Ruan
Zpozorněl jsem, když jsem na chodbě najednou uslyšel opatrné kroky, a pak se jen díval na to, Jak Nathan nadává na rozbité dveře.
I když se vrátil nevypadalo to, že by se zklidnil.
Čekal jsem, že aspoň něco řekne, nebo udělá, ale on se na mě jen podíval a odešel pryč.
Neměl jsem rád, když se takhle choval. A věděl to moc dobře.
Byl horkokrevný a paličatý, umíněný a drzý, což se mi na něm líbilo, ale občas se stalo, že to přehnal, i když k tomu měl důvod. Neříkám, že nebyl v právu. Ale nemusel tak přede všema vyletět.
Po pár minutách jsem se zvedl, přešel do ložnice a zamířil ke skříni.
Nathan ležel zpola přikrytý na posteli, čelem ke dveřím.
Téměř jsem se na něj ani nepodíval, jen jsem si beze slova rozvázal kravatu, sundal ji, spolu se sakem a košilí, které jsem rovnou hodil do koše na prádlo.
Teprve pak jsem se otočil a přešel ke komodě vedle postele a otevřel druhý šuplík.
Vyndal jsem gel, důtky a bičík, šuplík znovu zavřel a přešel k posteli.
„Víš, že nemám rád, když trucuješ a nesmyslně se vztekáš. Můžeš být v právu, jak chceš, ale neukázal jsi se před nimi zrovna nejlíp. Myslím, že potřebuješ za vyučenou. Budu čekat vedle v pokoji. Jestli nepřijdeš do pěti minut, jdu spát jinam."
Koncem bičíku jsem odhrnul peřinu, která ho zakrývala, a když jsem viděl, že je celý nahý, lehce jsem ho švihl přes stehno.
A hned na to jsem se otočil, sebral ze stolku ještě gel a zase z ložnice vyšel.
Sedl jsem si do křesla, rozepl pásek od kalhot, povolil zip, a bičík i důtky si položil na nohy, zatímco gel jsem položil vedle sebe na stolek.
Nathan
Lehl jsem si a jen lehce se přikryl. Otočil jsem se ke dveřím a celou dobu jsem je hypnotizoval. Doslova jsem do nich svým pohledem propaloval díru, a v duchu vyzýval Ruana, aby došel.
Jo, řekl jsem mu, že nebude šukačka, ale nemyslel jsem to tak.
Když po delší době nakonec vešel, v duchu jsem zajásal. Ale on… Nejdříve se tvářil, jako bych tam nebyl. A potom řekne, že mám přijít do pěti minut?
Jenže nevím, co mě víc donutilo nad tím přemýšlet. Jestli ten jeho sexy chraplavý a hluboký hlas, kterým mi to přikázal a já se z něho málem udělal, nebo to švihnutí bičíku, které jsem stále cítil, nebo to, že řekl, že půjde spát jinam…
Sledoval jsem budík, jak pomalu utíkají minuty. Chtěl jsem za ním jít, ale zároveň jsem i trucoval.
A může si říkat, co chce.
Ale nakonec, připomínka jeho hlasu, i toho, co měl v ruce, a jak sexy vypadal, když odcházel jen v těch kalhotách, mě donutila vstát z postele.
Uběhly čtyři minuty a třicet vteřin, když jsem otevřel dveře a vyšel z ložnice do předpokoje.
Zachvěl jsem se, když jsem uviděl Ruana takhle ležérně v tom křesle sedět, s těma věcma na klíně, s povoleným opaskem a rozepnutým zipem. Měl jsem chuť k němu přiskočit a vrhnout se na něho.
A hlavně když jsem viděl ten jeho pohled. To, jak si mě prohlížel přimhouřenýma očima a nehnul přitom ani brvou.
Postavily se mi všechny chlupy na těle, břichem mi prolétlo to příjemné zašimrání, a v penisu mi to zacukalo…
„Jsem tady, tak můžeš jít do postele. A… Nevím, kdo tady trucuje,“ zastavil jsem se před ním, založil si ruce na hrudi a prohlédl si ho od hlavy až k patám.
Vím, že tohle jsem neměl, že jsem měl prostě jen dojít a zůstat stát před ním, ale nemohl jsem si pomoct. Prostě jsem ho musel provokovat.
Ruan
Minuty ubíhaly, ale jak jsem Nathana znal, věděl jsem, že přijde.
A nezklamal.
I když…
Prostě musí za každou cenu provokovat. Prevít. Ale…
Tohle bylo něco, co jsem na něm miloval.
I když to podle mě občas přehnal, za nic na světě bych ho neopustil, pokud by mě sám nevyhnal.
Miloval jsem ho takového, jaký je, a nic na něm jsem změnit nechtěl.
Přesto jsem stiskl rty, aby si nemyslel, že to bude mít tak jednoduché, a zamračil jsem se.
„Nejspíš asi opravdu chceš, abych šel spát jinam, viď? Myslím, že takový Li-Wei by mě poslechl rozhodně líp," protáhl jsem jednotlivá slova a přivřenýma očima Nathana sledoval.
A když jsem se dost vynadíval, jednou rukou jsem stáhl bičík i důtky ze svých nohou, druhou rukou popadl Nathana a stáhl si ho na své nohy do předklonu.
Pod kolena jsem mu hodil polštářek, aby si je neodřel a měl zadeček trochu víš, a pak má dlaň dopadla na jeho dokonalé půlky, až to plesklo.
Druhou rukou jsem mu sevřel za zápěstí ruce za zády, sklonil se a rafnul ho do krku na kterém jsem tentokrát zanechal dost viditelnou značku.
„Myslím, že potřebuješ pořádně potrestat," zavrčel jsem na něj, vzal do ruky důtky a švihl.
Zpočátku, v úplných začátcích, kdy jsem zjistil, že mě vzrušuje být dominantní vůči protějšku, jsem několikrát zašel příliš daleko a svému partnerovi ublížil.
Nikdy samozřejmě schválně. Ale prostě jsem neodhadl sílu.
Ale časem jsem se naučil číst řeč milencova těla. A zvláště u Nathana, se kterým jsem nejdéle ze všech, jsem naše hrátky dovedl téměř k dokonalosti.
Věděl jsem, kolik síly můžu použít, abych ho přivedl až na okraj a zároveň mu nijak neublížil.
Důtky jsem brzo vyměnil na bičík, kterým jsem mu dal odměřený počet ran, a pak vzal do ruky gel.
„Nech ruce za zády," zavrčel jsem znovu.
Uvolnil jsem si i druhou ruku oběma pořádně prohnětl Nathanovy červené půlky a roztáhl je od sebe, abych na jeho rýhu mohl nalít slušnou dávku gelu.
Ten jsem pak taky odhodil a začal prsty rýhu pořádně promazávat, ale dírce jsem se zatím vyhýbal.
Sem tam jsem jednu nebo druhou půlku propleskl, nebo se sklonil, abych ji okousal, než jsem Nathana pustil, narovnal ho do kleku, a pak jsem vstal.
Zůstal jsem stát před ním a pomalu si zcela rozepnul kalhoty a stáhl trochu níž spodky, abych se penisem mohl otřít o jeho tvář.
„Jsi tak sexy, a tak nemravný…" zabručel jsem. „Mám chuť tě potrestat tak, že si zítra ani nesedneš."
Nathan
Reakce na sebe nenechala dlouho čekat. No… I když se mi zdálo, že si mě dneska Ruan prohlíží déle než jindy.
A když řekl, že asi §chci, aby šel spát jinam, a třeba za Li-Wei, stiskl jsem k sobě rty, abych neřekl nic jedovatého. Mohl bych ho tím naštvat, a to já nechtěl. Nechtěl jsem, aby odešel.
Sice jen o dva roky, ale jsem starší. Možná bych měl mít víc rozumu. Ale nejspíš nemám.
A Ruana bych nevyměnil za nic na světě. On je ten, kdo mě chápe, kdo se o mě stará, kdo mě hlídá a je schopný ukočírovat moji prudkou povahu. On je ten, s kým jsem si v sexu sednul naprosto dokonale a dává mi to, co jiní ne.
Není tak hrubý a necitlivý jako je Julian. Neubližuje mi, i když bere do ruky bičík nebo důtky.
S ním mám pocit, že žiju, miluji ho a neopustil bych ho za nic na světě.
A tak jsem raději mlčel, aby nesplnil svou výhružku a nešel jinam.
Jen jsem vyhekl, když jsem dopadl na kolena a na můj zadek Ruanova ruka.
Mírně jsem se začal chvět a jen jsem zavřel oči, abych si ten „trest“ užil, jak nejlépe jsem dokázal.
Miluji jeho dominanci…
Po chvíli už se pokojem nesly mé vzdechy a občasné zasténání po každém jeho úderu.
„Ruane!“ vykřikl jsem, když mě švihnul bičíkem a já se prohnul v zádech.
Zaštípalo to, ale nebylo to nic, co bych nezvládal. A taky to jen podnítilo víc mé vzrušení…
Opravdu jsem byl už tvrdý, dýchal jsem krátce a přerývaně, zvlášť, když jsem tak strašně moc chtěl, aby si mě vzal, ale on mě trápil dál. Mého zadečku, mé dírky, si ani nevšiml, a přitom ví, jak mám rád, když mě projíždí ať už prsty nebo svým krasavcem.
A tak, když mě pak zvedl, a já celý rozpálený a vzrušený měl nechat ruce za zády, nedokázal jsem to, i když jsem věděl, že bych měl poslechnout.
„Ruane…“ zavrčel jsem, když se svým penisem otřel o mou tvář.
Rozpojil jsem ruce, a hned je přesunul dopředu. Chytil jsem jednou rukou jeho kalhoty, aby mi neutekl, a druhou jeho penis, který jsem hned protáhl v ruce. Vypláznul jsem jazyk a olízl celou jeho délku, než jsem si ho vsunul do pusy…
Chtěl jsem cokoliv, opravdu cokoliv… Tohle pro mne opravdu bylo mučení jen tak klečet, nic nedělat a jen čekat…
Ruan
No, jestli takhle bude pokračovat, tak mu opravdu nic nedaruju.
Jen jsem zafuněl, když Nathan jednou rukou sevřel můj naběhlý penis, protáhl ho v ruce, olízl, a pak si ho hned nasunul do pusy.
Jen jsem přivřel oči, v prstech silněji sevřel jeho vlasy a trochu víc proti jeho puse přirazil.
Uměl kouřit jako nikdo, a vždycky mě tím dostal do stavu, kdy jsem se úplně přestal ovládat.
Stejně jako teď, kdy jsem po chvilce nevydržel a začal sám přirážet do té jeho úžasné pusinky.
Tak, abych mu neublížil, ale zároveň tak, aby věděl, kdo je tu pánem.
„Stačí!" rozkázal jsem najednou, pustil Nathana a úplně od něj odstoupil.
Viděl jsem jeho vzrušení, i to, jak se chvěje a měl chuť se na něj vrhnout hned teď, ale ještě si zasloužil menší trest.
Přešel jsem ke skřínce, chvilku se v ní hrabal, dokud jsem nenašel, co jsem hledal, a pak znovu předstoupil před Nathana.
Pomalu jsem si svlékl kalhoty, spodky i ponožky a zase přišel blíž k Nathanovi, abych se penisem otřel o jeho tvář.
„Sedni si do křesla a pořádně mi ukaž svoji dírku," nakázal jsem, a pak jen čekal, dokud se Nathan neusadí, nohy si přehodí přes opěrku křesla a rukama od sebe roztáhne půlky, abych pořádně viděl na jeho krásnou, cukající se dírečku.
Vzal jsem do ruky bičík, jemně jím švihl přes Nathanovi bradavky, penis, přejel jsem až k dírce, propleskl jeho půlky, a teprve pak zaklekl před křeslo, abych jeho dírku poctil svým jazykem, a pak prsty.
Napřed jsem postupoval pomalu, jen tak, abych Nathana co nejvíc rozdráždil, ale když jsem viděl, jak reaguje, tak měl brzo v dírce hned čtyři mé prsty a projížděl jsem ji tak, až to pleskalo.
Zároveň jsem na něho vrčel všechny prasárny, které bych mu nejraději hned udělal, okusoval ho jako flák masa tam, kde jsem věděl, že to bude mít největší účinek, a když jsem viděl, že nemá daleko k tomu, aby se udělal, najednou jsem přestal, vyndal prsty z jeho dírky a rychle mu podvázal penis.
„Uděláš se, až já dovolím," zavrčel jsem, ale na odpověď nečekal.
Místo toho jsem ho popadl, vyhoupl si ho do klína, okamžitě do něj najel na jeden příraz až po kořen, posadil ho na komodu a začal jeho zadeček projíždět tak, až se skoro drolila omítka.
Netrvalo dlouho a já pocítil ty známé stahy, které znamenaly jediné.
Ten úžasný pocit, že naplním Nathanův zadeček, což můžu udělat jen já.
A ve chvíli, kdy jsem do posledních přírazů dával vše, jsem povolil stuhu na Nathanově penisu, pevně ho sevřel tak, jak to měl nejraději a pořádně ho protáhl.
„Nathane!" zavrčel jsem na něj, kousl ho do krku a celého ho slisoval pod sebou, jak to najednou na mě přišlo, až se mi téměř zatmělo před očima.
Nathan
Počítal jsem s tím, že mě odstrčí a spoutá mi ruce, abych na něj už nesahal, když mi to nedovolí. A proto jsem byl překvapený, když udělal, co udělal.
Skoro jsem spokojeně zamručel, že mě nechal to udělat, ale to zamručení mi uvízlo v hrdle, a spíš jsem zachrčel, když jsem pocítil to pevné sevření vlasů a důraznost pohybů jeho ruky.
Musel jsem se soustředit jen na to, čeho jsem měl plnou pusu. A za pár vteřin jsem to překvapení překonal a začal ho zpracovávat.
Vzrušení mě doslova válcovalo, a to jsem ho jen kouřil. Ale měl jsem rád sex s Ruanem na jakýkoliv způsob…
A tak jsem nelibě nesl, když jsem se už chystal na to, že ho ochutnám, ale on mě najednou odstrčil.
Vím, že umí trestat tvrději, ale i tak jsem si to užíval. Ani jsem neprotestoval, když jsem se musel vystavit v křesle a držet si půlky, aby všechno krásně viděl. Jen jsem po každém úderu bičíkem slabě zasténal…
V tichosti jsem se ale už nedokázal udržet ve chvíli, kdy jsem na sobě pocítil jeho jazyk v místě, kde jsem ho chtěl mít nejvíc. A co teprve, když mě začal tvrdě ojíždět svými prsty. To už jsem se proti němu prohýbal, a snažil se ze všech sil, abych měl ruce tam, kde on chtěl.
Bylo to mučení…
Ne, to pravé mučení přišlo vzápětí, kdy jsem měl kousek od vyvrcholení…
Proklel jsem ho do horoucích pekel, když mi podvázal penis. Myslel jsem, že ho roztrhnu, ale nedovolil jsem si tu mašli rozvázat, nebo s rukama udělat něco, co mi nedovolil.
Byl jsem slyšet snad až na chodbu, stejně jako ta komoda, která narážela na stěnu v rytmu Ruanových tvrdých nájezdů. Byl jsem úplně v jeho moci. Nechával jsem si ojíždět zadek a jen se křečovitě držel, abych nespadl.
Bralo mě to skoro do mdlob, ale…
Líbilo se mi to.
A pak, když mi uvolnil penis…
Nejspíš jsem šel na chvíli do mdlob. Pocítil jsem, jak mi kloužou ruce, ale nezvládl jsem se držet, protože jsem se celý roztřásl, a jen s úlevným sténáním jsem prožíval to očekáváné blaho…
Byl jsem úplně mimo sebe, a kdyby mě Ruan nekousnul do krku, nejspíš bych úplně odpadl, jak silný ten prožitek byl.
Ruan
To jsem chtěl vidět, cítit a slyšet.
Bylo to pro mě největší odměnou, když se udělal i Nathan, já cítil svírání jeho zadečku, chvění těla, vlhkost na ruce a slyšel jeho sténání.
Byl naprosto úžasný a dokonalý.
A jako odměnu jsem mu věnoval polibek, kterým jsem nás oba zbavil dechu.
„Miluju tě…" zachraptěl jsem mu do ucha.
Políbil jsem ho na zpocené čelo a rameno, ještě mírně několikrát přirazil do jeho zadečku, než jsem ho pevně chytil kolem pasu, zvedl do klína a za neustálého líbání přešel zpátky do ložnice.
Tam jsem ho položil na postel, teprve pak z něj vyjel a očistil jazykem nejen jeho penis a břicho, ale i dírku. Teprve pak jsem si lehl vedle něj, přivinul k sobě, a jen tak si užíval jeho přítomnosti.
Ale byla to spíš jen přestávka, protože, jak jsem Nathanovi slíbil, hodlal jsem ho pořádně potrestat.
A tak, jeho dírka měla tu čest poznat nejen můj penis a prsty, ale i vibrátor, kuličky, taky jsem si ho pěkně svázal, znovu použil bičík a důtky, skřipce na bradavky a další různé hračky, kterých jsme měli tři šuplíky.
Myslím, že odpadl ve chvíli, kdy se naposledy udělal, a ani nevnímal, že jsem stále v jeho zadečku a rozdělaný. Ale i já odpadl chvíli po něm, sice celý olepený, ale spokojený, jak skvělého milence a muže mám po svém boku.
Moc dlouho jsem ale nespal, protože mě vzbudil telefon s tím, že potřebují vyřešit na recepci nepříjemný problém s jedním hostem.
S bručením jsem vylezl z postele, abych nevzbudil Nathana, a přešel do koupelny se rychle osprchovat, obléct a sejít dolů.
No, nakonec se ukázalo, že problém vlastně problémem nebyl, jen si milý pán spletl hotely a vehementně se dožadoval pokoje u nás, který byl ale obsazen, než se zjistilo, že rezervaci má úplně někde jinde.
Zrovna jsem se vracel zpátky, když jsem na chodbě narazil na toho Tirase, který akorát mířil za Xi-Wangem a Jadenem, protože jsou prý domluvení na společné snídani.
Jen jsem nechal vzkázat, že přijdeme s Nathanem za chvíli, vyběhl do našeho patra, vletěl do ložnice a hned zaklekl na postel, protože Nathan na mě krásně vystrkoval ten svůj zadeček.
Neodolal jsem, a i když jsem mu v noci dal co proto, za chvíli už jsem si ho zase bral a lisoval ho do matrace, přičemž jsem mu oznamoval, že kluci na nás čekají se snídaní, a pokud hned nepřijdeme, tak si dojdou oni pro nás.
Nathan
Ta noc stála opravdu za to. Pokud to tak bude pokaždé, tak klidně může Brayan přijít a servat se se mnou kdykoliv, když mě pak Ruan takhle hezky potrestá.
No, raději ne. Za ty Brayanovy držky a nervy s ním mi to nestojí.
Odpadl jsem někdy skoro nad ránem, kdy jsem to už ani při své dobré fyzičce nezvládal. Usnul jsem s Ruanovým penisem v sobě, ale byl jsem naprosto spokojený.
A když jsem pak ráno ucítil zhoupnutí postele, ještě jsem nestihl pořádně rozlepit oči a už mi zase ojížděl zadek.
Nezlobil jsem se za to, měl jsem to rád. A taky jsem Ruanovi dovolil, že si mě může vzít kdykoliv, i kdybych zrovna spal.
A tak netrvalo dlouho, a já se k němu přidal. Sice jsem se skoro nemohl hnout, jak jsem byl přikurtovaný k matraci, ale aspoň zadečkem jsem mu vycházel vstříc, a ruce jsem zatnul v pěst, když mi je jednou rukou držel nad hlavou za zápěstí, a druhou si mě přidržoval za rameno, abych mu z postele neodcestoval. Takhle jsem to cítil ještě intenzivněji, a orgasmus už byl jen tou sladkou tečkou za tím vším. A zvlášť, když mi říkal, že kluci pro nás můžou přijít.
Ten pocit, že by sem někdo vešel a viděl nás, mě snad k tomu orgasmu ještě více popohnal, jak mě ta představa vzrušila.
„Brayan tu zůstal? Přijde sem?“ zeptal jsem se potom o něco později, když jsem stál pod sprchou a snažil se ze sebe udělat člověka.
Když Ruan přikývl, jen jsem nevrle mlasknul.
„Budu se snažit držet zpátky, ale pokud zas něco blbýho řekne… Nechám tě, abys mu rozbil hubu. A pokud ne, tak tentokrát to budu já, kdo půjde spát jinam,“ zašklebil jsem se na Ruana a uhnul před jeho rukou, když mě chtěl plesknout po zadku.
Vyběhl jsem do ložnice, a hned na sebe hodil čisté oblečení. Měl jsem tmavé plátěné kalhoty, tak jsem si tentokrát nebral spodky, protože pod ně nebylo vidět. Lehkou tmavě modrou košili jsem si zapnul, a tři knoflíky od krku jsem nezapínal, a tak se zlatý křížek na zlatém řetízku na mé snědé hrudi pěkně vyjímal. Stejně jako košili jsem nechal volně viset přes boky a rukávy jsem si zahrnul k loktům.
Na nohy jsem si obul lehké plátěné tenisky, a pak se ještě zaběhl učesat, a do vlasů si strčil čelenku, protože jsem je chtěl mít volně.
Vzpomněl jsem si na tu sponu, co Julian sebral Limu, a zapřemýšlel, jak ji dostat zpátky. Ale nejspíš je už navždy ztracená, i když nevím, co s ní chce Julian dělat. Jo, mohl bych se rozjet za ním, možná mě k němu do sídla pustí, a Julian mě zase nechá v klidu odejít. Ale nepustil by tam Ruana a bez něj dovnitř nevkročím. Jedině možná ještě s Arnaldem… No, uvidím. Vlastně… Kdybych se tam rozjel, mohl bych aspoň zjistit, jestli je tam ten Efraim, v jakém je stavu, a případně zkusit zjistit, jestli je tam ten Peter, o kterém mi pak Ruan říkal…
„Můžeme jít na snídani,“ konečně jsem vylezl z koupelny, spokojený nejen se svým vzhledem, ale i s tím, co jsem vymyslel, a ještě si na zápěstí zapnul hodinky.
Ruan
Ranní sex je to nejlepší na nastartování dne. A ještě pohled na pěkného chlapa.
A tím bezesporu Nathan byl, zvláště, když se oblékl do takhle ležérních věcí, a já věděl, že je na ostro.
"Moc bych neprovokoval. Jinak by se mohlo stát, že tě naberu bez ohledu, kde budeme," promnul jsem jeho zadeček, když jsme chodbou mířili za klukama, a prstem přes látku projel rýhu mezi jeho půlkami, a lehce zatlačil i na dírku.
I já měl na sobě volnější tmavé kalhoty, k tomu světlou košili s krátkým rukávem a na nohou pohodlné sandály.
Po zaklepání jsme vešli ke klukům a rovnou zamířili do pokoje, kde už všichni seděli kolem stolu a cpali se jako najatí.
Hlavně Li-Wei už vypadal lépe, i když trochu nevyspale, stejně jako Chris, který navíc seděl poněkud nakřivo. V křesle pak seděla jediná žena, hezká, řekl bych, s asijskými rysy, jménem Aria, o které, jak jsem zjistil, se často mluví jako o chlapovi v sukni.
No, už jen to, čím se živila, a jak dlouho, svědčilo o tom, že asi nebude jen tak nějaká dámička.
Na druhé sedačce, naproti Jadenovi, Xi-Wangovi, Li-Weiovi a Chrisovi, pak seděl Markus, Thomas, Mateus a Caleb, v dalším křesle Tiras, a pro mě a Nathana zbývala menší sedačka.
O všech jsem si ještě včera nechal zjistit všechno potřebné, a došlo mi, že pokud někdo, tak oni by mohli Tyrella zastavit.
Všechny jsme pozdravili, dokonce i Mateus, který seděl mezi Thomasem a Makusem slušně odpověděl, a vypadalo to, že aspoň u snídaně chce válečnou sekeru zakopanou.
Nathan
Myslel jsem, že půjdeme na snídani dolů, ale Ruan zamířil rovnou do apartmá Chrise a Liho.
Myslel jsem, že tam budou jen oni se svými manžely, a tak jsem zůstal hledět málem s otevřenou pusou na to, jak tam byli nasáčkovaní všichni ostatní. Dokonce i nějaká žena… Té jsem si včera vůbec přes to všechno nevšiml.
Zastavil jsem se před ní a dobře jsem si ji prohlédl. Ale když jsem viděl, jak se její úsměv rozšiřuje a taky si mě prohlíží, raději jsem ustoupil.
„Vyspali jste se dobře?“ zeptal jsem se a přelétl pohledem po ostatních.
Na Brayanovi jsem se pohledem na moment zastavil, a když se nadechoval, že něco řekne, Ward se k němu naklonil, něco mu pošeptal do ucha a on hned zase zavřel pusu.
Ozvalo se z několika stran, že se vyspali dobře, Tiras s Calebem jen něco zabručeli.
No, nechal jsem to být. Nejspíš potřebují nějaký čas na probrání.
Přešel jsem k jednomu ze servírovacích stolků a nabral z toho, co tam zůstalo. Nalil jsem velkou sklenici džusu, a pak jsem to šel podat Ruanovi, který se už usadil na sedačce. Strčil jsem mu to do ruky a vrátil se nabrat snídani i pro sebe. Až teprve potom jsem se posadil vedle Ruana a začal jíst.
„Nevím, co vám Ruan všechno stačil včera říct, ale jen chci upozornit, že i když znám Juliana od dětství, přesto není někdo, koho bych s láskou přivítal. A nikoho od něho, zvlášť ne Blaina, kterého má pořád za patami. Je to jeho poslušný čokl, a Julian si ho dobře vycvičil. Plno věcí dělá za Juliana, aby si on nemusel špinit ruce. Ale když Julianovi o něco opravdu jde, a chce to za každou cenu, nebo se nasere tak, že by klidně vystřílel půlku Brazílie, tak si potom všechno dělá sám. A v tom případě je lepší se mu klidit z cesty. Já jsem měl štěstí. Žiju jen proto, že naši otcové a Arnaldo byli velcí přátelé. Jen to mě uchránilo od jeho zuřivosti, a taky to, že tu je Ruan. Rád vám pomůžu, ale budu taky rád, když mi nebudete přisuzovat nic z toho, co Julian udělal. Byla a jsou to všechno jeho rozhodnutí, a mě od všech svých obchodů a akcí držel dál, i když o tom vím hodně. Celá policie mu jde na ruku, tak i kdybych chtěl, nebude mě nikdo poslouchat, nebudou mě brát ani jako svědka. A když už, tak by mi přišili nějaké Julianovy lumpárny, nebo by mě rovnou nechali zabít, aby se jejich Patrao nemusel stresovat něčím takovým, a oni si mohli namastit kapsy jeho penězi.“
Pomalu jsem mezi řečí žvýkal snídani, a když jsem dojedl a dopil džus, vzal jsem prázdný talíř i od Ruana a odnesl to zpátky na servírovací vozík. Nalil jsem nám kávu a šel si sednout zpátky. Podal jsem jedno kafe Ruanovi, pak jsem se pohodlně opřel, přehodil nohu přes nohu a upil si své kávy.
„To sídlo, ve kterém Julian žije, dobře znám. Pokud tam teda neudělal nějaké úpravy, což je možné. Ale často jsme tam pobývali už od dětství. Arnalda jako jediného Julian respektuje a nejde proti němu, už jen z úcty ke svému otci, po kterém zdědil všechny ty pozemky i to sídlo. Mohl bych s Arnaldem do sídla klidně jet pod nějakou záminkou, a nenápadně pozjišťovat, jak na tom je váš přítel, Tirasi, a zkusit zjistit, jestli tam není i Peter…“
Ruan
Musím říct, že snídaně proběhla až překvapivě v klidu.
Všem očividně chutnalo, a Li-Wei zase málem snědl i talířek, ale po včerejšku jsem se už nedivil ničemu. Mateus byl kupodivu hodný, a já přemýšlel, jestli to není kvůli těm dvěma, mezi kterými seděl. Přišlo mi to úsměvné, ale ten úsměv mi z tváře zmizel, když po snídani promluvil Nathan.
Málem jsem se udusil kávou, kterou jsem zrovna pil, a hleděl na něj, jako by uprostřed pokoje přistál s vesmírnou lodí.
Na moment jsem i zapřemýšlel, jestli se mi to třeba nezdá.
Nathan věděl, jak jsem na tohle háklivý. Ano, Julian možná otevřeně proti Arnaldovi nepůjde, stejně jako proti Nathanovi, když ti dva budou spolu, ale vejít do Julianova sídla, bylo, jako dobrovolně se mu vzdát. Mě by tam nepustil, a kdo ví, jestli by se Nathan dostal vůbec ven. Julian byl nepředvídatelný. I proto měl pod palcem skoro celé město, protože u něj jeden nikdy nevěděl. Klidně by Nathana jeden den pozval na kafe, pokecali by o minulosti jako největší kámoši, a druhý den by klidně jen tak, protože se mu prostě chtělo, zlomil Nathanovi ruku.
Byl jsem alergický už jen na Julianovo jméno, natož aby se přiblížil k Nathanovi, a vůbec nepřipadalo v úvahu, aby se k němu nasáčkoval domů.
„To by nám moc pomohlo. Zatím jsme se nedostali-" probral mě až Tirasův hlas, kterého jsem ale přerušil.
„Tak to, kurva, ne!" skoro jsem zařval a třískl hrnkem o stůl, až se rozbil a zbytek kávy na stole začal tvořit loužičku.
„Chápu, že chcete svého přítele dostat co nejdříve z Julianových spárů, ale ne takhle!" otočil jsem se na Tirase a opětoval mu zamračený pohled. „Julian je Nathanem posedlý od chvíle, kdy ho Nathan poslal do hajzlu, a ani Arnaldo by nezabránil tomu, pokud by Julianovi ruplo v kouli a Nathana si tam chtěl nechat. Mě do jeho sídla nepustí, abych ho případně chránil, a jak by se jednou ocitl v Julianových spárech, už by ho nepustil!"
„Mohl by se ale kdykoliv dostat ven! Zná to tam, ale můj Ef ne!" odporoval mi Tiras, a dokonce se postavil, jako by mě snad chtěl zastrašit.
Jenže na mě tohle neplatilo.
Zafuněl jsem jako vzteklý býk a sevřel ruce v pěst, až jsem si do dlaně zaryl kus střepu z hrnku.
„To je sice možná pravda, ale jaksi ti uniká jedna podstatná věc! Jestli se Nathan dostane do rukou Julianovi, tohle město půjde totálně do hajzlu!" rozmáchl jsem se vztekle rukou. „Nathan je ten, co to tady ještě drží a snaží se zabránit tomu, aby se z tohoto města nestala jen hnijící skládka! A i když to možná vyzní hnusně, pro mě je důležitější tohle město než cizí kluk!"
Nejspíš jsem to přehnal podle Tirasova pohledu a toho, jak po mě vystartoval, a klidně bych se s ním i serval, ale zabránil tomu Jaden s Xi-Wangem.
„A ty…" otočil jsem se na Nathana a spustil na něj portugalsky. „Myslel sis, že bych ti to schválil?! Nemohl jsi to se mnou aspoň probrat?! Jsem naštvaný, vážně, že jo! Víš, jak moc se o tebe bojím! Víš, jaký Julian je! Víš, jak moc jsi pro tohle město důležitý! Arnaldo má své roky, nebude tady věčně! A když se vzdáš Julianovi, nebude už nikdo, kdo by ho zastavil! Nejraději bych ti zmaloval zadek tak, že by sis nesedl! A můžeš si být jistý, že dneska žádná šukačka nebude! Aby sis to do příště zapamatoval! A klidně si ho vyhoním sám v koupelně! Je mi to jedno! Ale dneska spím v pokoji vedle!"
Nathan
Chtěl jsem pomoct, a tohle byl nejrychlejší způsob. Počítal jsem s tím, že Ruan nebude souhlasit, ale že až tak?
A ještě mi vyhrožuje, že bude spát ve vedlejším pokoji? Jako nemáme sex každý den nebo večer. Ono by se to ani nedalo zvládnout. Ale mám období, kdy bych to chtěl pořád. A to teď nejspíš nastalo, zvlášť, když jsou tu tak hezcí kluci, a to mě popohání ukázat Ruanovi, že pořád k něčemu jsem. Asi bych s tím měl něco dělat. Ale teď…
„Tak si ho kurva, vyhoň sám! A třeba hned!“ vyskočil jsem na nohy, otočil se k Ruanovi a vztekle zafuněl.
Pár vteřin bylo ticho, než jsem se vzpamatoval. Prudce jsem se otočil a rozhlédl se po ostatních.
A snad na truc jsem se rozešel k Mateusovi.
„Uhni kousek!“ prskl jsem po něm, a hned se nacpal vedle něho a Rodrigueze, nehledě na to, jak Brayana nemám rád.
Byl jsem mezi nimi jak sardinka, ale i přesto jsem si hodil nohu přes nohu, založil ruce na hrudi a znovu zlostně zafuněl.
„Když jste zavrhli plán, abych se tam jel podívat, tak vám aspoň můžu říct, jak to tam vypadá, kudy se tam dá dostat a kudy odejít. Ale nevím, jak to tam má s ochrankou, jestli neprovedl nějakou změnu ve stavbě, a taky se musí počítat s tím, že i když nejsou vidět, tak jsou tam ozbrojení muži. Sídlo samo o sobě je hodně velké. Julian obývá hlavní dům, pak je tam pár menších pro jeho chlapy a služebnictvo. Všichni bez výjimek, včetně jeho poskoka Blaina, musí dodržovat jeho pravidla. Pokud ne, najdou ho brzy někde pohozeného v dost špatném stavu, a samozřejmě že mrtvého. Co si jeho lidi dělají ve svých pokojích, o to se nestará, pokud to nějak nenaruší jeho život. Jezdí na obhlídku svých pozemků. Někdy se zdrží i třeba tři dny mimo. Ale ne déle. I proto jsem byl v šoku, když najednou zmizel na skoro půl roku. Už jsem v duchu jásal, že mu někdo vpálil kulku do hlavy, ale nejspíš jsem se radoval předčasně.“
Mluvil sem aspoň zatím něco, a celou dobu jsem vztekle poklepával nohou, měl jsem zatnuté nehty ve svých pažích a zamračeně se díval na Ruana.
„Můžu vám ukázat, které cesty jsou tam nejlepší, když sedneme do auta a uděláme si výlet po okolí…“
Ruan
Že já se vůbec snažím!
Copak nechápe, že mám o něj strach? Zvláště teď, když se Julian vrátil a chová se nepředvídatelněji než před tím? A že mám teď nervy na pochodu, když je tu ještě Li-Wei a Chris, které Julian taky chce?
Měl jsem sto chutí ho přerazit, když si sedl vedle Mateuse a začal trucovat.
Chvilku jsem jen stál, hleděl na něj, ale pak jsem si sedl a kapesníkem si začal ošetřovat ránu na ruce.
„Julianovy pozemky jsou velmi rozlehlé," převzal jsem slovo, když Nathan skončil. „Navíc z větší části schované v džungli. Pro někoho, kdo se tu nevyzná to může být smrtící kombinace. A, i přesto, že by se zdálo, že Julian nemůže něco takového ohlídat a mít pod kontrolou, opak je pravdou. Je to ale dané i tím, že neposlušnost se u něj nevyplácí, jak řekl Nathan. A kromě toho, má jednu dokonalou zbraň. Blaina."
Vytáhl jsem si z dlaně střep a zamračil se.
„Je to jen jeden chlap. Není nesmrtelný," zavrčel Jaden.
„Jo, možná je jeden," zadíval jsem se na něj a kapesníkem si zakryl ránu, aby nekrvácela, „ale vydá za celou armádu. Julianovo slovo je pro něj vším, a klidně by za něj i zdechl, pokud by mu to rozkázal. Tady na jihu jsou docela běžné nelegální zápasy a Blaina nikdo doposud nepřekonal. Nechci to nějak zveličovat, ale mnoho lidí ho podcenilo a doplatilo na to. Pokud je Julian náhodou mimo a nemá Blaina u sebe, tak jeho slovo je jako slovo Juliana v jeho nepřítomnosti."
„Říkal jsi, že poslušnost se u něj nevyplácí," promluvil Tiras a jeho hlas zněl, jako když nehtem přejíždí po skle. „Kdyby byl neposlušný někdo, koho…"
„Myslíš, jestli by tvého přítele zabil, kdyby Julianovi odporoval?" dořekl jsem za Tirase, když jsem viděl, jak těžko mu to jde přes rty. „Těžko říct. Julian je nevyzpytatelný. Na druhou stranu, své… hračky… má rád. Zvláště, když jsou nové a neopotřebované. Navíc kvůli tvému příteli podstoupil něco, co u něj doposud nikdo neviděl. Potrestá ho? Zcela určitě, tím si můžeš být jistý. Zabije ho? Nemyslím si. Určitě ne teď hned. Ale moc času nemáme."
„Tak proč nevyužijeme Nathanův nápad a-"
„O tom se nehodlám bavit!" přerušil jsem Tirase ostře. „Nevystavím svého muže takového riziku! Souhlasím s projížďkou po okolí, abyste si udělali nějaký obrázek. Mateus už vám určitě něco ukázal a řekl, ale ani on se nedokáže dostat tak blízko.“
Nathan
Sledoval jsem Ruana, poslouchal i Tirase a Jadena.
Jo, z toho, jak to tady vyprávíme, tak to vypadá, že Julian je opravdu nesmrtelný. Ale nevím, kdo je horší, jestli Julian nebo Blaine.
Na moment jsem se ztratil ve vzpomínkách, kdy jsem byl zpátky v Julianově sídle jako jeho milenec, a on si se mnou prakticky dělal, co chtěl.
Znám snad každý jeho trest, a docela jsem se otřásl, když jsem si uvědomil, že něco podobného asi prožívá i ten Efraim a nejspíš i ten Peter, pokud je ještě na živu.
Chápal jsem, že tam chce Tiras vběhnout. Chápal jsem ho.
A bylo mi líto i Caleba, který podle toho, jak vypadal, byl nejspíš bezradný. A určitě chce taky svého přítele dostat zpátky, jen nemá takovou kuráž odvahu a sílu, jako Tiras nebo Jaden.
Povzdechl jsem si a konečně povolil zauzlované ruce a nohy. Zapřel jsem se o Mateusovo stehno, abych se mohl zvednout, a ještě jsem mu se zadostiučiněním zatnul do svalu prsty tak, že se málem zkroutil, a chtěl už po mně vystartovat, ale Ward ho okamžitě stáhnul zpátky, něco mu pošeptal, a Mateus okamžitě zkrotnul.
Aniž bych se na někoho podíval, odešel jsem do koupelny, a za chvilku se vrátil s lékárničkou v ruce. Sedl jsem si vedle Ruana, odložil lékárničku vedle nás, a pak jsem se natáhl po jeho ruce. Sundal jsem ten zakrvácený kapesník a začal jsem mu to ošetřovat. Jo, tohle jsem uměl. Médico u Juliana mě naučil mnohému, když jsem já sám kolikrát potřeboval ošetřit.
„Julian je vysazený na chlapy, mladé kluky. A hlavně, když vypadají mladší, než jsou. Jsem snad jediný, kdo vypadá přesně na tolik, kolik mu je, a přesto by mě chtěl zpátky. Nechápu jeho myšlení. Každopádně jeho sídlo není plné buzerantů, a chlapi se rádi chodí pobavit do města, když mají volno. Často hodně vypijou, ale tak nějak se drží zpátky, aby to nepřepískli, protože moc dobře ví, co by je čekalo, kdyby udělali nějaký průser, nebo by někde něco vykecali. Mají se u Juliana dobře. Až moc dobře a udělají pro něho všechno. Vím, že jeden z chlapů je vyloženě děvkař. A rozhodně si ženské vybírá. Líbí se mu drobnější postavy, ne moc cickaté, s hezkým zadkem, pěkným vzhledem, které o sebe umí pečovat a nejsou to Brazilky. Něco jako ty,“ ukázal jsem prstem na jedinou ženu, která tady byla.
„Máte auta, abychom se teda mohli jet podívat po okolí? A upozorňuji, že nějaká babiččina fordka je na hovno. Musíte mít pořádné auto, už jen proto, kdyby bylo potřeba utíkat… No, můžeme se zajet podívat na jednu část, a druhou můžeme nechat po obědě. Tak jak? Chcete se jet podívat po okolí? Ale upozorňuji, že by bylo fajn mít u sebe nějakou zbraň a neváhat střílet, pokud by se to zvrtlo. Tady se nikdo neptá, jestli ho chceš ukecat dobrým slovem nebo hezkou prdelkou.“
Zavřel jsem lékárničku, a ještě přejel prsty po obvaze. Chytl jsem Ruanovu ruku a přitiskl si ji na rty a potom jejím hřbetem na čelo a zavřel jsem oči.
„Omlouvám se, Ruane,“ zašeptal jsem tiše
Ruan
Mohl bych se já na toho svého tvrdohlavce dlouho zlobit?
Jen jsem se na Nathana díval, když mi ošetřoval ruku a poslouchal jeho slova.
Nevím úplně přesně, co se mezi ním a Julianem všechno odehrálo. A ani jsem nikdy na Nathana nenaléhal, aby mi to pověděl. Ale z toho mála, co jsem slyšel, co jsem si zjistil, jsem věděl dost na to, abych Nathana s Julianem nenechal ani pár vteřin o samotě.
Možná jsem to přeháněl, možná jsem byl vůči Nathanovi až moc ochranitelský, ale nejspíš bych nepřežil, kdybych o něj přišel, nebo se mu něco stalo.
A proto, když mi ošetřil ruku a zašeptal slova omluvy, stáhl jsem si ho obkročmo na svůj klín a nehledě na všechny kolem jsem ho, jak se patří, políbil.
„Chci se s tebou večer milovat," zašeptal jsem mu do rtů portugalsky. „Chci, aby sis večer oblékl tu svou sexy košilku, aby sis mě osedlal, a já ti pak hezky projedu tu tvou těsnou dírku. Vyzkoušíme ten nový kuličkový vibrátor, a když budeš zlobit, naplácám ti na prdelku a-"
Nejspíš bych i pokračoval, kdyby mě najednou nevyrušilo ostré zakašlání z pohovky, a když jsem se zadíval přes Nathanovo rameno, viděl jsem, jak se Mateus šklebí.
Jen jsem povzdechl, protočil očima, přestal okusovat Nathanův krk, ještě jednou ho pořádně políbil, a pak už pustil a trochu upravil.
„No, můžeme vyrazit hned. Raději teď, kdy dopoledne nebývá u Juliana tolik pohybu, protože většinou všichni dlouho spí," podíval jsem se na hodinky. „Ale bude lepší, když někdo zůstane i tady."
„Rozhodně Chris a Li," hned se přihlásil o slovo Jaden, skoro jsem ještě nedomluvil.
„A tím pádem nejspíš i Xi, aby ty dva zase nenapadal nějaká blbost,“ dodal a myslím, že štípl Chrise do zadku, podle toho, kde měl svou ruku.
„A taky by tu měl zůstat Tir a Caleb," ozvala se ta Aria a zašklebila se na Tirase.
Ten samozřejmě hned vyletěl, protože to nechtěl přijmout, ale Jaden a spol mu jasně vysvětlili, že pro všechny bude lepší, když tady zůstane.
Hm, myslím, že budeme potřebovat opravit další dveře, protože Tiras se urazil a odkráčel pryč, přičemž nezapomněl za sebou dost důrazně zavřít.
„Jdu za ním!" vyskočil na nohy Li-Wei, div se nepřerazil, a za chvíli ho nebylo.
Zadíval jsem se na Caleba, co on na to a nespokojeně mlaskl.
Nejspíš už to vzdal. Vypadal odevzdaně, jeho oči byly prázdné, vypadal jako starý muž, co jen čeká, až nad ním někdo vyřkne ortel.
Nelíbilo se mi to. Ale nejsem z těch, co by druhé dokázal utěšit. Nejspíš bych ho jen seřval, a ještě to možná celé zhoršil.
„Tak jdeme?" zvedl jsem se z křesla a podíval se na ostatní.
Nathan
Prostě toho svého chlapa miluji. A i když se občas naštvu, nedokážu se na něho dlouho zlobit.
Stejně je to většinou moje vina, že se takhle nervnu. Měl bych s tím něco dělat. Ale… Už jsem se o to pokoušel tolikrát a zatím jsem neuspěl. A spíš to bylo horší, protože jsem pak byl natlakovaný jako propanbutanová láhev před výbuchem…
„Taky se chci s tebou milovat,“ šeptl jsem ještě rychle Ruanovi do ucha, a pak ho do něho kousnul.
Klidně bych pokračoval, ale byli jsme přerušeni rozhodováním, kdo pojede a kdo zůstane.
A myslím, že budu muset nechat opravit další dveře. A ty nejsou zrovna levné. Nejspíš jim to naúčtuji.
„Souhlasím s tím, aby tu Tiras zůstal,“ hleděl jsem na ty dveře, za kterými zmizel. „Nejspíš by se neudržel a chtěl by tam nakráčet rovnou, a jako první by chytil kulku mezi oči. Zvlášť, když má na něj Julian spadeno. Beztak všichni jeho chlapi mají Tirovu fotku a rozkaz ho zabít, jakmile by na něho narazili.“
„Xi je zas schopný kluky ochránit, aspoň do té doby, než by mu někdo přišel na pomoc,“ ozval se Mateus.
Vyletělo mi obočí málem až do vlasů, když jsem to slyšel. Od něho slyšet něco takového… Vlastně to byla pochvala a uznání Xi-Wangových schopností.
„A hlavně je schopný uklidnit Liho,“ dodal ještě Chris a hned se omotal kolem Jadena, jako by ho nechtěl pustit.
Xi-Wang jen kývnul, a pak se zvedl s tím, že půjde za těma dvěma a odešel.
„Zaběhnu se převléct. Chce to pořádné boty,“ mrknul jsem na své plátěné tenisky.
Ještě jednou jsem políbil Ruana, aby nepochyboval o tom, že ten večer platí, a pak už jsem šel na sebe hodit jiné hadry a pevnější boty.
No, a taky jsem si vzal zbraň. Jeden nikdy neví… Věděl jsem, že se to Ruanovi nebude moc líbit, ale o tomhle nemíním diskutovat. Klidně bych Julianovi nebo Blainemu vpálil kulku mezi oči, kdyby se o něco pokusili.
Za dalších patnáct minut jsme už seděli v autech, já jim zadal souřadnice, kam mají jet, kdybychom se náhodou rozdělili, a mohli jsme vyrazit.
Jeli jsme víc na jih, několik kilometrů za město. Museli jsme odbočit z hlavní cesty, a pak se vydat po menších, skoro lesních, kde opravdu bylo lepší mít terénní auto. Sice byly pevné, ale užší, a jeden nikdy neví, kde může být nějaká díra. A taky jsme museli jet pak už pomaleji, abychom v případě nebezpečí mohli hned zareagovat. Věděl jsem, že Julianovi lidi občas i kontrolují tyhle cesty, i když ví, že po nich nikdo ze strachu raději nejezdí.
Mateus
Nikdy bych neřekl, že se budu tak dobře u Cardosy bavit.
Neměl jsem ho moc v lásce. Ani ne snad proto, že bych mu nevěřil, i když jsem to tvrdil.
Spíš mě sralo to, že nic nedělal. Že si nechal všechno líbit, že jen občas někde něco vykřikl, ale jinak, jako by ho ani nezajímalo, co Tyrell dělá.
Klukům jsem o něm neřekl, protože jsem nepředpokládal, že by se tu vůbec potkali. I když se Cardoso v tomhle městě narodil a považoval ho za své město, bydlel o pár kilometrů dál, ve vedlejším městě a sem jezdil za obchodem, a kdo ví, ještě čím.
V podstatě mi byl ukradený, pokud mi nezkřížil cestu. To jsem ovšem vůbec netušil, že dokonce budu snídat v jeho hotelu, s ním v jedné místnosti.
Jako… ne, že by to nebyl hezký chlap. To rozhodně byl. Ale, asi bych s ním neměl tolik trpělivosti jako Ruan. Kromě toho…
Zasněně jsem si v autě povzdechl a doslova jsem vypálil pohledem díru do Markových a Thomasových zad. Jak já bych chtěl, aby mě ojeli.
Poslední dobou se mi nezdálo už o ničem jiném než o tomhle, a ráno jsem tak pravidelně musel v koupelně strávit trochu dýl času. Nikdy jsem si nemyslel, že bych potkal chlapy, jako jsou oni. A za normálních okolností už bych je sváděl, co by to šlo, ale věděl jsem, že na ně musím zlehka.
I když to neznamenalo, že bych občas neskočil na Marka v posteli nebo Thomase nepřepadl ve sprše.
Nadskočil jsem na sedadle, když Thomas projel jednu díru, a zadíval se předním sklem na auto před námi.
Jo. Byl jsem docela rád, když Jadena napadlo, aby s námi Tiras nechodil a ostatní ho podpořili.
Zatím jsem to ještě nikomu neřekl, ale měl jsem dojem, že Tiras začal tajně pít. Asi dvakrát jsem ho přistihl navátého, a minimálně třikrát jsem u něj našel flašku.
A to nebylo dobré. Stejně, jako nebylo dobré, že Caleb rezignoval. Už se s námi skoro ani nebavil.
Dokonce si postavil stan na zahradě, aby prý měl trochu klid na přemýšlení.
Skoro nejedl a nos měl věčně zabořený v počítači.
Dokonce mu Tiras jednou i natáhl, ale k ničemu to nebylo. A Tiras, jak to viděl, jako by mu to ubíralo energii a schopnost bojovat, začal se pomalu uzavírat do sebe.
Obával jsem se, že jestli to takhle půjde dál, skončí to nejspíš smrtí nás všech.
Povzdechl jsem si a ztratil se natolik v myšlenkách, že jsem málem skončil na Markově klíně, když Thomas najednou zabrzdil.
„Musíme dál pěšky," ozvalo se ve vysílačce. „Přes cestu je spadlý strom a s ním nehneme. Obejdeme to, a k autům se vrátíme z druhé strany."
Když Thomas ještě kousek popojel, aby auto trochu schoval mezi keři, vystoupili jsme a přidali se k těm čtyřem.
Nathan
Jeli jsme jako první, protože jsme cestu znali. A nakonec se nám podařilo se držet blízko sebe.
Nebyl jsem v těchto končinách už pěkně dlouho, a docela se mi stáhnul žaludek, když jsme tyhle cesty projížděli.
„Dobře se dívejte, jak to vypadá, a zkuste si zapamatovat, co nejvíc. I když se zdá, že jedete jen pralesem, přesto jsou tu věci, podle kterých se můžete orientovat. Třeba jako tohle,“ ukázal jsem na strom, který rostl asi deset metrů od cesty, výrazně převyšoval ostatní. Jeho kmen byl hodně hrubý, že by ho muselo obejmout několik chlapů jeho kořeny se táhly skoro k cestě.
„Tenhle strom je tu snad odjakživa. Kromě toho, je potřeba si dávat pozor na pavouky a hady, to je takové tiché nebezpečí. I proto jsem si vzal pevné boty,“ dodal jsem ještě a pak jsem málem naletěl na přední sklo, když Ruan dupnul na brzdu, a hned hlásil do vysílačky, že je před námi spadlý strom.
„Odsud vám to nic neřekne. Musíme se přesunout kousek pěšky,“ zkontroloval jsem si zbraň a zasunul ji zpátky do podpažního pouzdra.
Zajeli jsme kousek z cesty, aby auta nebyly na ráně, a když jsem vystoupil, ještě jsem si z kufru vytáhl rukavice a mačetu.
„To jen pro nezbytně nutnou potřebu Zbytečně nic nesekat, poznali by, že jsme tu byli,“ ještě jsem upozornil ostatní, a pak už jsem ukázal, kudy se vydáme.
Obešli jsme spadlý strom, a já si hned všiml, že i když byl vyvrácený i s kořeny, přesto nevypadal nemocně. A stopy na kmeni jasně ukazovaly na použití řetězů. Takže ho tu sundali proto, aby zabránili průjezdu.
No, moc se mi to nelíbilo, ale už jsme byli tady.
Kousek dál jsme z cesty sešli do lesa. Šli jsme opatrně, opravdu to bylo potřeba, a taky jsme nesměli nadělat moc hluku.
Po dalších deseti minutách jsme došli na vyvýšené místo, kde bylo přes stromy trochu vidět.
„Dál bych nešel,“ zastavil jsem ostatní. „Minimálně tak dvě stě metrů od sídla můžou být nastražené nášlapné miny nebo jiné pasti. Pokud se teda nic nezměnilo. Zabraňují tak tomu, aby se kdokoliv dostal blíž k jejich sídlu.“
Ukázal jsem rukou před sebe, kde byly vidět dvě střechy. Jedna víc, druhá je částečně.
„Ta, co je vidět dobře, to je vedlejší dům. Tam Julian skoro nechodí. Ta střecha, co je vidět jen kousek, je Julianovo hlavní sídlo. Je daleko rozsáhlejší. To, co vidíte, je tak desetina jeho hlavního domu. Z této strany cesty vedou tam, tam a tam,“ ukazoval jsem postupně do určitých míst. „Jedna končí u propasti, je to spíš taková falešná cesta, další dvě vedou k zadním branám. Pokud už se k nim někdo dostane, rozhodně neprojede skrz brány.“
Mateus
Musel jsem uznat, že Cardosova pomoc je užitečná. Ani já netušil o té falešné cestě k propasti, nebo o dalších věcech, o kterých nám pověděl.
Docela se ty informace hodily, a já už si v duchu utvářel obrázek.
Bylo mi totiž jasné, že Tyrella před soud nikdo nikdy nedostane. I kdyby bylo důkazů proti němu sebe víc, on je jako had, který vždy proklouzne, anebo svleče kůži, aby se mohl přizpůsobit.
Ne. Možnost, jak ho zastavit, byla, zabít ho. To by se zase mohli mstít ti, které živí a podplácí je.
Jediná možnost byla oddělat ho v jeho sídle, spolu s Blainem a pár dalšíma chlapama. Tak to bude jen na soukromém pozemku, bude se to brát jako vyrovnávání účtů, a časem se na to zapomene. A nejspíš i proto si byl Tyrell tak jistý.
Měl totiž tři věci, které z něj dělaly skoro nedotknutelného. Své pozemky, což byla skoro nedobytná pevnost, Blaina, který mu byl věčně za zadkem jako čokl, a vliv na těch správných místech.
Asi po hodině jsme se začali vracet zpátky druhou stranou, abysme obsáhli větší prostor a Cardoso nám sděloval ještě několik informací, když jsem to zaslechl.
Bylo to nepatrné, ale já byl zvyklý po nocích naslouchat nejrůznějším zvukům, navíc, od smrti svého milence se dost často ohlížím přes rameno, aby mi jedna nepřistála mezi očima.
Poznám zvěř od člověka.
„K zemi!" zasyčel jsem polohlasně a skočil na Marka a Thomase, kteří šli krok přede mnou, a strhl je k zemi.
Jen jsem doufal, že ten zbytek nebude dlouho otálet, ale vypadalo to, že i Jaden a Ruan něco zaslechli, nebo prostě jen instinktivně jednali, když s sebou praštili o zem a Ruan strhl Nathana k sobě a Aria dopadla vedle Jadena.
Byla to otázka snad dvou až tří vteřin, když nám nad hlavou něco zasvištělo a do stromů před námi se zaryly kulky.
„To bylo o fous," zabručel jsem a stejně jako ostatní vytahoval zbraň.
Výhoda tohoto terénu byla, že když my nevidíme je, nemusí nás vidět ani oni, i když to tu znají mnohem líp.
„Odlákám pozornost. Cardoso, zbytek je na tobě."
Nečekal jsem na jejich souhlas, popadl kus ulomené větve, a vší silou s ní mrsknul co nejdál od sebe na opačnou stranu. Pak jsem se odkulil od Thomase a Marka za strom, počkal, až ti idioti přestanou střílet, a pak jejich směrem vypálil tři rány.
A když zase začali střílet jak zběsilí, což mě utvrdilo v tom, že teď nemají ani páru o tom, kde jsme, skočil jsem mezi keře a uháněl pryč od zbytku skupinky, aby se mohli přesunout.