsem, že nemůžu naléhat.
Jen mě to občas mrzelo, když jsem usínal třeba sám na sedačce, hleděl do stropu a přemýšlel, jestli to nevzdát, jestli mám u těch dvou vůbec šanci. Navíc do toho ten stres a ty nervy kvůli tomu, co se dělo, taky jednomu nepřidalo.
Ale občas… Občas nastaly chvilky, jako byla tahle, a já se málem udělal jen z toho.
Když se ke mně Mark naklonil a zašeptal mi ty slova, skoro jsem se svezl zase ze sedačky na zem a málem se poslintal.
Vzdychal jsem, jak panna, co vidí první porno, a představoval si u toho, jaké by to bylo.
„Kristova noho," probralo mě až Jadenovo zabručení, „nemůžete s ním už něco udělat? Vždyť, ten se brzo udělá jen z toho, že na něj promluvíte."
Ukázal jsem Jadenovi vztyčený prostředníček, zašklebil se na něj, přičemž mi to samozřejmě vrátil, a pak si nechal zopakovat to, co Nathan odpověděl Markovi.
„Já jsem fakt debil!" zařval jsem a vyskočil na nohy, až jsem si ustlal na Thomasovi, jak se mi zatočila hlava a seknul jsem s sebou.
Přeletěl jsem ke skříni, kterou jsem prudce otevřel, div nevyrval dvířka a začal se v ní prohrabovat, až papíry létaly.
„Někde jsem to tu měl… někde… bylo to tu… tady…" mumlal jsem si pod nosem.
Byla to moje sbírka, kterou jsem si sem přenesl z domu v krabicích. Všechno, co jsem o Julianovi zjistil a nechtěl jsem to mít v elektronické formě.
„Tady!" zařval jsem, ukázal vítězoslavně papír, pak se jebl do kolene o dvířka, když jsem vstával a s nadávkami přebelhal zpátky na gauč, kam jsem se svalil a nalepil se na Thomase.
„Jsem strašně zraněný… hrozně…" zavzdychal jsem. „Asi potřebuju vyléčit…“
„Kurva! Soustřeď se!" probral mě zase Jaden.
„Jo, jasně!" pleskl jsem se do čela, a pak položil na stůl složky a otevřel je. „Nijak jsem to dřív neřešil, protože to v podstatě nemělo souvislost, ale tady…"
Vytáhl jsem papír ze složky a podal ho klukům.
„Počkat. Kde jsi přišel k policejní zprávě a pitvě někoho takového? Vím, že jsi byl polda, ale k něčemu takovému jsi nemohl mít přístup ani ty," zamračil se Jaden, když si přečet podrobnou zprávu, která, jak jsem věděl, nikdy neviděla světlo světa.
„Ukradl jsem ji," pokrčil jsem rameny, a pak se nevinně usmál.

Thomas
Ten kluk mě jednou zabije. Jestli Josh byl schopen udělat pořádný průvan, tak Mateus byl doslova uragán. Když se praštil do čéšky, zatrnuly mi zuby.
Ale když se posadil s tím, že potřebuje vyléčit, protočil jsem oči. Položil jsem ruku na jeho koleno a dost citelně ho zmáčknul.
„Už je to lepší?“ významně jsem povytáhl obočí.
Ale pak jsem stisk povolil, pohladil ho po koleni a pak po stehně, a potom už jsem natáhl ruku k Jadenovi, aby mi ukázal, co má v ruce.
Byla to pitevní zpráva. A dost stará… Normálně bych se podivil, proč ji vůbec Mateus má, když v té době nejspíš ještě za sebou tahal kačera, ale když jsem se dostal ke jménu Samuel Tyrell, obočí mi vyletělo nahoru, skoro až pod vlasy.
„No, tak to je něco,“ dočetl jsem to a pak to dal Markovi, aby se taky mohl podívat. „Podle toho, co jsem viděl, tak to nejspíš ani nikdo neviděl, nepletu se?“
Když Mateus kývnul, že mám pravdu, opřel jsem se a zamyslel.
„Zajímalo by mě, proč se utajilo, že Julianův otec byl zavražděn,“ promnul jsem si bradu. „Našli ho v bouraném autě, měl proraženou lebku, ale podle téhle zprávy tento typ zranění neodpovídal bouračce. Podle patologa a zprávy z ohledání, se v autě ani v okolí nenašlo nic, co by odpovídalo ráně. A podle patologa zranění odpovídalo nějakému předmětu s užším koncem. Něco jako špičatá strana kladiva. Vážně by mě zajímalo, proč se to stopilo. Že by v tom měl už tenkrát Julian prsty?“
„To pochybuji,“ ozval se Nathan. „Julian je sice hajzl, ale svého otce miloval a tenkrát ještě neměl takový vliv jako teď. Vždycky říkal, že ho táta naučil víc než kdokoliv jiný. Měl ho rád. Sice mezi nimi byly občas slovní přestřelky, když byl Julian starší, a nevím o co šlo, protože mě vždycky vykázali pryč, ale Julian by Samuelovi nikdy neublížil. To vím jistě, spíš měl o něho starost, a mám pocit, že asi dva týdny před smrtí mu dokonce v něčem domlouval. Ale Samuel to prostě nechtěl slyšet. Pamatuji si, že tenkrát, to bylo asi týden před Samuelovou smrtí, přišel Julian hodně naštvaný a brblal si něco o tom, že s ním udělá pořádek, než jeho otce přivede na mizinu. Ale nevím, o koho šlo, jestli o rodinu nebo někoho jiného. Chodilo k nim docela dost lidí. Mám pocit, že potom se Samuelem ještě něco řešili ohledně dědictví, a nakonec, to bylo asi dva dny před jeho smrtí, už to bylo všechno v pohodě, a dokonce jsme spolu slavili a tenkrát jsem se poprvé opil úplně namol. Byla to vážně pohoda, a nebyl důvod, aby Julian svého otce zabil.“

Mateus
Byl jsem ještě trochu mimo z toho, jak mě Thomas pohladil po noze, a zatím, co si četl zprávu, a pak ji předal Markovi, odříkal jsem ostatním slovo od slova, aby se nemuselo čekat, než k nim dojde. Jo, mám docela dobrou paměť.
Pak jsem se pohodlně opřel v sedačce, nohy hodil nahoru do tureckého sedu, mnul si bradu a přemýšlel.
Poslouchal jsem, co Nathan říká, protože v podstatě byl jediný svědek toho, co se v tom domě událo.
Zavzpomínal jsem i na ostatní zprávy a spisy, které jsem později ukradl z policejního archivu, nebo vytáhl od poldů, kteří Samuela Tyrella zažili, a odešli pak do důchodu, nebo se odstěhovali mimo město. V hlavě mi to šrotovalo a měl jsem pocit, že mi asi brzo bouchne, ale pak mě to napadlo.
„Hmm… Když nad tím tak přemýšlím," ozval jsem se po chvíli, „podle té zprávy a toho, co jsem zjistil dalšího, co si pamatuju a vzpomínám, co jsem kdy slyšel, tak mě něco napadlo. Ta rána do hlavy byla způsobená kladivem nebo něčím podobným. Nejspíše se jednalo o ránu v afektu. A ne příliš velkou silou. Když jsem si o tom něco zjišťoval, samozřejmě aniž by kdokoliv věděl, o co se jedná, tak podle všeho, kdyby rána dopadla jinde, mohl Tyrell přežít. Z čehož vyplývá, že úder vedl někdo slabší a podle úhlu i menší, než byl Tyrell. A teď… čistě teoreticky. Bohatý muž, fešák, už dávno přišel o svou ženu… Najímá si spoustu lidí na práci, pokouší se zapomenout, jeho syn mluví o pořádku, než ho přivede na mizinu. Na několika fotkách, ještě, když si chodil s pindíkem venku, byly v pozadí vidět nějací mladí lidé, muži… ženy… světlé typy… a tak mě napadá… co když měl Tyrell senior milenku… nebo milence? Hm?"
Podíval jsem se na Nathana a pozvedl obočí.
Mnoho věcí by to vysvětlovalo. I to, proč je Tyrell tak posedlý právě světlými mladíky. Pokud svého otce miloval, a tomu jsem skutečně věřil, nejspíš si na nich vybíjí svou zlost.

Nathan
Docela mě šokovalo, když Mateus vytáhl pitevní zprávu strýce. A byl jsem z toho tak mimo, že jsem na Thomase reagoval tak nějak automaticky. Jako by byl Julian můj přítel a já ho obhajoval.
Po očku jsem se podíval na Ruana, ale vypadal, že je v pohodě. Nerad před ním mluvím o své minulosti s Julianem. Pokud možno, tak nikdy. Ten, kdo většinou něco nadhodí, je právě Julian nebo Blaine, když se náhodou potkáme.
A když potom začal Mateus rozvádět svoji teorii, zamyslel jsem se. Je pravda, že se u Tyrellů zdržovali často mladí lidé, věkově přibližně Julianovi. Byli to prý přátelé z Manausu, ale bylo mezi nimi i dost těch, kteří Brazilsky moc nevypadali. Prý zahraniční spolužáci z vysoké…
Pár jich bylo i na fotkách.
Zahleděl jsem se na stůl, na rozložené fotografie…
A po chvilce jsem jednu vzal do ruky.
„Tady,“ ukázal jsem ji ostatním. „Tenhle kluk pocházel z Evropy, někde ze severu, a pokud si dobře vzpomínám, tak studoval archeologii. Pamatuji si, jak nadšeně mluvil o tom, co všechno naše země skrývá za poklady, a chtěl projezdit celou Jižní Ameriku. Tenhle kluk, myslím, že se jmenoval Er… Emi…Einar, jo, Einar se jmenoval.“
V tu chvíli mi to došlo. A zamrazilo mě, když jsem si to uvědomil.
„Samuel nikdy neměl milenku. Vždycky říkal, že nikdo nenahradí tetu a nechce Julianovi přivést novou matku. Tu má prý jen jednu. Ale taky říkal, že je dost mladý na to, aby už napořád zůstal sám. A tenhle Einar… spával v Samuelově ložnici,“ vydechl jsem, když jsem si uvědomil, že strýc potom vlastně udržoval homosexuální vztah.
„Ten tu býval častěji, a ke konci mu dokonce Samuel navrhnul, aby se k nim přestěhoval. Staral se o něho, slíbil mu, že s ním pojede do Barbadosu, jak udělá zkoušky, a že mu zajistí i prodloužení víza, aby nemusel odjíždět po zkouškách do Evropy. Ten kluk se tím rád chlubil před ostatními. To bylo někdy v té době, kdy se naposled pohádal s Julianem. Tenkrát jsem Juliana pár dní neviděl. Ani nepřišel sem k nám, a i mí rodiče už se ptali, co se děje. Ale on to jen nakonec přešel s tím, že měl hodně práce. Že zjišťoval něco pro tátu…“

Mateus
Jo, jsem prostě dobrý.
Vítězoslavně jsem se usmál, když mi Nathan potvrdil mou domněnku.
Vysvětlovalo by se tím hodně. Proč je Julian vysazený na určité typy, proč se tak chová k děvkám, proč se tak změnil. Pokud to teda neměl v sobě od malička a jen nevyužil situace.
I když… Podle toho, co Nathan vyprávěl, otce miloval a Nathana bral ze začátku jako svého brášku.
I na fotkách neměl Julian nic ze svého současného chladného a vypočítavého pohledu a úsměvu dravce. Nejspíš ho ztráta otce opravdu ranila.
„Tak jo, jdeme mrknout na ten plánek," přerušil mé myšlenky Ruan.
Očividně se mu moc nelíbilo, že Nathan mluví o své minulosti s Julianem.
Když se ti dva zase ocicmali, přičemž jsem vrhl hladový a prosebný pohled na Marka a Thomase, že bych chtěl taky, jsme se naskládali za Calebem.
Procházeli jsme pak jednotlivé fotky, dávali to dohromady, přemýšleli, co by mohlo být jinak, a kde Efraima s Peterem může Julian držet.
Bylo toho tolik, že jsme málem zapomněli na večeři, ale Li se sám přihlásil.
Jaden si pak Liho u večeře chvilku dobíral, až to vypadalo, že Li snad skončí pod stolem a už z tama nikdy nevyleze, ale když Chris něco Jadenovi pošeptal, ten najednou zkrotl jako beránek a div nezačal Liho nosit po rukou.
Jen jsem se ušklíbl, protože, jak jsem měl Jadena tu čest už poznat, domyslel jsem si, co mu Chris asi řekl.
Po večeři jsme na chvíli skončili venku, ještě probírali nějaké záležitosti ohledně našeho plánu vtrhnout do Julianova sídla, a co všechno musíme za těch pět dní stihnout, dokud Limu, který se potom s Chrisem přidali k nám, nepadla hlava.
Kluci teda ještě netušili o našem plánu, Jaden s Xim rozhodli, že jim to řeknou, až když to bude opravdu nutné, kvůli tomu, aby se ještě víc nestresovali.
Caleb se vrátil zpátky do pracovny s Nathanem a Ruanem, Xi odnesl Liho a Chris s Jadenem se taky rozloučili. Aria zůstala s Tirasem venku, prý budou ještě chvilku popíjet, a já s Markem a Thomasem jsme se nakonec taky rozhodli zapadnout do pokoje.

Mark
Když jsem se vrátili do pracovny, kde se pak pracovalo na plánu Julianova sídla, posadil jsem se do křesla a znovu si prohlížel jednotlivé fotky. Díval jsem se hlavně na Juliana. Na to, jak se měnil. Naskládal jsem si vedle sebe fotografie v časovém sledu, od nejstarších, kdy byl ještě dítě, až po ty novější, kdy poslední, podle Nathana, byla asi rok po smrti Samuela Tyrella. Z pozdější doby Nathan už fotografie neměl.
Sice to moc neumím, ale zkusil jsem se na ty fotografie dívat Joshovýma očima. Každou maličkost, rysy v jeho tváři, rty, oči, nakrčení nosu, úsměv, nebo stažení obočí, postoj, držení těla…
A čím déle jsem se na to tak díval, tím jsem víc musel dát za pravdu, že se nejspíš hodně změnilo po smrti jeho otce. I když jsem si nebyl úplně jistý, ale podle mě už v sobě toho dravce měl, když dospíval. Ukazoval na to jeho postoj a výraz ve tváři. A i když se někomu možná zdál v pohodě, protože se usmíval, podle mne tomu tak nebylo. Držení těla, výraz ve tváři a ty oči…
Zatím jsem neměl čest ho vidět osobně, možná k tomu ani nedojde, kdo ví.
Tak jsem se zabral do toho pozorování Juliana, až jsem úplně zapomněl na všechno ostatní.
„Marku…“
„Marku! Prober se!“
„Hm, ještě chvíli,“ zabručel jsem a dál se díval na fotky.
„Jdeme spát, Markusi. Hned!“ zavrčel mi Thomas do ucha.
Okamžitě se mi postavily všechny chlupy na těle a přes záda mi přeběhl mráz.
Vždycky, když to řekne tímhle hlasem, jsem z něho úplně pryč. Měl jsem dokonce pocit, jako by mě chtěl za krk odtáhnout do ložnice.
Podíval jsem se na něho a jen jsem mlčky přikývl.
Popřál jsem všem dobrou noc, a pak šel poslušně za Thomasem do naší ložnice.
Jen co jsme za sebou zavřeli dveře, Thomas si mě k sobě prudce přitáhl. Ani jsem se nenadál a svíral mé vlasy, a zatímco okupoval můj krk, začal mi rozepínat košili.
„Čí jseš děvka,“ zavrčel mi do rtů. „Čí, Markusi!?“
Byl jsem z něho okamžitě mimo, ale i tak jsem po očku mrknul na Mateuse, protože takhle jsem se před ním ještě neprojevil. Zná mě z té lepší stránky. No… Pokud se mu to nebude líbit, pokud mu to bude vadit, tak bude aspoň vyřešeno, jak to s ním bude dál…  

Mateus
I když si myslím, že toho o někom vím hodně, vždycky mě stejně nakonec něčím překvapí.
Tušil jsem, že Thomas je ve vztahu ten dominantní. Tušil jsem, že Mark asi nebude ten, co dává. Nikdy jsem je ale spolu, kromě občasné pusy nebo pohlazení, neviděl. Ze začátku mě buď vykopnul Thomas nebo Mark, a později jsem více méně odcházel sám.
Proto mě překvapilo, že jakmile jsme došli do ložnice, Thomas se na Marka vrhnul jako divoké zvíře a po těch slovech, co mu řekl, jsem vyloženě zůstat čučet.
Normálně bych pronesl nějakou poznámku, nebo řekl něco vtipného, ale…
Jako ne, že by mě to nevzrušilo. Bylo to lepší než dívat se na nějaké porno. Zvlášť, když se Thomas očividně nedržel zpátky.
Musel jsem si prohrábnou rozkrok a olíznout si vyprahlé rty, když Thomas tlačil Marka k posteli, doslova z něj rval oblečení, celou dobu mu říkal nějaké prasárny a Markovi se to očividně líbilo.
Jako… Docela mě to překvapilo. Že je tak submisivní. Ne, že by mě to odradilo. Naopak.
Kvůli tomuhle bych se klidně naučil být i na druhé straně, jenže…
Čím dýl jsem je pozoroval, čím víc jsem byl svědkem toho, jak se ti dva navzájem milují, tím víc na mě doléhala ta krutá realita.
Li mi vždycky říkal, ať to nevzdávám. Říkal mi, že kluci se začínají měnit. Li neznal Joshe tak dlouho jako kluci, ale prý jsem mu ho v mnohém připomínal. Docela dost o něm mluvil, stejně jako Chris, až jsem měl pocit, že ho znám stejně jako oni.
Nikdy bych ale nechtěl zastoupit jeho místo v srdci Thomase nebo Marka. Ani bych nikdy nechtěl, aby na něj zapomněli. Nebo aby si mysleli, že ho chci nějak nahradit.
Chtěl jsem jen, aby se Mark s Thomasem přestali trápit. Protože, i když se chovali, že jsou v pohodě, ani po tak dlouhé době se nepřestali Joshuovou smrtí trápit.
Když jsem je však teď viděl takhle spolu, když jsem viděl a cítil tu lásku, kterou k sobě chovali, ten silný cit, zeptal jsem se sám sebe, jestli mám vůbec právo jim do toho zasahovat.
Jestli mám právo na to, být takový sobec a vetřít se jim do života.
Kromě malých náznaků nikdy nedali najevo, že bych mohl být třeba aspoň jejich přítel. Nikdy nedali najevo, že bych jim třeba mohl i chybět, až by odjeli.
Klidně bych byl i jen jejich rozptýlení. Hlavně, abych mohl být aspoň chvilku s nimi. Neřekl jsem jim, že je miluju. Možná by se mi i vysmáli. Ten cit si nejspíš nechám pro sebe.
Doteď jsem si myslel, že mi stačí jen to, když budu s nimi.
Nestačilo. Kdyby aspoň nebyli tak krásní!
Povzdechl jsem si, přešel k posteli a vynutil si jejich pozornost i za cenu Thomasova zavrčení.
Jen jsem se na něj ale usmál, pohladil ho po tváři, stejně jako Marka, a pak se sklonil, abych každému z nich věnoval jemný polibek.
„Omlouvám se… a chápu…" zašeptal jsem a kousek se odtáhl. „Já… no, normálně bych teď zahlásil něco vtipného a drzého, abyste pochopili, jak jsem úžasný a jedinečný, ale… Asi teď budu znít jako nějaký zastydlý puberťák, ale… Oba jste tak krásní. Spolu. Uvědomujete si to vůbec? Patříte k sobě, jste jako jeden celek rozdělený na dva. Moc vám to spolu sluší. A já… já už pochopil. Nemám nejspíš právo mezi vás vstupovat. Vím, že jsem vám od začátku způsoboval problémy, ale když… Nedokázal jsem poručit svému srdci, které mě k vám táhlo. Nedokázal… nedokážu to ani teď. Nedokážu na vás jen tak zapomenout. Ale pochopil jsem, že se mi snažíte říct, ať vypadnu. V pořádku…"
Znovu jsem Marka a Thomase políbil, a pak odstoupil, abych si mohl sbalit aspoň věci na spaní.
Sotva jsem ale ze skříně vytáhl triko, mrsknul jsem s ním na zem a znovu se vrátil k posteli.
„Není to v pořádku!" zafňukal jsem a mírně se zamračil. „Zatraceně! Od té chvíle, co jsi mě znásilnil ve sprše, na to nedokážu zapomenout! A jestli to děláš takhle i Markovi, zatraceně mu závidím! Ani nevíte, jak moc bych chtěl, abyste mě přijali mezi sebe!"
Zafuněl jsem, a pak se zase otočil a oddusal ke skříni, kde jsem s brbláním vytahoval věci do batohu, abych je nemusel přenášet v ruce.

Thomas
Nejspíš tohle všechno, co se dneska událo, mělo na Marka, ale i na mě vliv. Byl jsem napjatý od chvíle, kdy Ruan s Nathanem přišli a my viděli, jak vypadali. A co teprve potom, když to na nás Ruan vybalil, a pak se nervnul on, Tiras i Jaden. Měl jsem co dělat, abych nevyletěl, že se všichni chovají jak idioti. Ale pohled na Marka, u kterého jsem taky jasně cítil to napětí, mě zastavil. Nejspíš by to skončilo rvačkou, a to jsme opravdu nepotřebovali.
Když pak Ruan přinesl fotky, trochu se to uklidnilo. Prohlížel jsem si je stejně jako ostatní, a docela jsem se soustředil na to, abych si podle nich, podle toho, co kluci už stihli povykládat a co říkali teď, udělal nějaký obrázek o Julianovi.
Viděl jsem to v něm. Tu dravost, kterou se snažil skrývat za svým úsměvem. Ale musel jsem uznat, že Julian je opravdu hezký chlap. Jen by nesměl být takový hajzl. Řekl bych, že je to dokonce typ, s kterým by Mark šel, kdyby na věc přišlo a Julian by nebyl takový, jaký je.
Přestal jsem sledovat, co se děje kolem a zaměřil se na Marka. A čím víc jsem se na něho díval, tím víc jsem začínal žárlit už jen na tu myšlenku, že on by si s někým takovým dal říct. A po chvíli Markova civění na fotky jsem se rozhodl to utnout.
Jasným příkazem jsem mu dal najevo, že se půjde spát. A hned jsem mu za dveřmi ložnice ukázal, kdo je pro něho ten pravý, a na koho má myslet.
Zcela jsem zapomněl i na Mateuse, dokud se neozval sám.
Nelíbilo se mi to vyrušení, ale docela v šoku jsem poslouchal, co nám říkal. Kdyby měl modré oči, světlé vlasy, trochu jiné rysy… Přísahal bych, že je tu s námi Josh.
Podíval jsem se na Marka, a ten byl evidentně taky překvapený, když slyšel Mateusova slova. Něco podobného nám kdysi právě Josh taky říkal… A po chvilce Mark nepatrně kývnul hlavou k Mateusovi, který si právě balil věci, aby se přestěhoval jinam.
„Miluji tě,“ zašeptal jsem do Markových rtů a políbil ho.
Pak jsem ho pustil a rázným krokem přešel k Mateusovi. Chytl jsem ho za loket, odtáhl ho od skříně a zavřel ji. Prudce jsem Mateuse přirazil na skříň, až mu popadaly všechny věci a hned jsem se na něho nalepil.
„Kam si myslíš, že jdeš?“ zavrčel jsem na něho.
Rychle jsem mu rozepnul kalhoty a hned zasunul ruku dovnitř až pod prádlo. Drsně jsem protáhl v ruce jeho penis, stiskl kuličky, a přitom se hned vrhnul na jeho rty.
„Svlíkni se, hned teď! A jestli si nepohneš, tak se na tebe vyseru,“ kousnul jsem ho do krku.
Přes triko jsem skousnul jeho bradavky, znovu promnul jeho penis a pak jsem vytáhl ruku a kousek odstoupil a čekal.
„Svlíkej se,“ poručil jsem znovu a udělal krok bokem, když došel i Mark a také on Mateuse políbil a rukou přes kalhoty pomasíroval jeho rozkrok.

Mateus
Nejspíš mě asi někdo něčím přetáhl po hlavě.
Jo, určitě. Nejspíš jsem asi moc provokoval, jsem v limbu a teď se mi zdá jeden z těch mých prasáckých snů o Thomasovi a Markovi.
Napřed jsem se teda lekl, jestli jsem neudělal něco špatně, ale když na mě Thomas zavrčel a pak jsem cítil jeho ruce, jazyk i zuby, měl jsem, co dělat, abych se udržel na nohách, nerozplácl se na zemi a necvrkl si do textilu.
Bylo to opravdu jako sen a já nehodlal Thomasův příkaz nesplnit, zvláště, když se na mě tak díval.
A když přišel i Mark…
Jen jsem vzdychl, když mi začal pomáhat s vyslékáním, zatímco se na nás Thomas díval, a když jsem měl triko dole, přitiskl jsem se na Marka, přirazil ho na skříň a věnoval mu vášnivý polibek, jak už jsem nezvládal ten nával těch emocí.
Asi se brzo udělám jen z tohoto.
Když mi pak Mark stáhl kalhoty pod zadek, vystrčil jsem ho víc na Thomase, otočil hlavu, olízl si rty a drze se na něj usmál.
Jo, už jsem to byl zase já a moje provokace.
Hned jsem se ale zase přilepil na Marka, který už byl jako jediný nahý, a jeho tělo bylo…
Kousl jsem ho do krku a začal se o něj otírat, jak jsem to už prostě nezvládal.
Vykřikl jsem a nahlas zasténal, když mě Thomas najednou propleskl po zadku, a já si uvědomil, že už jsem nahý taky, ani nevím, kdy to, kdo stihl.
„Vemte si mě… prosím…" zaskučel jsem, otřel se zadečkem o Thomasův klín a jedna moje ruka skončila v Markově klíně. „Chci vás oba… v sobě…"
Hlava se mi točila, skoro jsem nestíhal s dechem, měl jsem dojem, že brzo dostanu infarkt, ale to mi nebránilo v tom, abych Thomasovi s Markem neukázal, že nebudou litovat.
Brzo jsem skončil na kolenou, abych je oba na střídačku potěšil svými ústy a dal jim najevo, že rozhodně nejsem z cukru a můžou si se mnou dělat, co chtějí.

Thomas
Jo, tak tohle se mi líbí. Od Joshova odchodu jsme s nikým dalším nespali. A teď… Teď, když jsem viděl, jak Mark svléká Mateuse a ten se mi tu tak hezky vystavuje… Zatímco se věnovali sobě navzájem, já se s pohledem na ně taky svléknul, a pak jsem už prostě neodolal a pořádně jsem Mateusovi proplesknul ten jeho kulatý zadeček, který na mě tak hezky vystrkoval.
Netrvalo dlouho a my skončili na posteli. Mateus se nám vyzývavě nastavoval se slovy, abychom si ho vzali oba najednou. Ale Mark potřeboval taky svoje…
Ale když jsem viděl, jak to Marka chytlo, jak se zalíbením hladí Mateusův zadek a vrhá se na něho svým jazykem, měl jsem rozhodnuto.
Nechal jsem ho, zatímco já se na střídačku staral o jejich chlouby, ať už rukou nebo pusou. Každému jsem věnoval pořádný polibek a pohrál si s jejich bradavkami. Zaútočil jsem na Markova citlivá místa, aby byl ještě víc v ráži, jen u Mateuse jsem si ještě nebyl jistý… Ale i tak si myslím, že na Mateuse stačí promluvit a on se udělá jen z toho.
„Roztáhni si pořádně půlky,“ pleskl jsem Mateuse po zadku, a když to udělal, nalil jsem mu mezi ně pořádnou dávku gelu.
„Vezmi si ho, Marku,“ zaklekl jsem za Marka, hryznul ho do krku, a pak už se staral o jeho zadeček.  
Nejprve pořádně nagelovanými prsty, kdy jsem se v protahování jeho dírky na moment musel zastavit, když se nastavoval proti Mateusovi, a pak ho už konečně nabral, aby mu dal co proto.
A když několikrát přirazil a zatnul prsty do jeho kůže na bocích, byl nejvyšší čas se přidat, aby to oba dobře pocítili.
Na moment jsem Marka v pohybech zastavil, a potlačil ho, aby se ohnul na Mateuse a já tak měl lepší přístup. Roztáhl jsem jeho půlky a pak už se tlačil do jeho tepla. Když jsem byl vevnitř celý, chytl jsem ho, aby se narovnal.
A pak se slovy: „Pokračuj,“ jsem si ho začal brát…

Mateus
Tak o tomhle se mi nezdálo ani v těch nejdivočejších snech.
Netušil jsem, že Mark bude tak…
Ale neměl jsem čas nad tím ani přemýšlet a už vůbec jsem si nestěžoval, když se na mě vrhnul jako hladové zvíře, že jsem nestíhal s dechem. A co teprve, když se přidal Thomas.
Nezvládal jsem to. Nešlo to. Snažil jsem se vydržet co nejdýl. Ale když jsem cítil a vnímal, jak Thomas nabral Marka, když se spolu sladili, a já měl tak dojem, že jsou vedle mě oba… Když se mi zdálo, že mě odstěhují až na zahradu… To bych možná ještě zvládl.
Ale v momentě, když mě Mark čapnul za vlasy a podchytil mě tak, že jsem ho cítil snad až v krku, nevydržel jsem.
Nevěděl jsem, kde je nahoře a kde dole, ani jak se jmenuju.
Orgasmus mě dokonale převálcoval, a já s nadávkami a fňukáním špinil prostěradlo pod sebou, zatímco jsem Marka v sobě pevně sevřel.
A když jsem se konečně uklidnil, rozplácl jsem se na posteli, jak jsem se neudržel na rukou a nohou, čímž jsem ty dva stáhl na sebe, a v tu chvíli jsem se nejspíš udělal znovu.
A znovu, když se Mark udělal do mě a jeho vlhko mi stékalo po stehnech, když jsem ho nedokázal udržet v sobě.
Ale to nebyl konec. Ani zdaleka to nebyl konec.
Líbal jsem je, provokoval, dotýkal se jejich těl, ani nevím, co všechno jsem jim řekl, jak jsem z toho byl všeho pořád mimo.
A když se mi pak Marka podařilo povalit na záda a zakleknout ho, s provokativním úsměvem a slovy, jsem ani jeho, ani Thomase nenechal na pochybách, co skutečně chci…

Mark
Stál jsem u kávovaru a dělal sobě a Thomasovi kávu. Jemu silné preso, sobě latté.
Se snídaní jsme chtěli počkat na ostatní, taky i proto, abychom nerachotili v kuchyni s nádobím a zbytečně nikoho nebudili. 
Thomas už seděl na terase a pokuřoval, a já po chvíli došel k němu, položil na stůl tác s kávami a džusem a pohodlně se usadil vedle něho do druhého křesla.
„Myslíš, že se dneska vůbec probere?“ nahnul jsem se k Thomasovi, a když vyfouknul kouř, políbil jsem ho.
„Netuším,“ pokrčil rameny, ale dobře jsem viděl ten jeho zlomyslný úšklebek. „No, má, co chtěl. Možná ho to odradí a dá nám pokoj.“
„A chceš to? To, aby nám dal pokoj?“ napil jsem se džusu, a pak jsem si přitáhl kávu, hodil nohy na protější křeslo a pohodlně se opřel.
„Ani nevím,“ pokrčil rameny Thomas.
Típnul nedopalek, taky si vzal kávu a taky se pohodlně opřel.
„Hodně mi připomíná Joshe. Ale je jiný… No, ze začátku jsem měl chuť ho zabít. Ale v něčem… v něčem se mi líbí. Je vytrvalý, jde si za svým, a nevzdává se jen tak snadno. Kdyby mi někdo udělal to, co já jemu v hotelu, a to nemluvím o tom, že jsem mu předtím ještě dal i přes hubu, tak bych nejspíš odešel a už bych se neukázal. Asi tak… Možná… Není zas tak špatný. Jen je to prostě divočák, je to, jak když střelíš do hejna divokých hus. No… nevadí mi…“
Svůj úsměv po Thomasových slovech jsem raději schoval v hrnku s kávou. Jestli Mateuse vezmeme mezi sebe, nejspíš bude dlouho trvat, než to Thomas přizná nahlas.
Ale… tak nějak jsem byl rád, že se takhle projevil. Mateus mě něčím zaujal, a chytil se kousku mého srdce. Nemůžu ještě říct, ne po pár dnech a jednom sexu, že jsem se do něho zamiloval. Ale rozhodně už vím, že se mi s ním bude těžko loučit.
„Kde máte mateřskou školku?“ zabručel vedle nás rozespale Jaden, usadil se do volného křesla a nalil si džus.
„No, nejspíš se ukáže až zítra,“ mávnul jsem rukou k domu. „Tak trochu jsme ho zrušili. Usnul nám… no… stihl se udělat, ale pak, prostě jak když podsekneš strom.“

Mateus
Vlastně ani nevím, co mě probudilo.
Jestli to bylo hlasité zachrápání, potřeba záchodu, nebo to, že jsem v posteli sám, jak jsem zjistil za chvilku. No, trvalo mi, než mi mozek zase zapnul a já si uvědomil, co se v noci stalo.
Spíš jsem si to uvědomil ve chvíli, kdy jsem z postele žuchnul na zem, jak mě nechtělo poslouchat tělo. A, i když jsem sprostě nadával, přesto jsem se nedokázal přestat chichotat jako malý harant, a nakonec se ještě chvilku poválel v posteli, abych si užil té smyslné vůně.
Při pohledu na budík mi došlo, že kluci jsou nejspíš už možná i po snídani, tak jsem na sebe natáhl akorát triko, a s přiblblým úsměvem a trochu zkřiva sešel dolů.
Zaslechl jsem nějaké hlasy ze zahrady, a tak jsem zamířil na terasu, ale jak mě ještě nohy neposlouchaly, trochu jsem to nevybral a skončil přilepený na skle.
„Jsem v pohodě…" zachichotal jsem se, a pak se konečně trefil do dveří a vyšel ven.
„Dobré ráno," zaculil jsem se a hodil slinu na bradu, když jsem uviděl Thomase a Marka.
Nejraději bych jim skočil na krk, ale kdo ví, jestli bych neskončil v bazénu břichem dolů.
Nechtěl jsem kazit to, co bylo večer a v noci, i když kdo ví, jestli se to bude opakovat.
Ale pro teď…
Rozplesknul jsem se na volném křesle, přičemž jsem na Thomase vystrčil nahatý zadek a nepřestal se blbě tlemit, jak mi to všechno přišlo vtipné.
„V pohodě?" zabručel Jaden s obočím až ve vlasech.
„Jóóóóóó… v pohoděěěě…" mávl jsem rukou a pohodlně se v křesle rozvalil.
„Chci návod, co jste mu v noci udělali. Chci to udělat i Chrisovi, aby ráno vypadal takhle," uslyšel jsem Jadena, jak se ptá kluků, a rty se mi roztáhly v úsměvu ještě víc, když jsem si vzpomněl na to, co mi Mark s Thomasem dělali.

Thomas
My o vlku… A on tu na mě ukazuje hned po ránu svůj nahatý zadek.
Má jediné štěstí, že jsem už nějakou chvíli vzhůru, jinak bych ho nejspíš nabral. Jo, určitě. Zvlášť teď, když vím, co se tou svou prdelkou dokáže…
Raději jsem dopil kafe, nalil si taky džus, trochu si upil, a pak jsem si zapálil ještě jednu cigaretu.
„Ty potřebuješ návod?“ povytáhl jsem obočí, když jsem slyšel Jadena. „Máš ho stejně velkýho jak já, tak snad víš, co s ním. Nebo se ti za ten rok scvrknul?“
Vzápětí jsem měl co dělat, abych nespolknul cigaretu, jak do mě Mark drbnul loktem se slovy, ať mě ani nenapadne nějaké přeměřování.
„No, hele, pokud chceš, aby takhle vypadal Chris, musel by sis přibrat někoho do trojky. Ne, že bych to nezvládl i sám, ale znáš to…“ nakonec jsem pokrčil rameny a raději se věnoval své cigaretě.
„Ale jestli chceš, klidně přijdu a ukážu ti, jak na to,“ stejně jsem si neodpustil a vzápětí jsem uhýbal Markově pěsti, když se proti mně rozmáchl a začal se smát, když jsem viděl jeho děsivý výraz. 
„Klid, ženuško,“ chytl jsem ho za zápěstí a prudce si ho přitáhl k sobě. „Stejně by mi Jaden ani nedovolil na Chrise sáhnout, a kdyby jo… Nechci přijít o život tak mladý. Kdyby ses viděl… A co teprve Mateus… se na něho podívej…“
Znovu jsem se začal smát, ale Marka jsem políbil, naklonil jsem se tak nějak automaticky i k Mateusovi pro polibek, a pak jsem se už raději věnoval tomu, abych si v klidu dokouřil svoji cigaretu.

Mateus
Poslouchal jsem Jadenovo brblání, když do něj Thomas začal šít ohledně toho, že potřebuje návod a jeho velikosti. To jsem poslouchal tak nějak napůl ucha, dokud Thomas nezmínil trojku s Jadenem.
A nebyl jsem jediný.
Klidně bych Thomasovi ukousnul hlavu, kdyby se jen podíval na někoho jiného. A Mark očividně taky. Ale všechno bylo zažehnáno, když mi Thomas sám od sebe vlepil pusu, až jsem myslel, že dostanu infarkt, a chvilku mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatoval.
Nakonec jsem to ale nevydržel, skočil na Thomase, zadečkem pěkně opucoval jeho klín a vlepil mu pořádný polibek, než jsem skončil na Markovi, udělal mu to samé, a pak se smíchem zapadl zpátky do domu, a to doslova, když jsem se na prahu natáhl, jak široký, tak dlouhý.
„Jsem v pohodě!" zaječel jsem, posbíral se, a než jsem zmizel za rohem, slyšel jsem Jadena, jak se směje a klukům říká něco o tom, že takového poděse, jako jsem já, potřebovali.
Jo, byl jsem… Zatraceně, byl jsem fakt šťastný.
S úsměvem jsem sevřel v ruce řetízek a pak ho políbil.
Byla to má vzpomínka na Alfreda, a i když na něj nikdy nezapomenu, věděl jsem, že by sám chtěl, abych se posunul dál.
A já se chtěl posunout. Právě s těmito dvěma muži.
Vletěl jsem do sprchy, abych se umyl, s hrdostí se podíval na modřiny a kousance, které zdobily mé tělo, a pak se oblekl do volných kalhot a nátělníku.
Vlasy jsem jen trochu vytřel, nechal je rozpuštěné, ať proschnou samy, a pak se zase vydal dolů na terasu, kde už byl i Li s Chrisem a Xim a domlouvali se akorát na snídani.
Nezapomněl jsem se samozřejmě přede všema předvést, jak jsem sexy, a když jsem procházel kolem Marka s Thomasem, strašně nenápadně jsem se o ně otřel svým zadečkem, než jsem si znovu kecnul do křesla a přitáhl si k sobě džus.

Mark
Myslel jsem, že Thomase něčím přetáhnu. Jo, dobře jsem si pamatoval, jak se s Jadenem a pak s Remym předváděli, kdo má větší péro. A docela jsem se u toho bavili. Ale nemusí to opakovat. Navíc nejsme ve svém domě…
S úsměvem jsem se podíval, jak se Thomas automaticky naklonil a políbil i Mateuse. Možná mu ani nedošlo, že to udělal.
Ale nezlobil jsem se, a vlastně ani nežárlil. A když se pak Mateus rozplácl na zemi, usmál jsem se a zavrtěl hlavou, jaký to je poděs. On se ani nemusí do ničeho připlést a jednou se takhle přizabije sám.
Když se pak ukázali i Li, Chris s Xi-Wangem, hned jsme se domluvili na snídani. Tentokrát jsem se zvedl, že Limu pomůžu, aby to nedělal pořád sám s Chrisem. Klidně bych ho poslal i sednout, ale kdo ví, jestli by neměl pocit, že je pak k ničemu.
A docela jsme si to při dělání snídaně užili. Taky jsem se zasmál, když jsem měl tu čest znovu vidět Chrisův boj s vajíčky, a k tomu se pak ještě připletl i Mateus.
Právě jsme prostírali na stůl a Chris šel zavolat kluky, když se v kuchyni objevil Nathan s Ruanem, a hned si dali dělat kávu.
„Omlouvám se, ale musím dneska jet na hotel. Zameškal jsem za dva dny dost věcí, které je potřeba dodělat. Není to nic, co by se nezvládlo rychle a vlastně ani nic extra oficiálního,“ sednul si Nathan za stůl a čekal, až mu Ruan podá kávu.
Nathan měl oblečenou černou lehkou košili s dlouhými rukávy, zahrnutými nad zápěstí a s dvěma knoflíčky u krku rozepnutými, kde na jeho snědé kůži se leskl zlatý řetízek se svatým křížkem. Doplnil to plátěnými černými kalhotami, a i když by jeden řekl, že je oblečený obyčejně, přesto v tom vypadal opravdu elegantně. A byla to i známka toho, že opravdu dnes nečeká žádné oficiality.
„Za tři dny by se měl vrátit Arnaldo, a já potřebuji, aby bylo všechno v naprostém pořádku. Nechci, aby měl jakékoliv pochybnosti. I když… Pomalu už začínám ztrácet naději, že mi svoji polovinu hotelu prodá. Nejspíš ještě chvíli počkám, ale když se k ničemu nebude mít, tak prodám tu svou půlku já a budu se věnovat jen restauracím. Jo, Chrisi,“ otočil se Nathan na Chrise, který s sebou cuknul, když uslyšel své jméno.
Zdálo se mi to, nebo byl tak trochu napjatý, když Nathan mluvil?
„Hm, ano?“ otočil se na Nathana.
„Plánuji jet do Kanady na delší dovolenou. Počítám, že víš o horách, kde se dá dobře lyžovat. Chtěl bych vyrazit tak přibližně jak začne zima. Poradíš mi?“
Nathan mě překvapil s otázkou. Ale než začal s Chrisem probírat lyžovačku, ještě jsem ho ujistil, že se nemá stresovat, má si v klidu udělat svou práci, a pak se vrátí, jak to půjde. A my mezitím zkusíme pohnout s naším plánem. Beztak budou muset být minimálně dva nebo tři. Pořád nevíme, jestli Julian půjde na karneval, nebo ne. A pokud půjde, tak jestli s sebou vezme i Efraima a Petera, nebo jen Efraima… No, variant je hodně, máme opravdu na čem pracovat.